Prosinec 2001


1.12.2001 sobota
Tak je to rok, co dělám v Praze. Městě, jehož sláva se hvězd dotýká a má sto věží. Nebo jak se to říká.
Jinak jde samozřejmě o město k zblití ohavné. Udělám novou anketu o nejhnusnější město, jestli má někdo nějaké tipy, tak by mi měl dát vědět. No jo, ankety - největší úspěch měla anketa, kde jsem se ptal, co by mi chtěl kdo učinit. To jo, na to se lidi chytaj a hýřili nápady a vůbec se projevilo, jaký jsou lidi svině a banda surovců netolerantních. Hadi.
Už jsem strašlivě dlouho nikam nevypadnul se spacákem, následkem čehož na mě sedá splín z Prahy, blbých lidí, kterých jsou tuny a z blbé Prahy, kterou bych nejraději srovnal se Zemí. Teda až by mi dávali peníze jinde.
Na Mlejně prořídly řady účastníků, spousta jich odjela domů a jen jeden přijel. Tak jsem pil, dovezl si dalšího ferneta a bylo mi fajn. Venku byl sníh a mrzlo.
Taky jsem hrál karty a prohrál všechny sirky a ještě jsem si sirky půjčil a ty jsem taky prohrál.

Ožral jsem se a vlezl do potoka
Večer jsem se opil a šel se koupat do potoka. Voda byla pěkně studená, ale horší je, že jsem si o ten zmrzlý sníh rozedřel chodidla, sakra. Taky jsem strčil ruku do kotle a tak jsem se báječně spálil. Jinak se nic nedělo.

2.12.2001 neděle
Ráno jsem ani nepil.
Nálada je zamrzlá a to nejspíš proto, protože vyhasl kotel i pec a protože nikdo nepije. Dokonce ani Bára.
Odvezli mě na vlak a já jel do Prahy. Bylo hezky, mrazivo a modrá obloha. Měl jsem sluneční brejle a zvednutý límec, takže na mě nebylo moc vidět a tak po mě celou cestu koukala nějaká holka. Měla vyšpulený rty, protože jí skoro chyběla spodní čelist, takovej krysí obličejík měla. Ale jinak byla fajn. Od krku dolů.
V Praze jsem se dal opět do požírání všeho možného, včetně polívek, které mi na cestu nabalila Bára. Vařím děsně rád a hlavně teď, protože u sporáku je největší teplo z celého bytu, zvlášť, když se občas opařím.

3.12.2001 pondělí
A je to. Blbé Vánoce na dosah. Zvracet se mi chce. Tuny lidí běhají jak šílené, pořád někdo vřeští něco oBlbý a hloupý Vánoce rolničkách a všude všechno bliká a svítí a mně je z toho blbě a lidi vláčí velké balíky jak na nádražích v Moskvě a pán, co nám v práci čistí okna má červeného kulicha se žlutým páskem a nápisem "Šťastné a veselé" a už nevím co je šťastné a veselé a každej udiveně funí, že k mobilům dostane deštník nebo vestu a co je lepší a že na Vánoce jede k babičce a všichni jenom Vánoce a Vánoce a Vánoce.
Zasraný Vánoce. A pročže jsem sprostej? Protože mě Vánoce pěkně serou.
Taky mi psali jistí blbové, kteří se domnívají, že rozhovor s Vitáskem se týká nějakých perverzních orgií či něčeho takového. No to teda ne, bavili jsme se pouze o tom, jaké to je spát s manželkou a dvěma dětma na dvojlůžku. A poté, co mi další z úchylných Howadoorových známých, Vidlásek, sdělil, jak malé dvojlůžko japončíkovi mají, tak mám chuť uspořádat sbírku "Za větší pelech pro Japončíka".
Hm, trapné. Nemám co psát. A tak dál nic nedělám, koukám kolegyni Andree na prsa a jím koňak s octem a kuřecíma vnitřnostma.
No a do mojeho předvánočního rozpoložení mi začne ještě tupník Howadoor doporučovat, ať si do jídla místo koňaku naseru.

Já: Já nepiju a už vůbec ne vaječňák. Smíchal jsem to, protože toho Howadoorův recept na rozšíření jídelníčku
 bylo podstatně víc, ještě teď toho mám třičtvrtě.

Howadoor:  To je vážně úspěch. Vlastně jsi vynalezl takový prostředek, který ti každé jídlo upraví, aby ti vydrželo na tři i více dnů. Možná, že kdyby sis do toho jídla nasral, že by to bylo ještě levnější a účinnější.

Trouba.

4.12.2001 úterý

No tak že není každý normální, to je v pořádku. V pořádku už není to, v jakém nepořádku to má někdo v hlavě. Po dlouhé době jsem si vyjel podrobnější statistiku návštěvnosti stránek a zjistil jsem, že nějaký pošuk během včerejška vlezl na Chochoviny 12x! Takže až potkáte člověka, co má na čele vytetováno: 
IP: 195.212.198.130 
Hostname: mastik.mhm.cz 
tak vězte, že je to ten úchyl. Hadi jste všichni
Hm a taky bych měl uvést konečné stádium ankety, kdy mi čtenáři dávali najevo svou lásku a přízeň nejrůznějšími způsoby, kterými mě hodlali spravit ze světa. Tak jsem zjistil, že mi teda přejete samý hnusný věci, když zvítězil trest smrti nastěhováním Dušana v závěsu s asi ne příliš příjemným otevřením deštníku v zadku.
 Dneska je úterý, za pár dní pátek a konečně po dlouhé době vypadnu ven. Původně to vypadalo na nějaký výlet na Fatru s Howadoorem a tuším i jeho praštěným známým Vitáskem, ale jak to tak vypadá, tak pojedu do Českosaskýho Švýcarska, kde je moc hezky a teď už tam nebude tolik lidí jako v létě. Což je na druhou stranu škoda, protože po poslední mojí návštěvě tamních crás jsem dostal skvělý, vtipný a skvostný nápad. Je tam hodně skal, lesy a tak a mezi tím se proplétá spousta pěšinek, cestiček, cest, průseků a hatí. A těmito dopravními tepnami se řítí pomatení cyklisté, nedbajíce volání mozku a srdce, které ve svornosti vřeští, že je blbost řítit se na bicyklu stezkami, kde má i spousta pěších problémy projít. No a můj nápad spočívá v natažení struny nebo vlasce mezi dva stromy na takovýchto jízdních drahách cyklistů. Takový cyklista se pořítí a náhle dzzzzn a dál se řítí pouze bicykl. Cyklista je překvapen, podvědomě zděšen strachem z neznámé síly, protože neví co se stalo a jakéžeto energie ho tak plavně sejmula ze sedla. Tak a bude. 
Národní park České Švýcarsko

Jednou se mi to taky stalo, když jsem jel na kole a nevšiml si náhradu volejbalové sítě spočívající v nataženém špagátu. Měl jsem předlouho krvavý šrám na krku a od té doby nemám rád volejbal. Ovšem zábavné nemusí být pouze najetí cyklisty na drát či provaz, ale zábavné je i ustrnutí pohybu chodce nebo běžce. Pro příklady nemusím chodit daleko. Takový Bohouš, když se vkrádal do vojenského objektu ve Vyškově se rozběhl co to šlo a najednou prásk... a jeho běh ustal ve zlomku vteřiny takřka na místě. Bylo to v noci a Bohouš tímto způsobem ověřil pevnost tamního plotu z pletiva. Potom měl Bohouš krvavě otisknuté pletivo na čele a působil ještě komičtěji než normálně. 
NP České Švýcarsko - trapná Pravčická brána s tunama turistů
Nebo takový Zelí. Jednou na čundru jsme zabloudili, když jsme šli krást slepice a nemohli najít oheň, dke jsme nechali věci. Po chvíli bloudění Zelí spatřil světýlko a vyřítil se samou radostí přímo k němu. Náhle se zasekl jak zasažen tankovou střelou, něco zadrnčelo a Zelí se s úpěním sesul k zemi. Zmožen neutuchajícím smíchem jsem zjistil, že se Zelí zarazil o dráty lemující oboru, kde oheň plál. Hehe. Tak to má být, lidi mizerní. Tak. Teď se určitě zase chystá nějaký rejpal, aby mi opravil chyby, kterých jsem se dneska v zápisu dopustil. A zvláště se takový rejpal těší na to, až se ironicky zeptá, cože je to spojení "tamních crás". Takže se , vážený rejpale, ani neobtěžuj. To pouze jdu s dobou. Dneska je módní nazvat firmu pokud možno exoticky, nesrozumitelně a rozhodně cizím jazykem. Dnes už si těžko založí někdo firmu "Truhlík a syn - funebráci" či "MUDr. Ksichtík - plastická chirurgie". Kdepak. Dneska by to byly firmy "The Troohle family - black box" případně "MUDr. Bjůtifl fejs - jór bjůtifl xicht". A proto abych šel s dobou, tak nenapíšu "tamních krás" ale "tamních crás" což zní hezky moderně.
Véééliká romantika v NP České Švýcarsko Rozpláclá fotka Českého Švýcarska

5.12. 2001 středa

Tak. Zjistil jsem, kdože je ten člověk, co na tyhle stránky předevčírem lezl 12x. Je to fanatická pražský město-nacionalistka Pavla. Děsný. Do práce za mnou přišel Bohouš a zabavil mi režijku. Je děsně voprsklej, klidně mi vrazí do kanclu a chce po mě průkazku, i když ví, že ji na víkend budu potřebovat. A to je proto, že jde někam něco fotit, což má za následek zničení filmu zcela obludoidními chochovinami. To souvisí s jeho posedlostí dostat se mezi umělce, na což má jedině v oblasti chlastu a kouření, protože Bohouš se dovede zchlastat a zhulit víc, než všichni umělci dohromady. Do mé číny, kterou jsem minulý týden sestrojil jsem přidal konzervu jater na cibulce, konzervu nasekaného krůtího lunchmeatu, dvě obrovské cibule, sójovou chilli omáčku a pytlík mraženého hrachu. Tím se pokrm znásobil ve svém objemu a vypadá to, že ten týden do výplaty to už vydrží. Taky jsem chtěl spát. 
Punkisti se vyznačují vrháním piv
Nespal jsem. Můj spolubydlící pořádal další párty svých známých, což jsou vesměs vyznavači punku, piva a kraválu. Takže po bytě za děsného řevu celou noc pobíhala spousta hovad ve vysokých barvených botách. Dvakrát mi takové onáušnicované hovado vletělo do pokoje. Poprvé jsem se mu snažil rozumně vysvětlit, že by mělo odejít. Podruhé jsem řekl, ať si jde vřískat někam jinam, což jsem neměl dělat, protože hovado po mě mrštilo nedopitou lahví od piva. Tak to je fakt báječný. Spát v zimě, politej pivem a navíc desítkou. Raději jsem se v pokoji zamknul a udělal jsem dobře, protože v zápětí začal kdosi dobývat. "Ty hajzle, dej mi to pivo!", řval kdosi za dveřmi. Potom jsem slyšel ještě dohadování několika osob, jak vyrazit dveře. Smál jsem se, protože na to by ti opilci neměli. Potom jsem se smát přestal, protože se začali bavit, že dveře zapálí. Nakonec mi o dveře rozbili několik lahvových piv a šli do obýváku. V tom strašným kraválu vůbec nešlo spát, blbci. No a dneska ráno všude smrdělo pivo a všude byly flašky. Ach jo. A hned ráno v práci jsou všichni ožralí, jelikož včera byl nějaký mejdan v práci, kde bylo jídlo i pití zadarmo. Hned ve dveřích se mě opilá Andrea tázala, proč jsem tam nebyl a pak přišla její šéfová a taky nevypadala nejstřízlivěji a obě někam odešly. Howadoor mě nutí jet do Mexika na nějaký příšerně vysoký sopky a taky chtěl vědět, jak se řekne finsky "do prdele" a pak říkal, že neví, kde je Liberec a Děčín. 
A v rádiu pořád hrajou Beatles. Jak by řekla jedna kočička, "to je pajáda". Jenže ta kočička nemá ráda Beatles, ale punk a to já ne, protože punková hovada házejí pivem. Tak.

