Únor 2006


 

1.2. 2006 středa
Polský kolega Potkan si na fotbale zlámal ruku a na měsíc odletěl do Polska. Také si nechám zlámat ruku, v Polsku jsem již dlouho nebyl.

2.2. 2006 čtvrtek
Vsedl jsem do letadla a odletěl do Česka.

3.2. 2006 pátek
Byl jsem u zubařky. Paní zubařka pravila, že mám zuby zdravé, načež se mi počala rýpat hluboko v ústech jakýmsi kovovým šťáradlem. Ve chvíli, kdy šťáradlo vytáhla, jsem sdělil, že naposledy jsem byl u zubaře na gymnáziu. Paní zubařka s divným výrazem poodstoupila, pravila opět, že mám zuby zdravé a počala šťáradlo mocně máchat v smrduté desinfekci.

4.2. 2006 sobota
Zajel jsem do města České Budějovice vstříc kulturnímu zážitku. V kině dávali film o žirafě a zebře. Bylo to zajímavé, žirafa měla rektální teploměr, kterým si zebra měřila teplotu v hubě. Nic jiného zajímavého jsem již ve filmu neviděl.

5.2. 2006 neděle
Udržuji si chřadnoucí, stárnoucí tělo stále v kondici. Dnes kilem utopenců, šesti smaženými sýry a ovocem, jelikož obsahuje vitamíny. I když u těch pomerančů z Vánoc si tím nejsem jistý.

6.2. 2006 pondělí
Zakoupil jsem mapu Ugandy. Někteří kartografové umí jen pomalovat velké plochy jednolitou barvou a dokreslit kolečko na místě hlavního města. K mapě jsem tedy zakoupil i tužku a mapu náležitě doplním. Podle rad Ministerstva zahraničních věcí se chystám do Ugandy do Rwenzori Mountains.

7.2. 2006 úterý
Pln odhodlání jsem vtrhnul na led, nedal jsem nikomu šanci a poprávu se zmocnil trofeje pro nejtragičtějšího hráče zápasu. Mí spoluhráči se ovšem snažili také, pročež jsme utrpěli debakl a fanynky po nás neházely spodní prádlo s telefonními čísly jako obvykle.

GS vs. FC Sparta
První útok v útoku

8.2. 2005 středa
Odjel jsem do Žatce. Do zámku nepasoval můj klíč, pes Kateřina je šedivý, hluchý, poloslepý a skoro se nehýbá. Lednice byla prázdná. Věru, neradostné. Náladu mi nespravila ani obvyklá hádka s matkou. Nuda.

9.2. 2006 čtvrtek
Zakoupil jsem sobě antimalarika, mapu Tanzánie (Ugandu již mám) a speciální batoh, jelikož jsem pojal poněkud pitomý nápad, že na dovolenou potáhnu fotoaparát. Pokud mě v práci nepřekvapí zrušením dovolené, pravděpodobně se poletím rekreovat do výše zmíněných zemí a možná přidám Keňu, byť tam mne odrazují nekonečné zástupy turistů.

10.2. 2006 pátek
Odjel jsem z Česka. Co taky v Česku, že. Zvlášť poté, co jsem se utopenců přejedl.

11.2. 2006 sobota
Sněží a poté zase nesněží. Já to však nevnímám a užívám si, jím nezdravé jídlo, jezdím autobusem s děravou střechou a válím se v posteli, svět jest krásný, plný pastelových barev, maďarských ledoborců zachraňujících Slovensko a malých alkoholických čudov. A já bych měl přestat pít.

12.2. 2006 neděle
V hospodě u Zlatého Vodníka si lze objednat velký řízek, což jsem i učinil. Poprvé v mém životě plném obžerství jsem nedokázal spořádat podávané jídlo. Měl bych se nad sebou zamyslet. A vytrávit. A objednat si znovu.

13.2. 2006 pondělí
Našel jsem databanku se spoustou starých fotografií.


Sunda Kelapa, Jakarta

 

14.2. 2005 úterý
Květina Svině kupodivu přežila i můj výlet do Česka, ba jí to i prospělo. Bez zalévání a při teplotách lehce nad nulou. Ztratily se rezavé skvrny z listů. Pouze plísně na hlíně v květináči je více a Svině se nějak divně zkroutila.

15.2. 2006 středa
Obrázky jsou náramná věc. Možno na ně hledět. A když nakloníte hlavu, můžete na obrázek hledět s nakloněnou hlavou. Náramné.


Sunda Kelapa, Jakarta

16.2. 2006 čtvrtek
V robotě se opět pracuje. Velice. Přiběhl i pes. Pes patří sličné černovlásce s mohutným poprsím. Pes i černovláska mají svítivě žluté vesty, běhají mezi zásilkami z ciziny a čichají. Občas počnou radostně křepčit a vytahovat z nedůmyslných skrýší nejrůznější drogy. Téměř vždy jdou najisto, jelikož jacísi pitomci si nenechají vymluvit, že zásilky na trase Nigérie - Amsterdam jsou přinejmenším podezřelé. Zvlášť když se v nemalém procentu z nich skutečně cosi najde. Když je prohlídka zboží dokončena, házíme psovi míček obalený lepicí páskou. Lepící vrstvou vně. Pes poslušně aportuje a sličná černovláska nás nemá ráda.

