|
Duben 2001 |
|
|
| 1.4.2001 Duben. Balím si věci, zítra se stěhuju do Prahy. Najisto jsem se rozhodl pro termín, kterej budu uvádět v dotazu na moje bydliště. Budu "dočasně dlouhodobě pobývající v Praze". Musím to nějak zakamuflovat, lidi už mi začínají pohrdavě říkat Pražáku. Fuj, se stydím víc než tenkrát, když jsem po (či při - už nevím, možná ani tenkrát jsem nevěděl) souloži, ovlivněn fernetem, trávou a hašišem odešel k oknu v prvním patře a potupně vrhnul vstříc podzimnímu dni obsah žaludku. Už mám sbaleno. Beru si nafukovací lehátko, spacák, misku, lžíci, oblečení, karty a sluneční brejle. Sestra se raduje, že bude mít pokoj pro sebe a brečí, že vzdorovat matce bude muset sama. Plánuje, jak zazdí dveře a prokope si skrz zeď díru k sousedům a bude mít teda přístup neohrožen matkou. 2.4.2001 Cha! Prozřetelně jsem asi podruhé v životě jel busem z města a ne od hřbitova. Udělal jsem dobře, bus byl brutálně nacpaný a lidi stáli už ze Žatce. Hm, fakt fajn pocit to musí být, od pěti od rána absolvovat cestu vestoje navíc zmáčknutý jak sardinka. Paráda paráda. Jsem se koukal, jak lidi funí, potí se a dělají zhnusené výrazy. Po práci jsem se šel podívat do posilovny a taky jsem se tam asi 20 minut hýbal. A konec, asi umřu. Všechno mě bolí. Odpoledne jsem se nastěhoval. A večer přijely dvě známé a dovezly mi matraci na spaní. Jen tak, zadarmo a ani jsem si o to neřekl. Spolubydlící odešel hned odpoledne do hospody a vrátil se nad ránem. Pohodovej spolubydlící. Je skvělý počasí, ale v tý Praze to není ono. Prostě to hnusný město zkurví i hezký počasí. Člověk jde po městě, svítí slunko... ale všude každej někam utíká, v tom se proplítají auta, troubí, lidi řvou, všude bordel. Zjistil jsem, že šéfová byla loni na Bajkale. Budu muset se jí nenápadně vetřít do přízně a zjistit, jak sehnala víza. A pak budu ležet na Sibiři na břehu nějaký řeky a chytat lososy. Ha! Hm, nebo taky víza neseženu a budu ležet tady někde u řeky a koukat na tuny vodáků a rybáře, co chytí tři ryby za rok. 3.4.2001 Vzbudil jsem se ve čtyři. Jak idiot jsem zvyklej na vstávání v Žatci. Nakonec jsem ale vstal před šestou a v půl sedmý už jsem byl v práci. Klídek a pohoda. Včera jsem si v tý debilní posilovně sprasil břicho. Pálí mě a řeže. Nikdy bych neřekl, že špeky můžou tak bolet. Za 9 dní bude vejplata, splatím část dluhů a koupím poblívky a budu spokojenej. A konečně snad taky někam vypadnu na víkend. Teda mám naplánovanej Zlín skoro na každej víkend, ale aspoň jednou dvakrát za měsíc bych vypadnul někam ven. Tarabis se zřejmě změnil v kulturního člověka. Nejenže o víkendu zvesela přenášel DNA s Edinou, ale dokonce jí tahá i na čundr! Nechápu, kde na to vzal čas, aby jí to řekl. Nicméně s nima rozhodně nikam nejedu, protože bych u každý vyhřátý meze musel čekat, až si odbytou svoje erotické fantazie. Zase je hezký počasí a zase to ta Praha kurví. A vlezla na mě chřipka nebo angína nebo co už zase. Ale nejsem v tom sám. Spousta známých po celý republice je na tom stejně. Přišlo jaro s chřipkou. Blbej pár. V Žatci mám na poště lístek od soudu. Jediná šance, jak ho vyzvednout je sobota, ale to znamená, že pro tenhle víkend padne Zlín. Vypadá to, že Barče to asi vadí, jelikož stávkuje a kašle na mě. Vzhledem k tomu, jak je tvrdohlavá, tak jsem fakt zvědavej, jak tohle dopadne. Spolubydlící odešel na noční, viděl jsem se s ním asi minutu a vrátí se, až když už ráno budu v