Červenec 2016

1.7. 2016 pátek
"Doprdele kurva všechno na hovno! Tož ne?"

"Taky zdravím," odpovídám na obvyklý pozdrav. Den na hotelu tak začíná jako obvykle.

Není mnoho tvrzení, o kterých lze říci, že mají neotřesitelnou a nezpochybnitelnou platnost. Jedno z těchto tvrzení praví, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Otráven stádem českých turistů a s pozadím otlačeným od spousty hodin prosezených na bójce na moři jsem se rozhodl opustit ono prokleté místo a udělat si alespoň krátký výlet. Neznalý triků cestovních kanceláří, podlehl jsem pěkným obrázkům v nabídkovém katalogu a zamluvil sobě výlet. Výlet sliboval celý den na plachetnici, svěží vítr v plachtoví, neotřelé pohledy na turecké pobřeží a podle fotografií se měly na palubě vlnit vnadné polonahé ženštiny.

Replika plachetnice rozhodně nepostrádala desítky plastových napodobenin děl, ráhen, lanoví a jiného příslušenství skutečných královen moří a oceánů. Společně se mnou se plavby účastnil asi tak bambilion ruských turistů a početná rodinka z Íránu. Krátce po vyplutí se otevřely brány pekla.

 Lodí se rozduněla zrůdná diskotéková hudba, na což reagovalo osazenstvo nadšeným potleskem, počalo se různě vrtět, křepčit a tleskat. Vnadné polonahé ženštiny se nedostavily a tak jejich roli počaly s radostí a ochotou hrát ruské dámy středního věku pohybující se někde mezi otylostí, obezitou a vykrmeností dobře živených prasat těsně před zabijačkou na bohatém venkově. Pohyb na palubě tak připomínal epileptický záchvat stáda hrochů v bikinách. Že nemůže být hůře? Ale může. Stádo hrochů vytvořilo vlnící se kruh a uprostřed začala exhibovat rodina z Íránu. Otec s břichem o velikosti i tvaru gigantického melounu byl pokryt po celém těle pěticentimetrovými chlupy a počal pohybem i řevem imitovat paviána, který omylem polknul odjištěný ruční granát. Vedle pána rodiny předváděly neuvěřitelné kousky ženštiny, od pohledu se jednalo o babičku, prababičku a praprapraprababičku. Moře počalo bouřit a já se píchl prstem do oka, abych se zjistil, zdali se mi to vše jenom nezdá.

Nezdálo, bohužel.

Za ohlušující smršti diskotékových zvuků se choulím u zábradlí, zatínám zuby, vzlykám a prosím o blesk z jasného nebe, který by ukončil mé trápení.

Blesk z čistého nebe přišel. Íránské babičky a prababičky v zajetí divokého tance vymrštily ruce vzhůru k obloze. Na světlo tak vypučela divoká chaotická změť dlouhých černých chlupů z podpaždí.

2.7. 2016 sobota
Nikdy jsem se netěšil na úprk z nějakého místa tak, jako dnes. S až dětským nadšením vbíhám v Antalye do letadla, radostně tleskám, pištím a po otylých tvářích se mi kutálejí slzy štěstí. Zastávám názor, že ne vše je třeba si vyzkoušet. Například není třeba strkat rypák do vysoké pece, abych si ověřil, že si rypák spálím. Uplynulým týdnem jsem si ovšem vyzkoušel tolik hrůzy, že bych raději do vysoké pece strčil hlavu, všechny údy a ještě bych si lebedil.Také jsem zjistil, že čeština jest značně plochý a nevýrazný jazyk, jelikož slova jako "hrůza", "děs", "peklo peklovité" či "slovenské pivo" ani zdaleka nevystihují strašlivost některých prožitků.

3.7. 2016 neděle
Z uplynulého týdne se léčím na motocyklu. Vybavují se mi zážitky minulých dnů a tak sebou občas nekoordinovaně trhnu a zuřivě otáčím zápěstím. Následkem toho se motocykl smýká, což by se zřejmě neměl. Rozsvítila se mi červená kontrolka a motocykl onemocněl. Konkrétně nefunguje funkce ABS, což sice není nemoc smrtelná, ale k čemu mít na hodinkách vodotrysk, který netryská. Telefonuji tedy jistému proslulému motocyklovému lékaři.

"ABS? No jo, to ti nikdo jen tak neopraví. Leda bych se v tom mohl pošťourat
kladivem. Ale záruku ti na to nedám a asi by to stejně nefungovalo. Takže si
vymontuj celou jednotku a pošli ji do Německa, na podzim i máš zpátky."

Ehm. To zase budou odpůrci motocyklů BMW výskat nadšením a trousit moudra.

4.7. 2016 pondělí
Jest další suché léto a i když mám všude kolem domu rybníky a nedaleko řeku, přírodní voda smrdí a Lužnice vypadá spíše jako lepkavý hnědošedý hnis.
Pročež si jezdím uživat do venkovního bazénu, který je hned za řekou. Jezdívám hned po ránu, když je ještě voda příjemně chladná, hloupé slunce nepálí a lidé hnijí ve svých postelích, případně v zaměstnání. Spokojeně se vyvaluji ve vodě či u vody a statečně ignoruji uštěpačné poznámky o hroších, velrybách či jatečních vepřích, kterými mne častují náhodní kolemjdoucí.

