Únor 2014

1.2. 2014 sobota
Kromě hudebního zážitku jsem si ze včerejška ještě z hospody donesl informaci, kterak na Slovensku vznikají dráhy na motokros. To se tak sejde několik motorkářů, zboří zeď kolem kostela a za pomoci buldozeru, bagru a několika kilogramů výbušnin změní okolí kostela. Tam, kde se zelenala tráva a rostly desítky vzrostlých topolů je nyní oraniště.

"Was ist das?" zařval zděšeně rakouský farář farnosti a roztřeseným prstem ukazuje na hřmící stroje.

"Das ist enduro!" odvětil jeden z konstruktérů trati.

"Und was ist das?" s pláčem na krajíčku ukazuje pan farář na místo, kde se ještě včera ve větru kývaly topoly.

"Topolen nicht!"

Správný motocyklista je prostě i dostatečně jazykově vybaven.

2.2. 2014 neděle
Po delší době jsem si zajel do vesnického bytu, který jsem si pořídil u Košic. Čekala na mne věrná květina Sleva a nechtěná, ovšem o to věrnější plíseň na vyklíčených bramborách.
Pozitivní je, že mi tentokrát nikdo nehodil do poštovní schránky mrtvou myš jako posledně.

3.2. 2014 pondělí
Po získávání v Guatemale ukradených dokumentů v Irsku následuje stejná procedura v Česku. Jediný rozdíl je v tom, že české úřednice celkem dvakrát poznamenaly cosi o zazobancích, kteří si žijí v zahraničí, otravují přitom české úřady a na dovolenou si jezdí do exotických zemí. No co, mají pravdu. Mozky slepičí.

4.2. 2014 úterý
"Rád bych ti oznámil, že pojedeme na výlet," pravil mi v chomutovské hospodě hyperaktivní hasič pan Josef a mne polil studený pot.

"Na výlet? Zase mi budeš bičem a pistolí vyhrožovat násilím, když za den neujdu sto kilometrů a nevyšplhám na naolejovanou palmu?"

"To si piš. A bič si namáčím v roztoku ze strašlivě pálivých papriček. Nicméně bych ti rád oznámil, že opět jede i pan gynekolog Kápa," rozpráví pan Josef a mne polévá studený pot znovu.

"Zase s gumovými rukavicemi? A zase bude chtít každého vyšetřit?"

"Jak jinak! Posledně se ožral a v hospodě chodil od stolu ke stolu a dámám v přítomnosti přátel a rodin řval do obličeje: Tebe jsem taky odrodil, drahoušku!" chechtá se temně pan Josef.

Uvažuji o nenápadné emigraci, ale při mé smůle by oba výtečníci jeli na výlet zrovna tam. Studený pot mne zalévá potřetí.

5.2. 2014 středa
"Hnusné počasí, tohle už mi leze krkem! Přece v důchodu nebudu stavět sněhuláky! Potřebuju normální počasí, abych vzala bicykl a mohla vyjet někam do hor!"

Matka si v dalším z dopisů stěžuje na nedostatek adrenalinu a mně je jasné, že s blížícím se jarem a létem opět hrozí, že si jistá důchodkyně (to jaké má matka) přivodí nějaké to zranění, jak už mívá po nejrůznějších pádech ve zvyku.

6.2. 2014 čtvrtek
Bláboly z výletu do Guatemaly jsem vrazil na internet. Od této činnosti si slibuji, že v budoucnu již nebudu utrácet peníze a mrhat časem na podobné zhovadilosti. Namísto toho si přečtu, jak jsem na výletech trpěl a choutky na cestování mne hnedle přejdou.

Indiánka u stánků se suvenýry, Santiago Atitlán

7.2. 2014 pátek
Zúčastnit se večerních dýchánků intelektuálních občanů skýtá mnohá potěšení. Mám na mysli dýchánky u bratislavského šílence pana Vajca, který s podivnou ochotou nabízí k podobným akcím svůj dům a plnou lednici. Kromě obvyklých opileckých eskapád návštěvníků je ke shlédnutí i pravidelné rozepře mezi panem Vajcem a jeho manželkou. Rozepře v nesčetných variacích na nesčetná témata. Jako například dnes.

