Březen 2001


1.3.2001
Ha! Dneska mi skončilo zkušební období v práci a nevyrazili mě! Zapomněli na mě! 
Ráno jsem odpověděl jedné ženštině na neskutečně dlouhý email. Včera jsem si z ní dělal srandu, že jí budu číst emaily, což vzala doslova a dostal jsem kázání od porušování listovního tajemství, přes morální pravidla až po škemrání, abych jí řekl, jak se dají cizí emaily číst. Je to nějaká známá blba Tarabise, kterou vůbec neznám. Ale říká Tarabisovi Rákosníčku a mně neříká hajzle, takže bude asi nějaká divná.

2.3.2001
Hned ráno, když jsem jel po schodech z metra ven proti mně jel jakýsi pán, v ruce držel do půlky plný půllitr a sám pro sebe si povídal:
"Doprdele, práce zasraná, ani nedopiju a už do práce."
Šťastný to člověk.
Po práci jsem jel do Plzně. Měl jsem chvíli volno, tak jsem si dal pivo. Fuj. Potom přišel pan Tarabis se svým kamarádem a spolužákem Růžičkou. Růžička jest asi třicetiletý hovado. Nejdřív jsme šli do baru v jednom bordelu. Dal jsem si ferneta. Růžička mi začal vyhrožovat, že mě hodí pod auto, že mě uškrtí, že mě hodí pod tramvaj, že mě probodne, že mně rozbije hlavu popelníkem a v tomto monologu pokračoval. Tedy ještě vyprávěl, jak měl nějakou lásko, kterou mu ale přefikl kamarád a udělal jí děcko. S bývalou láskou má za hodinu sraz na nádraží. Pak vytáhl učebnici lotyštiny, vyprávěl o nějaký pošahané prsatý kamarádce. Dal jsem si ferneta. Pak Růžička odešel za bývalou láskou, Tarabise začal balit a mrkat na něj nějaký Němec, jediný ženský jsme řekli:"Ticho kurva!" (já to teda řekl Růžičkovi, ale ona zrovna stála u nás, Růžička mě upozornil, že tahle slova v těchto prostorách nemám říkat) a tak jsme raději šli.
Pak jsme šli do hospody s Tarabisovou žačkou, asi metr devadesát vysokou a 55 kilo vážící dívčinou. Ta celou dobu mlčela, tak jsme šli do jiný hospody. Tam taky mlčela, tak jsme zavolali Monice s Paulou.
Objednávání z jídelníčku proběhlo následujícím způsobem:
"Polévku prosím."
"Nemáme."
"Tak játra s bramborami."
"Brambory nejsou, jen pečený."
"Tak mi dejte pečený!"
"Dobře, tak pečené brambory."
Číšnice odešla, aby za chvíli přišla a hlásila:
"Pečený brambory taky nejsou, jen hranolky."
Kráva.
Pak si Tarabis vybíral pivo dle jejich nápojového lístku:
"Gambrinus dvanáctku"
"Nemáme."
"Tak Gambrinus desítku"
"Nemáme."
"Tak Krušovice dvanáctku."
"Nemáme."
"Tak Krušovice desítku."
"Nemáme, jen černou."
Kráva.
Tak jsme si objednali (nebo spíš ona za nás) a pak dorazily holky. Dal jsem si ferneta. Konečně jsem viděl fotky, jak Tarabis kdysi napájel v hospodě psa devatenáctistupňovým pivem. A taky jsem se dověděl, že učitelka Paula mluví ze spaní takto:
"Ale ten podnět tam nemůžeš mít, ale no to přece nejde!"
A Tarabis údajně po brigádě na sběr jahod ve Skotsku takto:
"Fucking strawberry, fucking strawberry."
Dal jsem si ferneta.
Poté jely holky domů, ale Tarabis stačil při jejich vyprovázení ještě ukrást asi půlmetrový oranžový umělohmotný klíč, který visel před zámečnictvím jako reklama. Ještě jsme čekali na tramvaj a napadlo nás ukrást celou telefonní budku, ale pak jsme zjistili, že by se nám nevešla do tramvaje. 
Kolem půlnoci jsme teda začali hledat nějakou hospodu. Navštívili jsme asi deset hospod, než jsme našli tu pravou. Ale stála za to. Tam jsem si dal ferneta. Tarabis desítku. Já ferneta, Tarabis desítku. Já ferneta. Začínáme zpívat Knockin´ on heaven´s door. Načež Tarabis prohlásí, že není opilý a přechází na dvanáctky. Dává si dvanáctku. Já taky. On dvanáctku, já taky. On dvanáctku, já taky. Začínáme dle náhodně vybraných čísel volat lidem ze seznamu v našich mobilech. Pili jsme, když už kolem nás byly na stolech zvednuté židle, číšnice i číšník už byli oblečení a my pili. Tarabis se snažil, abych vypil tolik piv, kolik fernetů. Ale nakonec fernet zvítězil, protože piv jsem měl jen osm.
Když jsme vylezli z hospody, Tarabis ukradl u obchodu velkou vlajku s nabídkou výroby fotografií a tou začal odmávávat protijedoucí auta, jak to viděl u startérů na závodech. Nejdřív jsme chtěli odmávávat jenom obyčejná auta, ale nakonec jsme odmávávali i taxíky, tramvaje a autobusy. Pak si toho už moc nepamatuju, jen že asi ve čtvrt na čtyři Tarabis šeptal do mobilu cosi o škrábání na bradavce či co. Pak jsem asi usnul.

