Listopad 2001

Tak dneska jdu k soudu. To bude zase šou.

Četl jsem Bohoušův deník na jeho webu. Dověděl jsem se, že Zelí zase usnul v kině a přečetl jsem Bohoušovu studii na téma "kolejní WC".

Dále jsem si koupil ruskou zmrzlinu a hroznové víno a gulášovou polívku a rybí salát. Doufám, že reakce této směsi na mě nepřijde zrovna ve chvíli, kdy budu u soudu.

Tarabis trpí uveřejněním rozhovoru a bombarduje mě spoustou SMSek všemožného nechutného ražení.

Taky přišla kolegyně a sdělila mi, že jsem zván s naší řídící elitou na nějakou párty do nějakého klubu, kde se prý zadarmo najím a napiju.

Uvidíme uvidíme. Možná tam nasbírám do igelitky spoustu chlebíčků a nadělím je blízkým jako vánoční dárky. A ušetřím tím nemalé peníze, možná i v řádu desetikorun, které bych jinak do Vánoc investoval.

A na záchodě uhořela ženská. To mám od Howadoora, tohle info.

Odpoledne jsem se nenápadně vzdálil z práce, sedl na bus a odjel do Loun k soudu. V Lounech jsem se ještě před tím zašel posilnit do hospůdky a dal jsem si plněné žampiony, což bylo výborné a levné. Vynechal jsem jakýkoli alkohol, protože jsem se obával, že při jeho požití bych mohl u soudu vykřikovat místo "paní předsedkyně" "pane vrchní" a to by asi nebylo nic moc.

Protože jsem si ráno vzal čisté ponožky a vyčistil jsem si zuby, učinil jsem u soudu veskrze dobrý dojem a vyhrál jsem. Tudíž nikomu nic platit nebudu a tím méně nějakým Dopravním podnikům.

Vrátil jsem se do Prahy a zjistil, že blbec Bohouš mě mezitím sháněl v práci a dělal mi průsery, protože v práci jsem samozřejmě nebyl. Trouba jeden. A to taky přišel na kolej, kde bydlí načerno Jitka a začal na vrátnici vytrubovat její jméno, takže Jitka byla na prášky z toho, že na ní přijdou a vyrazí ji. Prostě Bohouš diplomat.

A jeho diplomatické schopnosti pokračovaly, když jsem ho zavedl do mojeho nového kanclu a on na Andreu zaslintaně pohleděla a pravil:"Ty vole, ta má ale kozy."

Hm, to budu vysvětlovat v práci asi dlouho, že se nic neděje, že Bohouš je prostě normálně blbej. Teď koukám, že jsem v pár větách Bohouše několikrát označil za blba. No a co. Je to blb.

2.11.2001 pátek

V práci jsem pracoval, protože hned potom máme sraz s lidma na nádraží a jedeme na Mlejn. Na nádraží už pár lidí bylo a bohužel i Dušan, který začal otravovat ještě před tím, než vlezl do vlaku.

V prvním vlaku jsme vypili nějaký víno a zvesela se bavili, na čemž se bavili i ostatní cestující. Vypadlo nám z okna víčko od lahve, takže jsme první dvoulitrovku museli vypít, to dá rozum, že.

V dalším vlaku jsme už byli hezky nakropený a vyluzovali jsme na kytary, ústa a všelijaké jiné nástroje zvuky písňové. Zelí jenom koulel očima a zbaběle se třásl, že prý děláme ostudu. Ha, ostudu jsme udělali a pořádnou. Když už tak už. Dušan pokračoval v představování své deence a neustále opakoval svých pár tupých vět, které má naučené.

No, vystoupili jsme ze třetího vlaku, kde ostuda nebyla tak velká a odešli jsme do hospody. Měli tam hnusné pivo, tak se toho moc nevypilo. Přijela Bára a jelo a šlo se na Mlejn.

Na Mlejně jsme pili víno. A taky pivo. K tomu fernet a nějaký rum. A také jsme dopili absint, který sebou taháme už několik let. Kuřácká sekce Lukáš, Jura, Bohouš a Zelí mohutně vyhulovala trávu s hašišem.

Zelí se zhulil jako hovado a před půlnocí odpadl. Dušan nadále měl svoje blbé kecy a každého jako obvykle otravoval.

Bohužel jsem zavítal do kuřáckého koutku a směs trávy, hašiše a tabáku mi neudělal nejlépe a tak jsem šel spát. Bohouš tvrdí, že na schody, ale nikdo to neviděl, takže určitě kecá.

3.11.2001 sobota

Šli jsme spát asi v pět ráno, bohužel idiot Zelí se zrovna probudil a začal vyřvávat na celou chalupu pokaždé, když slyšel nějaký zvuk a myslel si, že se někdo probudil.

Naštěstí byli všichni opilí a zhulení, takže Zelího nikdo nebil, i když zvláště Bohouš k tomu neměl daleko.

Dušan neustále otravuje. Blbec.

Igin s abstinující Renatou a Pavel s chlastající Robbie odjeli, namísto nich přijel Venca s Houmrem. Jenže až do neděle nedosáhly potřebné hladiny alkoholu v krvi, náskok jsme prostě meli veliký.

Dopoledne jsem se asi opil. Nějak si na to nepamatuju, tak nevím. Potom jsem se probudil a vyčůral se Lukášovi do piva. To taky nevím, ale on to říká.

Když se všichni nacpali tunou guláše, opili se a zhulili, šli jsme hrát plánovaný fotbalový zápas Klobouci versusu Neklobouci.

Nebudu říkat, kdo vyhrál. Stejně Neklobouci švindlovali, protože byli míň opilí a proto jsme prohráli.

Dušan nedělal zase nic jiného, než že rozléval fernet po stole a po zemi, měl své debilní kecy a každého otravoval.

Jura cvrnkal Dušanovi do ucha a ten ječel jak cvok a snažil se uniknout. Unikl zdatně zejména z reality za přispění několika litrů fernetu.

Ač se lahve alkoholu počítaly na několik desítek, jaksi se všechny vyprazdňovaly, to fakt nechápu.

Večer Dušan belhal na pokraji vědomí, zatímco Jura to neustál a navštívil bezvědomí. Zelího stav si netroufám odhadnout, protože vypadal jako mrvý, zhroucený na židli s hlavou na hrudi si slintal do klína. Ovšem tak zcela mrtvý nebyl, protože pokaždé, když mu Dušan krknul do obličeje, Zelí zvednul hlavu a občas dokonce i otevřel oči.

O půlnoci byl všude klid, jenom Dušan trapně řval, každého otravoval a poléval fernetem. Šel jsem spát.

4.11.2001 neděle

"Kde je hadr???"

Sakra, místo budíčku se vřítil do pokoje Zelí a zařval tenhle blbej dotaz. V chalupě byl smrad. Jura se totiž nechutně poblil.

To ovšem nevadilo ani jemu, ani dalších asi třem lidem, kteří u těch zvratek spokojeně spali. Rekordu dosáhl Lukáš, který v poblité místnosti trávil i celé dopoledne.

Dušan zase otravuje a má svoje blbé kecy. Už zase. Teda spíš pořád.

Načež začal ječet, že mu někdo vypil tajné zásoby. Nakonec našel poslední litr fernetu, který jsme raději se Zelím vypili. Lukáš s Bártem pro změnu hodili další flašku vodky.

Odešli jsme na nádraží. Po cestě mi Dušan úspěšně plival na záda, což mě teda docela vadilo, tak jsem mu dal pohlavek.

Dušan nic neřekl, jen někam zmizel. Zmizel na zem. Nějak si pod sebe zkroutil nohu a poprvé konečně držel hubu. Nedržel ji ovšem dost pevně na to, aby mu z ní netekla krev. Když ho Lukáš probral z bezvědomí, tak Dušan hubu zase otevřel a vychrstnul spoustu krve. Čímž mě opět naštval, protože mi poprskal kalhoty.

Tak jsme s Lukášem Dušana zvedali, zatímco on dělal bordel a furt kolem sebe cákal krev. Pak zastavil nějakej maník s autem, co prý se děje, že viděl na silnici louži krve. Vysvětlil jsem mu, že to nic není, že to je z Dušana, takže to není ani tak krev, jako spíš fernet a nechali jsme se odvézt na nádraží.

Ve vlaku jsme dali průvodčímu žlutou nafukovací kačenku, na dalším nádraží nám ujel přípoj, protože debilové z Českých drah dokážou vykouzlit zpoždění vždy a všude.

Dušan zase nedržel hubu a řval, že jsem vrah a že jsem ho chtěl zabít. Asi mu někdy dám další facku.

Poté si k Dušanovi přisedli nějací lidé a se strachem a zoufalstvím Dušana pozorovali. jeden to nevydržel a se slovy:" Tak tady nebudu" prchnul.

Vypil jsem Dušanovi pivo.

Ještě jsem byl svědkem, kterak Venca chtěl přeskakovat mezi dvěma jedoucími vlaky a pak jsem si v bytě umyl nohy a šel jsem spát.

5.11.2001 pondělí

V práci se hádám po mejlech s Bárou a dopisuju tenhle blbý deník. Vůbec mě to nebaví, je to prostě vycucaný z prstu, jen aby tam něco bylo. Musím se nad tím zamyslet a uvidím, co dál. Možná deník zruším, nebo dám velikou pauzu.

Odpoledne jsem zase jednou ulítl a nechal se vyprovokovat od Howadoora. Bavili jsme se nadávno, kdo kolik zvedne na benči (jak malý děti), ale on to zvedá na čince a já na stroji. Tak jsem si teda zašel tam, kde mají činku a jako velkej mistr světa a okolí jsem si naložil to, co zvedám na stroji.

Vystartoval jsem jako obvykle a najednou prd... a rameno v háji. Což způsobilo, že pravá ruka povolila a sesula se na břicho. S ní samozřejmě i činka, kterou jsem dostal ránu do pánevní kosti. A k tomu všemu se nějakej chytrák zeptal, jestli nepotřebuju pomoc.

Měl jsem sto chutí mu říct, že teď budu potřebovat asi i oblíct, ale nastolil jsem ledový obličej a prohlásil: "Kdepak, právě jsem odložil činku."

Do háje, jsem fakt blbec. Nicméně závěr jsem zjistil a to tento:

Howadoore, ty hade! Kašlu na blbý soutěže typu kdo kde víc zvedne a kolik má kdo přes hrudník!

Jo a musím se naučit zvedat činku.

A když jsem opět u Howadoora, tak mě přes den bombardoval mejlama, že si hodlá koupit ponožky. Ale ne tak ledajaké ponožky, nýbrž ponožky na koupání. Ten masochista totiž i v tuto roční dobu skáče do brněnské přehrady, kde se ráchá, načež pílí z vody ven, jelikož ho prý zebou nohy a on se bojí, ža by dostal revma.

