Kamerun je celá Afrika v malém balení. Pláže i pralesy, vybuchujcí jezera i aktivní vulkán, pouště i vodopády, stovky jazyků a téměř dva tisíce nářečí, muslimové, křesťané i animisté, víno i pivo.

Nápad udělat si výlet do Kamerunu se ukázal jako nadmíru dobrý. Minimum turistů a rozmanitost nevídaná. Na obrázku jedna z proslulých pláži u Limbe.

Limbe je známé zejména nádhernými plážemi s černým pískem, majícím původ ve vulkanické aktivitě okolních kopců. V Limbe ovšem žádné pěkné pláže nejsou a písek je hnědý.

Pěknou tradicí v Limbe je věnovat se popíjení piva v místních nálevnách. Zejména nejlevnější putyky pro chudé rybáře stojí za návštěvu a směs pachů piva, ryb, moči a potu je poměrně unikátní.

Je velká šance, že každý druhý násoska v místních hospodách bude ovládat hned několik jazyků. V Kamerunu je používáno přes 250 jazyků (některé zdroje odhadují na 270). Jazyky jsou rozděleny do sedmi skupin. Největší je nigerokonžská s 169 jazyky. Další je Benue-Kongo se 142 a poté jazyková variace Bantu se 130 mluvenými jazyky. Spousta lidí samozřejmě mluví také anglicky a francouzsky, oba tyto jazyky jsou v Kamerunu úřední řečí.

Kamerunci vyrábějí spoustu místních piv, jako je kukuřičné pivo či banánové pivo nebo kvašený nápoj z prosa (billi billi). Mají také palmové víno, raphiové víno a mnoho dalších alkoholických nápojů.
Pokud jste cizinec, nejjednodušší dárek, který můžete nabídnout, je alkohol.

Jak je vidět z obrázku, civilizace v podobě Hard Rock Café dorazila i na kamerunský venkov. Zajímavostí v Limbe j ovšem i druhá nejstarší botanická zahrada v Africe.

Pentagon Barbing Hair Clinic. Mistr kadeřník a jeho vlasový salón, ba dokonce vlasová klinika. Město Nkambe.

Na obrázku jest pěkný příklad, kterak v Kamerunu fungují bezpečnostní předpis. Mužové dobývají dary země. A když jsme u té země - geofagie, tedy pojídání půdy, je překvapivě běžná. Nejčastěji je pojídán jíl a kaolin.

V Nkambe zrovna probíhá trh. Pravda, vizuálně většina afrických trhů není zrovna pastva pro oči, ale minimálně v Kamerunu jsou trhy autentické, bez hromad turistů známých zejména z tržiť v jihovýchodní Asii.

Většina vesnic a měst ve venkovských oblastech má tržiště na centrálním místě, kde se v závislosti na velikosti může konat týdenní, čtrnáctidenní nebo denní trh.

Stejně jako zbytek světa, i Kamerun je zaplavený čínskou špínou (tentokrát mám na mysli zboží, ne Čínany), jelikož Homo sapiens opravdu neznamená Člověk moudrý. Výrok „levnější je drahý“ je často slyšet i v Kamerunu o haraburdí pocházejícím z Číny. A například levné čínské plastové sandály jsou přezdívány sans-confiance - nespolehlivé.

Neexistuje na světě supermarket či tržiště, které by nabízelo to, co nabízejí tržiště africká. Od velblouda po nákladní auto, od čínských kýblů po dresy německé fotbalové reprezentace, od živé kozy se třemi nohami po chcíplé akvarijní rybičky, od afrodiziak z netopýra po přívěšek z asfaltu, fufu i ndolé, vše, čeho si hlava, oči, žaludek či pohlavní orgány žádají.

V zapadlých vesnicích a městečkách je stále ještě možné nalézt tržiště bez očividného čínského vlivu. Čínský mor ovšem zachvacuje i Kamerun. Například v roce 2005 žilo podle odhadů v zemi něco mezi 1000-3000 Číňanů. o 10 let později až 200000. Tržiště v městečku Foumbot.

Olej. Tedy většinou. Tyto domácí směsi často obsahují nejen olej a pálivá koření, ale v podstatě všechno, co se dá smíchat, zpeněžit a později konzumovat.

Mužové na tržišti ve městě Nkambe. Pravidelné trhy jsou místem setkání, kde si lidé vyměňují více než zboží - novinky a pomluvy poletují mezi kupkami rajčat a zaprášenými trenýrkami, přátelství jsou navazována a rušena.

