Únor 2004


1.2. 2004 neděle
Paní učitelce zřejmě přeskočilo, jelikož mi sdělila, že bych měl zasadit strom, postavit dům, vyrobit syna a koupit auto. Vůbec netuším, k čemu by jí to bylo a ani nevím, jak se staví dům a vyrábí syn.

2.2. 2004 pondělí
Přede mnou se potácejí dva opilci.

"Já nemůžu chodit, jak jsem na sračky."
"Tak to má být. Na konci dne má být člověk unavený."
"Úplně na sračky."
"Unavený a pak má jít spát."
"Asi budu blít."
"Dokonce se to píše i v té knížce."
"Mně je špatně..."
"V Bibli se to píše."
"Kurva mně je blbě."

Čekal jsem, že se jeden poblije nebo druhý vytáhne Bibli, případně se stane obojí. Leč nestalo se vůbec nic. Nakoupil jsem v obchodě dva pytle brambor a najedl se u stánku s ochutnávkou sušenek.

3.2. 2004 úterý
Docela by mě zajímalo, jak z cca 3000 peněz měsíčně ušetřím na letní dovolenou v Rusku. A tak sháním brigády. Ghanská právnička mi nabídla, že jí můžu přitlouct na zeď jakousi polici (zadarmo) a za 120 peněz vymalovat pokoj. Něco jsem ušetřil včera, když jsem nakoupil čínské polévky se slevou. Nechce ještě někdo vymalovat pokoj nebo ode mě koupit čínské polévky?

4.2. 2004 středa
Přišel jsem do baráku, popadl rychlovarnou konvici, napustil vodou, postavil na podstavec... rána. Hezky modré jiskry a moje vyvalené oči.
Koukám a konvice má zespodu díru, kterou voda vytéká.
Po pár hodinách přišla SMSka od spolubydlící Báry:
"Jo abych nezapomněla - rozbila jsem ti konvici."

5.2. - 16.2. 2004 
Chochoviny nejedou. Na adrese chocho.chytrak.cz není nic. Píšu dopisy pánovi, který to má na starosti. Pán mi napsal, že jsem mizerný had. A tak jsem zakoupil adresu novou - chochoviny.net.
Tak.

Nálada je na chocho, jelikož nemám peněz a nejedu v létě na Sibiř. Je to už skoro jisté. Naplánoval jsem místo toho výlet z ghanské Accry na sever přes Burkinu do Niamey, pak na východ k Čadskému jezeru a přes Súdán dolů na jih a východ... Uganda, Tanzánie a tak. Na někdy. Až peníze budou.

V sobotu jsme jeli na hokejový turnaj. Skončili jsme poslední. Jak jinak.

V práci mě už lidi neštvou, nýbrž serou. Prchnu, jen co se najde slušná příležitost.

Zážitky z práce:

"Přijďte si pro to, leží to u mě." (skřípavý hlas mé kolegyně)
"Můžete mi to poslat mejlem? Budu to dávat na net, tak je snad zbytečné to znovu přepisovat do kompu... eee... do počítače." (chladný tón, zatínám prsty do stolu)
"Mejlem? Myslíte elektronickou poštou?" (skřípavý hlas kolegyně)
"Ano." (buším hlavou do monitoru)
"Já těm počítačům moc nevěřím, minulý týden mi přestal fungovat, raději si pro to přijďte." (poučující hlas mé kolegyně)
Zvuky... (bezmocně kvílím, rukou přiloženou na telefonu tlumím vyjadřovanou zoufalost)

...nebo...

"Přijď se podívat, jestli mám rychlý počítač."
"Proč? Jak rychlý? Nerozumím."
"Potřebuju něco uložit na disketu a píše mi to, že už je plná."

...nebo...

Právě jsem přišel od jistého kolegy. Nefunguje mu prý počítač. Řešení: vytáhnul jsem ze zásuvky šňůru od rychlovarné konvice a zastrčil počítač. Nekecám.
Hlava... monitor... BUCH BUCH BUCH BUCH.... slastné nevědomí. 

