Prosinec 2000


1.12. 2000
Ráno jsem jel do Prahy. S tou nohou v sádře fakt zábava. A potom to začalo.
Nejdřív školení, abychom si nehráli se sirkama a nezakládali požáry. Potom školení o bezpečnosti práce. Potom jsem musel na referát nějaký obrany. Potom na personální. Potom fronta u doktorky kvůli vstupní prohlídce. Potom zase personální. Potom k fotografovi na fotky pro nějaký průkazy. Zase personální.
A pak jsem podepsal platovej výměr. Docela sranda.
Nevím, kterej debil vymyslel zkušební období.
Mám 6752 peněz měsíčně. Z toho zaplatím měsíčně 1500 na stavební spoření, 2640 za dojíždění, 600 za obědy v práci a 2000 za bydlení. Z toho plyne, že mám na měsíc 12 korun. Takže nic moc. Musím si někde půjčit aspoň na jídlo. A začít šetřit. Semtam budu muset přespat někde pod mostem, semtam prodat oběd, občas jet stopem, což s tou zlomenou nohou, v zimě a za tmy bude fakt zábava.
A když jsem teda oběhal všechny ty blbosti, tak mě zavedli do mojeho kanclu.
Mám kancl číslo 320 a to je asi nejpozitivnější věc na celém mojem pracovišti. Nemám tam počítač. Nemám tam telefon. Nemám tam signál na mobil. Není tam ani bar s fernetama. Jediný co tam je, je nějaká ženština, prý moje kolegyně. Nábytek je složenej z nějakých vyřazených kusů, takže je velice zajímavej. Je tak omlácenej, že už ho nějakej dobrák omotal izolepou, aby si o to lidi nepotrhali věci nebo vlastní tělo. Sedím zádama ke dveřím, takže pokaždé když někdo přijde, tak se musím otáčet. Výtah je na opačném konci budovy, zato šéf hned ve vedlejší místnosti. Přemýšlel jsem, jestli ještě může být něco špatnýho na jednom malinkým kanclu. Nic mě nenapadlo, můj kancl všechno špatné obsahuje.
Taky jsem si prohlédl okolí magistrátu. Hnusná Praha, nic víc. Tak jsem raději honem zaběhl zase dovnitř.
Na cestě z práce jsem přece jenom jedno pozitivum našel. V podloubí je fernet za 18 peněz. Takže každej měsíc budu mít 12 peněz navíc, to znamená, že si jednou do měsíce můžu dát dvě třetiny panáka.
Snažil jsem se někam na pár minut vytáhnou Jitku, ale dopadlo to standardně. No jo, jak říká Dylan, The Times They Are A-Changin'. Tak jsem jí aspoň napsal SMSku k narozeninám. Ó, ta romantika.
Odpoledne mi Skar dala fotky z Mlejna. Některým lidem (mě nevyjímaje) na některých fotkách fakt jenom stačí přidat pár chlupů, aby vypadali jako píča.
Do Žatce jsem jel s Pavlou. V Žatci jsme ani nešli do hospody.
Doma byla matka, ale šel jsem brzo spát, tak to bylo celkem v pohodě. Sestra se vrátila z chlastání v pět ráno, tak jsem jí ani nevyřídil SMSky od druhý sestry typu:" Chlastáme s klukama."

2.12. 2000
Venku je už týden skvělé počasí a já kvůli tý noze ani nemůžu moc ven. Ach jo. Až budu moc chodit, tak určitě vyleze slunko nebo začne sněžit a počasí bude v háji. Zjišťuju, že Vánoce se fakt nějak blíží. Tak zase vezmu kasičku, vysypu všech patnáct korun, co se mi podařilo od loňských Vánoc ušetřit a .a sednu si někam do hospody na levnou limonádu. Budu přemýšlet, za co koupit dárky, když ve všech obchodech chtějí peníze.
Večer jsem volal Tarabisovi, ale zrovna si hrál na doktora s nějakou doktorkou (aspoň to říkal) v Brně, takže jsem ho rušil.
Potom jsem ještě pár lidem poslal SMSky, pár jich dostal a šel jsem spát.
Matka není celej den doma s vrátí se až někdy v neděli, tak je klid.

3.12. 2000
Zítra zase do práce. Fakt nevím, co tam budu dělat, když mám zpracovat nějakou prezentaci Prahy v angličtině pro nějaký idioty z OSN. Bez počítače . Navíc jsem zjistil, že v OSN jsou asi stejný idioti jako v EU. Fakt nevím, jak mám zpracovat otázky typu "Jak vymýtit chudobu" nebo "Jaká jsou opatření na zmírnění katastrof". Kdyby se ti pitomci raději snažili, abych dostal přidáno. Vzhledem k mojí slovní nezásobě angličtiny jim odcituju, co o mně říkal jeden Holanďan, když jsme někde na čundru popíjeli čaj, protože jsme na víc neměli.
Pravil: "He is funny, but no money."
Měl pravdu. Tak i teď to napíšu pánům do Keni, nebo kde ti blbci sídlí. Snad pochopí, že nemám finanční motivaci jim psát něco o hnusný Praze a ještě navíc anglicky.
Někdy v týdnu asi zajedu do Mělníka k Lobkovicům do sklepa pro nějaký víno. Dokud ještě mám aspoň pár korun.

