Listopad 2000
1.11. 2000
Listopad. Poslední měsíc práce v Žatci. Musím to vymyslet nějak tak, aby to nebyl celý měsíc, ale aspoň na půlku bych si vzal dovolenou.

2.11. 2000
Jel jsem do Prahy. Zahrál jsem si pinčes, vypil litr a půl vody a šel spát.

3.11. 2000
Šel jsem na oběd s Jitkou a pak jsem jel do Brna. Večer jsem koukal na Neli, Ruby, Pureho a další, jak se nalívají a cucal jsem šťávu. Pak jsem si šel lehnout a ignoroval okolní zvuky. Když se totiž Neli opije, tak zrovna moc tichá není a s ovládáním pudů na tom taky není nejlépe. Ale stejně jsem usnul až ráno.

4.11. 2000
Dopoledne jsem šel s Purem do hospody na kolu a pak jsem se coural po Brně. Večer jsem se vrátil a koukal na jednu ženskou, co nahatá tančila v okně. Hezký. Večer šli ostatní pařit, tak jsem šel spát.
Pure vyprávěl jako obvykle o svém kamarádovi Korádovi. Tak jenom dvě kraťoučké historky.
Cituji:
"Korádo přijde v jednu v noci z hospody. Vleze do ložnice. Začne třepat spící manželkou a řvát:
Milouchu, vstávat! Mám hlad, běž dělat jídlo!
A Milouch - Korádova manželka - jde."

Cituji historku druhou:
"Přišel jsem za Korádem, aby jsme šli do hospody. Jenže Korádova manželka Milouch byla proti.
Milouch: "Nikam nepůjdete a když jo, tak chci jít s váma!!!!"
Korádo: "Nemáš snad co dělat doma?"
Milouch: "Ne! Všechno jsem uklidila, všude je pořádek!!!!"
Korádo vzápětí otavřel skříně, vyházel ven věci, vysypal šuplíky a zvolal:
"Podívej Milouchu, takovej bordel! V takovém bordelu nebudu, jdu do hospody!!!"
A šel."
Konec citace.
Uvažuju, že se ožením.

5.11. 2000
Ráno jsem jel do Prahy a pak do Žatce. V Praze jsem byl v Pandě a dal jsem si Lá-zí s ostrou omáčkou. Pak jsem si zahrál pinčes s Lukášem a jel jsem domů. S Lukášem je docela zábava hrát. Ale si ne pro mě. Výsledky jako 21:2 nebo 21: 4 mě fakt moc nenadchly. A to ještě říká, že blbě nejen hraju, ale i při hře vypadám. Prý hraju jak tučňák.
Šel jsem spát v šest.

6.11. 2000
Zase v práci. Nemám co dělat, tak se nudím. Koukal jsem, že Neli si na stránky dodělala deník. Jen doufám, že ho čas od času bude aktualizovat. Tyhle obyčejný deníky mám rád.

7.11. 2000
To je hrozný. Posledních pár týdnů si připadám jak na přijímači do Bohnic. Všichni se mě ptají, jak můžu žít bez fernetu. Každý den několik lidí. A skoro nikdo mi nevěří, že už nepiju. Mají otázky typu:
"A můžeš normálně chodit bez toho ferneta?"
nebo
"Ještě můžeš mluvit a normálně vidíš, když nepiješ?"
případně
"Pozor, ať neskončíš někde u doktora s jaterním šokem!"
No prostě nechápou, že normální je nepít. Teda aspoň u mě. Teď zrovna. Navíc to má i svoje pozitiva. Například ušetřím spoustu peněz. Hm.... další pozitiva mě nenapadají.

8.11. 2000
Hned jak jsem si ráno zapnul mobila, dostal jsem dvě SMSky. Jednu od Tarabise a jednu od Vyki.
Cituji Tarabise:
"Na sraz si kupuju 4 litry jahodového mléka."
Konec citace.
Idiot.
Cituji Vyki:
"Prosíme vás o zaslání vaší fotky. Lepíme totiž betlém a chybí nám prdel k beranovi."
Konec citace.
Jel jsem do Mostu a bral cestou stopaře. Jeden povídal, že prý jsem ho už vezl. Obdivuju lidi, který si ke mně opakovaně a dobrovolně sednou do auta. Hrdinové ještě nevymřeli. Nebo spíš....sebevrazi ještě nevymřeli?

