Listopad 2001 |
|
1.11.2001 čtvrtek
Tak dneska jdu k soudu. To bude zase šou. Četl jsem Bohoušův deník na jeho webu. Dověděl jsem se, že Zelí zase usnul v kině a přečetl jsem Bohoušovu studii na téma "kolejní WC". Dále jsem si koupil ruskou zmrzlinu a hroznové víno a gulášovou polívku a rybí salát. Doufám, že reakce této směsi na mě nepřijde zrovna ve chvíli, kdy budu u soudu. Tarabis trpí uveřejněním rozhovoru a bombarduje mě spoustou SMSek všemožného nechutného ražení. Taky přišla kolegyně a sdělila mi, že jsem zván s naší řídící elitou na nějakou párty do nějakého klubu, kde se prý zadarmo najím a napiju. Uvidíme uvidíme. Možná tam nasbírám do igelitky spoustu chlebíčků a nadělím je blízkým jako vánoční dárky. A ušetřím tím nemalé peníze, možná i v řádu desetikorun, které bych jinak do Vánoc investoval. A na záchodě uhořela ženská. To mám od Howadoora, tohle info. Odpoledne jsem se nenápadně vzdálil z práce, sedl na bus a odjel do Loun k soudu. V Lounech jsem se ještě před tím zašel posilnit do hospůdky a dal jsem si plněné žampiony, což bylo výborné a levné. Vynechal jsem jakýkoli alkohol, protože jsem se obával, že při jeho požití bych mohl u soudu vykřikovat místo "paní předsedkyně" "pane vrchní" a to by asi nebylo nic moc. Protože jsem si ráno vzal čisté ponožky a vyčistil jsem si zuby, učinil jsem u soudu veskrze dobrý dojem a vyhrál jsem. Tudíž nikomu nic platit nebudu a tím méně nějakým Dopravním podnikům. Vrátil jsem se do Prahy a zjistil, že blbec Bohouš mě mezitím sháněl v práci a dělal mi průsery, protože v práci jsem samozřejmě nebyl. Trouba jeden. A to taky přišel na kolej, kde bydlí načerno Jitka a začal na vrátnici vytrubovat její jméno, takže Jitka byla na prášky z toho, že na ní přijdou a vyrazí ji. Prostě Bohouš diplomat. A jeho diplomatické schopnosti pokračovaly, když jsem ho zavedl do mojeho nového kanclu a on na Andreu zaslintaně pohleděla a pravil:"Ty vole, ta má ale kozy." Hm, to budu vysvětlovat v práci asi dlouho, že se nic neděje, že Bohouš je prostě normálně blbej. Teď koukám, že jsem v pár větách Bohouše několikrát označil za blba. No a co. Je to blb. 2.11.2001 pátek V práci jsem pracoval, protože hned potom máme sraz s lidma na nádraží a jedeme na Mlejn. Na nádraží už pár lidí bylo a bohužel i Dušan, který začal otravovat ještě před tím, než vlezl do vlaku. V prvním vlaku jsme vypili nějaký víno a zvesela se bavili, na čemž se bavili i ostatní cestující. Vypadlo nám z okna víčko od lahve, takže jsme první dvoulitrovku museli vypít, to dá rozum, že. V dalším vlaku jsme už byli hezky nakropený a vyluzovali jsme na kytary, ústa a všelijaké jiné nástroje zvuky písňové. Zelí jenom koulel očima a zbaběle se třásl, že prý děláme ostudu. Ha, ostudu jsme udělali a pořádnou. Když už tak už. Dušan pokračoval v představování své deence a neustále opakoval svých pár tupých vět, které má naučené. No, vystoupili jsme ze třetího vlaku, kde ostuda nebyla tak velká a odešli jsme do hospody. Měli tam hnusné pivo, tak se toho moc nevypilo. Přijela Bára a jelo a šlo se na Mlejn. Na Mlejně jsme pili víno. A taky pivo. K tomu fernet a nějaký rum. A také jsme dopili absint, který sebou taháme už několik let. Kuřácká sekce Lukáš, Jura, Bohouš a Zelí mohutně vyhulovala trávu s hašišem. Zelí se zhulil jako hovado a před půlnocí odpadl. Dušan nadále měl svoje blbé kecy a každého jako obvykle otravoval. Bohužel jsem zavítal do kuřáckého koutku a směs trávy, hašiše a tabáku mi neudělal nejlépe a tak jsem šel spát. Bohouš tvrdí, že na schody, ale nikdo to neviděl, takže určitě kecá. 3.11.2001 sobota Šli jsme spát asi v pět ráno, bohužel idiot Zelí se zrovna probudil a začal vyřvávat na celou chalupu pokaždé, když slyšel nějaký zvuk a myslel si, že se někdo probudil. Naštěstí byli všichni opilí a zhulení, takže Zelího nikdo nebil, i když zvláště Bohouš k tomu neměl daleko. Dušan neustále otravuje. Blbec. Igin s abstinující Renatou a Pavel s chlastající Robbie odjeli, namísto nich přijel Venca s Houmrem. Jenže až do neděle nedosáhly potřebné hladiny alkoholu v krvi, náskok jsme prostě meli veliký.
Dopoledne jsem se asi opil. Nějak si na to nepamatuju, tak nevím. Potom jsem se probudil a vyčůral se Lukášovi do piva. To taky nevím, ale on to říká. Když se všichni nacpali tunou guláše, opili se a zhulili, šli jsme hrát plánovaný fotbalový zápas Klobouci versusu Neklobouci. Nebudu říkat, kdo vyhrál. Stejně Neklobouci švindlovali, protože byli míň opilí a proto jsme prohráli. Dušan nedělal zase nic jiného, než že rozléval fernet po stole a po zemi, měl své debilní kecy a každého otravoval.