4.12. 2000
Pondělí. Nechutně narvanej autobus. A navíc měl zase zpoždění, takže i když vstávám v pět ráno, do práce dorazím až v osm. Asi budu jezdit ještě dřív. Dostal jsem konečně k dispozici počítač. Je to hroznej starej krám, ale připojení na net šlape dobře. Snažím se od rána zaregistrovat na ICQ, ale ta sviňa ne a nejde. Zkusím to odpoledne, zatím to vypadá, že jim neběhá server.
Ještě nevím, co si můžu na netu dovolit, kam vlézt a kam ne, to budu muset teprve okoukat.
A ještě si budu muset dotáhnout ze Žatce nějaký prográmky, abych se v práci nenudil. Zatím jsem v práci druhej den, ale neudělal jsem vůbec nic. A to mi ještě šéfová řekla, že s tím spisem pro OSN nemusím spěchat, že je to náročný, zvlášť když jsem sotva nastoupil. Nevím, jestli si dělala srandu, nebo tu fakt všichni dělají ještě daleko větší hovno, než v Žatci.
Taky jsem četl v novinách nějakou studii o tom, že pravičáci mají větší penisy než levičáci. Já jsem sice asi myšlením spíš doprava, než ty sviňský komunisti, socdemáci a podobný svinstvo, ale zase mi některé osoby říkají, že jsem na všechno levej. Tak nevím...asi jsem levej pravičák.
Večer jsem se stavil u Zelího na koleji a zaregistroval se na ICQ. Jen jsem zvědavej, jestli to rozchodím v práci. Jinak u zelího tradičně...na počítači hráli fotbal, svítili jim u toho oči nadšením, opakovali si góly, který dali atd. No a pak Zelí začal zase hrát nějakou imbecilní hru, kde poskakoval a střílel do nějakých panáčků. Tak jsem jel do Žatce.
Dojel jsem před desátou, o půlnoci jsem šel spát.

5.12. 2000
Vstával jsem ve 4.30 a jel do práce autem. Pohodička.
V práci jsem nerozchodil ICQ. Už fakt nevím, čím to je.
Jinak se nudím a kolegyně je evidentně zklamaná, že si s ní nepovídám. Jenže mě to nebaví, poslouchat a reagovat na kecy o tom, že má velkýho mobila a kde na ní čekal manžel, když jí vezl z práce.
Nevím, jak to bude příští rok s Venezuelou, fakt nevím, jak našetřit aspoň 20 - 25 tisíc, zvlášť když na míň to asi nevyjde, i ta blbá letenka stojí 18 tisíc. Včera mi Trejbi říkal, že lodí se tam asi nedostanu, protože prej žádná přímá linka Lovosice - Caracas neexistuje. A pak že prej je u nás dobrá dopravní obslužnost.
Dneska všude běhali lidi s nějakýma maskama. To byli asi ti tři jak se o nich dneska psalo v novinách. Čert, Mikuláš a Ježíšek.
Domu jsem dorazil už ve čtvrt na sedm. Matka mi nacpala k Mikuláši spoustu věcí, tak jsem všechno sežral. Taky udělala játra na brusinkách, který nevypeckovala a tak to nikomu nechutnalo. Tak jsem sežral i hrnec jater na brusinkách. A ještě matka uvařila polívku, která je tak hnusná, že jí taky nikdo nechce jíst. Tak jsem sežral i to. Vypadá to dobře, možná do výplaty nezdechnu hlady a pak už budu mít obědy.
Když jsem večer vystoupil z autobusu, tak hned na zeď u hospody močili naprosto schlastaní Mikuláš, čert a Ježíšek. Fakt romantickej svátek.

6.12. 2000
To snad není pravda, probudil jsem se už ve tři a nemohl spát!
Dneska jsem jel zase autem a vypadá to, že bych tak mohl jezdit i dál. To je dobrý, protože za autobus platím 54 peněz a za auto jenom 30.
Četl jsem v novinách, že mezi těma třema, co včera chodili nebyl Ježíšek, ale anděl. Takže jsem viděl chcát na zeď hospody opilýho anděla. Doufám, že si tohle přečte blb Tarabis, kterej dělá civilku na církevním gymnáziu. Aby věděl, že když už chce věřit na anděly a podobný idioty, že jsou to normální opilci.
Večer jsem jel do Žatce. Pokud budu jezdit ráno autem s Fínou, tak se večer zpátky do Žatce dostanu každej den už po šestý. Jenom nevím, jestli je to výhoda, protože než jdu spát, zbývá matce ještě spousta času, aby se snažila se mnou komunikovat.
Ještě nemám ani jeden dárek k těm sfiňským Vánocům. Hlavně nevím, co bych měl pořídit. Matka říká, že to není problém, jenže jí se to kecá, když ví, že ať mi dá k Vánocům kartu do mobila nebo peníze, tak tím nic nezkazí. Jenže co já? Kdybych jí chtěl koupit nějaký to smrdění, tak nevím jaký, v oblečení se taky nevyznám a peníze nemám. A koupit něco univerzálního jako třeba vložky se mi fakt nechce.
Doufám, že o Vánocích bude dobrý počasí a už budu moci chodit. Jestli to klapne, tak pojedu někam se flákat. Asi za Děčín do skal, možná na Šumavu. Protože sehnat někde volnej pokoj je problém. Ale ještě si předtím nesmím zapomenout vyvětrat spacák, už posledně smrděl jak kdysi náš křeček, co se schoval do trouby, když matka pekla buchtu.