Prodavačka podivuhodně hnusných ořechů kola, město Foumban.

Spojení mezi zemědělstvím a podnikáním na venkovském trhu je zásadní, protože téměř všichni zákazníci jsou rolníci.

Kamerun je jedinou zemí na světě pojmenovanou po korýši. Když portugalští námořníci dosáhli v roce 1472 pobřeží Kamerunu, všimli si velkého množství krevet v řece Wouri a následně ji pojmenovali „Rio dos Camarões“ („řeka krevet“). Název byl později upraven Angličany, kteří zemi nazvali Kamerun. Na snímku jedno z tržišť specializujících se na prodej ryb a mořeských plodů.

Prodavač smldince. Smldinec, běžněji zvaný jam nebo yam jest plodina poskytující jedlé hlízy. Upravují se stejně jako brambory a jsou běžné v celé Africe. Kamerun je sedmý největší pěstitel jamů na světě. Hlízy dorůstají velikosti až 1,5m. Pročež není nejlepší nápad objednat si v restauraci "jeden jam" předtím, než ho vidíte.

Škola nedaleko města Foumban.

Dívčí škola. Žehlení prsů je praktika, během které jsou dospívajícím dívkám stlačována prsa nahřátými předměty s cílem prsa zploštit a uchránit dívky od znásilnění či předčasného otěhotnění. Žehlení prsů je běžné ve všech deseti regionech Kamerunu. Průzkum z roku 2006 ukázal, že téměř jedna čtvrtina žen praktiku podstoupila. Ve srovnání s křesťanským jihem je tato praktika méně častá v severní muslimské části země, kde touto procedurou prošlo pouze 10 % žen.

Hodina tělesné výchovy, Limbe.

Kamerun je domovem více než 200 různých etnických skupin a byl popsán jako „etnická křižovatka“. Nejrůznějších nářečí se v Kamerunu používá kolem 1700.

Míra úmrtnosti dětí do 5 let (122 úmrtí na 1 000 narozených dětí) a úmrtnosti matek (596 úmrtí matek na 100 000 porodů) jsou v Kameunu jedny z nejvyšších na světě.

Kamerun má jednu z nejnižších očekávaných délek života v subsaharské Africe - 58,5 roku (z toho 50 v relativním zdraví).

"Jsem pokrytý krví Ježíše Krista!", hlásá nápis v automobilu. Dopravní infrastruktura v Kamerunu je výzva pro pravé dobrodruhy. I na africké poměry se často jedná o akční kombinaci šílených řidičů řítících se po čemsi, co by mimo Afriku rozhodně nikdo nenazýval silnicí.

Slavná Ring Road, na mapách Kamerunu někdy značena jako dálnice. Ve srovnání s Evropou, Ázií či Amerikami je provoz v Kamerunu mizivý. Což ovšem nebrání tomu, aby při dopravních nehodách nezemřelo v Kamerunu každý rok zhruba 5000 osob.

Soběstačné zemědělství hraje v životě chudých Kamerunců zásadní roli. Po celé zemi je tak možno spatřit vypálené lesy a savany, aby lidé mohli rozšířit plochu zemědělské půdy. Hnusné lidské plémě je přemnoženo na celém světě a Kamerun není výjimkou.

Stotisícový Foumban, nejturističtější město Kamerunu. Každé dva roky se ve městě Foumban koná festival Nguon. Frenetické tance, propracované kostýmy a prastaré rituály jsou součástí této fascinující kulturní oslavy. Festival je starý více než 600 let a oslavuje bohatou a pulzující bamounskou kulturu. Trvá sedm dní, přičemž každý den ohlašuje různé tance, obřady a svátky.

Na obrázku zeď u královského paláce ve Foumbanu, hlavním městem říše Bamoun. Nshare Yen by byl prvním sultánem dynastie založené v roce 1394. Bamoun měl své vlastní náboženství, uměle vytvořené písmo a dynastie přežila až do německé okupace Kamerunu v roce 1884.

Ve Foumbanu je muzeum. V muzeu je spousta fotografií, mnoho různých pěkných artefaktů jako jsou sultánovy trenýrky a postel jeho matky. A, ano, samozřejmě jsou tu i kalabaše zdobené lidskými čelistmi.