práci. Paráááda. Taky jsem utratil další peníze za čaje a cukr a ještě musím koupit Paralen. Zase aspoň balení na den, to je fakt jediný, co mě udržuje v provozu, když je mi blbě. 4.4.2001 Furt blbě. Kolegyně má naštěstí týden školení, takže ji vidím jen ráno a pak až odpoledne. Jinak se flákám, je mi blbě a pročítám korespondenci s Howadoorem. Takže několik ukázek: Howadoor: "Co to tady zase pleteš za pičoviny, tebe omlouvá jen tvůj mladý věk a životní nezkušenost. Ženy je třeba bít a bít a pak ještě zmlátit." Já: Zeny neni treba bit, pak je vsechno boli a jsou line pracovat. Howadoor: Ale vždyť já neříkám furt, to by byla blbost. Jen tak občas, když vidíš, že nazrál čas. Všechno má svůj čas a své místo. Vidíš, třeba takto: Přijdeš celý nasraný za ženskou a zařveš: "Ha! Všechno má svůj čas a své místo!" Ona: "Co?!" Ty: "A to je právě teď!!!!" A bác ji. To bude efektní. Ale Blabli moc nebiju, jenom když není zbytí. A i pak jen tak trochu. Jen malounko. A jenom rukama. Já: SADISTO! jestli s tebou nekdy nekam pojedu, tak jen v brneni! Howadoor: To je nesmysl, já se neperu, protože jsem v podstatě zcela neagresivní člověk. A abych někoho napadal sám od sebe,bez toho, aby mě vydráždil, to se mi ještě nikdy nestalo. Tak jednou jo, ale to už je asi tři roky, to jsem vyhodil ženskou z tramvaje, protože mě nasrala její otlemená držka. Ale nebylo to za jízdy a už je to dávno. A bylo to v únoru. Howadoor o Blabli (jeho řekněme "drahé polovičce"): Zatím jsem ji přes držku tentokrát nedal, ale brzy na to asi dojde. Já: Úchylné... Howadoor: Co je na tom úchylného? Vždyť ty ženské na to čekají, abys ukázal, že jsi chlap. Jsou pak úplně šťastné, když jim občas (ale fakt jen zřídka) jednu ubalíš, podvědomě to chtějí a děsně je to rajcuje. Říkají si "to ja samec!". To je součást předehry, trocha násilí. Pche a to Howadoor klidně tvrdí, jak je neagresivní. Hm, a další ukázky ze starších mejlů: Ty hovado, v srpnu jsem byl naštěstí pro tebe na Islandu, kdybych byl doma, tak na přehradu to mám necelé dva kiláky, tak jsem tě v ní utopil a byl pokoj od ouřady. (poté, co zvěděl, že jsem byl v Brně u přehrady) Jsem ožralej a úplně blbej že tu čumím na ty tvoje vyšplalý strýnky se mi dělá zvrácy zvrácy všechno se kácí já jdu radši spát ty hnuse doufám že se mi vo tobě nebude zdát jsi fakt nechuťa a to mi bylo cv héspě tak dobře (a prý nepije jako dobytek) jsi nevzdělané vulgární české páchnoucí hovado (nou koment) Jsi ouřada, každý tebou opovrhuje, všichni tě nenávidí a přejí si tvou smrt. (Hm, málo invenční) To ti teď budu posílat každý den protože jsem se z tebe právě doblul, a doufám, že se do měsíče oběsíš, jelikož jsi depresák. (doblutý chvíli po té, co psal, že jsem páchnoucí hovado) A vůbec, co já ti furt píšu. (po dalším z řady mejlů - další následovaly vzápětí) Po práci jsem se vyzvracel a šel spát, ale nějak ta chřipka nepřechází. Večer navíc volal Tarabis, že je v Praze a že mám jít do hospody. Tak jsem šel. Kromě Tarabise a Ediny tam byla ještě další Maďarka, ale zaboha nevím, jak se píše její jméno. Snad nějak Györgyi či tak nějak podobně. Celej večer jsem zkoušel to nějak vyslovit, ale nedařilo se. Pak jsem s Györgyi porazil Tarabise s Edinou drtivě v kartách, což ti dva neustále komentovali poznámkami, jak jsou klidní, i když určitě trpěli jak psi a hroutil se jim životní sen vyhrát v kartách. Dal jsem si šest džusů, ale pingl mi napsal jen tři a navíc mi Tarabis zaplatil prohru z karet i s úrokama z minulýho měsíce, takže mě celá hospoda vyšla na 15 peněz a to jsem ještě nechal 5 peněz dýško. Pak jsem jel do bytu, vyzvracel se a šel spát. Spolubydlící zase nebyl - za ty tři dny jsem ho viděl dohromady asi tak 5 minut. Možná ani to ne. To je fajn, mít kravsky velkej dvoupatrovej byt v Praze jen pro sebe za 3000 peněz. Ale raději bych klidně dal třeba i 5000, kdyby to nebylo v Praze. 