7.12. 2000
Ráno zase autem, v Praze jsem byl už v šest. Po cestě jsem se bavil s Fínou o společných známých. Třeba jak Zelí poblil Pavle noční košili a potom jí složil (tu košili, ne Pavlu) a uklidil jí Pavle pod polštář. Pavla pak byla fakt nadšená. Taky jsme se bavili o Beďurovi. Aspoň pro ilustraci uvedu dvě krátký historky z jedné akce s Beďurou. A Beďura....takovej člověk, co vypadá přesně jak neandrtálec, zarostlej...a má holku, která je hezká, asi má ráda atavismy.
Historka první:
Opilý Beďura se řítí po cestě pod lesem s divokým výrazem ve tváři, spocené vlasy mu vlají. Pár metrů před Beďurou prchá s vyděšeným výrazem jeho Mirka.
"Pocem, ty svině chlupatá!", ječí Beďura.
"Ale Štěpáne, já přece nejsem chlupatá!", v běhu odvětí Mirka.
Fakt romantickej pár.

Historka druhá, z téhož večera:
Jdu si pro flašku fernetu, která se chladí ve studánce vedle chalupy. Překročím nalitou Pavlu, co se marně snaží pohybovat aspoň po čtyřech a myslel jsem, že mě šálí zrak.
U studánky je Beďura s Mirkou. Oba klečí. Beďura drží Mirku za vlasy a se svým neandrtálským výrazem jí v pravidelným intervalech vráží hlavu pod vodu, tam chvíli drží, pak zase na chvilku vzduch a zase pod vodu....
Fakt romantickej pár.
V práci pořád nic, tak jsem se nudil tak, že jsem na xchatu psal polskou povídku pozpátku....fakt mi asi kape na maják.

Blacklight: Gdy juz szli do domu, Kazik wspominal ciagle o psie, ktory tak ladnie skoczyl przez plot.
Blacklight: Trzymal mame za reke i caignal ja, zeby szla do domu. Mama usmiechala sie i uspokojila Kazika, ze jest w kinie i nie ma sie czego bac.
Blacklight: Mama trzymala Kazika za reke. Teraz zobaczysz cos ladnego. I Kazik zobaczyl rzeke. Byl przekonany, ze woda plynie wprost na niego.
Blacklight: Przyszli do starego debu, gdzie znajdowaly sie male ptaki, ktore ten pan zawsze karmil. Byl ladny i cichy dzien, tylko ptaky spiewaly.
Blacklight: zatrymal sie przed swym panem. Pan i pies szli razem przez ogrodek. Mineli dom i szli droga w strone lasu.
Blacklight: Zrobilo sie bardzo ciemno. Kazik myslal, ze swiatlo zepsulo sie, ale mama go uspokoila. Na ekranie kazik zobaczyl psa, ktory skoczyl przez plot i
Blacklight: Kazik poszedl z mama pierwszy raz do kina. Gdy pryzsli, w kinie bylo jeszcze swiatlo, ktore nagle zgaslo

Večer nikdo nebyl doma, paráda a klid!
V noci jsem dostal několik SMSek od někoho, koho neznám, z nějakého neznámého čísla. Cituji jen některé:
"Miláčku, právě ležím ve vaně plné horké vody, pěny a myslím jen na Tebe."
nebo
"Já jsem možná tajná ctitelka, máš velkou postýlku?"
a další
"Máš mě vykoupanou, voňavou a příjemně naladěnou."
či
"Najdu nějaké motivující noční prádélko a za chvilku jsem u Tebe. Nech si o mě zdát, nebudeš litovat."
Tak jsem odepsal,že když nebude mít po mně nějaké sexuální požadavky, ať klidně přijde.
Nikdo nepřišel.

8.12. 2000
V práci mám mejla od šéfový, že mám něco dělat! Po týdnu nicnedělání je to šok! Taky v tom mejlu píše, že by náš odbor mohl v ZOO adoptovat nějaký zvíře a sponzorovat ho. Takže dneska jdu do ZOO a přihlásím se tam jako exotický vůl. Třeba si pak k tomu sponzorování vyberou mě.
Šéfová vypadá inteligentě i se tak chová, tak nevím, jestli to byl vtip, nebo momentální zatmění mysli. Přece nebudu sponzorovat nějaký prase nebo želvu či co, když mám na jídlo sotva já! Asi jsem sobec. Ale raději budu sobec, než hlady mučený sponzor.
Tak jsem zdrhnul z práce už ve dvě. Stihl jsem bus ve dvě dvacet , ale stál jsem skoro celou cestu , což mě s tou zlomenou nohou moc nebavilo . Naštěstí jsem stál celou dobu nad jednou hezkou holkou ve volným triku s velkým výstřihem a protože bus sebou jako obvykle pořádně házel, tak jsem se kochal dívčím vybavením v pohybu.
Večer jsem oznámil matce, že na ty pitomý Vánoce nebudu v Žatci, což matka nese zřejmě s nelibostí.
A už začal ten sfiňskej vánoční chaos. Matka peče se setrou cukroví, plánujou velkej úklid a vůbec vymýšlejí spoustu hovadin, co je napadá před každejma Vánocema.

9.12.2000
Ráno jsem si přečetl v novinách, že průměrná délka mužství je 14,48 cm. Musím to říct Tarabisovi, aby věděl, že mu do průměru moc nechybí. Třeba se mu zvedne sebevědomí.
Večer přijel Tarabis a šli jsme se před vánočním běsněním ukrýt do hospody. Jenže i v tý hospodě už měli vánoční stromek. Tarabis vyprávěl, jak když byl v Brně, tak s holkama studoval podle nějaký lékařský příručky vagínu. Tarabis se naučil ji celou pojmenovávat se vším všudy latinsky. No a teď v hospodě vykřikoval nějaký latinský slova a smál se jak idiot. Pak si objednal pivo a když jsem mu připomenul, že je tu autem, tak číšníkovi řekl:
"Tak pivo ne...moment...dám si....dám si Krušovice!"
Blbec.
Byla krásná mlha, když odjížděl, měl jedno pivo, což je u něj polovina smrtelné dávky. Doufám, že se po cestě někde vyboural.
Večer mi psala Skarletka, že jsem idiot a že ví proč, ale když jsem se jí na to ptal, tak mi nic neřekla.
Kolem půlnoci byla krásná mlha a mrholilo, tak jsem se šel belhat ven.

