Dharmsala, respektive její část, batůžkářské centrum McLeodGanj.
V Dharmsale sídlí Ústřední tibetská správa, je zde Tsuglagkhang, největší tibetský klášter mimo Tibet či malé, ale pěkné muzeum.
V Dharmsale je možno potkat i současného dalajlámu Tändzina Gjamccha.
Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajlama. Symbol a legenda.
Motlitební mlýnky mají nejrůznější velikost, měly by se roztáčet určeným směrem a jsou k vidění na každém rohu.
Vesnice Kalpa nedaleko Rekong Pao, oblíbená zastávka na cestě z a do údolí Spiti.
Procesí v ulicích Kalpy.
Navzdory některým teoriím nejde o převoz atomové hlavice, nýbrž o průvod související se svatbou. Prý.
Chrám v Kalpě, v pozadí Kinnaru Kailash.
Vesnice Kalpa se nachází v nadmořské výšce zhruba 3000m, hora Kinnaru Kailash v pozadí má šest a půl kilometru.
Podvečer v Kalpě, Kinnaru Kailash, zvonek a měsíc.
Na vratech chrámu v Kalpě jest jasně vidět, že zdejší dřevořezbáři mají smysl pro detail.
Další dřevořezba z chrámu v Kalpě prokazuje, že zdejším ženštinám drží vlasy na hlavě vskutku pevně.
Vesničanka přemítající o rozbíjení atomového jádra. Nebo přemýšlí, co k večeři. O přemýšlení nic nevím, tak kdoví, jak to je.
Kalpské ženy nenechají na pokoji žádného muže a vrhají na ně laškovné pohledy.
Baculaté tváře nejsou výsadou starších ženštin, které za svůj život evidentně přebytkem jídla a nedostatkem práce netrpěly.
Pán v chrámu omámen množstvím obětin a kouřem z vonných tyčinek.
Ženštiny jednoucí na svatbu ve vesnici Shipkila se krášlí na zastávce autobusu.
Etnická diverzita v údolí Kinnaur skýtá pastvu pro oči milovníků nejrůznějších krojů a ozdob.
Šance ulovit ženštinu je v údolí poměrně vysoká. Poměr ženštin a mužů je v údolí Kinnaur zhruba 850 ku 1000, na základě sčítání obyvatel z roku 2011.
Údolí Spiti a zdejší silnice. Až na výjimky (které ovšem stojí za to) je cesta kupodivu relativně bezpečná a navíc je stále více úseků opraveno, asfaltováno a opatřeno někde dokonce svodidly.
Údolí Spiti, terasovitá pole a klášter Dhankar. Pěkně je vidět soutok řek Pin a Spiti.
Vesnice Dhankar je zajímavá jen svou polohou a přítomností kláštera. Továrna na výrobu čínských polévek například úplně chybí.
Pohled z kláštera na vesnici Dhankar.
Vesnice Dhankar, pohled z kláštera. Jako všude kolem, i zde jsou stovky motlitebních praporků.
Údolí Spiti, klášter Dhankar a motlitební praporky.
Pokoj mnichů v klášteře Dhankar. Ten předmět u bubnu není vibrátor, jak se domnívá jistá má známá, nýbrž slouží k bubnování.
Jezero Dhankar, za ním malá gompa a v pozadí sedmitisícové kopce.
Autobus z Kazy do Kibberu je plný malých šklebáků, odrostlejších dívčin i turistů.
Dívčina vracející se ze školy, zapatlané sklo autobusu a pěkná svastika.
Kibber v noci. Pěkná vesnice ležící ve výšce 4270m nad mořem.
Pohled na vesnici Kibar z vesnice Kibber. Ehm.
Pole v údolí Spiti.
Klášter Ki, pravděpodobněji nezjznámější klášter v celém údolí Spiti.
Klášter Ki byl založen v 11. století a v součastnosti v něm žijí tři stovky mnichů, nejvíce v historii.
Konec ranních modliteb v klášteře v Ki.
Výzdoba na střechách kláštera Ki.
Mniši kláštera Ki jsou na návštěvníky zvyklí. V útrobách je ukryto nemálo spisů a starých knih a všudypřítomné jsou obrázky dalajlámy, jak jinak. V klášteře je dokonce možno se i ubytovat v jednoduchých cimrách pro čtyři nocležníky.
Pole v údolí Spiti, pohled z kláštera Ki.
Kýčovitě pěkné údolí Spiti. I jedincům neholdujícím zrovna přírodním krásám se zde často rozlije po tváři nadšený úsměv.
Údolí Spiti, v pozadí staré cesty, v popředí moderní horská skorodálnice.
Kaza, městečko v údolí Spiti v nadmořské výšce přibližně 3800m.
Klášter v Kaze v době puji.
Puja v Kaze. Puja, alias púdža, jest obřad uctívání, který v chrámových podmínkách často dosahuje nejroztodivnějších podob.
Toto nejsou fotbaloví fanoušci, nýbrž trumpetisti v době puji.
Ranní výuka.
Filharmonie města Kazy preluduje v místním klášteře.
Hodina anatomie, její praktická část. Klášter v Kaze.
Snídaně v klášteře v Kaze.
Pilní studenti hledí do objektivu tlustého výletníka.