Leden 2001

9.1.2001
Konečně jsem hodil na poštu dopis Báře, kterej jsem těžce plodil asi hodinu. Vzhledem k tomu, že obsahuje asi 10 vět a tím pádem jsem 1 větu psal průměrně 6 minut doufám, že Bára ocení aspoň snahu. Nic jinýho tam totiž ocenit asi ani při nejlepší vůli nelze.
Má debilní kolegyně je čím dál tím víc drzejší. Nejen, že si na mojí polovinu kanclu pověsila kýčovitej kalendář, ale i to rádio si pouští hlasitěji. A dneska si položila na mojí polovinu stolu její sešívačku. Tak to teda ne, co je moc, to je moc. Kalendář vyhodím, v rádiu přeštípnu nějakej drát a sešívačku znehodnotím. Hahaha... ať vidí, jak vřelý, ba až mateřský vztah chovám k její osobě jakožto fyzické podobě blbosti.
Fuj, jsem hnusný, sobecký, nepřející a neprojevující úctu k staré osobě. Nemohl bych mezi Rychlé šípy ani k Timurovi.
Sakra, jsem fakt asi idiot. Snažím se udělat nějakej jednoduchej formulář na odesílání mně na mejla, ale když to chce někdo odeslat, tak to po něm vyžaduje nějaký kravský informace. Ach jo, nevím, co s tím.

10.1.2001
Sakra, tu akci Mlejn II co jsem o ní psal předevčírem spousta lidí pochopila jako akci lidí z chatu. No ale to není, budou tam asi jen známí ze školy a z jiných akcí a tak. Což teda neznamená, že by se lidi z chatu nemohli účastnit. No ale dostal jsem spoustu mejlů právě od lidí z xka, že na ně seru a nikam jsem je nepozval. Ne, že bych na ně nesral, ale tohle není akce prvotně pro lidi z netu.
No a už se ví termín, bude to 3. březnovej víkend. Teda aspoň doufám.
Do Žatce jsem jel autem a jela i Pavla. Je závislá na čokoládě, kterou bohužel dneska neměla. Šíleně celou cestu prudila, nadávala za všechno a kvůli všemu a nakonec mě začala tlouct do hlavy. Pak ale začala přemejšlet, jestli se nechá zavézt rovnou domů nebo do města, kde si koupí čokoládu. Sice jí nějakou měl přinýst Bejk, jenže to by musela bejt další půlhodinu o čokoládovém absťáku. Tak nakonec Bejkovi nevěřila a nechala se kvůli blbý čokoládě vysadit ve městě.
Večer krásně mrholilo a byla mlha, ale pak začalo hnusně sněžit.

11.1.2001
Ráno na cestě do Prahy hnusná mlha, občas nebylo vidět na víc než 10 metrů a celou cestu se jelo po sněhový břečce, nebo po sněhovejch jazykách, který s celým autem báječně házely. Po cestě jsem podruhý za dobu co jezdíme do Prahy neviděl bouračku, ale nakonec jsem se dočkal těsně před Prahou.
Dneska jsme se vyjímečně nehádali s Pavlou, do kterýho vagónu a do kterých dvěří v metru nastoupíme, protože naštěstí metro odjíždělo. Já potřebuju nastoupit do třetích dveří druhýho vagónu, abych pak předběhl dav lidí na schodech. No a Pavla zase potřebuje jít na opačnej konec metra. Každej den se o to hádáme a včera mě při jejím čokoládovým absťáku nazvala barbarem, né džentlmenem a vůbec byla nějaká podrážděná. Asi začnu nosit čokoládový pilulky na obranu.
Dopoledne jsem byl zase na školení. V místnosti sedí asi 20 tupých lidí a neustále mají debilní dotazy nebo vyděšeně vykřikujou, když jim něco udělá program, kterej se zbytečně a marně snaží naučit. Nechápu toho maníka, co to vyučuje. Je naprosto klidnej a nevadí mu, když pětkrát za deset minut řekne jednomu a tomu samému člověku, že ENTER je ta velká klávesa vpravo. Já bych po prvních pěti minutách tasil Kalašnikov. No a to mám 17. ledna jít na pohovor i místu počítačovýho lektora. Pro jistotu si nechám doma nože, pistole i vidličku. A nebudu agresivní. A nebo změním místo a půjdu dělat třeba někam do politiky. Tam se ta idiocie předpokládá a nepřekvapovalo by mě to.
Do Žatce jsem jel už v půl třetí a kupodivu jsem si v busu i sedl.