5.4.2001 Zase jsem se vzbudil ve čtyři, ještě pořád jsem si nezvykl, že se můžu válet až skoro do šesti. Furt je mi blbě, asi dneska půjdu na oběd do lékárny a sežeru všechno, co půjde spolknout. Ještě jsem si vzpomněl, že Tarabis naplánoval čundr s Edinou i Györgyi, ale jak ho tak znám, tak akorát zase plánuje a skutek utek. Kdyby mu do toho aspoň dycky při jeho plánování vlezly nějaký objektivní problémy, ale většinou ruší akce, protože se mu nechce, protože si musí jet domů vyprat trenky, protože je moc dobrý počasí, protože je moc špatný počasí a podobně. Navíc si nedovedu představit, že by jely i ty dvě holky. Na druhou stranu by možná jely pravděpodobněji, než Tarabis. Protože Edina je taková živelnější, přírodnější a asi by jí nějakej ten sajrajt na čundru nevadil. A Györgyi je sice na pohled křehká malá dívčina, ale zdání může klamat. Taky bych do ní neřekl, že během chvilky do sebe vyklopí čtyři piva jak vodu a ani o tom asi neví. A včera se to stalo. Naštěstí pak zavírali hospodu, takže nedošlo k tomu, že bych nestíhal její tempo, i když jsem pil jen džus. Večer jsem šel naskenovat nějaký fotky k Houmrovi a taky šel s Bártem za holkama na kolej. Ty tam samozřejmě nebyla, zato mi volali ještě po půlnoci, kterak jsou roztoužené a že mám přijet. Dělaly si samozřejmě srandu, pročež jsem nejel. 6.4.2001 Úryvek s Tarabisova mejlu o tom, jak byl se svojí třídou na divadelním představení: "S hlavou velikosti cysty jsem měl za úkol odvést 4. A do divadla. 15ti až 16ti letý mládeži tam byla hraná pohádka, ve které bylo nejslušnější slovo " do prdele", kde loutka (v podobě prince) neurvale souložila s jinou ( princeznou). Dále se tam objevil onanující Fanda a Janek, prdící čert, pocestný který předváděl strkání prstu do svého konečníku, čůrající princezna, která přechcala celou hospodu, čůrající princezna která proudem moči přeřízla kámen a princezna, které se podařilo čůrat skrz ucha jehly bez jediné kapky vedle... V jedné ze scén taky vesničan Oldřich přiměl Haničku k tomu aby se ohnula a tím přijímala teplo ze země na zimu. Pak jí přesvědčil, že aby v ní teplo zůstalo, musí si nechat od Oldřicha ucpat jeden otvor. Loutka před obecenstvem předvedla mohutnou erekci a pak se zhaslo. Moje třída 4.A odcházela zklamaná. Musela se vrátit do školy na religionistiku." No, takové už bývají mejly pana učitele na církevní škole. Odpoledne jsem jel za Edinou a Djerdi a šli jsme se najíst. Zase jsme bavili půlku hospody, když jsem si testoval jejich sexuální chování a porovnával ho s nějakým pochybným testem, co jsem četl na netu. Samozřejmě se o mojem doprovodu dověděl Bohouš, načež, zase vožralej a zfetovanej, volal každou chvíli a ptal se, která z holek je volná a kterou by mohl dostat. Šli jsme ke mně do bytu a hráli karty. Pak volal spolubydlící a říkal, že přijede, že dvě holky nezvládnu a že mi s nima pomůže. Zase jsme hráli karty. Volal spolubydlící, že sehnal ještě kámoše, že přijedou dva. Pak jsme zase