Jura cvrnkal Dušanovi do ucha a ten ječel jak cvok a snažil se uniknout. Unikl zdatně zejména z reality za přispění několika litrů fernetu. Ač se lahve alkoholu počítaly na několik desítek, jaksi se všechny vyprazdňovaly, to fakt nechápu. Večer Dušan belhal na pokraji vědomí, zatímco Jura to neustál a navštívil bezvědomí. Zelího stav si netroufám odhadnout, protože vypadal jako mrvý, zhroucený na židli s hlavou na hrudi si slintal do klína. Ovšem tak zcela mrtvý nebyl, protože pokaždé, když mu Dušan krknul do obličeje, Zelí zvednul hlavu a občas dokonce i otevřel oči. O půlnoci byl všude klid, jenom Dušan trapně řval, každého otravoval a poléval fernetem. Šel jsem spát. 4.11.2001 neděle "Kde je hadr???" Sakra, místo budíčku se vřítil do pokoje Zelí a zařval tenhle blbej dotaz. V chalupě byl smrad. Jura se totiž nechutně poblil. To ovšem nevadilo ani jemu, ani dalších asi třem lidem, kteří u těch zvratek spokojeně spali. Rekordu dosáhl Lukáš, který v poblité místnosti trávil i celé dopoledne. Dušan zase otravuje a má svoje blbé kecy. Už zase. Teda spíš pořád. Načež začal ječet, že mu někdo vypil tajné zásoby. Nakonec našel poslední litr fernetu, který jsme raději se Zelím vypili. Lukáš s Bártem pro změnu hodili další flašku vodky. Odešli jsme na nádraží. Po cestě mi Dušan úspěšně plival na záda, což mě teda docela vadilo, tak jsem mu dal pohlavek. Dušan nic neřekl, jen někam zmizel. Zmizel na zem. Nějak si pod sebe zkroutil nohu a poprvé konečně držel hubu. Nedržel ji ovšem dost pevně na to, aby mu z ní netekla krev. Když ho Lukáš probral z bezvědomí, tak Dušan hubu zase otevřel a vychrstnul spoustu krve. Čímž mě opět naštval, protože mi poprskal kalhoty. Tak jsme s Lukášem Dušana zvedali, zatímco on dělal bordel a furt kolem sebe cákal krev. Pak zastavil nějakej maník s autem, co prý se děje, že viděl na silnici louži krve. Vysvětlil jsem mu, že to nic není, že to je z Dušana, takže to není ani tak krev, jako spíš fernet a nechali jsme se odvézt na nádraží. Ve vlaku jsme dali průvodčímu žlutou nafukovací kačenku, na dalším nádraží nám ujel přípoj, protože debilové z Českých drah dokážou vykouzlit zpoždění vždy a všude. Dušan zase nedržel hubu a řval, že jsem vrah a že jsem ho chtěl zabít. Asi mu někdy dám další facku. Poté si k Dušanovi přisedli nějací lidé a se strachem a zoufalstvím Dušana pozorovali. jeden to nevydržel a se slovy:" Tak tady nebudu" prchnul. Vypil jsem Dušanovi pivo. Ještě jsem byl svědkem, kterak Venca chtěl přeskakovat mezi dvěma jedoucími vlaky a pak jsem si v bytě umyl nohy a šel jsem spát. 5.11.2001 pondělí V práci se hádám po mejlech s Bárou a dopisuju tenhle blbý deník. Vůbec mě to nebaví, je to prostě vycucaný z prstu, jen aby tam něco bylo. Musím se nad tím zamyslet a uvidím, co dál. Možná deník zruším, nebo dám velikou pauzu. Odpoledne jsem zase jednou ulítl a nechal se vyprovokovat od Howadoora. Bavili jsme se nadávno, kdo kolik zvedne na benči (jak malý děti), ale on to zvedá na čince a já na stroji. Tak jsem si teda zašel tam, kde mají činku a jako velkej mistr světa a okolí jsem si naložil to, co zvedám na stroji. Vystartoval jsem jako obvykle a najednou prd... a rameno v háji. Což způsobilo, že pravá ruka povolila a sesula se na břicho. S ní samozřejmě i činka, kterou jsem dostal ránu do pánevní kosti. A k tomu všemu se nějakej chytrák zeptal, jestli nepotřebuju pomoc. Měl jsem sto chutí mu říct, že teď budu potřebovat asi i oblíct, ale nastolil jsem ledový obličej a prohlásil: "Kdepak, právě jsem odložil činku." Do háje, jsem fakt blbec. Nicméně závěr jsem zjistil a to tento: Howadoore, ty hade! Kašlu na blbý soutěže typu kdo kde víc zvedne a kolik má kdo přes hrudník!
