Jistě, můžete například krást irským důchodcům hliníkové hole a berle a prodávat je ve sběrných surovinách. My se však budeme věnovat tomu, kterak si vydělat peníze poctivě. Hehe. No, tak jsme se zasmáli divnému slovu "poctivě" a můžeme pokračovat.

Předpokládám, že na počátku je každý rád za jakoukoli práci a teprve poté, s jistotou (kterou stejně nikdy nemá) pravidelného přísunu peněz může hledat práci jinou, lepší, ba i nejlepší (šanci mají i ženy, irská prezidentka tu nebude věčně, že ano). Následující řádky jsou tedy věnované těm, kteří ještě v Irsku, potažmo Dublinu, nikdy nepracovali. Ti ostatní moje rady nepotřebují a navíc si stejně řeknou, že jsem idiot, co píše nesmysly. Práci je možno nalézt několika způsoby. Pomíjím ucházení se o vysoce specializované činnosti jako jsou například chirurg, pilot, sběrač bavlny či čistič minových polí. Takoví lidé pravděpodobně nebudou shánět práci způsobem níže popisovaným a pochybuji, že by vůbec četli bláboly, které tu píši. Níže popisuji situace pro normálního smrtelníka.

Nebudu zde popisovat ani možnost využít nejrůznějších zprostředkovatelů práce, kteří sídlí v Česku a to z několika důvodů.

První důvod – neznám osobně nikoho, komu by někdo sehnal práci už v Česku, ale znám spousty lidí, kteří byli nejrůznějšími českými a slovenskými „zprostředkovateli“ okradeni. Za okradení považuji i to, že zaplatíte řádově stovky až tisíce a jacísi parchanti vám pošlou seznam pracovních míst, které je možno bezplatně získat v novinách nebo na internetu. Navíc půjde samozřejmě o seznam v nejlepším případě několik dní starý, což bývá zásadní zpoždění.

Druhý důvod - solidní personální agentury pracují na bázi poplatků od zaměstnavatele, nikoli od zájemce o práci, aspoň mám ten pocit.

Třetí důvod – nevěřte nikomu, lidi jsou svině a co si nezajistíte sami, to nemáte.

Prvním způsobem shánění zaměstnání přímo v Irsku, který po vstupu Polska, Česka, Slovenska a dalších zemí fungoval poměrně dobře, ale dnes je jeho úspěšnost podstatně nižší, je zahlcení okolí tištěným životopisem. Kdo nemá životopis, nemá šanci. Životopis si tedy napíšeme, zhotovíme desítky či stovky kopií (to nepřeháním) a poté životopis rozdáváme všude, kde je šance práci získat. To znamená všechny obchody, restaurace či podniky nabízející všemožné služby, jako jsou kadeřnictví, opravny bot, bordely a podobně. Zdlouhavé, otravné, deprimující. Po několika dnech či týdnech roznášení životopisů čekáme a čekáme a stále čekáme a pořád čekáme a hlavně doufáme, že se někdo ozve. Většinou neozve. Statisíce východoevropanů se za poslední dva roky nahrnuly do Irska, takže šance, že se někdo ozve, se začíná přibližovat šanci na hlavní výhru v čínské loterii. A Číňanů je hodně přes miliardu

Dalším způsobem je otravování vedoucích, zde manažerů, podniků, kde chceme práci získat. Pokud nejdete na jistotu a nevíte, že zrovna někoho potřebují, je šance opět minimální. I v tomto případě samozřejmě potřebujete životopis. Je lepší neztrácet čas a ucházet se o práci v podnicích, kde rovnou na dveřích píší, že někoho potřebují. Stačí projít centrum Dublinu a takových oznámení najdete hned několik. Což ovšem signalizuje, že něco není v pořádku, jelikož sehnat nekvalifikovanou pracovní sílu je dílem okamžiku.

Třetím způsobem je zakoupení novin, které jsou nabídek na volná místa plné. Inzeráty jsou až na výjimky v každých novinách, nicméně doporučuji zakoupit čtvrteční Evening Herald (v angličtině, jelikož noviny mají i polské vydání). Pokud se vám některá nabízená pozice líbí, stačí zatelefonovat. V telefonu vám sdělí, že máte smůlu a pokud budou trochu taktní, tak vám oznámí, ať jim na emailovou adresu pošlete životopis, že se vám ozvou. Pravděpodobně neozvou, ale proč to nezkusit, že ano.