kecali o nějakých blbostech a tvářili se děsně důležitě. Holky odjely asi v půl druhý. Bohouš, zřejmě již i ve fyzickém rozkladu se zmohl na SMSku: "Spíš?" a za půl hodiny "Pojď kalit." Tuto nabídku jsem odmítl a šel spát. 7.4.2001 Ráno jsem jel do Žatce. Matka i uvařila, ale jel jsem na hokej, tak jsem musel dokonce odmítnout jídlo. Kdepak, jednou jsem se před hokejem tak najedl, že jsem ještě po půlce zápasu škytal rejži a volský voka. Nebo jak Marčus, co všechny před zápasem seřval, ať se nepřežereme a pak vyžral v hospodě půlku jídelníčku. Odpoledne jsem jel na hokej. Asi letos poslední, nebudu dojíždět a v Praze hokej vyřízenej nemám. Samozřejmě, že mě blbec Josef trefil pukem do ruky. Při rozbruslení jen tak ze srandy na mě nahodil puk zrovna v jedinou chvíli, kdy jsem měl sundanou rukavici, abych si utáh řemínek na přilbě. Blbec je to. Jinak bylo fajn, předvedl jsem i báječnou akci, kdy jsem sebou při golfu šlehl držkou na led. Ale gól to byl. I pak jsem při pokusu o střelu zvesela padal, ale gól už žádnej, asi už si gólman zvykl, že padám furt a nepřekvapilo ho to. Jo a jako druhej gólman přijel Zambi. To byla zase šou. Přišel do šatny a sdělil, že si zapomněl brusle. Půl hodinky před začátkem. Tak si pro ně jel. Asi po třetině hry přišel, že brusle nemá, že mu je někdo ukradl. To je prostě typickej Zambi. Je to hrdina. Není odvážbej, nebo dokonce statečnej. Je to prostě hrdina. Jak ruskej voják se Stalinem za zádama, to byl taky hrdina. Zambi leze do brány s výstrojí, kterou by si normální člověk neoblíkl ani do útoku. Vzpomínám si, kterak jsme ho kdysi před zápasem omotávali izolepou, protože výstroj a chrániče na něm prostě nedržely. A ostatní brankáři si půjčovali jeho helmu a dávali mu svojí, když Zambi chytal. Pak na střídačce Zambiho helmu obdivovali a Zambiho měli za neskutečnýho geroje, že v něčem takovým chytá. A když si k tomu připočtu Zambiho omezenost, jako třeba, že dávno po zápase se jde vymočit a zjistí, že si nesundal suspenzor, nebo Zambi, kterej si nechá na krku klíč a samozřejmě ho do něj trefili pukem (dlouho měl na hrudníku vyraženej klíč se všema podrobnostma i s číslem) tak to je prostě nejzajímavější zjev, co jsem kdy na ledě viděl. Po hokeji jsem jel domů a spal. Od pěti odpoledne. 8.4.2001 Vzbudil jsem se před polednem. Snad jsem dospal celej týden. Nabalil jsem si do Prahy hromadu věcí, takže když jsem šel na vlak, vypadal jsem ověšenej jak vánoční stromeček či cikán, když jde ze sociálky. Jo, mám milion zbytečných věcí, ale klíče jsem nechal doma. Tak jsem vyštval sestru s klíčema na nádraží a Houmr mi to přivezl do Prahy. Vyjímečně jsem viděl spolubydlícího asi 5 minut. Je normální, celkem v pohodě. Jo a v bytě je zima jak v márnici a teče tam. Asi si budu muset koupit deštník a teplý ponožky, abych spal v suchu a teple. 9.4.2001 V práci kolegyně zase něco chtěla... aha, přitlouct nějakej hřebík na kalendář. Soudě podle opadané omítky a nakřivo pověšeného kalendáře si poradila sama. Večer jsem šel na džus do hospody. Přijel i Tarabis, takže jsem měl o zábavu postaráno. Jde na něj jaro, Freud by se kochal. V půl třetí ještě chcípla noční tramvaj, tak jsem se dostal do postele až ve tři. 10.4.2001 Zase jsem nevyspalej, dneska naštěstí hospoda nehrozí, páč mám do čtvrtka 15 peněz. Teda doufám, že do čtvrtka, že mi přijde výplata včas. Už jsem při tý příležitosti pozval Bárta a Bohouše do hospody. Bártovi