9.11. 2000
Mám vymyslet a napsat asi 30 stran textu a odpovědět na nějaký dopis do Dánska. Prý když umím 5 slovíček v němčině, tak si poradím i s dánštinou.
Neporadil jsem si.
A nenapsal jsem ani stránku.
Odpoledne přijeli nějaký lampasáci z celého světa. Tak si mě šéf zavolal, abych poznával vlaječky států, že on je prý všechny nezná. Jenže ten imbecil poznal jen vlajku Kanady a Ameriky, když jsem mu označil ruskou vlajku, tak mi tvrdil, že to není ona, že ta ruská je červená se srpem a kladivem. Myslel jsem, že si dělá srandu, ale on mi pak volal, že jsem měl pravdu, že se omlouvá. Někteří lidé patří do jeskyně. A vchod jeskyně ucpat mamutem.

10.11. 2000
Uplynulo už 14 ní ode dne, co jsem se vsadil, že nebudu pít. Tak ještě 351 dní a sázku mám vyhranou.
Dneska zase perlil šéf. Asi se začnu modlit za přesně mířený boží blesky. I když na něj by asi neměly účinek, je izolovaný demencí.

11.11. 2000
Je sobota ráno a sedím v práci. V deset jedu po dlouhý době na hokej, zase bude sranda. Zase budu jezdit podél mantinelu, abych nespadl, zase se netrefím do puku a o hokejku se budu opírat, zase si nebudu umět obléct výstroj a zavázat brusle. A zase se budu muset naučit, co je offside a zakázaný uvolnění. Ach jo, už ni nevím, kdy jsem stál na ledě naposled....
Zítra začnou volby, tak budu muset do práce i v neděli.

12.11. 2000
Volby stojí za hovno. Idiot šéf měl zabijačku, tak přitáhl tuny jitrnic, ovaru a podobných nechutností, ze všeho kapal tuk.
Ve tři ráno jsme měli hotovo, což idiot šéf začal po americkým vzoru slavit vřískáním a tleskáním. Koukali na něj všichni jak na idiota. Pak tam začal otvírat šampaňský, pak se opil a začal osahávat předsedkyni komise. Tak hnusnou ženskou už jsem dlouho neviděl. Měla nezastřižený knír, nohy chlupaté jak chmel těsně před očesáním a hubu jako Arafat. Přesně ty samé odulé pysky.
V pět ráno jsem odvezl lidi do Loun a šel jsem spát.

13.11. 2000
Na práci jsem se vykašlal a přišel jsem až v deset. Konečně jsem napsal ten x stránkový souhrn blbostí a jel jsem se projet služebním autem, když jsem využil, že ten idiot šéf nepsal včera kilometry. To jsem teda zvědavý, jak si obhájí, že najezdil po Žatci 300 kilometrů.
Čtu Idiota a nechápu, co je na tom hezkého, jak někdo říká. Připadá mi to jako scénář na TV seriály, jak tam v nich vždycky nějaká ženská hystericky vříská:"Och ano" nebo "Och ne" případně se vrhá proti napomádovaným hercům s výkřikem:" Miluji vás, Antonio" (či miluje nějaký jiný, pokud možno exotické jméno).
Prostě zajímavý je jen to, že Dostojevskij před nějakými 150ti lety, nebo kdy to psal, vystihl, na co se bude v TV koukat moje matka a všechny sousedky.

14.11. 2000
Dočetl jsem první díl Idiota. Nevím, jestli začnu číst druhý.
Beru si dovolenou do úterý a zítra asi pojedu do Prahy.

15.11. 2000
Ráno se flákám a odpoledne jedu do Prahy na kolej. Tam si nechávám vypálit asi 10 CDček, ale jinak je tam všechno při starým a hlavním tamním sexuálním i duševním objektem je počítač. Už jenom čekám, kdy si udělají díru do monitoru a začnou s ním souložit.

16.11 2000
Přijel Tarabis, tak podruhý letos brnkáme do kytar a zjišťujeme, že to stojí úplně za hovňo. Ostatní koukaj na počítači na film, tak jdeme spát k Bohoušovi, který nám kupodivu ochotně půjčil pokoj.

