Září 2004


1.9. 2004 středa
Jsem velký fotograf. Možná ne velký na výšku, ale na šířku určitě. Nedávno jsem spáchal něco zápisků, přidal spoustu fotek a odeslal do jistého časopisu. Z časopisu mi opatrně odepsali, že text je třeba poupravit (prostě je příšerný) a o fotkách rovnou napsali, že jsou tak hnusné, že si raději namalují vlastní obrázky. Jak napsali, tak učinili.
Že nemohu fotit akty a obluzovat tak davy jsem zjistil už dávno. Ženštiny na aktech totiž povětšinou vypadaly jak nadmuté, v křečích a vůbec všelijak divně. Díky dobře míněným radám z časopisu jsem zjistil, že ani na cestách toho mnoho nevyfotím a když ano, tak stejně není poznat, zdali je na snímku hyena s kořistí či orientální trh. 
Nyní se přede mnou rýsuje šance poslední - přišla za mnou šéfová a pravila, že budu fotit jídla z jídelny. Přišel jsem do jídelny, vyfotil knedlík a je to. Úspěch je zaručen, knedlík každý pozná. Beztak jako knedlík vypadá každá moje fotka.

2.9. 2004 čtvrtek
Stavila se za mnou ghanská právnička, rozhazovala mocně rukama a nadšeně líčila, kterak bylo v Bolívii a Peru. Tam byla asi tak před měsícem. Nyní se vrátila odkudsi z balkánských hor. Sedí u mě v kanclu, mává rukama a vykřikuje cosi o krásném světě, modré obloze, hbitých rybkách a majestátných ptácích. U majestátných ptáků se zarazila a sdělila mi, že odjíždí se svým přítelem k moři, kde budou ležet ve stanu a souložit. Celou dovolenou.

3.9. 2004 pátek
Paní učitelka v obchodě obíhá dětské postýlky, nadšeně se motá v krámech s dětskými pokoji a škodolibě na mě šišlá "mimííí". Z toho je mi značně nevolno, což dávám najevo a poté jsem fackován. Proces fackování jest doprovázen demagogickou přednáškou o tom, že prý děti neřvou, nesmrdí a neškodí.

4.9. 2004 sobota
Jím a spím.

5.9. 2004 neděle
Spím a jím.
Paní učitelka na mě po ránu zhnuseně pohlédla a pravila, že mě asi miluje.
Vzápětí pravila, že je to zřejmě proto, protože miluje vepřové řízky.

6.9. 2004 pondělí
Dopoledne píši seminárku, v poledne čtu skripta, odpoledne prchám obhajovat a na zkoušku. Zkoušejícího jsem uvedl v nelíčený úžas, když jsem ho zahrnul snůškou naprostých výmyslů na téma "Segregace v Libérii". Naštěstí se neodvážil mi položit zásadní otázku, totiž co jsem tím bludem zamýšlel.

7.9. 2004 úterý
Slon staví iglú.
Cikán pracuje.
Žena a logika.
Chocho obráncem.

Uvedl bych i více žertů, vtipů, burlesek, mystifikací, persifláží a gagů. Nemohu však. Jsem zcela zdrcen, jelikož již druhý hokej po sobě jsem stavěn na post obránce, což budí u spoluhráčů i soupeře pocit soustrasti i stavy nevšedního pukání smíchem. U mě to budí pocit hluboké ztráty prostoru, času a sebevědomí.

8.9. 2004 středy
Rád bych upozornil všechny rádobyvtipné čtenáře, že pokud jsem nedávno napsal, že paní učitelka obhlíží dětské postýlky, tak to rozhodně neznamená, že bych já měl cosi společného s jakýmkoli děckem, jeho plozením či plánováním zhotovení tohoto nechutného objektu.
Dále oznamuji, že ani paní učitelka není těhotná. Dokonce ani nečeká trojčata, čímž kazí radost panu Howadoorovi, který se velice těší, že by pro ně vybíral jména.
Všichni jste blbové.