Čtvrtým způsobem je způsob předchozí s tím rozdílem, ž místo pročítání denního tisku pročítáte nabídky práce na internetu. Postup stejný jako v předchozím případě.

Způsobem, který funguje roky a i nyní jím získalo práci nejvyšší procento zlatokopů, je pokorně svěsit uši, nechat si vytetovat vysok0 pořadové číslo a smířit se se stavem nevolníka. Většinou. V některých případech vás agentury rovnou "prodají" firmě a stanete se zaměstnancem firmy, což je výhra. Ovšem, takových případů je skutečně výrazná menšina. My se budeme zabývat pravděpodobnější variantou - že budete pracovat pro nějakou firmu, ovšem jako zaměstnanec agentury.
Pracovní agentury. Jsou to podniky, které vám pravděpodobně seženou práci. Mnohé vám i poradí s papírováním, některé dokonce vyřídí daně. Na oplátku budete dřít jako mezci s vědomím, že o práci můžete kdykoli přijít, jelikož kontrakty agentury nabízejí většinou na 3 nebo 6 měsíců, málokdy na více. Kromě toho máte velkou šanci, že budete placeni minimální mzdou nebo mzdou jen o něco vyšší, kdežto agentury, které vás de facto pronajímají továrnám (nejčastěji), si vezmou zbytek hodinové mzdy, kterou továrny za nevolníky (tedy za vás) platí. Zapomeňte také na to, že byste si nějak moc stěžovali, pokud se vám něco nebude líbit. Agentury mají spoustu nevolníků a hlavně spoustu uchazečů o pozici nevolníka, takže pro ně není problém jakéhokoli potížistu okamžitě nahradit někým jiným. Pokud už se ale přece jen budete chtít hádat, zkuste se obrátit na následující instituce:

Ministerstvo pro podnikání, obchod a zaměstnanost (Department of Enterprise, Trade and Employment; www.entemp.ie )

Komise pro pracovní vztahy (Labour Relations Commision; www.lrc.ie )

Úřad pro rovné zacházení (Equality Authority; www.equality.ie )

Agentur je v Irsku celá řada, od těch s mezinárodní působností (například Grafton), až po malé lokální (například Pepa&Venca). Vyzkoušet je třeba vše. Opět bez životopisu ani ránu a také buďte připraveni, že zatímco kdysi braly agentury každého, dnes je solidní šance, že vás pošlou do háje, nebo stručně oznámí, abyste se vrátili, až si zlepšíte angličtinu. Jedna agentura může mít, a obvykle má, několik poboček, které se svým přístupem k zákazníkovi-nevolníkovi mohou radikálně lišit. Vyzkoušet tedy můžete i jiné pobočky stejné agentury, ze které vás vyhodili před pěti minutami o ulici dál. Pokud agentura má zájem, budete podrobeni pohovoru či několika pohovorům, vyplníte pár dotazníků a testů, kde si na několika stupidních příkladech ověří, jestli umíte psát a počítat. Pokud projdete, budete s největší pravděpodobností posláni na lékařskou prohlídku, což je úspěch, jelikož agentura lékaře musí platit a neplatila by, pokud by s vámi nepočítala. Nakonec dostanete instrukce, kdy a kam se máte dostavit do zaměstnání.
Ještě k testům - některé agentury vám dokonce ani test k vyplnění nedají, některé dají, ale je jim vcelku jedno, jak ho vyplníte, některé sice test hodnotí, ale člověk se základním vzděláním by snad neměl mít problém ho udělat (slovní úlohy typu: ráno je na skladě dvacet krabic, přes den deset krabic prodáte a kolik vám tedy večer zbude krabic?), jen u jedné agentury jsem se setkal s tím, že chtěli v testu vědět takové věci, jako jak se třeba nazývá vzduchové chlazení v autě - anglicky samozřejmě.