6.12.2001 čtvrtek 
Den začal úplně tradičně, jako by ani nemělo dojít k nějakému trapasu. 
Bohužel došlo. 
Ráno jsem vstal a pohlédl na věci, které jsem si včera vypral a vybral košili, na které bylo nejméně vody, přes noc zmrzlé. Potom jsem odešel na chodbu, kde je tepleji, než v pokoji a žehlil jsem. Košile syčela, jak jsem žehličkou roztápěl tenoučkou vrstvu ledu a já si liboval, jak jde od žehličky teplo. 
No, abych vysvětlil hlavní dnešní událost... 
Stanu se mocným  a silným a bude to
Jsem tlustý jako dobytek, ale rozhodl jsem se s tím skoncovat a vypracovat si tělo, při jehož odhalení si budou trhat rodidla ženštiny v širokém okolí. Zanechal jsem úvahy o metodách televizních diet, diet různých rádobyslavných lidí, zanechal jsem nápadu dřít neustále fyzicky a i v kanclu bezúčelně pobíhat, abych žhavil tuk jak kladenskou ocel. 
V té době se do toho vložil Howadoor, kterého tímto zvu hadem a proklínám ho do smrti smrťoucí. Nejdříve zaslal mejla o tom, že je báječný léčitel a všechno zná a všechno umí. A že prý byl taky tlustý, ale teď je to kulturista a turista a horolezec a cyklista a vůbec děsně nabušený borec a za všechno vděčí moderní době a moderním metodám. A napsal, abych si udělal tajnou medicínu, po které ohromně zhubnu, jak mávnutím proutku odhodím desítky kilogramů tuku a budu rvát oblečení obdivuhodnými svaly. A napsal recept: 
aspirin + kofein + efedrin + senna čaj 
Nevím, jestli to byl senna čaj, ale bohužel jsem si pamatoval ten efedrin. A k tomu Howadoor dodal: 
"Aspirin, kofein a efedrin tě nabudí, že budeš lítat po posilovnách a z čaje se posereš." 
Zajiskřil jsem očima v očekávání blahodárných účinků a netuše, co složky tohoto koktejlu znamenají jsem se vypravil je shánět. Copak kofein, ten je v kávě, to dá rozum, stačí si občas namazat chleba lógrem kafe, nebo si z lógru udělat placičky. Pro ostatní jsem se vypravil do lékárny. 
V lékárně byly dvě fronty, dvě lékárnice a hromada hnusných tlustých důchodkyň, pro které je věcí osobní prestiže, aby měly co nejvíce různých tabletek, pokud možno nejrůznějších barev a tvarů a velikostí. 
Po asi deseti minutách blbé fronty jsem se dostal na řadu a pravil jsem: 
"Aspirin - třikrát!" 
Lékárnice pokývala hlavou a otočila se pro aspirin, zatímco důchodkyně ve frontě si šeptaly, proč takový mladý junák potřebuje aspirin. Lékárnice položila tři balení aspirinu na stůl a otázala se: 
"Ještě něco?" 
"Ano", odvětil jsem a dodal: "Ještě efedrin, taky tak třikrát." Dnes si v lékárně koupíte maximálně hajzlpapír, jinak musíte loupit
Ticho. 
Obě fronty zmlkly, lékárnice vytřeštila oči, druhá lékárnice taky vytřeštila oči, důchodkyně taky vytřeštily oči a já taky vytřeštil oči, protože jsem se polekal, jak na mě všechny ty babice vytřeštily oči. 
"Cože?", zvolala na celou lékárnu lékárnice. 
Chtěl jsem dodat nějakou vtipnou hlášku o tom, že špatně slyší, když zákazník musí dvakrát říkat co chce, ale rozhodl jsem se vzhledem k nastalé situaci neprovokovat, tak jsem pouze slušně a aby slyšela, tak hodně hlasitě, zopakoval: 
"Třikrát efedrin." 
Babice důchodkyně s vytřeštěnýma očima hekly, já pořád nevěděl proč. A lékárnice s údivem pronesla: "Panebože, to nejde, jak to myslíte?" 
Vůbec jsem nechápal, o co jde, ani proč mi říká pane bože, ale už mi bylo jasné, že toto není normální nákup v lékárně. Vtom se do toho vmísila druhá lékárnice: 
"Na co to potřebujete?" 
Sakra, proč tak blbá otázka, říkal jsem si. Kdybych kupoval prezervativ, taky se mě na to zeptá? Copak je možnost, aby odpověděl nějak nečekaně, jakože třeba mám prezervativ místo čípku do zadku? A korunu tomu všemu dodala důchodkyně za mnou, která pošeptala důchodkyni za sebou: 
"Neměly bysme zavolat policii?" 
Jenže důchodkyně jsou nahluchlé a tak aby se slyšely, tak nešeptají, nýbrž řvou. A tak ten blbý dotaz o policii zazněl ztichlou lékárnou. 
"Prosím?", otočil jsem se na bábu zvýšeným hlasem. 
Bába couvla a nahodila výraz, který mívají lidé při úprku před vrahem. Situaci zachránila lékárnice: 
"Víte pane, efedrin vám nemůžeme prodat, je to pouze na předpis ve vyjímečných případech, jinak je to droga a další drogy se z toho připravují." 

HAJZL Howadoor! Do háje jak mám vědět, co je zač nějaký blbý efedrin, když jsem ho v životě nepolykal, drogy jsem nebral a ani nevyráběl? Dobytek, tohle si vypije, had mrzkej. 
Tak jsem z lékárny vycouval za stálého ticha a zhnusených pohledů spousty lidí. Až do večera jsem trpěl depresemi a pocity méněcennosti, trpěl jsem jak zvíře, trpěl jsem skoro stejně, jako když vidím hada a to trpím úplně strašně. Prý vinný sklípek na Ukrajině. Když se tam člověk vožere, asi se z něj blbě leze.

Potěšil mě jen jeden čtenář, který mi zaslal fotku z Ukrajinského vinného sklípku, tak ji sem dám, ať nemusím kreslit, jak mě v lékárně ohrožuje stádo důchodkyň.

7.12. 2001 pátek 
Po včerejším fiasku jsem zmobilizoval všechny síly. Tak jsem hned po ránu seřval po mejlu Howadoora:

Nemohls mi říct, ty hade, že efedrin je zakázanej? Udělal jsem ze sebe totálního debila, když jsem efedrin doloval v lékárně z vyděšené obsluhy!!!! AS 

Odepsal:

Já se válím smíchy. Když ty ty moje maily dostatečně nečteš. Já ti totiž psal, že efedrin zakoupíš v posilovně. V lékárně se dostat dá, ale výhradně na recept. 

Ne, nepsal, že je to v lékárně jen na recept. A dále psal:Fuj, svinstva takový mi předepsal ten Howadoor!

Jinak už mix silné kávy s aspirinem (stačí 1-2 tablety denně) do značné míry funguje. Efedrin taky bývá obsažen v některých čajových směsích na hubnutí, ale otázka je v jakém množství - zase je třeba to vyzkoušet. Dost možná by zabraly i jiné věci, taurin nebo guaraná, ale jedině efedrin a kofein mají spolu s aspirinem synergický efekt (aspirin blokuje jakési mechanismy zodpovědné za udržování stálé teploty v těle, takže efedrin a kofein pak mohou působit termogenní efekt). Když to tedy budeš míchat s taurinem nebo guaraná, tak se vydáváš na pole neprobádané. 

A dále psal... 

Pak jsou taky látky na bázi chromu, chrom-pikolinát a podobné. Ty fungují velmi obstojně, téměř žádné nežádoucí vedlejší efekty, ale jsou svinsky drahé. K dostání například v těch posilovnách, ale už tady v Brně za to chtějí nehorázné sumy, natož v Praze. Nicméně to má viditelný efekt, organismus spaluje tuky jak jatý. A nakonec třeba karnitin. Údajně o něm platí skoro totéž co o chromu, ale já to nikdy nezkoušel. Rovněž svinsky drahý. 
Viktor 

Ten mizera odepsal nejen drze, ale dokonce mi nutí taurin, guaraná, chrom pikolinát a další idiotiny. Ten parchant si myslí, že zase půjdu do lékárny, jenže tentokrát by po mně asi už i střileli a přivázali mě k mučednickému kůlu a dělali mi strašné věci. Ha, na nic mu neskočím. A to mě chce tahat na Popocatepetl, což je strašně vysoký kopec v Mexiku, na kterém je sníh a led a ten kopec se celý třese a hučí a kouří a říká se tomu aktivní sopka. 
Snad bude zítra dobré počasí a bude mrznout a ne pršet, protože beru spacák a jedu do skal, kde bude hezky a nebudou tam žádný důchodkyně, co na mě poštvou policajty. 
A nebude tam ani Howadoor i se svýma radama.
A nebude tam ani šéf, který se teď řítil po chodbě a řval:
"Kurva, tady je to zasraný jak v Kyjevě na letišti!"

Večer jsem si sbalil věci na víkend a zjistil jsem, že boty za dvě stovky od Vietnamců stále drží a ještě pořád není nutno rozpadající se podrážku omotávat lepicí páskou ani jiným upevňovadlem.

8.12.2001 sobota
Je pěkná zima když vyjíždím z Prahy a ještě větší zima, když dojíždím do Českosaského Švýcarska. Ale hezky.
Po letech jsem dokázal dostat odulé tělo na Falkenštejn, což je takový pěkný hrádek, či spíše zbořenina. Nahoru se leze zvláštním způsobem, jakýmsi tunelem, kde nějací barbaři odstranili kusy dřeva, dříve sloužící jako schody. Větším problémem se však ukázalo, že přístupová cesta byla původně vyražena do skály pro nějaký středověké trpaslíky a ne pro normální lidi, kteří mají sto kilo. Tak jsem si o skálu odřel zadek i břicho, ach jo....stála na schodech a třásla se....
Kousek dál je malá vyhlídka. Když jsem šel z vyhlídky dolů, tak se za mnou pokoušela slézt dolů i ženština. Držela se panicky zábradlí a skučela do skal, že to nepřežije, že má strach a divně se klepala a chvěla a vydávala funivé zvuky. Protože jsem ohromně statečný turista skálolezec,  jal jsem se ženštinu uklidňovat, že to nic není a že zde je všechno bezpečné. Načež ženština slezla dolů, ale o chvíli později kňučela a funěla opět, jelikož se vydala po stezce na sever a ta stezka byla zledovatělá a po straně byl sráz dolů, kam padají ztřeštěné ženštiny, když chodí někde po zledovatělých stezkách, místo aby doma třeba seděly u televize a drbaly na klíně kočku či jiné domácí zvíře nebo jedly Čabajku.
Jak jsem tak korzoval a koukal na hloupé Němce, jak przní národní park, tak jsem zjistil, že nemám rukavice ani čepici a opouštěla mě má víra v můj spacák, který po několika letech a stovkách naspaných nocí v něm zdaleka nevykazoval kvalitu, jakou se honosil, když byl nový a já Tarabisovi na hnoji u Biskupic předváděl, kterak spát jen v trenkách a s pootevřeným spacákem.
A protože se stmívalo, tak jsem se dotázal pana Vlka, jestli mě neubytuje. Pan Vlk mě ubytoval, ale za 150 peněz, čímž mi způsobil, že do pátku (v lepším případě) disponuji částkou 80 haléřů, což není moc.
Nicméně pan Vlk topil a já jsem spal. Horší bylo, že mě bolel loket, který jsem si zprasil při lezení na skále a také přirození, které jsem si skřípnul, když jsem přisouval matrace na posteli u pana Vlka.

