Dnešní Somaliland se do značné míry územně kryje s bývalým protektorátem Britské Somálsko. Po nepěkné občanské válce s desítkami tisíc mrtvých a půl milionem uprchlíků Somaliland vyhlásil roku 1991 samostatnost a zbytku Somálska ukázal vztyčený prostředníček.
18. května byla vyhlášena Republika Somaliland.

Somaliland má svoji vlastní měnu, armádu i policii, soudní systém, vydává své vlastní cestovní pasy a ač dosud neuznán žádnou zemí, má své zastoupení například v Etiopii, Velké Británii, Spojených Státech či Džibutsku a spolupracuje s Africkou Unií, Evropskou Unií či OSN. A tak v Africkém rohu existuje již tři desítky let neexistující stát. De iure....de facto.

Somalilandský šilink není mezinárodně uznávanou měnou a v současné době nemá žádný oficiální směnný kurz.

Autobus z etiopské Jijigy do Tog Wajjale na somalilandských hranicích je
překvapivě až neafricky poloprázdný. Většina cestujícíh má dokonce i své
vlastní sedadlo nebo alespoň umělohmotný kbelík sedačku nahrazující.

Hargeysa (též Hargeisa), hlavní město Somalilandu, má přibližně 1,3 milionu obyvatel, v celém Somalilandu žije podle odhadů něco přes 4 miliony lidí.

Centrální Hargeysa je v podstatě jedno obrovské tržiště. Pěší zóny neexistují. Ba ani silnice neexistují. Existuje jen společný prostor, kde se kupodivu bez nějaké agresivity prodejců či troubení nervních řidičů mísí téměř celodenní dopravní špička s celodenním prodejem čehokoli.

Spousta obchodů je vskutku mobilních. Celou "provozovnu" tvoří často jen kolečko se zbožím.

Pohled na střechy jednoho z tržišť v hlavním městě. Již podle zběžného pohledu je vidět, že do Somalilandu ještě nepřišli čeští cikáni, jelikož vlnitý plech stále tvoří část zastřešení a neskončil ve sběrných surovinách.

Tržiště v Somalilandu jsou stále místy, kde návštěvník, zvláště bílý návštěvník, budí neobvyklou pozornost.

Kakofonie somalilandských tržišť jest pěkným mixem vlivů afrických, arabských, indických i evropských.

Výměna peněz v Somalilandu se stala turistickou atrakcí a dokud bude existovat s americkým dolarem paralelní měna, tedy téměř bezcenný somalilandský šilink, atrakce zřejmě jen tak nezmizí.

I když už se bankovky nejnižší nominální hodnoty téměř nepoužívají, přesto lze najít směnný kurz, kdy za jeden dolar dostanete svazek šilinků, za pět dolarů už celou cihlu šilinků.

Somalilandské šilinky se používají k nižším platbám, typicky na tržištích, případně v restauracích a jídelnách. Vyšší částky je možno platit americkými dolary, zvláště v pomalu se rozvíjejícím turistickém ruchu.

Ssomalilandský šilink se dělí na 100 centů. Ovšem centové mince nebyly raženy nikdy a šilinkové mince nejsou v oběhu. Ostatně problém je tahat i igelitovou tašku bankovek, natož tři pytle mincí. Za obojí se dá pořídit pouze vařené velbloudí koleno, ale jinak nic. Nominální hodnota somalilandského šilinku není zrovna vysoká.

Ze svazků šilinků má správný somalilandský směnárník postavenou zídku, za kterou se kryje před hlukem ulice a pokud je zídka dostatečně vysoká, skýtá ochranu i před prudkým sluncem.

Jedno z míst, kam se v Harheyse vyplatí zajít, je trh se zvířaty. Ač běžně označován jako trh velbloudí, nemalou část každý den obsadí prodavači koz, krav a ovcí. Podívaná začíná už před svítáním, kdy jsou ulice hlavního města zablokovány procesími velbloudů vedenými na trh.

Samozřejmě, pro návštěvníky jsou desítky a stovky velbloudů zajimavější, než vychrtlé kozy (toto není žádná sexuální poznámka).

Jen pár stovek metrů na jih od centra hlavního města je jasný důkaz, že Somálci jsou stále národem nomádů a pastevců.

Na světě žije 14 milionů velbloudů. Údaje pro Somaliland jsem nenašel, ale v Somálsku žije zhruba 7 milionů těchto zvířat. Značná část zvířat je určena pro vývoz zejména do oblasti Perského zálivu. Stále větší část končí na talířích přímo v Somalilandu.

Pořízení velblouda vyjde na přibližně tři sta až tisíc amerických dolarů, samozřejmě záleží na pohlaví, stáří i kondici zvířete. Pro srovnání, kráva vyjde na tři stovky, koza na stovku.