Děcko paní učitelky hrozně vříská. Popadl jsem to a hodil do vany. Jednou rukou držel za krk ve vaně, druhou kropil ledovou sprchou. Když už mě nesnesitělně mrzla ruka, nechal jsem toho. Děcko už nevřískalo. Ale přežilo.

Spolubydlící Arnošt si nazul pantofle, otevřel okno a vylezl na střechu. Spolubydlící Bára se tomu smála a spokojeně popíjela uvnitř. Po hodině začala Arnošta shánět. Ani nevím, jestli ho našla.

Paní učitelku chytili policajti jak ujíždí v autě se zhasnutými světly. V noci. Jela z hospody. Na dotaz, kde má světla, vystrčila z okýnka ruku se žárovkou. Neplatila ani korunu pokuty a s policejním doprovodem dojela až domů.
Pořád lepší než minule, kdy mi oznámila, že auto jede nějak divně. Po chvíli pravila, že asi nemá kolo. Kolo měla, ale na disku už jen zbytky gumy. V deštivé noci jsem zalehnul pod auto (paní učitelka nemá žádnou podložku) na silnici E55, chráněn zbytky něčeho, co byl výstražný trojúhelník. Kolem hlavy kamiony a já bušil do zrezlého auta, abych uvolnil rezervu. Byla noc. Paní učitelka v autě nic na způsob svítilny nemá. Nakonec jsem rezignoval a rezervu surově vylomil heverem.
Nedávno jsem s paní učitelkou odjížděl z náměstí. Nesvítilo zadní světlo. Paní učitelka vystoupila, obešla auto a příšerně ho nakopla. Světlo zase svítilo.
A tak jsem nejlépe dopadl posledně, když se nejelo nikam, protože v autě zmrzla nemrznoucí směs, mrazem upadly stěrače a ten pekelný stroj nešel nastartovat.

V práci se týden všichni třásli strachem, jelikož na inspekci u každého osobně se stavoval sám pan Nejvyšší. Ke mně přišel taky. Podíval se zhnuseně na chcíplého kraba Mrzáka, poptal se na příčinu úmrtí, popřál mi upřímnou soustrast a zase odešel.

Za posledních pár týdnů jsem byl dvakrát v kině. Kukuška a Hledá se Nemo. Tak tak, psychicky otužovat se člověk musí.

V sobotu jsme na hokeji dostali 1:12. Masakr. Pan Howadoor i pan Gándhí jsou (je a byl) magoři. Všude se prostě s pasivní rezistencí uspět nedá.

17.2. 2004 úterý
Večer jsem vypustil hokej. Za celý zápas jsem se dotkl puku dvakrát a ještě si dobrovolně odseděl všechna oslabení. Není to zas tak špatné, přijít po zápase do šatny a nebýt zpocený a utahaný.

18.2. 2004 středa
Pan Howadoor mi chce prodat jeho hračky. Následně mi vysvětlil, že je používají děti. Prý si mám tedy udělat dítě. Začnu o tom vážně uvažovat. Jenom ještě nevím, jestli na česneku, na kmínu nebo na víně. Podle mého by takové dítě chuť česneku, kmínu a vína zcela zkazilo.

19.2. 2004 čtvrtek
Spal jsem dvanáct hodin v kuse. Konečně využívám čas smysluplně.
A taky jsem hodil na net várku fotek z dovolené, takže lidi už nebudou škemrat.
Doufám.

20.2. 2004 pátek
Mí čtenáři odpovídají úrovni toho, co čtou. Magor vedle magora. Například jistý "malinkatej".

malinkatej: koukej sehnat lowe na tu sibiř ať je zase co číst...uaaaaaaaaa

Já: Prachy nebudou ani náhodou, letos žádná dovolená.

malinkatej: hofno...ty seš dobrodruh tag kurwa neco vymyslíš,néé??? Vydělásh po cestě....