Dalším způsobem, jak najít práci, povětšinou nekvalifikovanou, je stát se stavitelem. Jinými slovy - odolní jedinci se mohou ucházet o práci na stavbě. Základním dokumentem je kromě životopisu takzvaný Safe pass, což je papír o tom, že jste absolvovali jakési bezpečnostní školení. Za Safe pass se platí a to od cca 99 euro, pokud je školení v angličtině, až po 140 euro (většinou tak 120), pokud si vyberete školení s překladatelem. Na výběr je většinou polština, slovenština, ale i ostatní východoevropské jazyky. Pokud máte Safe pass v kapse, můžete vyrazit po stavbách, snažit se dostat k nějakému manažerovi a nabídnout mu svoje služby. Na stavbách se dá obecně vydělat více, než-li v továrně, ovšem daleko víc se nadřete, navíc venku za irských klimatických podmínek, což ne každému může vyhovovat. Informace o tom, kde můžete Safe pass získat najdete v inzerátech v novinách nebo na internetu. Nabídky na Safe passy jsou také hojně vyvěšovány v hostelech, většinou někde u recepce. Potom už se u konkrétního školitele poptejte na datum a místo školení.

Pokud si vyřídíte PPS (viz níže) dříve, než seženete práci, můžete zkusit hledat práci na úřadě. FAS má na svých pobočkách, kde se zaregistrujete, automaty s nabídkou volných míst, kde si můžete zdarma vytisknout informace o nabízeném pracovním místě.

I když budete na všechno připraveni a uděláte všechno možné proto, abyste práci našli, ve finále pravděpodobně zjistíte, ať to zní jakkoli divně, že potřebujete štěstí. Momentální situace v Irsku mi připomíná spíše nájezdy zlatokopů na Aljašku, kdy se část lidí vrátí bez úspěchu, v mínusu a výlet bude ještě dlouho splácet, většina si najde nějakou práci a bude tu existovat, ovšem bez nároku stát se miliardářem a jen zlomek se dostane k opravdu špičkové kvalifikované práci, takže si ty miliony (po přepočtu) nakonec vydělá. Jelikož je štěstí výrazně nedostatkovým zbožím, máte v Irsku možnost potkat lidi mluvící třemi jazyky, kterak vozí cihly na stavbě, programátory prodávající hamburgery nebo profesory vysokých škol vytírající záchody a zametající podlahy. Na druhou stranu, je možno potkat pitomce, kteří mají slušnou práci za ještě slušnější peníze.

I pokud budete mít štěstí, vyhráno zdaleka nemáte. Zároveň s hledáním práce bojujete s byrokracií.

Abyste mohli v Irsku fungovat vcelku bez problémů a hlavně neplatit daně 41% (tzv. emergency tax), je potřeba si vyřídit PPS, osobní číslo, pod kterým zde budete existovat. PPS dostanete, jen když doložíte, že někde bydlíte. S PPS poté na obdobě finančního úřadu vyřídíte daně, které činí 20% (až do určité výše, kterou když překročíte, platíte 41%) mínus tax credit, což je částka, kterou vám přidělí a ani po roce pátrání se mi nepodařilo zjistit, podle jakého klíče.

Chaos? Tak tedy postupně.

Krok první - Potvrzení o bydlení: Až si seženete bydlení, snažte se dostat od majitele domu nebo hostelu potvrzení o tom, že u něj bydlíte. Pozor, čím dál více hostelů to odmítá poskytnout a čím dál více Social Welfare Office odmítá uznat ubytování v hostelu. Kromě potvrzení, které prostě majitel napíše na kus papíru, budete potřebovat ještě účet za plyn, elektřinu nebo telefon s adresou souhlasící s místem vašeho bydlení. S účtem a potvrzením se vydáte na příslušnou Social Welfare Office, což je jakási obdoba sociálky. Nejdříve si samozřejmě zjistěte, pod kterou pobočku patříte, záleží na místě bydliště.

Krok druhý - PPS number: PPS number neboli Personal Public Service number vám na základě osobně předloženého potvrzení o bydlení, účtu z domu (ten ovšem všechny Social Welfare Office nechtějí, ale nespoléhal bych na to) a pasu nebo občanky pošlou poštou tak do 5 až 10 dní. Většinou. PPS dostanete zdarma, neplatíte nic. Na základě PPS number zaměstnavatel odvádí sociální a zdravotní dávky  z platu zaměstnance (tzv. PRSI Tax). A vůbec, PPS slouží obecně k vašemu kontaktu se státní správou. Registraci je nutno provést co nejdříve, jinak má zaměstnavatel (pokud vás vůbec bez PPS zaměstná) po uplynutí určitého období povinnost srážet daň na úrovni nejvyšší sazby.

