Listopad 2005

1.11. 2005 úterý
Nával východoevropanů do Irska, zvláště do Dublinu, má za následek stále více se projevující rasismus a xenofobii. A ne že ne.

Ring of Kerry, kdesi na jihu Iveragh

2.11. 2005 středa
Nic nebudu psát, beztak jen chodím do práce a jím, zvláště čínu v restauraci Mekong.

3.11. 2005 čtvrtek
Zakoupil jsem sobě několik filmů. Hovoří se v nich anglicky, pročež vypínám zvuk a zapínám ho jen na několik okamžiků, kdy jistá postava křičí: "Ouvej ouvej", čemuž rozumím.

4.11. 2005 pátek
Nic, další obrázek.

NP Killarnay, Ladies View

5.11. 2005 sobota
Jeden z polských kolegů se rozhodl zakoupit sobě lihovar, pročež mocně pracuje. Za poslední týden odpracoval 96 hodin. Můj vlastní rekord sice nepřekonal, ovšem zatímco já blbec pracoval víceméně dobrovolně za ostatní, polský kolega má týdně cca 2000 evropských peněz, což je tolik, že to ani nestihne propít.

6.11. 2005 neděle
Jsem líný a nechce se mi pracovat. Pročež jsem sobě zakoupil letenku a letím do Česka.

Gap of Dunloe

7.11. 2005 pondělí
Pravda, některé letušky mají ČSA pěkné, ovšem také bych uvítal, kdyby šel v letadle vypnout větrák nad mou hlavou (před přistáním jsem si chtěl vrazit mezi oči mrkev a imitovat tak sněhuláka), kdyby mi do pravé nohy nemlátil jakýsi kus urvaného plechu, kdyby okénko nebylo neskutečně zahnojené a podrápané, kdyby v kapse přede mnou nebyly dva kelímky od paštiky a kdyby ČSA přestaly přepravovat děti v prostoru pro cestující a pokud ano, aby je pevně připoutaly a vybavily roubíkem. Pevně vsazeným a utaženým.

8.11. 2005 úterý
Večer jsem si zašel zahrát hokej. Po zhruba 11 měsících jsem vskočil na led k soutěžnímu zápasu. A hned do prvního útoku, jak se na velké hokejisty patří (tímto děkuji chřipce za nakažení pana Joudy, který tak nemohl na svém obvyklém postu hrát).

Pan Jouda, hokejová naděje. Bez naděje.

Při zápase jsem byl mírně řečeno dezorientován, všichni kolem jezdili, zatímco já se snažil alespoň usmívat na diváky. Katastrofa to byla převeliká, mé pády nazval po zápase pan kapitán "přímočarými akcemi" a rozhodčí se smál tak, že omylem fouknul do píšťalky a daroval nám tak gól, který jaksi nebyl. A tak podobně.
Mimochodem, vyhráli jsme. Hehe.

9.11. 2005 středa
Trapné, ve škole mě zapsali do dalšího roku i když jsem dělal vše proto, aby k tomu nedošlo.

10.11. 2005 čtvrtek
Odletěl jsem zpět do Irska. V práci je poněkud rušněji, dokonce velice rušně, nikdo nestíhá. Miliony párů ponožek, triček či čepic přilétají z daleké Číny pro luxusní obchody po celém Irsku a Evropě, kde je spousta pitomců kupuje v iluzi jedinečnosti a dokonalosti.
Psi, kočky a koně jsou naházeni v leteckých kontejnerech společně s poštou či automobilovými součástkami, radioaktivní materiál je házen kde je zrovna místo a šéfové jsou stále nervóznější.
Zkurvené Vánoce.

11.11. 2005 pátek
Nic nebude, leda obrázek.

Ring of Kerry, Kenmare Bay (tedy asi)

12. 11. 2005 sobota
V novinách jsem vyčetl, že nejzákladnějším hygienickým normám nevyhovuje 91% irských nemocnic. To by mě tedy zajímalo, kde je těch 9%, které vyhovují. Pravděpodobně pečlivě ukryto před zraky běžných smrtelníků.

13.11. 2005 neděle
Den D nastal. Irské národní aerolinie Aer Lingus sehrají mezistátní zápas s polskou družinou. Polskou družinu sestavili mí kolegové Poláci a povolali i profesionální fotbalisty. Profesionálové tři dny před zápasem nevylezli z hospody a tak byl stav po první půli 6:0 pro Iry. Druhá půle skončila sice 3:3, ovšem ostuda jest dokonána. Já, blbec, jsem oblékl polský dres, pročež se v následujících dnech v práci stanu terčem posměchu.

Typický obrázek ze slavného zápasu. Jeden zoufalý Polák běhá, deset zbývající kdesi mimo se snaží nepozvracet a udržet v sobě alkohol.

14.11. 2005 pondělí
Polští kolegové se ožrali tak, že jeden přišel do práce z pětihodinovým zpožděním a druhý nebyl ani schopen jet na kole, tudíž jsem ho ráno potkal, jak vrávoravým krokem hledá autobusovou zastávku. V práci poté kolem obou Poláků tak páchnuly lihové výpary, že šéfové raději s hrůzou v očích prchli z budovy a vrátili se až po směně.

