Říjen 2001

1.10.2001
Já se z tý mý kolegyně fakt jednou zblázním, nebo jí narazím na hlavu

 monitor. Hned po ránu mi začala líčit, že kýchá. a že kýchá takovým vysokým hláskem. A že tím budí manžela. A že manžel je unavenej, tak to nemá rád. A že kýchá asi proto, že si koupila nový povlečení. protože nový povlečení je plné takových malých částeček. A ty částečky jí prý dráždí sliznici. A ona pak kýchá, protože má rozdrážděnou sliznici.
Grrrr, aby jí vyschla sliznice a měla by to. Baba. 
Vyfasoval jsem stravenky, tak můžu do hospody, ale ne do Aera, protože tam stravenky neberou.
Psala Rebeca. Ten mejl, co jsem jí napsal v pátek, ten mejl, kterej jsem psal snad hodinu, ten mejl, kvůli kterýmu jsem vošmudlal anglickej i španělskej slovník, tak ten mejl ona prej nedostala. Respektive dostala, ale nemůže ho přečíst. Do prčic.
A Howadoorovi totálně přeskočilo. Loni málem chcípl, když šel na nějakej pochod, kde musel ujít v kuse 100 kiláků.
A letos chce ten úchyl jít znovu.A navíc mě na svých stránkách prezentuje ve značně nechutné podobě, dokonce bych si myslel, že je to organizované pomlouvání, ba přímo na Taliban možná napojené.
Když už jsem u toho. Přečetl jsem si v novinách, kterak páni novináři z Amériky přiletí do Afgánistánu, přemluví nějakýho tankistu, aby vystřelil a pak referujou, kterak vysílají pod palbou. Taky jsem se dověděl, kterak cestující letadlem - demokratičtí humanisté améričani - nařídí spolucestujícím Arabům, aby si z letadla vystoupili, že nepoletí, jelikož oni - demokratičtí humanističtí améričani s nikým takovým nepoletí. A Arabové měli smůlu. A taky mají demokratičtí humanističtí Améričani demokratické humanistické piloty. To prostě pilot řekne, že s Arabama na palubě nepoletí a neletí se.
Ovšem když páni Améričani potřebujou, tak si jdou k Arabovi do krámku nakoupit a jelikož je občas bolí nohy, tak jim nevadí, že je veze taxík s arabským řidičem. Atd.
Ach jo, píšu sem takový debility, ale prostě mi to nedá a zatímco předtím mě Amíci srali úplně normálně, tak teď už mě serou zcela abnormálně.
Večer jsem nešel do hospody.

2.10.2001
Rozhovor o Rusku, který děláme s Howadoorem reportážním způsobem, trpí Howadoorovými blbými otázkami, které mi pokládá. Až se vrátí z Nepálu, nebo do jaké to řiti zase letí, tak s ním udělám rozhovor já a na profesionální úrovni.
Ve 12.43 volal Dušan. Že za mnou přijede, ať si v práci udělám chvilku čas, že zajdeme na jedno pivo.
Ve 13.23 přišel, tak jsem se nepozorovaně vytratil z kanceláře a šli jsme k Rudolfinu na Plzeň.
Dušan se asi pomátl, jelikož mě zahrnul hláškami typu:
"Jolana mě zlobí."
a
"Nemrzí tě, že tě lidé považují za nedůvěryhodného?"
a
"Nechceš změnit název svých stránek?"
a spoustu dalších úplně pitomých hlášek. A pořád, že Jolana (jeho známost) zlobí. Nevysvětlil proč, jen že zlobí. Pak objednal druhý pivo, i když jsem mohutně protestoval.
Venku je krásně, svítí sluníčko, babí léto jak má být.
Třetí pivo.
Dušan:"Pane vrchní, vám to ale trvá, než přinesete pivo!"
Čtvrté pivo.
Dušan:"Pane vrchní, pospěšte si."
Vrchní:"Jestli chcete, tak vám sem zavedu od pípy hadičku, nechcete?"
Já:"Pane vrchní, nevšímejte si ho, on je úplně blbej."
Další pivo.
Dušan:"Jolana zlobí."
Další pivo.
Já:"Platíme!"
Dušan:"Mlč, dáme ještě jedno."
Já:"Ach jo, nemůžu pít, jsem v práci, běží mi pracovní doba, musím pracovat!"
Dušan:"Pane vrchní, vám to ale trvá, přineste nám hned dvě najednou."
Vrchní:"Jak tak na vás koukám, asi vám to natočím do tupláků."
Další pivo.
Bavíme se s nějakýma Čechošvýcarama, co zdrhli v šedesátýmvosmým. Bavíme se, jak je v Rusku, což oni evidentně nenesou s dobrým pocitem. Navíc přichází servírka, která nám sděluje, že je Ruska z Nižního Novgorodu.
Čechošvýcaři odcházejí.
Dušan zmizel. Vrátil se za minutku s úsměvem. Objednal fernety.
Já:"Platíme!"
Dušan:"Mlč!!! Pane vrchní, ještě pivo!"
Pijeme fernet.A další pivo. Platíme. Jdu do práce a vedu sebou opilýho Dušana. Ten se směje a vykřikuje, že ho zlobí Jolana.
Dále už si jen matně vzpomínám, že jsem někam jel metrem. A najednou se někde objevil Bohouš. Pak si pamatuju nějakou hnusnou začouzenou putyku a že piju další pivo. Pak si pamatuju, že jsme byli v Aeru. Tam jsem nic nepil. Potom nevím. 

3.10.2001
Probudil jsem se. Je jedna hodina po půlnoci. Jsem opilej. Celej den jsem nejedl, tak se mnou zamávalo i to, co jsem vypil. Beru brusle a jdu to vyjezdit, ale nejde to. Motá se mi šiška.
Dal jsem si studenou sprchu, zapnul televizi a sežral čínskou polívku. V televizi byla nahatá paní a skákal na ní nahatej pán.
Až do rána jsem si pouštěl střídavě Mozarta, Dylana, Kryla, Dadiho a Vysockýho. A házel jsem šipkama do terče. No, spíš jsem jen házel šipkama.
Ráno další studená sprcha. Asi na hodinu jsem spal. Zdálo se mi, že jsem úplně malinkatej, ale mám dlouhatánskou ruku s velkýma prstama. A že v těch prstech zvedám a někam přenáším oooobrovský kameny. Teda oni to nebyly kameny, ale takový veliký něcojakokameny.
Probudil jsem se a jel metrem do práce. Lidi se na mě mile usmívali. Tak jsem se zběžně prohlídl a zapnul si poklopec.
Taky jsem zjistil, že dneska budu v práci opravdu pracovat.
Hm, v jednu volal Dušan, ze za půl hodiny přijede. Přijel. Šli jsme ke Katovi. Dali jsme jedno. Přišel Bohouš. Odešli jsme k Pivrncovi. Po cestě šel Bohouš koupit lístky do divadla. Dušan ho slepě následoval, myslíc, že se jde rovnou do hospody. Když zjistil, že u okénka se vydávají lístky a ne pivo, zhnuseně se otočil a pravil:" Fuj, kam jsem to zavítal."
Dali jsme další tři pivínka, jak Dušan říká, aby to znělo hezky a nevypadalo to, že snad chlastáme.
 Zase jsme plánovali stavbu chalupy. Bohouš je úplně blbej. Chce naší krásnou chalupu namalovat příšernýma barvama jako například kombinace modré a oranžové a podobné hnusy a zaštiťuje se nějakýma blbýma kecama o modernosti.
Já jsem byl velice tvůrčí a navrhnul jsem bar vespod s kolejničkama. To je skvělý vynález. Na spodní stranu barového prkna umístím kolejničky, do nich takový udělátko na držení a na udělátko umístím nádobku s ledem. V nádobce bude pití. Stačí sedět u baru, dandyovským grifem máchnout rukou pod barem a náhle, kde se vzala, tu se vzala - lahvinka. Skvěle vymyšlené.
Bohouš s Dušanem evidentně nejsou tvůrčí osoby, jelikož prohlásili, že bar s kolejničkou je úplná blbost. Pak jsme se pohádali, jestli má mít bar ostré rohy, nebo zakulacené zakončení.
Bohouš řekl, že už pít nebude a tak jsme šli. Jel jsem s Bohoušem na kolej. Tam jsem potkal Zelího a poloopilou Jitku.
Šli jsme do nějaký nový pivnice. Je to tam hezký, asi ji zařadím do míst programu "UNESCO naším játrům".
Dali jsme se Zelím 11 piv, což jako obvykle dopadlo tak, že jsem platil víc, než jsem měl. Mizera Zelí.
Na ulici mi Zelí slíbil dvě piva, když přejdu několik metrů po rukou. Jsa v dobrém rozmaru jsem rozhýbal promile v krvi a vymrštil jsem se bravurně na ruce. Hlavou dolů jsem se podíval na Zelího, který bledl, protože byl opit a také bledl, jelikož viděl, že bych to po rukou hravě přešel. Tak jsem tam stál na rukou a koukal na Zelího, který na mě házel zoufalé obličeje ve snaze ušetřit slíbená dvě piva.
Přemýšlel jsem a dospěl k názoru, že je Zelí kamarád a tak ho nepřipravím o finance. A postavil jsem se zpět na nohy.
Vrátili jsme se na kolej a já šel k Houmrovi pro CADy, který mi měl vypálit. Vešel jsem na patro, kde Hour sídlí a.... na chodbě na zemi porůznu posedávali a polehávali individua v různém stavu alkoholového rozkladu.
Asi dvacet lidí tam bylo. Předvedl jsem divadelní kus na motivy "pan Vtěrka" a fikaně, pod záminkou moudrých rozhovorů jsem se vmísil mezi pijící, i když jsem tam snad nikoho neznal. Možná znal, ale po deseti pivech v krvi jsem nepoznal.