Tak plánuje koupi ponožek. Sdělil mi, že ty ponožky stojí tři stovky a už ho v nich nohy zábst nebudou. Kromě toho Howadoor plánuje plavat nahatý. Takže kdo chce zábavu, ať se jde kochat obecním bláznem, který se plácá ve studené vodě, oděn pouze do ponožek.

Použil jsem výše slovo "zábst". Mohl bych použít i "zebat". Správně bude asi "zábst", ale "zebat" se běžně používá, takže se to stejně jednou stane spisovným a správným a až si za spoustu let bude někdo číst tyto ohromující zápisky, tak zjistí, jak jsem člověk neuvěřitelně jazykově nadaný, moderní a jak odhaduji směry jazykové evoluce. Tak.

A opět mi vytanul na mysli Howadoor, se kterým jsem nedávno vedl debatu, co se o Vánocích věší na stromek. Na stromek se totiž věší buď kouličky či koule a nebo také baňky. Jenže ten hňup jazykově omezený, nacionalista moravský nevlastenecký (jak sám píše) se smál a psal, že žádné koule či kuličky se na stromek nevěší. Nechtěl jsem ho přivést do rozpaků, jako jeho Blabli, kterou jsem zahrnul informacemi o básnících, což neunesla. Tak jsem Howadoorovi neřekl, že koule není jen to citlivé místo na kopání, nýbrž že se věší i na stromek (nechte si ty úchylné myšlenky o kastraci) a takové baňky se sice možná věší na stromek, ale také se v nich o časech chemických míchají rozličné lektvary. Mnohovýznamnost jistých slov Howadoorovi tedy evidentně nedochází. A přitom on by zrovna mohl vědět, že v baňkách se míchají rozličné lektvary, jelikož on se neživí ničím jiným, než oněmi (hezké slovo - oněmi) lektvary, načež si stěžuje, že je mu blbě.

Tak, dneska jsem to Howadoorovi natřel. Ha!

6.11.2001 úterý

Ač je listopad a občas děsná vlezlá zima, přesto mi majitel bytu ještě v mém kamrlíku nezatopil, takže se budím zimou a od pusy mi stoupá kromě ranního zápachu (no co, vždyť je to přirozené) i páry.

Nicméně dnes v noci kolem třetí hodiny ranní jsem ve spánku máchl rukou a vmžiku jsem se probudil, pocítivše (taky hezký slovo, ale nevím, jestli je správně) pálení.

Spálil jsem se o topení, rozpálené doběla. Možná teda nebylo do běla rozpálené, ale bílé bylo a rozpálené taky.

Majitel zatopil! Radost však netrvala dlouho, protože když jsem vstával, opět tam byla zima jak v morně.

Z čehož plyne, že se již nikdy nebudu bít, jako například tuhle o víkendu s Dušanem. Protože bych mohl dostat pohlavek, jako dostal on a mohl bych přijít o zuby. No a dostal bych umělé zuby. A s těmi umělými zuby bych měl v mém nevytopeném bytě trable. To dá rozum, že člověk nechodí spát s nasazeným skleněným okem, prezervativem či právě zmíněnými zuby. Takové zuby se na noc odkládají do skleničky. A to je pravda, viděl jsem to u babičky.

No a kdybych já si uložil zuby do skleničky a šel spát, v noci by se opět udělal zima zimoucí a zuby by mi ve skleničce zamrzly. Protože nemám mikrovlnou troubu, kde bych se ráno postaral o rychlé roztopení zamrzlých zubů, musel bych po ránu vložit do úst zuby i s ledem. A to bych asi vypadal pěkně blbě, kdybych hned po ránu třeba někoho pozdravil a přitom na něj prskal vodu z roztápějícího se ledu na zubní protéze.

Touto úvahou jsem dospěl k několika závěrům. Například, že až mi někdo vyrazí zuby, musím se stěhovat. A taky, že Eskymáci asi na noc nevyndávají zuby. Tak.

Bolí mě to rameno. V noci jsem spal jen na druhém rameni, které jsem si nezhuntoval při mých vzpěračských výkonech. A to byla chyba. Teď mě totiž bolí jedno rameno z činky a druhé z toho, že jsem si ho v noci přeležel.

Večer jsem se stavil na kolejích, kde už někdo rozhlásil fámu, že jsem prý málem zabil Dušana. Čemuž uvěřil zejména Radímek, který se při pohledu na mě potil strachy, následkem čehož se mu mlžily brýle. Přitom držel ruce od těla do jakéhosi "O" a pnul prsíčka, čímž se snažil vyvolat dojem, že disponuje nějakou tělesnou hmotou.

A spousta lidí mě zdraví "ty zabijáku" a "agresore" a "surovče". Hadi.

Trejbátko seděl v křesle a snažil se různými chvaty udržet Šárku, která lezla po Trejbátkových kostnatých ručičkách a nožičkách a oba dohromady si libovali, jakéže jsou to erotické hrátky a jak je to vzrušuje. Připomínali mi kobylku, kterou jsem jednou v létě pozoroval, jak se z posledních sil snaží udržet ve větru na stéblu trávy.

7.11.2001 středa

Dostal jsem spoustu mejlů, mezi jimými mi psal i Dušan. To jsem se zase pobavil. Psal mi, že jsem vrah a chtěl jsem ho zabít. A pořád tvrdí, že se vyléčí sám a že nebude muset ani na protialkoholní, ani na psychiatrii. Teda aspoň mi to psal, že se vyléčí sám. Jenže všem je jasné, že už je pozdě a sám to prostě nezvládne.

V souvislosti s Dušanem napíšu ještě jednu historku.

Dušan se vožral tradičně jako hovado. S vyblitým výrazem a odulým obličejem se dopotácel do metra. U kolejiště se snažil vytáhnout mobil.

Jenže koordinace pohybů připomínala let inženýra Kašpara a tak Dušan mrštil nechtěně mobil do kolejiště metra.

Načež začal pobíhat po nástupišti a skřehotat:"Můj mobil! Zachtaňte mě! Zachraňte mi mobil!" a potácel se od jednoho člověka k druhému a toto na ně ječel.

Nakonec vlezl k dozoru metra. Tam se nechal dozorce přemluvit. Přišel ke kolejišti a pravil:

"Hlavně nikdo za žádnou cenu se nesmí dostat do kolejiště. Je to tam strašně nebezpečné, je tam strašně elektřiny a člověk by hned dostal ránu a bídně zhynul!"

Načež vzal dlouho tyč s kleštičkama na konci a snažil se uchopit Dušanův mobil. Ve chvíli, kdy se mu to povedlo mobil povolil, vypadl z kleštiček a rozsypal se na kousky.

Dozorce mrštil kleštičkami na zem a skočil do kolejiště. A Dušan měl mobil.

No, nebyla to dramatická povídka, ale aspoň něco.

Howadoor umístil na své stránky rozhovor, který jsme dělali minulý měsíc. Jenže samozřejmě upravil moje odpovědi a doplnil další údaje, takže z rozhovoru vycházím jako blbec.

8.11.2001 čtvrtek

Po záchvatu hysterie kolem WTC dostal zoufalec Radímek a další amok kvůli tomu, že Dušan dostal do držky. Královsky se bavím a nejsem sám. Našli se i tací, v čele s Howadoorem, kteří chtějí, abych praštil Dušana ještě jednou. No uvidíme, nikdy neříkej nikdy.

Také anketa zatím vypadá tak, že Dušan má rád červený nos. Holt jsou lidi pokrytci.

Předpokládám, že Dušan na příští akci nepojede, ale kdyby ho to přece jenom napadlo a vydal se znovu otravovat ostatní, tak ho budu asi preventivně třískat hned od začátku. Jednak si na to zvykne on, jednak si na to zvyknou ostatní a já si zlepším fyzičku. Jako další součást této aféry byl problém, jak dostat Dušanovu krev z mých kalhot.

K mému překvapení to šlo naprosto lehce, je evidentní, že má Dušan krev nějakou divnou, zřejmě to bude tím fernetem.

Taky jsem dnes dal vyvolat filmy z Beskyd, Mlejna a další, to jsem zvědavej, co se zase dovím, co kdo fotil za prasárny.

Včera jsem napsal, jak opilec Dušan házel mobil do kolejiště metra. Dnes připojím popis, kteraké je Tarabis nemehlo a jak zbůhdarma rozhazuje peníze.

V pátek jsme jeli na Mlejn. Tarabis a Robbie, jeho americká žačka a milenka, vyjeli z Plzně. Ač jsem jim doporučil jet vlakem, který zastavuje až v Praze a tudíž mohli jet zadarmo, tak mistr Tarabis konal jinak.

Nasedli do nějakého couráku. Vyjeli. Asi za 10 minut mi přišla SMSka:

"Chytil nás průvodčí a je to drahý."

Když dorazili do Prahy, vystoupili jinde, než měli. Tarabis, dělající na Robbie dojem, že všemu rozumí, rozhodl se této křehké dívčině ukázat Prahu.

Vlezli do metra a... revizoři. Tarabis a Robbie se snažili dělat nevědomé cizince, leč revizor byl ozbrojen policistou a chtěl peníze. Tarabis a Robbie se začali hádat, že nemají ani korunu. Po komické scénce, kdy "američané" Tarabis s Robbie vytahovali před bankomatem kartu České spořitelny a Robbie se sypaly z peněženky koruny, marky a dolary došlo k zaplacení 800 peněz.

Poté se jelo na Mlejn, kam oba tito dva případové dorazili asi v půl deváté večer. Tam se oba nudili a druhý den brzo ráno opět podnikli mnohahodinovou cestu vlakem za spoustu peněz do Plzně.

Hehe.

To jen pro ilustraci, že zatímco normálně se celá akce na téměř 3 dny dala pořídit za zhruba 500 Kč, Tarabise to na asi 12 hodin stálo téměř 2000.

Hm, trapný zápis, ani nevím, jestli to sem patří, ale co už.

A dobrá zpráva na závěr. Chceteli sračky, napište Howadoorovi. Nabízí je i s nějakou množstevní slevou.

A ještě zpráva na závěr: Howadoor ma salmonelózu.

Hehe.

Večer jsem šel na večeři. Na čínu. Dobrá byla.

9.11.2001 pátek

Nejdříve mejly:

Od Dušana (zhruba cituji):

"Zanechávám diskuze o incidentu na Mlejně. Zasloužil jsem si to."

Od Latexovo-ledové královny, o které nevím vůbec nic, kromě toho, že jde asi o ženu:

"Nazdar lasko, zazil si nekdy okamzik, kdy si reknes ""tak, ted se me dotkla smrt"", ja vcera - pri depilaci trisel!"