3.1.2001
Dokonce jsem se i vzbudil. Šli jsme do města se najíst. Byly tam dvě servírky. Jedna měl postavu jak bohyně, ale obličej jak kýbl ropuch. Druhá to samý, ale měla asi tak o číslo menší kalhotky, který se jí furt zařezávali do zadku A ta s těma zařízlými kalhotkami na mě koukala a usmívala se. Byli jsme s Tarabisem ještě nalitý, v takový poflámový náladě, kdy je člověk utahanej, všemu se usmívá (ne směje, jen tak shovívavě usmívá) a bylo skvěle. Cestou zpátky jsme ještě koupili karty, pěkně hnusný, ale stejně jsem Tarabise obehrál.
Taky jsme potkali policajty u nějaký bouračky, tak jsme čekali na přechodu hezky na zelenou. A vzpomněli si přitom na spolužáka Šmejda. Ten jednou v noci přecházel na červenou. Široko daleko nikde žádný auta, žádný lidi, prostě mrtvá noční ulice. No ale když přešel, tak se najednou objevili policajti a prý:
"Pane chodče, zaplatíte pokutu."
To se fakt může stát jenom troubovi Šmejdovi.
Potom jsem jel vlakem do Žatce. Báječná čundrsleva do Kaznějova. Miluju cestování vlakem. Lidi nasedají a vysedají, nejrůznější typy, teda kromě nějakých top managerů, nejčastěji různý polobezdomovci, vesničané, lidi převážející všechno možná od psů, hus a slepic přes kočárky, komín a obrazy až po lidi převážející vlastní děti. A ty lidi si povídají o všem možným. Navíc když se neznají a ví, že se už asi neuvidí, tak jsou takový otevřený, upřímný, prostě se potřebují vypovídat.

4.3.2001
Brrr, zase sněžilo, zase všude hromada sněhu a zase to všechno roztaje a bude všude sračka. Proč sakra nepadá sníh, který by vydržel a když už roztaje, tak aby z něho nebyl sajrajt.
Odpoledne mám hokej, po tom včerejšku to fakt bude zase výkon. Zjišťuju, že toho Mozarta, co si buším do hlavy i přes noc už pár týdnů, přestávám vnímat. Asi budu muset přejít na něco jiného.
Teď mě napadá, že mi taky do Plzně volal Dušan a chtěl, abych mu na chatu Mlýn koupil třílitrovou flašku ferneta. To je dobytek, kašlu na něj, zase se vožere jak prase a bude všechny otravovat a nejvíc Tarabise a mě, abychom mu zahráli Tři sestry, což je pak člověk na rozcestí, kde obě cesty směřují do propasti a vrátit se nelze. Když Dušana člověk odmítne, tak je schopný ho otravovat neustále, chodit s ním i na záchod a zvracet a pořád chce hrát Tři sestry. No a když mu je člověk zahraje, tak je v desátým nebi a chce to zahrát znovu a znovu a znovu. Takže řešení mě napadá jen to, že si nekoupí žádného ferneta, nebo ty třílitrový flašky dvě. Protože doufám, že dva litry fernetu na den by ho snad mohli zbavit omylem naděleného daru řeči.
Odpoledne na hokeji to docela šlo, ale hýbnul jsem si s kolenem.
Večer na hokeji už to bylo horší, navíc jsem dostal hokejkou do krku a nemůžu mluvit.
Spát jsem šel o půlnoci.

5.3.2001
Sakra, pořád nemůžu mluvit a krk bolí jak sfiň. K tomu samozřejmě povolilo to koleno ze včerejška, takže nemůžu pořádně pokrčit nohu. No a rameno je taky v háji, nemůžu zvednout ruku. Ale to už je letos poněkolikátý a konečně jsem přišel na to, čím to je. Pokaždý, když zůstanu na ledě dýl a zkouším golfáky, tak na druhej den mám rameno v hajzlu. Takže abych to zrekapituloval... jsem blbec, co leze na led jednou za x dní a pak se x dní do dalšího hokeje nemůže hejbat. Buď bych měl vlízt na led aspoň pětkrát týdně, nebo tam chodit bruslit jen rekreačně, jinak to takhle dopadá. Pavla z toho samozřejmě měla srandu.
Taky psal Tarabis poznámku k pátku v Plzni.
"Jdu vrátit klíč, vlajku a umejt auto."
Úplně jsem zapomněl, že nejenom ukradl klíč a vlajku, ale ještě pochcal nějakou dodávku. On je to totiž takovej maniak, že si ulevuje na co možná nejzvláštnější předměty a objekty a nejlépe na veřejných místech. No a v pátek si začal ulevovat na jedno auto na parkovišti. Jenže o kus dál spatřil jiný auto, hezčí a větší, tak - nepřestávajíce močíc - plynule přešel přes několik aut až k onomu vytouženému a řádně si ho označil.
Když už jsem u toho, taky říkal, jak ho chytli policajti, když na hlavní třídě v Plzni močil na nějakej památník. Jo a u toho samýho památníku chytli policajti i malýho Beneše, když tam, opilej jak bluma, tancoval na hlavě s věncem, kterej tam položili ke cti americkejm vojákům.
V Žatci jsem šel spát v sedm.

6.3.2001
Je jedna hodina, třicetdvě minuty po půlnoci a zvoní mi mobil.
Hovado Igin, hovado Bohouš a hovado Zelí jseu hned na začátku tejdne na sráče nalitý a z hospody mi volají s intelektuálním dotazem, proč si prej nevypínám mobila. Hovada.
Jsou čtyři hodiny a třicetdvě minuty. Přišla mi SMSka od kámošky:
"To mám jako fakt onanovat? No tak jo."
Je to dobrý, už můžu mluvit, i když pořád nic moc. 
Psal mi taky Howadoor, takže v těch Novohradkách nezmrznul. Zato termín mojeho umrznutí už se blíží, ještě pár tejdnů...
Přiletěly ženský z Thajska, nebo ze Singapuru, nebo kde se to flákaly, jedly ananasy, šváby a mámily domorodce, zvyklé na placaté domorodkyně, svým nevšedním poprsím.
Po práci jsem šel s Barčou do hospody, kde mi donesli kolu zředěnou vodou a naúčtovali flašku vína, kterou si objednali jinde.
A Iginovi odjela v neděli mladá do Anglie. Před odjezdem mu dávala kázání, aby nepil, nekouřil a nevypíchával s jinejma. No hned v pondělí se nalil Igin tak, že v úterý ráno poblil zeď na pokoji.
A Tarabis psal, že se zase nakropil jak zahrádka. Kdyby se tak kropila zahrádka, jako on se nalejvá, tak by to nebyla zahrádka, ale močál. Alkoholik jeden.
Do Žatce jsem dorazil v půl osmý, tak jsem nemusel poslouchat matku, protože už seděla u TV, aby nezmeškala žádnej ze svých intelektuálních seriálů.