Zelí se mě snažil napodobit a vkročit mezi pijící. Jenže je to tupé ožralé stvoření a tam hned prvním krokem zcela neomylně s bravurou sobě vlastní rozšlápl nějaké dívence sklenici s vínem. Dívenka ztuhla a vytřeštila oči. Houmr prohlásil:
"Zelí, ta sklenice byla ručně malovaná, hezká a cenná."
Načež Zelí nad ručně malovanými, hezkými a cennými troskami opile pronesl:
"Já jí klidně namaluju jinou!"
Tak se mezi pijící nevmísil. Já ano a tak mi Houmr nalil nějakej porcelánovej hrnek vína. Vypil jsem to, tak mi Houmr nalil ještě. Vypil jsem to, tak jsem si nalil sám. Vypil jsem to, tak mi jedna drobná hezká dívčina nalila nějaký červený humus a pravila, že je to víno s ovocem. Víno jsem vypil a humus alias ovoce snědl.
Pak ještě vím, že jsem odcházel.

4.10.2001
Do 12. října nepiju. Není totiž za co. Došly mi peníze a to vážně a beze srandy. Úplně. Skoro. Mám asi 70 peněz, ale tak přece musím těch 8 dní něco jíst.
Se Zelím jsme vybrali peníze na Mlejn. Jelikož už jsem je propil, tak jsem řekl Zelímu, ať mi půjčí peníze, co vybral on. Jenže on je už taky propil. Ach jo.
Howadoor je ve svým deníku stále nechutnější, naposled doporučuje lidem žrát zkažené fazole a jiné zkažené potraviny a ostříhané nehty radí zapálit a vhodit do světlíku. A to jsem si myslel, že jenom močí do krabic od džusu.
Poslední dva dny jsem nějakej unavenej. Asi to bude tím, že jsem se za poslední dva dny vožral.
Hodlal jsem si zajít sedřít trochu tělesného tuku do posilovny, ale raději jsem se na to vykašlal a jel do bytu.
Vylezl jsem před barákem z tramvaje a stačil zaregistrovat vyvalený oči jedný ženská a SPZku červenýho BMW, který bylo podezřele blízko.
Vzápětí si nárazník zmíněného auta popovídal s mým kolenem, které se nechutně prohlo do strany. O zlomek sekundy později jsem levitoval nad nárazníkem a o další zlomek sekundy později jsem pomocí několika obratů a nárazů hravě překonal vzdálenost mezi nárazníkem a přením sklem.
Tramvaják to viděl, vykoukl a zvolal:
"Co to bylo?"
Tak debilní otázku jsem fakt nečekal. Ležel jsem na předním skle a zcela neinvenčně jsem odpověděl:
"Nevím, asi nic."
Seběhlo se pár lidí a ptali se na samý blbosti. Kdežto ta neskutečná kráva v autě neráčila ani vystoupit a z otevřeného okýnka se mě ptala jestli jsem v pořádku.
Odkulhal jsem z kufru auta pěkně nasranej a nechal všechno jak má být. Nenechal bych, když jsem zjistil, že mám natrženou košili. Hned bych to tý "řidičce" naúčtoval. Koleno bolí jako sfiňa, ale horší je, že se mi asi nějak přesypaly vnitřnosti, jelikož je mi strašně blbě.
V pět odpoledne ležím skroucenej na matracích na zemi a nemám ani hlad.

5.10.2001
Probudil jsem se v osm, takže jsem spal spoustu a spoustu hodin. Koleno nateklo, ale nečerná, takže to snad bude v pořádku.
Horší je to, že je mi fakt hodně blbě jak jsem si omlátil o auto břicho, záda i hrudník. A to můžu být rád, že jsem měl tukové deformační zóny, takže se mi snad nic nestalo.
V práci jsem si otevřel mejla:

"Vcerejsek jsem trochu preplacla. Ridila jsem firemni vuz v lehce podnapilem stavu, kdyz jsem odjizdela z mista parkoviste a nestarala jsem se o to, co za mnou stoji ..... tak pokud si dobre vzpominam .... byl tam nejaky sloup, do kteryho jsem to narvala, ten spadnul. Nic sice nerozbil, ale zaklesnul se mezi neco, co znemoznilo vystup jedny babe, ktera zavirala trafiku a musela tam kejsnout nez ji nekdo nepomohl - hysterka. No a ja na to dupla a v klidku si odjela aniz bych tusila co se deje za mym zadkem. Jenze ta baba naprasila auto - takze dneska mam vystrih a tu povestnou minisukni a jdu na polise."

To snad není pravda. Po včerejšku a dnešním mejlu se mi zdá, že ženská za volantem je ještě horší než Tarabis a Zelí za volantem.
Odepsal jsem jí ne ten mejl:"Hehehe, prskám tu smíchy!"
A ona:
"Prskas smichy no to je parada :) - ja uz tolik neprskala kdyz mi bylo receno, ze jsme blokla v trafice nejakou hysterku .... no nic popojedem, pred chvili jsem prisla od ochrancu zakona i s minisukni i s vystrihem. Mela jsem to za 1000,- coz je velmi slusny, na to, ze jsem ji mela jako z praku a ta urvana baba tam kricela ""Ta musela byt vozrala az do morku kosti"". To je tak, kdyz si chce nekdo zvysit tlak."

Ach jo, je mi blbe. Navic jsem se dovedel, ze krome Jury, Trejbátka, Houmra a Aleška bude mít svoje stránky na netu i Bohouš, což je další díl do jejich vitráže lží a pomluv.
Po dlouhé době mi však přišel i vtip, který se mi nezdál až tak trapný jako ty, co mi obvykle chodí:
"The year is 2031.
A father and his son are walking through NYC. As they pass through Southern Manhattan, the little boy looks at his father and says:
"Dad, what are the Twin Towers?"
The father replies:
"The Twin Towers were two buildings that the Arabs destroyed 30 years ago."
The boy thinks about this for a while and finally asks:
"Dad, what are Arabs?"

Hehe.

Večer jsem se šel zeptat na koleje, kdo jde do hospody a zaplatí za mě. Bohouš se uvolil, tak jsme šli. Za chvíli přišel Lukáš. Dal jsem si pivo a džus, Bohouš pivo a džus a Lukáš si začal trhat chlupy z nosu. Přičemž neopomněl komentovat, jestli se mu daří nebo ne.
Měl jsem hlad, tak jsem šel zpátky na kolej a vyžral Bohoušovi seschlý zbytek konzervy, co tam byla asi měsíc otevřená. Taky jsem mu snědl kus hořčice a jel jsem spát.