17.2. 2006 pátek
Přiletělo letadlo, z letadla vyběhli malí milí žlutí Singapuřané a s nimi tuny blbostí. Jako obvykle. I velké bílé polystyrénové krabice. Jeden z polských kolegů do jedné z beden zručně naboural. Bedna se rozpadla a na podlaze překladiště se to počalo hemžit nejrůznějšími mořskými plži, mlži a hlavonožci. Copak chobotnice, olihně a krabi, ti se posbírat dají. O pár minut později zhruba deset nás, silných to mužů, stojí kolem ohromné slizké potvory ve velké ulitě. Slizká potvora vypadá jak velký šnek. Přisála se k podlaze. Při pokusu ji odtrhnout se potvora natahuje, ale drží se jak zběsilá, nepustí. Střídavě slizkou potvoru taháme nahoru, do stran, dozadu i dopředu. Nic. Každý si to zkouší, ale slizká potvora nic, jen nasupeně pění. Nakonec se ukázal polský důvtip. Polák se chopil ulity, mocně škubnul a hle, ulita povolila. I kus těla. Zbytek roztrženého těla se smrsknul v kaluži slizu.

18.2. 2006 sobota
Polský důvtip, aplikovaný včera v praxi, se ukázal jako pěkná blbost. V místě, kde byla včera roztrhnuta velká slizká mořská potvora, je neskutečný smrad šířící se ze skvrny na podlaze. Litevský uklízeč odmítá skvrnu vydrhnou řka, že není pohřební služba.

19.2. 2006 neděle
Jedu si tak autobusem do Dublinu a ve voze kdosi ukrutně huláká a mocně říhá. Podle totálně ožralých Slováků v národních dresech, z nichž jeden byl vydatně pozvracen, usuzuji, že se někde opět hraje mezinárodní hokej. Což značí, že bych měl zjistit co a jak a jít se na nějaký zápas Slovenska podívat, jelikož skandující zvířátka se jen tak nevidí.

20.2. 2006 neděle - 5.3. 2006 pondělí
Pracuji. Celkem devatenáct dní nonstop, v tom devět šestnáctek, jednou čtyřiadvacítka. Mezitím jsem stačil prohrát 200 euro a panáka tequily, když jsem naivně vsadil na olympijský hokejový zápas Slovensko - Česko na vítězství Severního Maďarska, v práci jsem zařídil zničení dvou balení zboží (jedno balení za 750000 eur), zakoupil jsem sobě letenky z Dublinu do Amsterodamu, z Amsterodamu do Nairobi a z Nairobi do Dar Es Salaamu a tou samou trasou zpět. Zpátečních letenek nevyužiji, jelikož jsem idiot a nezkontroloval jsem návaznost letů, pročež mám na přestup v Nairobi padesát minut, což není reálné stihnout ani v případě, že Air Kenya přiletí včas a KLM nepoletí do Evropy dříve. Kolega v práci, který mi letenku platil, nastalou situaci roztroubil všem ostatním, pročež se nyní zbylí kolegové sázejí, kdy se dostanu do Evropy, jakým způsobem a kolik afrických chorob si pořídím. Vrah malých dětí Derek si chce vsadit i na to, kolikrát mě znásilní černí domorodci.
Také jsem byl v restauračním zařízení vzdělat svůj upadající intelekt diskusí s panem Filosofem, rugbistou týmu dublinské university. Pan Filosof se dostavil v bojovné náladě, nic mě nešetřil a za pomoci citátů z Bible a recitací súr se mi snažil dokázat, že jsem pitomec, že Arabové jsou pitomci, že dívky jsou vhodné k souloži od zhruba dvanácti let a že mé neustálé negování ethnocentrických postojů je čirá zhovadilost. Poté smutně dodal, že ho žena odmítá živit, pročež bude muset po skončení studií pracovat. Pili jsme dánské pivo, čímž jsme angažovaně projevovali sympatie k jistým karikaturistům.

Kolega B.D., proslulý svou nekonečnou invencí zlikvidovat i nezlikvidovatelné, uvedl tentokrát do pohotovosti letištní ochranku. Poté, co uvolnil zamrzlou pojistku palety speciální tyčí opatřenou několika kolečky a zámky, počal běhat pod dohledem bezpečnostních kamer od sloupu ke sloupu, od letadla k letadlu, plíživě se přesouval a parakotouly se hbitě kryl. Mezi jednotlivým krytím mával výše zmíněnou tyčí a jako imaginárním kulometem mířil na všechny okolo, přičemž mocně řval: "Ratatatatata". Ochranka letiště vyděšeně sledovala řádícího teroristu bezpečnostními kamerami, za půl minuty se objevilo zhruba deset zakuklenců se skutečnými samopaly, helmami a neprůstřelnými vestami s nápisem "Zásahová jednotka". Kolega B.D. byl odveden k vedení, tam byl zle pokárán a možná i bit, jelikož po zbytek dne nejevil touhu se smát, klopil zrak a nereagoval na naše veselé volání: "Ratatatata".


zpět na hlavní stranu