Chochoviny

   Dnes je ,  poslední aktualizace:  

 

  Proboha proč?
  Chocho na výletě
  Fotogalerie
  Stará žumpa


 WhatsAppWhatsApp:  nula 0 42 nula sedm tři 5 osm dva 55 osm dva a rozjetá žába (ohromně tajná šifra)

chochoviny@centrum.cz

Putovní hovně


Hnedy hovenHnědý
 hoveň

Lidu etiopskému. Pakáž mizerná, arogantní, zlodějská, otravná a prolhaná.

Ruzovy hovenRůžový
 hoveň

Somálským velbloudům, jelikož chutnají opravdu výborně.



 

Kaming sún!
....nebo spíš později...

Příjemná nuda na Srí Lance.

Jak jsem si rozbil motocykl. A nos.

Kterak jsem šklebákům přednášel epickou poezii.

Otrokářem v Mozambiku.

Zoči voči černé mambě v baru v Malawi.

Kterak jsem si do bytu nastěhoval šklebáka.

Kolega analfabet vysvětluje emitaci elektronů.

Kterak jsem se stal bambilionářem v Somálsku.

Kterak jsem se opíjel s batolaty v Etiopii.



Editorka:
paní knihovnice Alena

Odborný výsměch:
podivný mužík Hruucoon

 "Protože jsi úplný debil, hehehehe! To já jsem aspoň čtvrtmozek!" směje se mu kolega Derek.
28.12. 2017 čtvrtek - 1.2. 2018 čtvrtek
Přijíždím do práce a hangár carga na dublinském letišti duní. Ač povědomí o České republice v civilizovaném světě rok od roku klesá, díky prezidentským volbám mí milí kolegové opět zjistili, že ona krásná země plná tupých obyvatel stále existuje. Hangár tak rozechvívají ryčné tóny ruských pochodových písní, na skříňce mám nalepenu sovětskou vlajku a spolupracovníci se chechtají a ukazují si na mě prsty. Kolegové z Nigérie, Španělska, Irska, Anglie či Polska se smějí a stůl v kanceláři mám pokrytý vytištěnými fotografiemi a výroky staronového českého prezidenta.

"To jsou ale blbci, že? Ti Čechové," směji se společně s kolegy a mávám svými nečeskými cestovními pasy.

"Ale proč? Proč tohle?" dotazují se kolegové.

"To už je dávno. Čechové takhle jednou ráno vylezli ze své nory a nemohli najít cestu zpět. Tak bloudili a zabloudili na západ, mezi lidi. Mentálně jsou ale stále v norách na východních stepích," objasňuji spolupracovníkům historická fakta.

Několik nočních směn musím poslouchat Alexandrovce. To se tedy mám. Těší mě ovšem vědomí, že po zhruba pěti týdnech nočních v řadě budu mít v únoru a březnu pět týdnů volna, odjedu někam do háje a Alexandrovce poslouchat rozhodně nebudu.

2.2. 2018 pátek
Prezidentské volby dopadly dle očekávání, pročež jsem si nasadil černé brýle, límec vytáhl až pod nos a odešel do sázkové kanceláře vyzvednout si výhru, přičemž u přepážky huhňám a snažím se napodobit přízvuk cizince. Na vítězství zeměškůdce českých zemí jsem si kdysi vsadil měsíční výplatu a nyní si vyzvedávám výhru. Sázka na mentální úroveň českého národa mi samozřejmě vyšla, tudíž  za vyhrané peníze letím zítra na víkend do San Francisca, abych sobě zakoupil fotoaparát, snědl kraba na lavičce s výhledem na Alcatraz a prošel se od Embarcadera kolem mostu (slušelo by se říci, že spíše Mostu, možná i MOSTU) až po Baker beach.
Dlužno zde dodati, že sázení na volby se stává mým vítaným vedlejším příjmem. Volby v Nizozemí, Francii, Německu či prezidentská klání v USA a Česku mi umožňují zakoupit si čas od času nové trenýrky a čínské polévky ve slevě. A když se zadaří, zakupuji i psí konzervy se šťavnatými kousky masa, které preferuji, jelikož z chroupání suchých granulí mívám často rozedřené dásně.