Vše se mění krátce po poledni, kdy se okolí bazénu plní vodychtivými občany. Není třeba navštěvovat filosofické přednášky, chci-li povznésti svůj přízemní intelekt, není třeba ležet v těžkých knihách či si posouvat cvikr na špičku nosu a rozjímat za vyluzování intelektuálního "hmmmm".

Lid český jest totiž nesmírně vzdělaný, pročež mám po chvíli ležení a naslouchání hlavu jak průzkumný balón. Český lid je zajisté ten nejvzdělanější, který kdy existoval. Jen tak, odpoledne u bazénu, dokáže probrat a naprosto jednoznačně vyřešit veškeré problémy tvorstva vodního, suchozemské i ptactva veškerého, zapeklitosti kulturní i nekulturní, nepravosti sportovní i politické, ekonomické rozpory smésti do propadliště nehezkých dějin, sjednat mír na nebesích i v Kašmíru. Tedy - on český lid nikdy nic nevyřešil, zato kvílivě pláče, naříká a vykřikuje na všechny strany hesla jako zničit, zrušit, zabavit, zabít, zakázat.

"A Vietnamky, ty vole, ty ani neumí česky, krávy, vole, do piči!" zahalekal odpoledne jeden z učených diskutujících a já raději odešel.

A to ani nejsem Vietnamka.

5.7. 2016 úterý
Ač letos zrovna moc volných dnů nemám, když už se nějaké vyskytnou, nelením a nevěnuji se dlouhé hodiny zírání do stropu či pozorování růstu sukulentů jako obvykle. Naopak, jsem v pohybu. Pohyb začne tím, že se soukám do motorkářského oblečení. Už to samo o sobě je zábava a zajisté bych se mohl účastnit nejedné soutěže o ztrátu svéprávnosti. Poté následuje náročný gymnastický prvek zvaný "prase na kladině", jehož účelem je, abych nějak umístil svůj bachor na nádrž motocyklu. Následně se za břichem vydrápu na stroj i já.

Z Plané nad Lužnicí odjíždím kolem rybníků do Košic, přes Tučapy do malebné Dírné, odbočku činívám k Červené Lhotě a vesměs prázdnými silničkami pokračuji do Hluboké nad Vltavou. Poté zpět na sever, kolem věží Temelína do Týna nad Vltavou, opět úzkými silničkami kolem Bechyně do Vyhnanic, dále na Dudov a zpět do Plané.

Někdy, jako například dnes, mám do motocyklování obzvláště velkou chuť, což by nejeden psycholog označil konstatováním "už vám naprosto jeblo". Když mívám takovou chuť, jedu výše zmíněný okruh i několikrát, dnes třikrát.

6.7. 2016 středa - 22.7. 2016 pátek
Sedmnáct nočních směn v řadě. To si kolega usmyslel, že potřebuje volno a já se mám do práce dostavit místo něj, což mi jistě někdy vrátí. Směnu činím s radostí, jelikož bych si v září rád vyjel na výlet do Guatemaly a pár dnů volna navíc se mi bude hodit. Když má kolega volno, obvykle se navléká do elastických trenýrek a elastického trikotu lehce debilních barev, na oči si nasadí sluneční brýle, na hlavu divnou helmu s otvory a na nohy obuje boty, ve kterých se nedá chodit. Kolega je totiž vášnivý cyklista a odjíždí do Francie. Tam bude stát u silnice, mávat rukama a halasit, zatímco po silnici pojede spousta podobně šaškovsky oděných jedinců. Mávání rukama a halasení se odborně říká fandění.

Další noční směny odpracovávám za své irské kolegy, kteří využili výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Jedním z prvních následků hlasování jest pád britské libry, pročež v Severním Irsku pro mé irské kolegy cinkající eury vše zlevnilo. Kolegové tak vsedli do nákladního vozu a jeli nakupovat.

Jinak je ovšem v Irsku po britském referendu až neočekávaný klid. Například v porovnání s Českem, kde se k Brexitu (bude-li vůbec) vyjadřuje kdejaký pivní mozol ze čtvrté cenové.

Abych nezapomněl - mimo jiné si kolegové z Belfastu dovezli 800 rolí toaletního papíru. A já mám teď brouka v hlavě a přemýšlím, zdali jsou to zdatní obchodníci nebo tím prostě jen chtěli něco naznačit.

23.7. 2016 sobota
Se znepokojením sleduji, že má ošklivá tělesná schránka a víceméně nefunkční mozek stále více a více přestávají zvládat i zcela obyčejné činnosti, jakými je například regenerace po nočních směnách. Pryč jsou doby, kdy jsem čile vytřeštil oči, svalil se z lůžka a pravil: "To je ale pěkný den! Jako stvořený k trhání nožiček mouchám, jako stvořený ke strašení šklebáků, jako stvořený k páchání nepravostí!"