koupím malý pivo, stejně mu visím za karty. A Bohoušovi nic. Jen jsem ho pozval, platit nic nebudu. A jsem ospalej, ani deník se mi nechce psát, beztak jsou všichni jak pitomý. Když si deník na netu čtou, tak furt nadávají, co to tam o nich píšu, ale stejně tam vlezou znova. Pokrytci bídní. A Tarabis si stěžuje i na ty nepatrné zlomky, co tam o něm píšu. Má bejt vděčnej, kdybych napsal víc, tak by ho museli popravit, v lepším případě vyhlásit fatwu - teda nějakou polynáboženskou, jestli něco takovýho je. Je až nechutný, jak bulvár v podobě všemožných smrtí proniká na internetový zpravodajství. Jen namátkou dnešní titulky: Dva keňští studenti obviněni z vraždy 67 spolužáků Turecko: Vražda děvčátka vyvolala protikurdské bouře Soud poslal do vězení tři muže, kteří na záchodě upálili kolegu V Argentině byl ubodán fotbalový fanoušek Rusko připravuje let člověka na Mars Hnusnější je už fakt jen ten americkej umělej optimismus. Z práce jsem šel rovnou spát. Spolubydlící zase nebyl doma. Ještě volal Jarošík, že je zase zhulenej někde v baru. A chce po mně peníze. No vzhledem k tomu, že mu je dlužím bych mu je i měl dát. Akorát nevím kdy. Jsem utahanej a nic se mi nechce. 11.4. 2001 Deprese z Prahy. Všude kravál už od rána. Ještě v noci je všude světlo, samá lampa, všechno svítí a bliká. Tramvaj. Všude lidi. Metro. Zase lidi. Tuny lidí. Jak ovce, pořád chodím v nějakým zástupu, jak pitomej Pražáček. Fuj. Je teprve středa a já vypadnu z Prahy až v pátek, ach jo. Včera se na chatu hádal Bohouš s Jarošíkem, kdo z nich je větší pitomec. Šli do nějakýho baru nakupovat fet. Bohouš, v těchto věcech zběhlý, byl natolik línej, že jen seděl u baru a nakupovat se jal Jarošík. Jenže ten údajně žádal o hulení a jánevímcoještě půlku lidí v baru, Bohouš šílel, bar se bavil a Jarošík zmateně pobíhal. Nakonec Bohouš poskytl cennou radu, zeptali se barmanky a ta jim samozřejmě dealera ukázala. Načež se oba jak prasata zhulili a zfetovali a pak někam jeli. Údajně viděli chlapa, kterak objímá lampu pouličního osvětlení, o kousek dál chlapa, co tahal po asfaltu boby. No, hezky byli zkouřený. Ani bych se nedivil, kdyby viděli ještě Houmra na kole, střízlivýho Dušana nebo slušnýho Tarabise. To je stejná pravděpodobnost, jakože někdo potká v dubnu nad ránem v Praze bez sněhu na silnici chlapa s bobama. Situace s prachama je kritická. Ti hajzlové v práci mi je měli dát už zítra a místo toho budou až po Velikonocích, takže nejdřív za 5 dní. Tak teď obvolávám koho se dá, abych něco dostal. Hm, asi ty prachy, co mi půjčil Jarošík, vrátím až v pondělí - no to by mě zabil. Psal jsem Tarabisovi, že pojedu obehrát jeho otce v kartách, ale napsal, že je pozdě, že už ho obehrál on. Příště se musíme líp domluvit a obehrávat ho postupně a vytrvale. Dokonce prej brečel, kdyz ho Tarabis obehrál. A Tarabisovy SMSky: "Přijely k nám na praxi Holanďanky, děsný ksichty." ...další... "Jejich rodiče bych za ty výtvory zabil." Po práci jsem jel na kolej a mámil z lidí peníze. N koleji jsem byl hodnej, nešlapal v botech po koberci (nechtěl jsem si boty zašpinit), nikomu jsem nenadával (jen Zelímu, Aleškovi, Trejbimu a Bohoušovi, ale ti si to zaslouží). Nakonec jsem vymámil pár peněz od Zelího, pár od Houmra, od Bohouše si vzal kytaru a prchnul. Ha, mám peníze na víkend. Blbé je jen to, že to možná budou chtít vrátit. Večer jsem ještě jel pokecat s Jitkou a po půlnoci šel spát. Spolubydlícího jsem zase neviděl. 