Od Howadoora:

"Ten tvůj deník mi pije krev. Nemusis mi porad delat reklamu. Dobra, kdyz se mi neco povede tak jo, ale ne kdyz se poseru ze salmonelozy. Radsi ani nebudu psat, proc jsem zustal trcet doma a nejedu nikam. Viktor"

Tak.

Kromě toho jsem se dnes stačil popálit žehličkou hned po ránu, oznámit žebrákovi, že mu nic nedám a ať vytáhne tu ruku zpod bundy, že to stejně jenom hraje, že ji nemá.

Žebrák mě utřel, jelikož zpod kabátu vytáhl pahýl, od ramene asi tak 10 cm a dost.

Revizoři. Zřejmě zahájili nějaký velký zátah. Poslední týdny mám informace, že dokoce jezdí a kontrolují přímo ve vozech metra.

Včera jich bylo všude jak naděláno. Staroměstská, Hradčanská, Můstek, Malostranská, Flora, Českomoravská. Určitě i jinde, ale tady jsem skrze ně procházel, tak to vím jistě.

Protože jsem se nudil, udělal jsem báječnou fintu. Zakoupil jsem si lístek a jal se dělat děsně podezřelého. Načež ke mně akčně jeden z revizorů přiskočil.

"Kontrola jízdenek!", děl.

"Nemám.", děl jsem já.

"Tak to bude za 400 korun!"

"Nemám."

"V tom případě bych si vás dovolil požádat o občanský průkaz."

Až zde šlo o rutinní rozhovor, kdy pasažér ví, že revizor nic nemůže a revizor ví, že to pasážér ví, ale ví, že nic nemůže dělat, tak aspoň opruzuje.

A v tuto chvíli jsem vyzkoušel novou cestu.

"Občanku mám, ale vám ji nemusím ukazovat."

"No tak to si zavoláme policii!", zvolal vítězně revizor.

Přišli dva policajti.

"Dobrý den, předložte občanský průkaz"

Byli slušní.

Předložil jsem jim občanku.

Revizor se nahnul a policajt nahnul občanku k revizorovi. A v té chvíli přišel můj okamžik.

"Promiňte, ale nemáte právo sdělovat osobní údaje třetí osobě.", oznámil jsem policajtům.

E? Překvapivý pohled policistů.

Eeee? vyděšený revizor.

"No to snad ne!", rozhodil revizor rukama!

"Moment..", pravil policista a cosi šeptal druhému policistovi.

"Tak to si vás předvoláme.", oznámil mi policajt po chvíli porady.

"To samozřejmě můžete, i když nevím za co.", pravil jsem.

Tak jsem dostal lístek s datumem a kam mám přijít.

V tu chvíli jsem poděkoval, strčil lístek do kapsy a vytáhl platnou jízdenku.

Revizor uchopil jízdenku a střídavě, mlčky, hleděl na jízdenku, na policajty a na mě.

Policajti hleděli na mě a na revizora.

Poté jeden policajt prohlásil:"No, co teď."

A revizor odpověděl:"Sakra."

A já jsem odešel.

Vzhledem k tomu, že uvedený postup vůbec nemám ověřený právně, nebudu to asi vícekrát zkoušet a zůstanu u metody několika občanek, ale sranda to byla. K policajtům asi nepůjdu.

Vzhledem k Dušanovu kajícnému mejlu jsem již chtěl zanechat "Případu pohlavek".

Jenže včera jsem se bavil s jistou ženštinou a ta mi vysvětlila termín "laktační psychóza".

To prý když je ženská po porodu, tak se jí odkrvuje mozek (to v hlavě) a ona neví, co dělá (zdržel jsem se poznámky a permanentním poporodní stavu žen).

Z čehož může vyplynout, že je žena děsně agresivní a kouše a bodá a střílí kolem sebe. Prostě hrozný. No a když náhodou takováto šílená ženština někoho ubohého zraní či zabije, tak prý se na to bere ohled u soudu a takovéto stvoření ve stavu laktační psychózy je v podstatě nevinné.

Vyvodil jsem několik závěrů.

Jednak to, že Howadoora čekají poslední chvilky života, jelikože ten trouba tak dlouho dělal blbosti, až zasel do Blable a Blable je teď těhotná. To jako že čeká dítě. V břiše nebo tak.

Také z laktační psychózy plyne, že až uvidím Dušana, vmžiku se nějak (ještě nevím jak) otěhotním a budu ho řezat jak koně a bude to v pořádku.

Odpoledne jsem jel do Zlína. Tragédie. Zakoupil jsem si lístek do Pardubic, leč průvodčí prohnaně přišel až poté. Tak jsem musel platit 20 peněz jako přirážku. V ceně nehorázně drahé jízdenky jsem měl tradiční služby Českých drah.

Zpoždění, špinavý vlak (ve kterém jsem si zadělal světlé kalhoty), místo ke stání na chodbičce u smradlavého špinavého záchodu (5 hodin jízdy ve stoje), spoustu otrávených spolucestujících, kteří si také nesedli.

Zpestřením byla skupinka Ukrajinců či Rusů či něčeho takového, která se informovala, kde je průvodčí a prchala střídavě do různých vagónů, v zastávkách obíhala průvodčího a vsedala zase do jiných vagónů a tuto cestu absolvovali tihle vyčůránci úplně zadarmo.

Chuť jsem si alespoň částečně napravil jízdou načerno v městské hromadné dopravě.

Večer jsem se ve Zlíně děsně nažral a napil a šel spát.

10.11.2001 sobota

Ráno jsem vstal, napil se, najedl se a usnul. Jo vlastně ne, ještě jsem si zakoupil boty. Takový hezký světlý, co snad nebudou smrdět jako ty předchozí.

Vzhledem k mým včerejším trpkým zkušenostem s cestováním vlakem jsem doplnil další pravidlo do příručky Jak cestovat a neplatit.

Pravidlo č.8 zní:

Buďte Rusem či Ukrajincem či čímsi takovým.

Taky jsem strašně nasral Báru, jelikož jsem řekl, že dvě nejsou čtyři.

To bylo takto.

Hráli jsme karty a v pravidlech jest psáno:

Tohle můžete jen tehdy, když máte na ruce dvě určité karty.

A Bára to udělala a měla ty karty čtyři. Načež jsem se rozlítil a řekl, že to teda ne a schválně jsem prohrál.

Načež se rozlítila Bára a nekoukala se na mě, což je vždy znamením nikoli zhnusení z mé vizáže, nýbrž znamením trucu a naštvání.

Tak tam byla naštvaná a já ne a koukal jsem na televizi.

Vždyť mám pravdu, dvě nejsou čtyři.

11.11.2001 neděle

Protože se v neděli nic nedělo, kromě toho, že jsem zase žral rozličné laskominy, hodlal jsem vtipně napsat do deníku část z mého shrnutí diplomky.

Shrnutí jsem napsal v lotyšštině, čímž jsem vyvedl z míry lidi, který to měli hodnotit a tak jsem prošel.

Jenže jsem zjistil, že jsem to lejstro vyhodil. Což mě děsně štve. Taky bych mohl napsat totéž hodnocení v angličtině. Jenže to jsem psal za jízdy na řídítkách kola, když jsme s Tarabisem jeli kolem prasečáku v Lišanech a tak úroveň tohoto textu asi nebude nic moc. Tak to sem nenapíšu.

Nicméně jak tak koukám, tak jsem zdůvodňováním, proč sem nepíšu lotyšsky ani anglicky zaplácal hezký kus česky a tak to mám. Další zápis v deníku.

Večer jsem jel do Prahy. Naplněn pomstychtivostí za nezdařenou jízdu v pátek jsem vypracoval skvostnou strategii.

Nástup ve Zlíně na zastávce na znamení, nikoli na hlavním nádraží. Na takové zastávce na znamení se totiž neprodávají lístky, což později hraje roli.

Na hlavním nastupuje do vagónu průvodčí, čehož využívám a prchám do jiného vagónu. Vlak projíždí další zastávky na znamení. Každá zastávka jsou ušetřené peníze. Průvodčí totiž můžu tvrdit, že jsem nastoupil právě tam.

Otrokovice. Ha, zdárně jsem dojel metodou nystupování do vagónů bez průvodčího do Otrokovic a přestoupil do vlaku na Přerov.

Jelikož vlak do Přerova jede odněkud ze Slovenska, průvodčí nevyžaduje lístky od všech pasažérů, nýbrž brouzdá vagónem a otravuje slovy:"Přistoupili prosím...".

Nasazuji výraz brouka po DDT a hledím z okna, byť je venku tma, okno je špinavé a zamlžené, takže nic nevidím.

Průvodčí na mě hledí, pátrá v paměti, zdali jsem nastupoval dříve a lístek předložil.

Vydržel jsem koukat do okna dýl, než průvodčí na mě. Tak a je to, zadarmo další vlak.

V Přerově zakupuji lístek z Přerova do Pardubic, jelikož tuším zradu a střídání průvodčích v České Třebové, což automaticky obnáší kontrolu všech cestujících.

Cvak, první průvodčí v Olomouci a cvak druhý za Č. Třebovou. Ha. V Pardubicích samozřejmě nevystupuji, nýbrž dělám, že spím a ukapácám slinu přes spodní ret, což dodá mému jakobyspánku důveryhodnosti.

Praha.

Tak a mají to, šmejdi z Českých drah. To mají za to, že jsem v pátek musel platit celé jízdné.

A to tedy není vše, to je čeká ještě nejedna moje jízda. Hadi.

12.11.2001 pondělí

Od rána upravuju rozhovor s Bohoušem. Dopadlo to líp, než s Tarabisem, ale stejně nic moc. Tak jsem tam aspoň nacpal fůru obrázků.

A po debatě i IFRAMech s Trejbátem minulý týden, po debatě s lidma, co jim chybí obrázky v deníku a po tom, co furt něco vadí Howadoorovi asi fakt opět překopu web a deník bude barevný, jak jsem tudle psal.

Houmr je hňup. Přišel na pokoj E1, kde jsem vyzdobil stěny skvostným uměním, ale nevyfotil zrovna to nejhezčí. Člověka, který konal, zhrzen životem. Ve tváři má člověk na mém obraze zničený výraz a tělo je ničeno bolestí. Jenže ten blb Houmr vyfotil jen podružné obrázky.
                 

Taky se mi vrátil balík, co jsem posílal joudovi z Bajkalu s jeho fotkama a negativama. Předpokládám, že jsem opět blbě napsal adresu. Hm, asi ze mě nebude nadšenej, když mám jeho fotky asi dva měsíce. Nejspíš mu budu muset napsat o adresu.