Jo a musím se naučit zvedat činku. A když jsem opět u Howadoora, tak mě přes den bombardoval mejlama, že si hodlá koupit ponožky. Ale ne tak ledajaké ponožky, nýbrž ponožky na koupání. Ten masochista totiž i v tuto roční dobu skáče do brněnské přehrady, kde se ráchá, načež pílí z vody ven, jelikož ho prý zebou nohy a on se bojí, ža by dostal revma. Tak plánuje koupi ponožek. Sdělil mi, že ty ponožky stojí tři stovky a už ho v nich nohy zábst nebudou. Kromě toho Howadoor plánuje plavat nahatý. Takže kdo chce zábavu, ať se jde kochat obecním bláznem, který se plácá ve studené vodě, oděn pouze do ponožek. Použil jsem výše slovo "zábst". Mohl bych použít i "zebat". Správně bude asi "zábst", ale "zebat" se běžně používá, takže se to stejně jednou stane spisovným a správným a až si za spoustu let bude někdo číst tyto ohromující zápisky, tak zjistí, jak jsem člověk neuvěřitelně jazykově nadaný, moderní a jak odhaduji směry jazykové evoluce. Tak. A opět mi vytanul na mysli Howadoor, se kterým jsem nedávno vedl debatu, co se o Vánocích věší na stromek. Na stromek se totiž věší buď kouličky či koule a nebo také baňky. Jenže ten hňup jazykově omezený, nacionalista moravský nevlastenecký (jak sám píše) se smál a psal, že žádné koule či kuličky se na stromek nevěší. Nechtěl jsem ho přivést do rozpaků, jako jeho Blabli, kterou jsem zahrnul informacemi o básnících, což neunesla. Tak jsem Howadoorovi neřekl, že koule není jen to citlivé místo na kopání, nýbrž že se věší i na stromek (nechte si ty úchylné myšlenky o kastraci) a takové baňky se sice možná věší na stromek, ale také se v nich o časech chemických míchají rozličné lektvary. Mnohovýznamnost jistých slov Howadoorovi tedy evidentně nedochází. A přitom on by zrovna mohl vědět, že v baňkách se míchají rozličné lektvary, jelikož on se neživí ničím jiným, než oněmi (hezké slovo - oněmi) lektvary, načež si stěžuje, že je mu blbě. Tak, dneska jsem to Howadoorovi natřel. Ha! 6.11.2001 úterý Ač je listopad a občas děsná vlezlá zima, přesto mi majitel bytu ještě v mém kamrlíku nezatopil, takže se budím zimou a od pusy mi stoupá kromě ranního zápachu (no co, vždyť je to přirozené) i páry. Nicméně dnes v noci kolem třetí hodiny ranní jsem ve spánku máchl rukou a vmžiku jsem se probudil, pocítivše (taky hezký slovo, ale nevím, jestli je správně) pálení. Spálil jsem se o topení, rozpálené doběla. Možná teda nebylo do běla rozpálené, ale bílé bylo a rozpálené taky. Majitel zatopil! Radost však netrvala dlouho, protože když jsem vstával, opět tam byla zima jak v morně. Z čehož plyne, že se již nikdy nebudu bít, jako například tuhle o víkendu s Dušanem. Protože bych mohl dostat pohlavek, jako dostal on a mohl bych přijít o zuby. No a dostal bych umělé zuby. A s těmi umělými zuby bych měl v mém nevytopeném bytě trable. To dá rozum, že člověk nechodí spát s nasazeným skleněným okem, prezervativem či právě zmíněnými zuby. Takové zuby se na noc odkládají do skleničky. A to je pravda, viděl jsem to u babičky. No a kdybych já si uložil zuby do skleničky a šel spát, v noci by se opět udělal zima zimoucí a zuby by mi ve skleničce zamrzly. Protože nemám mikrovlnou troubu, kde bych se ráno postaral o rychlé roztopení zamrzlých zubů, musel bych po ránu vložit do úst zuby i s ledem. A to bych asi vypadal pěkně blbě, kdybych hned po ránu třeba někoho pozdravil a přitom na něj prskal vodu z roztápějícího se ledu na zubní protéze. Touto úvahou jsem dospěl k několika závěrům. Například, že až mi někdo vyrazí zuby, musím se stěhovat. A taky, že Eskymáci asi na noc nevyndávají zuby. Tak. Bolí mě to rameno. V noci jsem spal jen na druhém rameni, které jsem si nezhuntoval při mých vzpěračských výkonech. A to byla chyba. Teď mě totiž bolí jedno rameno z činky a druhé z toho, že jsem si ho v noci přeležel. Večer jsem se stavil na kolejích, kde už někdo rozhlásil fámu, že jsem prý málem zabil Dušana. Čemuž uvěřil zejména Radímek, který se při pohledu na mě potil strachy, následkem čehož se mu mlžily brýle. Přitom držel ruce od těla do jakéhosi "O" a pnul prsíčka, čímž se snažil vyvolat dojem, že disponuje nějakou tělesnou hmotou. A spousta lidí mě zdraví "ty zabijáku" a "agresore" a "surovče". Hadi. Trejbátko seděl v křesle a snažil se různými chvaty udržet Šárku, která lezla po Trejbátkových kostnatých ručičkách a nožičkách a oba dohromady si libovali, jakéže jsou to erotické hrátky a jak je to vzrušuje. Připomínali mi kobylku, kterou jsem jednou v létě pozoroval, jak se z posledních sil snaží udržet ve větru na stéblu trávy. 