12.4.2001 Cestou do práce jsem viděl nějakýho maníka, kterak sedí na zídce na chodníku a před sebou má nablito. Byly v tom kousky kabanosu, ale smrdělo to ne jako normální zvratky, ale po lihu. Taky jsem našel na netu kontakt na nějakou cestovku, co vyřizuje víza do Ruska, tak se tam stavím, třeba nakonec ten Bajkal i vyjde. A když jsem u toho, dostal jsem další rady, jak si rozšířit mé chatrné znalosti ruštiny o další fráze, které bych u Bajkalu údajně uplatnil. Takže bych se měl prej ještě naučit: "Něstrelajtě na miňá." a "Nejeztě miňá, drugovja mužici." Tak nevím, asi si zajdu za nějakým ruštinářem a podstoupím krátký, ale intenzivní kurs. Poté budu na Bajkalu světaznalý, moudře filosofující cestovatel a budu to prokládat úryvky z děl ruských klasiků v originále. Tím bych mohl ohromit místní obyvatele a třeba mi dají i najíst. Ha, dostal jsem výplatní pásku. Na účtu sice budou prachy až po svátkách, ale přesto jsem byl šokován výší výplaty. Nejenže dosáhla pětimístné cifry, ale je o dost vyšší než minule. Asi ten papír, co jsem tudle podepisoval byla moje nová pracovní smlouva. A jsem línej jako vepř, poněvadž už si ani nezálohuju Můj milý deníček na netu. Až se jim zase sprasí server, tak budu namydlenej a nebudu se moci ve stáří kochat neuvěřitelně zajímavými a vzrušujícími cestami do práce a z práce v měsíci dubnu léta páně dvaticícejedna. Stejně, jak mi pravila jedna nábožná ženština tudle v hospodě, nejsou to stránky účelové (za vzor mi dávala stránky s pivníma etiketama či cože to bylo za pazmeky) nýbrž osobní a egoistické. Tak fakt nevím. Když píšu o sobě, tak se to nelíbí, že je to egoismus a když píšu o jiných, tak se to nelíbí, že prý pomlouvám. Jenže já nepomlouvám. Já jen podloudně šířím nepravdivé diskreditující informace. 13.4.2001 Ha, blbec Tarabis a jeho technické schopnosti se zase projevily. SMSky, který psal mně posílal Jitce. Ještě lepší bylo, že v těch SMSkách psal o Jitce. Tak jsem, pln nadšení nad jeho bezmeznou tupostí, dal dohromady veškeré mé znalosti angličtiny a napsal mu: "You are showman." ...načež vzápětí odepsal: "I am not schowman, I am kokot." Přišla mi výplatan na účet, ale až odpoledne, takže bych stejně nestihl zaplatit dluhy. Musím to nechat na úterý. Odpoledne jsem jel do Zlína, čundrsleva v pohodě a po cestě nic zvláštního. Teda kromě nějaký holky, který přisedla v Olomouci a začala mi líčit, kterak jí maminka říká, co má jíst, co si má oblékat, jak bydlet, co studovat atd. Pak ještě ta dívčina podotkla, že s kým má spát jí maminka neříká a významně na mě mrkla. Jenže já jednak za chvíli vystupoval a hlavně jsem si vzpomněl na podobný zážitek, z doby relativně nedávné. To na mě taky koukala a mrkala ženská a pak jsem zjistil, že je slepá. Jo a ve vlaku byla dobrá nálada. Hajzlové ze Sparty totiž prohráli, tak má republika radost. Vedle v kupé jeli domů nějaký čtyři Slováci. No, pili pivo a prázdné láhve dávali ke dveřím. Myslím, že v Kolíně tam těch lahví bylo tak dvacet a u čtyřiceti jsem je v Český Třebový přestal počítat. Večer jsem se jako obvykle nacpal a přepil. Opět nealkem, poněvadž nepiju. Musím využít víkend a sníst co se dá, abych zase žaludku ukázal, že na světě nejsou jen čínské polívky případně potraviny s prošlým datem spotřeby. 14.4.2001 Od rána do večera jsem se jenom válel a jedl. Asi změním priority a místo spacáku si koupím pořádnou postel. 