12.1.2001
Dneska bych měl oficiálně dostat výplatu. Jenže nevím, kdy mi dojde na účet. Mám asi sto peněz, z toho dám dneska šedesát na bus a v pondělí už bych se neměl jak dopravit do práce. Tak doufám, že to bude na účtu už dneska.
Ráno pes jako obvykle jenom ležel... teda ne jako obvykle, ale jako poslední čtyři dny. Od pondělí, kdy sežral mísu cukroví. Od pondělí nežere a jen se potácí s nafouklým břichem. Sestra z toho má srandu a píchala psa do břicha a bavila se, že ten u toho vyluzoval různý kňučení.
Do Prahy jsme jeli jen dva, ach jo, zase zaplatím za benzín o 15 peněz víc.
Tak jsem dostal výplatu. Když odečtu povinné výdaje, tak mi zbylo 6 peněz. Vzhledem k tomu, že jsem si dneska ráno koupil noviny za 7,50 tak jsem už teď korunu pade v mínusu.
Do Žatce jsem jel už ve dvě, ale vyjímečně jsem nemusel nic dělat. Když jsem se asi v deset večer vzbudil, byla sestra v hospodě a matka se ještě z hospody nevrátila. Matka přišla asi v jedenáct, ale naštěstí ve stavu, že se mi nevěnovala a jen zapadla do ložnice. Už mě jenom volala, abych jí šel zhasnout, že ona nemůže. Setra přišla asi ve dvě.

13.1.2001
Matka mě ráno vzbudila, abych šel nakoupit, že má kocovinu.
Večer přijel Tarabis, tak jsme otestovali novou hospodu. Přežil tři piva, což je u něj nadlidský výkon a nechápu, jak to dokázal. V hospodě koukal na jednu hnusnou holku, pořád se nad ní rozplýval a vadilo mu, že ona drží svýho mladýho za ruku. Já koukal na druhou stranu na fakt hezkou holku, která svýmu mladýmu furt hrabala v rozkroku. Pak jel Tarabis domů.
Ještě jsem volal Barče. Ale v hospodě, kde byla, měli blbej signál, tak jsem jí rozuměl tak polovinu. No, možná to bylo mým pohospodským stavem a ne signálem.

14.1.2001
Přes den jsem si spočítal, že jako obvykle nemám peníze a tak zase budu muset něco prodat, abch měl jak dojíždět do práce.
Večer jsem jel nejdřív na fotbálek a pak na hokej. Na fotbálek jsem jel s Bejkem a asi jeho bráchou. Seeděli jsme u stolu - Bejk 105 kg, Bejkův bratr 115 kg a já 100kg, oba Bejci pili pivo a kouřili, aby se před zápasem rozehřáli. Já jsem nehrál, jenom jsem se koukal. Když spadl bejk na podlahu, všichni jsme ses lekli, ale nakonec to parkety vydržely.
Potom jsme jeli na hokej. poprvý se mi podařilo narvat nateklej kotník do brusle, ale možná jsem na ten led ani neměl lízt. Jednak jsem měl strženou hranu, takže každou levou zatáčku jsem pravidelně, stereotypně a nenápaditě padal na levou polovinu mého sedacího ústrojí a navíc se mi dařili kousky, jako třeba dvakrát napálit břevno, když jsem byl sám před prázdnou bránou. Takovej kabaret by ani Burian nesehrál.
Do Žatce jsme přijeli před půlnocí, tak jsem šel hned spát.

15.1.2001
Jau jau jau jau!!! Ze včerejšího hokeje mě děsně bolí levá půlka pr..... dele! Takhle nějak si představuju pocity naklepanýho vepřovýho řízku nebo chlapa po teplých orgiích.
Dneska se hodlám v práci flákat, sice stejně nic nedělám, ale za tu výplatu, která má s výplatou společnýho pouze termín vyplácení, nebudu dělat vůbec nic, maximálně si zajdu na záchod.
Sakra, ta pr.......del mě fakt bolí.
Večer mi došla SMSka od Tarabise. Doplnil informace k sobotní návštěve hospody a hlavně jak se vracel zpátky do Postoloprt.
Cituji:
"Byl jsem opilej a jel jsem vlakem s opilcem. Když se mě v Potoloprtech opilec zeptal, jestli to jsou Postoloprty, tak jsem mu řekl, že ne a vystoupil jsem. Doma byl táta opilej ještě víc, než já a tam si ani nevšiml, že jsem nachcal vedle záchodu."
Já mu říkal, že si má dát jenom jedno pivo, že na něj je to až až.
Do půlnoci jsem koukal na televizi, dávali můj oblíbený film Svéráz národního lovu.

