Únor 2005

6.2. 2005 neděle
Cestu zpět do Prahy jsem si domluvil v hospodě s příbuznými pana hostinského. V autě seděl malý divný pán a peroxidová blondýna se zlatem v uchu. Také ospalá slečna, co se cestou ve spánku zmítala v pásech. Jistě celý víkend provozovala sex. Dnes ti mladí ani snad nic jiného nedělají. Já jsem po cestě nespal, jelikož již nejsem mladý.

7.2. 2005 pondělí
Přišel jsem v bytě mé matky do obýváku a slušně pravil: "Dobrý den, slečno."
Slečna vyvalila bulvy a nepravila nic.
Později jsem se dověděl, že je to jedna z mých sester. Dle mého názoru by lidé měli nosit cedulky, abych věděl, s kým mám tu
čest. 

8.2. 2005 úterý
Finance naspořené na Irsko vlivem posunutí termínu odletu rychle mizí. Chopil jsem se papíru, tužky a obou mých mozkových buněk a počítal. Zjistil jsem věci nechutné. Například to, že cesta do Irska na měsíc mě vyjde podstatně dráže, nežli delší
dovolená v Africe. Také jsem si spočítal, že potřebné peníze nemám a mít nebudu. 

9.2. 2005 středa
Bývalý spolužák, tlustý a ošklivý pan Bohouš, opět otevřel své rozdrásané nitro a podělil se se mnou o své romantické vzpomínky:"Vzpomenul jsem si, kterak jsem opilý spadl ze schodů Mexiko baru na podestu a leže na zádech telefonoval kolegovi, ať zaplatí a jde mě zvednout...jo to byly časy. To jsem měl ještě kredit." Pokud by někdo chtěl panu Bohoušovi přispět na kredit, nechť mi dá vědět.
Rád mu ten pitomý nápad vymluvím.  

10.2. 2005 čtvrtek 

Prásk. "Uáááááááá!", ječí děcko paní učitelky. 

"Co řveš? Kdybys neplácla takovou blbost, tak bys facku nedostala!", vysvětluji.
Děcko je poněkud natvrdlé, zaboha nechápe rozdíl mezi ortorombickou a monoklinickou Bravaisovou mříží. 

"Já to fakt nechápůůůůů... já se chci učit zvířátkááá!", kvílí děcko a nevěnuje se výuce, mnou zdarma poskytované.
"Co na tom nechápeš, sakra? Počkej, až se dostaneme k tomu, že trigonální soustava patří do hexagonální rodiny! A na zvířátka zapomeň, krystaly se budeš učit!"
"Uááááá..."
"A počkej, až ti řeknu, že ortorombická patří do kubické!", exploduji vědomostmi. 

Prásk, prásk, prásk. "Jau jau jau... co blbneš?", ohromeně uhýbám před fackami rozlícené paní učitelky, která se náhle zákeřně objevila za mými zády.
"Pitomče! Kdes to slyšel, že ortorombická do kubické? Co? No kde?", soptí ženština. "No, já myslel..." Prásk. Nestačil jsem uhnout. "Aha, tak tys myslel! Pitomo, troubo! Ortorombická je prostě ortorombická! A mimochodem, ve druhé třídě se to ještě neučí!" 

11.2. 2005 pátek
Uklidil jsem paní učitelce lednici a protože jsem to tentokrát trochu přehnal, raději jsem hned po ránu odjel do Žatce. I má matka má totiž lednici. 

12.2. 2005 sobota
Pokoj mé sestry v Žatci je poněkud divný. Výzdobu tvoří modrá zeď s namalovanými motýly. Šedý strop a zelený koberec. Dále tu má čtyři plyšové medvědy, jednu dřevěnou kočku, dva reliéfy ryb ve dřevě, myš na tašce, modré sádrové prase, dřevěnou žábu,  masku s motýlem na obličejové straně, papírovou žirafu a našeho psa Kateřinu, který mi právě ohlodává pas s letenkou.

13.2. 2005 neděle
Dospěl jsem k pozoruhodnému závěru. Mé dluhy jsou nižší nežli dluhy těch, kteří mi dluží. Z nedostatku času se ovšem zabývám pouze vymáháním peněz od Dopravního podniku města Brna. Nárokuji si ušlý čas, protelefonované peníze a cestovné, což jsou náklady vynaložené k odvrácení žaloby Dopravního podniku města Brna na mou osobu."To jsme tu ještě neměli, " pravila paní z oddělení právního vymáhání pokut a já jsem pravil, že to tedy mají.

