Chochoviny

   Dnes je ,  poslední aktualizace:  

 

  Proboha proč?
  Chocho na výletě
  Fotogalerie
  Stará žumpa


   Práce v Irsku


Putovní hovně


Hnedy hovenHnědý
 hoveň

Nic proti kukuřičným plackám. Ale mít je na snídani, oběd a večeři nepřetržitě posledních několik týdnů, to věru mé chuťové buňky zrovna nevyšlechtí. Placky s kečupem. Placky s rýží. Placky s banánem. Placky s papájou. Placky s vodou. Placky s plackami. Ba dokonce i placky bez placek. Jen tak, holé placky!
Plac plac placky!
Plac plac placky!
Plac plac placky!

Ruzovy hovenRůžový
 hoveň

Panu Howadoorovi, panu Konvičkovi, panu Zemanovi a ostatním pouličním  komediantům. Tradice flašitenářů, žonglérů a jiných lidových performerů není mrtvá!



Kaming sún!

Jak jsem v Africe objevil skutečný skvost, modré zebry!

Osobní masérka, její pes Buzerant a opravené rameno.

Kterak jsem pracoval. Opravdu, nekecám.

Zabili Freddyho.

Jak přijeli zlí pánové, zbořili nám hangár a já si musím hledat jinou práci.

Kterak jsem začal opět chodit do školy.

Jaké to je bydlet v indiánské rodině.

Jak mne pan učitel učil kouřit marihuanu a žvýkat kávová zrna.

    "Víš o tom, že jsi celý poblitý? Máš zvratky na triku i na kalhotách," pravil pan Yusuf.

o tu trapné, hnusné a nic neřešící. Napište o tom, podělte se o vaše zážitky!

Nabubřele egoistické zápisky 
 
      
starší zápisky v deníku
                     
16.2. 2016 úterý
Ač Arusha vskutku patří mezi nejturističtější města Tanzanie, rozhodně to neznamená, že by zde turista zakopával o turistu, každý druhý dům byl hotel či restaurace a tlustí staří běloši se vodili za ruce s křehkými domorodkyněmi, jak to tak v turistických destinacích po světě bývá. Ono totiž ve městě vlastně aní není co dělat, pročež jsem ráno vsedl do autobusu a odjel na pobřeží. Tím jsem vyměnil příjemně suché a relativně teplotně snesitelné klima Arushy za vlhké, lepkavé a horké podnebí města Tanga.

Tanga je čtvrté největší město Tanzánie,  druhý největší tanzanský přístav a partnerským městem je Tifariti, což je, jak každý správný cestovatel, výletník, expedičník a dobrodružník ví, příšerná díra na území Západní Sahary. Čímž se dostáváme k největší zajímavosti města Tanga - proč vůbec jakékoli město navazuje partnerství s větší vesnicí někde na Sahaře?

Na přemýšlení jsem měl spoustu času, jelikož kromě pozorování ospalého města, proti kterému je i vlaková zastávka z filmu Tenkrát na Západě živá jak stan čínského cirkusu uprostřed představení, není v Tanze co dělat. Milovníci chůze ještě mohou pendlovat mnoho kilometrů mezi městem a novým autobusového nádražím postaveným naprosto mimo centrum (zřejmě lobbismus místních taxikářů).

Ubytoval jsem se u jeptišek, pročež jsem se choval slušně, necvrnkal jim do poprsí a šel brzy spát.

Hadzabe, Tanzania
Místo hrnku skořápka jakéhosi plodu, místo vodovodu
dešťová voda v prohlubni kmene baobabu. Aneb kterak také pijí
pánové kmene Hadzabe.

17.2. 2016 středa
Z Tangy odjíždím do nedalekého městečka Pangani, ležícího necelých 50 kilometrů od Tangy.

Zatímco mně přišla Tanga až zoufale ospalá, dobrodružníci pan policista Lemiš a pan hasič Yusuf z dalekého Česka budou mít pravděpodobně jiný názor. Z města odjeli předevčírem a jak jsem se zpětně dověděl, zanechali v Tanze nesmazatelnou stopu. Hlavně pan policista Lemiš, jelikož je velký jako vepř, pročež za sebou zanechává nejen stopy, ale přímo ťápoty.

....před necelými 48 hodinami....

"Hleďme, kterak pěkně svítí slunce, ve stínu je jistě již příjemných padesát stupňů, ideální teplota na výlet!" pronesl pan hasič Yusuf the Horrible, jelikož je to zimomřivý mužík a naopak mu dělají dobře vysoké teploty. V přestrojení za dělníka se například tiskne k vysokým pecím a v restauracích žadoní o hrnec horkého oleje z kuchyně, aby si mohl ohřát nohy.