No a aby byl soupis úchylností kopletní, tak jsem nahlédl na Howadoorovy stránky. On je to i umělec! Strašlivě děsivé příšernosti vydává za obrázky. Už jen názvy děl stojí za to. Například

Jak využít roliček (dílo zobrazuje hada, nacpaného do roliček od toaletního papíru)

Žába na bicyklu (zobrazuje něco modrého na něčem podobném jízdnímu kolu)

Beruška (zobrazen lunární autobus)

Pavouk žere banán (zobrazeno svázané nemluvně a měsíc)

Fakt je to úchyl. A já taky, že ten jeho web čtu.

Taky zruším anketu, "Co má Dušan rád" se zjištěním, že Dušan má nejraději červený noc. Novou anketu vymyslím, jinak bych měl na webu prázdné místo a musel bych čelit přiblblým mejlům, cože plánuji na toto místo dát.

Dneska se dovím, jaká bude výplata. Je to úplně jedno, protože následujícím krokem bude zjištění, že je to málo. Hlavně musím nakoupit jídlo na měsíc dopředu, abych přežil kritické období, kdy člověk zjistí, že v peněžence nic není, v žaludku nic není a výplata je zatraceně daleko.

13.11.2001 úterý

Výplata stojí za prd. Za prd stojí taky to, že matka oznámila, že by mě ráda viděla a chystá se za mnou. Za prd stojí i to, že je mi zima. A že mě furt bolí to rameno, ani bazén nepomáhá.
Taky jsem dostal mejla:

Čtu si tvůj deník. Jsem někde na konci 2000. Je mi z toho divně. Takový věci by se měli zakázat psát. Nebo by mi to měl někdo zakázat číst.

Tak už fakt nevím, co se furt někomu nelíbí.
Po aféře "Dušan" jsem se rozhodl ukončit anketu, co má Dušan rád a nahradit to anketou jinou. Taky jsem přepracoval web, lépe řečeno titulní stranu a vyřešil vložení deníku i s obrázky. Howadoor si stěžuje, že sem furt píšu něco o něm, ale já si nemůžu pomoci. Prostě ho opět musím zmínit a doložit jeho umělecké sklony dalšími díly.

O víkendu jsem psal o Báře, co neví, kolik je dvě a kolik čtyři a potom na mě nekouká. Dnes mi Bára napsala, že je to dobrý, že jsem jí tam nepomluvil. Tak aby si teda nemyslela, že jí to projde jen tak, tak teď na ní něco prásknu.
Vždycky, když jí štípnu čínskýma hůlkama do bradavky, tak vyjekne a nelibě se tetelí.
Tak a má to, Bára jedna.

Kolegyně Andrea má na stole pixlu na tužky a na pixle nápis "Puppies". A na skříň dala nápis:

"Vaše dobrá nálada nasere tolik lidí, že stojí za to si ji udržet."

Z toho plyne, že nevím, proč má na pixle Puppies a také, že motto na skříni je neskutečně skvělé, výstižné, pravdivé a využitelné. Ode dneška budu zásadně kvičet radostí a štěstím a všude tak na odiv vystavovat dobrou náladu.

A abych nezapomněl. Z ankety plyne, že má Dušan rád červený nos.

Večer dorazil Bohouš. Problém byl se setkat někde v Praze, protože já bez problémů zabloudím i mezi Staromákem a Václavákem. Bohouš byl strašně příjemný a jako obvykle chtěl půjčit peníze. Vzhledem k tomu, že jsem bez peněz jsem mu způsobil neradost a tak jsme šli aspoň do hospody. Vyprávěl mi o svém spolubydlícím, což je potápěč. Následně mi sdělil, že Dušan je debil, já jsem debil, Lukáš je debil, Zelí je debil, on sám je debil, spolubydlící je debil a poté byl debil i Jarošík, protože nepřišel do hospody za náma, kde z něj Bohouš hodlal vytáhnout nějakou tu trávu. Také řekl Monice, že Dušan i já jsme debilové.

14.11.2001 středa

Zase zima. Zde zmíním, jak se majitel bytu a můj spolubydlící stará o teplo v mém pokoji.
To takhle přišel, byla strašná zima, poklepal na topení a zase odešel. Nechápal jsem. Druhý den jsem na toto téma provedl krátký rozhovor.

Já: "Cos to blbnul, to klepání na topení?"
On: "Nevím, jestli už mám zatopit, tak jsem zkoušel, jestli nezamrzla voda v topení."

Ještě k novému vzhledu stránek. Obrátky se několika lidem líbí, tak čekám na první negativní dojem, doufám opatřený spoustou pořádných nadávek, jelikož hezkou šťavnatou nadávku jsem neslyšel ani nepamatuju. Poté jsou zde lidé (zatím teda jen Trejbátko), kterým se zdá nové uspořádání stránek nepřehledné. To je vidět, že nejen ženy a Howadoor trpí nedostatkem orientačního smyslu. Tudíž, milé Trejbátko, tuž se a svůj orientační smysl na tomto webu.
Dnes musím zahrnout Bohouše spoustou SMSek, jelikož jsem si v jeho deníku plném lží, bludů a teodolitů přečetl, že jsem ho údajně včera do hospody pozval. To teda ne, milý Bohouši, zaplatíš si i jídlo, i piva a ještě bych ti dal pokutu, žes vybral tak drahou hospodu, hade.

Hadz je tu eň tuá tuň dzen dzuajó ke de čá ó ó ó juaň če dzavaň zehao o Mááááááááája tcunpá teo kom áeň do ze tuo. Máááááááááája.....

Tak co, ví někdo, co to je? Pche. Brouzdal jsem si tak internetem a našel jsem stránku,kde je možno získat písničky včelky Máji v různých jazycích. Mimo jiné v japonštině. Tak si pěji o včelce Máje a přemýšlím, jestli má japonská včelka Mája šikmé jenom oči, nebo třeba i žihadlo a jak by to asi vypadalo, kdyby včelka Mája spáchala harakiri.

Trouba Howadoor zase otravuje. Já vím, že už bych o něm neměl psát, ale když on mi posílá spousty idiotských mejlů a mezi nimi tento:

Včely nemají krev, natož červenou. Viktor

Tak mu tedy názorně dokážu, že včela klidně krev mít může. Dokáži to dalším z mých skvostných obrázků.

Kampaň Katovna strikes back (14.11.středa) se úspěšně rozjíždí.

Ještě se za mnou stavil Bárt, četl si rozhovor s Bohoušem a smál se. Pak jsem šel spát. Usnul jsem v šest.

15.11.2001 čtvrtek

Vstával jsem před osmou, což prezentuje zhruba 14 hodin spánku. Je však potřeba načerpat sil, protože na víkend jedu do Brna, na Prigl a je klidně možné, že to bude docela náročné.

Co s webem? Tak dlouho jsem si hrál s podobou titulní strany, až je taková jako je. Copak já, já se v tom vyznám, ale co ostatní? No co, ostatní mají smůlu, tak.

Mám fotky z Mlejna. Z dvou filmů, cože je asi tak 76 fotek vyšlo jenom 7 fotografií. Plánuji vyhození foťáku někam strašně daleko a někam, kde se mu dostane strašlivého konce. Poté zakoupím foťák nový, hezký, co bude dělat hezké obrázky a ne ty zrůdnosti, co tenhle. Na fotkách z Beskyd není nic, jen moje špinavé boty, z Brd je jen fotka, jak stojí Bárt kdesi vysoko na skále, pročež se jedná o fotku mdlou a nezajímavou. Z Mlejna jsem na fotkách buď já a fernet, nebo Dušan a Dušan a Dušan se spoustou ferneta. A až zjistím, kdo mě vyfotil, jak usínám opřen bradou o láhev ferneta, tak si toho hajzlíka najdu a pak se má na co těšit. Had jeden.

Letenka do Dakaru lze sehnat pod 20.000 peněz. Letenka do Ria či Saa ovšem také. Tak pořád nevím, co příští rok podniknu.

V nové anketě se lidem nelíbí rozsah možností, co mi můžou provést a chtějí mě obdařit Crohnovou chorobou. Musí to být asi něco strašného, ještě horší, než otevřený deštník v zadku.

Také jsem zjistil, že spolubydlící již topí. Od 23.00 do 23.30 a od 6.00 do 6.30. Nevím, proč tak blbě, ale je to tak. Možná pouvažuju, jestli nějak nezařídit zimní stěhování. Spočívalo by v tom, že bych si vždy na zimu prohodil místo s otužilým potápěčem, co bydlí s Bohoušem. Jenže to asi ne, protože Bohouš sice má rád teplo, ale to je asi tak jeho jediná pozitivní vlastnost. Kromě toho, že opět přehodnotil náš dům, co hodláme postavit a opět z přízemní stavby stvořil stavbu patrovou. Kromě toho plánuje udělat velkou část jedné stěny ze skla. Abych byl konkrétní, při posledních výpočtech tento skleněný nesmysl tvořilo 56 tabulek skla. Já to stejně nechápu, proč společný dům, sloužící k pařbám a tudíž ovládaný stádem tupých opilých jedinců má mít skleněnou stěnu. Při první příležitosti se do skla skácí nějaký opilec a už to vidím, jak po každé akci zasklíváme desítky okenních tabulek.

A vůbec, Bohouš si myslí, že když běhá po střechách s teodolitem, že je architekt, estét a stavař a přitom odmítá takové moje skvostné myšlenky, jako je bar s kulatým zakončením a okenní vitráž z kousků lahví od ferneta a jiných.
Ovšem pořád je Bohouš pro projekt cennější, než takový Houmr, který zbaběle prohlásil, že do takového projektu nejde. On asi neví, že přání je otcem myšlenky, myšlenka matkou díla a dílo místem, kde se můžeme strašně ožírat za mnohem míň peněz, než v hospodě.
Když jsem u té hospody. Že nepiju se projevilo nevídaným jevem. Nejenže jsem opět splatil pár tisíc matce, ale měl jsem i na konci měsíce co jíst.

Opoledne přišel Bohouš. On šel do bufetu a já do posilovny zkusit si hýbnout s tím blbým ramenem. Hýbnul jsem si dokonale. Ale neumřel jsem. Potom jsme šli do knihovny, kde jsem si prohlížel obrázky v časopisech, zatímco Bohouš se vždy rozhlédl, když šla kolem nějaká dívčina a mrštně přiskočil do oddělení "Pro odborníky" a začal bystře listovat nějakým spiskem a zachmuřeně se u toho tvářil. Intelektuálně. Načež začal hledat v po knihovně nějaký časopis a když ho nenašel, tak rozmrzele zkritizoval obsluhu v knihovně a polohlasem pronášel něco o plevelu, odbornících a tupých časopisech pro hňupy. Poté jsme šli do hospody, kde byl smrad a dobrý utopenci. A poté jsem šel spát. A byla zima. A spolubydlící přestal topit. On je vůbec divný. koupil si takový buzerantský špičatý botičky a leze po stěně s takovýma čudlíkama a různě tam visí na prstech a na nohách a tak.

