Ze Žatce přes Žabokliky

do Lloret de Mar
aneb
Jak autostopovat
1995, čerstvých 18 let a ohromně blbý nápad mého spolužáky Václava Beneše,
kleptomana, právníka, úředníka a pošuka

 

Skončila škola, kantoři s potěšením vyhodili ze školy naší třídu jakožto známý společenský odpad a sbírku blbých individuí, sabotujících všechna pravidla normálního soužití. Na rozloučenou jsme obdrželi takový papír, jmenuje se to maturitní vysvědčení a není to dobré vůbec k ničemu, jelikož je to tvrdý papír a dře do zadku.

Večer jsem se přiopil a ráno mě vzbudil telefonát Václava Beneše, známé žatecké figurky, ohromného pitomy, jehož IQ se pohybovalo někde kolem čísla 200, čímž se stal naprostým asociálem, neschopným normální komunikace. Takže telefon:

Já: "Prosím?"
Venca: "Tady...eeee..... tady Venca!"
Já:: "Co chceš?"
Venca: "Mám skvělý nápad!"

Udělalo se mi zle. Nápady pana Václava kosily všechny okolo fyzicky i psychicky, vzpomněl jsem si na to, jak málem utopil spolužáky v rašeliništi či mě přiváděl k šílenství o hodinách dějin filozofie svými ponožkami, které si měnil vždy v pondělí. Dějiny filozofie byly na programu v pátek.

Já: "Jaký nápad, proboha?"
Venca: "Pohleď ven. Svítí slunce, ty jsi mladý, je krásný čas...."
Já: "Troubo!!! Okamžitě řekni, o co ti jde!!!!"

Musel jsem být pozorný a tvrdý, jelikož Venca začínal konverzaci většinou popisem všech pozitivních jevů široko daleko a prachsprostým vlezdoprdelismem, kterému my intelektuálové říkáme anální skialpinismus, aby nakonec oznámil, že něco provedl, nebo chce něco strašného provést.

Venca: "No víš...eee... nechceš jet na čundr?"
Já: "Jo, klidně, kam?
Venca: "Do Belgie."
Já: "Co??? Kam? Do Belgie? Proč?"
Venca: "No víš, v Belgii je krásně, svítí tam slunce, jsou tam milí lidé, čistý vzduch....."
Já: "Troubo! Mlč! Tak jo, pojedu. Kdy?"
Venca: "V jedenáct."
Já: "Co? Co v jedenáct? Jako hodin? Vždyť je devět!"
Venca: "Správně, jsi chytrý, úplně přesně jsi určil, že je devět, z tebe něco bude, fakt jsi...."
Já:" Troubo! Mlč!"

 

Dali jsme si sraz na nádraží. Stihl jsem si vzít spacák, orvané džíny a triko. Jedeme přece stopem do Belgie, nikoli na jakýsi snobský večírek. Měl jsem sebou deset německých marek, co mi dala maminka a asi dvacet českých korun.
Na nádraží čekal Venca. Měl černé kalhoty, černý rolák, černé sako. Vypadal jak funebrák v prosinci. Ale on byl červen a horko.
Jeli jsme do Plzně vlakem. Jel jsem na čundrslevu, tenkrát ze Žatce do Podbořan za 5 korun. Venca, známý kleptoman a neskutečný šetřílek jel načerno. Když se přiblížil průvodčí, Venca se zavěsil zvenčí na poslední vagón. Ano, kdesi jsou i fotografie Václava, visícího za jízdy zvenčí na vagónu, aby ušetřil 5 korun.

V Plzni Venca ukradl mapu města a nakoupil jídlo na předpokládaných deset dní cesty. Koupil kilo hnusného sýra a půl kila ještě hnusnějšího. nakupoval jídlo pro oba a věděl, že já hnusné sýry nejím.

Počali jsme stopovat. První nám zastavil jakýsi homosexuál, který nám nabízel nocleh v Chebu. Odmítli jsme. Poté nám zastavil cvok, co zarazil pedál plynu k podlaze a za stálého troubení řval, že má jeho syn narozeniny a on to chce stihnout.

 

Spali jsme u hranic, za přechodem Rozvadov. Ráno nám zastavil nějaký Francouz. Tak jsme spokojeně jeli, až nám došlo, že nejedeme do Belgie. Hm, operativně jsme změnili plán a nechali se vyhodit u Dijonu ve střední Francii. Dobrý stop... Rozvadov - Dijon.