Dynastii tvořila linie 16 panovníků, z nichž pouze jedma byla žena. Ngoungoure, jejíž vláda trvala celých 30 minut. Mimochodem - na konci 19. století se sultán Ibrahim Njoya stal muslimem. Poté ovšem zjistil, že by nemohl chlastat, pročež se stal křesťanem. Následně zjistil, že by nemohl mít všechny své manželky (a měl jich zhruba 600), tak se naštval a vytvořil hybridní náboženství, kde si vzal z ostatních to nejlepší.

Kamerunská kuchyně je jednou z nejpestřejších v Africe. Místní kuchyně se liší podle regionu, ale velké, jednochodové večerní jídlo je běžné v celé zemi. Typickým pokrmem je kukuřice, proso, maniok, banány, brambory, rýže nebo sladké brambory. Obrázek z domácnosti, kde jsem trávil několik dní a kde se v noci na toaletu nechodilo z bezpečnostních důvodů ven, nýbrž se močilo do díry vykopané v rohu "ložnice".

Yaounde je hlavní město Kamerunu. Je méně hnusné, než největší město Douala. O něco méně smrdí, nežli Douala. Také tu jest ... no, vlastně tu nic není.

Jezero Borombi Mbo. Nudný rybník a prach. Typická africká atrakce - k vidění nic, dostupnost zoufalá, vstupné astronomické, služby žádné.

Jezero Borombi Mbo. Libozvučné jméno. Doporučuji opakovat stokrát po sobě co nejrychleji.

Geografická diverzita Kamerunu je i vysvětlením pro symboliku státní vlajky. Pruhy představují tři hlavní geografické oblasti: zelená pro deštný prales, červená pro lateritové půdy savany a žlutá pro písky sahelu.

Kdesi u Foumbanu. Navzdory tomu, že Kamerun většinou netrpí nedostatkem srážek, možností vykoupat se je poskrovnu. Nehledě na to, že většina jezírek a řek je plná nemocí nebo krokodýlů.

Tři ze čtyř Kamerunců žijí dál a pracují na vlastní půdě. Kamerun produkuje 90% vlastní spotřeby jídla. Soběstačnost je jedním z důvodů, proč je Kamerun ekonomicky stabilnější než mnoho jiných afrických zemí.

Termitiště, typický prvek krajiny v Kamerunu. Vzhledem k tomu, že jsou podobná termitiště často ukryta v trávě, působí nemálo bolesti z nakopnutých holení a ukopnutých palců.

Kamerunské jezero Nyos je jedním ze tří známých „explodujících“ jezer na světě. Voda je nasycena oxidem uhličitým, což je důsledek kapsy magmatu, která leží pod jezerem. V roce 1986 jezero při erupci vychrlilo množství oxidu uhličitého, který zabil 1700 lidí a 3500 hospodářských zvířat v okolních městech a vesnicích.

Pro zmírnění hrozby byly na jezeře Nyos instalovány odplyňovací trubice, ale jezero stále představuje nebezpečí.

V zemi žije přes 900 druhů ptáků, přes 300 druhů zvířat a patří mezi nejbohatší africké země z hlediska biologické rozmanitosti. Pro zajímavost - v Kamerunu žije i přes 1000 druhů motýlů.

V Kamerunu je i nemálo deštných pralesů - prší zde více, než na většině míst na Zemi. Zejména západní svahy Kamerunu si užívají mezi 635 až 890 cm deště každý rok.

Kribi je horká vlhká díra několik hodin jižně od Doualy. Za městem je plno pláží, palem a turistů. Dokonce i v mém hotelu jeden turista přebýval. Pravděpodobně proto, že to byl majitel hotelu. Naprostá většina návštěvníků jsou ovšem Kamerunci.

Pokud hledáte jedny z nejlepších neturistických pláží v Africe, zvláště v regionu střední a západní Afriky, pak je Kribi jednou z destinací.

Pozorný pozorovatel uvidí na fotografii bílou ženštinu. Když pominu letiště a hotely ve velkých městech, za několik týdnů cestování po Kamerunu jsem nepotkal více než pět turistů.

Turistická infrastruktura na plížích Kribi je naprosto dostačující.

Několik kilometrů jižně od Kribi jsou proslulé vodopády Lobé. Proslulé proto, že padají přímo do moře. Podívaná je to, jak jinak, veskrze nudná, jelikož vodopády mají jen pár metrů a moře je zregulováno na zátoku zcela neimponujících rozměrů.

Rybář pod vodopády Lobé. Kamerun jest pěkmý. Navzdory nekonečné řadě typicky afrických problémů.