 16.11.2001 pátek

Mým novým, přehledným a nádherným dyzajnem stránek jsem rozvířil stojaté vody čekého webového cítění. Zvedla se vlna závisti tvůrců stránek, kteří prohlašují, že můj web je nepřehledný, zmatený a kdovícoještě. Jedinou vyjímkou je úchylný Bohouš, kterému se zdá toto kolem sexy, protože jsou tu obrázky, které on za sexy považuje. Že je Bohouš známý svým pokrouceným vnímáním různých pojmů je známo již dlouho, ale považovat například obrázek vpravo za sexy, to už je buď totální zhroucení smyslů, nebo je Bohouš úchyl. Což teda stejně je.
V návaznosti na obdivné výkřiky na nový dyzajn jsem ovšem znepokojen tím, jak je tento web vnímán. Dověděl jsem se, že spousta lidí zde očekává něco vtipného. Tak to teda ne. Jsem rozezlen. Kurwajz co je tady na tom vtipného? Jaký vtip sakra? Tohle nejsou žádné vtipné stránky, tohle je seriózní web, zrcadlo reality a ne žádné humoristické spašky! Co je vtipného na nějakých zápiskách všedního dne? Copak se někdo směje, když jde jen tak po ulici nebo sedí v hospodě? A pak mi nějací hňupi praví, že "dnes jsem se zasmáL či "dnes to nebylo vtipné" nebo "to byla sranda, jak s Zelí vožral" a dokonce "napiš ještě něco vtipného".
Je něco zkaženého, shnilého, fialově hnusného a zpotvořeného na čtenářích těchto stránek. Mají zprzněný smysl pro humor.
Copak může být realita vtipná nebo smutná, jak mi taky dneska někdo napsal? Prdlajz. To je prostě realita. Přece se nebudeme smát, že Jozef pozvracel manželce záda, že Martin manželku pomočil, že se tamten podělal v obýváku a že mojí opilou matku našla opilá sestra před vchodem. A nebudeme brečet na cintoríně po WTC. Možná tak Alešek, ale ten brečí, protože chodí míň močit. To je prý pravda, že součet slz a moče je pořád stejný. A já tomu i věřím. Jak furt dávají v televizi, jak někdo brečí, tak nikdy nedávají, jak jde na záchod.
Ale zpět k vtipnosti. Jsou i tací, co si myslí, že i rozhovor musí být vtipný a pořád tam něco vtipného hledají a když to nenajdou, tak to prohlásí za trapné. Takovýto osud má rozhovor s Bohoušem. Bohouš naštěstí hned pochopil (já ho upozornil), že není na místě snažit se být vtipný, že je potřeba sdělit světu něco úplně normálně. Tak.

A copak se nám dneska stalo? Nic. Ráno jsem mrznul, v práci jsem dřel, protože v pátek si všichni myslí, že budu makat a tak mi nacpou hromadu chochovin. 
Poté jsem místo ICQ, které nemáme umožněno používat vyčůraně použil ICQlite. Na tomto jsem se spojil s Trejbátkem a drtil ho nesmírnou vahou mých argumentů ohledně trávy, mých úchvatných stránek, rozhovorů s lidmi a tak.
Odpoledne jedu do Brna. Na bohoušovu režijku, čímž opět vrátím Českým drahám tu podlost, že jsem před týdnem musel platit plnou jízdenku.

Take jsem premyslel, co pristi rok, protoze dovolenou si musim naplanovat hodne predem. Takze. Jedna verze je cesta Praha - Rio (Sao) - Macapa - Guyana - Surinam - Fr. Guyana - Venezuela - Praha. Hezké. Jenže za moc peněz. Kromě toho nevím, jak bych se z Ria dostal do Macapy, což je takovej dírov v Barzílii na rovníku. Prý letadlem, jenže na to nemám. Ach jo, jako kdyby tam nemohli udělat nějakou lanovku nebo tak něco.
Potom tu mám plán Afrika. Taky hezké. Do Senegalu letadýlkem a z Dakaru do Gambie. Poté přes Senegal do Mali a dále a dále ... no, projet se po Nigeru a kouknout se do Timbuktu. Tady by to bylo finančně schůdnější, leč horko asi větší než v Jižní Americe. A horko nemám rád. Navíc mě Bohouš říkal, že bych mezi černochama byl nápadný a sežrali by mě. Nevím, kde na to přišel, že bych nebyl nenápadný, ale popřemýšlím o tom. No a když nevyjde ani jeden z těchto plánů, tak se budu flákat po Evropě. Asi. nebo že by Thajsko, Laos a tak? Nebo že by Mexiko? Nebo se opít na Mlejně?

Tak, zanechávám planých úvah a jdu na vlak do Brna. Ano, jdu, nejedu. Sice mi to trhá srdce, že neošidím Dopravní Podniky o 12 peněz za Městskou hromadnou přepravu, ale v práci mě to už nebaví, tak potřebuju zabít čas jinde a to chůzí po hnusné Praze.

Vlak byl jako obvykle natřískaný cestujícími, ale stačil jsem od schůdků odstrčit nějaký párek důchodců a v uličce předběhnout paní s berlema, takže jsem si i sedl.
V Brně jsem jel příšernou tramvají k Priglu a potom na chalupu. Tam jsem se vmísil mezi nějaké lidi, které jsem neznal, leč šlo o lidi velice příjemné, chytré, vzdělané a moudré, protože pili fernet. Protože jsem si i já přivezl pár lahví fernetu, tak jsem se nerušeně zapojil do dění. Akorát Bára mi fernet pořád upíjela a zalévala to vodkou. Navíc vodkou nějakou divnou, barvou i vůní připomínající prostředek na nádobí.
Kolem kolovaly nejrůznější pornočasopisy od seznamovacích inzerátů až po nějaké sado maso, což se velice líbilo zvláště Burmovi, kterého fascinovaly pastičky na myši, jež měla ženština na snímku zacvaklé na přirození. 

Tudíž se jeho konverzace zúžila na předčítání inzerátů, kde se vyskytovalo slovo "perverzní" a na výkřiky "pastičky". Ostatní se soustředili na literární formu inzerátů a na nějakého pána, který měl na fotce červenou paruku, která údajně podle hodnocení přítomných degradovala jeho pohlavní vybavení.
Opil jsem se. Po dlouhých týdnech jsem se opil docela hodně.

17.11.2001 sobota
Prý je státní svátek. Tak jsem od Hančí dostal další flašku ferneta, další jsem popíjel a pro další mi jeli lidi autem.
Taky jsme byli na procházce lesem, kde jsem fotil umělecké fotky, házel Báru do listí, protože mě bouchla do koulí a koukal jsem na Daxe, jak se kochá kosočtvercem s čárkou uprostřed, co byl sestaven z dřívek na kameni. Bylo hezky, zima, takovej hezkej podzim a my se brouzdali listím přes holořízy se spoustou budek. Příští víkend doufám nebude pršet a já prchnu do lesů, strání a k vodám, které možná budou zamrzlé. Vezmu si jen spacák, spoustu oblečení a teplý ponožky. Pak se zabalím do spacáku, oblečení a ponožek, budu koukat ze spacáku úzkou štěrbinou a budu se kochat, jak je mi teplo, i když je zima tak blízko. To se mi vždycky líbí, až na ty strašlivé, noční můry přinášející okamžiky, kdy jsem nucen ze spacáku vylézt a konat močovou potřebu. To je opravdu hrozný, už jsem uvažoval, že bych si do spacáku instaloval nějakou láhev a do ní ... no, nechme teorie. I když by to mohl být další díl Howadoorových úchylných rad jak využít moč. K zahřátí.
Po celý den pokračovalo prohlížení pornočasopisů a večer Dax pustil nějaký pornovideo, takže bylo i kino.
Jak jsem tak popíjel fernet, tak se stala obávaná věc. Propil jsem se do střízliva. To je taková nepříjemná situace. Člověk pije a pije a pije a najednou zjistí, že je střízlivej. Jsou totiž dvě cesty třetího pásma. Abych také vysvětlil pásma. Je 1. pásmo, to je člověk střízlivý. Potom je 2. pásmo, kdy je člověk opilý. A potom je tu třetí pásmo následující po přechodu 2. pásma. To je člověk buď strašně ožralej a upadá do bezvědomí, nebo, a to je špatná verze, se propije do střízliva. To může chlastat jak chce, ale alkohol už na něj prostě nepůsobí. A všechno, co člověk vypil přijde vniveč. Tedy skoro. Po jisté době hladina alkoholu v krvi klesá a člověk se dostává do 2. pásma. Takže jsem usínal střízlivý se spoustou promilí v krvi. Přes noc určitě vystřízlivím.

18.11.2001 neděle
No jo, já to tušil. Přes noc jsem vystřízlivěl jen do 2. pásma a jsem teď děsně nalitej. Člověk jde spát střízlivej a vzbudí se opilej, ach jo.
Tak jsem už raději ani nepil. Do umyvadla se vylila slivovice ze tří lahví, nějaká vodka se vylila a dva litry vína, co jsem si spletl s vodou. Potom jsem pobíhal po chatě, abych byl všude viděn a předstíral jsem úklid. Dělal jsem to velice mazaně, takže ženský chalupu uklidily, zametly, vytřely a tak. Poté jsem se vnutil lidem do auta a byl jsem odvezen do Prahy. 
Ještě jsem si přečetl blbé SMSky:

Po zjištění, co je to Crohnova choroba bych chtěl můj hlas pro deštník v zadku změnit na tu báječnou chorobu, je to možné? Igin

Milý Igine. Hade mizernej, nic nepůjde!!!!!

Teď zjišťuju, že další SMSky jsou tam úchylný, že je sem dávat ani nebudu.

19.11.2001 pondělí
Jsem už úplně střízlivej a dneska budu pracovat a pracovat a pracovat.
Po tom, co jistí troubové kritizují podobu těchto stránek mi byla svěřena úprava stránek Magistrátu. No teda hezký.
Vzhledem k problémům se stránkama hledám jiný webhosting, ale zjišťuju, že je to jedno jak druhý, furt se něco séře. Takže umístění stránek na českém netu spočívá v tomto:
Umístění někam - problémy - přemístění jinam - na původném místě přesměrování

Jak prosté. 
Také sepisuji příšernou kritiku na tu slepici, kterou si posadili do kanclu za telefon a která by měla zodpovídat dotazy ohledně služeb, které ta sfiňská ignorantská firma poskytuje, či spíše neposkytuje.
Ta ženská nemá ani páru o tom, co je počítač, natož o tom, že z počítače vedou nějaké dráty a že tam ty dráty nejsou proto, aby počítač nespadl ze stolu. I když pominu to, že její technická zdatnost je na úrovni doby kamenné, nemůžu pominout to, že jako poskytovatelka telefonního poradenství neumí telefonovat. Jen co jsem na dívčinu vyštěkl co chci, začala kuňkavě koktat a sípat a jediná souvislá věta, kterou ze sebe vymáčkla byla její "Nashledanou".