7.3.2001
Dneska by měl narozeniny Masaryk, ale nemá, naopak zítra má narozeniny trouba Tarabis, tak doufám, že mu nikdo nic nedá. Nebo jo, ať mu někdo něco dá. Já mu to sežeru nebo vypiju, stejně mi ještě dluží prachy z karet.
Taky jsem spočítal finance a zjistil, že tenhle měsíc bude fakt krutej a ten příští taky. No, žádná změna.
Odpoledne jsem jel autem, tak jsem byl v Žatci už v pět. Tak jsem se šel zeptat na silniční kola. jenže všude jsou jen samý trekový, samý horský a podobný obludy, ale silniční prostě není! nakonec jsem zjistil, že nejlevnější schopnější silniční stojí asi 15.000, tak jsem zase šel. Ach jo, to bude problém, něco sehnat.
Spát jsem šel v půl šestý.

8.3.2001
Dneska má Tarabis narozeniny. Uvažuju, že mu pošlu nějakýho vira nebo mu nacpu na mobil nějakou smyčku SMSek, ať si ty narozeniny vychutná.
Trouba Zelí začal plašit kvůli Mlejnu, on dycky napíše, jen když něco potřebuje, parchant mizerná opilá.
Konečně se mi ozval člověk, kterej by se mnou byl ochotnej jet v létě na Bajkal. Kupodivu to není žádnej medvědobijec, ani zbabělej Howadoor, kterej se vymlouvá na to, že prej je Rusko barbarská země, ale nějaká malá holka, tak si s ní někdy musím dát schůzku a zjistit, jak vážně to bere. Ale nevypadá to špatně, pokud je fakt tak mrňavá, jak naznačila, tak to bude ideální lákadlo na řidiče na stopu a přitom ve vlaku nezabere moc místa a moc toho nesní, takže by mi možná i něco zbylo. 

9.3.2001
Hned ráno mi matka dala stovku na ferneta. Asi bude něco potřebovat. Aha... zítra má vlastně narozeniny. Hm, zítra v Žatci nebudu, takže nic nehrozí.
Hned ráno chcalo a chcalo, tak jsem hezky zavolal Honzovi, ať pro mě přijede skoro až k baráku. Zase jel svých obvyklých 120 km/hod ale nějak to dneska házelo a auto plavalo. Myslel jsem, že je to tou vodou na silnici, ale možná to bylo tím prázdným kolem. Jenže to jsme zjistili až v Praze, že má během dvou dnů píchlý druhý kolo.
Pořád přemejšlím, jak to mám letos udělat s dovolenou. Jestli si ji vzít v kuse a jet na Bajkal, nebo po částech, to bych mohl teď na konci března vyjet do Tater. I když každej říká, abych nikam nejezdil. No uvidím, dneska mi Howadoor poslal mejla, že by tam snad měl bejt sníh a zima a vůbec. Jen medvědama nemůže vyhrožovat, protože ti v zimě spí. Medvědama vyhrožuje zase když uvažuju o tom Bajkalu. To je pak člověk zmatenej a neví kam jet. Asi si koupím pytel koblih a budu sedět v parku v Žatci a žrát koblihy.
Když jsem u toho žraní. Včera jsem si spletl kečup s chilli omáčkou. Tak jsem se nenajedl.
Odpoledne jsem zdrhnul na nádraží. Revizoři nikde, to je nějaký divný, poslední měsíc jsou úplně mrtví, už kolikrát ani nekoukám na průvodní varovné znaky, jestli někde jsou.
Do Zlína jsem jel na čundrslevu, ale ten vlak bývá tak narvanej, že nikdy nevím, kde přijde průvodčí, tak jsem si to koupil až do Český Třebový.
Barča se vrátila z Thajska samozřejmě opálená, tak pořád poslouchám poznámky na téma black and white. Dovezla mi asi tak milion věcí, já jí samozřejmě nic. Po dlouhý době zase klidnej a pohodovej víkend.
Volal jsem Tarabisovi, ale nějak jsem se opomněl zeptat, co utrpěl k narozeninám.

10.3.2001
Zapínám mobil, snad už nikdo kvůli těm debilním narozeninám nebude volat. Stejně jsem dostal nějaký SMSky, ale podepsaný jen křestními jmény, takže nevím, od koho jsou.
Celej den jsem se válel a jedl a flákal. Naučil jsem se jíst hůlkama, co jsem dostal. Zezačátku hrozný, ale pak báječný, klidně do hůlek vezmu i libovolný zrnko rejže.
Pak mi Barča četla jejich deník z flákání se po Asii. Přičemže mi nepomněla asi pětkrát zdůraznit, že potkali toho černocha, co před nima někde v Malajsii onanoval.
Taky mi Barča radila, jaký věty se mám naučit, kdybych jel do Ruska. Rusky už samozřejmě neumím, tak jsem dal dohromady aspoň pár vět, který bych snad u Bajkalu uplatnil:
Ja něpanimáju.
Ja němáju děngy. 
Skólka chóčetě děngy?
Kdě midvěd.
Kdě vlk.
A ještě nějaký další. Nevím, jak se řekne rusky vlk. Kdyžtak řeknu: 
"Ten balšój moloděc zo seriála Nu pagadí."
Večer jsme šli do hospody. Pak přišla Renata a objednala mi hned na úvod trojitýho ferneta. Sobě půl litru vína. Taky Martin nezaostával a tak když jsme odcházeli, byli všichni děsně upřímný, takže Renata posílala Martina střídavě do háje a k sobě do postele, Barča povídala, že Renatu chápe, Martin reagoval zase tak, že nereagoval a já byl tak trošku lihově ovlivněn. Ale fakt jen trochu. Zase jsem slyšel historku o onanujícím černochovi, tentokrát to chtěla os Barči do všech podrobností slyšet Renata.
Bejk měl dneska narozeniny, třicet let, tak jsem zvědavej, jak dopadl.