10.12. 2000
Ráno jsem si přečetl SMSku, kterou jsem dostal ve tři ráno. Někdo neznámý mě z neznámého čísla sprdnul za to, že jsem měl vypnutýho mobila. Ach jo, jednou si vypnu mobila a zrovna mi někdo volá. A přitom když ho mám zapnutýho, tak mi nevolá nikdo. To mi vždycky jenom pípají SMSky, že mi přišel mejl, což většinou v noci bývají reklamy na všechno možný, co nepotřebuju. Člověk si teprve potom uvědomí, co je na světě nepotřebných zbytečností, které mu všichni nutí. Nejraději bych se odstěhoval do Grónska. Tam by mi nutili jenom tuleně a ty bych sežral, takže by potřební byli.
Taky už mám poslední výplatu ze Žatce. Tak aspoň budu mít nějaký peníze.
Koupím si ferneta, jízdenku někam daleko a teplý ponožky, abych ty Vánoce konečně jednou měl takový, jaký chci. Jenom doufám, že nebude pršet, aby mi nenamokl spacák.
Po dvanáctý v poledne mi psala Barča:
"Myslím, že mě bolí hlavinka. Blbý nápad se vzbudit."
A za půl hodiny mi přišla další SMSka od Barči:
"Jsem našrot. těch 5 hodin spánku mi nestačilo, jdu pokračovat."

11.12. 2000
Ten zatracenej server už zase nechodí. Tak jsem si zaregistroval novou adresu, tam celý stránky přesunu a doufám, že to bude fungovat líp. Protože už mě to nebaví, čekat na uploady a vůbec, jestli se uráčí to zprovoznit nebo ne. Přitom žádný vysvětlení nikdy nedají ani náhodou. Parchanti.
Takže nová adresa bude chocho.webpark.cz a taky www.webpark.cz/chocho
Koukám docela často na Radegastův deník (www.mujweb.cz/www/adamkovo) a nestačím zírat, jak může takovej opilce o sobě podávat takový solidní obrázek.
V práci zase nic nedělám, celý dopoledne jsem strávil na chatu. Peníze ze Žatce už mám sice vyúčtovaný asi od pátku, ale na konto mi pořád nepřišly, sfině.
Když jsem šel z práce, zase mě chytli revizoři, už podruhý během týdne. Zato Pavla viděla, že mají nějaký zátah, tak si vyjímečně koupila jízdenku, ale i když se revizorům nabízela a schválně do jednoho i vrazila, tak ji nezkontrolovali. Zato mě otravujou pořád a i kdybych dělal nevím co, tak mě si snad najdou, i kdybych jezdil metrem na střeše vagónu.

12.12. 2000
Dneska ráno pršelo, na cestě bouračka, tak jsme dojeli do Prahy až ve čtvrt na sedm. Hned po ránu mě potěšila kolegyně, dneska bude dělat jinde. Ale předtím si neodpustila půlhodinovou přednášku o tom, jakýho mají doma psa, jak smrdí, jaký na něj kupuje spreje, jak jsou dneska spreje drahý, jak měli i jinýho psa, jak jejího syna kvůli psovi neměli rádi, jak má jinýho psa a jak má zase jinýho psa.....  UKECANÁ!
Pak se věnovala telefonu a další půlhodinu se vykecávala o tom, jakej je na Staromáku burčák a potom mi dala přednášku o tom, jak se málem přivdala do Znojma, tak se ve vínech vyzná, ale pak se měla přivdat jinak a nakonec se přivdala zase jinam. Ach jo.
To snad není pravda! Kdyžžžž jsem přesunul tyhle stránky sem, tak vššššude, kromě deníku aktuálního měsíce, zmizela písmena "š" a "ž"! Parchanti! Každý "š" a "ž" si nechám ocenit znalcem a za ztrátu si naúčtuju tolik, že mi to tam rádi sami dopíššššššou! A nechám si hezky napsat kažžžždý "š" a "ž" dvakrát! To mi připomnělo, jak kdyžžžž Tarabise chytli v Plzni revizoři, tak měl pak takovej strach, že si od tý doby kupoval vžžžždycky pro jistotu jízdenky hned dvě. Aha, tak teď zjiššššťuju, že mi "š" a "ž" zmizelo jen ve zdrojáku, ale na stránkách se to neprojeví. Ale stejně jim poššššlu mejla sprdnu je. Ššššvině.... Sakra, zjišššťťťťuju, že zmizelo i "ť"! to snad není pravda, musím zjistit, čím to je.
Dneska nám dávali do kanclu novej nábytek, tak jsem zdrhnul dřív. Šel jsem s Jitkou do hospody. Pohoda pro mě, ale pro ní asi moc ne. Byli jsme v nejlevnějším pajzlu u Staromáku, kdežto ona byla zrovna na cestě do práce, kde se jezdí na rekreaci na Kajmanský ostrovy a rozhodně chodí do jiných hospod než já. Ale nesla to statečně a vydržela tam i docela dlouho.
Potom jsem šel do Tesca, kde jsem měl sraz s Pavlou, která avizovala obrovskej vánoční nákup. Nakonec ale koupila jen fixy pro nějaký dítě a šla pryč, protože měla hlad.