Krok třetí - daně: Až budete mít PPS number a budete zaměstnaní, jsou dvě možnosti. Buď PPS number vrazíte do ruky někomu z agentury, pro kterou pracujete (pokud pracujete přes agenturu) a oni vše vyřídí (ne všechny agentury tuto službu poskytují). Rychlejší a spolehlivější je prostě si dojít na finančák osobně (v boční ulici cca 30 metrů od O´Connell Street v její horní části), vystát frontu a vše zařídit. Po zhruba týdnu až deseti dnech vám dojde dopis, ve kterém vám napíší, jaké daně budete platit a kolik si můžete vydělat týdně/ročně, nežli začnete platit místo 20% zvýšenou sazbu 41%. V dopise se také dovíte, jaký je váš tax credit. To je částka, kterou vám odečtou z daní, o tuto částku platíte daně nižší. Dodnes jsem nepochopil, na jakém základě se určuje výše tax creditu, nicméně je postaven většinou tak, že pokud pobíráte minimální mzdu, neplatíte daně žádné. Tedy nepochopil…. spíše jsem líný si to přečíst, jelikož zdrojů je dost, například Tax Facts, které zveřejňuje irská pobočka PriceWaterhouseCoopers na internetové adrese www.pwcglobal.com/ie/eng/main/home/ .

Krok čtvrtý - bankovní konto: Lze fungovat i bez něj, ale zaměstnavatel a okolnosti vás stejně donutí si konto zřídit. Nejčastěji a nejjednodušeji je situace řešena v Bank Of Ireland a AIB. Znám spoustu případů, kdy bylo otevření konta otázkou pár minut, ale taky spoustu případů, kdy si lidi nemohli konto otevřít řadu týdnů, ať dělali, co dělali. Pro vyšší možnost úspěchu doporučuji jít do banky s pasem, pracovní smlouvou, PPS number a pokud možno na úředníka nedýchat výpary z den staré pivní párty a snídaně ze sardinek. Pokud vše dobře dopadne, pošle vám banka poštou nejdříve dopis s číslem konta, bezpečnostním PINem a některými dalšími údaji a o pár dnů (nebo taky týdnů) později vám stejnou cestou doručí i bankovní kartu, povětšinou využitelnou jen k výběru peněz z bankomatu, někdy (například Laser Card u AIB) i placení na internetu (u některých irských společností - například se tím dají platit letenky u Aer Lingus). Pokud si bankovní konto neotevřete, zaměstnavatel vám bude posílat poštou (nebo osobně předávat) šek, se kterým si do banky dojdete a peníze vyberete. Mzda je vyplácena většinou každý týden, někdy čtrnáctidenně a zřídkakdy, většinou u kvalifikovaných profesí, měsíčně.

Minimální mzda je od května 2005 zvýšena na 7,65 eura na hodinu (jsou údajně jakési výjimky pro lidi kolem 18 let nebo absolventy nebo lidi bez praxe, kdy je minimální mzda ještě nižší, ale v reálu jsem se s tím ještě nesetkal). Poté se minimální mzda několikrát zvýšila až na současných (říjen 2007) 8,60 eura na hodinu. Za minimální mzdu nebo jen o pár centů vyšší budete pracovat většinou v továrnách, fastfoodech a všude tam, kde je potřeba kvalifikace nulová a kde nemají problém sehnat kdykoli libovolné množství zaměstnanců. Zapomeňte na to, že se jen tak přiblížíte k průměrné irské mzdě, která se pohybuje kolem 900 euro (hrubého) týdně. Většina zlatokopů-nevolníků se pohybuje někde kolem 400 euro týdně. Možnost přivýdělků skýtají přesčasy, proto není od věci se při nabídce práce zeptat, zdali je možnost přesčasů (overtimů) a v jakém rozsahu. Přesčasy jsou většinou placeny násobkem normální hodinové mzdy, nejčastěji 1,5 násobkem, dvoj a trojnásobkem (například někdy o státních svátcích).