15.11. 2005 úterý
Poláci ještě nevystřízlivěli. Jak by ostatně mohli, když se dnes v noci opili znovu a celá akce skončila skupinovým sexem s nezletilými Ruskami.

16.11. 2005 středa
Při cestě z práce jsem se náramně pobavil, jelikož se do autobusu snažila dostat Češka, která anglicky neuměla ani pozdravit a tak si nezvládla koupit ani jízdenku. Já jsem muž jemným mravů a slušného vystupování, celou situaci jsem diplomaticky, úsměvem a šarmem vyřešil a lístek zakoupil. Neměl jsem to dělat, jelikož ženština mi poté vrazila do ruky kufr neskutečných rozměrů a obrovské hmotnosti s tím, že ho sama neunese a ať jí ho do autobusu naložím. Jemně jsem upozornil, že pašování slonů či vorvaňů je zakázáno mezinárodními úmluvami, byl jsem však prohlášen za blbce, co ničemu nerozumí. Pašerečka jedna.

17.11. 2005 čtvrtek
V práci jsem dostal na starost zákazníka, ovšem ten se o sebe nakonec postaral sám. Uprostřed obrovské haly spadnul po hlavě do šachty hluboké přibližně osm metrů. Nic zajímavého by to nebylo, kdyby šachta nebyla opatřena poklopem, metr a půl vysokým zábradlím natřeným svítivou barvou a spoustou nápisů "Pozor díra" a "Nepřibližujte se".
Kouzelník.
Ochrnutý kouzelník.

18.11. 2005 pátek
"Hohoho!", pravil jsem sobě po ránu neslyšně.
Vyjíždím na bicyklu budovat irské hospodářství jako skoro každý den. Dnes je příjemně mrazivo, silnice pokryta jemnou vrstvou ledu. Jízda na kole připomíná místy zvláštní způsob levitace. Dolevitoval jsem kousek před letiště, kdy jsem byl nucen prudce zabrzdit. Zablokovaná kola ovšem zdaleka nestačila na setrvačný pohyb po ledu. Kolo se prudce zastavilo až o obrubník. Já v setrvačném pohybu pokračoval až do chvíle, kde jsem se rozkrokem zastavil o představec řídítek.
Mrazivé irské ráno se rázem změnilo v tropickou výheň.

Ring of Kerry, Kenamre Bay

19.11. 2005 sobota
Popíjím teplý čaj a kochám se letadly, která se snáší k zemi v zapadajícím slunci. Obzor plane, vzduch voní. A do toho spadne z nebe ta svině Singapur. Kdyby se mi dostal do ruky ten, kdo vymyslel nákladní Boeing 747, puzzle bych z něj nadělal.

Svině Boeing 747 Cargo Singapore aerlines při vykládce na dublinském letišti.
Desítky tun naprostých pitomostí.

20.11. 2005 neděle
K moři jsem si zajel, ovšem na moji oblíbenou pláž nějaký dobytek vysypal pytel PET lahví, tak jsem se ani nekoupal.
Popravdě řečeno, voda je již poněkud chladnější a nerad bych si snižoval sebevědomí vědomím, jak drastický má ledová voda účinek na jistý orgán.
To byste nevěřili, jak dokáže voda mozek ochromit.

21.11. 2005 pondělí
Dnes jsem pracoval pouze osm hodin, pročež jsem se po robotě svátečně vystrojil a odjel do města Dublin.
Město se již zcela vnořilo do hnusného předvánočního hopsání a jásání, všude jásají pitomci ve frontách na pitomosti, všude svítí různá blikátka a žárovičky a tak podobně. Na pěší zóně hrají různí zoufalci na hudební nástroje, případně předvádějí poskakování na jedné noze, vystavujíce tak na odiv nohu druhou, kterou nemají. Lidé chodí a obdarovávají vyluzovače zvuků i jednonožce penězi. Ani já se nenechal zahanbit a obdaroval jsem irského hudebníka, aby všichni kolem viděli, kamže dobrovolní východoevropští otroci dospěli, cože si mohou dovolit.
Deset centů v hajzlu.

22.11. 2005 úterý
Poslední volný den před nástupem do pracovní fáze „jen silní přežijí“. Nedávno mě v práci upozornili, že je zbytečné platit poslední měsíc a půl v roce nájem v domě, jelikož budu stejně pracovat nejméně dvacetčtyři hodin denně a půjde-li to, ještě mnohem více.

 23.11. 2005 středa až 8.12. 2005 čtvrtek
Za uplynulých 16 dní jsem odpracoval 246 hodin. Problém není ani tak v tom, že není kdy spát, ale v tom, že není ani kdy jíst, natož kdy jít potraviny nakoupit. Vše řeším osvědčenými čínskými polévkami, které jsem si nakoupil ve správné předtuše již dříve. Zpestřením je sežraná zásilka tropického ovoce ze Singapuru a patnáct kilo masa, které mi věnoval řidič kamionu z Belfastu, který maso dostal za MP3 přehrávače, které jsme ulili z jednoho asijského letadla a rozdali všude možně.