Červenec 2005

1.7. 2005 pátek
Spolubydlící Zelená hlava neumí pít, to je o něm všeobecně známo. Dnes po pár pivech pomočil obývací pokoj tak, že celá místnost připomínala spíše delfinárium. Pravděpodobně zvolím výchovný prostředek odborně zvaný fraktura.

2.7. 2005 sobota
Jsem silný mladý muž. Kdo jiný by pracoval 16 hodin v kuse a poté se odjel opít do hospody na druhý konec města? Z hospody jsem odjel vozidlem taxislužby. Ve tři hodiny ráno jsem dorazil do domu, v pět třicet opět vstával do práce.
Možná nejsem silný mladý muž, možná jsem jen úplný debil.

3.7. 2005 neděle
Dovídám se po telefonu pěkné věci. Například včera jsem prý odjel z hospody, i když mi byl nabízen nocleh na společné posteli se dvěmi Polkami. V kapse jsem dnes našel účet z turecké restaurace z dnešního časného rána. O Polkách vím jen to, že včera v hospodě předváděly břišní a poté hýžďové tance a o turecké restauraci nevím vůbec nic.

4.7. 2005 pondělí
Po více jak měsíci práce u Aer Lingus jsem si všimnul, že naše cvičné letadlo nemá motory. Od samého počátku jsem měl pocit, že je na stroji něco podivného.

Letadlo bez motorů. Až dosud jsem si myslel, že se mnou nelétá, jelikož jsem moc těžký.

5.7. 2005 úterý
Po práci jsem odjel pít k panu Markovi (to je ten Slovák, co se snažil maskován za turistu dostat na americkou ponorkovou základnu i se svým ruským přítelem na místě spolujezdce). U pana Marka zhotovili tamtéž přítomní pánové Velký a Malý krkavec halušky s bryndzou a pan Marek zajistil několik desítek piv. Dále byla zajištěna přítomnost slivovice, pročež jsem se přežral, přiopil a odjel do domu.

6.7. 2005 středa
Malý Krkavec, který u nás v domě přespává na gauči, se dnes ožral tak, že se při návratu nemohl trefit klíčem do zámku, když jsem mu otevřel, padl obutý na gauč a usnul, tudíž jsem mu označil obličej zelenou fixou, jak se to u nás v domě činívá opilcům.

7.7. 2005 čtvrtek
Jelikož jsem bohatý, pronajal jsem si v Dublinu ještě jedno ubytování. Nové ubytování je blíže letišti, má velkou zahradu a přebývají v něm čtyři Maďaři.
Nedočkavostí se třesu, až konečně užiji znalost maďarského slova galaczinhajtobogar (=hovnivál) v praxi.

8.7. 2005 pátek
Dialog v práci při manipulaci s radioaktivním materiálem, můj polský kolega Hubert mě tahá do hospody:

Já: "Nebudu pít, poslední dva týdny piju každý den. To není moc dobré."
Hubert: "To bardzo źle. No co zrobić, pić je trzeba."

Po náležitém studiu proneseného argumentu jsme se dohodli na komorní akci.

9.7. 2005 sobota
Komorní akce probíhala od pozdního odpoledne za účasti kolegy Huberta, jeho bratrance a sedmi ladnych Polek se zajebistymi dupami.
Byl jsem obdarován pěti balíčky s jakýmsi podivným sajrajtem a instrukcemi, kterak si balíčky vložit pod ret, jak se to dělává například s tabákem.
Za spolupráce oněch balíčků a sedmi piv jsem se přenesl v čase a probudil se druhý den ráno v cizím bytě na cizí matraci. Kolem se potácelo několik Polek ve spodním prádle.
No co zrobić, pić je trzeba.

10.7. 2005 neděle
Zelená hlava byl podle informací pana Laca v noci fyzicky inzultován panem Robem.
Když jsem odpoledne přišel do domu, taktéž jsem věnoval Zelené hlavě několik výchovných pohlavků, pročež tvar a barva obličeje Zelené hlavy doznaly překvapivě rychlých a výrazných změn.

 
Díky své výrazně nižší inteligenci a chatrné fyzické konstrukci je Zelená hlava oblíbeným fackovacím panákem, zde jest bit panem Krkavcem

11.7. 2005 pondělí
V jednom z dalších testů v práci jsme měli za úkol rozepsat nebezpečné faktory ovlivňující chod letiště. Zatímco se všichni věnovali rozboru korozivních a radioaktivních materiálů, plnosti leteckých koridorů a rozeznávání elektrických roznětek plastických trhavin na prastarém rentgenu, polský kolega Hubert se zmohl na jedinou větu: "Nejnebezpečnějším faktorem provozu letiště je pan Chocho."
Za tuto idiotinu sklidil obdivný úsměv naší irské kolegyně.