11.2.2001
Ráno volal Bejk. Byl ještě vožralej, včera na oslavě to vypadalo zajímavě. Líčil, jak se všichni přiotrávili, protože topili naftou či nějakejma olejema či čím, jak někoho vezli do špitálu s infarktem, jak někdo vlezl pod auto, či co. 
Zase celej den flákání, cpaní si břicha atd. 
Odpoledne jsme zašli za Renatou, tam jsem jí znásilnit počítač, abych si přečetl mejl od tý malý holky, co chce na Bajkal (kupodivu jí to ještě nepřešlo), sežral jsem jí štrůdl a odešel.
Po cestě jsem nechutně zmokl.
Večer jsem si zase nacpal břicho a před půlnocí šel na vlak. Cesta byla hnusná, v tom mokrým oblečení. V Přerově jsem měl hodinu na přípoj, tak jsem se snažil koupit si čaj z automatu. Zaplatil jsem, čaj natekl akorát ten blbej automat zapomněl na kelímek. Tak jsem si sedl na lavičku k automatu a koukal na lidi, jak tam házejí prachy a pak koukají, jak ty drahý hnusný rádobynápoje bez užitku vytékají. A je mi šííílená zima, to mokrý oblečení fakt nic moc.
Čundrsleva vyšla, kupodivu, příště to zkusím koupit ještě líp.

12.3.2001
Do Prahy jsem dojel až v půl šestý, vlak měl zpoždění, takže OK, šel jsem rovnou do práce. Je mi báječně blbě, asi nějaká chřipka nebo takový nějaký svinstvo. 
Spát spát spát bych chtěl. Samozřejmě, že jsem se v noci nevyspal. Zase nemůžu mluvit, je mi blbě, asi  kolegyni pobleju. Ale to se mi nechce, určitě bych vrhnul spoustu ananasu, kterej jsem o víkendu sežral, kterej Barča přivezla ze Singapuru. A to teda néé, na kolegyni ananas ze Singapuru, tak rád jí teda nemám.
Odpoledne jsem je zpátky z Honzou. Výplata ještě nedorazila, tak jsem šel hned spát.

13.3.2001
Ráno pršelo, nic moc. Ta chcípácká otravná nemoc propukla naplno. Takže na Mlejn asi nejedu. A taky se budu muset rozhodnout, jestli pojedu do těch Tater, nebo si nechám celou dovolenou na léto. Jako obvykle jsem zase plánoval, co všechno bych mohl za ty čtyři týdny dovolené stihnout a došel jsem k názoru, že bych se mohl po Bajkalu ještě mrknout do Mongolska. Jenže to jsou fakt jenom plány, nakonec budu rád, když vyrazím aspoň za známejma do Dolní Děložný, nebo v jakýchto prdelákovehc to bydlí.
Kolegyně je nervózní, protože jí celej den bombarduju záchvatama kašle, kýcháním a chraptěním. A to na ní ještě zírám krásně červenejma očima, za takovou barvu by se nemusel stydět ani Hus v Kostnici po hodině pražení.
Odpoledne mi Pavla půjčila padesátku, protože jsem měl u sebe jen sedm korun a to by na bus nestačilo.
Večer mě matka vyrazila z bytu, tak se budu muset kouknout po nějakým bydlení, další díra do rozpočtu, ach jo. Ještěže mi visí Tarabis 22 peněz z karet. Bohouš předevčírem uvažoval, že bude bydlet někde v kůlně na nějaký zahrádkářský kolonii, asi ho budu následovat.
Večer volala Barča a vyhrožovala a vydírala, že nikde nemám nic zveřejňovat. Nechápu proč. A navíc nic takovýho nikde nezveřejňuju. No prostě ženská. Ach jo.
Taky jsem dal na Howadoora a zakoupil sobě permanentku do posilovny. Na celej rok. Za hříšných 600 peněz. Už kdysi před dávnými lety jsem učinil to samé a poté jsem byl v posilovně asi dvakrát. Hrozně mě vyděsilo, jak tam všichni poulí oči a funí. Musím si to poulení a funění nacvičit doma před zrcadlem, abych zase nebyl za vola.

14.3.2001
Vstával jsem až po půl párý, málem jsem nestihl doběhnout na auto.
Tak to vypadá, že na Mlejn nejedu, ty pitomý prášky nějak nezabírají.
V práci mi zase přidali, fakt nevím za co, když tu nic nedělám. Ale je to jen pár stovek, no aspoň něco. 
Taky mi konečně přišly výplata, takže jsem koupil matce k narozeninám takovou velkou kytku, doufám, že se nerozroste jako ta, kterou jsem přinesl asi před rokem a která se množí rychleji než cikáni.
Celej den jsem projížděl celej net a hledal nějaký levný ubytování, ale nic jsem nenašel, to bude problém. Dokonce jsem si koupil i nějaký inzertní noviny, ale ceny jsou stejný jako na na netu.
Večer jsem dostal od matky k narozeninám dvě knížky a dvě stovky. Asi mi přispěla na bydlení, když mě vyrazila. 
Jo jedna z těch knížek se jmenuje:" Jak sbalit ženu." a je to děsná hovadina. Ale aspoň to už autor psal s tím, že to není žádný vážný čtení. Tak jsem se ani moc nesmál. Zato jsem málem umřel smíchy, když jsem zase po dlouhé době pročítal feministické stránky na netu. Něco takovýho se fakt nevidí. Vždycky, když se řekne, že ženská nemyslí a vůbec ty poznámky na ženský, tak se to bere ze srandy, ale u feministek je to skutečnej stav věci. Takovou, veřejně ukazovanou, demenci není jen tak možno spatřit. A já jsem spatřil.