Dijon je fajn město, Venca poté, co na cestě zablokoval telefonní automat slovenskými mincemi (prý pasují stejně jako kdysi německé marky, což se ale nepotvrdilo) počal na náměstí v Dijonu předstírat epileptický záchvat, načež od vystrašených okolojdoucích vyžebral telefonní kartu, že si prý potřebuje zavolat doktora.

A tak jsme tak různě jezdili stopem po Francii, z Dijonu do Lyonu (báječné, spát u letiště, jako polknout sbíječku) a různě jsme jezdili po vesničkách a nevěděli kde jsme a bylo to fajn a jedl jsem olovnaté ovoce u silnice, zatímco Venca pozřel hnusný sýr, stopli jsme zfetovaného řidiče dodávky, co mě nutil řídit, stopli jsme postarší paní, co asi chtěla znásilnit, jelikož byla moc milá, stopli jsme rodinu v malém autíčku, do kterého jsme se sotva narvali, báječné cestování s batohem za krkem a Vencou na rameni, kradli jsme meruňky na plantážích, chodili zadarmo na koncerty pod širým nebem (no koncerty... dvě nějaká nudné hraní), dělali jsme mistry světa, když jsme všem říkali, že spíme v lese, chytili nás policajti, že na dálnici stopovat nesmíme, stopli jsme polského doktora, co nás dovezl ke kempu, že prý je levný, ale my neměli ani na něj, otravovali jsme řidiče kamionů, aby nás vzali, psali cedule se jmény měst a pak jeli úplně jinam, měli jsme žízeň a hlad a byli jsme špinaví a hrozně spokojení a bylo nám skvělých osmnáct let a bylo léto.

 

Hm, jak jsme se tak flákali, tak jsme najednou byli pod Pyrenejemi, což jsou takový hory mezi Francií a Španělskem a tak jsme jeli do Španělska.
Bylo španělské léto, přes čtyřicet stupňů a Venca stopoval, v černých kalhotách, černém roláku a saku.
Idiot.
Stáli jsme na posledním odpočívadle ve Francii, pár kilometrů vedle španělské hranice, ale nikdo nezastavoval. Stopovali jsme do noci, potom jsme šli spát na ostrůvek trávy v té dálniční betonové džungli a ve tři hodiny ráno mě ten idiot Venca vzbudil, že jdeme stopovat, že ve tři ráno je to nejlepší.
Jak jinak, samozřejmě nikdo nezastavil, ostatně proč by měli zastavovat někomu, kdo má ten nejpitomější nápad a to stopovat ve tři v noci.
Dopoledne nás to přestalo bavit, tak jsme se postavili do cesty českému autobusu a jali se přemlouvat řidiče, aby nás hodil do Španělska. Než stačil něco namítnout, seděli jsme v busu a Venca začal otravovat jednu ženštinu. V té době se Venca už zhruba týden nemyl a pařil ve svém černém funebráckém oblečení. 
Smrděl.
Smrděl ještě víc, než já.

Ve Španělsku jsme se poprvé vykoupali. V moři. U Blanes. A pak jsme jeli do Lloret de Mar. A chodili jsme a kochali se a koupali se a Venca ukradl pohledy a tuším i nějaké jídlo. Ale to vlastně nejsou krádeže, to je zajišťování obživy, přece je blbost říct, že hoboes kradli, že kradl Kerouac, že kradl Dean, že kradli v Takových normálních zabijácích... to není krádež, to prostě k jistým činnostem patří a krádež to není.

A tak jsme byli ve Španělsku a spali na pláži a pod palmami ve městě a v příkopě za městem a jedno ráno nás pokropili hasiči, co tam zalévají záhony a koupali se a váleli v písku a stopovali a nestopli a smáli se jedné holce, co byla hnusná a ona to byla Češka a rozuměla nám a tak to bylo trapné, ale pak to trapné nebylo, lidi mají slabost pro vyvrhele a tak jsme spali u těch holek a ony nám dali jídlo a napít a vytáhli nás na diskotéku a tam všichni tančili a kroutili se v rytmu divé hudby, všichni byli polonazí, jelikož ve Španělsku je v létě horko a mezi těmi polonahými tančil a svíjel se Venca ve svých černých kalhotách a černém roláku a černém saku a dal mi brýle, prý aby je při tanci neztratil a potom mě nemohl najít, jelikož on bez brýlí nevidí a potom nad ránem přišel vrátný a z pokoje nás vyhodil.