14.2. 2005 pondělí
Včera jsem šel venčit psa a hle, jakýsi pán u trafiky přemlouval jakousi ženštinu, by mu zahnala chmury a chutě.
Tak mě napadá, že ženštiny jsou s alkoholem v krvi kromobyčejně lísavé. Daleko více jim však vyhovují ožralí pánové, pokud možno ožralí vskutku jako dobytkové. Ostatně, když si vzpomenu...První mou třičtvrtěpolovičku jsem potkal v hospodě. Čísi narozeniny se slavily či jak to bylo. Pokud vím, ožral jsem se tenkrát jak zákon rozhodně nekáže, pivo jsem pil i z hrnce, ve kterém ho přinesly z jiné hospody. Druhý den jsem se vzbudil kdesi na pokoji na koleji, vedle na posteli opilý spolužák a na mé posteli a na mně ženština. Nu což, napsala mi telefonní číslo rtěnkou a rok jsme se téměř každý měsíc pravidelně vídávali.Druhou třičtvrtěpolovičku jsem viděl také opilý a pro lepší efekt jsem si nadvakrát zlomil nohu a s výmluvou na nemožnost pohybu vlezl jsem za ní do postele. Na jakési chatě. Leč k ničemu nedošlo. Podruhé jsem ji viděl asi o čtvrt roku později. To jsem se pro změnu strašně ožral, poblil... a z vyprávění vím, že mě odnesla s jakýmsi svým kamarádem k sobě domů. Ráno jsem se vzbudil vedle ní a souložili jsme. Potom jsem si šel vypláchnout pusu od zvratků z minulého večera.
Rok a půl jsme se vídávali také skoro každý měsíc. Čímž se, myslím, mohu směl zařadit mezi jedince oplývajícími dlouhodobými romantickými vztahy.Třetí třičtvrtěpolovičku jsem potkal kupodivu střízlivý. Nelenil jsem ovšem a hned ji pozval na láhev fernetu. Pokud vím, fernet nepila, ale přesto nám moc nezbylo.Čtvrtou třičtvrtěpolovičku jsem vídával několik let zhruba dvakrát ročně. Vždy opilý buď těsně před hranicí bezvědomí nebo přímo na ní. Jednou jsem se opil pouze tak, že jsem sice nevěděl, co dělám, ale mohl jsem se hýbat. Uchopil jsem tudíž nastávající přítelkyni (už nevím za co) a odtáhnul ji k posteli. Poté jsem usnul.Jak jsem se kdysi v rezervaci Niokolo Koba v Senegalu opilý lísal k malé opici snad raději líčit nebudu.

15.2. 2005 utery - 22.2. 2005 utery
Posledni tyden byl naplnen spoustou radosti. Napriklad jsem si zvrtnul
kotnik, kdyz se vybourala tramvaj, kterou jsem jel do druhe prace. V
druhe praci jsem chytil pod krkem pana kapitana zhurta na nej spustil:
''Zena nema co jist, detem chcipl krecek, koukej mi zaplatit!''
Pan kapitan mne obdaril mrzkym penizem, odvazal dobrmana a ukoncili jsme
tak pracovni pomer.
Pokousan divym psem a se zvrtnutym kotnikem jsem se odebral ke slecne s
propadlym hrudnikem do firmy Student Agency a pozadoval letenku.
''Jeden listek do Irska, prosim!''
Slecna mi vzala vsechny penize, na muj vzlyk nehledela a predala mi
letenku. Hezkou, v modre obalce. 
Nasledne jsem prodal postel byvale spolubydlici. Jelikoz jsem chytry
mlady muz a vim, ze letenky se clovek nenaji a je mu treba obeziva i na
potraviny.
Byvala spolubydlici mne ovsem prevezla, jelikoz pod zaminkou foceni
porna do jakehosi casopisu pro bezdomovce odkladala platbu tak dlouho,
az nezaplatila. Nasledkem cehoz jsem znacne podrazdeny a uz chapu pocit
pravniku z Dopravnich podniku mesta Prahy, kteri mi cile posilaji jeden
legracni dopi za druhym.