9.12.2001 neděle
Ó buď pochválena modrá barva, jelikož včera modrá nebyla a já fotil, ale fotky nebudou nic moc. I dnes jsem fotil a fotky nebudou nic moc, ale bude na nich modrá barva nebe bez mraků, což fotky oživí a způsobíženština se řítí ze skály "pastelovou plasticitu". Nevím, co to znamená, ale četl jsem to v jednom časopise a znělo to odborně, ale ne tak odborně, že se to nesmí psát česky, ale tak odborně, že se to česky píše a stejně to odborně zní.
Na Dolském Mlýně u Jetřichovic v Českosaském Švýcarsku je pořád hezky, jenomže místo kůlů, po kterých se dříve přelézala říčka a peřeje a další vodní chrchlátka jsou tam teď dřevěné lávky se zábradlím, už je to takové moc civilizované.
Taky jsem viděl stopy rysa, ale nebyl po ruce ani luk, ani peří na hlavu, tudíž jsem se nemohl vtělit v indiánského lovce a lítou šelmu skolit svištícím šípem. Tak jsem si aspoň zvrtnul kotník.
Po návratu do Prahy jsem zjistil, že nemám klíče od bytu, proto jsem otravoval spoustu lidí, kteří mě různě vozili po Praze, volali si a předávali, až jsem se dostal ke klíčům. 
V lednici se umělohmotná krabička, do které nakládám směs na čínu, nafoukla a když jsem ji otevřel, tak si ulevila, jako když se propíchne kelímek se zkaženým jogurtem. Směs nějak divně zaváněla, tak jsem ji zalil kečupem a moje čína tak teď již nesmrdí, nýbrž voní po kečupu.

10.12.2001 pondělí
Někam se mi zakutálel dvacetník, takže se moje hotovost smrskla na 60 haléřů. V práci jsem zjistil, že moje trapné vystoupení z konce minulého týdne ohledně efedrinu nezůstalo bez odezvy. Kromě obvyklých mejlů, že jsem blbec a tupec jsem dostal i nabídku, abych příhodu o pokusu zakoupit efedrin převyprávěl pro nějaký tupý školní plátek. 
Načež se opět ozval Howadoor, původce celé aféry a začal mi doporučovat další metody, jak zhubnout. Prý si mám udělat vývar z cigaret a ten pít. Potom mi doporučil cigarety žvýkat. A nakonec mi řekl, že mám jíst jód, protože zhubnu, budu chytrý a budu mít skvělou paměť. A k tomu dodal, že když toho jódu sním moc, tak budu tlustý, tupý a se sklerózou. Završil to chlubením, že je přes diety odborník a že jeho šéf taky držel dietu, dostal z toho infarkt a v nemocnici zhubnul 30 kilo. Tak fungují Howadoorovy diety.

7 cigaret za hodinu a půl,aneb odvykáme kouření
Andrea týden mluví o tom, jak přestává kouřit, tak jsem se rozhodl, že jí budu počítat, kolik cigaret vykouří. Přišla v osm do práce a v půl desáté si zapalovala sedmou cigaretu, tak jsem přestal počítat, jinak bych se zpěnil vztekem, jelikož kouření cigaret a podobných svinstev považuji za pěkný humus a jednou si zakoupím obrovský kožený bič a kuřákům budu efektně usekávat cigára od huby, jak jsem to viděl v jenom cirkusu.
Včera večer jsem na zastávce viděl jednu holku, co měla velký prsa a velký oči a vypadala jak nějaká Arabka či cosi takového. A dnes jsem si uvědomil, že takovou Arabku není možné ohromovat číselnými rozměry jako běžnou ženštinu a zjistil jsem, že nevím, jak Arabku ohromit. Šel jsem tedy do knihovny a četl jsem knihu Rúmí a súfismus - muslimská mystika. Knížka byla pěkně blbá, protože to není žádná islámská Kámasutra, jak jsem myslel, nýbrž prašivé žvásty. Pak si vedle mě sedla nearabka, nějaká studentka, co měla větší prsa a hezčí oči, než včerejší Arabka, tak jsem už nečetl Rúmí a súfismus, ale článek o umělecké fotografii a aktu.

11.12.2001 úterý

Ráno jsem viděl, co jsem dosud ještě neviděl.Ženština s obrovskýma očima
V metru byla jako obvykle nechutná tlačenice, navíc zkolaboval jeden vagón, takže lidi z něj se narvali do zbylých, čímž se nahuštění masa zvětšilo na maximum. A pak to přišlo. Koukl jsem vedle a tam stála ženská s očima. Ona neměla normální oči. Ona měla OBROVSKÉ oči. A aby to nebylo málo, tak ty obrovské oči měla strašně vypoulené. Jestli někoho napadá přirovnání ke kresleným postavičkám, tak to není namístě, protože ta ženská měla oči daleko větší. Neskutečné, ohromné, vypoulené oči, téměř vyhřezlé z očních důlků, které absolutně nestíhaly pojmout hmotu oka. A jako třešnička na dortu, teda spíš pořádná třešeň, třešeň velká jako meloun, jako balón vzduchoplavců, třešnička velká jako atomový hřib, tak ta ženská měla na očích brýle. Tedy brýle... tlustá dioptrická skla, předpokládám, že z dalekohledů hvězdárny.
Tak když se sečtou obrovské oči, natlačení v metru, vypoulení očí a brýle, které to celé zvětšily, tak není divu, že jsem začal smíchy brečet. Ne brečet jako nahlas řvát, ale slzet smíchy. A nebyl jsem sám. Lidi po sobě koukali, kýváním hlavy se upozorňovali na tento nezvyklý jev a mladší jedinci, říká se jim týnejdžři, se smáli i hlasitě a k tomu měli hlasité poznámky o ztopoření očí.
Obludné.Chleba, mlíko, palačinky, fernet a košík je plnej....
Do práce mi volal známý a ptal se mě, jestli si nechci zaskákat. Naposled jsme se viděli asi tak před pěti lety, když jsme skákali a to jsem byl o pár kilo lehčí. Známý se ptal, kdy přijedu a já jsem mu sdělil, že nepřijedu, protože nemám peníze a nechci jim ničit padáky, které nejsou stavěné jako nákladní. On byl hrozně vtipný, jako vždycky a řekl, že takový padák unese i vola. Načež jsem mu sdělil, kolik vážím, potom bylo v telefonu chvíli ticho a ještě chvíli ticho, známý se přeptal ještě jednou, ještě jednou jsem mu řekl kolik vážím a on potom řekl, že sice by mě padák unesl, ale on si ho nenechá kurvit a prý si mám sehnat padák, který se používá na distribucu humanitární pomoci a to jsou děsně velké padáky, které unesou děsně moc a unesly by i mě, ale takový padák je normální padák a já nechci normální padák, ale paraglajd, protože to je daleko lepší a člověk na něm nevisí jako jouda na normálním padáku a dá se s tím přistát normálně a ne sebou potupně švihnout na zem.
Kdyby mu ten člun bouchl pod prdelí, tolik by se nesmálTak jsem byl opět navnaděn a listoval jsem tak po internetu a našel jsem spoustu hezkých obrázků o skákání a tak teď chci skákat, ale je po sezóně, tak můžu skákat jenom z okna, nebo pod tramvaj a nebo přes švihadlo.
Haha, ten je zase vtipnej, říkáte si a myslíte si, jak je to zase pokus o vtipný zápisek, jenže to jste teda na omylu, protože jde zase o realitu a nic než realitu. Když si lidi skáčou v nafukovacím člunu nebo s nákupním košíkem a podobně, proč já bych nemohl skákat pod tramvaj nebo přes švihadlo?
Tak.

12.12.2001 středa
Tak máme výplatní den. Dostal jsem výplatní pásku s číslama. Tak budu mít co jíst. Až mi přijdou prachy naBar s flaškama a tak konto.
Mám hlad a nemám za co jíst. Ale psala Skar, že se mám kouknout na jejich bar. Má ho Skar a Sašenka, dvě polonymfomanky a v baru je hezky. Dělal jsem, jak mě to tam zajímá a využil jsem situaci a sežral z pultu burské oříšky a nějaký sušený chleba a mandle, co dávají ke kávě a rajče, když jsem vlezl do kuchyně.
Mají tam báječnou věc. Člověk jde na záchod... otevře dveře... samo se rozsvítí světlo. V podlaze jsou dva pásy, jeden pro pány, jeden pro dámy. Na těch pásech člověk odjede až k oné místnůstce, kde se samy otevřou dveře, rozsvítí se a spustí nějaká vůně. Člověk pouze usedne a koná. Až vykoná, tak se zvedne, samo to spláchne, zavoní a rozjede se jezdící pás zpět k baru. Báječné.Koutek pro hromadné sexuální vyžití


Mají tam barové židličky i křesla a stoly a spoustu flašek. Mluvil jsem pouze o absintu, abych ze sebe neudělal blbce, protože tam mají asi 30 druhů kávy a taky ouzo, ale nevím, co to takové ouzo je.


Sašenka mi dala nějakou příšernou brožurku. Jmenuje se Cesta ke štěstí a je to příšerná hámotina, navádí člověka dělat strašné nechutnosti a blbé dekadentnosti. Namátkou z obsahu:
Dbejte o sebe
Nebuďte promiskuitní
Dávejte dětem lásku a pomáhejte jim
Dávejte dobrý příkladNa sračky, na sračky, to je vůle máááááá.....
Snažte se žít v pravdě
Nevražděte
Nedělejte nic ilegálního
Neškoďte lidem dobré vůle

a další příšernosti. Ne, já si nedělám srandu, ta brožurka fakt existuje a jestli ji chcete vidět, tak se ke mně přijďte podívat. Abych nezapomněl, ještě tam píšou "Buďte pracovití a Buďte důvěryhodní. Strašné. A taky v té brožurce píšou, že to není náboženské žvást, ale žvást zcela pravdivý, ke štěstí vedoucí.