6.10.2001
Celý den jsem nic nejedl, kromě čínské polívky, která byla od nějaké firmy, která si myslí, že udělat správně čínskou polívku je snadné. Asi není, protože ta firma vyrobila hnus.
Tak jsem jel za na koleje. Tam jsem hladov a bez peněz snědl nějaký chleba, rohlík a hořčici. S Bohoušem a Lukášem jsme šli do hospody, údajně koukat na fotbal. Vzhledem k tomu, že nemám peníze a platí za mě ostatní, se mnou už do hospody chodí docela neradi. Nicméně Bohouš mi platil piva, na Lukášovi jsem pivo vyhrál v nějaké blbé sázce a šipky jsem taktéž neplatil, jelikož jsem vyhrál.
Hospoda byla narvaná, dávali nějaký fotbal, kde Česko hrálo proti Bulharům. Když dalo Česko gól, celá hospoda začala ječet a hýkat a všelijak se radovat. Těšil jsem se, že až dají gól Bulhaři, všichni zkamení a budou mlčet, zatímco já budu hlasitě křičet a radovat se a provolávat "Bravo Bulhária" a taktéž "fos Čeko". Sice je "fos" maďarsky a nevím, jestli se bulharsky Česko řekne Čeko, ale to je jedno, efekt by to splnilo.
Leč jsem byl zklamán a zhnusen, protože Bulhaři nedali ani gól. S Lukášem jsme místo fotbalu valili bulvy na číšnici, která tam byla nová, převelice naivní a tak běhala jak šílená, pořád se ptala, co kdo chce a byla ochotná a úslužná. A hlavně byla hezká, přiléhavě oděná a dělala v naší těsné blízkosti chlípné, vilné a vyzývavé pózy. Lukášem to cloumalo o to víc, že byl už řádně sprasen, jelikož před těma pivama se už na koleji vyhulil.
Poté tam přišli nějací nabízeči a nabízečky cigaret. Zatímco Bohouš a Lukáš za nás platili jsem prchnul před hospodu, kde jsem si od dvou moc pěkných nabízeček slečen vzal adresy a telefony.
Poté jsem šel zpátky na kolej a na vrátnici jsem neopomněl vrátné sníst část ze zavináčů, které mi dala ochutnat řka, že jsou domácí. Čímž jsem si u ní udělal doře a pustila mě na koleje bez obvyklých obstrukcí.
Následně jsem vlezl na pokoj k Lukášovi a Radímkovi. Jako obvykle nevěděli, co hnusného mi říct a jak mě vyhodit, tak jsem vypil Lukášovi vodku a odešel jsem. U Bohouše jsem pil rum. Poté jsem si nazul kolečkové brusle a po schodech dojel na vrátnici, kde jsem vrátné snědl zbytek zavináčů a vyřítil se z kolejí. Svištěl jsem na bruslích noční Prahou z Jarova na Ohradu a kochal se šokem kolemjdoucích opilců, kteří mysleli, že spatřili přízrak. Jelikož jsem jel velice svižně.
Je to fajn, když člověk usíná zadarmo najezen, napit a s vědomí, že sportoval.

7.10.2001
Ráno jsem se jel opět nasnídat k Bohoušovi. Vrazil jsem do pokoje. Bohouš vystrčil hlavu zpod peřiny a otázal se:
"Máš žrádlo?"
A než jsem stačil odpovědět pokračoval:
"Táhni!"
Netáhl jsem, naopak čekal a prznil Zelímu počítač.
Po chvíli se Bohouš vysoukal z postele a nechutně pravil:
"Nechceš mi ho vykouřit? Ať mi hned takhle po ránu nestojí, ty ranní erekce jsou hrozný."
Bohouš je fakt hovado.
Přiřítil se Radímek a řval:
"Pojďte si obtisknout ruce k nám na pokoj! Zřídili jsme zeď slávy, jako mají v Hollywoodu chodník slávy!"
Tak jsem vycítil šanci stát se slavným a odešel k Radímkovi a Lukášovi na pokoj. Tam jsem byl požádán, ať jim vyzdobím pokoj a namaluji na zeď obraz. Namaloval jsem panáčka a na Lukášovo a Radímkovo výslovné přání jsem ho zvěčnil močícího. Poté jsem ještě namaloval Trejbátkovi nad postel panáčka jak zvrací a Radímkovi nad postel panáčka oběšeného.
Na zdi mají nápis "STOPY LOPAT" a pod ním si všichni otiskávají na zeď ruce, které si předtím namočili do barvy. Protože mám samé dobré nápady, namočil jsem si do barvy penis a otiskl ho tam.
Jenže to jsem netušil, že Lukáš a Radímek, svině prašivé, veškerým ženským návštěvám vykládají, že je to otisk mého penisu ve stopoření. Jenže to není pravda, jelikož je to otisk pouze žaludu. Lukáš a Radímek jsou fakt svině, protože takhle mi dělají děsně blbou reklamu. Protože ženský na tohle strašně dají.
Jak říká ohledně pánské velikosti známá Renata:"Nemusí být veliký, stačí, když je dlouhý a tlustý."

8.10.2001
Všichni se můžou zbláznit, že jsem si otiskl žalud na zeď.
V práci mi šéf sděluje, že budu přemístěn do kanceláře do jiné budovy, přímo nad hospodu U kata. A že moje budoucí kolegyně je nějaká sličná dvacítka. Hm.
Přes den jsem naštval Báru. Už ani nevím čím.
Šel jsem spát v pět, ale před půl osmou mi volal Dušan ať jdu do hospody. Tak jsem šel. Nic jsem tam nepil. Ale stejně jsem stačil naštvat Jitku, Zelího a Bohouše. Dušana ne, protože ten byl úplně mimo.
Asi po půl hodině jsem šel spát.
V noci mi psal Howadoor:

Mejl první:
Subjekt: To Germany with love
Obsah: Promin ze jsem se neozval s tim rozhovorem. Momentalne jsem uplne vyrizeny.
Je mi zle, jako uz dlouho ne. Snazim se to vylecit smesi burcaku,
Neurolu, Rohypnolu a konskych davek efedrinu. Musim taky zacit chlastat jako ty, nebo mi hrabne definitivne. Nechal bys me u sebe prespat?
Zaplatim ti pivo v hospode. Oholil jsem si hlavu, ale moc to nepomohlo.
Sakra, co mam delat?

Mejl druhý:
Subjekt: Let´s make some business
Obsah: Ty mas travu, ja mam prachy. Ja chci travu, ty chces prachy. Co kdybychom to nejak spojili? Co rikas? 

Mejl třetí:
Subjet: Potrebuju travu!
Obsah: Nic

Mejl čtvrtý:
Obsah: A jeste B-Komplex, aspiriny a kafe cerne jak asfalt. Furt nic. 

Mejl pátý:
Obsah: A kdybys mel jeste neco ostrejsiho, tak to taky beru. 

Mejl šestý:
Obsah: dalsi efedrin, kafe, kafe, kafe, fruktoza, maltodextrin a stejne zadne
vysledky.

Abych to objasnil. Známý brněnský masochista Howadoor se vyžívá v činnostech jako je bezúčelné přemisťování spousty tun železa, leze na šílený kopce, kde trpí depresema a nedostatkem kyslíku, jezdí těžké kilometry na kole ne za účelem přepravy někam, ale prostě jen tak a podobné zhovadilosti činí.
No a tento Howadoor mimo jiné absolvuje i pochody. Prostě je tak někam jde. Ale ne jako normální člověk do hospody, do bordelu nebo na houby. Howadoor chodí dvacet, padesát i sto kilometrů. Sto kilometrů. Pěšky. V jednom kuse. Idiot.
Posledně ušel sto kilometrů a byl z toho totálně zničenej. Teď před pár dny to chtěl jít znovu a chlubil se, že to nic není, že už ví jak na to a že druhý den k tomu pojede ještě 130 km na kole.
Jenže ouha. Ušel jen 50 kiláků, na zbytek se vykašlal a je teď úplně na sračky. Tak polyká všechny možný drogy a prášky a různé sajrajty v domnění, že mu to pomůže.
A škemrá po mně trávu a chce pít. Nevím, proč se s tím obrací na mě, když na trávu jsem nesáhl od doby, kdy jsem si kvůli ní zlámal nohu a chlastat už jsem taky přestal.
Dneska jsem nic nejedl.


9.10.2001
Je mi blbě. Točí se mi hlava a klepou ruce. Už dva dny jsem nepil žádný alkohol. Musím vydržet, vydržet, vydržet... hrozný, asi se tomu říká absťák.
Ale jestli chci příští rok na dovolenou někam vyjet, tak musím přestat pít. Protože jsem propil a projedl v hospodách pravidelně kolem 6000 peněz měsíčně a když jsem to přeháněl, tak i 8000 či 9000 peněz.
Tak jsem přestal pít. Už je to dva dny.
Když jsem ještě pil, tak všichni říkali, že je to hrozný, že pít nemám. A například včera jsem nepil a Bohouš, Zelí a Dušan mi říkali, že je to hrozný, že nepiju. I Jitka mi nabízela rum, ale ne, nepiju.
Ve stavu neviditelné destrukce mé hlavy způsobené nedostatkem alkoholu se zkouším naprogramovat kombinaci dvou skriptů na stránky. Oba skripty jsou neskutečně jednoduché a blbé, ale já jsem asi ještě blbější, protože za nic nemůžu přijít na to, jak udělat, aby pod jedním odkazem fungovaly oba.
To snad není pravda. Nefungujou mi tam žádný blbý logický spojky, ani blbý znaky typu středník, čárka nebo dvojtečka, kterými se to dá někdy ochcat.
Tak se teď rozhoduju, jestli je hezčí, když slovo změní barvu, když nad ním přejedu kurzorem, nebo jestli se v té chvíli v nějaký buňce objeví text.
Hm, teď tohle píšu a napadá mě asi nejblbější řešení, který jsem ale zatím nezkoušel. Prostě ten samej odkaz napsat dvakrát a ke každýmu narvat jeden skript. Hned to jdu zkoušet.
O pár minut později...
Jsem fakt idiot. Žádný logický spojky, nýbrž ochcat to středníkem! Jenže ne tak, jak jsem to zkoušel, nýbrž tak, jak je to teď. Teď už například vím, že přílišná a hlavně blbá kombinace středníku s uvozovkama nic neřeší, ale chytrá kombinace středníku s uvozovkama to řeší.
Zjistil jsem, že rýže osmažená na oleji se dá taky jíst, zvlášť, když se zaleje čínskou polívkou. Tak jsem se dneska relativne hodně najedl.
V pátek je výplatní den, ale prachy na účtu budou asi až v pondělí. Do tý doby mám k jídlu ještě jednu čínskou polívku, tři sáčky rýže, dvoje špagety a olej. Když nebudou prachy v pátek, tak jdu o víkendu na houby a na jablka. Ha, jídla je vždycky dost.