Já: Já nikdy dobrodruh nebyl.... Howadoor je dobrodruh a ostatní, ne já.

malinkatej: na sibiř se dá dostat stopem...hehe

Já: Jo, já vím... ale mám jen měsíc volna.

malinkatej: za uralem stopneš nákej bagr

Já: A taky tam potřebuju vízum a ani na to nemám.

malinkatej: na sibiř je třeba vízum??? uaaaaaaaaaa. Stačí vodka,ne??

Já: Na vodku taky nemám a vízum je třeba.

malinkatej: najdi sponzora....ty nebudeš mít proublem. Stock Plzeň si tu cestu určitě veme na triko....

Já: Když mi najdeš sponzora, nechám se vyfotit na Svjatom nose v tričku "Malinkatej for President"

malinkatej: dám inzerát...ne,  nedám...kontaktuju přímo Stock...hehe

Já: Hehe, já už vidím, jak ti někdo jen tak dá 20 litrů.

malinkatej: 20litrů????...du na to

Já: Jo, 20 litrů, protože jsem zhýčkanej a chci tam letět.

malinkatej: dyg fim,nééé...néseš žádnej dobrodruh...cesta cugem je na kokot...hehe... už jim píšu...

Já: Naivko.

malinkatej: tag tag...už sem našel sponzoring....nebuj nýýýč...hehe

malinkatej: dej mi tvuj mail....napsal sem do stocku dopis...hehe

Já: chochoviny@centrum.cz

malinkatej: odesláno....hehe... uvidíš, že odpoví...hehe...napsal sem jim ať kouknou na chochoviny...hehehehe

Já: Cooo? No tak to samozřejmě neodpoví... tos to teda vymyslel. 

malinkatej: hehe...nebuj nic....to je právě přesilofka proti nim...woni X chochoviny.net, fšude sedí náký čendové, kerejm se to bude líbit....ti powidám,blaženo....wodpowí a hotovo...hehe

Já: Jo, jistě... líbí se nám Chochoviny a tady máte 20 tisíc...

malinkatej: přesně tag to bude....budeš mrkat....

Já: Pošli mi i to, cos jim poslal.

malinkatej: už sem ten web zawřel....;-)

Já: Jaký web? Neříkej, že to nejde poslat...

malinkatej: tam je sekce sponzoring a tam sem neco nakrafal

Já: Mě z tebe mrdne.

malinkatej: dal sem tam tvuj emajl a uvidíme

Já: Uf...

21.2. 2004 sobota
Včera večer jsem se pokoušel uchvátit fanoušky lední revue, leč opět jsem pohořel. Dnes ráno skáči do autobusu směr Nový Bor, neomylně přesedám na bus do České Kamenice a po staré známé cestě přes Svinské doly se valím ke Kamenici. Není nikterak zima, což mě štve, jelikož se budou všude rojit turisté. Po chvíli je mi ovšem jasné, že turistů moc nebude, protože fouká ledový vítr. K Dolskému mlýnu jsem spíše spadnul než slezl. Tak je to vždy v zimě, když jsou pískovce potažené ledem. Všude se povalují stovky pokácených borovic, jelikož vejmutovka je prý hrozný plevel a nutno ji vymýtit. Před Jetřichovicemi jsem si dal čaj s policajty, co tam bůhvíproč stáli a přes ves stoupal nahoru ke Kinským dětem. Nikde nikdo, vítr fouká, obloha modrá a dohlednost skvělá. Mezi Vilemíninou stěnou a Rudolfovým kamenem se svíjí jakýsi chlap. Jelikož není z Prahy, vleču ho dolů pod skály. Pán láteří a z krásného počasí není v dobrém rozmaru. Pravděpodobně za to může ten studený vítr. Nebo to, že má zlomenou nohu. Vracím se zpátky a odbočuju mimo značku. Sněhu přibylo a vejmutovek taky. V hospodě na Tokání si dávám čaj za deset peněz. Druhý čaj a k tomu salám s cibulí a octem. Spát jdu do krmelce a je mi skvěle.