"Nu, ani já nejsem proti, pročež si uděláme romantickou procházku," souhlasil pan Lemiš.

Oba jedincové se vystrojili, jak se na horkou Afriku sluší a patří. Ke květovaným trenýrkám si nezapomněli nazouti plastové pantofle a vyrazili.

Netrvalo dlouho a oba bílí jedincové se potkali s obvyklou africkou pohostinností.

"Bububu!" vyskočil z křoví černý domorodec a s ním i jeho dva kumpáni.

"No tak to teda prrrr, vole, já jsem hasič a mám velkou hasičskou hadici!" nedal se ovšem zastrašit pan Yusuf.

"A já jsem, vole, policista a mám velký policejní pendrek!" zlostně dupnul plastovou pantoflí pan Lemiš.

"A já být velký, černý a mít ukrutná síla! A taky mít větev!" zapojil se do konverzace i pan domorodec. A aby dodal svým slovům váhu a potvrdil vše, co právě pronesl, přešel k činům. Jeho prvním činem bylo to, že přetáhl pana Lemiše klackem, poté vypoulil oči, vycenil zuby a zařval: "Peníze, zlato, drahé koření a fotoaparát!"

Oba čeští dobrodružníci zaúpěli zděšením, pan Lemiš přidal zaúpění bolestí a dali se na úprk. Květované trenýrky a pupek pana policisty se natřásají a plastové pantofle plácají o vyprahlou zem.

Plesk plesk ťáp ťáp plác plác! Pantofle míjí pantofli.

Domorodec nelenil a počal bílou kořist pronásledovat.

"Zase mi chce někdo ukrást pindíka!" ječí pan Yusuf při vzpomínce na jen nekolik dní starý zážitek z Dar es Salaamu.

"Co tvůj pindík, ale mne udeřil klackem!" funí pan Lemiš.

Plesk plesk  ťáp ťáp plác plác! K pěkným atletickým výkonům občas stačí i pantofle z asijské tržnice.

""Peníze, zlato, drahé koření a fotoaparát!"

"Peníze nemáme!"

"Zlato nemáme!"

"Koření nemáme!"

"Ty vole, dej mu ten foťák, nebo mě zase praští!" naříká pan policista.

Plesk plesk  ťáp ťáp plác plác! Čeští státní zaměstnanci v pantoflích!

A tak se stalo, že černý domorodec dostal fotoaparát, panu Yusufovi nikdo nevzal pindíka a pan Lemiš vytvořil světový rekord v pantoflovém běhu po afrických pláních.

Cesta z Tangy do Pangani vede mezi sisalovými plantážemi, jelikož je celá oblast sisalem proslulá. Z jedné agáve se dá získat až pět kilogramů sisalového vlákna. Panečku, do by bylo provazů, to by se věšelo.

Agresivní fantazie si ovšem budu muset nechat na jindy, jelikož dnes nastal den kochání. Na noc jsem totiž uložil své čínskými polévkami tvarované tělo do hotelu u moře. Na pokoji mám dokonce i sprchu a nad ránem i tekla voda. Co víc si přát.

Kdysi bylo město přístavem relativně živým, odkud byli posílání otroci tam i onde. Dnes se přístav rozpadá, rozpadá se i pevnost nad řekou a rozpadá se vlastně úplně všechno. Prostě takové obyčejné africké městečko.

Pangani
Ústí řeky Pangani a rybáři tlačící dhow na vodu.

18.2. 2016 čtvrtek
Pangani jest podobně jako Tanga zapadlá díra, ovšem na rozdíl od Tangy má nádech letoviska (v africkém pojetí), moře voní a každý napíná zrak k západu. Co by kamenem dohodil (na několikrát), jest na západě proslulý Zanzibar. Tam ovšem zatím nepopluji, jelikož tam odpluli přepadení a okradení výletníci pan Yusuf s panem Lemiše, lížou si utržené rány (doufám, že ne navzájem) a podle zpráv zasílaných přes moře mobilním telefonem (ano, i my, staří mužové, ovládáme jemné pohyby prsty a moderní techniku) se oba ubytovali na smetišti.