13.12. 2000
Ráno mě zase otravovala svýma přednáškama má omezená kolegyně. Zase plácala, jak si její manžel pouští rádio, když řeže dřevo a že ona ticho nemá ráda a další idiotiny, ale přinesla si rádio, tak snad bude držet hubu. Ale už jsem zjistil, jak ji uzemnit. Je to rodilá pražačka, takže vždycky začnu o tom, jak je Praha hnusná a pražáci blbí a ona vytřeští oči a uraženě zmlkne. Mám radost, že jsem na to přišel už po týdnu v práci.
Večer jsem dostal SMSku, že mám jet zítra do Prahy na nějakej večírek, že je tam jídlo a pití zadarmo.
Moc tomu nevěřím a hlavně se mi zdá podezřelé, že by zrovna mně někdo něco dával zadarmo, ale asi pojedu.

14.12.2000
Ráno jsem se belhal na chirurgii, protože mi o pět minut ujel bus. Tam mi sundali sádru, ale omotali nohu nějakým idiotským obvazem, takže stejně jsem si moc nepomohl. Navíc mi řekli, že mám vrátit berle. Tak jsem šel zase pěšky pro berle (bus mi ujel o 2 minuty) a zase pěšky na chirurgii (bus nejel vůbec). Pak jsem si šel koupit oblek a pozval matku do hospody, takže jsem zase bez peněz.
Odpoledne jsem jel na ten večírek. Fakt tam bylo všechno zadarmo, ale po mé návštěvě už to příště asi zadarmo nebude. Znal jsem tam jenom Petru a Dášu z Postoloprt, už tam chyběl jen Tarabis a byl by to večírek pro Postoloprtská individua. Byla to nějaká akce lidí z rádií a hned u vchodu po mně chtěli vizitku mojí firmy. Nic jsem jim nedal a naopak jsem si vzal šampaňský. Když jsem dopíjel třetí skleničku, tak tam začala tančit břišní tanečnice. Nic moc, to kdybych já jim tam předvedl břišní tance, to by koukali! Když jsem dopíjel sedmou skleničku, tak nastoupili nějaký lidi a mávali tam pochodněma. Taky to umím líp než oni. Stačí si vzpomenout, jak jsem si sirkou v zubech spálil nos nebo si na čundru hodil hořící klacek za límec košile. Taky jsem jim tam vyjídal co mi chutnalo. Tak jsem se cpal lososem, nějakejma kuřatama v koření, nějakou dobrou šunkou a dalšíma věcma, který si teda ze svýho platu nikdy nekoupím. Po devátý skleničce šampaňskýho mě holky přemluvili na nějaký koktejly. Nejdřív jsem si dal nějakej žlutej, ale bylo tam nějak málo alkoholu, tak jsem si pak dal červenej koktejl. To už bylo lepší, tak jsem si dal ještě jeden červenej, ještě jeden červenej... no a když jsem jim ve dvě v noci snědl všechno, co mi chutnalo, tak jsem jel s Dášou na kolej.
Byl jsem takovej nějakej alkoholovej, tak jsem od Dášiný spolubydlící, která asi chtěla spát, obdržel ve tři ráno prosbu, ať už držím hubu. Ale je to učitelka, tak jsem si z toho nic nedělal.

15.12. 2000
Panebože, vstávám před šestou a jsem ještě nalitej. Sedl jsem do blbý tramvaje. Pak jsem jel metrem na blbou stranu. Nechtěně mi vypadla z huby žvejkačka... Ten losos byl asi včera nějakej divnej, motá se mi po něm hlava. Jsem nechutně ospalej, za poslední dvě noci spát tak 3 hodiny není nic moc. Z práce jsem zdrhnul už ve dvě a dokonce jsem si v busu i sedl. Tarabis mi posílal SMSky, že je na tom asi tak stejně. Až na to, že kromě chlastání, žraní a dělání ostudy na plzeňském náměstí (předstírali tam orgasmus u nějaký sošky anděla) ještě stačil obšťastňovat nějakou ženskou. A taky mi prej vrátí 20 peněz, abych měl na tu Venezuelu. Tak tímhle tempem si na Venezuelu možná tak za 40 let našetřím.

16.12. 2000
Šel jsem nakupovat dárky k Vánocům, ale nakonec jsem koupil jen plechovku žampionů, kterou jsem hned sežral. Dárky letos asi nebudou. Matka se snaží bejt hodná, abych byl na Vánoce v Žatci a dělá, jako bych jí neřekl, že někam pojedu. Jenže já tyhle její válečný lsti znám, udeří těsně před svátkama. Tak já udeřím taky těsně před nima a znovu potvrdím, že jedu na čundr. Hahato bude mít radost. Dneska na mě byla dokonce tak hodná, že celej den nebyla doma. A když se vrátila, tak jsem šel s Tarabisem a Vencou do hospody.
Vencu jsem viděl asi podruhý za posledních 5 let. Poprvé před půl rokem, když jsem naboural na náměstí a on se tam zrovna vyskytoval. A podruhý včera v hospodě. Nezajímalo ho nic jinýho, než kolik Tarabis vopíchal holek. Jenže Tarabis je stará skleróza a tak je dokázal spočítat jenom za poslední rok. No vůbec to byla hospoda jak fík. Seděli jsme tam u koly, minerálky a jednoho malýho piva a probírali kdo s kým spal a poslouchali Vencu, jak říkal, že všechny ženský jsou nevěrný, kromě tý jeho. Tak jsme mu to s Tarabisem odkývali. Určitě je ta její věrnost pevná jak mramorovej pinďour na antický soše, zvláště když ona je někde na univerzitě ve Francii, Venca někde v Německu a vídají se jednou za uherskej rok. Ale nebrali jsme Vencovi iluze. Pak jsme ještě probrali něčím zajímavý kopulace z poslední doby a šli pryč.