17.11. 2000
Ráno si dávám sprchu, takže jsem jim asi vyplácal teplou vodu na celých kolejích. V devět jedem na chalupu.
Vlak je narvaný, že ani nechodí průvodčí, což vítáme. Bavíme půlku vagónu historkama o domácích zvířatech. Chtěl jsem být vtipný příhodou o křečkovi a andulce, ale Tarabis mě trumfnul povídkou o zdechlé koze, která vybuchla poté, co jí břicho propíchl rýčem.
V Pardubicích Tarabis kupuje Skarletce perníkový srdce s nápisem "Nepij" a Skarletka Tarabisovi dětský omalovánky s Kačerem Donaldem. Ani potom nás nechytil průvodčí a nechytil nás ani ve třetím vlaku, tak jsme dorazili na chalupu.
Večer nějak dorazili i ostatní, tak mohlo začít přežívání víkendu.

18.11. 2000
6.00 ráno jdu spát. 9.00 ráno vstávám.
Pohoda a sranda. Akorát jsem si zlomil nohu. Pak jsem se umyl, vyzvracel, vyčůral a šel spát.

19.11. 2000
7.00 ráno jdu spát. 9.00 ráno vstávám.
Postupně všichni odjíždějí, nakonec i já. MM78 řídí tak hrozně, že kdyby Tarabis ještě pár let za volantem potrénoval, tak jezdí stejně. Ale nakonec nás odvezla až na nádraží v pohodě. Noha je napuchlá už do poloviny lýtka. Asi nakonec půjdu k felčarům pro sádru.
Průvodčí mě nechytil, i když jsem s tím skoro najisto počítal. Průvodčí byl totiž můj neoblíbený kačer Donald, kterej mě zná i podle jména a chytil mě vždycky, když jsem jezdil načerno tři roky do školy. Buď se asi nechtělo, nebo na mě zapomněl. No, spíš se mu nechtělo.

20.11. 2000
Ráno jsem jel do Prahy kvůli práci. S tou nohou vypadám jak idiot. Neumím chodit, tak než slezu na Dejvické dolů, ujedou mi čtyři metra. U magistrátu jsem si dal báječný uzený jazyky, už dlouho jsem se tak nenajedl. Na Hradčanský, když jsem čekal na bus, tak se dva bezdomovci navzájem házeli na koleje, ale když přijela tramvaj, tak zahnula na jinou kolej. Zase někdo blbě udělal výhybku, žádná krev a žádná sranda.
Odpoledne jsem byl na rentgenu. Je to zlomený, tak jsem dostal dlahu a až to splaskne, tak mám jít pro sádru. Ach jo. Navíc je noha barevná jak zvratky z olivový pizzy. Fialovo zeleno modro černá. A navíc jsem v práci dostal mejl od nějakého pitomce novináře, že mám napsat článek o českých Vánocích. Nevím, co napíšu, když to neumím popsat ani v češtině, natož německy. Asi si vymyslím nějakou blbost, ať mají lidi v Mainburgu o Vánocích nějakou zábavu z novin. Teď mě napadlo….ty zatracený Vánoce už se asi blíží, když o tom začíná každý mluvit. Musím se kouknout, kdy to bude, většinou je to ke konci skoro každého roku.

21.11. 2000
Znova u doktora. Mám naštěstí pořád jenom dlahu, ale navíc zjistil, že mám k té zlomenině přetržený vazy. Ach jo. Za 9 dní mám nastupovat v nové práci a ten blb felčar mi řekne, že nejmíň měsíc se nemám ani hnout z postele.

22.11. 2000
Byl jsem celý den doma nemoha chodit. Tak jsem se snad ještě nikdy nenudil. Aspoň nikde nebudu utrácet a na příští měsíc mi zbude na polívky i k večeři.

23.11. 2000
Tenhle týden je nějaký divný. Nejdřív zemřel Kotěnočkin, pak Zátopek... No tady snad nezůstane nikdo zajímavý. Po Rusovi zůstal aspoň ten seriál "Jen počkej, zajíci" , ale o Zátopkovi za chvíli už nebude nikdo vědět. A zase budou mít lidi v makovici jen ty starý známý, který možná byli zajímaví, ale už jsou okoukaný. Ne že bych měl něco proti klasice, ale Caesar, Aristoteles, da Vinci ani Stalin mě nezaujali tak, jako když jsem koukal na ruský večerníčky a řval ve čtyřech letech na zajíce "Nu pagadí!".
Jak by řekl Bárt: "Jen žádná nostalgie!". Jenže já se nudím a myslím na blbosti.
Večer jsem koukal na večerníček o Maxipsu Fíkovi. Fík byl hrozně ochotný, šel pro někoho koupit pivo, ale nakonec to dopadlo tak, že celý ten sud piva vypil sám. Fík je mi sympatický.