Večer jsem došel zničen celodenní prací do bytu, kde jsem podle smradu zjistil, že spolubydlící ještě pořád nenamontoval v kuchyni sifon. Má to ovšem i svoje výhody, například si můžu kdykoli cokoli uvařit a nikdo to nekomentuje slovy "co to je za sračku" nebo "kdo se tu poblil".

20.11.2001 úterý
Po ránu jsem během několika minut vytočil Trejbátka, který se opět téměř rozbrečel a používal ze své omezené slovní zásoby opět jen výrazy "omezený" a podobně. Zjišťuju, že už mě to ani nebaví, šťourat do Trejbátka a Radímka, protože se vytočí okamžitě, poulí oči, brunátní, slintají, klepou se a nejsou schopní normálních reakcí. To je jako když ženský řeknete, že je ošklivá a má si vyškubat knír. 
Dneska zkusím nějak vytočit Bohouše. Pravil, že za mnou přijde a půjdeme do posilovny, tak zkusím, co vydrží. Když má Bohouš náladu, tak je schopným protivníkem a rétorický šerm má úroveň. Dobré je také to, že je Bohouš stejná hmotnostní kategorie, takže případné fyzické zakončení zápolení má jiskru a náboj, zatímco rachitické postavičky Dušana, Radímka či Trejbátka by z případné fyzické destrukce skýtaly toliko potěšení jako rozkopaná holubinka.
Toto skvostné přirovnání mě napadlo, neboť jsem si vzpomněl, jak Edina na jedné chalupě bloumala lesem a kopala do hub pravíce, že z toho má dobrý pocit, že houby jsou takové ubohé, křehké, že jí to dodává pocit síly. Ona je divná, kopat do hub. Navíc, když z hub neteče krev.

Pokračuje i komunikace s Českou televizí ohledně nudného pořadu o ničem - jakási Katovna. Tento pořad jsem sice neviděl, ale přijde mi jako dobrý nápad zkusit ho na Howadoorův podnět prosadit do lepších vysílacích časů. Tak si píšu s Českou televizí a protagonistou pořadu Katovna, což je jistý Jan Rejžek, údajně nějaký intelektuál či co.
Sedl jsem a napsal jsem:

Dobrý den.

Od přátel jsem se dověděl, že Katovna vlastní i e-mailovou adresu. Proč je však informace o tomto pořadu možno získat téměř výhradně jen neoficiálními cestami? Katovnu považuji za pořad oprostěný od podbízivých názorů a naopak je pro mě pořadem odhalujícím čisté názory vzdělaných lidí. Dále bych se chtěl zeptat, jeli možno získat starší odvysílané díly Katovny na nosičích, nejlépe DVD?

Tímto bych také popřál panu Rejžkovi hodně štěstí v udržování úrovně pořadu na stávající výši. Taktéž bych se přimlouval za vysílání Katovny v divácky atraktivnějších časech, protože je nutno rozetnout začarovaný kruh, kdy pořad není přesunut do hlavního času s odůvodněním malé sledovanosti, která ovšem pramení z vysílání Katovny v nevhodnou dobu. Ještě jednou děkuji za pořad vysoké úrovně.

S pozdravem Adrian Sitta


No a protože je pan Rejžek zřejmě podezřívavý a uvažuje o možnosti, že za takto stupidním písmem může být i něco vážného, tak mi odepsal:

Vazeny pane Sitto,
dekuji Vam za prizen, kterou venujete Katovne. Pokud jde o starsi
vydani, obratte se laskave na dramaturga poradu Boba Fliedra, snad by
Vam mohl ve spolupraci s televiznim archivem pomoci. Vysilani v
atraktivnejsim case, to je pro zmenu namet pro programoveho reditele.
I tak budeme s kolegou Justem radi, kdyz v pristim roce Katovna
vydrzi, byt v case soucasnem.
S uprimnym pozdravem
Jan Rejzek 


Hehe.

Dneska pracuju takzvaně "s citem". V praxi to znamená, že na to pěkně kašlu. Místo toho dělám finanční rozpočet, co si pořídím za zbylé peníze. Nejspíš to bude sestřih vlasů, abych nemusel do dalšího sestřihu investovat hezky dlouho. Chtěl jsem jít do hola, ale tudle na Priglu mi jeden plešatec sdělil, že to teda není nic moc, protože se to musí pořád doholovat, jinak vlasy povyrostou a člověk jimi drápe polštář. Dále bych mohl investovat do spousty čínských polívek, protože zima je tu cobydup a na zimu se přece dělají zásoby. Až se mě zima zeptá, co jsem dělal v létě, bez bázně a vany můžu pravit, že jsem nakoupil polívky.

21.11.2001 středa
Hm, vzhledem k tomu, že Bohouš včera zaběle nepřišel, tak jsem už nikoho nevytočil. Divné, mám z toho takový pocit prázdnoty.
Ráno v metru si přede mě stoupl nějaký houmlesák. Příšerně smrděl, ale opravdu příšerně. V igelitový tašce měl spoustu lahvových piv a kus chleba. Potom vystoupil, tak jsem se těšil, jak se mi ulevilo. Jenže neulevilo, protože na jeho místo si stoupl nějakej děda. Jenže to nebyl nějakej normální děda nebo pohádkovej děda. Byl to nějakej hnusnej pražskej děda. Stál ke mně zády, jeho zátylek jsem měl v úrovni očí. A to byl právě ten problém. Ten děda byl otylý a kůže na krku vzadu se mu skládala do takových pneumatik, jako mám já na břiše. Jenže u dědy byly ohyby kůže popraskané, odporně vypadající, seschlé, krvavé a jakési plesnivé. Celé hnisavé, jako velká, špatně se hojící jizva. A smrdělo to. No odporný, celá Praha i se svým nacpaným hnusným metrem, houmlesákama s pivem a chlebem a dědou s tlustým krkem. Ble. Jenže v Praze jsou i peníze a to je ten problém. Ale třeba jednou najdu prachy i jinde a z Prahy konečně prchnu.
V práci jsem zase pracoval, což mě nebavilo, tak jsem se sebral a šel se nechat ostříhat. Stříhala mě moc pěkná slečna bez podprsenky, jenže prsa neměla nic moc, tak mě s nima neklepala zezadu do hlavy jako to dělala pěkná slečně bez podprsenky, když jsem se nechával stříhat v Žatci. Nechal jsem se ostříhat více než obvykle, čímž odsunu termín dalšího stříhání a ušetřím na penězích. Sleduji, že stále vylepšuji ekonomické způsoby přežívání. 
Ach jo, Praha hnusná. A to jsem tudle ještě s pražákama nějakýma bídnýma vedl debatu o tom, jaký je v Praze sníh. Pominu-li fakt, že v Praze sníh skoro nikdy není, pouze hnusná břečka a sajrajt, tak to co padá z nebe teda rozhodně není bílý sníh, nýbrž směs sněhu a sazí a všelijakých humusáren jiných a pražáci pitomí si myslí, jací jsou borci, že jim v tom hnusném městě prý i padá sníh. Houbeles sníh, hnus jim padá na hlavy a ještě si z toho malá pražščata staví sněhuláky, dobytci.
Howadoor pořád otravuje mejlama, že prý je unesen nějakým mým zápiskem o realitě či co. Děsně lichotí a vtírá se pozitivní kritikou, což je krajně podezřelé a nebezpečné a určitě z toho kouká nějaká sviňárna, možná ještě větší, než když hodlal chovat hadovosy.

22.11.2001 čtvrtek
To bych nikdy neřekl, že i čtvrtky, které jsem měl vždycky rád mohou být tak hnusné. Určitě to bude tou Prahou. Čtvrtky byly vždycky fajn, protože se blížil konec týdne a přitom čtvrtek není pátek, aby bylo všude tuny zblblých lidí, co šílí, že je víkend. Jenže v Praze všichni šílí a dělají, jako by nevěděli, že je čtvrtek a žádný pátek.
Přišel si Bohouš pro režijku. Z toho plyne, že na víkend nikam nepojedu a dneska nepojedu do Plzně, tudíž Tarabis opět nezažije vyprávění mých báječných historek.
Bohouš jako tradičně básnil o chatě a přinesl mi nějakou knížku o chatách a chalupách, načež pravil, že je to sice knížka stará půl století, ale pro účely plánování naší chaty to postačí. Tak jsem knížku studoval a zjistil jsem, že podlaha spíže má být z kletované betonové mazaniny nebo teraca. Rozhodně budu prosazovat teraco, protože nevím, co to je, navíc to zní cizokrajně a budu pak moci říkat, že i blbou podlahu v blbé spíži máme z teraca a ne z nějaké betonové mazaniny. Také jsem se dočetl, že záchod má být situován na severovýchodní roh chaty, případně na roh severní, jeli chata úhlopříčkou k severu. Taky tu píšou o místnosti pro uložení loďky, což vůbec není špatný nápad nebýt toho, že vzhledem k naší finanční situaci asi budeme muset spíž, ložnici, záchod, bar, hlavní místnost, předsíň a místnost pro uložení loďky vměstnat na půdorys 4x4 metry, což není moc.

 Navíc v tý chytrý knížce píšou, že místnost pro uložení loďky (ještěže jsem tenle zápis po sobě přečetl, protože původně jsem se přepsal a místo ´loďky´ jsem napsal ´vodky´) má být veliká a dlouhá, nesmí být vlhká a ani v ní nesmí být vedro. Hm, ta knížka je asi opravdu dost stará, protože místo ´kanalizace´píšou ´kanalisace´a dokonce jsem tam našel upozornění, že ´vodu je radno dáti bakteriologicky přezkoušeti´. No ale vzhledem k tomu, že kniha není psaná na kůži se spřežkami, tak zase tak stará nebude.
S Bohoušem jsme se šli najíst, já si dal uzený jezyk a Bohouš nějaké hnusné placky za tři padesát. A poté jsme opět zasvěceně a odborně diskutovali o rozpočtu na chatu a získání finančních prostředků. Opět jsme dospěli k tomu, že nikdo nemá přebytečnou ani korunu. Načež Bohouš nasadil výraz úplně nejodbornější a pravil, že materiál na stavbu chaty získáme tím, že po Vánocích posbíráme vánoční stromky, co lidi vyhazují k popelnicím. A z těch stromků chatu postavíme. Nasadil jsem tedy výraz úplně neodbornovatějšejší a tento nápad odsoudil. Poté jsme se přiblížili ke Staroměstsekému náměstí, což je jedno takové náměstí v Praze, kde vždy před těmi prašivými Vánocemi postaví takový obrovský vánoční strom. A Bohouš upravil svůj nápad a chatu hodlá postavit ze dřeva tohodlenc stromu. Takže až uvidíte, jak kácíme na Staromáku strom jak májku, tak se neděste, protože to pouze využíváme úplné blbosti k něčemu smysluplnému.