17.12. 2000
Fuj, matka chce, abych uklízel. Tak jsem si sundal obvaz z nohy, děsím jí tím, jak je noha napuchlá a předstírám neschopnost chůze. Jenže matka mi řekla, že jsem vůl, že nemám chlastat a lámat si nohy a že když to bolí, tak mám uklízet a skákat po jedný noze. Ani jsem jí raději nevyvracel, že to není z chlastu, ale že jsem se nějak nedopatřením zkouřil.
Včera jsem četl o zimním přechodu nízkých Tater. Někdy na jaře to zkusím, když bude sníh. Jenom nevím, kde seženu sněžnice, co tam doporučují. Vidím to tak na začátek března, to mi skončí zkušební v práci a můžu si vzít dovolenou. Asi mi přeskočilo, protože mě napadlo, že bych ty Tatry mohl přejít o Vánoce. Jenže to je asi fakt trochu mimo realitu. Musel bych vyjet hned v pátek z práce a ty hory přejít za sobotu, neděli a pondělí, abych měl v úterý čas se dostat zpátky do práce. Tak jsem šel do města a koupil si mapu. Neměl jsem to dělat, na tý mapě se mi to zdá hrozně daleko do Tater, Tatry hrozně rozlehlý, kopce hrozně vysoký a i když zatím moc sněhu není, tak do Vánoc určitě napadne. Hahauž se vidím, jak se jako velkej idiot snažím prohrabávat sněhem a mám na to jenom pár hodin, protože se brzo stmívá a pozdě rozednívá. Ale nebylo by to špatný, jenom bych potřeboval tak nejmíň dva dny navíc. A abych už mohl normálně chodit. Sádru už mám sice tři dny sundanou, ale bolí to jak sfiňa a ještě pořád nemůžu pořádně chodit. Ale do pátku je ještě pět dní, tak třeba nakonec pojedu. Zítra se v práci podívám, jak mi tam do Tater jezdí vlaky.

18.12.2000
Jel jsem busem, auto nebylo. Ale v pohodě, bus v pět ráno ani nemá moc velký zpoždění.
Kolegyně v pátek nevypla počítač a teď se strašně diví, že jí svítí monitor. Už jsem ji naučil zapnout počítač a používat myš, ale nedošlo mi, že počítač neumí vypnout. Fascinujou mě její debilní kecy typu:
"Ono to na mě mluví takovou řečí, to jsem z toho divoká!"
nebo
"Jé, svítí to, co s tím mám dělat?"
nebo
"Jé, nesvítí to, co s tím mám dělat?"
Psychicky ji ničí, když jí naskočí spořič obrazovky, protože neví, co s tím, ničí ji jakákoli hláška počítače po jejích omezených činnostech na kompu. Na počítači pracuje podle zápisků, které si vede ve zvláštním sešitu. Má tam návody typu
"Jak zapnout počítač", "Jak spustit Word", "Jak napsat velké písmeno" a podobně. Tak omezenej člověk se opravdu jen tak nevidí. Kdyby aspoň držela hubu, ale ty její výkřiky, co musím poslouchat. Naštěstí jsem jí dal skoro hned od začátku najevo, že jí nehodlám nic vysvětlovat, tak se svýma debilníma problémama běhá každých pět minut někam pro radu.
Dělal jsem do půl šestý. Celej den jsem nic nedělal.
Potom jsem se nudil. Potom jsem byl asi 20 minut s Jitkou a jel jsem domů. Přijel jsem v deset a hned jsem šel spát. Za hodinku mě vzbudili Zlíňácí. Volali z hospody a byli nalití. Probíralo se, jak je jedna ze Zlína vlhká nebo ne, jak má jiná ze Zlína odřené lokty a tak....

19.12. 2000
V noci padal sníh. Vstával jsem ve čtyři a užíval si toho, co v tý hnusný Praze není ani náhodou. Bylo ticho, tma, mrzlo, padal sníh a nikde nikdo nebyl.
Noha mi z tý včerejší procházky po Praze nechutně natekla a bolí jako sfiňa. Ty Tatry asi nechám fakt až na jaro, pokud se to do pátku nezlepší.
V práci jsem dostal už třetí úkol. Třetí úkol za dva týdny. Z toho první jsem nedodělal, druhej nedělal vůbec a tenhle spočívá v nadepsání 13ti desek nápisy Praha. Moje dementní kolegyně zase perlí. Sedí tu s ní další lidi, aby jí něco vysvětlili a ona je s neskutečnou bravurou deptá svou idiocíí a neschopností pochopit naprosto cokoli.
Odpoledne přišel Bárt za mnou do práce, že prej půjdeme na panáka. No šel bych, ale zrovna jsem měl zajištěnej odvoz, tak jsme to odložili na neurčito. Bárt má na čele jizvy a má odřenej a snad pohmožděnej palec. Protože se zase vožral jak prase a někam zahučel. Bárt když se vožere, tak to fakt stojí za to. Vožralej už ztratil brejle, jindy ztratil bundu s jízdenkama pro spoustu jiných lidí, jindy usnul na hnoji a teď vypadá jak po atentátu.
Večer jsem byl s Pavlou nakupovat trička pro jejího Bejka. Jak už jsem jednou řekl - Bejk vypadá fakt jako bejk - a podle toho nakupování vypadalo.
Malá ukázka:
Pavla: Máte tričko?
Prodavačka: Jakou velikost?
Pavla: Co největší!
Prodavačka: Máme XXL !
Pavla: To je malý!