7.11.2001 středa Dostal jsem spoustu mejlů, mezi jimými mi psal i Dušan. To jsem se zase pobavil. Psal mi, že jsem vrah a chtěl jsem ho zabít. A pořád tvrdí, že se vyléčí sám a že nebude muset ani na protialkoholní, ani na psychiatrii. Teda aspoň mi to psal, že se vyléčí sám. Jenže všem je jasné, že už je pozdě a sám to prostě nezvládne. V souvislosti s Dušanem napíšu ještě jednu historku. Dušan se vožral tradičně jako hovado. S vyblitým výrazem a odulým obličejem se dopotácel do metra. U kolejiště se snažil vytáhnout mobil. Jenže koordinace pohybů připomínala let inženýra Kašpara a tak Dušan mrštil nechtěně mobil do kolejiště metra. Načež začal pobíhat po nástupišti a skřehotat:"Můj mobil! Zachtaňte mě! Zachraňte mi mobil!" a potácel se od jednoho člověka k druhému a toto na ně ječel. Nakonec vlezl k dozoru metra. Tam se nechal dozorce přemluvit. Přišel ke kolejišti a pravil: "Hlavně nikdo za žádnou cenu se nesmí dostat do kolejiště. Je to tam strašně nebezpečné, je tam strašně elektřiny a člověk by hned dostal ránu a bídně zhynul!" Načež vzal dlouho tyč s kleštičkama na konci a snažil se uchopit Dušanův mobil. Ve chvíli, kdy se mu to povedlo mobil povolil, vypadl z kleštiček a rozsypal se na kousky. Dozorce mrštil kleštičkami na zem a skočil do kolejiště. A Dušan měl mobil. No, nebyla to dramatická povídka, ale aspoň něco. Howadoor umístil na své stránky rozhovor, který jsme dělali minulý měsíc. Jenže samozřejmě upravil moje odpovědi a doplnil další údaje, takže z rozhovoru vycházím jako blbec. 8.11.2001 čtvrtek Po záchvatu hysterie kolem WTC dostal zoufalec Radímek a další amok kvůli tomu, že Dušan dostal do držky. Královsky se bavím a nejsem sám. Našli se i tací, v čele s Howadoorem, kteří chtějí, abych praštil Dušana ještě jednou. No uvidíme, nikdy neříkej nikdy. Také anketa zatím vypadá tak, že Dušan má rád červený nos. Holt jsou lidi pokrytci. Předpokládám, že Dušan na příští akci nepojede, ale kdyby ho to přece jenom napadlo a vydal se znovu otravovat ostatní, tak ho budu asi preventivně třískat hned od začátku. Jednak si na to zvykne on, jednak si na to zvyknou ostatní a já si zlepším fyzičku. Jako další součást této aféry byl problém, jak dostat Dušanovu krev z mých kalhot. K mému překvapení to šlo naprosto lehce, je evidentní, že má Dušan krev nějakou divnou, zřejmě to bude tím fernetem. Taky jsem dnes dal vyvolat filmy z Beskyd, Mlejna a další, to jsem zvědavej, co se zase dovím, co kdo fotil za prasárny. Včera jsem napsal, jak opilec Dušan házel mobil do kolejiště metra. Dnes připojím popis, kteraké je Tarabis nemehlo a jak zbůhdarma rozhazuje peníze. V pátek jsme jeli na Mlejn. Tarabis a Robbie, jeho americká žačka a milenka, vyjeli z Plzně. Ač jsem jim doporučil jet vlakem, který zastavuje až v Praze a tudíž mohli jet zadarmo, tak mistr Tarabis konal jinak. Nasedli do nějakého couráku. Vyjeli. Asi za 10 minut mi přišla SMSka: "Chytil nás průvodčí a je to drahý." Když dorazili do Prahy, vystoupili jinde, než měli. Tarabis, dělající na Robbie dojem, že všemu rozumí, rozhodl se této křehké dívčině ukázat Prahu. Vlezli do metra a... revizoři. Tarabis a Robbie se snažili dělat nevědomé cizince, leč revizor byl ozbrojen policistou a chtěl peníze. Tarabis a Robbie se začali hádat, že nemají ani korunu. Po komické scénce, kdy "američané" Tarabis s Robbie vytahovali před bankomatem kartu České spořitelny a Robbie se sypaly z peněženky koruny, marky a dolary došlo k zaplacení 800 peněz. Poté se jelo na Mlejn, kam oba tito dva případové dorazili asi v půl deváté večer. Tam se oba nudili a druhý den brzo ráno opět podnikli mnohahodinovou cestu vlakem za spoustu peněz do Plzně. Hehe. To jen pro ilustraci, že zatímco normálně se celá akce na téměř 3 dny dala pořídit za zhruba 500 Kč, Tarabise to na asi 12 hodin stálo téměř 2000. Hm, trapný zápis, ani nevím, jestli to sem patří, ale co už. A dobrá zpráva na závěr. Chceteli sračky, napište Howadoorovi. Nabízí je i s nějakou množstevní slevou. A ještě zpráva na závěr: Howadoor ma salmonelózu. Hehe. Večer jsem šel na večeři. Na čínu. Dobrá byla. 9.11.2001 pátek Nejdříve mejly: Od Dušana (zhruba cituji): "Zanechávám diskuze o incidentu na Mlejně. Zasloužil jsem si to." Od Latexovo-ledové královny, o které nevím vůbec nic, kromě toho, že jde asi o ženu: "Nazdar lasko, zazil si nekdy okamzik, kdy si reknes ""tak, ted se me dotkla smrt"", ja vcera - pri depilaci trisel!" Od Howadoora: "Ten tvůj deník mi pije krev. Nemusis mi porad delat reklamu. Dobra, kdyz se mi neco povede tak jo, ale ne kdyz se poseru ze salmonelozy. Radsi ani nebudu psat, proc jsem zustal trcet