9.9. 2004 čtvrtek
V práci probíhá monstrózní stěhování. Výsledkem je, že sedím v jedné místnosti s houfem kolegyň a chcíplým krabem Mrzákem. Polovina kolegyň mi vidí na monitor, tudíž si nemohu prohlížet porno ani hrát intelektuální počítačovou hru Ovečky, jelikož je to prý hra nechutně sexistická (pravila kolegyně). Vůbec je to celé divné. Už abych vypadnul na dovolenou.

10.9.2004 pátek
Spáchal jsem další zkoušku. Mohl bych se radovat, já se však neraduji, jelikož jsem tímto vyčerpal všechny jednoduché zkoušky na tři roky dopředu. Nyní mě čekají jen příšerné zrůdnosti a kantoři, které já zrovna nemiluji a oni mě přímo nesnáší.
Teď bych zde mohl vyprávět spousty dramatických školních historek, které s oblibou poslouchá i vypráví třeba pan Howadoor, ale spokojím se pouze s posledním případem. 
To jsem tak seděl ve škole spolu s prsatou ženštinou a ještě jednou ženštinou a čekal na zkoušku. První byla povolána neprsatá ženština. S tématem BDSM vběhla za kantorem a téměř celou hodinu tam pobyla. Dostala za jedna. Poté naběhla druhá ženština bez tématu, zato s mírami 110/60/90. Po půl hodině vyběhla a taktéž obdržela výborné hodnocení. Nakonec jsem vběhl já. Měl jsem téma sekundárního integrování similárních kulturních vzorců. Vypadnul jsem za pět minut a dostal za tři.

Večer jsem vsedl do vlaku směr Brno s dobrým úmyslem se celou cestu učit a v Brně za popíjení dobrých vín vstřebávat energii na pondělní a středeční zkoušku, které budou vskutku nechutné.

11.9. 2004 sobota
Vzbudil jsem se před polednem, ožralý jako prase. Pokud si vzpomínám, tak jsem si ve vlaku sedl vedle postarší Chilanky a jal se diskutovat, jelikož dosud se mi při zmínce o Chile vybavil maximálně ledek. Nyní se mi vybavuje, že mě Chilanka obdarovala chilským vínem. V Brně jsem vpadnul do spárů známé Slovenské legii, dobrovolném to sdružení podivínů a alkoholiků. Po zastávce v hospodě a pár pivech jsem se dostal přímo na chatu do jámy lvové, kde jsem se potkal s paní Vodkou, panem Vínem a celou jejich početnou rodinou.

12.9. 2004 neděle
Dnešní ráno se nijak neliší od včerejšího, snad jen stav opilosti je hmatatelnější. Nepříjemnou epizodkou bylo noční stěhování na jiné lože, jelikož kolem páté ráno se do pokoje dostavilo jedno opilé hovädzo a v náručí neslo psa Guláše. Během pár minut počalo hovädzo příšerně chrápat. Po chvíli začal chrápat i pes Guláš. Korunu tomu nasadil Guláš vzápětí, když začal mluvit ze spaní. Chrápající hovädzo a mluvící pes mě donutili jít spát pod stůl do jídelny. Tam mi bylo fajn až do chvíle, než mi začala do obličeje funět vodku paní učitelka a následně druhý chrochtající pes zvaný Ragú.

13.9. 2004 pondělí
V práci se tvářím dezorientovaně a opuchle, jelikož jsem se celou noc učil. Jsem dezorientovaný, napuchlý a nic neumím.

14.9. 2004 úterý
Po víkendové oslavě Dne vítězství pokračuji v radostném období a za pomoci temných sil jsem zajistil, že mě další rok nemůžou vyhodit ze školy.