23.2. 2005 streda
Odebral jsem se na letiste, vsedl do zeleneho letadla a odletel do
Irska. Mam sebou penize na mesic, spaci pytel, destnik, dvoje trenyrky
(jedny jsou i ciste) a tri ponozky. Jedna ponozka je navic umyslne,
jelikoz na levou nohu mi byva vetsi zima.
Vystoupil jsem na letisti v Dublinu a zjistoval, kdeze to vlastne jsem.
''Hou jou aue rou ughoutr?'', otazal se me jakysi urednik.
''Helou!'', odvetil jsem ja a hnedle se ujistil v pocitu, ze ma naprosta
neznalost anglictiny pravdepodobne nebude pri pobytu v Irsku vyhodou.
Urednik zdvihl oboci, pokrcil rameny a ja radeji utekl.
V letistni hale pobiha mnoho lidi, nejvice je slyset polstina. Ja vsak
hbite reaguji na cestinu a prekvapuji prekvapenou Cesku.
Prekvapena Ceska mi nabizi prespani.
Vyfasoval jsem misto v kuchyni/obyvaku pod oknem. Misto je to pekne,
snad jen ta zima, vlhkost a plisen trochu vadi. Ale ani jeden z peti
obyvatel bytu mi neslape na hlavu, tudiz je mozno povazovat dnesni den
za uspesny.

24.2. 2005 ctvrtek
V byte jest krome me dalsich pet lidi. Polak Arek, jehoz konverzace se
sklada ze slova ''kurwa'' a slovniho spojeni ''kurwa kurwa''. Pan Arek
pracuje jako umyvac hrncu v kuchyni. Zrejme si potrebuje vychutnat vodu,
jelikoz predtim slouzil jako vojak v Iraku.
Dale jest byte Polka Agnesa, ktera je cisnici a soulozi s Portugalcem z
Macaa. 
Nasleduje Slovak Aladar, ktery vystudoval prava, ale pravil, ze se
nehodla dozit toho, ze by obhajoval nejakeho Cinana a tak radeji v Irsku
stoji u dveri banky v uniforme a usmiva se na zakazniky.
Dalsi Slovak, pan Miro, pracuje jako cisnik, jelikoz ho uz omrzela rocni
prac v USA.
Poslednim z petice jest Ceska Slanina, ktera vystudovala jazykovou skolu
v Cambridge, jakousi VS v Ostrave a po roce v Anglii se rozhodla, ze
nejlepsi je pracovat u pasu v Irsku. Jak rekla, tak i ucinila. 

25.2. 2005 patek
Jelikoz pani Slanina se musi na konci mesice stehovat, vybehli jsme do
jakesi agentury a hledali bydleni. Toz, nasli jsme. Pani Slanina poslala
SMS se spoustou cizich slov, pan na druhe strane ucinil totez a dali
jsme si sraz v centru mesta Dublin, kde maji velky kolik. Asi 120 metru
vysoky.
U koliku stal pan a pravil:''Maj nejm iz Laco!''
A tak od brezna budu bydlet s pani Slaninou, Slovakem panem Lacem a
Slovakem panem Robem.