16.1.2001
Zima a chce se mi spát. Pavla ráno využila, že jsem vylezl z auta ochrápanej a v metru mě odvedla o dva vagóny vedle, zítra se hezky půjde jak chci já.
Ten včerejší film mi zase nadělal chutě, ach jo.
Došla SMSka od Tarabise:
"Tuhle SMSku posílám jiným způsobem, tak mi prozvoň mobila, když ti dojde."
Prozvonil jsem mu mobila a vzápětí mi Tarabis poslal druhou SMSku:
"Jdi do prdele, proč mi voláš? Přestaň otravovat!"
Idiot.
Šel jsem spát v sedm.

17.1.2001
Dneska jsem měl jít na pohovor na místo lektora. Jenže jsem vyhodil papír s adresou a jménem té firmy, protože to mám v mejlu. Jenže mejla jsem si vymazal ve chvíli, kdy jsem si to přepsal na papír. Jsem to ale vůl.
Asi si předělám spoustou úprav tyhle stránky, je tu spousta blbostí a pak se to dlouho načítá.
Když jsem šel na metro, potkal jsem hned u vchodu Houmra. Ten blbec se mě ptal na všemožný hovadiny, ale aby mi řekl, že jsou dole revizoři, to ne. Takže jsem sjel po schodech dolů, usmál se na revizory s policejním doprovodem, otočil jsem se a po druhých schodech zase vyjel nahoru. Koupil jsem si lístek. Sakra, stojí 8 peněz! Potom jsem jel na Hradčanskou, tam vystoupil, zase nastoupil, což revizor, kterej mě kontroloval nesl značně nelibě a pak jsem jel do Žatce. Revizoři byli na každý stanici. No Pavla samozřejmě prošla bez kontroly.
Večer byla matka doma, tak jsem si dal čínskou polívku a šel spát.

18.1. 2001
Ráno jsme vyjížděli dřív. Teda měli jsme... ale Pavla zaspala. Když vlezla do auta a otevřela pusu, řidič málem omdlel. Pak promluvila na mě a já cejtil vodku a broskvovou. Později se ukázalo, že toho pila ještě podstatně víc. I když bylo mínus deset, museli jsme kvůli ní otvírat okno, protože se jí chtělo blejt. Pak si začala povídat se dvěma psama, který jsme vezli vzadu v kufru. Vyprávěla jim, jak je blbá, jak se vožrala a jak je jí teď špatně a že je asi pobleje. Nakonec bez zvracení dojela. V metru se dooblíkala, protože to v Žatci nestihla a taky si obrátila sukni, protože si ji v ranní ožralosti oblíkla opačně. V metru jsme seděli mezi třema postiženejma a nalitá Pavla se jim samozřejmě smála.
Tarabis mi poslal asi dvacet SMSek, ale všechny kromě jedné jsou naprosto nechutný. Že je prase jsem věděl, ale on získává postupně vlastnosti celýho prasečáku, co se kvantity týče.
Tu jedinou slušnou SMSku cituji:
"Strkali jsme si se zástupcem ředitele za trenky vibrační telefony. Moc se nám to líbilo. Tak jsme to doporučili všem našim učitelkám. Myslím, že zítra budou mít všechny taky telefon."
Idiot.
Odpoledne přijela Barča. Přivezla mi pero, který se mi u ní posledně líbilo. Tak nevím, buď vypadám jako socka, co nemá ani na pero, nebo bude něco potřebovat. I když fakt nevím, co bych pro ní mohl zařídit. Tak jsme se flákali po Praze, chtěla jít na nějakej most se sochama, pak jsme šli do hospody, pak jsme lezli do každý pasáže, protože byla zima. Stejně jsme vymrzli. Chtěl jsem jí ukázat Prahu, ale zjistil jsem, že trefím jenom z metra do práce. tak jsme bloudili, ale doufám, že to nepoznala. Potom jsme šli zase do hospody. Tam za ní přišly dvě její kamarádky... no hubu nezavřely, ani když do sebe během pár minut vyklopily tři fernety. Teda ne fernety, ale citrusy.
Jel jsem posledním busem. Sněžilo, tak jsme měli nechutný zpoždění. V Žatci byl kupodivu taky sníh, čehož jsem okamžitě využil a švihnul sebou na zamrzlé louži, která nebyla pod sněhem vidět. Blbej sníh.