15.9. 2004 středa
Probíhá další z žebracích dnů, kdy všude pobíhají vtěrkové a pod záminkou pomoci všemu možnému (účinné jsou výmluvy na pomoc slepým, chromým, dětem a dalším postiženým) otravují a chtějí peníze. Dnes jsem vylezl z tramvaje (jelikož nastoupili revizoři) a potkal jsem obvyklou dvojici. Dívčina věku školněpubertálního se svou spolužačkou. Jedna nesla pokladničku, druhá otravovala lidi. Otravující ženština měla na hlavě pomocí drátů s kuličkama na konci znázorněna tykadla. Zajímavější byl hřbet. Na hřbetě měla z kartonu vystřižené cosi, co mělo připomínat křídla. Dvě úzká křídla ve středu spojená. S vystřiženým otvorem uprostřed spojení. Hned vedle leželi na zemi dva bezdomovci, jeden popíjel okenu, druhý víno z krabice. Náhle pán s okenou vytřeštil oči, zahleděl se na křídla žebrající dívčiny a zvolal:
"Ty vole! Vona má na zádech vobrovský stydký pysky!"

16.9. 2004 čtvrtek
Vstát, vyzvracet, umýt, obléct a vyrazit z bytu.
Načež jsem přišel do práce a čekal mě mejl od šéfové, kde mi se značnou nelibostí sděluje, že nemám na služební intranet dávat "ty hnusné obrázky". Přitom jsem jen ke článku o psychologických službách přidal ilustraci výslechu pana Fučíka.

17.9. 2004 pátek
Humus na pondělí...
Stále fotím knedlíky. Tedy knedlíky - všechna jídla. Vždy přijdu do velké kuchyně, kde jsou velké kuchařky. Také velcí kuchaři, velké hrnce a velký smrad.
"Nuž, jsem tu!", halasím obyčejně již ode dveří.
"No potěšpánbů.", vrčí mi v odpověď velký Ondřej v mastné zástěře. Radost ze mě nemá, jelikož jídla k focení musí připravit tak, by zářila a lákala ke konzumaci. Což je ovšem u olezlých těstovin, prťavých knedlíků a univerzálních omáček vcelku problém.
Já poté šteluji talíře a za svitu mdlých zářivek fotím. Kolem neslyšně cupitají stokilové kuchařky a pohledem i slovem se omlouvají. Jsem totiž pan fotograf, umělec z největších. Osobnost jen tak v kuchyni, jaká čest pro osazenstvo. Říkají mi "pan fotograf".
"Pane fotografe, pročpak k nám do jídelny nechodíte na oběd?", táže se velká šilhavá kuchařka se zkaženými zuby a škrábe se naběračkou v podpaží.
"Jelikož v každé hospodě mám pětkrát širší výběr, dvakrát větší porci a ještě mě to vyjde levněji."
To jsme celí my, zhýčkaní celebritové.

18.9. 2004 sobota
Maliny s těstovinama - humus na úterý
Byl jsem v Žatci. Matce jsem přivezl pěkné tau tau z poslední dovolené. Matka mi pravila, že jsem blbec, pitomec a že dále nemá slov. Hehe, je nadšena, když ji zavalím informacemi o tom, že jedu do Iráku osvobodit pana Husajna a pokouřit vodní dýmku s panem Ládinem. Je to skvělé, mít důvěřivou matku.