23.11.2001 pátek
Včera večer mi ještě volal Zelí, ať jdu do Aera na jazz. To je hudba, ten jazz, ne pivo. Tak jsem tam šel. Zelí říkal, že měl jít i Dušan, ale Zelí mu řekl, že tam budu i já a Dušan mu oznámil:"Jen si jdi, se zabijákem." a nikam nešel. Cha. Dušan umírá strachy, zbabělec. Kvůli jedné facce.
Pak v Aeru Zelí celou dobu komentoval, že hrajou furt to samý a měl pravdu, opravdu hráli to samý a navíc teda nic moc, takový nějaký jazz nedobrý, asi si budu muset jít spravit chutě na nějaký normální jazz.

Zelí mi také, za pomoci dynamických grimas v obličeji vysvětloval, že k němu přišel Dušan na pokoj a jako obvykle strašlivě páchnul, což znechutilo i Zelího, který je na smrad zvyklý. Dušan je tím, že smrdí všeobecně známý a Houmr je tomu velice rád, protože už není ve středu pozornosti se svýma ponožkama.
Také Zelí psychicky neunesl, že jsem přestal pít a k tomu jsem dodal, že jsem vegetarián a zakoupil jsem si vegetariánskou bagetu, abych to tvrzení podpořil. Ještě jsem Zelímu řekl, že se začnu modlit, ale to už mi neuvěřil a ujel tramvají na kolej nadávat, že nepiju.
Ve spolupráci s Trejbátkem tvořím opět novou podobu stránek, leč výsledek je příšerně nudný, obyčejný a všední. V nové podobě stránek by se každý hned vyznal a jenom by zíval, kdežto nyní si každý mne oči a ubezpečuje se, je-li vůbec toto možné a jestli se mu to nezdá. Kupodivu mi píše stále více lidí i když návštěvnost se snižuje a nezvyšuje. tak to má být, aktivní menšina je větší než pasivní většina. Hm, to jsem napsal hezky, to prodám nějakým politikům nebo pražákům jako slogan.
A když jsem u pražáků. Pražáci jacísi mi píšou, že prý nemám psát ´pražák´ale ´Pražan´ a vůbec, že prý jsem "tupý vidlák" a "omezený idiot z vesnice". Tak to teda ne, nevidím důvod, proč bych měl psát ´pražák´ s velkým ´P´ a nebo proč bych se dokonce měl snažit psát ´Pražan´, když jde o prachobyčejné bídné pražáky. Tak. 

24.11.2001 sobota
Ráno přijela matka a dvě sestry a já se také účastnil dohoto setkání. Odevzdal jsem matce pár tisíc, takže už jí visím jenom pár dalších tisíc. A matka byla ráda a zakoupila mi bundu. To by jeden neřekl, jak na člověka působí splátka dluhu. Tak mám bundu. Takovou šedo-šedo-červenou. A není mi v ní zima. Zato v bytě mi zima je a to asi bude, protože spolubydlící místo aby topil, tak si koupil boty o dvě čísla menší a leze po nějakých stěnách. To je cvok, přidal se k těm úchylům, co lezou po stěně jako pavouci a tvrdí, že k tomu používají takové čudlíky, co na stěně jsou. Jenže to kecají, protože takový čudlík se nehodí ani na pověšení klobouku, natož na to, aby po tom lezl člověk. Kouzelníci to jsou, já je odhalil a oni mi budou tvrdit, že za to můžou nějaké čudlíky na stěně. Pche.
Nemám rád kouzelníky, protože s jedním bydlím a on netopí.

25.11.2000 neděle
Byl jsem v lese a nasbíral jsem spoustu žaludů. Ne normálních žaludů, ale popraskaných, co z nich leze takový ocásek. Protože spousta čtenářů je ještě konsternována designem těchto stránek, tak jim, nevzdělaným, vysvětlím, co a jak. Když má žalud ocásek, tak se tomu říká také klíček a je to dobré k tomu, že z takového žaludu vyroste dub. Takový dub je veliký a hlavně zřejmě nenáročný, protože roste všude možně a nikdo ho nechodí zalévat. A tak jsem se rozhodl, že místo blbých kytek si do pokoje pořídím dub. Já totiž kytky pěstovat nemůžu, protože mi všechny vždycky nějak uschnou a nevím, čím to je. Jednou mi takhle uschnul i kaktus.
No ale dub mi neuschne. HOOOOOOOOOO!!!
Tak si sepisuji tyhle blbosti a napadla mě věc veskrze praktická. Zasadím si takových dubů spoustu, poté je pokácím a ze dřeva postavíme s Bohoušem chalupu! No opět se projevuje má síla v ekonomickém myšlení. navíc takové dubové dřevo hodně vydrží a když bude hodně kvalitní, tak vydrží i nájezdy opilců, které chce Bohouš na chatě provozovat.
Večer se stalo neskutečné. Spolubydlící topil. Topil jako blázen a já po dlouhé době v bytě sundal mikinu a dokonce mi ani nešla pára od huby. Nadšen tímto stavem jsem šel v odhalování ještě dále a odhazoval jsem i triko a kalhoty a tak a zůstal jsem ve vyhřátém pokoji jako v létě a šel jsem spát jen v trenkách. Omyl. O půlnoci jsem se vzbudil a byla mi zima a od huby mi šla pára. Přestalo se topit. Nejen já disponuji nápady, jak ušetřit vše možné, ale i můj spolubydlící. Jeho topná sezóna začíná 25. listopadu v 18.00 a končí 25. listopadu asi tak v 23.00. Kurwajz.
A abych dokončil dopolední a odpolední vycházku v lese - fotil jsem jak zběsilý. Uraženou ptačí budku v listí, rozbitá okna na nějakém příšerném plotě u stavení a tak. Budu slavný fotograf.

26.11.2001 pondělí
Můj bývalý šéf, dnes taky šéf, ne přímo můj šéf, ale přece jenom šéf, co mi čas od času dává úkoly a chce po mně i jiné věci, v naprosté většině případů dokonale blbých. Můj milý Ježíšku. Píši ti v mém milém deníčku, abys mého milého bývalého šéfa nakazil Crohnovou chorobou nebo mu otevřel deštník v zadku. Ten deštník možná bude i lepší, protože on každý den dojíždí a to by s tím deštníkem nemohl.
Můj šéf má obrovské problémy s počítačem, ač používá pouze internet, Word a Excel.
Nejčastější žádosti mého bývalého šéfa (1):

Ahoj, nemohl bys přijít? Potřebuju na počítači vymazat řádek.
Ahoj, nemohl bys přijít? Potřebuju zvětšit nadpis.
Ahoj, nemohl bys přijít? Potřebuju přejmenovat ten soubor.

Další část jeho dotazů a mého úkolování souvisí s tím, že na internetu nedělá nic kromě návštěvy všemožných erotických a pornostránek.

Vzhledem k tomu, že anglicky zná pouze slovo "yes" je vždy nadšen, že něčemu rozumí a na toto slovo pořád kliká. Jenže na těch pornostránách tím většinou odsouhlasí to, že mu neustále budou vyskakovat různé pornoreklamy, do pošty si tak nechtěně objedná nepřetržité zasílání různých pornoobrázků, pornostránky si nastaví jako výchozí stránku prohlížeče, na pozadí obrazovky si dá nějakou rozšklebenou chocho a jeho složka "Oblíbené" je tvořena výhradně spoustou pornostránek.

Nejčastější dotazy mého bývalého šéfa (2):

Ahoj. Při svém brouzdání internetem se mi stalo, že mi pořád nabízí nějaké videokazety.
Ahoj. Při svém brouzdání internetem se mi stalo, že mám pořád na počítači nějaké obrázky.
Ahoj. Při svém brouzdání internetem se mi stalo, že se mi tu pořád ukazuje to... no tamto.

Nejlepší bylo, když si stáhnul nějakou utilitku, která rozeslala lidem v jeho adresáři nabídku poronokalendáře. Hehe.
Připomněl mi tím Báru, která mi poslala k posouzení nějakou ženštinu, která byla nabodnuta jak na roštu, ale místo roštu tam byl obrovský skleněný model penisu. Jenže při odesílání jim cosi ruplo na serveru a Bára tak tyhle obrázky odeslala obchodním partnerům společnosti, kde dělá. Hehe.

27.11. 2001 úterý
Měl jsem předlouhou diskusi s Howadoorem ohledně jeho cesty na Island a hlavně o tom, že by se dalo přejít Island napříč pěšky. Báječný nápad. Howadoor sice vyhrožuje krajinou, kde hrozí úmrtí po pěti minutách, ale věřte člověku, který si i o Rusku myslí, že je to divočina. Takový Island, to je báječná věc, údajně ve vnitrozemí není ani moc lidí, což by bylo skvostné. Dospěli jsme i k otázce, jak sebou na měsíc a víc tahat potraviny, což jsem odborně vyřešil metodou čínských polévek a vtom to přišlo - Howadoor se přiznal, že neví, že se čínské polévky jí běžně i nasucho, tedy že se prostě nudle z těchto polévek křoupou jako sušenka. No věřili byste tomu? A to jde o dospělého člověka. Od polévek jsme přešli k diskusi o studiu vietnamštiny a tak dále. A to uvažuju, že tohodlenc člověka poctím mou účastí na nějaké výpravě, kterou hodlá pořádat nějaký víkend. Ale je zima, tam mám obavy, že bude zima i mně, zatímco Howadoorovi ne, protože má nějaké speciální děsně drahé ponožky, cosi povídal o ponožkách protkávaných stříbrnými vlákny a to si nedělám srandu. Ovšem takové ponožky se stříbrnými vlákny nejsou až ta dobré, na což jsem Howadoora upozornil. Takové stříbrné vlákno v ponožkách nadělá pěknou paseku, hodláme-li využít vymožeností moderní doby a ohříváme si nohy ve fofrtroubě (akademiky nazývané "mikrovlná trouba"). To si někdy zkuste, strčit do fofrtrouby nějaký kovový sajrajt. Dopadnete ještě hůř než bývalý spolužák Zambi, který dokázal roztavit bagetu i s igelitem, který se nafoukl do tvaru a velikosti fotbalového míče. Stalo se to na benzinové pumpě a Zambi poté budil děs a hrůzu, když chodil u benzínové pumpy v ruce s podivnou kouřící koulí a ječel: "Stejně tě sežeru!". Taky Tarabis cestuje a nejen jako já, prstem po mapě, ale on cestuje skutečně. Naposled včera do Českých Budějovic, kde byl lapen železniční policií či železničním revizorem nebo něčím takovým a dluží jim tak jen na pokutě 800 peněz. Včera se sice v telefonu rozohňoval, jak na ně kašle a nic platit nebude, ale to se plete, oni ho chytí a zardousí. Takovej Zelí se taky nechal chytit ve vlaku policajtem i s Bártem, ale Bárt vzal jízdenku nějakému spolucestujícímu a Zelí se prokazoval neplatnou občankou, takže z toho vyvázli dobře. To Tarabis teda ne. Tak a abych udělal radost všem okolo, tak se teď budu kát. Jednak mě seřvala Pavla, že jsem měl v deníku hrubku a Zelího s malým "z". Pak do mě rejpal Howadoor, že jsem napsal "rošt" a ne "rožeň" a dnes jsem potupně využil Trejbátkovu radu a použil jsem CSS, abych udělal čárku na nové podobě mých stránek, kterou někdy hodím na net. Tato podoba bude úžasná, nacpal jsem tam totiž takové hezké malé šipky.