15.3.2001
Furt je mi blbě a navíc jsem sežral všechny prášky. Kašlu na to, do zítřka se to stejně nezlepší, já to věděl hned, že se nemám cpát žádnejma pilulkama, že to stejně nepomáhá. Felčaři pitomí, doktoři mizerný, všem bych snížil plat na polovinu, mastičkáři bídní. A hezky bych je nacpal všemy sračkama, který doporučujou. Já jim dám, prej zachránci zdraví! Jedinej správnej doktor je veterinář, co zachrání prase, abysme ho pak mohli sežrat.
Taky povídala Pavla, jak se bavila s patologem Bejkem u oběda o jeho práci. Bejk si liboval, že dostal sice nějakou shnilou mrtvolu, ale že to bylo dobrý, protože ještě netekla. 
Koukal jsem, jak se dá dostat z Bajkalu do Mongolska. jde to úplně skvěle, přímo z Irkutska jede vlak až do Ulanbátaru. Hm, uvidím.
Taky to vypadá, že bych mohl už zase co nejdřív normálně bydlet, v pondělí se jdeme kouknout na byt. Je to naštěstí úplně na periferii Prahy, někde u rybníků, vypadá to dobře. Jediná blbá zpráva je ta, že je prej z okna výhled na Prahu. Kdyby to vyšlo, tak sice první dva měsíce by to bylo tragický finančně, ale hned potom bych na okno koupil velkou černou roletu, abych na tu zapráskanou Prahu nemusel koukat.
Večer mi přišla SMSka od Houmra, ať na Mlejn jedu, že tam má na mojí chcípáckou nemoc tekuté prášky od 20% do 40%.
Fuj, prase je to alkoholické.

16.3.2001
Ráno tekla jenom studená voda, brrr, hnusná sprcha, ale aspoň jsem se probral. Po cestě autem začala pavla "zpívat". Myslel jsem, že umřu. Neznám nikoho, kdo by dokázal vydávat při "zpěvu" horší zvuky. To je něco neskutečného, takové kvílení, tekly mi slzy zděšení, otřásal jsem se pocitem marnosti. Je to až neskutečné, čeho všeho jsou schopny lidské hlasivky. Použil bych ji na rozhánění všemožných demonstrací, stačila by Pavla a nějakej zesilovač. Naštěstí jsme honem vyjeli ze signálu rádia, jehož song se jala Pavla brutálně imitovat. Tak mi pak jen dala facku a byl klid.
U Prahy byla nějaká bouračka, policajti, pohřebáci a na silnici bota. Nakecali jsme Pavle, že v tý botě byl i kus nohy, což sežrala i s navijákem a už se těším, kolika lidem to roztroubí.
Odpoledne jsem jel na Mlejn. Večer se všichni nalili jako obvykle. Spát jsem šel nad ránem.

17.3.2001
Celej den se jen chlastalo, odpoledne šlo pár lidí na hrad a pak do hospody. Spát jsem šel už po půlnoci.

18.3.2001
Zase se chlastalo, ale já už nepil.
Odpoledne jsem jel vlakem do Prahy, pak do Žatce. Na nádraží čekal Bejk, tak jsme jeli k Pavle koukat na TV. Potom jsme jeli s Bejkem na hokej. Nečekal jsem, že bych po víkendu mohl hrát normálně, ale já se skoro neudržel na bruslích. Spát jsem šel ve dvě.

19.3.2001
Vstával jsem už ve čtyři, za poslední tři noci spím průměrně dvě hodiny, tak usínám kde se dá. Ani v metru jsem si ráno raději nesedl, protože bych určitě usnul.
Dneska si jdeme obhlídnout byt, doufám, že to dopadne dobře. Matka mě sice zatím ještě v Žatci trpí, ale to jen asi proto, že jí dochází, že ze dne na den těžko nějaký bydlení seženu.
Jsem ospalej a utahanej, minulých pár dní bych nejraději zrušil, já věděl, že na Mlejn nemám jezdit, jenže jako obvykle se vždycky všude naseru.
S Howadoorem jsme se konečně shodli na termínu i akci na víkend. Ale zase psal mejla, že kvůli nějakým kravským nemocem je něco v Krkonoších zavřený, nějaká cesta či co. Až se vyspím a budu schopnej vnímat, tak si to přečtu ještě jednou a třeba to pochopím.
Odpoledne jsem jel s Jarošíkem obhlídnout byt. Je to v nejhnusnější části obydleného místa na celém světě. Nejenom, že je to v Praze, ale v nejhnusnější Praze, co jsem kdy viděl. Samej beton, obrovský hnusný paneláky a tuny lidí.Majitelka bytu měla obrovský červený vyvalený oko a nafouklou tvář. Hned jsme se museli vyzout, což hrozilo devastací bytu smradem. Pak nám předvedla byt, kterej je v nejvyšším patře a ještě na rohu, takže v létě je tam vedro a v zimě zima jak sfiňa. Koberce jsou tam špinavý jak Dušanovy ponožky, hnusný umakartový jádro a výhled na Prahu. Jediný pozitivum je, že jsme kousek od bytu objevili sázkovou kancelář s báječnou ženštinou. To jsme po prohlídce bytu stály na betoně, všude kolem beton, nad náma beton, jen ona tam hezky svítila za výlohou. Tak ten byt asi bereme. Bude nás tam pět, protože tam chceme vzít Bohouše, což je strašná socka a všechny prachy prohulí a prochlastá. Stejně na ten nájem nebude mít, ani kdyby nás tam bylo dvacet.
Pak jsme šli s Jarošíkem do baru. byla tam příjemná barmanka, ale bohužel blondýna. A taky tam byl obrovskej tlustej chlap. Ale tak divně tlustej. Měl šíleně velkou prdel, přesně jak křovácký ženský a obrovský břicho. na prdel i na břicho si mohl postavi půllitr a nemusel mít obavy, že by ty půllitry spadly.
Pak jsme jeli busem do Žatce. Jarošík mi radil, jak se rusky řekne vlk, prej to není "vlk" jako v češtině, prej se to řekne "lésnaja sabáka". Ale fakt nevím. Lesní pes.... hm, zní to blbě.
V Žatci jsem byl už v deset, ale matka po mně chtěla ještě vystěhovat vybavení jedný místnosti do sklepa, takže jsem šel spát stejně až o půlnoci. Stejně to dalo čtyři hodiny spánku, což je za posledních pár dní silnej nadprůměr.