Klikněte a otevře se větší obrázek - ale i tak to nepůjde přečíst

Nabídka prací se mění, univerzálové, kteří všechno umí a všechno znají již v módě nejsou. Přetrvává zájem o řemeslníky, montéry, některé profesionální služby (obzvláště zdravotní sestry, ošetřovatelky, kadeřnice), profese s důrazem na zkušenost z oboru (pracovníci na jatkách, v autoopravnách, řidiči vysokozdvižných vozíků s certifikátem) a technické profese s vysokoškolským vzděláním (stavaři, pracovníci v  chemickém či farmaceutickém průmyslu). Dále  některé bankovní práce a účetní s mezinárodní kvalifikací (ACCA, CIMA) a multilinguální pracovníky pro centra strategických služeb. U všech profesí je angličtina žádána, u některých je naprosto nutná angličtina na vysoké úrovni.

Nyní tedy máte práci, všechno zařízeno, vyřízeno a hotovo. Lovu na eura zdar.

Jelikož se časy mění, několik slov k současné situaci (polovina roku 2008) a nějaké to nestatistické porovnání s lety předchozími.

- současný kurz koruna-euro je pro irské zlatokopy spíše k pláči, propad o desítky procent během roku. Zapomeňte na to, že se z vás v Irsku stanou jen tak milionáři. Kdo má v Česku jen trochu slušnější práci, vyjíždět do Irska kvůli výdělku v nekvalifikovaném zaměstnání je cosi mezi utopií a blbostí.

- irské ekonomice dochází dech - nezaměstnanost letí nahoru a podle některých údajů je například vyšší než v Česku

- skončil stavební boom - desítky tisíc míst ve stavebnictví jsou zrušeny. Reakce desítek tisíc "stavebníků" je úprk do Velké Británie v souvislosti s olympiádou v roce 2012

Klikněte na obrázek pro zvětšení
(Irish Times)

Dva díly miniseriálu "Kterak dobýt Irsko a vydělat milion" jsou samozřejmě hodně subjektivním pohledem, pročež si samozřejmě každý (nejvíce chytráci, kteří už v Irsku pracují a považují se za vševědoucí mistry světa) myslí, že je to snůška blbostí. A možná má pravdu. Což ovšem nebrání spoustě lidí, aby mi i nadále zasílali spousta dalších dotazů, takže uvažuji o dílu třetím, týkajícím se nejčastějších otázek jako je pojištění, Poláci, co s prací mimo Dublin a podobně.

No a na závěr možná něco zábavného. Od ledna 2006 se stále častěji objevují v tisku, rádiích i televizi názory, že je potřeba zlatokopům přistřihnou křidýlka a je třeba pro uchazeče o práci z tzv. nových zemí EU zavést restriktivní opatření, což ses jeví jako eufemistický název toho, že prostě žádní další Poláci, Slováci, Litevci, Češi a podobně už v Irsku jen tak pracovat nebudou. Momentálně je pro myšlenku nepovolit práci dalším východoevropanům 78% Irů. A to i přesto, že přes 60% Irů přiznává, že východoevropští zlatokopové irské ekonomice prospívají. (konec ledna 2006, zdroj: lednový Irish Times).
Momentálně ovšem mohou kromě Rumunů a Bulharů všichni členové EU pracovat v Irsku bez omezení.

spácháno v únoru 2006, aktualizováno v srpnu 2008

autor: Chocho
e-mail: chochoviny@centrum.cz
telefon (SMS): 00353 85 1568775

  Eeeee....

Czech Embassy
57 Northumberland Road
Dublin 4

Embassy od Slovak Republic
20 Clyde Road
Dublin 4

Aerolinky
ČSA
Aer Lingus
Ryanair
Sky Europe

Ubytování
Daft - dlouhodobé bydlení
Hostely
Hostely II
Hostely v Dublinu
 

Mobilní operátoři
O2
Vodafone
Meteor

Doprava po Dublinu
Dublin Bus
DART
Luas

Práce
www.FAS.ie

www.jobs-ireland.com

www.irishjobs.ie

www.jobs.ie

www.jobfinder.ie

www.jobs4u.ie

www.monster.ie

www.hoteljobs.ie

www.HealthSectorJobs.com

www.collinsmcnicholas.ie

www.noelrecruit.ie

 Úřady
Central Statistical Office
Industrial Development Agency
Podmínky vydání PPS
Registrace na daňovém úřadu

Další info

O´Connoll Street je centrum Dublinu. Něco jako Václavák v Praze.