No nakonec jsme našli krám, kde měli tričko XXXXL, což Pavla s radostí uvítala a tričko koupila. Mně to teda připomíná spíš pyžamo pro hrocha, než tričko, ale budiž. Taky jsem dostal z Brna přání k Vánocům a mimo jiné se tam praví:
"A třeba Ti ježíšek nadělí nekonečnou flašku ferneta."
Kdyby Ježíšek nebyl sfině a takovou flašku mi dal, tak začnu mít rád Vánoce.

20.12. 2000
Přišel jsem do práce nějak brzo, ještě nepustili výtah. No, když jsem s tou sprasenou nohou vykulhal až skoro nahoru, tak se výtah rozjel. Parchanti bídní. Začínám přemýšlet, kde budu na Silvestra. Tarabis mi včera poslal asi 20 SMSek s možnýma nabídkama, ale u něj se všechno omezilo na konstatování, že tam nebo tam budou nějaký ženský, který bysme eventuelně mohli osouložit.
Nakonec konstatoval:
"Tam pojedem a ošu....káme jí, ať chce nebo chce."
Blbec.
Odpoledne jsem zase naštval Jitku, ale budu se snažit, aby to bylo naposled. Večer jsem šel hned spát, tak jsem se nepotkal s matkou.

21.12. 2000
Vzbudil jsem se o půlnoci a už neusnul. Doprdele.
Ráno byla kosa a když jsem se chtěl vyspat v autě, tak poprvý, co jezdím, zrovna kecali všichni kolem. Tak jsem se nevyspal. V práci začala dementní kolegyně plácat ty svý bludy už ve dveřích. Nefunguje mi mejl na Centru. V metru jsem potkal Dušana, jak jel z práce. Byl střízlivej. Jo, je to tak, práce ničí lidi a charaktery.
Zkurvenej den.
Doufám, že to bude završení dvouměsíčních depresí.
Zkurvenej den....
Odpoledne byla hrozná besídka u šéfové. Všichni se na sebe usmívali a všichni lezli svému nadřízenému do prdele. Davový pražský lezdoprdelizmus. Utekl jsem dřív a šel jsem do hospody. Jenže když jsem chtěl platit (teda nechtěl, ale mám takový blbý zvyk v hospodách), tak to trvalo tak dlouho, že jsem jaksi netíhal poslední bus do Žatce. Dorazil jsem nakonec asi minutu před odjezdem.
V Žatci jsem šel hned spát.
Zkurvenej den.

22.12. 2000
Dneska mě chtějí přesunout na jiný pracoviště, hrůza. Budu muset bejt se stádem hnusných starých kolegyň a nemůžu chatovat ani hrát piškvorky.
Tak to dopadlo dobře. Hraju piškvorky i u toho pracuju. No, pokud se dá práci říkat práce, když jsem jenom přepsal do kompu pár jmen.
Do Žatce jsem jel autem, tak jsem se vyhnul předvánočním návalům.

23.12.2000
Dopr... neobuju zimní boty! zatracenej kotník! Musím být na Vánoce doma! Zrada! Nepočítal jsem s tím, tak ani nemám dárky!
Jel jsem za Tarabisem. U Tarabů mají skvělé Vánoce. Nemají stromeček ani k večeři kapra ani další takový blbosti. K Vánocům dostal Tarabis v srpnu mobila a teď krabici džusu a zavařené meruňky v lahvičce od feferonek.
Večer jsem byl s Tarabisem v hospodě. Po cestě jsme potkali majitele hospody, mistra Vápeníka - obecního blba, kterej na naší otázku, jestli má už ten pajzl otevřenej odvětil, že jo a že jsme čuráci. U Vápeníka jako obyvkle seděla místní mládež ve věku 13 až 16 let, všichni kouřili a hráli si z mobilama a tvářili se hrozně dospěle. Objednali jsme si jídlo, ale číšník řekl, že si máme objednat stejné jídlo, protože kuchaři se nechce vařit dvě různá. Tak Tarabis objednal:
"Uvař, co chceš!", mávnul rukou.
Uvařili nějakej humus bez chuti, jenom Tarabisovi do jídla vysypali tunu koření, takže potom utratil spoustu peněz za pití, když to zapíjel.
Večer jsem jel do Žatce.

24.12.2000
Dneska jsou Vánoce, tak jsem jel nakoupit dárky. Zítra bych to asi nestihnul.
Večer jsem dostal spoustu dárků,
Ježíšek je idiot nebo se opil a spletl.

25.12. 2000
Celej den se jenom flákám a přežírám. Zítra asi pojedu do Prahy, protože nemám na dojíždění a Bohouš mi kupodivu naprosto ochotně nabídl nocleh na koleji.
Odpoledne tragédie. Na návštěvu za matkou přišly sousedky i se svýma parchantama. Ty mizerný děti mi obsadili počítač, pokoj a vůbec dělaly hroznej bordel! Sousedky se nalily a pak začaly zpívat. Hrůůůza. Sbor nalitých opilých .... staršně falešný to bylo a čím víc se opíjely, tím sprostěji zpívaly, tak jsem se aspoň na tomhle pobavil. Vzhledem k tomu, že nakonec tam byly dvě sousedky a dva známí, všichni včetně mé matky ze Slovenska, tak to skončilo u slovenských sprotonárodních a ty jsou fakt skvělý.
Od rána mě děsně bolí rameno, nemůžu vůbec hýbat rukou. Fakt nechutný.... Soused když viděl, že kulhám po tý zlomený noze a nemůžu hýbat rukou mi doporučil,a bych byl pavouk a vždycky měl nějakou končetinu navíc. Idiot.