12.7. 2005 úterý
Šedivím a plešatím. Hodlám sobě zakoupiti fotoaparát. Stále nevím, jestli velký nebo malý. Vím jen to, že bude černý. Na výběr mám dva fotoaparáty. Již jsem zjistil, že oba jsou na nic a nikdy s nimi nikdo nic kloudného nevyfotil a pokud ano, určitě je v tom nějaký švindl.
Zeptal bych se všech mých rodičů (pravděpodobně jsou dva).O radu bych požádal. Ovšem, mí rodičové by mi beztak jen řekli, že jsem bezperspektivní pitomec a nemám tolik pít.

13.7. 2005 středa
Telefonoval jsem matce do Česka. Byla příšerně opilá, tudíž mne zahrnula láskyplnými mateřskými řečmi, z čehož se mi skutečně dělá zle v orgánu trávicí soustavy.

14.7. 2005 čtvrtek
Profesní deformace z nové práce se dostavila nečekaně brzy. Imatrikulační čísla letadel znám již při pohledu na podvozek přistávajícího stroje. Podle zvuku občas poznám leteckou společnost. Například piloti od Rajnerů opravdu létají jinak, než ostatní. Kolegové nevěřili a tak jsem se vsadil. Vyhrál jsem 7 euro, nové tkaničky do bot, lžíci a upřímné sdělení, že jsem idiot.

15.7. 2005 pátek
Opil jsem se tak, že ještě ráno při cestě do práce jsem měl problémy trefit se v autobusu jízdenkou do strojku.

16.7.2005 sobota
Bezzubý plešatý irský kolega Derek, co vypadá jak vrah batolat, polské kolegy a mne učí hovorové angličtině. Polští kolegové ho na oplátku naučili "Fak jů, kokote!".
S Poláky se bavím podivnou směsicí polštiny, češtiny, angličtiny a posunků. Málem jsem vysílením umřel, když jsem vysvětloval rozdíl mezi potkanem a krysou. Ještě horší je ovšem vysvětlit to pitomým Irům, kteří slovo "potkan" (sewer-rat) prostě neznají. Navíc "sewer" je samozřejmě i švadlena, aby toho nebylo málo. Když jsem potkana nakreslil, všichni Irové náhle pochopili. Poté mi ovšem sdělili, že tohle zvíře samozřejmě znají, ovšem není to potkan, ale prase.
Pročež jsem zjistil, že malířem nebudu a pokud ano, tak pouze akademickým.

17.7. 2005 neděle
Z Bostonu irskou leteckou společností přiletěli psi. Ze Singapuru přiletěla zásilka tropického ovoce. A ta svině pes mě kousla do prstu, když jsem ji krmil ananasem.

18.7. 2005 pondělí
Včerejší zásilku exotického ovoce jsem využil k tomu, že jsem strčil neoblíbenému kolegovi do boty kus durianu. Hehe.

19.7. 2005 úterý
Komunikace se spolubydlicimi se odehrava vetsinou za mocneho mavani rukama a procvicovani mimickych svalu. Dva z nich totiz umi jen madarsky, jeden umi anglicky jeste min nez ja (takze v podstate neumi vubec nic) a ctvrty umi anglicky tak dobre, ze mu nerozumim.

20.7. 2005 středa
Dosud jsem myslel, že nejpomalejší člověk, kterého jsem kdy potkal, byl můj spolužák Zábran, zvaný Zambi. Mimochodem - utekla mu želva, kterou venčil. Nyní vím, že nejpomalejší je můj maďarský spolubydlící Zoli.

Zoli: "Moje...."
....pauza...
"...moje dívka mi říká..."
....delší pauza...
"....mi říká, že jsem trochu...."
....pauza...
....dramatické vydýchnutí....
"....že jsem trochu pomalý."
....dlouhá pauza...
"A taky mi říká...."
....pauza...a ještě pauza....
....stále pauza....
"...taky mi říká, že bych asi...."
....pauza...
"....že bych asi pravděpodobně...."
....pauza...
"...mohl být trochu..."
....příšerně dlouhá pauza až mám pocit, že ho postihl infarkt...
"....mohl být tak trochu...."
....pauza...
"....rychlejší."

21.7. 2005 čtvrtek
Chodím máčet svůj břich do bazénu, kde mimo jiné skáči z prkna. Prkno je umístěno nad hladinou ve výšce dva metry. 
Elegantně jsem se vymrštil z prkna bohužel ne dopředu, nýbrž poněkud směrem nahoru. Ve vzduchu jsem se zastavil a padal dolů, zajisté to znáte z trapných filmových grotesek. Na cestě do vody jsem se potkal s prknem a to mi rozseklo kůži na holeni, pročež jsem se příšerně leknul a rozhodil ruce. Následkem toho jsem spadl na hladinu přímo držkou a nabral jsem si vodu snad až do plic.
Mé indiánské jméno jest na nejbližších několik hodin Ten, který kucká a kulhá.