Místo odjezdu na Zanzibar jsem se domluvil s místními rybáři, kteří mne za pět peněz vozí k nedalekým otrůvkům. Ostrůvky se nacházejí v mořeské rezervaci pojmenované podle největšího z ostrůvků, Maziwe, někdy referovaném jako Maziwi. Když používám místo slova "ostrov" výraz "ostrůvek", vyjímečně vím, co činím. I když byl kdysi Maziwe ostrovem porostlým vegetací, nyní to není nic než jen hromada zářivě žlutého písku vystupujícího jen několik decimetrů nad vodní hladinu. V čase vysokého přílivu potom erodující ostrůvek mizí pod hladinou zcela. Stromy zmizely z Maziwe v roce 1978. Do té doby na ostrov dokonce jezdili domorodci provádět jakési divošské tance a zajisté si za úplňku rituálně třeli kolena tajemnou mastí a mávali nad hlavou mrtvou kočkou. Nebo tak něco. I kdysi na ostrově hojné a vejce kladoucí mořské želvy zmizely. Maziwe je od pobřeží s Pangani vzdálen necelých deset kilometrů, stejně jako ještě menší ostrůvek Fu, který má odhadem tak pět metrů čtverečních. Modré nebe, žlutý písek, na pohled romantická idylka. Ovšem co dělat na několika čtverečních metrech písku déle než zhruba dvě minuty, na to jsem nepřišel. Pročež jsem si co chvíli nasadil potápěčské brýle, do pusy strčil rourku a skákal rybářům z lodě do vody.

Nedá se tedy zrovna říci, že by se jednalo o podmořský ráj. I přesto, že se zde údajně vyskytuje 200 druhů ryb a 35 druhů korálů. Zdevastovaný malý korálový útes, sem tam ryba, hvězdice a mrtvý racek. Ovšem i při tomto zoufalství je šnorchlování asi nejzábavnější činnost, kterou lze v okolí Pangani provozovat.

No dobrá, popíjet večer studené pivo je jistě zábavnější, pročež jsem tak činil. Činil jsem tak vydatně, což bych jistě nedělal, kdybych byl býval věděl, co mě čeká zítra. Ach, já tupec.

Mazawi island
Ostrůvek Mazawi. Když jsem byl ještě malý, chytrý a hezký, ostrov byl
zarostlý stromy.

19.2. 2016 pátek
V Pangani je ještě černočerná tma, pár žárovek a několik svíček nemá šanci. Pří ústí řeky rozdělující město na dvě části je již ovšem živo. Desítky rybářů strojí své lodě, aby využili odlivu a dostali se tak snadněji na otevřené moře.
Chystá se i kapitán, kterému jsem slíbil pár amerických dolarů za to, že mne převeze na Zanzibar. Obyčejně tuto dopravu pro výletníky zajišťuje motorový člun, ovšem jelikož jsem starý skrblík, dostal jsem nekonečně imbecilní nápad a rozhodl se využít poněkud tradičnější a hlavně levnější přepravy. Ona přeprava spočívá v dhow. Dhow, závan z dávných věků, který stále úspěšně vzdoruje naftovým, benzinovým i elektrickým motorům, dílo lidské vynalézavosti, které se hrdě plazí, hnije a protéká po bohu moderním štíhlým jachtám vznášejícím se s elegancí na hladině.

S rozedněním se počíná ozývat pěkné halekání muezínů z nízkých minaretů. Pan kapitán se pohodlně usazuje na zádi, pomocník jako cirkusový akrobat poskakuje po lodi, vztyčuje stěžeň, vytahuje kotvu a po chvíli i ráhno s plachtou. Já se snažím usadit na dně lodi, do které nepřetržitě proniká voda. Dno lodi není ploché, profil trupu má tvar poměrně ostrého V, pročež jsou mé zhýčkané hýždě ve značném nepohodlí. Navíc se jako problém ukazuje omezená možnost umístění batohu tak, aby byl alespoň trochu v suchu.

Dhow, captain
Pan kapitán a dhow u Zanzibaru.

"Haló, pane kapitáne, udělejte něco s tím korábem! Houpe se a dokonce to vypadá, že trup mírně prosakuje!" durdím se, sotva jsme vyjeli.

"Nou problééém, mister, nou problém!" pravil pan kapitán.

Dhow je plachetnice nesčetných variant. Může mít několik stěžňů, několik plachet, velikost od několika málo metrů až po lodě dlouhé desítky metrů. Pravděpodobně (tedy alespoň k mým uším a mému zraku se to nedoneslo) stále není jisté, zdali jde o vynález Indů či Arabů. Dokonce i první zmínky o dhow jsou datovány do širokého rozpětí od roku (přibližně) 600 před narozením pomateného jedince Krista až do roku (opět přibližně) 600 po jeho příliš pozdním úmrtí. Typická dhow byla a stále je používána především k dopravě zboží v oblasti Rudého moře a Indického oceánu. U pobřeží jsou plachetnice s oblibou užívány i rybáři. Posádku může v některých případech tvořit jeden muž, u rybářů je běžná posádka dvoučlená, ale u největších dhow může pracovat na palubě až třicet milovníků nepohodlí a rozmáčených nohou.