28.11.2001 středa
V noci jsem poslouchal rádio. Pouštěli tam jazz, blues a vůbec takový docela fajn věci, ovšem tragédií bylo, že moderátorka vyzývala posluchače, aby jí volali a dávali návod nějakýmu troubovi, kterej je ve vazbě a je mu prý smutno. A posluchači volali. Úchyláci úchylní pomatení pošahaní, hlavy vyhlodané vyhnilé. Volali jeden za druhým a KAŽDÝ si stěžoval na svoje zdraví. jak to souviselo s dotazem moderátorky? Nijak. A tak volal pán, že byl v nemocnici s nohou, že je to děsné, že je nemocný a brzo umře. A volala paní, která byla taky v nemocnici a taky brzo umře a chtěla zazpívat, naštěstí ji moderátorka utnula. Další paní ležela nemocná, podle řečí na smrtelném loži a úpěnlivě škemrala, aby ji někdo politoval. A další volala, že je nemocná. Hehe. Ten ve vazbě se asi bavil.
A celou noc se mi zdál sen, že jsem strašlivě malinký človíček a zapadl jsem nějakému obrovi do nějaké vrásky. Ta vráska pro mě byla jako soutěska a já tou soutěskou zdrhal, protože ten blbec obr vylezl na déšť a neměl deštník a pršelo na něj. A kapky deště se řítily tou vráskou jakou když se prorve přehrada a já neměl kam zdrhnout.
Fuj, blbý sny.
Dnes jsem prolézal weby ohledně Islandu a zjistil jsem, že Howadoor je děsnej lhář, když tvrdil, že tam nic neroste, je to neschůdné a když tam půjdu, tak zhynu. Byla tam spousta lidí a je tam hezky. Abyste taky viděli, jak je na Islandu hezky, tak budu několik nejbližších dní plácat na web tuny fotek.
A taky jsem poslouchal pořad o Kamčatce. Jsem natolik zmaten, že fakt nevím, kam pojedu dřív, nicméně aspoň jednou za rok bych chtěl někam vypadnout. Jenže nevím kam dřív a taky je problém, že jsem skoro nikde nebyl a tím pádem nemám zkušenosti ani s Islande, ani s Kamčatkou, natož s Amazonií, Karibikem či řekami v Africe. Budu si muset na cesty sehnat nějakého průvodce. Průvodce, který mi bude nosit věci, platit za mě a bude mlčet a neotravovat mě blbými řečmi, jak už se mi několikráte stalo, když jsem s někým někam jel, nebo se s někým potkal. No a protože takový průvodce by měla být nějaká hezká ženská, aby se na to taky dalo koukat, tak jde o čirou utopii, byť mi zrovna včera jistá čtenářka těchto stránek poslala svojí moc hezkou fotku, kde jí to děsně sluší a to hlavně proto, že není oblečená. No nic, to jsem odbočil. Abych se vrátil k průvodci. takový průvodce prostě není, takže opět budu muset začít studovat jazyky, protože tím se dám místní obyvatelstvo uchvátit a je poté nám, velkým cestovatelům, nápomocno. Včera jsem taky v rádiu poslouchal, jak na Bali pomocí místního dialektu zavést vtipně hovor se strážcem nějakého chrámu, ale už si nepamatuju, jak se to indonézsky řekne. Jenom si pamatuju, že prý tam mají malou slovní zásobu a tak každé slovo opakují dva a vícekrát, aby si lépe pokecali. Ale na Bali se nechystám, kdežto o Islandu uvažuju, tak sem prsknu první lekci islandštiny. Jde asi o nějaký vtip či co s nějakým zápiskem.
                      
Pokud by někdo uměl islandsky, tak ať mi dá vědět, co to píšou, nerad bych třeba veřejně vystavoval návod na výrobu atomové pumy.

29.11.2001 čtvrtek
Tak Howadoor tvrdí, že ten obrázek s islandským textem je nějaká bajka o tom, kdo je v lese nejsilnější a argumentoval furt nějakým "králem zvířat", že to prý zná. Abych nebyl za blbce, tak jsem si vymyslel jinou bajku, že je to o tom, že zvířátka na obrázku dělají konkurz na to, kdo půjde "krále zvířat" ulovit. Musel jsem do toho to blbý slovní spojení zapojit, protože Howadoor na Islandu byl a otravoval Islanďany a tak se mohl dovědět, jak se král zvířat islandsky řekne.
Taky jsem jel vyzvednout fotky, co jsem v neděli v lese fotil. Jsou takový plastický, hezký, i když se líbí jenom mně.
A taky jsem zakoupil kuřecí srdce a naložil si báječnou krmi na příští týden. Hezky to nechám uležet a jsem zvědavej, co z toho bude. Smíchal jsem spoustu cibule, balíček chilli koření, balíček kari koření, balíček ještě nějakýho koření, spoustu octu, spoustu cukru, kilo kuřecích srdcí a celé jsem to zalil lahví vaječného koňaku. Mňam, to bude něco.
Taky mi jistý člověk napsal, že prý jenom pomlouvám ostatní a na sebe nic nenapíšu. To je teda dilema. Když nepíšu o sobě, tak lidi nadávaj, že pomlouvám ostatní a když píšu o sobě, tak lidi nadávaj, jak jsem sebestředný narcis a egoista proklatý a že je to nechutné. Takže se budu i nadále snažit psát o mně i o ostatních, ať můžou všichni nadávat ve svornosti, aneb bratři a sestry spojme se.
Když jsem u těch bratří a sester - na jisté stanici metra (buďme adresní - Flora) velice často, téměř pořád postávají individua vzhledu chatrného. Vypadají asi tak, jako když zasloužilého bezdomovce, houmlesáka smrdutého, navlékneme do slušného obleku, zaopatříme kravatou a tak. A tato individua v metru nabízejí tiskoviny jehovistické a tváří se děsně posmutněle a neagresivně, ale to je mýlka, protože jakmile se člověk přiblíží a jen gestem projeví zájem, stanou se z nich dravci, náhončí a verbíři.
A právě dneska jsem projevil zájem, fikaně, a odebral jsem si od dvou druhů výtisku po jednom a přímo před jehovistou výtisky roztrhal, aniž jsem na ně pohlédl. tak to obvykle dělávám, když mám čas a nudím se. I tentokrát mizera vypoulil oči a začal pokřikovat cosi o mládí a zkáze světa. Načež jsem mu sdělil, že zkáza světa je on i se svými soudruhy. To se mi líbilo, pojmenovat další jehovisty jako soudruhy a byl jsem i připraven to slovo obhájit a svést na původní význam. Leč soudruh jehovista zavzlykal a prchnul. fakt. Neustál párminutovou slovní přestřelku. měl jsem z toho velikou radost, protože venku pršelo a on se potácel deštěm a ač se choulil do límce, stejně mu to nepomohlo, soudruhovi jehovistovi a máčely se mu deštěm ty jeho tištěné bludy a fámy. 
Ale abych řekl o nich i něco hezkého... prý nechtějí jako jediná církev prachy od státu. A ta jehovistka, co ji osahával Tarabis měla hezký prsa. A její sestra taky. A další pozitivum - ta Tarabisova jehovistka Tarabise zfackovala, když se na ní odvážil po týdnech tokání sáhnout.
Hehe.

30.11.2001 pátek
Dneska jsem požil včerejší krmi zhotovenou (spíše bych měl říct sestrojenou) na bázi číny. Ne. Ocet a vaječný koňak ve spojení s kuřecími srdci není to pravé a nenapravil to ani cukr.
Tak jsem to vyblil. To ne. Nevyblil, ale píšu to tu, abych mohl nakreslit paňáčka, jak blije, protože to mám nacvičený.
No a taky jsem přes ICQ zaútočil na jistého Japončíka, což je Howadoorův známý. A Japončík odhalil své úchylné jádro, čímž se opět potvrdila má myšlenka, že Howadoor, Japončík a další z této sebranky jsou děsní. No a protože byste mi nevěřili, jak je Japončík úchylný, tak jsem ten rozhovor dal mezi rozhovory, kde si můžete přečíst, jak nechytit dvanáctku, ale patnáctku jo.
Odpoledne jedu na Mlejn a vezu si jen jednu flašku ferneta, čímž se dostávám do druhé fáze abstinence. Nyní nepiju kromě víkendových akcí na chalupách a teď odbourám i tento civilizační nešvar, zničím metlu alkohol, i když mete dobře.
Do Předhradí jsem dorazil celkem v pohodě, naplněn dobrým pocitem, protože jsem ušetřil na jízdném 100%.
Na Mlejně se normálně pilo a tak. Nic zvláštního se nestalo, snad pouze hlášky typu:"Ty čuráku, zase jsi mě najebal, do píči." jsem od jedné jemné ženštiny nečekal. Holt to na ní působil alkohol. Potom ještě jeden mistr místo zhasnutí žárovek v celém objektu jedním vypínačem volil raději vyšroubování asi 15ti žárovek.
Pořád někdo nadával, že jsou všude myši, což nevím, proč komu vadilo, zas tak moc toho myši neohlodaly.
Musel jsem poslouchat nehorázné lži o tom, že víno nebo dokonce slivovice jsou lepší než fernet. nechutné. Stavět oproti tekuté maně takový sračky, jako je slivovice nebo víno, které tam bylo.
Šel jsem spát a ani jsem se neopil. Tak to má být.
Nuda.