10.10.2001
Howadoor se asi už začíná probírat z kómatu, protože mě hned vyhrožuje děsivou a strašnou pomstou, že jsem napsal do deníku, kteraký je to závislák a cvok. A kromě toho na mě pořád loudí spoustu informací o trávě a nedá si říct, že já to svinstvo nehulím, protože nechci dopadnout stejně blbě jako Trejbátko.
Nějaký cvok si se mnou píše a ptá se na možnost jet do Ruska v zimě, nejlépe někam k Bajkalu. Blázen, do takový šílený zimy přes půl Ruska. Lidi jsou fakt nějací divní.
Na příští týden si plánuju kino, divadlo a asi si i zajdu na hokej (dívat se), jelikož jsem se rozhodl, že v abstinenci budu pokračovat a dám se na kulturu. A pak budu nad pátým pivem rozvážně a moudře kritizovat, že ten blbej herec v Národním divadle měl zcela nestylové pohyby. Vlastně ne, sakra, to pivo musím vynechat. Ale aspoň napíšu kultunímu barbarovi Howadoorovi rozbor filmů Lolita a Lolita, jelikož ten hňup koukal na Lolitu, kde nebyly žádné orgie, navíc na to zlákal svojí Blabli a poté byli oba zklamáni, jelikož nechtěli kulturu, ale prasárny.
Spát jsem šel asi v šest. A další den bez pití. Co nepiju, tak chodím spát do osmi večer a vůbec se v noci nebudím. Jinými slovy - prospím nehoráznou spoustu času. Ach jo. Teď jde o to, co je lepší, jestli ten čas propít nebo prospat.
A jedl jsem polívku. Čínskou. Jednu. Mám hlad.

11.10.2001
Kupodivu mám hlad i ráno, spánek mě nějak moc nezasytil. Taky mi sdělil spolubydlící, že mu došel olej a tak budu jíst jen samotnou rýži vařenou, nikoli vařenou a smaženou, což mi dodávalo pocit kulinářské speciality.
Přes den zase otravuju na netu ve všech možných diskuzích a bavím se. Například z jedné diskuze o anthraxu a o tom, jak se nakazili nějaký lidi ve Státech:

Izabow: V kazdem pripade je mi podezrele, ze se oba pripady nakazy vyskytly po tolika letech v jedne jedine budove temer najednou.... 
Nicolas: To u nas jsme jednou meli vsichni doma chripku a to jsme ctyri - to byla teprve nahoda!
Horst: Bakterie jsou infekční,to už tak bývá hňupe !!
Kadison: Nebo nepoužívali kondom!

Hehehe.

Nebo:
Vitalish:Me to vcera neslo na golfu , muze za to urcite ten bin Ladin . Me neuspechy na turnaji jsou dozajista dusledkem cileneho teroru islamskych fundamentalistu na moji osobu !!!
...a následují reakce stejného stylu jako od Trejbátka:
Maggie: Hm, jestli ty nejsi první případ mozkové formy antraxu! Srovnávat golf s nakažlivou nemocí chce vskutku velkou odvahu!
Hozzy: Vitališine ty budeš asi cynik intelektuál zakomplexovanej,takový mám nejradši !

Hehehe.
Je mi báječně, již nepociťuji následky abstinence a bavím se při představě Trejbátka, Aleška a dalších hysterických troubů, jak mají v každé ruce tři plynové masky, potírají se desinfekcí a u dveří stavěji barikády.

12.10.2001

Mám výplatu. Bohužel jen na pásce, protože stádo nekoordinovaných debilů, zvané zaměstnanci banky, mi to ještě nepřevedli na účet. Tak nemám ani na poštovní známku, abych mohl poslat odpověď revizorům, od kterým jsem včera zase dostal dopis, abych něco platil.

Navíc jsem dneska četl, že houby přestávají růst, takže to s tím sběrem na jídlo na víkend taky nebude nic moc.

Jediné, co mě dnes potěšilo, bylo moje suverénní odmítnutí nabídky nějakýho mexickýho diplomata, kterej mě chtěl na Staroměstským náměstí ošahávat. Prodíral jsem se davem troubů, který křičeli "Mechiko, Méchiko" a drali se přes policejní kordón k nějakýmu maníkovi z Mexika, kterej jim podával ruku a smál se jak idiot.

Ve chvíli, kdy jsem se prodíral kolem něj, on, zjevně zmaten mě chytil za ruku, načež jsem se mu vytrhnul a česky mu řekl "díky, nechci".

Asi budu diplomatem. A budu odmítat jednoho ochmatávače za druhým, čímž budu zvyšovat výši úplatků pro mou osobu. A pak si koupím milion čínských polívek, abych už nikdy neměl hlad.

Večer volal Bárt. Cože dělám o víkendu a ať přijedu, že něco dohodneme. Tak jsem přijel a šli jsme si pokecat do jedný hospůdky, kde byla moooc hezká servírka, v pupíku měla piersing s takovým modrým kamínkem a neustále chodila k nám, otočila se k nám zadkem a pak se ohla. Bárt místy ztrácel řeč.

Nakonec jsme se dohodli, že zítra vyjedeme někam do Brd a budeme sbírat houby. Bárt se tvářil děsně sebevědomě, tvrdil, že tam byl přibližně milionkrát a zná to tam báječně a skvěle. navíc prý disponuje perfektní mapou, kterou sebou bere, abychom nebloudili. Mluvil velice přesvědčivě a protože mám hlad a houby jsou k jídlu, tak jsem s výletem souhlasil.

13.10.2001

Včera Bárt tvrdil, že vlak jezdí každých 30 minut. Přijel jsem k Bártovi v 8.00, jak jsme se včera domluvili. Bárt vylezl a sdělil, že nejbližší vlak jede v půl desáté. Idiot Bárt. Tak jsme se nudili a zakoupili si lístek asi za dvacet peněz a hodlali jet za několikanásobek této sumy. Jak pravil Bárt "až nás průvodčí vyhodí". Nasedli jsme do vlaku půl hodiny předem a udělali jsme dobře. Debilní Praha i s celým svým obyvatelstvem zešílela. Do vlaku o devíti vagónech se hodlaly nacpat "mrdy" (jak říká Lukáš) lidí. Proudy lidí se soukaly do vlaku, rozhlas hlásil, že můžou jet bez jízdenek, protože pokladny nestačí prodávat a proudy lidí pořád chodily a furt a bylo to děsný a pořád chodily proudy lidí a vlak už měl dávno odjet, ale neodjel, jelikož chodily pořád proudy lidí a výpravčí mával a průvodčí pískal, ale bylo jim to prd platno, jelikož stále chodily proudy lidí a vlak byl úplně plný, lidé stáli v uličkách, na WC a vůbec úplně všude a posedávali na sedačkách po více kusech, nežli je obvyklé.

S Bártem jsme byli zhnuseni, jelikož jsme zjistili, že průvodčí je v takto natřískaném vlaku akce neschopný a my si koupili lístky zbytečně, nemuseli jsme jet na čundrslevu, ale rovnou načerno. Další podraz jsme zažili ve chvíli, kdy jsme se smáli ostatním, že stojí, zatímco mi sedíme. Přivalila se totiž taková děsně tlustá ženská, říkala, že je těhotná a my ji museli nechat si sednout. Poté Bárt začal vykřikovat, že mi smrdí mikina, což sice byla pravda, ale nemusel to řvát zrovna ve chvíli, když jsem se lepil na jednu lepou dívčinu, která se dotazovala okolí, jestli něco necítí, že tu něco děsně smrdí.

Poté se mě jakési dítě-žena zeptalo, jestli náhodou nejsem ze Žatce, že mě viděla kdysi v Prtech s hokejkou. Byl jsem zmaten a zděšen, jelikož jsem nevěděl, odkud vítr vane.Poté jsem zjistil, že ta dívčina má obludnou paměť na obludné ksichty, jelikož doba, kdy jsem hrál hokej v Lounech po cestě zpět se nalejval v Prtech je pět let pryč. Nikdy jsem s ní nemluvil, ani nevím kdo to je, ale ona si mě pamatuje. To by mě zajímalo, co jsem dělal za chochoviny, že jsem utkvěl v paměti.