"Pane kapitáne, opravdu byste s tím korábem měl něco udělat. Houpe to stále více a více. A prosakování se jeví spíše jako série menších vodotrysků!"

"Nou problééém, mister, nou problééém! Tady kýbl, tady voda, mister pomáhat!" ukazuje pan kapitán na plastovou nádobu.

Dhow se vypnula k nevídaným výkonům. Těžké a napohled neohrabané plavidlo je na vlnách vynášeno vzhůru, aby vzápětí těžce dopadlo zpět. Vítr fouká a primitivní trojúhelníková plachta se ukazuje jako nadmíru účinná. Vylévám z lodi jedno vědro za druhým, aby byla o pár minut později loď opět plná vody.

"Pane kapitáne, nejsem možský vlk, jest mi poněkud divně od žaludku. Ba nebál bych se říci, že je mi ouvej!"

"Kýbl, mister, kýbl!"

Břehy Tanzánie zmizely za obzorem a na obzoru se rozhodně neobjevily břehy Zanzibaru, jak jsem podle mapy očekával. Žaludek mi poletuje v rytmu vln a mořská nemoc se dostavuje již po dvou hodinách plavby. Mořská nemoc! Nemoc strašná, nemoc snad i horší, nežli rýmička!

Dhow
Pomocník pana kapitána vyvažuje loď. Rozený jachtař. Pan kapitán kormidluje
na zádi. Mezi oběma mořskými vlky zvrací obtloustlý výletník.

Kapitán spokojeně sedí zapadlý na zádi, v ruce třímá kornidlo a spokojeně pokuřuje. Pomocník poskakuje po kůlech spojujících trup lodi s plováky po stranách. I pomocník se tváří spokojeně. Já se spokojeně netvářím. Naopak. Tvářím se nespokojeně. Když se zrovna netvářím nespokojeně, tak se nahýbám přes okraj dhow a za zvuků ne nepodobným řevu mořských příšer zvracím. Snažím se zvracet ladně, jak se na džentlmena patří.

Tři, čtyři, pět hodin plavby a Zanzibar stále není v dohledu.

Rezignoval jsem na slušné chování a základní pravidla zvracení ve společnosti. Snažím se jen nespadnout do vody, občas vylévat vodu z lodi a zvracet tak, abych se neudusil.

Když se na obzoru konečně objevují vrcholky palem, chce se mi plakat štěstím. Nic takového se ovšem nekoná, jelikož jsem po cestě vyzvracel nejen předchozí pozřené jídlo, ale i veškeré tekutiny.

Přistáváme na pláži se zářivě bílým pískem, palmami, v moři nádherných barev se lámou sluneční paprsky. Potácím se po břehu Zanzibaru, potácím se přes smetiště až k hippie domku, kde se ubytovali expedičníci pan policista Lemiš a pan hasič Yusuf the Horrible.

"No to se ale podívejme, to je ale pěkná móda!" pravil pan Lemiš, škodolibě se hihňá a hledí na mne.

"Víš o tom, že jsi celý poblitý? Máš zvratky na triku i na kalhotách," pravil pan Yusuf, který někdy bývá opravdu upřímný.

Zbytek dne se pohybuji poněkud nejistým krokem. Odjíždíme do města Zanzibar, jediného opravdového města na souostroví. Ubytování nacházíme v hotelu s fungující sprchou, televizí, větrákem a terasou s výhledem na oceán.

"To je ale krásný výhled," pravil pan Lemiš.

"A těch dhow všude kolem! Nechceš se projet?" otázal se mne pan Yusuf.

Až teď jsem si všiml, že mám stále ještě poblité boty.

Dhow, Zanzibar
Poledne u břehů Zanzibaru. Mé zvratky plavou nedaleko.


starší zápisky v deníku


chochoviny@centrum.cz
WhatsApp: WhatsApp nula 0 42 nula sedm tři 5 osm dva 55 osm dva a rozjetá žába (tajná šifra)

pravého potěšení z Chochovin dosáhnete 
- za přispění tří a více fernetových promilí
- při nastaveném rozlišení monitoru 1024x768 pykselů... a více, ale ne zase o moc
- při velké míře tolerance a fantazie
- za minimalizaci enormního množství gramatických zběsilostí může trpělivá příležitostná editorka,
knihovnice paní Alena (pokud má zrovna čas a nervy se již zotavily)
- detašované pracoviště v šumavských hvozdech zabývající se taktéž gramatickou korekturou ovládá pan Kyblíček,
v současné době neaktivní, nezvěstný a pravděpodobně ve hvozdech hnijící