doma a nejedu nikam. Viktor" Tak. Kromě toho jsem se dnes stačil popálit žehličkou hned po ránu, oznámit žebrákovi, že mu nic nedám a ať vytáhne tu ruku zpod bundy, že to stejně jenom hraje, že ji nemá. Žebrák mě utřel, jelikož zpod kabátu vytáhl pahýl, od ramene asi tak 10 cm a dost. Revizoři. Zřejmě zahájili nějaký velký zátah. Poslední týdny mám informace, že dokoce jezdí a kontrolují přímo ve vozech metra. Včera jich bylo všude jak naděláno. Staroměstská, Hradčanská, Můstek, Malostranská, Flora, Českomoravská. Určitě i jinde, ale tady jsem skrze ně procházel, tak to vím jistě. Protože jsem se nudil, udělal jsem báječnou fintu. Zakoupil jsem si lístek a jal se dělat děsně podezřelého. Načež ke mně akčně jeden z revizorů přiskočil. "Kontrola jízdenek!", děl. "Nemám.", děl jsem já. "Tak to bude za 400 korun!" "Nemám." "V tom případě bych si vás dovolil požádat o občanský průkaz." Až zde šlo o rutinní rozhovor, kdy pasažér ví, že revizor nic nemůže a revizor ví, že to pasážér ví, ale ví, že nic nemůže dělat, tak aspoň opruzuje. A v tuto chvíli jsem vyzkoušel novou cestu. "Občanku mám, ale vám ji nemusím ukazovat." "No tak to si zavoláme policii!", zvolal vítězně revizor. Přišli dva policajti. "Dobrý den, předložte občanský průkaz" Byli slušní. Předložil jsem jim občanku. Revizor se nahnul a policajt nahnul občanku k revizorovi. A v té chvíli přišel můj okamžik. "Promiňte, ale nemáte právo sdělovat osobní údaje třetí osobě.", oznámil jsem policajtům. E? Překvapivý pohled policistů. Eeee? vyděšený revizor. "No to snad ne!", rozhodil revizor rukama! "Moment..", pravil policista a cosi šeptal druhému policistovi. "Tak to si vás předvoláme.", oznámil mi policajt po chvíli porady. "To samozřejmě můžete, i když nevím za co.", pravil jsem. Tak jsem dostal lístek s datumem a kam mám přijít. V tu chvíli jsem poděkoval, strčil lístek do kapsy a vytáhl platnou jízdenku. Revizor uchopil jízdenku a střídavě, mlčky, hleděl na jízdenku, na policajty a na mě. Policajti hleděli na mě a na revizora. Poté jeden policajt prohlásil:"No, co teď." A revizor odpověděl:"Sakra." A já jsem odešel. Vzhledem k tomu, že uvedený postup vůbec nemám ověřený právně, nebudu to asi vícekrát zkoušet a zůstanu u metody několika občanek, ale sranda to byla. K policajtům asi nepůjdu. Vzhledem k Dušanovu kajícnému mejlu jsem již chtěl zanechat "Případu pohlavek". Jenže včera jsem se bavil s jistou ženštinou a ta mi vysvětlila termín "laktační psychóza". To prý když je ženská po porodu, tak se jí odkrvuje mozek (to v hlavě) a ona neví, co dělá (zdržel jsem se poznámky a permanentním poporodní stavu žen). Z čehož může vyplynout, že je žena děsně agresivní a kouše a bodá a střílí kolem sebe. Prostě hrozný. No a když náhodou takováto šílená ženština někoho ubohého zraní či zabije, tak prý se na to bere ohled u soudu a takovéto stvoření ve stavu laktační psychózy je v podstatě nevinné. Vyvodil jsem několik závěrů. Jednak to, že Howadoora čekají poslední chvilky života, jelikože ten trouba tak dlouho dělal blbosti, až zasel do Blable a Blable je teď těhotná. To jako že čeká dítě. V břiše nebo tak. Také z laktační psychózy plyne, že až uvidím Dušana, vmžiku se nějak (ještě nevím jak) otěhotním a budu ho řezat jak koně a bude to v pořádku. Odpoledne jsem jel do Zlína. Tragédie. Zakoupil jsem si lístek do Pardubic, leč průvodčí prohnaně přišel až poté. Tak jsem musel platit 20 peněz jako přirážku. V ceně nehorázně drahé jízdenky jsem měl tradiční služby Českých drah. Zpoždění, špinavý vlak (ve kterém jsem si zadělal světlé kalhoty), místo ke stání na chodbičce u smradlavého špinavého záchodu (5 hodin jízdy ve stoje), spoustu otrávených spolucestujících, kteří si také nesedli. Zpestřením byla skupinka Ukrajinců či Rusů či něčeho takového, která se informovala, kde je průvodčí a prchala střídavě do různých vagónů, v zastávkách obíhala průvodčího a vsedala zase do jiných vagónů a tuto cestu absolvovali tihle vyčůránci úplně zadarmo. Chuť jsem si alespoň částečně napravil jízdou načerno v městské hromadné dopravě. Večer jsem se ve Zlíně děsně nažral a napil a šel spát. 10.11.2001 sobota Ráno jsem vstal, napil se, najedl se a usnul. Jo vlastně ne, ještě jsem si zakoupil boty. Takový hezký světlý, co snad nebudou smrdět jako ty předchozí. Vzhledem k mým včerejším trpkým zkušenostem s cestováním vlakem jsem doplnil další pravidlo do příručky Jak cestovat a neplatit. Pravidlo č.8 zní: Buďte Rusem či Ukrajincem či čímsi takovým. Taky jsem strašně nasral Báru, jelikož jsem řekl, že dvě nejsou čtyři. To bylo takto. Hráli jsme karty a v pravidlech jest psáno: Tohle můžete jen tehdy, když máte na ruce dvě určité karty. A Bára to udělala a měla ty karty čtyři. Načež jsem se rozlítil a řekl, že to teda ne a schválně jsem prohrál. Načež se rozlítila Bára a nekoukala se na mě, což je vždy znamením nikoli zhnusení z mé vizáže, nýbrž znamením trucu a naštvání. Tak tam byla naštvaná a já ne a koukal jsem na televizi. Vždyť mám pravdu, dvě nejsou čtyři. 