3.2. 2018 sobota
Spojené státy americké nejsou zrovna mou vysněnou destinací, i když bezesporu mají návštěvníkům co nabídnout. Vlastně, teoreticky, mohou návštěvníkům nabídnout snad vše, co zbytek světa. Tentokrát však neletím do Států poznávat přírodní krásy, industriální krásy, černé černochy, bílé bělochy, ba ani nehodlám navštívit nejrůznější tradiční kulturní akce, jako je střílení  do davu či setkávání intelektuálně méně nadaných jedinců. Letím do Států jen proto, abych sobě zakoupil fotoaparát. A jelikož mám navýsost dobré zkušenosti s návštěvou San Francisca, i tentokrát letím do města, kde kdysi po ulicích pobíhali rozjaření hippies a na otlučenou kytaru brnkala slečna Janis Joplin.

Beggar
Pan žebrák. Haight, San Francisco.

4.2. 2018 neděle
Zajisté, i v San Fraciscu existuje něco jako turistická sezóna. To ovšem neznamená, že po zbytek roku je město návštěvníků prosté a ulicemi bloumají jen bezdomovci a igelitové sáčky ve vzduchu. Naštěstí stačí odejít z nejznámějších míst a dokonce i na plážích s výhledem na Golden Gate Bridge je možno se vyvalit bez rizika, že mi každé dvě minuty šlápne do obličeje nepozorný turista a zájezd Číňanů mne ubije selfie tyčemi.
Jest neděle a pěkné počasí, pročež obyvatelstvo vyrazilo k vodám zálivu, piknikuje či se jen tak vyhřívá na některém z mnoha travnatých míst. Pročež i já piknikuji. Zakoupil jsem si kelímek smažených vepřových čumáků, sedím na molu nedaleko Embarcadera a provokuji racky: "Chtělo by se vám ochutnat? Sbíhají se vám sliny nad lahodnými prasečími čumáčky? Tak přestaňte civět, najděte si práci, plaťte daně a sami si kelímek s čumáky zakupte!"

Ukázalo se ovšem, že rackové jsou ještě škodolibější než já. Ve chvíli, kdy jsem si strkal rozkošně vypadající smažený čumák do úst, na předloktí se mi rozstříkl bílý gejzír.

Pročež sedím, kroutím hlavou, v ruce držím prasečí čumák a jsem pokálen.

Autíčka....
Fisherman´s Wharf, Cioppino´s a dlouhé široké automobily.
San Francisco jest město nejen nesmírně moderní a módni.

 

5.2. 2018 pondělí
Přiběhl jsem do obchodu a zakoupil sobě fotoaparát. Aby bylo jasno - rozhodně nejsem žádný fotograf, leč fotografuji rád. Je to taková pojistka, jelikož jsem nejen tupý, ale s věkem na mne dotírá i paní skleróza, nelítostná to válečnice. Pročež tak se mi často stává, že přijedu z nějakého výletu a až při prohlížení fotografií zjišťuji, kde jsem vlastně byl. A často mne dokonce překvapí i fakt, že jsem tam vůbec byl.
Další z mých vlastností je to, že jsem neuvěřitelně líný. Což dospělo do stádia, kdy jsem se rozhodl zahodit všechny zrcadlovky a objektivy a pořídit si kompaktní fotoaparát. Nebudu tak muset nic řešit, nebudu s sebou tahat pět objektivů a neobratně je vyměňovat ve chvíli, kdy bych měl už dávno fotit. Zkrátka budu jen mačkat čudlík, který znalci nazývají spouť a ještě větší znalci tlačítko spouště.

Vybral jsem si fotoaparát Sony RX10 IV. Už teď vím, že mi bude chybět široké ohnisko, že má objektiv na dlouhém konci mizernou světelnost, že ze mně neznámého důvodu chybí NF filtr a že ISO nad nějakých 3200 bude velká tragédie. Ovšem už teď vím i to, že na to moje cvakání bude aparát bohatě stačit.