22.2. 2004 neděle
Nepočítám-li pár šílenců na kolech, kteří se vyznačují tím, že značkují cestu krví z mnohých odřenin, není nikde žádný turista. Vítr fučí jak jatý a žene hrudky ledu po zmrzlém sněhu. Já se ženu taky, protože jsem nalehko, jen spacák a pár věcí na oblečení. Přes Myší díru nahoru a po schodech zase dolů a zase nahoru a potom na Doubici. Z Doubice na Chřibskou a nahoru do Rybniště. Nad Rybništěm je spousta sněhu a tak se radostně brodím, dokud jsem si nezarazil do čela větvičku. Poté už se brodím sněhem jen na silnici. Auta nejezdí, lidi nechodí, běžkaři neběžkují, cyklisté necyklují. Krásný den. V zaplivané hospodě na nádraží v Rybništi zakupuji tři oschlé buřty a čekám na vlak. 



23.2. 2004 pondělí
Volala paní učitelka a je naštvaná, jelikož se včera opila a telefonovala na jakousi erotickou linku, pročež ji to bude stát spoustu peněz. Hehe.
Ve čtvrtek jedu do Rychnova nad Kněžnou, kde budu vyprávět, jak jsem si na dovolené koupil pantofle značky Vlaštovka a opaloval si břuch. Spáchám skandální vystoupení a doufám, že po mně lidé počnou mrskat vajíčka a rajčata, protože výplata je až za tři týdny a já mám dvě stě peněz. Nic moc, živit se tři týdny vajíčky a rajčaty. 

24.2. 2004 úterý
Zakoupil jsem hovězí konzervu. Ve slevě. Následně se má radost ještě znásobila, protože jsem zjistil, že z 415 gramů hovězí konzervy lze získat tři kilogramy potravy. Dělá se to tak, že se konzerva vysype do hrnce, hrnec naplní vodou, celé se povaří a vzniknou tři kila lahodné hovězí polévky.

25.2. 2004 středa
Ze včerejší lahodné hovězí polévky je mi pěkně blbě.

26.2. 2004 čtvrtek
Vsedl jsem do busu a vyjel na venkov. Vedle mě seděl chlapec mdlého výrazu, který stále usínal a pokládal mi hlavu na rameno. Odstrkování nepomohlo. Zato když jsem ho pořádně cvrnknul do ucha, hned vytřeštil oči a hlavu zvednul. Než jsem dojel do Rychnova nad Kněžnou, bolel mě od cvrnkání prst.
Knihovnice Aleny čekala na nádraží a odvlekla mě do knihovny. Budu povídat o tom, jak jsem byl na dovolené.
"Opovaž se zase napsat, že přišli důchodci o berlích!", rozohňovala se knihovnice Alena a hrozila prstem.
Rozsvítil jsem projektor, vložil CD s fotkama.
Otevřely se dveře a vbelhaly dvě důchodkyně. Knihovnice Alena po nich vrhla zoufalý pohled a po mně pohled zuřivý. 
"Pamatuj, co jsem ti řekla!", procedila skrze zuby.
Vešel důchodce o berlích.
Utekl jsem na chodbu.
"Ty vole, voni v tý hospodě ještě nejsou. Půjdeme na nějaký fotky, prej tam je nějaký promítání.", pravila dívčina kolpubertálního věku své kamarádce a vběhli k důchodcům. Následoval zamračený intelektuál s dredy a zkříženýma rukama. Poté další lidé. Venku byla zima, zřejmě zabloudili do tepla.
Nevěsta nad Maninjau - kvalita je příšerná, jelikož jde o výřez, je to foceno s 10x zoom z ruky na ISO nejméně 400 a bez blesku v baráku s hodně špatným osvětlením. Tak."Indonésie je skvělá, velká, má sedmnáct tisíc ostrovů!", začal jsem.
Ticho.
"Mrtvoly ukládají do skal, v jeskyních leží mrtvoly v rozsypaných rakvích!", pokračuji.
Ticho.
"V období dešťů jsem smeteny celé vesnice, ohromné tropické lijáky!", informuji dále.
Ticho.
"A taky mě kousl had.", dodávám.
Výbuch smíchu.
"Spadl na mě šváb."
Uááááá! Obecenstvo řve smíchy.
"Málem jsem se utopil!"
Ohromný výbuch smíchu, důchodkyně se plácají rukama do stehen, pán tluče berlemi o zem, ženštiny brečí smíchy.