Ve chvíli, kdy nám s Bártem skončila platnost lístku vystoupila drtivá většina lidí z vlaku a průvodčí se jal kontrolovat jízdenky. A tak jsme s Bártem prchali po jednotlivých vagónech, s námi asi tak deset dalších černých pasažérů a ohlíželi jsme se, jak se k nám průvodčí blíží. Když se přiblížil nebezpečně, tak jsme raději vystoupili. Iniciativně jsem chtěl zabouchnout dveře od vlaku, jenže v tu chvíli se ve vagóně otevřely nějaké dveře od rozvodné skříňky a jak jsem praštil venkovníma dveřma, tak jsem totálně urazil ty vnitřní. Hm, na mně České dráhy asi nevydělají.

Poté se chopil vůdcovské role Bárt. Poprvé jsme zabloudili asi 5 minut poté, co jsme vyšli z vesnice. To jsme ještě cestu našli. Podruhé jsme zabloudili asi o minutu později a to už jsme cestu nenašli. Tak jsme přes rozorané pole stoupali do kopce, abych zjistil, že je tam další pole a tak jsme místo nějakých víkendových turistů připomínali spíše zbloudilé zemědělce.

Cestu jsme za Bártovy "navigace" občas našli, občas ztratili a celkově to bylo děsný, nebýt toho, že tam bylo hezky. Bárt byl pak znechucen, jelikož jsme část cesty sdíleli s nějakým maníkem, který měl psa, na kterého volal:"Bárte jdeme!" a "Bárte k noze!".

Taky jsme šli na nějaký hradiště, z čehož měl Bárt radost, jelikož to bylo na kopci a ten blb ukrutně rád chodí do kopců.

Ovšem perličku si Bárt schoval na večer, kdy nás zavedl do vojenského výcvikového prostoru. Mapa byla úplně na prd i normálně, ale teď nás navíc ještě mátla. Ukazovala neexistující cesty, ty existující pro jistotu vůbec neuváděla a vzdálenosti 1km a 15km považovala za shodné. Nadával jsem na mapu, kterou Bárt obhajoval slovy:"Byla levná" a "V Čechách se přece zabloudit nedá".

Spali jsme v lese, ale Bárt dostal nápad udělat oheň na silnici. Pekl si buřty. Já taky. Jenže oheň rozpustil částečně silnici, která začala smrdět asfaltem a kdovíjakým svinstvem a buřty tím načichly a vůbec to bylo hnusné.

14.10.2001

Voda! Není voda! Ve vojenském výcvikovém prostoru nejsou žádné vesnice a vůbec nic, kde by byla voda. Všechny potůčky, které měl Bárt na tom blbým papíru, co mu říkal mapa, buď vůbec neexistovaly, nebo byly odhadem dvacet let vysušené.

Tak jsem omdlíval žízní a supěl do 25km vzdálené nejbližší vesnice, zatímco Bárt rozpažoval ruce a volal:"Hle, to je krásný výhled!" a "Hle, není to krása?" a "Hle, tamhle je radar!".

Nicméně před cílem už začal skučet, že má taktéž žízeň a navíc ho začaly bolet nohy, takže jsem alespoň získal zadostiučinění, že si snad uvědomí, že trpí strašným orientačním nesmyslem, není schopnej nic naplánovat a papír, který nějaký opilec počmáral barevnejma pastelkama prohlašuje za mapu.

Bárt opět sdělil, že tuhle vesnici báječně zná a tak jsme zoufale bloudili zhruba dvě hodiny po celé vsi, nachodili spoustu dalších kilometrů, než jsme našli nějakou trapnou hospodu. Na stole se válely listy, semínka i paličky z marjánky a Bárt si objednával piva po dvou. Pak přišlo asi deset puberťáků a všichni začali hulit trávu. Bárt naštěstí nehulil tu z našeho stolu. Ve vsi jsme ještě jedli zmrzlinu a seděli na nádraží a koukali na další hezkou holku. Bárt povídal, že dívčina nemá překřížené nohy a tak prý chce sex. Jenže asi ne s náma. Potom se Bárt zasmál a dívčina nohy překřížila.

Do Prahy jsme jeli na čundrslevu a bylo to v pohodě. Bárt si vzal jen jednu houbu, tak jich zbytek, asi pět kilo, mám já.

Fuj, celej večer čistím houby a hned si jednu várku vařím s rýží. Je to hnusný. Mám asi tři talíře klobouků ze hřibů, z čehož hodlám nadělat řízky, pak mám talíř kousků na omáčku, talíř kousků na polívku a to jsem ještě spoustu vyhodil.

Už nikdy nepůjdu na akci, kterou plánuje Bárt a navíc je jejím vůdcem.

Jo a taky jsem koukal na zprávy a zjistil jsem, že je tu v Praze na návštěvě mexickej prezident. Haha, tak to je klidně možný, že v pátek na Staromáku mě osahával on.

15.10.2001

V práci pracuju, zatímco kolegyně má snad dvacet soukromých hovorů. Jsem zoufalý, chce se mi brečet. Nemám totiž špunty do uší. To je strašný, strašný, strašný. Bůh je debil, že dal dar řeči všem, bez nějaký prověrky.

Také mám výplatu a velice příjemnou, již můžu rozhlašovat, že beru desetitisíce. Tak jsem hned utratil tři tisíce peněz za jídlo, ladičku, párek v rohlíku a hnusnou sodovou vodu s broskvovou příchutí. Něco tak hnusnýho jsem snad ještě nepozřel, když nepočítám Fernet citrus. No a hlavně jsem těch broskvových sodových vod koupil hned šest. Já vůl. V týdnu mám v plánu jen tak si zajet do Plzně a někdy v noci zase zpátky. Možná tyhle výlety budu dělat častěji, čímž se naskytne ožnost vypadnout z Prahy nejen o víkendu.

Večer jsem šel na jeden džus do Aera, kde seděl Dušan s Bohoušem. Dušan pořád vykřikoval, kterak je pivínko dobré a že se na Mlejně strašně vožere. Bohouš vypadal zhnuseně a sdělil mi, že on je s Dušanem v hospodě proto, protože si vytáhl při hlasování na koleji nejkratší sirku a to znamenalo, že pro blaho všech obyvatel kolejí musel Dušana odvést zrovna on.

V bytě jsem hodinu pral košile, jelikož mi začaly podezřele docházet čisté a taky jsem asi dvě hodiny obaloval houby a dělal řízky. Tak můžu týden jíst houbové řízky.

16.10.2001

Hned po ránu jsem se převelice nasmál, protože jsem četl Aleškovy zápisky z přitroublé Ameriky. Ten trouba opět skučí a brečí, tentokrát kvůli tomu, že zjistil, že se asi dva nebo tři lidi nakazili antraxem. Jeho postižení hysterií už je předmětem skazek, kterak agresivně může působit vymývání mozku.

Taky už můžu shrnout pozorování zvláštního jevu. Co jsem přestal pít, tak spím průměrně deset hodin denně. Z toho usuzuji, že alkohol obsahuje jakousi složku ovlivňující spánek a z toho plyne, že kdyby se to nějak zaonačilo, tak vlastně člověk spát nemusí, jen by si do žil píchl nějaký výtažek z rumu či fernetu a nemusel by spát a fungoval by neustále a mohl by makat a makat a makat. Hm, z toho vidím Nobelovu cenu buď za lékařství nebo ekonomii.

Strašně jsem se přežral hub. Už na houby minimálně letos nejdu.

17.10.2001

Opuchla mi děsně celá huba, nemyslím obličej, ale huba. Nevím, jestli je to z hub, ale nic jinýho mě nenapadá. Vypadám jak šimpanz, když špulí pysky a olizuje termity z trávy. Děsný.

Dověděl jsem se od Pavly, že Venca zatajil narozeniny, které včera v práci slavil a tak ho od rána bombarduju mejlama. Nakonec slíbil, že to spojí s Mlejnem, tak doufám, že z toho něco kápne.

V práci jsem zase dřepěl do večera a aby toho nebylo málo, tak mi večer ještě přišla (doufám, že omylem)SMSka:

"Chci se dotykat tveho zadecku a brat do dlane tvoje prsa."

No z tohodle mě trefí. Teď se bojím jet do bytu, aby mě po cestě někdo neznásilnil.

18.10.2001

Sakra, to je zase den. Hubu mám pořád nateklou a navíc mě hned po ránu chytil revizor. V 6.30 ráno a na totálně nezvyklém místě. Asi se nudil, tak jen tak kontroloval lidi. Chytil mě asi půl metru před koncem kontrolovaného prostoru. Hbitě jsem ten půlmetr překročil a chystal jsem se mít drzé přednášky o tom, že tady už nemá právo mě kontrolovat, ale objevili se tam dva policajti, tak jsem byl hodný.