Ale abych se vrátil k Baru Sašenky a Skar. Je v jedný ulici u Václaváku, což je takové dlouhé náměstí v Praze. Ta ulice se jmenuje Krakovská a jmenuje se Tichá dohoda. Nevím, proč se tak jmenuje, ale asi proto, že hned přímo proti baru je bulharské velvyslanectví a kousek vedle policajti a sklad zbraní. Předpokládám, že na základě tiché dohody se bude v Tiché dohodě obchodovat s drogami, ženami, zbraněmi a kolem se budou potulovat svalovci s černými brýlemi a budou se tvářit přísně a taky kolem budou policajti, aby to nevypadalo, že se tam obchoduje s drogami, ženami a zbraněmi.
A abych nezapomněl dodat na závěr dnešního dne.... v baru žádný jezdící pás na záchod není. Musíte po svých.

A jak jsem tak trávil příjemně a s plným žaludkem, tak mě naštvala Bára, jelikož vyhrožuje, že bude skákatPo dopadu servírujeme masovou směs Homo parasut sapiens padákem, z čehož teda kouká určitě něco děsného, ona skočí a protože má velká prsa, tak ji ta prsa převáží a Bára si zlomí nohu a pak bude chtít, abych jí otvíral dveře a nosil jídlo z ledničky skrze nemohoucnost skrze tu její zlomenou nohu. A tak jsem jí řekl, že skákat padákem nebude, protože z ledničky nic nosit nechci a Bára řekla, že teda bude skákat bunjee jumping, což je skákání na gumě a to mi nevadí, protože Báru přivážou za nohy na gumu a ona skočí a na zemi se praští do hlavy a bude ji bolet hlava a nebude mít chuť na jídlo a já nebudu muset tahat jídlo z ledničky.

13.12. 2001 čtvrtek
Tak mám peníze. Teda už zas tak moc ne, protože to tak bývá vždy, že během prvních pár dní po výplatě utratím většinu výplaty. Ale přesto mám za co jíst, což je skvělé.
Pravděpodobně se tento web chýlí ke konci, končí jeho aktualizace. Protože jsem se rozhodnul. Rozhodnul jsem se jet v lednu pryč. Ne jen tak někam pryč, ale pryč s Howadoorem a podobnými úchyly. Tito úchylové neustále lezou po horách a kopcích a nejraději jsou, když přitom převelice mrzne, padají laviny a padají obrovské kilové vločky sněhu a řádí strašné vichřice, že i Yetti se balí do kožešin a třese se hrůzou.
No a s těmito úchyly jedu v lednu na přechod hor. Nebudou to sice Himaláje, kam úchylové rádi jezdí, ale bude to Fatra, což jsou hory také a také tam mrzne a padají vločky a řádí vichřice.Zrádné hory a můj život ve strašném ohrožení
Howadoor se strašně směje, jelikož na takové hory nemám ani zkušenosti, ani výbavu ani vůbec nic a on se pořád směje, protože ví, že mám boty od Vietnamců, ve kterých je zima i na podzim, natož v zimě, kdy je prý tam i mínus 30 stupňů pana Celsia a protože ví, že ty boty mají prasklou podrážku a propadlé jsou a chybí jim kus paty a taky ví, že nemám batoh, jen takový ruksáček a taky ví, že nemám speciální ponožky se stříbrným vláknem, což tito úchylové mívají a taky nemám stan a vařič a můj spacák je dobrý leda tak jako márniční vak pro umrlce a nemám teplé oblečení ani drsný výraz úchylů a Howadoor to všechno ví a směje se. A protože mám strach, tak on se směje ještě víc a povídá, že prý když mi bude zima, tak mě zabalí do fólie, kde se budu dusit a ještě říká, že mě v té fólii bude polévat horkým čajem, jelikož Howadoor je úchyl z největších a tahá sebou na přechod hor fólii a vařič a čaj. A já budu udušen fólií, zmrzlý strašlivým mrazem a opařen čajem. Ach jo. Tak až tento deník nebude aktualizován, tak víte, co se mi stalo.
V práci mám průser, jelikož jsem se nedostavil na včerejší vánoční besídku, kde mě všichni sháněli a ptali se, kde jsem a mysleli si, že na vánoční besídky kašlu. A to měli pravdu, na vánoční besídky kašlu. Blbé vánoční besídky. Stačí si vzpomenout na loňskou vánoční besídku, ze které mám ještě teď noční můry. A Andrea, moje prsatá kolegyně, mě obhajovala, že prý jsem introvert, že se bojím lidí a vyhýbám se jim a že prý když vidím člověka, tak dostanu děsnou vyrážku a poloinfarkt a proto jsem na besídku nepřišel. Ostatně co vím, tak se na besídce besedovalo tak, že šéfovi ujel autobus, tak spal na podlaze v práci, ostatní kolegové a kolegyně ještě dneska páchnou rumem, vodkou a jinými lihovinami a mají oteklé oči.
Večer jsem se jal velice utrácet, zakoupil jsem si balík burských oříšků a požíral je jen tak a taky jsem koupil konzervu žampionů, ale byla bez chuti, tak jsem ji po otevření zalil kečupem a celou snědl.

14.12. 2001 pátek
Ha! Spolubydlící jeden podlý! Odhalil jsem ho! V bytě je strašná zima (teď ne, ale bývala) a on si hraje na otužilého a netopí. A teď už vím proč. v koupelně visel prapodivný předmět, takový červený gumový a sušil se. A já pořád nevěděl, cože je to zač a k čemu to slouží. Teď už to vím. Je to takové duté gumové pružné udělátko (bože, ne prezervativ) se špuntem a nalije se do toho horká voda, udělátko se zašpuntuje a vtipně hřeje. A spolubydlící se hřál o gumové udělátko a mně tvrdil, jak je otužilý a netopil. Tak na něj vyzraju. Propíchám mu udělátko hřebíkem a bude muset začít topit.
A abyste věděli, že jsem strašně oblíbený a lidi mě mají rádi a píšou mi děsně chválivé mejly, tak tady jsou, abyste věřili, jaký jsem úžasný spisovatel a tvůrce skvělých webových stránek a vůbec hrozně fajn.

Ty jsi teda dobre eso.... poklona...XXX ...smekam klobouk....zase se mi pred ocima objevuje ten muj cerny klobouk...hmmm, radsi toho necham...
                                                                                                                             blue black blues

Evidentně je vidět, že čtenářka se klaní až k zemi (vyjádřeno XXX, což má symbolizovat tři křížky, tedy jako úplně grunt, tedy jako zemi) a dokonce smeká klobouk a navíc černý a to je fajn, protože černý klobouk mívají hlavně drsňáci a tak přede mnou smekají i drsňáci.Budu hvězda, budu mít miliony a koupím si spoustu jídla

Ty si proste KRAL!!! 
Musim uznat, ze existuju Pani s velkym P, ale ty si pan KRAL.Uplnou nahodou som sa dnes dostal do tvojho denniku a musim uznat, ze uz dost dlho som sa tak strasne nezasmial!!!! Neviem kto si, ale prosim ta o pokracovanie v takych clankoch, lebo to co si predviedol dnes, bolo na medajlu. Kaiserszose 

No tohle snad ani nemá cenu komentovat. Tento člověk má zcela reálný pohled na svět a konečně objektivně zhodnotil tyto stránky. A taky to vypadá, že dostanu medaili a takovou medaili nikdo nemá. Jedinou chybu to má v tom, že jde o čtenáře a ne o čtenářku. 

SUPER! Něco takového mi chybělo. Čtu si tvůj deník každé ráno jako noviny a hned mám lepší náladu na celý den. Vydej to jako knížku nebo aspoň v nějakých časopisech, to musí vidět víc lidí.
                                                                                                                            thouth

No jo, už je to tady, k hromadě skvostných titulů si zanedlouho budu moci připojit i titul "Veliký zasloužilý spisovatel".

Jsem bdělý na vavřínech, stoupám k nebesům radostí nad tolikou chválou.
A taky už mě nebolí přirození, co jsem si skřípnul o víkendu.

Zato takoví Američané k nebesům nestoupají, protože mají strach, aby jim zase do obýváku nevletělo nějaké to letadlo. Ale protože jsem v dobré náladě a konám dobré skutky a blíží se ty Vánoce, tak posílám Američanům jednu romantickou básničku, aby z těch teroristů nebyli tak smutní a užili si i něco radosti. Báseň je překlad do češtiny básně v angličtině z internetu.Afghánská premiéra

Hurá hurá bomby na New York padají
Hurá hurá raduje se svět 
Hurá hurá lide v ulicích tancuji 
Hurá hurá America is dead

Tak a jsem zvědavý, kolik lidí bude básní nadšeno a ocení jasný rým, jasnou myšlenku a to, že báseň není dlouhá. A to je fajn, když báseň není dlouhá, protože se lépe čte.

A večer jedu do Zlína. Prý je tam zima, tak beru mou novou čepici. Vypadám v ní jako idiot, ale je mi teplo.
Teplej idiot. To nezní dobře.

15.12.2001 sobota
Rozjímám nad včerejší cestou vlakem.
Povedla se mi báječná čundrsleva a celou cestu jsem seděl. Paráda. jel jsem v jídelním voze.
Byly tam dva číšníci, co pořád pili pivo. Byli děsně úslužní, takoví vlezdoprdeloidní.
Jeden byl cikán, tvářil se jako vrah a ruku měl omotanou obvazem, ze kterého prosakovala krev.
Druhý číšník byl vychrtlý, celý potetovaný a pořád povídal, že ve vlaku je zima, ale ve vězení ne.
Číšníci pořád popíjeli pivo a pouštěli nahlas trampský songy, takový úděsný, hraný s bubnama a na elektrickou kytaru. Cikán si navíc zpíval, ale děsně falešně, ještě hůř než já, když na čundru plaším komáry.Kriminálníci ve službách Českých drah
Přišla paní s malým děckem.
Vychrtlý číšník se k ní přiblížil a vyštěkl jí do obličeje:
"Zdravím, šéfíčku, tak copak si dáme? Určitě to bude čajíček s rumíčkem, co?"
Vyděšená ženština:
"Čaj prosím."
Vychrtlý číšník:
"S rumíčkem šéfíčku, že s rumíčkem?" 
"Mamí, já chci taky čaj!", ozvalo se dítě od ženštiny.
Vychrtlý číšník:"Há, šéfíček taky rumíček?"
Ženština:"Ne, jenom čaj!"
Vychrtlý číšník:"Ale my máme moc dobrý rumíček, šéfíčku."

A v tomto duchu probíhala celá cesta. Opilí číšníci běhali po vagónu a nadávali, jak jsou ty dráhy špatné, že se vagón kymácí. jenže na to si stěžovali, i když vlak stál na nádraží a kymáceli se jen číšníci. S přibývající cestou byli nalití stále víc a zatímco na začátku říkali "šéfíčku" pouze hostům (všem, ženám, mužům, dětem), tak po pár hodinách jízdy už říkali šéfíčku i průvodčí a policajtům, který chodili vlakem a všem nabízeli "rumíček".

V Přerově už jsem byl v jídelním voze sám a ti dva blbci si ke mně přisedli. Vychrtlý číšník začal vyprávět, jak byl dlouho ve vězení a cikán že byl ve vedlejší base. A že ve vězení sice bylo tepleji, ale rum mají lepší tady ve vlaku. Potom přišli tři skinheadi a cikán je šel obsloužit.