Spire neboli Jehla či Millenium Monument a podobně je zdaleka nejlepší orientační bod v centru Dublinu, přímo uprostřed O´Connoll Street. Kdo nezná Spire, jako by nebyl. Jehla je viditelná široko daleko a v noci špička svítí.

Řeka Liffey dělí Dublin na bohatší jih a chudší sever, mimo jiné je poměrně dobrá orientační čára.

Nejvíc hospod najdete kousek od řeky směrem na jih ve čtvrti Temple Bar. Najdete tam ovšem i tuny turistů a ceny o něco vyšší než jinde.

Pokud chcete sledovat třeba mistrovství světa v hokeji, zamiřte do hospod Frazer (horní část O´Connell Street) nebo sousední Living Room

Do Living Roomu zamiřte i v případě, že se chcete účastnit československých diskoték, tuším v sobotu. Já tam nikdy nebyl, podrobnosti neznám.

Studentské, ale nejen, centrum je například USIT pod O´Connoll Street (přejdete řeku a silnici a USIT je kousek vpravo). Dají se tam zařídit studentské slevy na bus a na nástěnce najdete aktuální nabídky na ubytování.

Tipy na práci:

Bez životopisu ani ránu. Nemáte šanci. Nebo možná ano, ale naprrrrosto, ale oprrrravdu naprrrosto mizivou. Zhotovení životopisu nabízí i většina internetových center, včetně vytištění. Akorát za to budete muset zaplatit.

Pokud jste bez práce a opravdu hodně zoufalí, zkuste se zeptat ve fastfoodech, jako jsou Mekdonald, Burgrking a podobně. Práce tragická, ale nějaké to euro na přežití si vyděláte.

Shánět práci od konce května do konce září je tak trochu zbytečné. Šance se oproti zbytku roku sníží na naprosté minimum a i zkušení zlatokopové, pokud jsou zrovna nezaměstnaní, odlétají do teplých krajů nebo se věnují pozorování racků. Naopak před Vánocemi je šance největší, ovšem velká je i šance, že dostanete smlouvu, která po Vánocích zase končí.

Nejezděte sem se 150 eury. Teoreticky to sice může stačit, ale prakticky to znamená, že máte vysokou šanci skončit jako nezaměstnaný bezdomovec. Čím více, tím lípe. Minimální optimum se podle ohlasů pohybuje od 800 euro výše. Abyste mohli shánět práci a být hodně skromně zajištěni na dobu, než ji seženete.

Na kvalifikaci z Česka či Slovenska klidně zapomeňte (netýká se OPRAVDOVÝCH specialistů). Irům je úplně jedno, kolik vysokých škol máte. Daleko více se tu cení praxe. Ovšem ta získaná v Česku zas tak moc nikoho nezajímá. Ideální je mít něco odpracováno v Irsku, poté se i další práce hledá lépe. Poněkud lépe uspějete se znalostí více jazyků, ale ani to není zárukou skvělé nebo snadno získané práce.

Pokud se budete ucházet o práci, je lépe ptát se na nějakou konkrétní pozici. Pokud prohlásíte, že "je mi jedno, co budu dělat" a "umím všechno, jsem Ferda Mravenec i Brouk Pytlík v jednom", tak taky snižujete šanci na úspěch, protože takových uchazečů o práci jsou tu statisíce. Raději tvrďte, že jste specialista a je jedno v čem (dlaždič, malíř pokojů, automechanik atd.).

Práce se v Irsku stále sehnat dá, ale nikdo vás nebude vodit za ručičku, navíc konkurence, zvláště Poláků, je obrovská. Nikdo se s vámi nebude párat ani v práci. A i přes všechny proklamace a i přes to, že Irové netrpí nějakou přehnanou xenofobií, zůstanete stále jen přiblblým troubou odkudsi z východní Evropy. Jen tak mimochodem - kdysi byl Dublin největším světovým centrem obchodu s otroky.