Do San Francisca jsem si pro fotoaparát zaletěl zejména proto, že jsem chudý člověk, žádný bambilionář. A oproti současným českým cenám ušetřím několik desítek tisíc korun, nehledě na fakt, že jsem navíc ještě dostal úžasnou propisovací tužku úúúplně zdarma! V hodnotě nejméně tři koruny! A to se počítá, že.

Večer zjišťuji, že návod k ovládání fotoaparátu má přes 600 stran. Sakrblé.

Medúzy
Medúzy ze zálivu. Kromě medúz žijí v zálivu například
obyvatelé San Francisca, kteří v chladné vodě plují mezi jachtami,
drkotají zuby a provozují tak zdravé otužování.

6.2. 2018 úterý
"Nemohu si pomoci, ale máte opravdu pěkné město, dámo!" rozjařeně pravím ženštině odpočívající na chodníku.

Ženština na mne vyvalila zrak i odvětila: "Jů fakin sa-na-va-bič, gif mi sam many!"

Ulice San Francisca jsou zkrátka v některých částech města plné romantiky, voní marihuanou, přepáleným olejem z čínských restaurací, močí a potem bezdomovců.

Homeless
Poněkud bezvládná paní bezdomovkyně v Čínském městě, San Francisco.

 

7.2. 2018 středa - 13.2. 2018 úterý
"Jelikož se nemůžete dohodnout, chásko nezdárná, rozdělím vás do skupin," pravím vztekle na noční směně poté, co se mí otroci, kterým musím říkat kolegové, nezvládli rozdělit do skupinek nutných k tomu, abysme naložili letadla bez rizika, že stroje spadnou hned po vzletu. Což se občas s některými letadly a  některým mým kolegům stává.

"Takže Džon, Majkl a Frenk půjdou do skupiny půlmozků," diriguji.

Kolega Džon se mračí.

"A Pól, Alan a Derek budou ve skupině čtvrtmozků," pokračuji.

Kolega Derek se škodolibě směje.

"Proč já jsem mezi půlmozky?" durdí se kolega Džon.

"Protože jsi úplný debil, hehehehe! To já jsem aspoň čtvrtmozek!" směje se mu kolega Derek.

Uf.

"Takže pánové, než se vrhnete do práce, pan Džon a pan Derek si zopakují zlomky.

"Zlomky? A proč?" společně se táží kolegové a hledí na mne pohledy, ze kterých intelekt vyloženě tryská.

14.2. 2018 středa
Vsedám do letadla společnosti Qatar Airways a přes Dohá odlétám na Srí Lanku. Pravda, na Srí Lanku se dá dostat mnoha způsoby, ovšem například osedlat velblouda a nutit ho přeplout moře z nedaleké Indii je poněkud nerozumný nápad. Rozumnější občané přeci jen budou volit cestování obvyklejší, rychlejší, pohodlnější a pravděpodobně levnější - cestování železnými ptáky zvanými aeroplány. Tuto poznámku píši hlavně proto, aby si konečně někteří čtenářové uvědomili, že jsem veskrze moderní člověk a nechali si nejapné poznámky o tupém starci, který se pracně drápe na hřbet nebohého osla a poté jede na pole rýpat ze země brambory, aby si na zimu do zemljanky nanosil zásoby.