20.3.2001
Ranní cestu autem jsem prospal, další hodinka k dobru. Je pěkně hnusný počasí, fouká nechutně studenej vítr a já mám děravou bundu a navíc s rozbitým zipem, tak klepu kosu.
Vzhledem ke změnám v bydlení jsem přehodnotil rozpočet a zjistil, že první peníze, který nebudu muset použít na bydlení a jídlo budu mít v polovině června. Docela blbá vyhlídka. Asi to splácení všeho možnýho protáhnu do Vánoc, abych si aspoň občas mohl dovolit někam vypadnout a nejíst jenom čínský polívky, ale třeba i čínský polívky s párkem. No, párek zase ne, to by byl moc velkej luxus, ale třeba na opečenej chleba navíc bych do tý polívky mohl mít. Ale ne, nepropadat panice. Třeba jednou půjdu po ulici a najdu milion.
Odpoledne jsem podal inzerát, že teda hledáme 2 spolubydlící. během několika minut jsem byl zahlcen mejly a telefonáty. Tak jsem si dohodl schůzku asi s deseti dvojicema holek a jsem zvědavej, jak to dopadne. Až ten byt, tedy spíš hnusnou špinavou špeluňku v hnusný špinavý hromadě betonu v hnusný špinavý Praze uvidí, tak zřejmě stejně prchnou do dáli s výkřiky zhnusení.

21.3.2001
Od včerejška je prej jaro, ale moc to na to nevypadá, hlavně v pět ráno.
Došly mi čínský polívky, zase budu muset investovat do tak pitomejch orgánů jako je žaludek a do tak pitomý věci jako je sádlo.
Taky jsem se konečně dověděl, jak se řekne rusky vlk. Přišel mi totiž mejl:
"Ty magore, vlk se rusky řekne volk."
A krachl ten byt, co jsme měli v úmyslu si pronajmout. Majitelka začala vymejšlet děsný voloviny, tak jsme od toho šli pryč. Navíc Jarošík odletěl do Kodaně a Bohouš neshání byt, ale jen jakýkoli doupě v blízkosti Lužin, aby mohl vyrážet na sexuální nájezdy za Monikou, takže je to shánění na mně. Idioti. Jeden jak druhej.
A hezky to jaro začalo. Sněhu jak naděláno, zima, vítr, no fujtajbl. Aspoň, že je teď vidět víc bouraček a jízdy na sněhu jsou takový akčnější, jinak by ten sníh byl úplně naprd.
V prácí jsem dostal práci! Ale pro změnu tolik práce, že to nemůžu stihnout ani náhodou. A protože nic se nemá dělat napůl, tak se na to asi vykašlu úplně a jako obvykle si budu číst a hrát piškvorky.
Večer byla matka se sestrou v divadle a když se vrátily, tak jsem už spal, takže to bylo v pohodě. Stejně mám pocit, že mě vzbudily a něco po mně chtěly, ale já když jsem ochrápanej, tak nejsem schopen jakýkoli reakce, kromě toho, že všechno odkejvu. takže ani nevím, co se dělo.

22.3.2001
Kvůli sněhu, vodě a dalšímu sajrajtoidu na silnic jsme vyjížděli dřív, fuj. ještě jsem ale zašel ráno pro fotky z Mlejna. Tradiční fotky, kde je každej zlitej a každej se snaží tančit. Na fotkách dominuje slintající Zelí a jeho taneční variace, lépe řečeno snaha o udržení rovnováhy jeho vychrtlého tělíčka, jehož těžiště bylo zničeno lihem. Taky je tam často Pavla, kterak křepčí tu na nějaké bedně, tu na podlaze, tu vysmátá, tu zkroucená jak všechny Goebbelsovi děti dohromady, když je tenkrát tatínek s maminkou nakrmili práškama a vitamín C to nebyl. Na všech fotkách má Pavla svoje unikátní, obrovské bílé tlusté fusekle. Je to jediný kousek oblečení svého druhu, původně zřejmě patřil Yettimu.
No a samozřejmě je na fotkách i Dušan, ale opět se nepodařilo ho zachytit střízlivého. Jestli to někdy někdo dokáže, tak potom už nebude problém ani vyfotit Lochnesku.
Tarabis poslal SMSku, že je zase vožralej jak prase. Nějak mu ten chlast zachutnal. Dobytek opilej.
Do Žatce jsem přijel už v půl sedmý, takže jsem ještě musel přečkat pár matčiných monologů. Ale pak mi dala stovku na polívky, takže paráda.
Ten had Howadoor ve svým perverzně-ulhaným deníku rozšiřuje, že jím teplou vodu s plesnivou kůrkou. Asi povím známé z Aholdu, aby nasypala napínáčky na příjezdovou cestu, kde ten maniak jezdí za mrazu, mlhy a deště na kole. Nebo ať sem tam vyrazí pojistky. Nebo ať pálí brokovnicí do stropu, neboli Howadoorovcům do podlahy. Nebo ať je honí po budově s bazookou. Nebo raketomet by to chtělo... tank... letadla.... atomovku. No... tak zase klídek. 