24.11. 2000
Dávám na net fotky z posledního srazu. Nevím jak, ale jsou mezi nimi dvě fotky odhalených ženštin a jedna poloodhalená. Já to určitě nefotil, tak fakt nevím kdo. Každopádně tam ty tři fotky nedám, třeba po těch ženských budu někdy něco potřebovat.
Do práce jsem jel na kole, protože se mi nechtělo belhat se o berlích. Jenže mě nenapadlo, že na kole sice dojedu do práce, protože je to celou cestu z kopce, ale jak dojedu zpátky domů, když se sádrou nemůžu šlapat a do kopce to samo nejede? Fakt jsem vůl. Tak sedím a přemýšlím.
Večer jsem koukal na Večerníček o Maxipsu Fíkovi. Fík potom, co vypil soudek piva vylezl z boudy a Ája mu říkala:" Fuj, ty jsi nechutně otylý. To znamená, jako že jsi tlusťoch." Fík je mi sympatickej, ale Ája je blbá a ničemu nerozumí.
Až do půlnoci jsem se flákal, poslouchal swing, blues a norský lidový pohádky.

25.11. 2000
Po půlnoci jsem volal Barče. Jsem zase bez kreditu, ale stálo to za to. Dokonce mi ani nepraštila telefonem, i když zjistila, že volám já. Ostatní by si z ní měli brát příklad. Nebo….nebo si možná myslela, že to nejsem já.
Asi v jednu přišla ségra z chlastání. Je našrot, takže jí nevadí, že si pouštím nahlas rádio, buším do počítače a mlátím berlema do nábytku.
Dneska večer máme sraz z gymplu. Jak by řekl Burma:" Jdu se podívat, jak holkám narostly cecíky."
Noha je lepší, už je černá jenom do poloviny lýtky. Jestli neukecám doktory, aby mi ji sundali do půlky prosince, tak si koupím pilku, nůžky na tvrdej materiál a rozbušku a sádru si sundám sám. 16. prosince totiž máme hrát nějakej turnaj. Sice jsem za poslední dva roky stál na bruslích tak 20 krát, ale třeba se dostanu ne led, až nebudeme mít šanci vyhrát. Což bude počítám tak v půlce první třetiny. Pak si splním normu na zápas. Takže si dám vlastní gól, na další soupeři nahraju a nakonec sebou plácnu na led, když budu mít jedinou šanci vystřelit na bránu. A nebo se jak jednou obětavě vrhnu do střely zrovna, když se mi posune suspenzor. Jednou jsem to udělal, byl jsem trefenej naprosto přesně a myslel jsem, že vyplivnu vlastní koule na led. A tejden potom mě trefili znova. Ale ta druhá trefa nebyl problém, měl jsem koule tak nalitý z předchozí rány, že byl spíš problém se do nich netrefit.
Barča mi volala z pevný na mobila asi půl hodiny. Ještěže neplatím účty z její firmy.
Večer jsem šel na třídní sraz. Až na jednu nebo dvě vyjímky tam byli lidi, se kterýma se vídám naprosto běžně, tak jsem si dal jednu vodu a nechal se odvézt domů.

26.11. 2000
Přemejšlím, jak budu tyhle stránky udržovat, když v nový práci nebudu mít přístup na net. Houmr se kupodivu dobrovolně a nezištně (zatím) nabídl, že se o to postará, když mu mejlnu texty, který tam budu chtít dát. Ještě uvidím.
No a ten skoro měsíc, co jsem nepil byl super, teď totiž na chlast ani nemám chuť. Tak asi budu šetřit, abych se konečně podíval do tý Venezuely. Jo a ještě chci do Kanady, do Mexika a nějak projet co se bude dát v severní a západní Africe. Copak ta Afrika, tam peníze nebudou problém, ale jinak budu potřebovat aspoň na letenku a to je ten problém. Ach jo.
Čtu třetí díl Idiota a asi je to poslední knížka nějakýho Rusa, kterou čtu. Já mám problémy pamatovat si, jak se jmenuje matka a aspoň někteří sourozenci a tyhle Rusové se vyžívají v tom, že na každou stránku nacpou dvacet nových jmen. Navíc každej v Rusku má tři jména, takže to je další problém, polovina z těch lidí má nejmíň jednu přezdívku a když k tomu připočítám nějaký familiérní oslovení, tak co stránka, to 60 nových jmen. Asi si zase přečtu Robinsona, teda ne originál, ale tu brožurku od Plevy. Tam je jen Robinson, Pátek a nějaký kozy, který naštěstí jména nemají.
Jo a ty svinský Vánoce jsou ani ne za měsíc. Zase si musím vyčistit zuby, až se budu muset na všechny jak idiot usmívat. A taky budu muset koupit nějaký dárky. Hnusný zvyk o hnusných svátcích.