Srí Lanka má sice dvě mezinárodní letiště, ovšem projekt letiště Mattala Rajapaksa se jaksi nepovedl. Mírně řečeno. V současnosti letiště otevřené v roce 2013 samotným panem prezidentem nemá ani jedno pravidelné mezinárodní spojení a pyšní se neoficiálním titulem  Nejprázdnější mezinárodní letiště světa. Veškerý příval návstěvníků tak leží na bedrech mezinárodního letiště Bandaranaike. Toto letiště se běžně nazývá letiště Colombo, ovšem, jak je takovou milou ostrovní tradicí, jde jen o matení nepřátel, přátel i obyčejných cestujících. Letiště totiž neleží v Colombu, nýbrž v městečku Negombo, konkrétně v jeho předměstí zvaném Katunayake. Matení tak nějak koresponduje s dalším faktem, o kterém nemá tušení nejen naprostá většina cizinců, ale ani spousta domorodců, jak jsem se osobně přesvědčil. Hlavním městem Srí Lanky totiž neni výše zmíněné Colombo, které je městem největším, nýbrž Sri Jayawardenepura Kotte alias Kotte. A celý chaos si pěkně doplníme informací, že Colombo bylo hlavním městem Srí Lanky (respektive britského Ceylonu) od roku 1802 a poté po roce 1948 i samostatné Srí Lanky. V roce 1977 bylo hlavním městem prohlášeno Kotte a v roce 1982 proběhla v Kotte inaugurace parlamentu a poté následoval i přesun ministerstev.

Jen málokterý návštěvník ostrova ovšem odjíždí z letiště do Colomba, natož do Kotte. Téměř všichni směřují do Negomba a není se čemu divit. Vcelku ospalé město se svými 150 tisíci obyvatel jest roztaženo podél pobřeží a rozhodně nabízí příjemnější podmínky pro pobyt než téměř šestimilionové (s aglomerací) Colombo.

Ubytoval jsem se pár minut chůze od pláže. Žádný zázrak a liduprázdné duny, ovšem na to, že je pláž opravdu víceméně ve městě, nedovedu si představit lepší místo dosažitelné z letiště automobilem či tuk-tukem za pár minut.

Po ubytování jsem okamžitě pílil do půjčovny tuk-tuků, jelikož jsem pojal výborný nápad pohybovati se po ostrově v tomto ikonickém, příšerném, praktickém i k uzoufání nevýkonném vozítku.

"Dobrý den, pane majiteli, rád bych si na pár dnů vypůjčil tuk-tuk a přidal se tak k ostatním řidičům, kteří likvidují zdejší vzduch toxickými zplodinami deroucími se z výfuku," uvedl jsem se, aby bylo jasno, že mám o všem přehled.

8 dolarů na den a to včetně fungujícího motoru! Jsou nabídky, které se neodmítají.

"A jak je to tedy s řidičským oprávněním? Pokud vím, mezinárodní řidičský průkaz nestačí, je třeba si v Colombu vyřídit ještě jinou licenci," doluji informacez majitele půjčovny.

"Ale vážený tlustý bílý pane, to jsou jen nepodstatnosti. Ubohý kulhající úřední šiml, kterému v mém tuk-tuku hravě ujedete!" uklidnil mne pán a tak o pár minut později již uháním ulicemi Negomba přímo k pláži.

Dostavil se krásný západ slunce. Kromě západu slunce se ovšem dostavil i pan policista a pravil: "Oprávnění k řízení tuk-tuku máte?"

"E....e.....no to zrovna nemám."

"Tak to máte za padesát dolarů," zhurta spustil pan policista.

"E."

Pročež jsem zaplatil pokutu a za doprovodu pana policisty potupně odjel vrátit tuk-tuk.

Jak jsem se vzápětí dozvěděl, ani nejvyšší pokuty za podobný prohřešek nedosahují 50 dolarů. Za blbost se platí, pravil jsem sobě roztrpčeně a poškrábal se v řídnoucí kštici i na holém břiše.

Ano, na řízení tuk-tuku na Srí Lance opravdu oficiálně nestačí obyčejný mezinárodní řidičský průkaz. Skutečností je ovšem i to, že to policisté kontrolují naprosto minimálně a vypůjčení tuk-tuku a následné cestování po ostrově je pěknou kratochvílí pro stále více a více turistů.

Tuk Tuk.
Tuk-tuk nedaleko pláže v Negombo. Zhruba desetiminutová jízda mě stála 58 dolarů.
Jelikož jsem blb.


starší zápisky v deníku