19.1.2001
Dneska slaví Dušan narozeniny. Jsem úplně bez peněz, tak tam asi nepůjdu. Nebo půjdu. Koupím si sodovku a třeba se na to někdo nebude moci koukat a koupí mi něco normálního. Takhle jsem to udělal předloni na Houmrovejch narozeninách. I když po pravdě řečeno bych dopadl nerad jako tenkrát, kdy jsem kromě flašky ferneta (napůl s Dušanem) vypil asi litr vína a hlavně hrnec piva. Fakt hrnec, Houmr si pro něj nechal poslat do jiný hospody. Teď si vlastně uvědomuju, že ani nevím, jak jsem se tenkrát z té hospody dostal! No jo, sentimentální vzpomínky. Jak by řekl Bárt: "Jen žádnou nostalgii!". No, tak na ty narozeniny asi půjdu.
Z práce jsem jel za Zelím na kolej. Jako obvykle byly skoro všude zbytky trávy - na stole, na zrcadle, v polívkové lžíci atd. Dle předpokladů dochází k postupnému vyhazování obyvatel pokoje ze školy. Zatím z těch čtyř zhulenců a alkoholiků vyrazili dva a pokud v pondělí Zelí neudělá nějakou zkoušku, tak letí taky. Toho čtvrtého nevyrazili zatím zřejmě jen díky shodě náhod a božího omylu.
Pak jsme jeli na Dušanovy narozeniny.
Dušan už byl ve veselé náladě a i když jsesm se snažil ukrýt, tak si mě našel. začala pravá fernetová smršť s pivním základem. Když mi Dušan během první hodiny k jednomu pivu objednal pět fernetů, začalo mi docházet, že tohle asi skončí velice zajímavě. No prostě se pilo a pilo, Dušan dle svýchtradic do sebe klopil jedno pivo za druhým a prokládal to fernety. K půlnoci byl už tak nalitej, že si objednal nealko. Byl nalitej asi opravdu hodně, protože to nealko dokonce i vypil. A pak dokonce nevypil ani jeden z posledních šesti fernetů, čehož jsem využil a pět jich ukořistil. Poté si pamatuju jen na jakési útržky. Ani nevím, jestli to byly halucinace nebo ne. myslím, že jsem se fotil s nějakou holkou v beranici, kterou jsem vzal z hlavy nějakému černochovi.Pak si vzpomínám, že jsem někde jedl bagety, potom jsem asi jel tramvají a pak nevím. Najednou jsem byl na kolejích, ani nevím, kdo za mě platil nocleh. Na koleji se asi něco dělalo se svíčkama, protože ráno jsem měl od vosku zadělaný sako, košili, kravatu i kalhoty.

20.1.2001
No a ráno jsem se zničehonic probudil a jel vlakem do Žatce.
Ve vlaku přišel kromě průvodčího i revizor, což mě zaskočilo a donutilo si potupně koupit lístek.
V Žatci jsem se cestou domů stavil v hospodě na vystřízlivění. Pak jsem šel spát a doufal, že se na nedělní hokej dám trochu dopořádku.
Jenže k večeru přijel Tarabis. Šli jsme do Užovky, která se postupně stává naší oblíbenou hospodou. Objednali jsme dvě piva. Pak další dvě. Tím se dostal Tarabis na hranu těžké opilosti. Leč zbaběle nepřestal a dali jsme další. Při čtvrtém a pátém začal Tarabis jevit změny v chování. Šesté pivo dopil pět minut před odchodem na vlak, tak jsem další dvě dopil i za něj. Pak jsem šel spát.