23.3.2001
Hned po ránu jsem málem vypadl a auta. Vypěstoval jsem si totiž reflex, že když přijedeme na Dejvickou, tak naučeným pohybem otevřu dveře, naučeným pohybem vystoupím, naučeným pohybem odklopím sedačku. A dneska jsme přijeli na Dejvickou, já spal. Najednou jsem otevřel oči, viděl Dejvickou, relexy nastoupily... já otevřel dveře a jal se vystupovat... jenže my jsme ještě jeli.
Praha degeneruje lidi. Hrozně. Proto jsou Pražáčci takoví jaký jsou a proto půlka z nich fandí Spartě. Dobytci.
V práci jsem otravoval lidi mejlama a SMSkam, počítám, že půlka z nich se vůbec neozve. A ta druhá půlka pošle nadávky.
Odpoledne jsem jel na prohlídku dalšího bytu. Jel jsem dvě hodiny předem, abych to našel a koukl se po okolí. Nechutně pršelo. Ta ženská říkala, že je to číslo 702. Teda aspoň jsem si to myslel. Jenže to je tak, když se domlouvám s Ruskou nebo odkud byla ta ženština z realitky. Oběhal jsem snad celou Prahu, ptal se všech lidí, ale číslo 702 nikdo neviděl. Zašel jsem i na policajty, ale ani tam nic. Byl jsem od toho deště prochcanej až k trenkám, zima, hnusnej vítr, hnusná Praha. Nakonec jsem tý huse zavolal.
"Mohla byste mi zopakovat to číslo, símvás?"
"Šedmšetdva"
"Ale tady žádný číslo sedmsetdva není!"
"Ne šedmšetdva, ale šedmšet dva!"
"Co prosím? Sedmset dva?"
"Ne ne ne! Šedmšet dva!"
"Ale tady fakt žádný sedmset dva není!"
"Ale ja nežikám šedmšetdva, ale šemšetdva!"
Vtom mě osvítila spásná myšlenka.
"A není to náhodou sedm - šest - dva?"
"Ale ja pšece žikám šedmšetdva!"
"Tak to se ale neříká sedmšestdva, ale sedmsetšedesátdva, víte?"
"No tak ano, pšiďte na šedmšetdva."
Husa blbá pitomá.
Tak jsem ještě chvíli vesele mrznul a pak se šel kouknout na byt. Ještě tam byla stará podnájemnice, vobludně vošklivá holka s obrovskejma zelenejma chlupatejma bačkorama.
No a byt taky nic moc.
Tak jsem jel zpátky. Pak busem do Žatce. A o půlnoci už jsem spal. Sviňská Praha, je mi z ní blbě.

24.3.2001
Dopoledne jsem spal, pak přijel Bohouš a šli jsme do Užovky. Bohouše vyhodili ze školy, ale ještě nemá práci, tak mi sdělil, že ten byt, kterej jsem včera pracně vyběhal nebereme a že v dohledný době prachy mít nebude. Idiot. Dali jsme si třetí pivo, když dorazil Tarabis. Probrali jsme poslední Mlejn a po pátým pivu každej řekl co neměl a nechtěl, ale všem to bylo jedno. Přiopilej Tarabis s opilým Bohoušem pak začali vřískat, že souložit s ženskou nad 35 let je nekrofilie, čímž báječně bavili obsluhu. Pak Bohouš ještě někde ztratil šátek, zaplatil za sebe, částečně za mě a odešel. V deset odešel i Tarabis. Ještě mi teda dal Bohoušův šátek. To je hroznej kus hadru. Ten šátek smrdí jak Tarabisův jezevčík či Dušanovy nohy. Dal jsem si ještě pár piv, zanadával si s ostatníma na svině pražský sparťanský a v půl šestý mi nenalili a poslali mě spát.

25.3.2001
Vstával jsem relativně brzo, jenomže se nějak posouval čas, tak stejně nevím v kolik. Matka se nezmiňuje o tom, že bych měl vyklidit byt, tak mlčím a dělám i ty zbytečný blbosti, co si vymejšlí. Takže jsem třeba šel pro dvacet kilo hlíny na nějaký pitomý kytky přes celý město v dešti. A taky jsem umyl a utřel nádobí. A došel jsem pro brambory. A nedal jsem psovi do jídla mojí novou chilli omáčku.
Chce se mi spát a to mám dneska bejt tři hodiny na ledě. To zas bude kabaret. 
Furt prší.
Koukám z okna, je to takovej hezkej klidnej pohled. Prší. A je mlha. Kousek za barákem je hřbitov. Teď, když jsou stromy bez listí, tak to vypadá, že je ještě blíž. A furt prší. Jen občas jde po cestě nějakej blázen. Asi ho matka poslala pro hlínu. Je krásně klid a prší na hřbitov. To není jak v tý posraný Praze. Tam i kdyby padaly každýmu na hlavu tuny vody, tak je stejně všude lidí jak cikánů na sociálce. Samá tramvaj, lidi, auta, kravál, svinstvo. Buď jsem ještě nevystřízlivěl, nebo se ze mě stává asociální maniak typu Howadoora.
Už se těším na léto. To je na hřbitově daleko živěji, vyhrávají kapely, lidi nosí takový barevný věnce, někdy mám pocit, že lidi scípaj jenom v létě, protože komu by se chtělo nechat se tahat v bedně na dešti a v zimě.
Na hokeji to docela šlo. Dokonce jsem dal gól přes celý hřiště, když jsem jen vyhazoval. Ale zrovna jsem to neviděl, protože jsem šel střídat a nepočítal s tím, že to projde. Ach jo. Ha, taky jsem konečně srazil hada Topoře. Má jenom metrák, takže míň než já a navíc to nečekal. Takže hezky odletěl vzduchem a pak se blbě kroutil s vyraženým dechem a nějakej pochroumanej. Když jsem se nad ním sklonil a zeptal se ho, jestli bude blejt, tak jenom bolestně zasípal:
"Nemluv na mě, smrdí ti z huby!"
Dobře mu tak, když mi kdysi zlomil žebro, ještě dva roky si z toho dělal srandu.
Pak jsem měl hodinu čas. Tak jsem se coural po Chomutově. Krásně pršelo, byla mlha a tma. nádhera. Pak jsem šel ještě na led s Bejkem a spol, ale vůbec jsem se nechytal, jen jsem to tam odjezdil. Zato Bejk hrál jak urvanej z řetězu, bořil lidi, mě taky, mlátil u mantinelu, prostě byl nějakej divnej. Musím říct Pavle, ať ho nekrmí tím syrovým masem. I když je fakt, že maso jí pořád. Jenom jestli to nebude tím, že Bejk dělá na patologii a jeho brácha má kafilérku.
O půlnoci jsme přijeli do Žatce, tak jsem šel hned spát.