Na obrázku je jasný důkaz toho, že somalilandští velbloudi projížďky v automobilech zrovna nemilují. Pro zajímavost - v somálštině existuje pro velblouda 46 výrazů.

Velbloudi jsou označováni barevnými spreji podle majitelů i kupců. Pán na obrázku není veterinář a nezkoumá skrze anální otvor velbloudí vnitřnosti. Pán na obrázku jen mlátí velbloudy klackem, aby se nerozutekli.

Velbloud je stále, zvláště na venkově, součástí zvykového práva, tzv. xeer. V pěkné studii Integrating Principles and Practices of Customary Law, Conflict Transformation and Restorative Justice in Somaliland jsem se například dočetl o případu, kdy se vražda jednoho člena klanu "napravila" převodem 120 velbloudů z klanu viníka.

Samozřejmě, velbloudí maso je běžnou součástí jídelníčku po celé zemi. Velbloudí maso má vysoký obsah bílkovin, ale často méně než polovinu tuku oproti hovězímu. Velbloudí mléko má až 3x více vitaminu C a 10x více železa - a výrazně méně laktózy - než mléko kravské.

Kromě korábů pouště se na trhu dají pořídit i ovce, kozy a krávy a taktéž všechna zvířata ochutnat, jelikož přímo na místě v naprosto příšerných chatrčích a ve velice jednoduchých (silný eufemismus) podmínkách se ženštiny věnují kuchtění.

Fauna Somalilandu je až k neuvěření bohatá. Momentálně bylo v zemi pozorováno přes 720 druhů ptáků, 177 druhů savců, 235 druhů plazů a 740km dlouhé pobřeží samozřejmě věstí nemalou pestrost života v oceánu.

V číslech vypadá fauna Somalilandu skvostně, v reálu ovšem není zrovna snadné některé z mnoha stovek druhů zvířat spatřit.

Ač se v Somalilandu vyskytují lvi, žirafy, gepardi, sloni nebo třeba krásný sloní rejsek, při běžném cestování nezaměřeném na pozorování zvířat se návštěvník setká nejčastěji s nejrůznějšími plazi, hlodavci a antilopami.

Mimochodem, tato fotografie byla pořízena po východu slunce v jedné z restaurací v Berbeře.

Krajina Somalilandu rozhodně nepřekypuje zelení, pokud tedy nejde o poměrně úzce ohraničená místa kolem řek.

Na konci 2. desetiletí 21. století si někteří somálští nomádi stále užívají
nepohodlí a volnosti svých předků.

Typický stan nomádů. Ač od pohledu nejde o milionáře a ve svých příbytcích nemají tři ložnice vyhrazené hostům, ze šesti příbytků na cestě k Laas Geel se mi šestkrát dostalo pozvání na čaj a odpočinek.

Krajina u Laas Geel, v současné době jedinému opravdu turisticky atraktivnímu a zároveň turistům vcelku bez problémů přístupnému místu celého Somalilandu.

Krásná aridní krajina u Laas Geel. V somálštině znamená laas studnu, geel (či gaal) jest velbloud. Pročež, ve volném překladu, jde o Velbloudí studnu. Ovšem setkal jsem se i s (nezdůvodněným) názorem, že Laas Geel znamená "Místo, kde se kdysi napájely žirafy".

Laas Geel nejsou jeskyně, nýbrž série přibližně dvaceti převisů, přičemž pět z nich je zvláště bohatě vyzdobeno.

Až jedenáct tisíc let staré malby jsou pestrobarevné - hnědá, černá, žlutá, okrová, sytě hnědočervená, bílá.

Postav jsou stovky až tisíce, jen pod převisem označeným prostě jako "číslo sedm" se nachází třistapadesát nejrůznějších postav lidí i zvířat.

Místní o malbách samozřejmě věděli, ale až v roce 2002 se k převisům dostala skupina francouzských arechologů a Laas Geel "objevila" pro okolní svět.

Poněkud úsměvné je, že dlouho opomíjené místo rozhodně není nijak izolované. Laas Geel se nachází jen 55km od hlavního města, u silnice mezi Hargeysou a Berberou.

Lidé a krávy, psi a pár hůře identifikovaných zvířat je zobrazeno s krásnou jednoduchou pečlivostí.

Zajímavý už je jen prostý fakt, že ač jsou malby v otevřené krajině a nikoli izolované kdesi v jeskyni, zachovala se spousta barev a detailů.

Psi a koza. Psi domestikovaní, což se na jiných neolitických malbách moc často nevidí. Na jedné z maleb napájí ženština psa vodou, což je považováno za další z důkazů, že nejde jen o pouhé divoké psy.

Nejmladší z maleb v Laas Geel se datují do doby před 5000 roky.