26.12. 2000
Jel jsem s Bohoušem do Prahy. Obehrál jsem ho ve vlaku o 95 peněz, což mi pokrylo náklady na cestu i na zaplacení noclehu na koleji. A ještě mi zbylo. Mám radost. Taky jsem jim na pokoji sežral co se dalo ještě dřív, než dorazil z kina Bohouš s Monikou. Pak šli koukat na TV (aspoň to říkali), tak jsem sežral ještě nějakou konzervu, co jsem našel. Odpoledne a večer jsem otravoval lidi SMSkama a vůbec jsem se flákal na netu.
Rameno (pravé) je furt v háji, Skarletka má strach, jak si to udělám levou rukou, když jsem pravák a pravou nemám pohyblivou. Aspoň někdo se stará o důležitý věci.

27.12. 2000
Dneska ráno jsem vstal o hodinu dřív, abych sebou mohl plácnout pod horkou sprchu, když to neplatím já, ale koleje. Parááááda. Pak jsem se říznul při holení a píchl se do oka sponou z kravaty. To už taková parááááda není.
Do práce jsem dorazil akorát, ale jak idiot jsem si zapomněl klíče, tak jsem musel čekat na idiotskou kolegyni. V práci jsem se flákal a dělal jen nějaký pitomý tabulky.
Odpoledne jsem šel do ČT na ferneta. Byli tam nějaký lidi a koukali na televizi a taky policajti, co koukali na lidi. A pak ještě já koukal na policajty co koukali na lidi. V ČT je spousta lidí. Píšou petice, chodí do restaurace, píšou sei mejly a nějaký petice, poslouchají blbý lidi na telefonu a pijou ferneta. Asi půjdu dělat do ČT.
Dal jsem si fernety, pak kolu, pak jsem jel na kolej, pak jsem si dal další fernety, pak jsem přijel na kolej, snědl někomu jídlo a v jednu šel spát.

28.12. 2000
Brrrr.... motá se mi hlava, fernety ještě působí. Ujelo mi metro, potom na schodech z metra stála nějaká tlustá osoba a protože dvě tlusté osoby na jedněch schodech se nevyhnou, tak jsem se zase zdržel a přišel do práce později než má tupá kolegyně. Nemohl jsem teda hned od rána hrát těžce pracujícího a než jsem se převlíkl a sedl za komp, musel jsem strpět ranní nával jejích idiotských keců.
Večer jsem Bohoušovi vyjednal rande s nějakou ženskou z netu, protože ten vůl se s ní furt bavil o nějakým vylizování či co a já si chtěl zahrát na netu piškvorky. Tak jsem to trochu urychlil.

29.12. 2000
Ráno jsem se zase na hodinu naložil do horký sprchy, takže nejsen, že jsem byl rozmáčenej jak ten chlap, co v jednom filmu spadl na tři týdny do studny, ale ještě jsem nestihl tramvaj a dorazil pozdě do práce.
Odpoledne jsem zdárně unikl revizorům v metru a na čundrslevu jsem se za 72 peněz dostal vlakem do Zlína.
Zlín je hnudný město.
Ale jsou tam hezký holky.
Milé holky.
A pivo.
Hodně piva. A tak když jsem se opil, mě odvedli nad ránem někam do bytu, kde bylo teplo, tak jsem se svalil a spal.

30.12. 2000
Probudil jsem se opilý. Tak jsem šel zase spát. Potom jsme šli zase do hospody. Nikdo moc nepil, ale i to stačilo Renatě, aby si plivala do dlaní a běhala to vylejvat na záchod.
Potom jsem šel spát. Teda vlastně až potom, co jsem se opařil při koupeli.

31.12. 2000
Když jsem se probudil, bylo poledne, tak jsem vstal a dostal jídlo. Po dlouhý době normální jídlo. Sežral jsem žral kuřátko se šunkou a sýrem a šli jsme za Renatou.
Ta nás začala nekompromisně napájet. Já si dal jen pár fernetů, ale Barča pila víno a měla ho mnohem víc, než já ferneta. Do toho nám Renata pouštěla hnusný písničky a říkala, že jsou to oplodňováky a bleženě se usmívala a vlhly jí oči dojetím. Nebo možná tím, že tam přišel nějakej maník.
Ale taky holky dělaly chlebíčky a očka a já dostal důležitou funkci ochutnávače. To je dobrá funkce. Teda až do chvíle, kdy mi Barča dala ochutnat okurku, kterou obalila křenem.
Potom mi Renata ukazovala plyšovýho draka a vysvětlovala mi, jak mu obalit ocas prezervativem, že potom ten ocas dostane správný tvar, velikost a tvrdost. Škoda, že byl ten drak plyšovej. Škodolibě bych se mu smál, že musí používat prezervativ a že je zelenej (ocas, ne prezervativ).
Taky se mi dostalo od toho dámského spolku školení o chuti semene a co mám jíst a pít, aby bylo dobrý. Renata ještě předvedla techniku (jen jako!)úplného vyždímání veškeré té životadárné tekutiny (ne, o fernetu to nebylo) na osm kroků. Potom jsem si dal chlebíček, ale Barča to žalovala Renata a ta mě seřvala, že nemám jíst chlebíky, když bude večeře. Já jsem potom žaloval, že si Danča dala tři očka a nastalého zmatku využil a snědl další dva chlebíčky a jedno očko.
Potom byla večeře, potom už legálně očka a chlebíčky, do toho fernet a potom ještě fernet a taky nějaký fernet. Potom jsme vzali fernet a taxíkem odjeli k Barče do práce. hned u práce má svah s vlekem a nějaký opilci tak lyžovali a pili. Tak jsme vyšli nahoru, potom byla půlnoc a tak jsme pili šampaňské a potom šli do baráku a pili šampaňské a pili fernet a pak jsme šli spát.


WebZdarma.cz