15.4.2001 Celej den jsem zase jedl a válel se. Odpoledne jsme šli s Bárou k Renatě. Tam jsem se chopil role barmana, využil důvěřivosti a pozdější přiopilosti a nalejval jim dvojnásobné dávky alkoholu. Hm, očekávaný efekt to stejně nepřineslo. Barča vypila litr a půl vína, Renata flašku ferneta, ale připadaly mi pořád nechutně střízlivé. To bude tím jejich hospodským tréninkem. Ještě jsem Edině napsal mejla, ve kterém jsem na její otázku ohledně Velikonoc v Čechách (no i na Moravě musím říkat, jsou to totiž děsný nacionalisti ti Moraváci) barvitě popsal, kterak každý muž mající nohy či invalidní vozík v pořádku, uchopí klacek, tyč, lano, devítiocasou kočku a odebéře se trestat ženské plémě za to, co páchá po celý rok. Musím se zeptat taky Howadoora, jakpak slavil Velikonoce. S jeho přístupem k ženám nejspíš honil Blabli tankem kolem baráku a pak se jal rozstřílet všechny ženské kláštery v okolí. Spát jsem šel ve čtyři ráno. 16.4.2001 Využívám poslední zbytky víkendu a možnosti se najíst skutečnými potravinami. Vyžral jsem Barče ledničku, špajzku, vypil co se dalo, snědl co se dalo a k večeru prchnul na vlak. Čundrsleva opět v pohodě. Jen jsem seděl v kupé, které nejspíš vypravil a osazenstvem vybavil Ústav pro lidské kuriozity. Naprosti mně seděl nějaký hudebník či co. Neustále četl partitury, klepal prstama, nohama a zadkem do rytmu, obrovsky poulil oči a špulil pusu. Pak mě fascinoval, když si spodní ret natáhl na bradu a začal se tužkou klepat do zubů. A celé představení završil tím, že se anténou od mobilu začal šťourat v nose. Vedle něj seděl nějaký hokejista. Soudě aspoň podle toho, že vypadal jak hovado, ramenama utiskoval hudebníka a dalšího souseda, vezl balík náhradních čepelí na hokejku a s výrazem zabijáka listoval v nějakýho hokejových magazínech. Občas se otočil na hudebník a s úžasem sledoval jeho produkci, přičemž se hokejistovi zaujetím povolila spodní čelist a ukázal vymlácené zuby a rozseklou hubu. Vedle hokejisty seděl nějaký houmeles. Nebyl zajímavej ničím, akorát tím, že měl jízdenku až do stanice, kam skutečně jel a že celou cestu spal a slintal si při tom na svetr. Za ty čtyři hodiny ve vlaku se proslintal skrz svetr až na kalhoty. Pak vedle mě seděl nějakej blázen, kterej se neustále, snad každou půlminutu protahoval, kroutil zápěstím, kotníkama, hlavou a vůbec mi naháněl strach, že se tam rozsype na podlahu a průvodčí nás vyhodí, že děláme bordel ve vlaku. No a poslední člen kupé byla nějaká holka. Ta ale klidně mohla uvolnit místo někomu jinýmu a mohla se pověsit na tyč na zavazadla. Za nos. Měla totiž obrovskej orlí noc. Teda spíš nos zahnutej jak orel zobák, ale velikostí mi ten nos připomínal rypák prasete Venci, kterýho měli v Lišanech v na oplodňování celýho prasečáku. Takovej nos jsem ještě neviděl a teprve ne u ženský. I Pinokio (tak se to asi nepíše, ale není to sprostý slovo, tak nevím, jak se to píše) by záviděl. Prostě nos jak turecká šavle. Velikostí i zahnutím. 