Ve Zlíně mě Bára vytáhla na nějakou oslavu, kde se pil Citrus, což někteří lidé spojují s fernetem a všichni ten citrus pili, což je nechutné, jenom Bára pila whisky a zalévala to červeným vínem. Já jsem pil tonik bez whisky a bez vína.
Stal jsem se opravdovým abstinentem.

16.12.2001 neděle
Je zima a mrzne a já chodím ve své nové čepici a Bára se směje a říká, že vypadám jako idiot.
Všude ve Zlíně jsou přiblblá světýlka a blikátka a lidi nakupujou jako šílení, ale šálu nikde nemají. Chci si koupit šálu a nikde nic. Hadi.Bára nerozumí módním trendům v čepicovém odívání
Včera jsem byl po dlouhé době v kině. V Zlíně mají hnusné kino. Obrovské a v dáli malé plátno. A hnusný sedačky s roztrhanou koženkou. Lepší to bylo, když děda promítal na prostěradlo starý Chaplinovy filmy.
Večer zase do Prahy. Čundrslevy vyšla a nebyli tam ani opilí číšníci.
Zato zima. Děsná zima ve vlaku, takže byla sranda, protože na podlaze umrznul sníh, co se tam nanosil na botách a lidi v kupé klouzali a padali. Hehe. Okna netěsnila a dělaly se tak vevnitř rampouchy a já jsem na ně dýchal, aby roztály, voda nakapala na podlahu, tam zmrzla a aby na podlaze bylo víc ledu a lidi víc padali a já jsem se mohl smát, protože byla zima a já jsem strkal hlavu do límce u bundy a lidi neviděli, že se směju. Hehe.
V Praze jsem hodil do hrnce kus masa, protože jsem měl po výplatě a několik kilogramů masa zakoupil. A koukal jsem se na film z Ruska, kde nažhavili velký meč a hrdinovi vypálili oči. jenže on byl chytrý a nějak ty oči vpoulil dovnitř, takže v rozhodující chvíli zázračně prohlédl a úhlavního nepřítele strašil šavlí. Jenže tam byla ženská a ta to všechno pokazila, protože úhlavního nepřítele střelila zezadu do hlavy, až úhlavnímu nepříteli vyletěla kulka čelem.
Tak jsem sežral maso a šel spát.

17.12.2001 pondělí
Umřu. Za necelý měsíc. Jedu totiž do hor, jak jsem již psal a teď o víkendu tam byl mocný Howadoor, aleUmrznu díky hadovi Howadoorovi nevedlo se mu a potupně se musel vrátit, aniž dosáhl vrcholu. Zapadl až po pás do sněhu a honili ho vlci a pak spadl do potoka a málem umřel. A Howadoor leze v Himalájích, zatímco já jen do schodů v práci a to jsem v prvním patře. Umřu. Tak musím sepsat dluhy, abych je včlenil do testamentu a pozůstalí je museli splatit.
Hlavně bude trapné, až mě budou nakládat v létě do rakve a zjistí, že moje boty do hor jsou od Vietnamců, bez paty a s prasklým zbytkem podrážky.
Ach jo, těžký život a krutá smrt nadějného horolezce.

Abych nezapomněl před smrtí ještě okomentovat film, na kterém jsem v sobotu byl.
Byl to hezký film, kde byli staří páni a stará paní a taky mladý pán a dvě jeho manželky. A v nemocnici jeden pán říkal, že je ochrnutej na jedné straně těla a taky říkal, že trénuje jízdu na invalidním vozíku a taky říkal, že když na tom vozíku jede:
"Kurva, mně to pořád zahýbá doleva."

Výsledky poslední ankety jsou pěkně blbé, tak vymyslím anketu, ve které ze mě nemůžete udělat blbce ani hnusné prase a to jsem na vás zvědavej, jak si s ní poradíte.Opět jste hlasovali úplně blbě

Navnaděn sobotním kinem jsem se dneska potuloval kolem jednoho kina v Praze, protože na obrázcích propagovali film Láska ke kurva, tak se na něj možná půjdu kouknou a budu se dívat, jaké je láska kurva, protože je to tak.

Kolegyně Andrea pořád vypráví, jak přestává kouřit, ale hned dodá, jak těžce pracuje a psychicky ji to deptá a tak si musí zapálit. Což není pravda, nic ji nedeptá, ona to jen povídá, aby mohla kouřit přímo v kanclu, následkem čehož to zde strašně smrdí a já tím pádem taky smrdím po cigaretách a pravděpodobně se jednoho dne strašně naštvu a zatnu Andree krumpáč mezi její obrovská prsa, tam někde bude mít i srdce a ona na vlastní srdce pozná, jak to bolí a že nemá hulit.

18.12.2001 úterý
Hm, do kina jsem včera nešel. Místo toho jsem se flákal a vařil poslední kilo masa. Je necelý týden po výplatě, ale už zase nemám nic na neplánované výdaje, tudíž ani na jídlo.
Ráno jsem zjistil, že Bécaud už zpívá svojí Quand il est mort le poéte sám sobě. To je divný. Jak by pravil Bárt, žádná nostalgie a sentiment. Leč já jsem se zrovna najedl a je mi teplo, tak přemýšlím nad věcmi jinými, než jak ukojit základní potřeby. A zjišťuju, že někam zdrhají lidi, který se mi něčím nacpali do hlavy a těch lidí je nějak moc letos a loni a vůbec, všichni někam zdrhají. No a dneska i pan Bécaud. Ach jo.
Ale tohle psát nemůžu, protože se vžívám do role tvrdého horolezce, téměř polárníka, co za pár týdnů odchází na hrůzyplnou výpravu do hor a bylo by blbé, kdybych si ve vichřici pěl L'important c'est la rose či něco podobného, že ano.
Takovému horolezci jsou zajisté bližší události civilnějšího života, události živočišnější a uplatněníschopnější. A tak jsem brouzdal vodami českého internetu a na Svět na modro jsem našel článek nějakého totálního pošuka. A tak jsem se dověděl, jak se čůrá na strop, jak vystříknutí sperma na strop prozrazuje cosi o yangové síle ledvin.

sperma, chám, semeno, semen – bělavá želatinózní tekutina ze sekretu varlete a dalších žláz; obsahuje spermie. Je vylučováno při ejakulaci (při pohlavním styku, masturbaci či poluci).


Tak jen abych citoval:

"Škoda, že v moderní době klasické žlábky na chlapeckých záchodech ustupují mušlím. Čurání tak ztrácí stále více sociálních souvislostí již v dětském věku.
Pamatuji dokonce spolužáka, který dočural až na strop. Později v dospělém věku mně jednou vyprávěl, že dokázal při souloži vytáhnout penis z vagíny, stisknout žalud a vystříknout sperma až na strop. Co se v mládí naučíš... "

No je vidět, že autor je nadšen možností močit. Ovšem zjišťuje, že je možno produkovat i jiné tekutiny. Opět cituji:

"Víme, že to je možné. Zejména u mužů, kteří mají řidší sperma. Takové sperma je obrazem jejich specifického tělesného stavu. Stejně

Jang představuje mužský princip vesmíru, je neviditelnou hybnou silou a funkcí věcí, energetickou složkou čchi; k jeho vlastnostem patří aktivita, pohyb, lehkost, sucho, teplo, světlo, beztvarovost, odstředivý a stoupavý směr pohybu. Typickým zástupcem jangu je oheň.

 jako sperma opačné konzistence, husté jako zubní pasta. ....
Nicméně stříkání na strop nedoporučujeme, a to ani v období těsně před malováním bytu. Prozradí jen něco málo o yangové síle ledvin, která se ovšem podobnými výkony v delším časovém sledu vyčerpává a oslabuje."

No vidíte to, zubní pasta... ještěže si nemyju zuby, tady vidím, co bych si dával na kartáček. A taky vím, že si nemám vyčerpávat yangovou sílu ledvin. Ale zároveň jsem zjistil, že jsem úplný idiot a jouda největší, protože jsem sperma dosud používal úplně blbě, jak tvrdí autor článku v další citaci:

"Podobné experimenty do oblasti komunikační erotiky nepatří. Sperma, jak jsme již mnohokrát napsali, prokazuje nejlepší služby, zůstává-li na svém místě, není-li vymršťováno, nýbrž transformováno k vyšším sociálním, komunikačním a duchovním cílům. 
Konkrétně k soucitu, přímému vědění, energetické komunikaci, spojitosti s okolním světem, ke zdraví, dlouhověkosti, učení, tvorbě atd."

Tak. Teď nevím, co mám dělat se spermatem, abych ho transformoval k vyšším sociálním, komunikačním a duchovním cílům, k soucitu, přímému vědění, energetické komunikaci, spojitosti s okolním světem, ke zdraví, dlouhověkosti, učení, tvorbě atd. 
Prostě jsem blbec, no. Tady to máte. Všichni to říkáte a teď máte i důkaz. Dobře vám tak.
Zajímalo by mě jen, jak se k vyšším sociálním, komunikačním a duchovním cílům, k soucitu, přímému vědění, energetické komunikaci, spojitosti s okolním světem, ke zdraví, dlouhověkosti, učení, tvorbě atd může vyjádřit žena, která sperma na strop stříkat nemůže.
Howadoor takto zvedne 128kg a i Fiat Punto (to je auto)
A Howadoor je úplný cvok. Pořád mi posílá mejly, kolik si nakládá v posilovně na činku, píše mi kolikrát zvedl jakou váhu a dnes mi došel mejl pravé howadoorovské nirvány, jelikož ten cvok, i když váží jen něco přes 80 kilo, tak včera zvedl 128 kilo na čince. A v lednu jdu právě s Howadoorem a podobnými tupčíky, které on zve svými kámoši zdolávat Fatru. V zimě ledu a vichřici.



 Večer jsem zašel do Pohody na kolu. Jako obvykle mě všichni děsně pomlouvali, ale co, jsou to jenom pražáci, takový póvl, pche.
Potom jsem šel do kina. Film se jmenoval Láska je kurva a dobrá byla jen první část, kde se rvali psi a vysvětlovalo se, co dělat, když se strká prst do zadku a že holkám se to dělá až od osmnácti. Přes blbou Prahu jsem se dokopal do bytu až k půlnoci.
Asi v jednu v noci přišel opilý spolubydlící a smál se a ptal se mě, jestli mně může namočit do pokoje. Hňup.