Knihovnice Alena se mi omlouvala, že po mně nikdo neházel vajíčka ani rajčata a já teď nebudu mít co jíst. Rychle však zjednala nápravu a zabalila mi tašku jídla. Tak jsem si odvezl vajíčka, rajčata, banány a bochník chleba.
Já věděl, že se mi ta dovolená vyplatí.

27.2. 2004 pátek
Jistou dobu, relativně dlouhou dobu, jsem měl Chochoviny na adrese chocho.chytrak.cz.
Smazali je.
Napsal jsem několik dopisů, aby mi sdělili proč to smazali. Odepsali, že jsem lump. Napsal jsem znovu a žádal vysvětlení proč jsem lump. Poslali úplně ten samý dopis. Opět jsem slušně napsal, jestli teď můžu něco dělat, stránky znovuzprovoznit a podobně. Odepsali opět svým idiotským dopisem o ničem.
Prostě jsem se nic nedověděl.
Do akce se ovšem zapojil indický motocyklista, pan Králík. Napsal pánům, kteří Chochoviny smazali:

"Dobry den,

rad bych se zeptal, proc byly zruseny me oblibene stranky http://chocho.chytrak.cz. Pry se jedna o zasah vaseho administratora. Tento web ctu jiz nekolik let a neni mi znamo, ze by se zde objevovaly eroticke obrazky, nelegalni software, MP3 ci jinak porusoval vase
podminky."

Natvrdlý pán z WebZdarma odepsal:

"Uvedeny obsah poskozoval nas server a uzivatel nereagoval na vyzvy k uprave, web neni smazany - pouze blokovany dokud se k tomu majitel nevyjadri.
Mira Tempír <mira@webzdarma.cz>"

K tomu bych podotknul, že a) jsem nedostal ani jedinou výzvu nebo upozornění, že bych nějak poškozoval server a že mi budou stránky smazány a b) v mejlech mi pan idiot Míra tvrdil, že stránky vůbec nejsou blokovány, že je můžu zase používat, že je jen smazal.

Indický motocyklista pan Králík, jinak můj advokát v tomto sporu, pokračoval:

"Opravdu? To je zajimave, ze ten clovek o nicem nevi... A ani ja si nedovedu predstavit, co vas poskodilo - nikdy mi neprislo, ze by na techto strankach bylo neco zavadneho. Mohu tedy vedet co presne vas poskozovalo?"

Idiot Míra:

"Porusuje podminky zobrazeni reklamy a poskozuje tim nas server
vice budu resit s majitelem toho uctu

s pozdravem
Mira Tempír <mira@webzdarma.cz>"

Kretén.

28.2. 2004 sobota
Odjel jsem do Žatce. Matka totiž odjela na Slovensko a neprozřetelně nevyměnila zámek ve dveřích. Bonanza!
Uloupil jsem zhruba pět kilogramů masa, spoustu konzerv rybiček, kukuřice a hrachu, sardelovou pastu a rodinné balení párků. Také salám a sýry a kompoty. Mimoto jsem přinejmenším stejné množství jídla rovnou snědl.

29.2. 2004 neděle
Chtěl jsem odjet ráno, ale mám ohromně nafouklý břuch a nemůžu se hnout. Opravdu.
Kolem poledne už jsem schopen se i postavit, ale přes narvaný břuch si nezavážu tkaničky. A tak jsem nakonec odjel až posledním autobusem.



zpět na hlavní stranu