A dnes? S hekáním se různě kroutím, převracím, zvedám hlavu a snažím se rozpomenout, kde to vlastně jsem, kde jsem usnul a kde se probudil. Zírám do prázdna a občas pronesu intelektuální: "E!". Následně skučím, jelikož mne bolí v kříži, kulhám a nadávám na bolavá kolena a se zalepenýma očima se ploužím do koupelny. Tam se většinou opařím horkou vodou, následně mi upadne na podlahu zubní kartáček a při snaze jej zvednout se praštím čelem do umyvadla. Ani to mne však neprobudí, pročež se porůznu potácím prostorem, předvádím celou sadu tupých, ba až dementních výrazů a sunu se k lednici. Následně si sypu do chřtánu kilogramy všemožného jídla, poleju si obličej, tělo i  podlahu ve snaze se napít mléka a s heknutím upadám nejdříve na gauč a poté do další z fází spánku.

Zejména po větším množství nočních směn vypadají mé volné dny značně neakčně. Tedy aspoň mně přijde potácející se starý jedinec vypadající mentálně značně nevyvinutě jako neakční. Ač jsem do svého chatrného zdraví investoval v posledních třech letech řádově statisíce českých peněz, ničemu to nějak extra nepomohlo.

Tak, to bylo lehce senilní povzdechnutí , čímž jsem splnil svůj denní limit intelektuálních blábolů a mohu se opět zřítit do hlubin spánku. Bezesného, jelikož sny se mi zásadně nezdají, nebo si je alespoň nepamatuji. Naštěstí.

24.7. 2016 neděle
"Tak mě tu máte, raubíře a rebela, rabiáta divokého, nemilosrdného, ukrutného dobyvatele a ničitele!" volám a hrdě dmu hruď tak převelice, takže už jen pár decimetrů mi chybí, abych srovnal obvod břicha. Stojím na krajnici a poněkud rozklepaně se držím motocyklu.

Pravda, ještě před minutou jsem se rozhodně jako dobyvatel necítil a naopak jsem přemýšlel, ve které strouze si přeperu hnědý proužek na trenýrkách, o kterém jsem si nebyl jistý, zdali se objevil nebo ne.

Na motocyklu jezdím téměř výhradně způsobně a při vjíždění do zatáček vystrkuji nohu, abych zbrzdil případný přílišný náklon.
Nedávno jsem si ovšem pořídil nové obutí a motocykl se změnil v lítou šelmu, která se dokonce v zatáčkách naklání! Nové pneumatiky mi zkrátka až zvláštně vyhovují, což se projevilo nejvíce dnes. Jedu si tak z Košic do Tučap a v levotočivé zatáčce téměř pravého úhlu se kochám krajinou, poletujícími pěvci a hmyzem rozprskávajícím se na mém plexiskle, ležérně otáčím plynovou rukojetí, břich se mi svezl z nádrže na stranu, cukl celým motocyklem a náhle.... zvuky pekelné! Motocykl se celý třese, vyluzuje hrůzyplné zvuky a periferně vnímám odletující jiskry.

Tak jsem si obrousil stupačku. Samozřejmě nechtěně. Úplný ďábel silnic.

25.7. 2016 pondělí - 7.8. 2016 neděle
Po dvou dnech volna další sada nočních směn. Což mne zrovna moc netěší, ovšem díky zaměstnaneckým letenkám jsem stále v pracovním poměru, kde beru méně než před nějakými 11 lety, kdy jsem nastoupil. Za posledních osm let se navíc mzda nezměnila ani o cent, zatímco vše ostatní podražilo, čínské polévky nevyjímaje. Když k tomu připočtu specifika bydlení v Irsku, vychází mi z toho poněkud jasně, že v zaměstnání trávím daleko víc času, než by mi bylo příjemné. Dobře mi tak.

A ohledně specifik irského bydlení - kombinace nedostatku vhodných nemovitostí s poněkud vysokým nájemným vede k tomu, že se bydlení stalo jedním s oblíbených témat řešených médii i prostým lidem. Jednoduchý princip nabídky a poptávky jest těžce pokroucen a obyvatelstvo řeší otázku (oblíbená anketní otázka v rádiích), jestli je v pořádku sdílet pokoj s cizí osobou jen proto, aby se dal zaplatit nájem. Samozřejmě je také dobré brát v potaz, že většina irských domů jsou studené, plesnivé, hnijící a špinavé díry. V porovnání například s Českem lze zcela dobře postavit na stejnou úroveň vesnický chlév v Horní Děložné a byt ve středně velkém irském městě.

S vlastní zkušenosti mohu dodat, že nepomáhají ani hektolitry desinfekčních prostředků, kilogramy hřebíků a bambilion triků kutilství Přemka Podlahy, aby se bydlení po nějaké době nepočalo rozpadat a připomínat opuštěnou maringotku ponechanou napospas přírodním živlům.

Výsledkem předchozí hlubokomyslné úvahy je konstatování, že jest každý svého štěstí strůjcem a.... dobře mi tak.

zpět na hlavní stranu