Kromě Laas Geel jsou ve víceméně stejné lokalitě i další skvosty neolitických jeskynních a skalních kreseb, o poznání méně navštěvovaných - Dhagah Kureh a Dhagah Nabi Galay.

Dvoubarevné rohy, dvoubarevné vemeno a zdobně zobrazená šíje krávy svědčí o snaze zanechat na skále mnohem více, nežli jen realistický obrázek dobytka.

Staří umělci neváhali zanechat příštím generacím i žertovnější obrázky a tak jde vidět býka v téměř vertikální pozici obšťastňujícího krávu, člověka vytahujícího při dojení struky nebohému zvířeti do půlmetrové délky či krásně krvavě ztvárněné stříkání krve při porážce dobytka.

Malby jsou přístupné všem návštěvníkům a tak devastace mnoha tisíc let starých obrazů vesele pokračuje. Turisté lezou po skalách, malby osahávají a nadšeně si fotí selfíčka.

Berbera, kráska Adenského zálivu. Ač je apokalyptických výjevů ve městě i kolem plno, jde momentálně o nezvykle bezpečné místo. Navzdory tomu, že oficiálně je Somaliland jen částí Somálska, kde je bezpečnost běžná asi jako Eskymák na velbloudovi.

Téměř všichni obyvatelé Somalilandu jsou sunnitští muslimové.Samozřejmě existují důkazy o existenci předislámských tradičních náboženství, ovšem islám je stěžejní ve vnímání národní identity.

Stará mešita v Berbeře. Ani jako návštěvník z ciziny a prase neveřící, neměl jsem problémy se podívat dovnitř a porozprávět mezi modlitbami s místními.

Čtvrtmilionová Berbera je po hlavním městě Hargeise nejdůležitějším sídlem země. Zejména díky své poloze na pobřeží.

Darole, prastaré centrum prastaré Berbery jest v troskách a je jen otázka času, kdy zmizí úplně a na místě starých domů vyrostou obludná betonová monstra jako všude jinde.

Zatímco předměstí a nové části města jsou hnusné jak mraky nad krchovem, v Darole, staré části Berbery, se skrývá krása nesmírná.

Berberu v roce 1907 mimo jiné navštívil například i britský Sir, jistý Winston Churchill, kterému se pranic nelíbilo, že zdejší obyvatelstvo není z britské nadvlády zrovna nadšeno a rozhořčen poznamenal po zcela starobritském způsobu, že "lidé se staví k okupaci nepřátelsky".

Berbera je pěkná. Arabské vlivy lze vidět na každém kroku, v každém zákoutí.

Nemálo domů i přes jistou sešlost svědčí o tom, že o bohaté občany kdysi Berbera neměla nouzi.

Prodavači ryb, kteří pestrobarevnými nápisy, obrázky ryb a nezbytnými opravami jakž takž udržují domy přiléhající k ulici na pobřeží a k rybí tržnici, jsou komunitou, která nejvíce udržuje život v Darole.

Ač vizuálně skýtá Berbera, zvláště okraje města a přístav, pohledy téměř apokalyptické, obyvatelstvo je až podivuhodně přátelské a život navzdory chudobě vcelku klidný.

Majitelé krámků s rybami by se zajisté uplatnili jako ilustrátoři u Disneyho. Dotazoval jsem se na důvod mříží v oknech, jelikož v obchůdcích se nic neskladuje a když se prodají ryby z denního úlovku, zůstane v krámku jen smrad. Mříže slouží jako ochrana před žravými kočkami.

Poetika Somalilandu. Ryby bez hlav se kamarádsky drží za ploutve. Zajímal by mne vliv přišerné občanské války, kterou si Somaliland prošel, na výtvarné umění.

No není to nádhera? Je.

Školačky pílí na vyučování a míjejí kosmetický salón. Berbera, čtvrť Darole.

Prastaré patrové domy - jev v Africe ne zrovna obvyklý. Další z připomínek o důležitosti Berbery.

Přirozené obchodní centrum Afrického rohu fungovalo již za starověku a zdejší obchodníci brázdili okolní vody na krasných somálských lodích bedenech a byli v kontaktu s obchodníky z ptolemajovského Egypta, starého Řecka, Římské říše či parthské Persie.

Slunce, moře, barevné loďky a vstupné zdarma. Dětské hřiště v Berbeře.

Berberský přístav podstupuje vykrmovací proces, jelikož firma Dubai Ports World podepsala memorandum o zdvojnásobení kapacity přístavu, přičemž na listině investic se objevila částka téměř půl miliardy amerických dolarů.

Romantika večerní koupele po somalilandsku.

Jakmile se zlepší bezpečnostní situace, pobřeží Somalilandu zaškrtí řetězy hotelů, jak už tomu bývá. A jsem si vcelku jistý, že jako první se o to přičiní Čína. A stejně jako jiní, bude i Somaliland čínské invaze hořce litovat.