11.11.2001 neděle Protože se v neděli nic nedělo, kromě toho, že jsem zase žral rozličné laskominy, hodlal jsem vtipně napsat do deníku část z mého shrnutí diplomky. Shrnutí jsem napsal v lotyšštině, čímž jsem vyvedl z míry lidi, který to měli hodnotit a tak jsem prošel. Jenže jsem zjistil, že jsem to lejstro vyhodil. Což mě děsně štve. Taky bych mohl napsat totéž hodnocení v angličtině. Jenže to jsem psal za jízdy na řídítkách kola, když jsme s Tarabisem jeli kolem prasečáku v Lišanech a tak úroveň tohoto textu asi nebude nic moc. Tak to sem nenapíšu. Nicméně jak tak koukám, tak jsem zdůvodňováním, proč sem nepíšu lotyšsky ani anglicky zaplácal hezký kus česky a tak to mám. Další zápis v deníku. Večer jsem jel do Prahy. Naplněn pomstychtivostí za nezdařenou jízdu v pátek jsem vypracoval skvostnou strategii. Nástup ve Zlíně na zastávce na znamení, nikoli na hlavním nádraží. Na takové zastávce na znamení se totiž neprodávají lístky, což později hraje roli. Na hlavním nastupuje do vagónu průvodčí, čehož využívám a prchám do jiného vagónu. Vlak projíždí další zastávky na znamení. Každá zastávka jsou ušetřené peníze. Průvodčí totiž můžu tvrdit, že jsem nastoupil právě tam. Otrokovice. Ha, zdárně jsem dojel metodou nystupování do vagónů bez průvodčího do Otrokovic a přestoupil do vlaku na Přerov. Jelikož vlak do Přerova jede odněkud ze Slovenska, průvodčí nevyžaduje lístky od všech pasažérů, nýbrž brouzdá vagónem a otravuje slovy:"Přistoupili prosím...". Nasazuji výraz brouka po DDT a hledím z okna, byť je venku tma, okno je špinavé a zamlžené, takže nic nevidím. Průvodčí na mě hledí, pátrá v paměti, zdali jsem nastupoval dříve a lístek předložil. Vydržel jsem koukat do okna dýl, než průvodčí na mě. Tak a je to, zadarmo další vlak. V Přerově zakupuji lístek z Přerova do Pardubic, jelikož tuším zradu a střídání průvodčích v České Třebové, což automaticky obnáší kontrolu všech cestujících. Cvak, první průvodčí v Olomouci a cvak druhý za Č. Třebovou. Ha. V Pardubicích samozřejmě nevystupuji, nýbrž dělám, že spím a ukapácám slinu přes spodní ret, což dodá mému jakobyspánku důveryhodnosti. Praha. Tak a mají to, šmejdi z Českých drah. To mají za to, že jsem v pátek musel platit celé jízdné. A to tedy není vše, to je čeká ještě nejedna moje jízda. Hadi. 12.11.2001 pondělí Od rána upravuju rozhovor s Bohoušem. Dopadlo to líp, než s Tarabisem, ale stejně nic moc. Tak jsem tam aspoň nacpal fůru obrázků. A po debatě i IFRAMech s Trejbátem minulý týden, po debatě s lidma, co jim chybí obrázky v deníku a po tom, co furt něco vadí Howadoorovi asi fakt opět překopu web a deník bude barevný, jak jsem tudle psal. Houmr je hňup. Přišel na pokoj E1,
kde jsem vyzdobil stěny skvostným uměním, ale nevyfotil zrovna to
nejhezčí. Člověka, který konal, zhrzen životem. Ve tváři má člověk
na mém obraze zničený výraz a tělo je ničeno bolestí. Jenže ten
blb Houmr vyfotil jen podružné obrázky. Taky se mi vrátil balík, co jsem posílal joudovi z Bajkalu s jeho fotkama a negativama. Předpokládám, že jsem opět blbě napsal adresu. Hm, asi ze mě nebude nadšenej, když mám jeho fotky asi dva měsíce. Nejspíš mu budu muset napsat o adresu. No a aby byl soupis úchylností kopletní, tak jsem nahlédl na Howadoorovy stránky. On je to i umělec! Strašlivě děsivé příšernosti vydává za obrázky. Už jen názvy děl stojí za to. Například Jak využít roliček (dílo zobrazuje hada, nacpaného do roliček od toaletního papíru) Žába na bicyklu (zobrazuje něco modrého na něčem podobném jízdnímu kolu) Beruška (zobrazen lunární autobus) Pavouk žere banán (zobrazeno svázané nemluvně a měsíc) Fakt je to úchyl. A já taky, že ten jeho web čtu. Taky zruším anketu, "Co má Dušan rád" se zjištěním, že Dušan má nejraději červený noc. Novou anketu vymyslím, jinak bych měl na webu prázdné místo a musel bych čelit přiblblým mejlům, cože plánuji na toto místo dát. Dneska se dovím, jaká bude výplata. Je to úplně jedno, protože následujícím krokem bude zjištění, že je to málo. Hlavně musím nakoupit jídlo na měsíc dopředu, abych přežil kritické období, kdy člověk zjistí, že v peněžence nic není, v žaludku nic není a výplata je zatraceně daleko.