21.1.2001
Dopoledne jsem uklízel, protože jsem na to celý víkend z důvodů společenského vytížení kašlal. taky jsem se snažil zlikvidovat fleky od tý pitomý svíčky z Prahy.
V poledne volal Tarabis. Cituji jeddinou větu, kterou pronesl a zavěsil:
"Ty svině, ty hajzle, ty dobytku, už s tebou nikdy do Užovky nejdu!"
Konec citace.
Za chvilku jsem mu teda zavolal pro vysvětlení.
No.
Na cestě z Užovky na vlak asi desetkrát upadl na schodech k nádraží. jak sám řekl, ty schody nesešel, ale zřítil se jimi. potom Skarletě típl telefon, když jí na poslední chvíli stačil říct, že zrovna močí a zvrací a telefonovat by u toho už nestíhal. Kromě toho v Prtech už nemohl dojít domů, tak se stěží dovlekl k bratrovi. Tomu se samozřejmě neopoměl v bytě vyzvracet.
Já teda čekal, že když trojnásobně překoná svůj obvyklý horní limit alkoholu, že se něco stane, ale tohle jsem fakt nečekal. Příště do něj zkusím nalít deset piv a budu ho potom filmovat. vyhraju tím všechny zvrhlé filmařské soutěže a prodám práva na film do pořadu "Krutá příroda a živelné katastrofy" a bude ze mě milionář. za deset piv. jenže to si na těch deset piv nejdřív musím někde půjčit.
Večer jsem jel na hokej. Když jsem dal gól při prvním střídání, tak to vypadalo dobře. Jenže pak jsem kromě tří vlastních gólů, asi dvaceti pádů, třiceti blbých přihrávek a padesáti sprostých zaklení předvedl jen kabaret, když mi při pokusu o střelu sjela rukavice a společně s hokejkou odletěla na střídačku. Puk zůstal na místě.
Ještě bylo dobrý, jak dal gól Bejk. Rozjel svých 105 kilo (ve výstroji nejmíň 115) a napálil puk.
Trefil soupeře.
Znovu napálil puk.
Trefil spoluhráče.
Znovu napálil puk.
Trefil tyčku.
Tak se nasral a normálně nakopal a namlátil rukama a hokejkou do brány čtyři lidi i s pukem. Ten gól mu uznali, byl platnej. Jo jo, tomu se říká hmota v akci. po půlnoci jsem šel spát.

22.1.2001
Začíná týden školení. Každej den, hrůza!!!
Tak to školení možná i přežiju. je tu jedna holka s oooobrovskýma prsama, dlouhejma nohama a na sukni s rozparkem až skoro k pasu. No, on je ten rozparek zbytečnej, protože ta sukně sahá tak do půlky stehen a když to děvče sedí, má tu sukni ještě shrnutou. jenže tím končí veškerá krása, protože má na sobě bílé kalhotky s kačerem Donaldem a Mikymauzem. No prostě nic moc.
Je tu ještě jedna hezká holka, ta má prsa podstatně menší a ne sukni, ale kalhoty. Ale má zase průsvitný tričko s obrovským výstřihem.jenže její podprsenka je sice hezká černá, ale ne průsvitná.
No a vpravo sedí hnusná stará ženská, který tečou sliny z levého koutku pusy. Navíc má ve zvyku si cucat brejle a když je cucá v levém koutku pusy, tak jí ty sliny tečou po brejlích až na sklo. Docela humus.
Doufám, že tohle nebude číst Pavla. ta mě vždycky zjebe, když o nějaký ženský řeknu, že je hnusná. Na předchozí hodnocení mých tří spoluškolících se by pavla určitě řekla, že mám držet hubu, protože nemám ani kalhotky s Donaldem a Mikymauzem, ani průhledný tričko s výstřihem, ani oslintaný brejle.
No a měla by pravdu.
Jenže já taky.