 

Na plážích byly sprchy, které Venca využíval, by i zneužíval a v těchto sprchách si drhnul své tlusté bílé tělo a pral si ponožky a poté se opět oblékl a kráčel po pláži v černém roláku, černých kalhotách a černém saku a na batohu se mu sušily černé ponožky a trenýrky s fialovými pruhy.

A ještě jsme chtěli zpátky do Francii. Venca povídal, že jsou tam skvělé zámky, ba i nějaký ten hrad se tam najde a tak jsme stopovali u Figueras, v jedné takové vesničce, u nájezdu na dálnici a nic jsme nestopli a nic jsme nestopli spoustu hodin, celý den jsme nic nestopli a pak Venca řekl, že to ne, že ho už Španělsko nebaví a pěšky šel přes Pyreneje a já zůstal ještě ve Španělsku. A jedna paní mě dovezla zase k moři a dala mi peníze a tak jsem hodoval a potom mi lidi dali další peníze, když jsem spal na pláži a tak jsem si koupil pití. No a za pár dní mě to přestalo bavit a tak jsem stál na výpadovce na sever, u té dálnice, co v podstatě objíždí Pyreneje u moře a spojuje Francii se Španělskem a nikdo mi nezastavoval a potom jel kolem český autobus a tak jsem zuřivě mával a skákal a křičel "hej" a "halóóó" a ten autobus zastavil a řidič byl překvapen, když jsem mluvil česky a vzal mě do autobusu a já jel až do Chomutova, což je kousek od Žatce a potom jsem jel z Chomutova načerno a bylo mi fajn, protože to bylo dvacet kiláků a já měl za poslední dobu najeto pár tisíc, to je člověk vždycky v pohodě a je mu všechno jedno, protože si říká, cože by mu mohl udělat takový český průvodčí na nějaké lokálce, když mu nic neudělali hasiči ve Španělsku, policajti ve Francii a Německu, když ho nechytili na plantážích meruněk, ani nikde jinde, kam se nacpal zadarmo, načerno a tak podobně.

A tak jsem přijel do Žatce a bylo mi osmnáct a říkal jsem si, jaký jsem blbec, že jsem vyjel poprvé na takovou větší akci tak pozdě a kolikže let předtím bylo na houby, když jsem nikam nejel, jenom na Ukrajinu a k babičce do Tater a Na mrtvolku na pivo.

A na závěr rady pro děsně nezkušené dobrodruhy, jinak též úplně pitomé jedince, co nemají co dělat a raději zabíjí čas postáváním někde u silnice a máváním na auta.

Jak stopovat?
No - všelijak. Stopovat se dá všude. Jde jen o to, že někde vám nikdo nezastaví, někde vám zastaví, ale bude chtít zaplatit a někde vám zastaví leda policajti a ještě vyfasujete pokutu. S těmi policajty to platí na dálnicích. Neznám zemi, kde by bylo povoleno stopovat na dálnici. mimo jiné mě za to seřvali a z dálnice vyhnali policajti v Čechách, na Slovensku, několikráte v Maďarsku, ve Francii a ve Španělsku.
V Evropě se dle mých zkušeností stopuje zhruba všude stejně, ač někteří teoretici rozepisují tabulky, kde píší, že někde vám zastaví za deset minut a někde až za dvacetdvě minuty a podobné bláboly. 
Prdlajz. Někdy vám zastaví první auto a někdy na tom samém místě můžete stát třeba půl dne.


A samozřejmě všude platí pár základních pravidel. Jako například:

 

 

Co sebou?
No sebou si vezměte to, co na normální výlet.Takže fernet, spacák, nějaké to oblečení, peníze, doklady... a dále to, co uznáte za vhodné. Pokud plánujete projet stopem většinu cesty, tak si klidně nabalte víc věcí, jelikož vám bágl povětšinou poveze auto.
Občas potřebujete i pít, což není problém, voda se sežene zadarmo na benzínkách nebo ve větších supermarketech, s úspěchem lze o natočení vody požádat v různých hospodách či obchůdcích.

Co když se něco stane?
A co by se mělo stát? A vůbec, když už jedete tak blbým druhem dopravy, tak se nedivte, že se vám něco stane.
Nicméně... je dobré mít například nějakou mezinárodní telefonní kartu, abyste případně zavolali známým, že na vás nemusí čekat s večeří, jelikož dřepíte někde v base, případně v nemocnici.

Co vidět na trase Žatec - Lloret de Mar?

 

zpět na hlavní stránku úchvatných Chochovin