13.11.2001 úterý Výplata stojí za prd. Za prd stojí taky to, že
matka oznámila, že by mě ráda viděla a chystá se za mnou. Za prd
stojí i to, že je mi zima. A že mě furt bolí to rameno, ani bazén
nepomáhá. Čtu si tvůj deník. Jsem někde
na konci 2000. Je mi z toho divně. Takový věci by se měli zakázat
psát. Nebo by mi to měl někdo zakázat číst. Tak už fakt nevím, co se furt někomu nelíbí. O víkendu jsem psal o Báře, co neví, kolik je dvě a kolik čtyři
a potom na mě nekouká. Dnes mi Bára napsala, že je to dobrý, že
jsem jí tam nepomluvil. Tak aby si teda nemyslela, že jí to projde
jen tak, tak teď na ní něco prásknu. "Vaše dobrá nálada nasere tolik lidí, že stojí za to si ji udržet." Z toho plyne, že nevím, proč má na pixle Puppies a také, že motto na skříni je neskutečně skvělé, výstižné, pravdivé a využitelné. Ode dneška budu zásadně kvičet radostí a štěstím a všude tak na odiv vystavovat dobrou náladu. A abych nezapomněl. Z ankety plyne, že má Dušan rád červený nos. Večer dorazil Bohouš. Problém byl se setkat někde v Praze, protože já bez problémů zabloudím i mezi Staromákem a Václavákem. Bohouš byl strašně příjemný a jako obvykle chtěl půjčit peníze. Vzhledem k tomu, že jsem bez peněz jsem mu způsobil neradost a tak jsme šli aspoň do hospody. Vyprávěl mi o svém spolubydlícím, což je potápěč. Následně mi sdělil, že Dušan je debil, já jsem debil, Lukáš je debil, Zelí je debil, on sám je debil, spolubydlící je debil a poté byl debil i Jarošík, protože nepřišel do hospody za náma, kde z něj Bohouš hodlal vytáhnout nějakou tu trávu. Také řekl Monice, že Dušan i já jsme debilové. 14.11.2001 středa Zase zima. Zde zmíním, jak se majitel bytu a můj spolubydlící
stará o teplo v mém pokoji. Já: "Cos to blbnul, to klepání na topení?" Ještě k novému vzhledu stránek. Obrátky se několika lidem líbí,
tak čekám na první negativní dojem, doufám opatřený spoustou pořádných
nadávek, jelikož hezkou šťavnatou nadávku jsem neslyšel ani
nepamatuju. Poté jsou zde lidé (zatím teda jen Trejbátko), kterým
se zdá nové uspořádání stránek nepřehledné. To je vidět, že
nejen ženy a Howadoor trpí nedostatkem orientačního smyslu. Tudíž,
milé Trejbátko, tuž se a svůj orientační smysl na tomto webu. Hadz je tu eň tuá tuň dzen dzuajó ke de čá ó ó ó juaň če
dzavaň zehao o Mááááááááája tcunpá teo kom áeň do ze tuo. Máááááááááája..... Trouba Howadoor zase otravuje. Já vím, že už bych o něm neměl psát, ale když on mi posílá spousty idiotských mejlů a mezi nimi tento: Včely nemají krev, natož červenou. Viktor Tak mu tedy názorně dokážu, že včela klidně krev mít může. Dokáži to dalším z mých skvostných obrázků. Kampaň Katovna strikes back (14.11.středa) se úspěšně rozjíždí. Ještě se za mnou stavil Bárt, četl si rozhovor s Bohoušem a smál se. Pak jsem šel spát. Usnul jsem v šest. 15.11.2001 čtvrtek Vstával jsem před osmou, což prezentuje zhruba 14 hodin spánku. Je však potřeba načerpat sil, protože na víkend jedu do Brna, na Prigl a je klidně možné, že to bude docela náročné. Co s webem? Tak dlouho jsem si hrál s podobou titulní strany, až je taková jako je. Copak já, já se v tom vyznám, ale co ostatní? No co, ostatní mají smůlu, tak. Mám fotky z Mlejna. Z dvou filmů, cože je asi tak 76 fotek vyšlo jenom 7 fotografií. Plánuji vyhození foťáku někam strašně daleko a někam, kde se mu dostane strašlivého konce. Poté zakoupím foťák nový, hezký, co bude dělat hezké obrázky a ne ty zrůdnosti, co tenhle. Na fotkách z Beskyd není nic, jen moje špinavé boty, z Brd je jen fotka, jak stojí Bárt kdesi vysoko na skále, pročež se jedná o fotku mdlou a nezajímavou. Z Mlejna jsem na fotkách buď já a fernet, nebo Dušan a Dušan a Dušan se spoustou ferneta. A až zjistím, kdo mě vyfotil, jak usínám opřen bradou o láhev ferneta, tak si toho hajzlíka najdu a pak se má na co těšit. Had jeden. Letenka do Dakaru lze sehnat pod 20.000 peněz. Letenka do Ria či Saa ovšem také. Tak pořád nevím, co příští rok podniknu. V nové anketě se lidem nelíbí rozsah možností, co mi můžou provést a chtějí mě obdařit Crohnovou chorobou. Musí to být asi něco strašného, ještě horší, než otevřený deštník v zadku. Také jsem zjistil, že spolubydlící již topí. Od 23.00 do 23.30 a od 6.00 do 6.30. Nevím, proč tak blbě, ale je to tak. Možná pouvažuju, jestli nějak nezařídit zimní stěhování. Spočívalo by v tom, že bych si vždy na zimu prohodil místo s otužilým potápěčem, co bydlí s Bohoušem. Jenže to asi ne, protože Bohouš sice má rád teplo, ale to je asi tak jeho jediná pozitivní vlastnost. Kromě toho, že opět přehodnotil náš dům, co hodláme postavit a opět z přízemní stavby stvořil stavbu patrovou. Kromě toho plánuje udělat velkou část jedné stěny ze skla. Abych byl konkrétní, při posledních výpočtech tento skleněný nesmysl tvořilo 56 tabulek skla. Já to stejně nechápu, proč společný dům, sloužící k pařbám a tudíž ovládaný stádem tupých opilých jedinců má mít skleněnou stěnu. Při první příležitosti se do skla skácí nějaký opilec a už to vidím, jak po každé akci zasklíváme desítky okenních tabulek.