"Ty jsi takový debil, že ani nevíš, kdy byl Winston Churchill ministrem námořnictví!" zařvala paní Vajcová u jakési společenské vědomostní hry.

"E....e.... mistr mistr mistr? Mistr námořnictví? Zlatá medaile?" tápe pan Vajco, který má jako obvykle v žíle tři promile a jeho hladina vnímání se snížila na rozlišení světla a tmy.

"Proboha! Mistr není ministr! A co Gallipole? A Dardanely?" napovídá paní Vajcová, která alkoholu moc neholduje a se sadistickým potěšením svými encyklopedickými znalostmi deklasuje zbytek hráčského pole.

"Mistr.... já jsem mistr, on je mistr.... škyt.... my jsme mistři....škyt," šponuje pan Vajco mozek do nejvyšších obrátek a vydatně se zavlažuje alkoholem.

"Winston Churchill! Ministr! Ne mistr!"

"Eeee... škyt...mám to! Vím! Už to vím! Mistr... mistr světa! Zlato! Vyhrál jsem!  Góóóĺ!"

8.2. 2014 sobota
Naházel jsem na internet několik obrázků z předloňského výletu do Vietnamu. Původně jsem chtěl celou ukázku sestavit ze žab stažených z kůže a uzených psů, ale nebylo by to fér vůči pečeným veverkám, které jsem si nevyfotil.

9.2. 2014 neděle
Po další výměně dokumentů a názorů s ČPP mi má právnička oznámila, že se jí nedostává sil a další boj o peníze, které by pojišťovna měla zaplatit, bude probíhat za pomoci těch nejstrašnějších zbraní. Pro počátek padla volba na soud.
Pročež to vypadá, že mám o zábavu postaráno na další roky. Pravděpodobně na mnoho let, kterým se odborně říká desetiletí.

10.2. 2014 pondělí
"Spousta obrázků, stránky vonící minulostí a zažloutlé ořízky!", láká mne opět knihovnice Alena.

"Nikoli! Ani za nic!"

"Pěkný hrubý papír, nedokonalý tisk starých tiskařských strojů!"

"Kdepak! Ani čirou náhodou!" vzdoruji jako pravý rek.

"A knih je na výšku metr dvacet!"

A to je mi již jasné, že opět zaprodám duši ďáblu, že se vydám do spárů intelektuálních návštěvníků ústeckoorlické knihovny a vlastnoručně zhotovené fotografie budu doprovázet hloupými komentáři. Poté ještě přetrpím častokrát zákeřné dotazy a posměšné úšklebky. Za odměnu však dostávám od knihovnice Aleny staré knihy, se kterými se později laskám, list po listu, tulím se k hrubým vazbám a ohmatávám ohmatané rohy.

Tentokrát budu promítat fotografie z výletu do Kolumbie a vážně se zaobývám myšlenkou, že všechny diváky přivedu na pokraj říše snů nabídkou vodky z koky, kterou mám ještě stále v kredenci.

11.2. 2014 úterý
Koupil jsem v obchodě chobotnice na zeleném pepři a neudělal jsem dobře. Mořské plody mi sice převelice chutnají, ale kupovat je v Česku je téměř vždy hrubý omyl. Krabice o velikosti vodnaté hlavy obsahovala pouhopouhých 150 gramů pochoutky. Více masa je i na skalpu indiánské stařeny.

12.2. 2014 středa
Pokus učinit po mnoha měsících shyb se projevil hlasitým lupnutím v rameni a neutuchající bolestí. Pročež jsem se díky vlastní imbecilitě vrátil v léčbě o mnoho měsíců zpět. Opět mne čekají bezesné noci plné bolesti a hrubých vulgarit cezených skrze zuby.