Jako obvykle jsem se představil pod falešnou občankou. Revizor byl strašně divnej, pořád se mi omlouval, že tohle vlastně nechtěl, ať mu prominu, že se nedá nic dělat a ať se nezlobím.

Rozhovor s Howadoorem, který ten hňup inzeroval původně jako rozhovor o Rusku se díky jeho blbým otázkám svezl zcela jinam a teď se mě ptá, jakou nosím velikost slipů a píše, že se přežral knedlíkama. Do rozhovoru o Rusku. Asi mu spadla činka na hlavu, když zase někde prováděl svý masochistický hrátky.

Odpoledne jsem jel do Plzně. Potřeboval jsem aspoň na chvíli vypadnout z hnusný Prahy. Plzeň je takový skvělý, zatuchlý maloměsto, mnohem hezčí, než Praha.

Bohouš mi přivezl režijku až k práci, což se mi zdálo velice podezřelé, jak je ochotný. Až potom vybalil, že potřebuje peníze a chce půjčit. Dal jsem mu 24 peněz. Vyděrač.

Na nádraží na mě čekal Tarabis s Robí. Nevím, jak se to píše, jestrli Robbie, nebo Robí nebo nějak jinak. Robí je na rozdíl od většiny Tarabisových "známostí" více než 15 let, dokonce bych tipoval už kolem sedmnácti. Robí je z Ameriky, konkrétně z Hjůstnu a nemluví česky. Zato pije pivo a to ne zrovna málo. Dvanáct dvanáctek je slušný výkon. Tak pravil Tarabis, který se už neopije po dvou pivech jako kdysi, nýbrž pravidelně každý den dá těch piv 4 až 5.

Tarabis se s Robí bavil anglicky a všelijak mě pomlouval, jelikož já anglicky nemluvím. Potom jsme šli do hospody, Tarabis s Robí pil pivo, já džus a vykládal jsem děsně dobrodružné historky z mé cesty do Brd. Tarabis překládal a Robí se nesmála. Pak jsme si zahráli šipky, Robí vyhrála, tak jí dal Tarabis pusu (děsně se při tom červenal a pusu jí dal až poté, co na něj Robí vrhla děsuplný ukrutný pohled). A šli jsme do Hemingwaye. Hlavně kvůli tomu baru jsem přijel. Bylo tam hezky.

Večer jsem sedl na vlak a jel zpátky do Prahy. Vlak byl plný opilců, ale tolik opilých se hned tak nevidí, asi byly v Plzni nějaký slavnosti piva nebo fernetu nebo co. Na chodbičce se poblil jeden vousatý chlap a kamsi odešel. Smrdělo to, tak jsem taky odešel. Před půlnocí už jsem byl zase v tý zapráskaný Praze.

19.10.2001

Nedělo se vůbec nic, jen s Howadoorem dokončujeme náš monstrózní rozhovor o Rusku. Howadoor stále trpí depresivními stavy a tak je jeho deníček plný obludných výkřiků a prazvláštních úvah. Dostal trávu, tak se snad zhulí a bude klid.

Večer mě prozváněl opilec Dušan, jelikož vytáhl lidi z koleje do hospody. Ale protože je hospoda jen zabitý čas a peníze, tak jsem nikam nešel.

20.10.2001

Stále obdařen Bohoušovou režijkou jsem jel do Žatce, vyzvednout si dopis na poštu. Dopis měl modrý proužek a stálo v něm něco o tom, že jsem "strana" a Dopravní podnik Praha je taky "strana" a že prý se přeme o 208 peněz a z toho důvodu se mám dostavit k soudu. Nevím, jak na to přišli, já po Dopravním podniku žádných 208 peněz nechci, mně by jenom stačilo, kdyby mi už konečně přestali posílat upomínky, když mě chytí revizoři. Asi na Dopravní podnik zajdu a všechno si hezky vysvětlíme.

Matka využila mojí přítomnost a poslala mě nakoupit spoustu blbostí, mimo jiné také nějakou "jarišovou vodu". Nevěnoval jsem tomu pozornost a tak jsem v první drogérii zakoupil litrovku prostředku na nádobí s nápisem JAR. jenže matka mi pak sdělila, že jsem úplně blbej, protože nechtěla JAR, nýbrž nějakou jarišovou vodu, což je údajně nějaká voda zakoupitelná v lékárně. Musím se zeptat Howadoora, co to je, on je odborník skrze různé letkvary a tabletky a všelijaká žaludeční udělátka.

Taky mi furt krvácí a praská huba, teď už neteče krev jen z jazyka, ale už i ze rtů. kdovíco jsem zase snědl. Asi to bude z hub, co mi věnoval Bárt nebo z buřtů, co jsme s Bártem pekli na asfaltu.

21.10.2001

Mažu si hubu mastičkou, která má "chránit pokožku před krvácením a vlivy mrazu". Mastička smrdí, hnusně chutná a výsledek je jen ten, že se pod ní udělá takovej puchejř a ten když praskne, tak z něj vyteče krev.

K večeru jsem jel na koleje. Vstoupil jsem do pokoje a v potemnělé místnosti leželi a seděli Zelí, Bohouš a Dušan. Zírali na monitor, kde v úzkém proužku sledovali něco, čemuž říkali film.

Film:

"Tftftftftftftftf...." (neznámé zvuky)

"Ddddddddd...." (střelba)

"Oh no!" (anglický povzdech, čti ´ou nou´)

"Vzuuuuuuuuu...." (svist)

"Dddddddd...." (střelba)

"Dvvvvvfffff" (výbuch)

"Tdtdtdtdtd" (střelba)

"Oh no!" (anglický povzdech, čti ´ou nou´)

"Ddadadadadada" (střelba)

"Tatatatatata" (střelba)

"Buuuuuuuf" (výbuch)

"E...ee...ee...ee...e" (střelba)

"Tv....tv....tv" (střelba)

"Oh no!" (anglický povzdech, čti ´ou nou´)

Ležel jsem na Bohoušově posteli a nudil se. A nadával na postel, že povlečení děsně smrdí. Poté jsem se otočil a s výkřikem vyskočil. Strašný smrad. Pod prostěradlem leželo Bohoušovo oblečení.

"Tttttttttttt" (střelba)

Já:"Fuj, to je ale smrad!"

Zelí:"Ticho! Vypadni! Takové drama sleduji!"

"Da...da...da....da...da" (střelba)

Bohouš:"Aha, ponožky....a skoro zralé." A s vědeckým zájmem prohlížel nahnilý kus látky.

Já:"Kdyby jenom ponožky!"

Zelí:"Vypadněte oba!"

Zelí s vytřeštěným zrakem a třesoucím se tělem vzrušen zíral na proužek na monitoru, kde se střídala červená barva se žlutou a oranžovou a pořád to dělalo "ratatatatata".

Já:"Dušane, už máš práci?"

Dušan:"Ne."

Zelí:"Ticho!!!! Vypadněte oba!"

Dušan zhnuseně na "film"...:"To je trapné."

Bohouš znuděně odchází hulit na chodbu.

Zelí třeští oči, zatíná pěsti a špulí rty.

"Tftftftftftf"

"Film" končí. Zelí se skleným pohledem a blaženým úsměvem vstává. Asi se udělal. Načež praví, že se musí učit. Ale jen 15 minut, poté jde opět hrát Kvaka. Což dělává tak, že mává myší, bouchá do klávesnice a u toho porůznu chrochtá, sípe a funí. Pod stolem a vedle stolu míhá nožičkama, občas se zasměje a mává hlavou na všechny strany.

Patnáct minut Zelího učení spočívá v tom, že listuje skripty a funí:"Taková blbost! Kdo se to má učit, taková blbost, na to se vykašlu!"

Po patnácti minutách této činnosti skripta opět zavírá a jde hrát Kvaka.

Odešli jsme s Bohoušem do hospody a po cestě se navzájem opět ujišťovali, že hospoda je ztracený čas a vyhozené peníze. Dali jsme si limonádu a džus, koukli na zprávy jisté televize, u kterých jsme nevěděli, jestli máme brečet nebo se smát a odešli.

No jo, neděle v Praze. Neděle v hajzlu. A nejhorší je, že si za to můžu sám, nemám být v Praze. Já blb.

22.10.2001

No nemám já štěstí v tý práci? Šéfové jsou v pohodě, práce taky, peníze mám nejen na jídlo a pití, ale na spoustu dalších věcí a je tu teplo.

Navíc tu po ránu není kolegyně. U ní je problém, že "to se mnou myslí dobře", takže mě těma svýma kecama občas děsně prudí, ale nemůžu na to nic říct.