19.12.2001 středa
Posraná hnusná zkurwená Praha. Tupí lidi, idioti mizerní. Hadi. Já vím, že jak se blíží Vánoce, tak mi občas začínají ujíždět nervy, ale teď mám pocit,Hrrrr, zrušit Prahu! že toho pána v turbanu, co má leteckou společnost a hangáry v mrakodrapech pozvu do Prahy a nechám celý to hnusný město nějak devastovat, aby se něco změnilo, protože k horšímu už se tady nic posunout nedá. Praha je dno.
Chtěl jsem si zakoupit foťák. Nejdříve jsem chtěl na splátky. V krámě po mně chtěli výpis z bankovního účtu. I zašel jsem do banky (Komerční banka, šmejd největší, kretén vedle kreténa) a požadoval pouhý výpis z účtu. Tedy až potom, co jsem si vystál frontu. na konci fronty stála za přepážkou obludná babice s vousy a knírem (nekecám, jděte se kouknout do KB Na příkopě) a ta začala blekotat, že to "asi" nepůjde a že oni nemůžou a to proto, protože jsem si konto založil ne u nich, ale v Žatci a že si tedy mám jet do Žatce. V 21. století, kde i moje matka umí používat mobil, neexistuje možnost, aby si z jedný budovy blbé banky poslali informace do druhé budovy té samé blbé banky. A to mě ta vousatá kníratá bába poslal k přepážce E, kde mi prý řeknou to samé. U přepážky E byla opět (jako v celé bance) nechutná fronta, dost dlouhá na to, abych si po jejím vystátí vyslechl zase snůšku tupých a idiotských řečí.Hrrrr, zrušit Prahu!
Tak jsem si tedy řekl, že foťák nekoupím na splátky, ale rovnou. Vydal jsem se do obchodu. Po cestě zavazely tuny hnusných malých pražščat, zjívených, drzých a vřeštících. Hnusná Praha. V metru nejsou ani ti blbci revizoři, takže i cesta věčně přeplněným a špinavým metrem je navíc nudná. Hnusná Praha.
Přišel jsem do obchodu (nikdy tam nechoďte, je to bídné LM foto), vytáhl platební kartu a požadoval foťák a scanner. Idiotský prodavač na mě vypoulil oči a pravil, že pouze v hotovosti, že platební karty neberou. Co? 21. století a v obchodě, kde se běžně platí desetitisícové i vyšší částky se platí pouze v hotovosti. Hnusná, idiotská Praha s blbými obchody.
Odkvačil jsem tedy opět do banky, abych si vybral peníze v hotovosti. Hnusná, opět kníratá (asi standardní úprava zaměstnankyň Komerční banky) ženština mi sdělila:
"Kdepak, hotovost vám nedáme, můžete si peníze vyzvednout pouze v pobočce, kde máte konto založeno." 
Co?
Na co jsou vůbec ty debilní banky? Proč bych měl dávat peníze do blbé banky? proč? Asi proto, abych si trénoval stání ve frontách. Peníze mi dají jen v jednom baráku a ještě kvůli tomu chtějí tuny papírování. Debilní banky. Kašlu na banky. Vyzvednu prachy, zruším konto a bude jenom hotovost. Hnusná Praha i s jejíma pitomýma zvrácenýma bankama.Hrrrr, zrušit Prahu!
A je tu puštěný rádio a tam furt samý "Praha sem" a "Praha tam" a "Praha je skvělá" a "u nás v Praze" a "v Praze" a mně je z toho na blití, jak těm hovadům pražáckým není na blití z Prahy. Fuj. Hanba a antrax na ně. 
Je to tu samej blbej krám s technologií středověkých trhovců, banky, které slouží k nasírání, tuny hnusných malých pražščat, kníraté a vousaté ženštiny, blbý metro bez revizorů a tak podobně. A do toho všeho Vánoce. Každý hýká, až si slintá na triko, jakže prý se těší na Vánoce. Každej zatnutý zuby, pobíhá po krámech a něco kupuje, spocenej, rve se ve frontách, do hajzlu, to jsem se zase nechal vytočit.
A foťák samozřejmě nemám.
Posraná Praha.
A když už jsem u tý Prahy... byl jsem včera pro brambory v Tescu, to je takovej velkej krám, kde je neustále natřískáno a člověku trvá skoro půl dne, než něco nakoupí. Opět jsem stál dlouhou frontu na brambory, dlouho frontu u pokladny a když jsem byl skoro u pokladny, tak nějaká stará bába, určitě pražačka, zjistila, že jedna konzervu, kterou koupila, je o 50 halířů dražší, než si myslela. Nedělám si srandu, fakt o 50 halířů. Tak se sekla u pokladny a že to ne, že tu konzervu nechce. Tak pokladní volala vedoucí, vedoucí volala ještě vedoucí a tamta vedoucí přišla a začala se vyřizovat reklamace.... půl hodiny se bavily o 50 halířů, který jsem jim nabízel, ale ony že ne. Do háje. Krávy pražský. Pokladna samozřejmě nefungovala a já čekal, až se vyřídí problém 50 halířů. Hnusná Praha, to se mi nikde jinde nestalo. A žádná náhoda, to se mi tady stává běžně, že se lidi kousnou u pokladny a já čekám a čekám a čekám... protože to se v Praze jinak nedá. A hovada řidiči troubí jak debilové, i když je jasný, že provoz tím neurychlí ani náhodou. Tupci pražský řidiči. Magoři vypatlaní.
A další věc. Spojíme si Vánoce a hnusná frackovitá pražščata a vychází z toho halekání a vytí příšerných vánočních písní pod mým oknem. A k tomu má vánoční dýdžej spoustu strašně ubohých keců a křičí slastí nad tím, jak je vtipný.Hrrrr, zrušit Prahu!
Tak. Pro dnešek končím, i když bych mohl pokračovat, ale to bych třeba začal být sprostý a to ne, tyhle stránky jsou seriózní, žádný bulvár a sprosťačinky.
A teď mě budou mít rádi všichni pražáci. Skar, Sašenka, Pavla a všichni další.

Včera jsem rozebíral článek o spermatu a jeho stříkání na strop. A nakonec jsem se podivil, jak mohou využít inzerovanou energii spermatu ženy, které sperma na strop stříkat nemohou.

Ozval se vševěd Howadoor:

Proč by žena nemohla stříkat sperma na strop? Kup ji takovou tu dětskou vodní pušku.

Howadoor je hňup. Nemám na jídlo skoro a budu kupovat nějaký ženský pušku na sperma.

20.12.2001 čtvrtek

V té hnusné Praze je zase hnusné počasí. Sněží a ze všeho je hnusná břečka, čvachtá to a stříká, no fujtajxl.
V sobotu jsem chtěl prchnout na čundr, ale nevím nevím, hlásí mínus 15 a dokonce i mínus 20, což teda nic moc. Na druhou stranu bych asi měl trénovat na leden a přechod fatry. Na tu hrůzu, co mi nedá ani spát.

Včera jsem se rozčiloval na celou tu zduřelou blioidní Prahu. Ale dnes mi Praha a lidi v ní udělali radost.Kapříky nakrmíme vlastní ratolestí a získáme tak při konzumaci kaprů pocit rodinného soužití
Šel jsem vyzvednout zvětšeniny fotek z čundru a foukal vítr. A docela silný vítr, po ulici rozhazoval vánoční stromky, co si hloupí lidi kupujou do obýváku a věší na to všelijaké blbosti a ty stromky létaly vzduchem a lidem létaly čepice a vůbec byl ten vítr děsně silný. Šel jsem kolem velkých kádí, kde se prodávají kapři, které si hloupí lidé kupují a potom mlátí, kuchají, obalují a smaží, ač je daleko lepší koupit brambory, jelikož ty se pouze smaží či vaří a jak jsem tak šel kolem velkých kádí s kapry, tak zadul mohutně vítr a vmžiku překlopil kočárek nějaké ženské, která stála frontu a čekala, jak si koupí kapra. Ovšem to není jen tak, že se překlopil kočárek, to bych se tolik nesmál. Já se smál proto, protože v tom kočárku bylo jakési děcko a ten kočárek se překlopil do kádě s kapry a ledovou vodou. Tak se chvíli kapři neprodávali, protože lidi ječeli a nejvíc ta ženská, co jí patřil ten kočárek, jako by nevěděla, že je to jen voda v těch kádích a že kočárek uschne. Taky křičelo to děcko v kádi, asi se bálo kaprů. Prodejce kaprů taky křičel a všichni křičeli, jenom já jsem se smál, až mi tekly slzy, ale to jsem neměl, protože je zima a jak mi tekly slzy, tak to studilo. Potom ženská vytáhla děcko a běžela s ním do trafiky a křičela a jeden pán křičel, ať běží s děckem do trafiky, protože je tam teplo a prý se tam děcko převleče. Ten pán byl hloupý, protože v trafice se neprodává oblečení na děti spadlé do kádi, nýbrž noviny, časopisy, cigarety a všelijaké další drobnosti.

Tak tímto mě dnes Pražáci potěšili.

A jak mě včera naštvali, tak jsem se ukojil i na jakémsi bludném pražáckém rádiu s blbými komentátory, tupými soutěžemi a blby posluchači.
V rádiu, které moje prsatá kolegyně Andrea poslouchá říkali:
" Haló haló, vážení posluchači! kdo nám zavolá a řekne nějakou básničku, tomu pošleme cédéčko s vánočníma koledama! Haló haló, to máte od nás jako vánoční dárek! Volejte! Johohoho!"
Oni vždycky v rádiu hýkají, piští a ječí a smějou se sami sobě a říkají "johohohoho".
A tak do rádia volala paní a říkala básničku:Šel jsem kolem knihovny, ležely tam tři hovny

"Moje milá Aničko
ty jsi jako sluníčko
vždycky když tě vidíme
radostí se smějeme"

a moderátor se začal na tou debilitou rozplývat, jak prý je to krásná báseň a milá a před Vánocema že jistě potěší a ta bába dostala cédéčko.

Pak zase někdo volal a říkal básničku:

"Vánoce jsou tu
a my máme radost
zavoláme tetu
dárků bude dost"

a to byla ještě blbější básnička, ale moderátor opět radostí hýkal a pištěl, jak má chytré posluchače a posluchač za básničku taky dostal cédéčko.

Tak jsem zavolal do rádia já.
A pravil jsem:

"Šel jsem kolem knihovny
ležely tam tři hovny."

A oni mi hned položili telefon a v rádiu bylo chvíli trapné ticho a pak moderátor rozpačitě pravil, že lidi nechápou kouzlo Vánoc a označil mojí báseň za "nevánoční" a "krátkou" a cédéčko mi nedali. Hehe. Tak to vidíte, v Praze jsou navíc blbá rádia, kde lžou, protože to cédéčko jsem měl dostat taky.

A taky mi pořád chodí spousta mejlů, kde mi lidi přejou hezký, bohatý a takový všelijaký Vánoce. Strčte si ta přání kamsi. Nevím, proč bych měl slavit nějaké zbluté Vánoce.
Tak. Teď už mi doufám nikdo nenapíše, jelikož si řekne: "Co bych mu posílal, mizerovi nevděčnému." 
A bude mít pravdu, proč by mi měl něco posílat.

21.12.2001 pátek

Kolegyně odvedle má nádhernou dceru. dcera za mnou přišla a říkala, že potřebuje něco na počítači. Tak jsem nejdřív dělal, že je to strašně těžký (měl jsem odeslat soubor mejlem) a sedělopět ty hnusné Vánoce... každý rok jsem u počítače a dělal na monitor vážné a zamračené obličeje, aby to vypadalo, o jako jde náročnou práci. Načež jsem zmíněný soubor začal jen tak přesouvat z jedné složky do druhé, aby to vypadalo, že něco dělám. A koukal jsem na dceru kolegyně, jelikož je to dcera velice povedená, tmavovláska s pěknejma prsama, přiléhavým tričkem a fajn postavičkou. Ona mi pořád povídala, jak s počítačema neumí dělat a jak já jsem šikovnej a pak mě to přestalo bavit a poslal jsem ten soubor mejlem a odešel jsem. Ona mi vykala a přála hezký svátky, čímž mě naštvala a už mi bylo jedno, že je velice povedená, tmavovláska s pěknejma prsama, přiléhavým tričkem a fajn postavičkou.
Všichni strašně opruzují po mejlech, po SMSkách, po telefonu a všichni jsou nechutně milí a přejí veselé Vánoce a podobné zrůdnosti, pročež mi tímto každých pět minut kazí náladu.
Náladu jsem si zvedl, když jsem s jednou pražačkou zavedl debatu na to, jak je Praha hnusná a jako vždycky jsem slavně zvítězil, pražačka se zhroutila a odmítla komunikovat.
Blbé svátky. 
Hrozně blbé.
Ani nevím, kde budu na víkend a kde na blbej Štědrej večer.
Ach jo.