19.9. 2004 neděle
Vypravil jsem se do kina. Kino jest velké, nazývá se multikino. Modrá světla, smrad z pražené kukuřice, usměvaví lidí a úžasná hudba. Na záchodech vesměs není nazvraceno, ba ani toaletní papír nechybí. Mezi sály jsou nataženy koberce s kartonovými hrdiny v životní velikosti. Po kobercích se procházejí mladí párové. Ženštiny v přiléhavých tričkách dětských velikostí a pánové s širokým krokem a gelem ve vlasech. Kromě mladých párů se tam procházím i já a požírám jídlo a popíjím limonády propašované dovnitř. Všude kolem jsou totiž výhružné nápisy, že do multikina jest zakázáno vnášet nápoje a vůbec veškeré poživatiny. Poživatiny i kolovou limonádu můžete přeci zakoupit přímo v kině. Pravda, ze cenu blížící se archivnímu vínu. K jídlu samozřejmě musí stačit pražená kukuřice.
Celé kino je takové živé a barevné. Prostě k zblití.
Mimo různých lidí a mě byla dnes v kině i mláďata cikánů. Mláďat byl celý vrh, to jest kolem deseti kusů a rozverně pobíhala tam a zpět, vbíhala do sálů a vyluzovala zvuky. Za mláďaty pobíhala ochranka a trhači vstupenek. Když nějaké mládě chytili, vrhli jej za zábradlí, leč během dvou tří sekund bylo cikáně zpět..... eeee.... tento ohromně zajímavý popis měl ještě zajímavěji pokračovat, jenomže jsem úplně zapomněl, jaká měla být pointa. Sled skvostných myšlenek mi totiž přeťal báječný nápad. Přivázat cikánská mláďata za krčky a používat jako kuželky při bowlingu.

20.9. 2004 pondělí
Humus na středu - fazole ve fazolové omáčceTak mě napadlo, že tento týden odjíždím na dovolenou a nemám ani jedno vízum, ani jízdenku či letenku.... vlastně nevím vůbec nic. 

21.9. 2004 úterý
Zapsal jsem se ve škole do dalšího ročníku s vědomím, že už do něj nenastoupím. Odevzdal jsem index k zápisu.
Studijní: "Ale, pán jede na červený diplom?"
Já: "Ne, pán jede do Sýrie."

Načež jsem světácky vypochodoval z kanceláře a prudkým otevřením dveří asi zlomil prst ženštině, která se z druhé strany sápala po klice. Možná nezlomil, ale kvičela náramně.
Vůbec mám pocit, že mám nějaké agresivní stavy. Včera jsem vyhodil paní učitelce večeři z okna, jelikož moc drobila.

22.9. 2004 středa
Pan kapitán je pěkný parchant. Na hokeji mě psychicky deptá přidělením stejných křídel jako loni a v práci mě nutí pracovat do úmoru. A když je úmor největší, zahltí mě spoustou článků jako například "Při souloži uškrtil ženu šňůrou od telefonu" či "V měření penisů Češi předčili průměr". Přestanou-li ho baviti články, zasílá obrázky.


Obrázek od pana kapitána, velkotovárníka a diktátora



23.9. 2004 čtvrtek
Chocho na kozzies
Obdržel jsem zajímavou fotku. Ze zahraničí. Jak vznikla se mě ovšem neptejte. Pokud byste se dostali k obdobné fotce, zašlete, rád zveřejním. Čím úchylnější, tím lepší, beztak pro vás není, milí čtenářové, žádná úchylnost dost úchylná.

24.9. 2004 pátek
Ženy je třeba bít. Připojuji se k této teorii známého bystrckého lámy. Aby ženština nemohla bití uniknout, je dobré ji odvézt někam daleko, například do pouště. Pročež jsem šel na nádraží a do pouště zakoupil jízdenku. Odjíždím v neděli a vracím se asi tak za měsíc. Beru si sebou spoustu jídla, klacek a ghanskou právničku, kterou budu klackem mlátit. Nakolik se projeví měsíční výlet s ženštinou, jejíž chování osciluje mezi chováním špičkového diplomata, největšího násosky hospody desáté cenové skupiny a chlípné nymfomanky se slovníkem slovenského dlaždiče je nyní těžko odhadnout. Rozhodně ale neočekávejte, že bych se změnil k lepšímu.
A vůbec.

25.9. 2004 sobota
Zítra jedu do Sýrie a vracím se za měsíc. Co tam budu dělat sám nevím. V rámci podpory východních přátel jedu tam i zpátky autobusem, což budou zajisté ty správné orgie.


