Santiago de los Caballeros de León, jednoduše zvané León, je druhé největší město v Nikaragui. Déle než dvě stě let se jednalo o hlavní město Nikaraguy, až do doby, než ho v roce 1851 nahradila Managua.
Katedrála Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie, zvaná většinou jednoduše katedrála León. Vskutku impozantní stavba na hlavním náměstí, je samozřejmě na seznamu UNESCO.
Pohled z katedrály na centrální park. Koloniální atmosféra je zvláště odsud více než patrná. Z katedrály je možno pozorovat spousty holubů, kálejících na korzující občany.
Katedrála v Leónu je největší katedrálou střední Ameriky. Za malý poplatek je možno vylézt na střechu.
Návštěvník musí zanechat svou obuv ve věži, aby nešpinil bílou střechu, která jest v případě slunečného počasí oslepující. Střecha jest tvořena desítkami kopulí, věží a věžiček a nabízí výhledy na město i sopky v okolí.
Ze střechy katedrály jsou pěkné výhledy nejen na město, ale i na nemálo sopek v okolí.
Roku 1610 byl León ovšem zničen erupcí nedaleké sopky Momotombo. Ruiny původního města (León Viejo) jsou od roku 2000 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Paní na obrázku pravděpodobně erupci sopky pamatuje.
Sáňkování je jedna z nejznámějších aktivit u města Leon. Provozuje na aktivní sopce Cerro Negro.
Sjíždět černočernou sopku možná vypadá jako ohromný adrenalinový zážitek, ovšem pokud zrovna sáňkař nehodlá za jízdy úmyslně spadnout z prkna, jde o poměrně nevzrušující atrakci srovnatelnou s kolotočem na pouti v Horní Děložné.
Sáňky jsou tvořeny zhruba 1,2m dlouhým rovným prknem, kusem překližky nebo umakartu, na kterém jsou napříč natlučeny dva asi 3 centimetry hrubé hranoly, mezi které si výletník vmáčkne řiť. Na druhém konci prkna jest špagát, jehož se sáňkař drží a získává naprosto mylný pocit, že se dá toto sofistikované zařízení řídit.
Jedinec se před sjezdem navlékne do montérek, dostane slušivé ochranné brýle (většinou potápěčské), ve kterých každý bez výjimky vypadá jak pan Rákosníček pod vlivem silných drog. Dále se fasuje pár hrubých pracovních rukavic.
Pohled ze startu na cílovou rovinku s čekajícími automobily. U automobilů jsou i "pořadatelé", kteří měří rychlost jezdců policejními radary.
Sjezd měří zhruba 750 metrů a dosahuje se běžně rychlostí až 80km/hod. Nejvyšší naměřené rychlosti ovšem vysoce překračují hranici 100km/hod.
Největší zábavou na sáňkování je hlavně prostředí, nálož prachu a kamení v každém zákoutí těla a pomyšlení na jiné jedince, kteří si při sjezdu zlámali údy, utrhali části tváře či při menším nadskočení polknuli žvýkačku.
První sjezdy spáchal roce 2004 poněkud svérázný pan Daryn Webb. První sjezdy absolvoval na dveřích od ledničky, na matraci a na obráceném piknikovém stole.
Stejně jako v jiných zemích střední Ameriky, upravené školní autobusy z USA jsou vládci silnic.
Zatímco některé autobusy jsou pomalovány a upraveny pravděpodobně ožralými umělci, jiné mají víceméně původní barvy.
Zatímco meziměstská doprava je zajištěna převážně vysloužilými školními autobusy z USA, doprava ve městech funguje stylem "Panímámo, naskočte si, nezastavujeme!" a dopravními prostředky jsou různě upravené dodávky a malé náklaďáky.
Autobusové nádraží v Leónu. Organizovaný chaos, kdy navzdory prvnímu pocitu vše funguje až překvapivě dobře.
Granada byla založena roku 1524, nese jméno španělské, respektive andaluské Granady a historicky soupeří s městem León.