22.12.2001 sobota
Vstával jsem hned ráno, abych stihnul vlak do Žatce. Zbaběle jsem upustil od myšlenky vyrazit přes svátky na čundr. Jal jsem se totiž počítat a dopočítal jsem se toho, že když nepojedu do Žatce, ale na čundr, tak zaplatím cestu, jídlo a ještě zmrznu. Tak jsem se rozhodl opět po měsících navštívit psa, matku a sestru. Předem jsem si vymohl písemné potvrzení, že nebudu muset mýt nádobí, s čímž matka souhlasila. Sbalil jsem si tedy všechny špinavé věci a odjel vstříc maloměstu.
Jízdenku jsem zakoupil ze Zličína do Kladna, byť jsem jel z hlavního nádraží do Žatce. Ale tuto trasu mám zmapovanou a tak vím, že průvodčí chodí až za Zličínem a z Kladna už skoro nekontroluje. Můj strategický plán samozřejmě vyšel a tak jsem v Žatci jako mistr světa využil služeb taxislužby. Je jasné, že taxikář mi naúčtoval nehorázných 49 peněz, načež jsem vyzkoušel další fintu jak ušetřit peníze. Se smutným výrazem jsem vysypal 31 peněz v mincích a poté tisícikorunu. Taxikář na mě zhnuseně pohlédl a pravil, ať mu dám těch 31 peněz, že je to dobré, jelikož byl líný rozměňovat mi tisícikorunu. Tato finta funguje častokrát i na trhu, když kupuji ponožky a žvýkačky a funguje i ve vlaku, když mě lapí průvodčí.
V bytě mě poznal pes a tak vesele výskal, zatímco sestra nevýskala, protože se bála, že jí opět sním jídlo. A měla pravdu. Využil jsem situace a už dnes se láduji tunami jídla a zneužívám pračku na moje prádlo. Ha.Lidi se mají o Vánocích ohromně rádi a dávají si to najevo.
A v Žatci je klid. Žádná Praha, žádné fronty v obchodech a tuny lidí na ulicích. Mám rád maloměsta. Je tu méně lidí a to je fajn. A nejsou tu revizoři v městské hromadné dopravě. Není divu, jelikož Žatec má pouze linky 1,2 a 3, z čehož linky 1 a 2 jezdí po stejné trase v asi dvouhodinových intervalech a pouze v pracovní dny od 8.00 do 16.00 s přestávkou pro řidiče od 12.00 do 14.00. Linka 3 jezdí každou třetí sobotu v měsíci, pokud je dobré počasí, od nádraží v 12.00.
O Vánocích ale nejezdí ani linka 1 ani linka 2 ani linka 3, o Vánocích jezdí jen pomatený soused alkoholik pro pivo. A nikomu to nevadí, protože o Vánocích všichni jihnou blahem a tetelí se očekáváním nad dárky a ukazují si navzájem žluté zuby, což má být úsměv a projevy lásky.

23.12.2001 neděle
Lidi jsou pěkný darebáci, jelikož mi pořád posílají spoustu SMSek s přáním hezkých svátků a to mě teda pěkně štve, protože Vánoce jsou opravdu k ničemu a nevím, proč se vůbec slaví nějaké Vánoce a ne třeba chanuka nebo ramadán, což by lidi slavili určitě raději, jelikož tyto svátky trvají déle.
Chodil jsem po Žatci a zjistil, že se tu nic nezměnilo, až na drobnosti a že je tu pořád krásný klid skoro bez lidí. A je hezky mrazivo, takže nejsou vidět tlupy cikánů jako v létě, jelikož nyní se tyto tlupy ohřívají u ohýnku z parket a smrdí si jen samy sobě.já a Kateřina
Má matka se sestrou jsou celé říčné po Vánocích a tak už mají nazdobený stromek (to je takový vánoční zvyk, zdobit stromky) od října a všude jsou spousty pečiva, což nedělá dobře našemu psu, tedy feně, jelikož sestra nebo matka vždy nechají spoustu cukroví ležet někde bezprizorně na periferii bytu a Kateřina, tak se fena jmenuje, toho zneužije a jelikož jde o hloupou němou tvář, tak na cukroví skočí a začně ho ve velkém požírat. Následkem tohoto požírání se Kateřině nafoukne břicho, jelikož je v něm spousta cukroví a Kateřina jen funí a leží a smutně kouká, protože ví, že více cukroví už nepozře.
Já cukroví nejím, protože mi nechutná a tak jím všechno možné maso a brambory a saláty a všechno co najdu, jen cukroví ne. A potom ležím a funím a smutně koukám, jelikož vím, že víc už jídla nepozřu a vedle mě leží a funí a smutně kouká Kateřina, protože ví, že více cukroví už také nepozře. A tak tam ležíme oba a funíme a smutně koukáme, protože víme, že více už toho nepozřeme.
Večer jedu za Tarabisem do Postoloprt, což je maloměsto ještě menší než Žatec a já tam skoro každého znám, jelikož jsem pracoval v místní videopůjčovně a také jsem tam pracoval jako číšník a také jsem tam pracoval jako prodavač zmrzliny a také jsem tam pracoval jako správce počítačové sítě v herně počítačových her a to bylo dobré, protože celá síť sestávala ze dvou počítačů, na které nikdo nechodil hrát, jen já a Šumák, což je známý s Postoloprt, který má jedno oko skleněné a má moc hezkou sestru Hanku, která mi kdysi před lety říkala "Tak si na mě sáhni" a dávala si mojí ruku na svoje ňadra a já jsem se rděl, místo abych ji pohlavně kolil a jsem blb, protože potom už si mojí ruku nikam nedávala a tlustý plešatý soused na ni dával ruce obě a určitě nejen ruce. Ach jo.

24.12.2001 pondělí
Bože, to jsem včera zase dopadl. Téměř tři měsíce jsem nepil, leč Tarabis mi v Postoloprtech ukázal novou hospodu, kde jsme si dali piva a odešli jsme. Ale neodešli jsme někam za kulturouJe mi tak nějak podivně až blbě nýbrž do jiné hospody. A tam jsme zase pili pivo a další pivo a pak ještě další pivo a potom už nevím, potom už jsem asi jenom pil pivo. Před hospodou jsme s Tarabisem močili jednomu hostu z hospody na auto. Tarabis močil na dveře a já na zrcátko, protože byla zima a tak aby neměl dveře a zrcátko zamrzlé. A aby neměl zamrzlý zámek u dveří, tak jsme pomočili i ten. Byli jsme opilí jak pivní rampouch a z hospody na nás vyběhl majitel auta a cosi křičel, ale už nevím co, protože jsem si honem zapínal poklopec, abych v tom mrazu nedospěl zdravotní újmy.
Já už si nepamatuju, co se potom dělo, ale když jsem se dnes probudil, tak jsem zjistil, že mám od něčeho mastné kalhoty a mám odřené ruce a loket a smrdím po pivu.
Telefonoval jsem Tarabisovi, který mi líčil, jak jsme se včera opili a ještě hráli karty, kde jsem slavně vyhrál šest peněz, pročež má na mě Tarabis spadeno a také proto, protože jsem starému panu Tarabisovi snědl vánoční večeři, což bylo kuře a zřejmě moc dobré, jelikož jsem ho snědl i s kostmi.
Teď se děsím a bojím jít na záchod, abych si kuřecími kostmi nezpůsobil jakési zranění.
Ještě větší strach, než z kostí, které mi budou rvát svěrače, mám z hadů. Hady považuji za pěkné svinstvo, které jakýsi mrzký jedinec stvořil, aby mi naháněl panickou hrůzu. A to je také jeden z důvodů, proč nemám rád Vánoce, protože o Vánocích se dávají dárky a já se bojím, že jednou otevřu krabici a z ní vyskočí strašlivý vánoční had a začne mě rdousit a omotávat jazykem a rozeklaje mi chřtán šavlovitými zuby a poté mě napustí svým ohavným jedem.Děsuplná hrozba celého lidstva
Večer jsem snědl spoustu řízků a nikdo mi za to nenadával, protože jsou Vánoce a to můžu jíst kolik chci. Též jsem šel ke stromku a tam jsem měl dárky. Od sestry jsem dostal láhev rumu a od matky láhev fernetu.

25.12. 2001 úterý
Vstával jsem v půl šesté ráno, jelikož Vánoce jsou hloupé a tak prchám do Pardubic na hokej, dokonce na mistrovství světa v hokeji, protože tam aspoň na ledě nekřepčí okolo stromku.
Tak jsem tedy vstal brzo ráno, když byla zima a tma a šel jsem na nádraží. po cestě jsem předvedl tři různé typy pádů, z nichž bych vyzvedl efektní pád s nohama nad hlavou, zřícením nejdříve na zátylek a plynulým přechodem pádu na záda s následnou ranou plně naložené tašky do obličeje. Pěkný a dynamický pád to byl, radost pohledět.V autobusu, když vykolejí vlak
Poté jsem zakoupil lístek do Kladna, jelikož čundrsleva je věc veskrze užitečná a i pěkná a netuše žádných komplikací jsem usedl do vlaku milých Českých drah. Milé České dráhy ovšem mají koleje i v lese a to není dobré. Probudila mě rána, pak ještě jedna a pak vlak nikam nejel. Stáli jsme u lesa a u nějaké vesnice a vlak nikam nejel, jelikož nemohl, jelikož na trati byl sníh a stromy a vykolejený vlak. A tak jsme mrzli a mrzli (my cestující) a ještě jsme mrzli, protože bylo asi sedm hodin ráno a foukal ukrutný vítr a pan průvodčí byl taky zmrzlý a říkal, že přijede autobus. Jenomže v sedm hodin ráno autobusáci asi ještě spí, tak nic nejelo a lidi mrzli a foukal studený vichr. Poté pro celý vlak přijel jeden autobus. Lidi jeli na svátky, tak sebou měli spoustu věcí. Tak jsem tak stál v narvaném autobuse a tlačil jsem se na nějakou postiženou paní a ta na mě tlačila psa a jiná paní na mě tlačila boby a jeden pán s kulichem mě píchal lyžemi do krku a bylo to děsné, utěšovalo mě jen to, že jedu načerno.
V Praze všichni nadávali, že jim ujely spoje a já jsem taky nadával, protože mě ve vlaku z Prahy do Pardubic chytil průvodčí a platil jsem spoustu peněz.
Tak jsem aspoň na hokeji křičel, ať žije Amerika, jelikož všichni ostatní křičeli "fuck of Amerika" a já jsem sice křičel sám, ale asi nahlas, protože Amerika vyhrála.
V noci jsem jel zpátky do Prahy a bylo to fajn, protože jsem si koupil lístek asi za 12 korun a jel jsem až do Prahy a ve vlaku byli všichni opilí, protože se opili žalem, že Amerika vyhrála. Já jsem byl opilý štěstím, protože jsem platil jen 12 peněz a ne 76, jak bych měl. A ještě jsem se usmíval na průvodčí s velkým oparem, což mi dělalo taky dobře, protože jsem jel načerno a ještě jsem se smál. Ha!