23.1.2001
Školení - nuda!
Tak jsem ze šklení zrhnul. No a samozřejmě je z toho průser.
A to mi lidi posílají SMSky, abych se teda aspoń koukal na tu prsatou spolupracovnici nebo na tu, jak slintá... to je najednou starostlivost!
Do Žatce jsem jel autem, takže pohoda.
V novinách jsem četl článek. Psala ho nějaká osoba, co se považuje za ženskou. Nejdřív jsem si myslel, že je to psáno ze srandy, ale asi ne. Ta husa psala o prostitutkách a bordelech a sexu. tipuju ji na postiženou frigidní, těžce zamindrákovanou krávu. podle ní by se měly zrušit všechny bordely a všechny kurvy by měly přestat píchat. Co se ta kráva sere do věcí, který jí vůbec nemusí vadit? Přece ji nikdo nenutí, aby za prostitutkou nebo do bordelu šla! Rozčiluje se, že si ženský nechávají za sex platit a plácá tam o tom, že přece není možný, aby ženská píchala za prachy, že ji to ponižuje a podobný debility. Ty huso, proč by se neprodávaly, když to nevadí ani jedný straně? A´t si každej dělá co chce. Vždyť taková modelka je v podstatě to samý co kdejaká děvka, taky se živí tělem a prachy za to má ještě větší... a to ti nevadí. Plácá tam ta kráva, že se láska nedá prodávat. No nedá, ale vždy´t se prodává sex a ne láska. těžko někdo přijde do bordelu a řekne, že si chce koupit lásku. Když to ta ženská chce dělat, tak proč ne?
Asi do těch novin tý krááávě napíšu a zeptám se, jestli je to myšleno vážně. Myslel jsem, že zuřivé feministky jsou jen výplod fantazie, ale tahle osoba přesně do tý kategorie zapadá.
Kráva debilní.
Fuj, to jsem ale sprostej. No tak jsem se vypovídal a teď budu zase normálně slušnej.

24.1.2001
Očekávám další den nudy, další den školení. Kromě toho mi šéfová sdělila, že budu dělat jinde. Takže sice uteču od krávy tupé kolegyně, ale zase nebudu moct pořádně na net, protože tam mají monitory blbě otočené ke dveřím. Asi jim přestavím kancl.
Dostal jsem SMSku, která asi byla určena výhradně pro mě, co mi tak lidi naznačujou. Cituji:
"Víš proč mají chlapi pivní břicho? Aby se ten nezaměstnanej trpaslík měl kam schovat."
Konec citace.
Tak nevím, jetli se mám naštvat a když jo, tak jestli kvůli tomu břichu nebo kvůli tomu trpaslíkovi.
Taky jsem dostal SMSku od Tarabise. Vztahuje se k naší návštěvě Užovky 20. ledna. Cituji:
"Druhý den cestou na nádraží jsem se zastavil tam, kde jsem zvracel. Ale neviděl jsem nic, jen hejno zobajících vran. Ale do deníčku si napiš, že tam vyrostla voňavá růže."
Konec citace.

25.1. 2001
Předposlední den debilního školení. Teda možná ne, možná to budu absolvovat znova, když neudělám zítra ten test.
Jo a ta neuvěřitelná, fascinující zpráva z říše snů, kterou jsem zaslechl už v pondělí se ukazuje asi pravdivou.
Zelí udělal tu zkoušku a nevyrazili ho ze školy!!!!
Sice se mi tomu nechce moc věřit, ale asi to tak nakonec fakt bude. To ale nic nemění na tom, že ho stejně vyrazí.
Tarabis mě informoval, že přišel na nový způsob, jak zaujmout a sbalit holku. I když ono je to spíš jenom na to zaujmutí.
Ten vůl zve holky na chalupu se slovy:
"Pojeďte se mnou, uvidíte, že si pak začnete vážit svých mladých."
Blbec vychrtlý.
Večer jsem si zašel do Apolla na jídlo a hlavně abych zabil čas a nemusel bejt doma moc dlouho.