Huba, teď konkrétně ret, vesele hnisá a krvácí a tak se bavím tím, že otiskávám ret na papír a dělám abstraktní červenožluté obrázky.

Uf. Opět jsem zavítal na Howadoorovy stránky. Že je Howadoor úplně pitomje, to jsem věděl, ale že dává takovéto rady, to je už i na něj docela hodně.

Cituji:

"Jak překvapit spolubydlícího

Bydlení na koleji nebo na internátě přináší i nudné chvíle, kdy se

všichni válejí na postelích na pokoji a neví co by. Tehdy s úspěchem použijeme

tento návod a připravíme spolubydlícímu překvapení. Tajně se odplížíme na

odlehlé, avšak nepříliš vzdálené místo a tam pozřeme ve velkém množství cokoli,

co právě máme po ruce. Alkohol, shnilé jídlo, pastu na zuby, hořčici, to vše lze

použít. Když už jsme docela plní a je nám náležitě zle, opatrně se zase

připlížíme a ležícího spolubydlícího bez váhání důkladně pozvracíme. Tím mu

připravíme překvapení, které zpestří nudnou chvíli a na které dlouho

nezapomene."

Konec citace.

Panebože.

Odpoledne jsem se byl ničit v posilovně, abych ještě využil toho, že nenosím spoustu oblečení a mohl na veřejnosti pnout olbřímí svaly.

A večer jsem zase nikam nešel.

23.10.2001

Vždycky, když říkám, že ženský nejsou o nic menší potvory než lidi, tak se mi dostává odpovědi, že to teda ne, že ženský jsou romantický duše, že jsem hulvát a vůbec nevím, co to vlastně žena je.

Tak teď už to vím, co je to žena. A dnešní mejl mě v tom jenom podpořil:

Citace:

"Notne jsem se nalevala rumem a podle toho to pak vypadalo. Radila jsem jak tornádo a desne me bavilo provokovat heterosexuální chlapy a divat se jak se jim stavi pera :-)))) no proste parada .... bavila jsem se dobře :-) Samozrejme jsem neskoncila doma ale u jednoho manika a poradne jsme si to rozdali .... docela se divim ze se mu postavil po tom alkoholu, ale asi jsem na nej mela dobry vliv :-)))) .... spali jsme dlouho do nedele a odpoledne jsme se zase milovali .... no dyt to znas jak to tak chodi. Pak jsem jela domu. No milacek se tohle domaknout tak se na me vysere a ani bych se mu nedivila ... ale zijeme jen jednou takze je skoda sedet doma a cumet na bednu hej ?! "

Konec citace.

Jo, romantické stvoření - žena.

Jinak dneska píšu asi milion mejlů. Další mejl od neznámé osoby mě upozornil, že hovado Howadoor publikuje své pseudobásně nejen na svých stránkách, ale i na www.totem.cz. Nicméně lépe je najít tuto báseň Propan-butan a spousty dalších humusáren a sajrajtů přímo na Howadoorových stránkách.

Taky jsem dal na net Jurovu fotku, to je zase něco, hnus a humus a vůbec všelijaký fujtajxl. I matka volala a psal Tarabis i Venca i jistá dáma, která mi sdělila, že je ten deník nechutnej, samej chlast a že prý svět není tak hnusný, jak ho na stránkách popisuji.

Tuto dámu asi spojím s lidma, kteří mi píšou mejly, že jsem debil a idiot, že mám začít chlastat, jelikož bez toho ty stránky za nic nestojí.

A vůbec, všechno je nějak úplně na chocho.

Tak.

24.10.2001

Včera jsem jel z práce do Vršovic kouknout se na hokej. Hráli červenobílí proti zelenomodrožlutým. Bylo tam moc lidí a policajti, co mi prohmatali batoh.

Málem jsem se stal značně agresivním, protože vedle mě stál jakýsi "odborník", který toho o hokeji věděl asi tolik, jako Pavla, které se na hokeji líbí jen to, když její Bejk nahraje a nespadne u toho.

Ten blbec vedle mě vykřikoval šílený nesmysly, hrozný bláboly a furt se mě ptal, jestli si snad nemyslím to, co on. Vždycky jsem se křečovitě usmál a otočil se. Blbec jeden.

Jel jsem se kouknout hlavně na tři hráče, se kterýma jsem hrával a protože oni byli nejlepší, tak je docela často stavěli ke mně do formace, aby aspoň částečně eliminovali moje pokusy hrát hokej a aby jsme při mojem střídání nedostali během pár desítek sekud několik gólů. Což jsme stejně dostali.

No. Jeden z trojice nehrál vůbec, druhej hrál, nechal se dvakrát vyloučit za blbosti a jinak se skoro nedostal k puku a třetí nedal samostatnej nájezd, pak si dal vlastního góla a potom i gól soupeři, což bylo prd platné, protože zelenomodrožlutí vyhráli.

Ovšem ten vlastní gól byl výstavní a skvostný, takový bych ani já nedal. Soupeř nahodil puk na gólmana, ten ho bez problémů chytil, jenže v tom se přiřítil zmíněný hráč, těsně před gólmanem zakopl a vzduchem jako projektil zarazil do brány sebe, gólmana i puk. A byl to gól. Ten gól, o který zelenomodrožlutí vyhráli.

Taky mi napsala neznámá ženština, která po mně chtěla, abych naštval Howadoora. Využil jsem situace a položil jí spoustu intelektuálních otázek.

Protože už nemám co dávat na web, tak tam budu dávat spousty rozhovorů. Na tuto myšlenku mě přivedl právě Howadoor, který vlastně parazituje na psaní jiných a dává to na svoje stránky.

Dneska v rozhovoru s ženštinou pokračuju. Zatím se hádáme, kdo z nás má větší prsa.

No. S Howadoorem jsem celej den mejloval, co je zen, kdo z nás dvou je větší blb, kdo má víc kolem hrudníku a kolem bicepsu, co je to stripbar a jestli je pokrokem jít souložit s hrochem.

S Pavčou, cože je ženština, s níž jsem měl v úmyslu věsti hovor, jsem se k ničemu nedopracoval. Mé skvělé a jedinečné dotazy zůstaly nevyslyšeny, odpovědi zdaleka nedosahovaly výše pokládaných otázek.

Večer jsem jel na koncert. S Bártem. Strašný.

Místo konání: Kavárna Černá labuť

Účinkující: oživlá mumie, mutující mužík, 21 diváků a 1 postižená divačka, 3 universální osoby

Děj: Mutující mužík neuměle brnkal na kytaru a mutujícím hláskem cosi vyprávěl, pořád si rukou připlácával vlasy těsně na hlavu a hihňal se

Mumie byla neskutečně odporná, hrála si na zpěvačku a halekala nesrozumitelným hlasem

20 diváků se nudilo a tvářilo se intelektuálně

1 postižená divačka se snažila být nejintelektuálnější a tak bouřlivě tleskala, pištěla a smála se v naprosto nepochopitelných chvílích

já jsem se smál

Doplňkový děj: Říkal jsem Bártovi, že je to strašný, popisoval jsem mu objektivně, co se tu děje a Bárt mi definoval slovo "intelektuál", jak to našel ve výkladovém slovníku.

Pak jsme šli do hospody. Objednal jsem si pivo a asi centimetr vypil. Bárt si objednal pivo a vypil skoro celé.

A šel jsem spát.

25.10.2001

Pavča psychicky neunesla naší mejlovou konverzaci a snaží se psát lépe. Pozdě, rozhovor s ní už je tvořen.

Taky jsem převelice uvažoval, že deník nepovedu v rámečku na úvodní stránce, ale stejně jako deníky starších dat na stránce samostatné. Taktéž upustím do podoby spartánské a do deníku budu cpát různé obrázky a odkazy.

Pokud někdo bude mít opět blbý nápad vydat to jako knihu, tak mu k tomu dám svolení a ať si klidně užije milionů peněz z prodeje knihy.

Howadoor na webu sděluje pokračování poučky "Jak zavařovat moč" pod názvem "Co se zavařenou močí". Taky dal první dobrou radu a to na to, jak udělat veverkovici.

Odpoledne jsem jel do Plzně. Tarabis přivedl Robbie a trpěl depresí, že nezná v angličtině slovíčko "nadržený" zatímco já jo. Robbie kouřila nějaký příšerný cigatery a styděla se za to. Tak ani nevytahovala krabičku, ale rovnou z kapsy pomuchlané cigarety.

Zpátky se ve vlaku naštěstí nikdo nepoblil, jako minulý týden, tak jsem se jen bavil tím, že jsem z jedné slečny obíral vlasy, který jí vypadly na oblečení. Lidi na mě koukali jak na blba, slečna se smála a mně to bylo úplně jedno.