13.2. 2014 čtvrtek - 22.2. 2014 sobota
Práce na letišti je údajně zodpovědná, pročež jsou k jejímu vykonávání vybírání jen ti nejlepší pracovníci, erupce inteligence a pracovitosti, koncentrace svědomitosti a zručnosti, zástup krásných tváří a ztepilých těl. Pod tlakem očekávání tak občas sobě navzájem se spolupracovníky tropíme nejrůznější nevinné žertíky. Vedoucí roli v tomto hraje mlčenlivý kolega Blbý Džon, který mi již umístil do zavazadla otevřený jogurt, jindy na sedačku nanesl vrstvu lepidla a jistý pěkný den obrátil v hrůzu, když do koření k mé čínské polévce přimíchal sádru.  Zkrátka, laškování s kolegy, kteří by se nezasvěceným pohledům mohli jevit jako čtveračiví chlapci. Svině to jsou! Dnes mi kilometrem drátu a dvěma kilometry izolační pásky připevnili bicykl k teplovodnímu potrubí u střechy hangáru!

Dobrou hodinu jsem se doprošoval o pomoc řidičů vysokozdvižných vozíků a jeřábníků.

23.2. 2014 neděle
Pořídil jsem sobě televizor. Pan prodavač mně sáhodlouze vyprávěl, že je potřeba mít velkou obrazovku se spoustou barev a hřmícím zvukem, načež mne zahrnul bambilionem nejrůznějších čísel. Pročež jsem se dotázal, zdali je televizor vhodný je sledování zpráv, pořadů o zvířátkách a animovaných seriálů. Na podobné dotazy zřejmě pan prodavač nebyl vyškolen, jelikož počal lapat po dechu.

Televizor tedy mám. Nyní je třeba vyřešit daleko zapeklitější problém - co na televizoru sledovat.

24.2. 2014 pondělí
"Jéééé, to jste vy! Tak my vám tam někoho pošleme zítra," haleká do sluchátka ženština výrazným moravským přízvukem. Hodlám si totiž domluvit, kdyže mi někdo přijede namontovat do kuchyně sklo, aby mi již při kuchtění z pánve na zeď nestříkaly psí mozečky a kočičí střívka.

"Zítra v bytě nejsem, budu tam za týden."

"Jéééé.... Máňo, on tam zítra není (zřejmě kolegyně poblíž)... tak já tam někoho pošlu pozítří!"

"Říkám, že až za týden," opakuji zřetelně.

"Máááňóóó, on tam pozítří není!"

Zhluboka dýchám.

"A zítra tam jste?"

"O tom už jsme se bavili, zítra zde nejsem. Za týden budu!"

"Aháááá... a pozítří?"

Ze sluchátka se line téměř hmatatelná debilita. Interesantní.

25.2. 2014 úterý
Po dlouhé době jsem se odvážil s bicyklem do terénu. Nejenže jsem ani jednou nespadl, ale večer mi nezmodrala předloktí a nevylezly šrouby z dlahy, což se mi obvykle při namáhání zápěstí stává. Nymfomanka N. se doufám zdrží komentářů ohledně namáhání zápěstí.

26.2. 2014 středa - 6.3. 2014 čtvrtek
Kurvující Poláci, strakatě oděné Nigerijky, turbany pandžábských Indů, teplákové soupravy Rusů, rozbité a špinavé boty Čechů - Dublin je již od pohledu městem kosmopolitním. Hned v šesti okrscích centrálního Dublinu jsou rodilí Irové v menšině a pětina obyvatel města nepochází z Irska. Zasmušile tak kroutím hlavou, když mi indický zákazník nadává polsky, španělský kolega ostravským dialektem a nigerijský taxikář dodává cosi o výborných cenách českých prostitutek.

Procentuální zastoupení Dubliňanů narozených mimo Irsko
(Irish Times)

zpět na hlavní stranu