28.2. 2005 pondeli

Podstoupil jsem prvni adrenalinovy zazitek v Irsku. Jednalo se o dopravu
z bodu A do bodu B za pomoci cehosi, cemuz by se melo rikat hromadna
mestska doprava. V Dublinu jest tato doprava ''zajistena'' autobusy a
jejich vudci, kteri jsou nekdy nazyvani ridici.
Dublinske autobusy jezdi v neurcitych casech po neurcitych cestach a
jejich vudci zastavuji na neurcitych zastavkach. 
Smele mohu prohlasit, ze tato podivna kocujici spolecnost jest uplne k
hovnu. Presto mi zrejme nezbude nic jineho, nez-li se ji nechat
znasilnovat.
Rano jsem vyjel z Dublinu do vsi Clondalkine, bych vsem oznamil, ze jsem
mistr vseho a chci pracovat jako irsky ministr vseobecna.
Po dvou hodinach hledanxi jsem konecne dora.zil do agentury.
Zenstina ze prepazkou znudene zvedla oci a pravila:''Aukdfsfkj
adfhjjnfsfo asdidfjadf?''
''Aj vud lajk tu eplaj for e dzob!'', zakricel jsem ja.
''E?''
''No... ehm... dzob... andrstent? Jes? OK. Aj vont many, penize,
andrstent?''
Zenstina pokrcila rameny a vsunula mi hromadu papiru. Zdesil jsem se,
jelikoz papiry byly popsany anglicky. Pote mi zenstina dala i tuzku a
tak jsem bystre usoudil, ze papiry je treba vyplnit. 
Jmeno, prijmeni a statni prisluznost jsem vyplnil pravdepodobne bez
chyby. Taktez telefonni cislo.
Nasledovalo asi pet stran textu. Podle obrazku jsem pochopil, ze je
psano cosi o hasicich, o zranenich a tak podobne. Za textem nasledoval
test na dvacet otazek. Vyplnil jsem je v rekordne rychlem case metodou
ententyky a be ce de.
Pote nasledoval matematicky test. Za pomoci kalkulacky jsem vypocital
vsechny ctyri priklady, dokonce i ten na odcitani, coz mi vzdy cinilo
potize.
Posledni casti testu byly jakesi slovni ulohy. Ma zoufalost se blizila
vrcholu.
Po odevzdani testu na me urednice s udivem pohledla nevericne zavrtela
hlavou a pocala test opravovat. Nakonec mi oznamila:''Mno....ehm.''
Po chvili prisla jina urednice a sdelila:''Akdaf ouadeklo addfk asddfj
doktor!''
''Doktor? Nou nou, ajem not doktor!''
''Doktor jaukre ksfo oulesr!!!!!!''
''Hm... a co dal?''
''Ukdfjh ouckadsf kauf fo tvent!!!''
''Oukej oukej.''
Dostal jsem papirek:

Dr. Power
The village surgery
Castlenock

''Ou thenk ju very mac!'', vykrikl jsem a uprchnul.
Znicen jsem dojel do bytu. O par minut pozdeji dorazil i Polak Arek s
jakousi Polkou a nekolika lahvemi brandy.
''Pijem bo zgnijem!!!'', sdelil pan Arek a prvni lahev padla za patnact
minut. Druha uz za dvacet. Potom jsem padnul ja.
Nasledne zvoni telefon, kde na me vriska zenstina a pta se, proc jsem
ne,byl u doktora. Nu proc, protoze jsem si spletl casy. 
O chvili pozdeji vola zenstina opet a dava mi dalsi sanci, na zitrek.
Coz je dobre, zitra uz bych mohl byt strizlivy.
Pijem bo zgnijem. 

1.3. 2005 utery 

Hned rano jsem odjel do Castleknocku a uspesne vyhledal doktorku. ''Jukaf koupt ghtou bruthge?'', povidala pani a pichala me prstem pod ucho. ''Oukej, ajem oukej.'' ''Trotusdaf hadsfu adfjh adfkjadf?'', stara se mi baterkou v krku. ''Oukej, ajem oukej tuu.'' ''Thad fgouk dasfja asdfj.'', podava mi hadici. ''E?'' ''Thad fgouk dasfja asdfj!!!!!'' ''Sory, bat aj dont andrstent.'' ''Thad fgouk dasfja asdfj!!!!!'' Ach jo. Strkam si hadicku k oku a koukam dovnitr. ''Nou nou!!!'', jeci doktorka. Strkam si hadicku do ucha. ''Nou nou!!!'', jeci dal. Strkam si hadicku do pusy. ''Oukej.'' Zkousim do hadice fouknout. Doktorka se tvari spokojene. A tak nadsene foukam, az se mi toci hlava. Doktorka spokojene kyve a cosi si zapisuje. Postupne do me picha ruznymi hulkami, bere mi krev a mlati me do zad. Musim jeste cinit drepy a kliky a cist ruzne napisy na zdi i v knize, ukazovat na hnusnych obrazcich kde co je a podobne. Odchazim proklepan a omlacen, nacez dostavam dvoustrankovy dotaznik. Vsude zaskrtavam ''NO'', procez doktorka obdivne mruci. Odpoledne opet telefon. Zitra rano nastupuji do prace. Nevim co budu delat a za kolik, obdrzel jsem pouze cas a adresu.