Busem z Prahy přes Jugoslávii do Sofie, přestup na bus do Istanbulu a odcamcaď do Sýrie.

 26.9. 2004 neděle
Vsedám do busu na pražském nádraží. I když byl slibován bus poloprázdný, jest úplně plný. V Brně přisedá ghanská právnička, se kterou na dovolenou jedu, jelikož jsem se její přítomností rozhodl zocelit svou psychiku.

27.9. 2004 pondělí
Po 24 hodinové cestě vysedáme v Sofii. Jelikož je v Bulharsku levné jídlo, zvolil jsem metodu pohybu po městě "od stánku ke stánku" a s neobyčejnou pílí konzumuji vše, co mi přijde do cesty. Večer usedáme do dalšího autobusu směr Istanbul.

V Sofii

V Sofii



28.9. 2004 úterý


Kapadicie
U Göreme

Ráno po dvanácti hodinách příjezd na zdejší otogar. Vyměňuji peníze, čímž se stávám multimilionářem a zároveň jsem zmaten při chabých pokusech orientovat se v tureckých bankovkách označených číslicí a spoustou nul. Splést si 500000 s 5000000 nebo 5000000 není až takový problém. Zakupujeme jízdenku do Göreme a po dvou hodinách odjíždíme na další dvanáctihodinovou cestu.
Do turistické díry Göreme v Kapadocii přijíždíme už po setmění. Spokojeně muchlám v kapse milionové bankovky, načež zjišťuji, že ubytování je nehorázně drahé a za hotel chtějí sedm dolarů. Tudíž stavíme stan vedle hotelu u psí boudy.
Pokud se někdo chce ukájet netradičním způsobem, doporučuji cestu Praha - Sofia (24 hodin), přesednout na bus do Istanbulu (12 hodin) a hned pokračovat do Göreme (12 hodin). Pokud by náhodou ještě někdo nebyl ukojen dostatečně, doporučuji další busy směr Indie (několik dalších dní). Následuje reinkarnace v podobě autobusové sedačky.


Balon nad Göreme



29.9. 2004 středa
Ráno nad stanem létají balóny s bohatými turisty, zatímco já zdarma znásilňuji hotelovou umývárnu a mocně páchám hygienu, by Turci viděli, že mám čisté uši a krk.
Ghanská právnička se již rozcvičuje a plánuje monstrózní výlet do skal. Na monstrózní výlet v nehorázném vedru jsme se vybavili jednou lahví vody a já apartními sandály, které jsou pro šplhání ve skalách obzvláště dobré. Například k rozedření nohou.
Voda došla, poté došla i energie ghanské právničce. Nacpán hroznovým vínem, kterým jsem si naplnil břuch a řídě se poučkou "co je zdarma, je třeba sežrat" jsem se vrátil zpět a zneužil hotelový bazén. Jak romantický musel být pohled na bílého hrocha v modré vodě pod bílými skalami. Ghanská právnička však zjevně není romantička, neboť se s poznámkami o nechutné záplavě sádla zhnuseně odvrátila.


Kapadocie



30.9. 2004 čtvrtek
Dnešní masochistické hrátky počaly procházkou kolem Open Air Musea, což je shromaždiště turistů celého světa, kteří za účelem funění v dírách ve skále platí nehorázné vstupné a zakupují sobě spoustu skvělých suvenýrů, zaručeně nekýčovitých. Posléze si objednávají zaručeně neznuděného velblouda, fotí se a velbloudář je šťasten.
Ghanská právnička znechuceně vrhla pohled na ceník a prchli jsme do skal neplacených. Tam masochistické hrátky pokračovaly blouděním se zbytkem teplé vody, následně bez vody a následně i bez sil.
Večer jsem opět znechucoval celé okolí ladným převalováním špeků v hotelovém bazénu.


U Göreme


zpět na hlavní stranu