26.12.2001 středaCo Čech, to muzikant
Dnes jsem si umyl zuby i nohy, protože přijela Bára a přivezla mi cukroví a kdybych neměl umyté nohy a zuby, tak by mi cukroví nedala. Mně ovšem cukroví moc nechutná, tak jsem jí snědl všechny chlebíčky.
A potom jsme šli do Rudolfina, to je takový veliký dům, kde se nemůže chodit v teplácích a špinavém oblečení, protože se tam pěje a hraje vážná hudba. A hraje tam hudební skupina Česká filharmonie a Bára mi slíbila mapy Číny a Portorika a tak podobně a tyto mapy má její příbuzný, co se jmenuje Divoký a hraje na takovou velikou troubu v České filharmonii. Tak jsme šli a poslouchali, jak Česká filharmonie trénuje. Oni tomu neříkají trénink, ale zkouška a musí zkoušet, aby lépe hráli. Báře se zkouška líbila, já jsem šel raději koupit nějaké jídlo.
A večer jsem uvařil celé kuře a žral jsem jako zběsilý. Mám 105 kilogramů a to teda není moc dobře, jelikož do za dva týdny budu muset tahat do kopce, jak polezu na Fatru.

27.12.2001 čtvrtek
Šel jsem s Bárou do práce, ale nepracoval jsem, nýbrž hrál hru a střílel v ní na slepice.
Poté jsem šel koupit foťák a koupil jsem krásný foťák, co bzučí, je stříbrnočerný a má takové kukátko, do kterého když kouknu, tak vidím to, co je za foťákem. Prostě je v tom foťáku díra skrz naskrz. Zasklená, takže koukat se dá, ale jen tak prostrčit prst, to ne.
A foťák byl hrozně drahý, tak jsem si koupil ještě takovou taštičku a do ní ten foťák dávám, aby nenastydnul.Dle skutečné události - ožehnutí před manželkou
Howadoor ve svém deníku píše pomluvy na sousedy a to nic moc. Já bych napsal, kdybych psal na sousedy, jak se sousedka oběsila na klice a měla zelená prsa, jak si soused zapálil prd a ohořelo mu ochlupení, jak se se sousedem utrhnul výtah nebo jak soused skočil šipku, nevědouce, do prázdného bazénu. To je lepší, než howadoorovy pomluvy. Poté bych začal psát pomluvy, jak se Bohouš opil a poblil Mírové náměstí, jak se poblil Igin a nablil Bohoušovi na postel a Radímkovi do bot, jak Venca poblil dveře a prchnul, jak Jura poblil podlahu a usnul... no to ne, to jsou takové ploché, obyčejné historky, které se stávají každý den, o tom psát nebudu. Ale někdy napíšu, jak jeden vodák na kajaku dělal eskymáka (my kajakáři tak říkáme obratu pod vodu a zase nad vodu) a ten vodák udělal eskymáka, ale vlastně ho neudělal, protože pod vodou se narazil okem na drát a měl to. A nebo, jak se jiný vodák utopil a plaval po řece zadkem nahoru a nebylo vidět, že je to utopený vodák. A kolega do něj šťouchnul pádlem a utopený se otočil a udělal na kolegu nehezkou grimasu a kolega se vyděsil, protože utonulý měl rozmáčený obličej a vypadal jako já, když se strašně moc ožeru.

Večer jsem byl s Bárou v Tiché dohodě u Skar a Sašenky. Dovolil jsem si jeden absint, což bylo fajn, jen Bára ničemu nerozumí, k absintu si čuchla a dělala pitvorné obličeje, ba až zhnusené xichty. Já jsem si taky čuchnul a vypil. Báječné. Dokonce jsem byl první, kdo v podniku absint pil, za což mi ale nic nedali, tak už nebudu chtít pít něco první. Tak.

28.12.2001 pátekBílá nemoc a modré ponožky
Howadoor postavil iglú, navlékl si spartakiádní tepláky s růžovým květinovým vzorem a poté ještě jedny tepláky a na půdě u maminky si sehnal deku, které říkal spacák. A vlezl si v této výbavě do iglú a liboval si že nezvlhnul a nezmrznul.
To já budu mít na Fatru určitě lepší trénink. Za týden vyrazím na čundr a tentokrát doopravdy, i kdyby měly trakaře a bin Ládinova letadla padat. A budu mrznout, abych potom na Fatře před tou spoustou horolezců pohrdavě pravil: 
"Pche, já jezdím takhle ven v zimě každý týden." 
Ale už jim neřeknu, že to bylo pouze týden předtím.
Bára vyhrožuje, že o víkendu její známí (mimochodem pěkní opilci) budou běhat po lese a pálit po sobě velkorážními zbraněmi a já tam budu běhat taky a oni budou střílet do mě. 
A teď si určitě, nevážení čtenáři, opět, jako už poněkolikáté, myslíte, (to je ale čárek ve větě) že kecám a že to není pravda. Ale ona to pravda je. Je to prý nějaká hra, kde se střílí velkými kulemi s barvou a když někoho trefí, tak se ta koule rozbije a barva vyteče a člověk je označkovaný a jako mrtvý. Jen mám obavy, že až dostanu salvu z kulometu přímo mezi oči, tak už to nebude žádné jako, ale budu úplně mrtvý, politý barvou a navíc spadnu na sníh, takže mi nastydnou vaječníky, jak říkávala naše profesorka na chemii. Spolužák Šmejd mi proklál prst špendlíkem
Naše profesorka na chemii byla v pohodě a vaječníky jí nastydnout určitě nemohly, neboť se izolovala od studené podlahy velikými dřeváky a svítivě modrými froté ponožkami, pročež jsem se jí smál a ona nařídila spolužáku Šmejdovi, aby mě bodnul špendlíkem do prstu. Spolužák Šmejd tak učinil a mně tekla krev a profesorka na chemii pravila, že nejsem normální, že by se mi nic nemělo stát, protože mi předtím potřela prst nějakou tinkturou, která měla údajně místo vpichu ochránit.
Určitě kecala a nechala mě bodnout proto, protože jsem se smál jejím teplým chlupatým svítivě modrým froté ponožkám.

 

29.12.2001 sobota
Flákám se ve Zlíně. Přemluvil jsem včera Báru, aby zbytečně nevyhazovala peníze, tak jsme jeli na čundrslevu. Vyšla báječně, akorát nás chytil průvodčí těsně před koncem, to mě teda moc nepotěšil. Ale přesto jsme hezky ušetřili. Jeli jsme v jídelním voze a číšníkovi bylo jasné, že jen proto, abysme měli kde sedět, tak se na nás soustrastně podíval a pravil, že tu klidně můžeme celých pět hodin sedět u jednoho čaje. Ale protože jsem nesmírně bohatý a rozhazovačný, tak jsem si dopřál čaje hned tři. Blbé bylo, že ač jsme jeli načerno, klidně si přisedli vedle nás dva průvodčí, tak jsem nemohl slastně vykřikovat, jakže jsem to opět dráhy pěkně zruinoval. Poté se ještě ve voze objevili dva tupci, ožralí jak krysa ve sklípku a hulákali na sebe a vůbec dělali neplechu.
Ve Zlíně jsem podnikl frontální útok na ledničku a zohavil zásoby na několik dní.

30.12.2001 neděle
Snažím se otužovat na výlet na Fatru, ale pokaždé, když vylezu ven, tak je mi zima a já zase zalezu a jím, pročež jsem tlustější a tlustější a jen se valím a funím a jím.
Howadoor mi zase určitě bude psát, kolik kilogramů vzepřel v posilovně a jak se mu dmou svaly, tak já mu zase napíšu, jak jsem tlustý, protože on se sápe po každém kilogramu a dělá mu to problémy, zatímco já sním buřt, co váží sto gramů a na mé váze se to projeví přírůstkem půlkilovým. Zajímavé, zajímavé.
Ale dost tuku. Povím vám příhodu o počůrané Báře.Počůraná Bára
Bára se takhle jednou dohodla se svým perverzním kamarádem, vzali baterku a šli. Došli k sousedově domku a hezky přímo pod okno ložnice. Strategicky si vybrali souseda, který má ložnici na opačné straně domu než vchod, takže pokud by je chtěl soused lapit, musel by oběhnout celý dům, zahradu a psa, aby mohl lapat.
A soused podle pravěkých vzorů chopil se manželky a jal se ji v ložnici obluzovat tělem, hormony a všelijak po manželce lezl, chápal se jí a ohmatával jí primární i sekundární sexuální znaky fyzicky i duševně.
No a Bára se svým kamarádem se na to koukali oknem a poučovali se. Potom je to přestalo bavit, ale souseda ne. Soused dále podivuhodně křepčil po manželce a Bára s kamarádem na něj skrze okno svítili baterkou, dělali na něj škleby a podobně. Souseda to ovšem po chvíli přestalo bavit a tak se jal oba diváky chytat. V té chvíli ovšem spadl strategický plán čumilů. Pan domácí nevyběhl vchodem z domu, neoběhl dům, zahradu a psa a tak nevznikl prostor, aby mohla Bára s kamarádem prchnout. Pan domácí se totiž vymrštil z manželky a vyskočil oknem. Protože má Bára větší prsa, než její kamarád, tak soused lapil Báru a druhého koukala nechal běžet. No a Bára, vyděšena ještě ztopořeným orgánem, zuřivým výrazem majitele orgánu a překvapena nenadálou situací se počůrala.
Tak.
Ještě bych měl dodat, že Báře bylo asi sedm let, ale nedodám to, protože by to nevyznělo tak báječně.

31.12.2001 pondělí
Bára nakupovala, protože jsem jí vyžral ledničku, chlebník i špajz. Nakoupila spoustu jídla, takže zase mám co vyžírat.Místo "zábavného" silvestrovského programu bych zavedl bezduché porno jako lekci anatomie.
A tak jsem jedl a jedl a málem jsem se pozvracel, protože jsem se díval na televizi. Je totiž konec roku a všichni v televizi halasí, jaký bude báječný program.
Fuj, hnus, sajrajt, něco strašného, podlého, zákeřně hnusného. Bohužel na žádném programu nebyla porucha a tím i blahodárné zrnění, tak jsem z hrůzou sledoval, za stálého přepínání, jak na obrazovce řičí stáda vypatlanců, obludných zjevení, tuny trapnosti a ubohosti, špína a fekál se linuly z obrazovky, až jsem se křivil křečí a děsem a křivil jsem se ještě víc, když jsem si představil, jak na druhé straně obrazovky jacísi pseudolidé hýkají a slintají nadšením.
Fuj, ani jsem si neulevil, tak nadávat ani neumím.
Tak jsem hrál s Bárou poker o ořechy a všechno jsem vyhrál a snědl. Jenže Bára vlezla do špajzky a sama jen tak bez výhry snědla další balení ořechů sama. Pche, neumí prohrávat.


zpět na hlavní stranu

WebZdarma.cz