26.1.2001
Sakra. Jel jsem busem, protože Fíňák nejel autem. Sněhová kalamita jak prase, poprvé jsem viděl autobus pohybovat se něčím mezi lyžováním a bruslením. Zapadli jsme hned na autobusáku v Lounech. No a další zdržení v metru. Když se kolem mě začali valit z jenoho konce vagónu na druhej davy prchajících lidí, tak mi došlo, že je tu revizor. No to snad ne. Hned po ránu a navíc zákeřně přímo ve vagónu. Zrovna jsem tam stál vedle moc hezký holky, ale raději jsem vystoupil. Ona byla kromě toho, že vypadala dobře, nejspíš i dost bohatá, protože nevystoupila... asi měla lístek.
Dneska je poslední den školení, pak test a už to budu mít z krku. Doufám.
Tak konečně první přednášející, co mě nenudil. Přišel a první co udělal bylo hlášení, že komu zazvoní mobil, tomu ho vyhodí z okna. A začal přednášet, přičemž každá druhá věta zněla:
"Něco si řekneme, i když vás to nebude zajímat"
nebo
"Tohle bych mohl vyprávět podrobně, je to důležité, ale nepište si to, stejně to nebudete potřebovat."
nebo
"K tomu bych mohl říci... ale ne, nebudeme to řešit."
případně
"A nejdůležitější je proces desintegrační - ale to jen na okraj, nebudu to rozebírat."
a taky
"Největším úspěchem evropského společenství, mám na mysli RVHP, byly bulharské kalkulačky velké jako kráva."
a nakonec
" Já bych to i řekl - ale vždy´t si to někde můžete přečíst a stejně na to kašlete."
No ale ta přednáška byla fakt dobrá.
Odpoledne jsem jel do Zlína. Průvodčí mě chytil hned za Pardubicema, ale spěchal jsem, tak jsem se nenechal vyrazit a zaplatil jsem si lístek. Jenže v Otrokovicích už mě vyrazil definitivně, tak jsem jel dál trolejbusem. Já vůl normálně zaplatil i v tom trolejbusu! No, v dalším už ne.
Renata povídala cosi o hospodě v sedm hodin, ale nakonec se to jaksi nekonalo, tak jsem si dal večeři a začal víkend flákání a žraní atd.
Taky jsem zjistil, že není dobré ochutnávat takovou růžovou kašičku, když už podle vůně pálí a podle toho, co píšou do složení to vypadá na jakýsi ústní napalm. Takže jsem si šeredně spálil hubu a to jsem ochutnal jenom jednou.

27.1.2001
Vstával jsem tak nějak dopoledne, nacpal se k prasknutí a zase spal, pak se probudil, zase jedl, spal atd.
Barča se evidentně nudila, tak mi muhutným nápřahem vrazila loket do oka. No nic moc.
Taky jsem se pokoušel něco vařit, ale po značném dochucení jídla chilli omáčkou a následné ochutnávce mi odešly chuťové buňky do invalidního důchodu.
Rozvíjel jsem taky teorii o tom, jak je zdravé jíst zeleninu a lehká jídla. No, zdravé to možná je, ale ne když sežeru porci pro pět lidí, k tomu mísu zeleninovýho salátu a zaleju to litrem a půl džusu.
Když jsem aspoň částečně strávil, tak jsem šel spát.

28.1.2001
Poslední den víkendu si užívám jako předchozí.
Žeru.
Flákám se.
Atd.
Poslední jídlo jsem naplánoval tak, aby mělo hodně chodů a pak mi hned jel vlak. Takže jsem se vyhnul veškerému úklidu a prchnul jsem na nádraží.
Tentokrát, poučen šílenou cestou ze Silvestra jsem si koupil lístek až do Kolína. Byla to moje druhá největší jednorázová investice v životě do cestování. Stálo to 176 peněz a samozřejmě, že to byly vyhozené peníze. Ten parchant průvodčí až do Kolína nepřišel! No a dle všech zákonů schválnosti přišel po kolínu. Potkal jsem se s ním na chodbičce. Otevřel pusu, snad po mě chtěl lístek, ale vyštěkl jsem na něj: "Nevíte, kde je jídelní vůz?" což ho evidentně zmátlo a když mi vysvětlil kde je, tak zapomněl na jízdenku a odešel.
V Praze jsem byl hodinu na nádraží, než jsem mohl do práce, ale aspoň jsem si vylepšil náladu, že jsem nepotkal revizora ani na přestupu.
No a teď chrápu v práci než přijde kolegyně.
Do Žatce jsem jel už v půl třetí, usnul jsem na zastávce, usnul jsem v autobusu a v Žatci jsem šel spát v pět.