27.11. 2000
Přemýšlím, proč já blbec vlastně měním místo a jdu do tý Prahy.
Tady jsem to měl do práce 10 minut, práce mě bavila, měl jsem přístup na net a vůbec k jakýkoli technice, měl jsem k dispozici auto a práci jsem si organizoval sám.
Do Prahy budu každej den dojíždět nejmíň hodinu a půl a to samý zpátky, budu tam mít míň peněz, práce bude hnusná a rozhodně mě bavit nebude, Internet nebudu mít ani žádný jiný mimopracovní výhody, žádný auto…. A především Prahu šíleně nesnáším.
A to ještě nevím, jestli mě ve zkušební době nevyrazí, což je klidně možný.
Fakt jsem asi blbec.
Jenom doufám, že se mi aspoň Praha začne líbit. Jednou jsem stopoval a zastavil mi nějakej Francouz. Byl to majitel továrny na podprsenky. Vyprávěl, že každý město má svoje "to", mluvil o nějakým duchu místa. Vyprávěl o dvou městech někde v Bretani. Dvě skoro stejný města. Postavený ve stejný době, stejně velký, ve stejným slohu. Ale v jednom z nich mu bylo báječně. Ve druhým necítil vůbec nic, takový anonymní město. A pak se později dověděl, že to druhý město bylo za války našrot rozbombardovaný a postavený podle původních plánů naprosto celý znovu. Tak na tom asi fakt něco bude. Kryl kdysi taky řekl, že každý město má nějaký nádech, že působí nějakým dojmem. Tuším tam psal, že Mnichov je takovej pivní strejda, že Paříž působí dojmem vysloužilý čtyřicetiletý děvky atd. No a to bude asi ten můj problém, že jsou města, kde jsem poprvé a hned je mi to město sympatický. To je třeba případ Plzně, Brna, Dijonu, Košic, Wroclawi, Barcelony, Girony a další. Potom jsou města, který mi absolutně nic neříkají. To je třeba Most, Chomutov, Paříž, Budapešť, Ostrava… A nakonec jsou města, který nesnáším a je mi tam fakt hnusně. Moc jich sice není, ale třeba Praha tam patří odjakživa.
A já vůl tam už za pár dní, od pátku, budu dělat.

28.11. 2000
Prší, tak nikam nejedu. I když bych potřeboval trochu pohybu. S tou sádrou se jen válím a za chvíli budu ještě vyžranější než teď. A to už si fakt nedovedu představit.

29.11. 2000
Pozítří nastupuju do Prahy. Tak jsem jel do práce, abych vyklidil kancl a dal do pořádku počítač. Takovejch hovadin, co tam mám budu mazat ještě zítra. Asi ho nějak nenápadně hodím z okna.

30.11. 2000
Poslední den před nástupem do Prahy. Byl jsem pro novou sádru. Dostal jsem sice novou, hezkou....ale není to sádra, ale nějakej speciální obal a hlavně jsem si ho musel zaplatit. To snad není pravda, já místo ferneta koupil nějaký svinstvo, abych mohl chodit! No jsem normální? A při té příležitosti jsem zjistil, že jsem i v jiným ohledu vůl. Celý roky s každou zlomeninou nohy chodím, nebo spíš skáču a lezu na rentgen po schodech. A dneska jsem zjistil, že tam je výtah. Ach jo.
Ale můžu chodit....teda teď ještě ne, ale prej za 2 týdny už jo. Tak to doufám, protože za dva týdny už bych byl rád na ledě.
Zítra do Prahy, asi začnu shánět nějaký bydlení poblíž Prahy. Třeba Kladno, nebo tak něco. A nebo i v Praze, ale někde úplně na okraji. A taky bych potřeboval, aby to bylo zadarmo. jenže když tohle řeknu, tak mi seženou bydlení zadarmo v Bohnicích.
WebZdarma.cz