22.7. 2005 pátek
Jelikož mi na daňovém úřadu opět špatně vypočítali nezdanitelnou položku ze mzdy, užil jsem mého mobilního telefonu a zatelefonoval na úřad, cože s tím hodlají dělat.
Snažil jsem se hovořit anglicky, ovšem se slovní zásobou a výslovností půlročního děcka dostanu leda tak příspěvek pro mentálně retardované.

23.7. 2005 sobota
U kolegy Huberta jsem obdržel několik vodek a nočním autobusem odjel do práce.
Vodka dává člověku i mně nečekanou sílu. Utrhnul jsem páku ruční brzdy.

24.7. 2005 neděle
Teplota šplhá přes 25 stupňů, Irsko umírá v pekelných vedrech, tupí Irové se škvaří. Noviny jsou plné fotografií zoufalých domorodců, snažících se před horkem uprchnout do moře. A můj zaměstnavatel nařídil našim letuškám, že doba pokročila a uniforma se již nebude skládat ze sukně a kostýmku, nýbrž z trička a kalhot různých délek. Už čekám jen na to, až já si budu muset nasadit čepici s rolničkami a na kravatu pověsit chcíplou žábu.

24.7. 2005 neděle
Teplota šplhá přes 25 stupňů, Irsko umírá v pekelných vedrech, tupí Irové se škvaří. Noviny jsou plné fotografií zoufalých domorodců, snažících se před horkem uprchnout do moře. A můj zaměstnavatel nařídil našim letuškám, že doba pokročila a uniforma se již nebude skládat ze sukně a kostýmku, nýbrž z trička a kalhot různých délek. Už čekám jen na to, až já si budu muset nasadit čepici s rolničkami a na kravatu pověsit chcíplou žábu.

25.7. 2005 pondělí
Nabídku pracovat v Belfastu jsem odmítnul. V Belfastu jsem byl sice jen jednou a doufám, že víckrát už se mi to nestane. Ve městě není nic krom několika počmáraných zdí, rozbitých špinavých ulic a obyvatel, kterým se i pitomí Irové smějí, jací jsou to blbci.

Pan Laco a pan Robo konají potřebu na pana Jiřího Křoví, zobrazeného na jedné
z belfastských zdí

26.7. 2005 úterý
S panem revizorem.

Revizor: "Haja jkd idfjk etoep dflkd?"
Já: "Sory, aj dont spík ingliš."
Revizor: "Kua skkfoe uefd ajdí?"
Já: "Sory, aj dont hef ajdí."
Revizor: "Upadf afpoafdjiad!"
Já: "Oukej, jů ken, bat aj hary, jů nou?"
Revizor: "Hm."

27.7. 2005 středa
Před vstupem Polska do EU 1.5. 2004 bylo v Irsku asi tak devět Poláků, možná i deset, copak já vím.
Nyní je jich zde poněkud více. Mají tu polské obchody, polské pracovní agentury, polské noviny, polské spoluobčany a jsou první zemí, kam irský autobusový dopravce zavedl každodenní spojení (Dublin - Varšava). Odhady počtu Poláků v Irsku se pohybují od 80000 do čtvrt milionu, reálně je jich tu zřejmě kolem 150000.
Kdo chce jet do Irska, ať se učí polsky.

28.7. 2005 čtvrtek
Irský kolega Derek byl pít v hospodě. Hospodu zavřeli, tudíž odešel do obchodu zakoupiti pivo. Pivo neměli a tak Derek koupil počítač. Před sedmi měsíci se to stalo a počítač dosud leží zabalený v krabici a slouží jako podstavec pod kaktus.

29.7.2005 pátek
Občas pracuji u evidence nákladních letů. To se dělá tak, že pošlu několik pochybných emailů,obdržím různé papíry, které tisknu a následně podle nich kontroluji, cože milého nám letadla přivezla.
Dnes jsem omylem potvrdil dodání rakve s nebožtíkem na formulář k dodávce kontejneru jahod. Rakev jsem vyzvedl a předal. Zapsáno jako jahody.
V jedenáct hodin dopoledne.
V deset hodin večer polský kolega ještě stále běhal po letišti, zoufale prohlížel všechna letadla a pokřikoval po všech včetně cestujících a letušek, že chce rakev s nebožtíkem.

30.7. 2005 sobota
Maďarská kuchyně je pověstná. Nevím, co je na tom pravdy, například dnes mí maďarští spolubydlící celý den vařili cca 15 litrů vody s cca 1 kg česneku. 

31.7. 2005 neděle
Kýbl vody s česnekem stále stojí v kuchyni.