30.1.2001
Vstávám až v půl pátý, po skoro dvanácti hodinách spánku, ale pořád jsem ochrápanej.
Včera mi asi volala Kristýna ohledně srazu, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v polovičním spánku, tak teď vůbec nevím, co mi říkala. Sakra. Musím to nějak nenápadně diskrétně zjistit, jinak budu ještě za většího vola než teď.
Taky mi Barča a další lidi psali SMSky, ale i ty jsem si přečetl a vymazal v polovičním spánku, takže teď nevím, co po mně chtěli. Ach jo.
A taky jsem si přečetl, kolik lidí je přihlášených na Mlejn a už to nemůžu slibovat každýmu, že pojede, protože je kapacita naplněna. No oni to tradiční zbabělci pod krytem nejrůznějších přiblblých výmluv na poslední chvíli stejně odřeknou, takže nakonec budeme ještě shánět lidi na poslední chvíli.
A dneska jdu dělat do jinýho kanclu. Konec klidu a soukromí. Ach jo.
Matka a sestra úspěšně pokračují v koketování s chřipkou, takže zdravej je doma jenom pes, štěnice a já.

31.1.2001
Ráno jsem měl zase možnost pozorovat, jak moc si člověk váží spánku a přitom kdyby se dělala nějaká anketa, tak by se spánek určitě v žebříčku vážených věcí neobjevil na prvních místech.
Ráno má každej odměřenou přesně minutu po minutě, ani chvilka nazmar, takže je to šíleně stereotypní a člověk si podle okolí klidně může řídit hodinky. Takže typický pracovní den vypadá takto:
4.30 - sousedovi zvoní budík
4.32 - setra z polospánku říká, že jsem vůl, že dělám kravál a budím jí
4.33 - matka mě z polospánku sprdává, že jsem bouchnul dveřma
4.35 - padá mi spona z kravaty, když se předkláním, abych ji zvedl, praštím se do zrcadla
4.37 - soused splachuje záchod
4.39 - v protějším baráku zhasíná světlo ve třetím patře
4.42 - soused zase splachuje záchod
4.45 - na parkovišti startuje prastará škodovka
4.48 - z garáží za barákem odjíždí autobus
4.52 - na parkovišti stále startuje prastará škodovka
4.55 - další bus z garáží
4.57 - na parkovišti stále startuje prastará škodovka
5.00 - vycházím z baráku a kolem startující škodovky odcházím čekat na auto
5.02 - kolem projíždí auto pekáren
5.04 - kolem projíždí auto jatek
5.05 - kolem prochází po obrubníku protějšího chodníku malá ženská
5.07 - kolem projíždí červený trabant (to není jen tak, moc červených trabantů není)
5.09 - kolem prochází kašlající děda
5.12 - kolem projíždí odhrnovač sněhu technických služeb (zde je vyjímka - když napadne sníh, odhrnovač nejezdí)
5.15 - přijíždí Honza, nasedám a jedu
No a tenhle stereotyp je den co den, každou minutu naprosto stejnej. A v Praze to pokračuje. Každej nastupuje v metru do stejných dveří, dělá stejné věci. Prostě degenerace.
Pavla došla až tak daleko, že už má i jednotlivé lidi v metru pojmenované. Tak hlásí příchod Šedého vlka (děda s bílejma vlasama, jinak slivovicovej maniak) nebo příchod Playmate (asi metr pade malá, postižená ženská).
V práci si asi požádám o odměny za nebezpečnou práci. Ono se to nezdá, ale takovej úředník je vystaven neustálému tlaku z nicnedělání a to může skončit blbě, jak jsem se dočetl v jednom článku. Cituji:
"Pět dní seděl úředník George Turklebaum nehnutě u svého stolu, než si kolegové všimly, že je mrtev.... jedenapadesátiletý zaměstananec v New Yorku prodělal smrtelný infarkt natolik tiše, že si ostatních 23 osob v kanceláři nevšimlo ničeho neobvyklého."George býval v práci vždycky první a odcházel poslední", řekl nadřízený zesnulého Elliot Wachiaski."
Konec citace.
Docela by mě zajímalo, za jak dlouho by se na to přišlo tady, kde jsou v kanclu jenom dva lidi a ne dvacettři. Nejspíš až potom, co by dotyčnýmu uhnila hlava a přikutálela se ke kolegovi.
Do Žatce jsem jel autem, takže pohoda.
No ale tím pohoda končila. Protože mě chřipka zatím chytila nejmíň, tak jsem musel vyvíjet značnou aktivitu k simulaci práce. Všechno to vyvrcholilo tím, že jsem si zlomil prst na noze, když jsem se snažil prchnout z dosahu matčiných příkazů a kopl jsem při tom do sedačky. Ach jo.