Opoledne přišel Bohouš. On šel do bufetu a já do posilovny zkusit si hýbnout s tím blbým ramenem. Hýbnul jsem si dokonale. Ale neumřel jsem. Potom jsme šli do knihovny, kde jsem si prohlížel obrázky v časopisech, zatímco Bohouš se vždy rozhlédl, když šla kolem nějaká dívčina a mrštně přiskočil do oddělení "Pro odborníky" a začal bystře listovat nějakým spiskem a zachmuřeně se u toho tvářil. Intelektuálně. Načež začal hledat v po knihovně nějaký časopis a když ho nenašel, tak rozmrzele zkritizoval obsluhu v knihovně a polohlasem pronášel něco o plevelu, odbornících a tupých časopisech pro hňupy. Poté jsme šli do hospody, kde byl smrad a dobrý utopenci. A poté jsem šel spát. A byla zima. A spolubydlící přestal topit. On je vůbec divný. koupil si takový buzerantský špičatý botičky a leze po stěně s takovýma čudlíkama a různě tam visí na prstech a na nohách a tak. 16.11.2001 pátek Mým novým, přehledným a nádherným dyzajnem stránek jsem rozvířil stojaté vody čekého webového cítění. Zvedla se vlna závisti tvůrců stránek, kteří prohlašují, že můj web je nepřehledný, zmatený a kdovícoještě. Jedinou vyjímkou je úchylný Bohouš, kterému se zdá toto kolem sexy, protože jsou tu obrázky, které on za sexy považuje. Že je Bohouš známý svým pokrouceným vnímáním různých pojmů je známo již dlouho, ale považovat například obrázek vpravo za sexy, to už je buď totální zhroucení smyslů, nebo je Bohouš úchyl. Což teda stejně je. Tak, zanechávám planých úvah a jdu na vlak do Brna. Ano, jdu, nejedu. Sice mi to trhá srdce, že neošidím Dopravní Podniky o 12 peněz za Městskou hromadnou přepravu, ale v práci mě to už nebaví, tak potřebuju zabít čas jinde a to chůzí po hnusné Praze. Vlak byl jako obvykle natřískaný cestujícími, ale stačil jsem od schůdků odstrčit nějaký párek důchodců a v uličce předběhnout paní s berlema, takže jsem si i sedl.
Tudíž se jeho konverzace zúžila na předčítání inzerátů, kde se vyskytovalo slovo "perverzní" a na výkřiky "pastičky". Ostatní se soustředili na literární formu inzerátů a na nějakého pána, který měl na fotce červenou paruku, která údajně podle hodnocení přítomných degradovala jeho pohlavní vybavení.
Navíc v tý chytrý knížce píšou, že místnost pro uložení loďky (ještěže jsem tenle zápis po sobě přečetl, protože původně jsem se přepsal a místo ´loďky´ jsem napsal ´vodky´) má být veliká a dlouhá, nesmí být vlhká a ani v ní nesmí být vedro. Hm, ta knížka je asi opravdu dost stará, protože místo ´kanalizace´píšou ´kanalisace´a dokonce jsem tam našel upozornění, že ´vodu je radno dáti bakteriologicky přezkoušeti´. No ale vzhledem k tomu, že kniha není psaná na kůži se spřežkami, tak zase tak stará nebude.
Zelí mi také, za pomoci dynamických grimas v obličeji vysvětloval,
že k němu přišel Dušan na pokoj a jako obvykle strašlivě páchnul,
což znechutilo i Zelího, který je na smrad zvyklý. Dušan je tím,
že smrdí všeobecně známý a Houmr je tomu velice rád, protože už
není ve středu pozornosti se svýma ponožkama.
Vzhledem k tomu, že anglicky zná pouze slovo "yes" je vždy nadšen, že něčemu rozumí a na toto slovo pořád kliká. Jenže na těch pornostránách tím většinou odsouhlasí to, že mu neustále budou vyskakovat různé pornoreklamy, do pošty si tak nechtěně objedná nepřetržité zasílání různých pornoobrázků, pornostránky si nastaví jako výchozí stránku prohlížeče, na pozadí obrazovky si dá nějakou rozšklebenou chocho a jeho složka "Oblíbené" je tvořena výhradně spoustou pornostránek.
28.11.2001 středa
|
|