17.4.2001 Od rána se kochám výší mé výplaty a plánuju, co všechno si koupím. Určitě čínský polívky Orient, tudle jsem ve Zlíně dokonce viděl další příchuť. A pak si koupím ještě lžíci, už mě nebaví ty polívky jenom pít. A ještě koupím sluneční brejle, hezky velký, bluesmanovský, pak velký bílý triko a velkej černej fix. A tím fixem si na triko napíšu "PO VÝPLATĚ", nasadím si sluneční brejle, budu sedět na lavičce někde u kolejí a budu tak dráždit socky Zelího, Bohouše, Bárta a další. A budu se ovívat padesátikorunou, aby viděli, kterak jsem bohatý. Hm, nebo možná ne, ještě by tam přišel Dušan a začal somrovat, že chce pivo, ať jdeme do hospody. Odpoledne jsem zašel do obchodu investovat mé lehce nabyté peníze. Zakoupil jsem sobě sušák na prádlo a obrovskou láhev pravé thajské chilli omáčky. Teď ještě musím ušetřit na někoho, kdo mi bude prát, abych poté mohl využít nový sušák. Praha mě strašně degeneruje, šel jsem spát už v půl osmé. 18.4.2001 Hned po ránu průser v práci. Zjistil jsem, že kombinace Ctrl+C a následně Ctrl+V se nehodí všude, dokonce ani pro tupou úřednickou práci ne. Ale já toho využil a napráskal všechny pracovní smlouvy stejně jako smlouvu pro nějakýho stavaře. Což se jednak nelíbilo lidem, kterí smlouvu uzavírali a stavaři nebyli a jednak našim právníkům, kteří pravili, že mi to školení neměli dávat, že je to zbytečné a že bude stačit, když s nimi budu chodit do grilbaru na kuře a whisku. Jenže jelikož na kuře nemám a whisku nepiju, tak se jim asi dál budu srát do práce. Odpoledne jsem zakoupil ramínka na košile. A taky mýdlo. Rozhodl jsem se, že dnes budu práti špinavé prádlo. Začal jsem tím, že jsem byl na koleje vrátit prachy Houmrovi a Zelími. Houmrovi jsem je vrátil. Zelí, jelikož netušil, že mu jdu vrátit peníze, mě poslal do prdele už ve dveřích. Přesto jsem se obrnil trpělivostí a čekal, až Zelí dohraje nějakou dementní počítačovou hru. Docela jsem se bavil. Sice jen mačkal pár čudlíků na klávesnici, ale kroutil se u toho, mrskal svýma vychrtlýma nožičkama, na kterých zuřivě zatínal vychrtlé prstíky, koulel očima, že jsem chvílemi nabyl dojmu, že je větší polovina oka z hlavy venku a jako tradičně do toho prováděl variace na téma "co dokáží ústa". Pokud tý obrovský díře do hlavy se u Zelího dá ještě říkat ústa. Poté mě opět poslal do prdele a pak znovu. Načež jsem ho poslal do prdele já a takto vzájemně odesláni do tmavých končin lidského organismu jsme se rozešli. Prachy mu dám, až si pro ně přijde, hajzl mizerná vychrtlá. Když už jsem u Zelího - Zelí je pravděpodobně jaksi ovlivněn jistou dívčinou. Zelí, jak velí tradice jeho pokoje na koleji, disponuje ponožkami sloužícími jako boty, repelent na hmyz, deratizace na hlodavce a kromě toho jeko čistič koberců tím, že na sebe lepí ve vrstvách nejrůznější zbytky, co kdo na koberec pohodí. No tuhle jsem byl u něj na pokoji. Zelí se vrátil z brigády a odebral se do sprchy. Zanedlouho se vrátil a oblékl si triko, trenky a - ponožky. A přisedl poblíž mě. I přes zhruba třímetrovou vzdálenost jsem zjistil, že ani po sprše se neobtěžoval vyměnit si fusekle. "Zelí, ty ponožky asi nejsou čistý, co?", otázal jsem se. "Debile, jsou čistý...", přičichl, "... no tak asi ne." A poté mě fascinoval činností, kterou jsem ho nikdy neviděl provést - vyměnil si ponožky. Sice to jako obvykle komentoval slovy, že jsem blbec, idiot a podobně, cimprlík, kterej nic nevydrží, ale ty ponožky si vyměnil. Vidím za tím pouze ženu a Zelího zjištění, že by jí třeba jeho ponožky, využitelné na hodinách přírodopisu jako kůže tchoře, nemusely zavánět pouze nepříjemně, ale dokonce značně nepříjemně. Pak jsem přišel do bytu a jal se prát. Hm, nebude to s tím zas až tak žhavý - vypral jsem tři ponožky, dvoje trenky, dvě košile a nechtěně kravatu, co jsem si nesundal z krku. A dneska jsem dokonce viděl spolubydlícího! 19.4.2001 22.4.2001 27.4.2001 |
|
|