26.10.2001

Stěhuju se v práci z budovy do budovy. Nejen já. Asi takto:

Z místnosti 320 se moje bývalá kolegyně stěhuje do místosti 315. Já se z místnosti 320 stěhuji do místnosti 113. Z místnosti 315 se můj bývalý šéf stěhuje do místnosti 320 a z místnosti 113 se do místnosti 315 stěhuje jakási ženština.

Další účastníci stěhování jsou veškeré počítače a papíry. Před pár dny mi donesly nový počítač. Tak ten...eeee.... moc složitý. O stěhování napíšu povídku a bude to.

Nicméně jsem dnes zcela bez internetu, takže mi chodí SMSky, co se děje, proč neodpovídám na mejly. Kašlu na to.

Moje nová kancelář je hezky nad hospodou, vedle hospody a mezi hospodama. Paráda. Na chodbě stojí vyrovnané řady sudů a převlíkají se tam číšníci. Z okna mám výhled na popraskanou zeď, nějaký kytky a nějakou věž s orlojem. Je to tu daleko hezčí, než kde jsem byl dřív.

Moje nová kolegyně má velký prsa a vypadá úplně pohodově.

Večer jsem jel do Zlína. Blbý vlaky. Úplně narvaný a zpoždění. Nechápu, proč ty vypatlaný železničáři neudělají něco s tím, že někde jezdí vlaky poloprázdný a klidně by šla polovina vagónů vyházet a někde jezdí lidi třeba pět hodin v narvaným vlaku, kde si nemůžou sednout.

Ve Zlíně jsem zase sežral co se dalo. Mimo jiné rybu se sýrem a v něčem obalenou, no dobrý to bylo.

27.10.2001

Kromě toho, že je mi blbě, bolí v krku a jsem líný, jsem zase jedl. Dneska králičí řízky nadívané vším možným. Ha, najím se a příští týden ušetřím na jídle.

Bára taky slibuje, že ukecá nějakýho pana velkotovárníka bramboráře a že na Mlejn přiveze bramborový lupínky a bramborový lupínky se sýrem a bramborový lupínky se slaninou a tak. Doufám, že to na Mlejně nikdo nebude chtít a zbyde mi víc.

Taky jsem Báře povídal, jak jsou Rusové hrozně moc šikovní a budu to muset říct i asociálovi Howadoorovi, který je na Rusko alergický, protože na horách nejsou fialový krávy, jako v Alpách, kam on jezdí.

Z novin:

"Porod v autě zvládli dva moskevští policisté vyburcovaní v noci na stanovišti řidičem toyoty. Na zadním sedadle spatřili rodičku a hlavičku novorozeněte. Otce poslali pro vodku a sami se ujali role porodní báby.

Když policisté zjistili, že řidič v lékárničce nemá ani obvaz, zastavili několik aut a nasbírali gázu, vatu, jód a léky na uklidnění. Vodku použili jako dezinfekci. Pupeční šňůru přeřízli zabaveným nožem, chlapečka zabalili do otcova saka a dočkali se sanitního vozu. Matka i dítě přežili porod ve zdraví."

Konec citace.

Taky by mě zajímalo, jestli to ve zdraví přežil i otec, když zjistil, že mu vodku jen tak vylili na manželku.

28.10.2001

Bolí v krku, nic moc. Tak dělám, že skoro umírám a Bára maká, nosí oplatky, vaří čaje, vaří oběd, dělá toasty. Klídek a pohoda. K obědu udělala nějaký medailonky z masa na smetaně s brokolicí a několika druhy sýra, čehož jsem zneužil a sežral toho asi tak tunu. Zhruba.

Večer jsem jel zase do Prahy. Pršelo a bylo hnusně a ve vlaku se nic nedělo. V Praze samozřejmě už vůbec nic.

29.10.2001

Na dnešek Howadoor slibuje uvedení našeho monstrózního rozhovoru o Rusku, velikosti slipů a tak podobně. Tak jsem zvědavý, kolik si toho zase vymyslel a upravil, jak on to obvykle dělává. Já už mám hotový rozhovor s Pavlou. Ten sice není tak monstrózní, ale to je tím, že Pavla vůbec neumí odpovídat a když už jo, tak se člověk stejně nic nedoví. Ale jako vzorek pražské populace to stejně na web dám.

Kromě toho vyřizuju zhruba stovku mejlů, co mi psali nějaký pomatenci. Asi zruším mejla, nebo budu odepisovat ještě míň, než doteď. Takže vůbec.

A nic nestíhám. Plusem je, že mi Andrea - nová kolegyně - dohodila nějaký kontakty na hokej, tak snad bych ještě tuhle sezónu mohl i stát na bruslích.

Večer přišel spolubydlící a nemohl hýbat rukama. Prý byl na nějaké lezecké stěně či co. Tak mě prosil, abych mu otevřel aklenici, otevřel plechovku, abych zapnul televizi - no že prý je to strašně namáhavé, taková stěna a že si namohl ruce a teď jimi nemůže hýbat. Dal se ovšem do pořádku velice rychle, protože za pár minut už otvíral jednoho lahváče za druhým.

Rozhovor s Pavlou, který jsem umístil na stránky má úspěch. Ovšem už nebudu nikomu odepisovat na mejla, jestli je to pravda, že Pavla barví slony na zeleno. Samozřejmě, že je to pravda.

Šel jsem spát v osm.

30.10.2001

Další nudný den nudného týdne nudného měsíce nudného roku s nudnými lidmi.

Tak předchozí věta lze velice zkrátit: Vše je na hovno.

S Pavlou vedu nadále rozhovory. Tentokráte o tom, jestli jíst psy a nebo kočky, jak jí vyhovuje černoch ve sprše a další.

Taky jsem dostal stravenky, tak dnes půjdu na veliký nákup.

Chtěl jsem udělat rozhovor i s Tarabisem, ale odepsal další z nekonečné řady svých nechutných mejlů. V podstatě to rozhovor byl, protože reagoval na můj dotaz. Tak se těšte. V nejbližší době bude možnost kochat se rozhovorem s úchylným Tarabisem.

A od listopadu předělám deník. Bude to samostatná strana a budou tam obrázky a barvičky. Možná přidám i fanfáry a budou to takové veselé stránky plné energie. Možná tam dám americkou vlaječku.

31.10.2001

Tak hokej zase nevyšel, kašlu na to, budu si v parku místo toho cvrnkat kuličky. Hliněné, aby nedošlo k omylu.

A na změnu stránek taky nemám náladu, tak se odkládá asi na později. Nicméně už jsou na webu dva rozhovory. Jeden s Pavlou a druhý s Tarabisem.

Ohlasy jsou bouřlivé a početné. Na Pavlu chce spáchat půlka mimopražských lidí atentát a rozhovor s Tarabisem zajistil zvýšený odbyt pytlíků na blití.

A aby to nevypadalo, že jsem proti Tarabisovi nějak zaměřenej, tak zde cituji jeho SMSky:

"Mám připomínky k našemu rozhovoru. 1) Je skvělej 2) Připiš tam ještě, že znám slovo ´leasing´ , ale neumím ho skloňovat."

Tak tedy berte na vědomí, že kromě termínů, která použil Tarabis v rozhovoru, zná ještě slovo "leasing". Já k tomu dodávám, že on to slovo zná, ale význam slova posunul trochu jinam, samozřejmě do vod sexuálních praktik, protože jinde tápe.

Dle Tarabise "leasing" = "lízat". Tolik k rozhovorům.

Howadoor zase vyšiluje a plánuje se stát velkoobchodníkem s vosami, včelami, sršni a hadovosami. Přesvěčte se sami na jeho stránkách, že mu hrabe.

Odpoledne psal Zelí, že večer je sraz na kolejích, kam přijde spousta lidí, co jede v pátek na Mlejn a dohodneme podrobnosti.

Dojel jsem na kolej. Z účastníků akce tam byli jen Edina, Lukáš a Zelí. Edina mlčela, Lukáš cvakal na počítači a Zelí seděl a smál se.

Dotázal jsem se na něco Zelího.

Zelí:"Heee...ee...no...eee... jasně!"

Zelí byl jako obvykle zhulenej jako dobytek. Opuchlý oči, rudej nos. S Iginem jsme se měli spojit přes ICQ.

Pak se rozrazily dveře a přišla Elisn. To je příšerně odporná Američanka s velkým knírem. Elisn skočila na zem, na záda a roztáhla nohy.

Pak odešla Edina. Potom odešel Lukáš. Pak naštěstí i Elisn. Volal Igin, že nemůže na ICQ. Přišel Bárt. Zelí se pomalu dostával do normálu. Bárt odešel na záchod.

Odešel jsem pryč.

Nic se nedohodlo, kromě obvyklých žvástů se nic neřešilo. Zelí je odpornej zhulenec a dobytek. A to si hraje na organizátora.

Jsem znechucen, dnešní den stál úplně za chocho.