26.3.2001
Pořád prší. Honza ale stejně jel, jak kdyby byla voda jeho oblíbenej živel a na 120 zpomalil jenom ve vesnici, ale tam je stejně čtyřicítka, tak se snad ani nemusel obtěžovat.
Hned po ránu jsem udělal strategickou chybu, když jsem se zeptal krávy kolegyně, jestli neví, jak mám sehnat byt. Řekla, že neví, ale připojila k tomu půlhodinovej monolog o tom, jak bydlí ona, její děti, děti jejích dětí, její manžel, bývalý manžel, předbývalý manžel, její sousedka, manžel sousedky a minulý manžel bývalé sousedky. To jsem si to pondělí fakt podělal, už vím, co to je "nasrať si do vlastného hniezda". 
Taky má kolegyně novej účes. Teda on to není účes, ale spíš úprava vlasů. Vypadá to jak takovej obrovskej žlutej kaktus. Přesně takovej jsme viděli kdysi s Jitkou v ZOO. Lezli kolem něj varani tenkrát.
Do Žatce jsme jeli s Honzou, ale oznámil nám, že ho to ve škole nebaví a hodlá se zneschopnit. Celou cestu vymýšlel nějakou nemoc, ale nakonec nic nevymyslel, tak jen řekl, že teď tejden nebude jezdit. Ach jo, zase busem.
Přišel jsem domů, sestra čosi zrábala a matka nebyla doma, tak jsem sežral nějaký řízky. Ha, musím to oznámit Howadoorovi, aby zase neroztruboval (on tomu říká, že mi dělá reklamu), že jsem zase někde z popelnic doloval plesnivou kůrku.
Večer jsem koukal na nějakej dokument o Kazachstánu a pak ještě na Klepání na nebeskou bránu. Hm, ten Kazachstán byl lepší.
O půlnoci jsem šel spát, ale nemohl jsem usnout, přemýšlel jsem , do čeho zítra zabalím ten Bohoušův šátek, co mu vezu do Prahy.

27.3.2001
Ráno jsem zabalil Bohoušův šátek do starýho hadru, celý do sáčku na odpadky a to celý jsem strčil do igelitový tašky a zajistil gumičkou.
Bus měl už v pět zpoždění, navíc jsem si sedl na jedinou sedačku, která se samovolně sklopila, když to člověk nejmíň čekal a zrovna usínal.
Nasedali jsme do pozdějšího metra, tak tam nebyly žádné obvyklé ranní postavičky, akorát pan Orangutánek.
Kolegyně začala hned po ránu nějakou přednášku, tak jsem zbaběle prchnul na chodbu a jal se procházet. Jenže ona ta kráva zrovna vyšla a začala mi přenášet o tom, že je na chodbě zima, že bych se měl obléct atd.
Zase otravuju lidi SMSkama o večerní akci prohlížení fotek. Ještě štěstí, že Dušan pak jde do práce, takže se nevožere a hrozí tím menší újma na materiálu. Bohouš doufám přijde střízlivej a Igina jsem nezval, tak ty fotky snad nikdo nepoblije.
Sakra, teď mi došlo, že musím všechny otravovat znovu, protože nemám kde přespat.
Je hnusný počasí, ale nějak se mi ten víkend v Krkonoších nechce odříct, Howadoor by se zase opil jak jednou a zahltil by mě o půlnoci dvaceti mejlama, z nichž většina obsahovala květnaté nadávky o mrzkých úřednících, pouze jeden ještě sdělení, že je nalitej. 
Po práci jsem jel na kolej a pak do hospody kouknout na fotky. No, buď byly špatný foťáky, nebo prostě nějaký blbý fotky, ale vypadá to, že jsem na Mlejně nebyl moc střízlivej. Houmr si udělal stránky a všechny fotky tam chce cpát. Idiot.
Pak přišel Dušan a když jsem si objednal džus, tak volal na číšníka:"Přineste mu pivo, ať nevrká!" a když Dušan odcházel se na dvě hodiny vyspat před druhou prací tak jsem si objednal další džus a Dušan zase:"Nalejte mu do toho ferneta, ať nevrká!". A ještě po mě chce ty tři flašky ferneta, co jsem mu vypil na Mlejně.
Bohouš konečně sdělil, že neuspěl u pohovoru, tím pádem dál nemá práci ani prachy na bydlení. Bárt mi dal kontakt na nějakýho maníka, co pronajímá pokoj, tak asi půjdu bydlet tam, než něco seženeme. A ještě ten idiot Bohouš nemá prachy ani na svoje bydlení, ale už si domlouvá s Jitkou, jak spolu budou na pokoji.
Pak jsem jel na kolej, jenže vůl Bohouš jel dál s Jitkou a nedal mi tak slíbenej spacák. tak jsem si musel vzít takovej hadřík od Houmra. on tomu říká spacák, ale má to asu 200 gramů a kdybych se snažil, tak to nacpu do kapsy. Tak jsem vzal Houmrův spacák a šel k zelímu na pokoj. tam byla hromada lidí a čuměli na počítači na nějakej přitroublej film. Lehl jsem si k ledničce a otevřenýmu oknu na zem, protože mi bylo horko, ale po pár hodiných jsem zjistil, že až takový horko není. Sakra, mrznul jsem jak pes. Mají tam studenou podlahu, Houmr má blbej spacák a ještě na noc dělají průvan. A ta lednička taky chladila spíš zvenčí, než zevnitř.

28.3.2001
Vstával jsem až v šest, ale vzbudil jsem se už ve tři. To je ten idiotskej vnitřní budík.
Asi zavolám na ten pokoj a budu čekat, až Bohouš sežene peníze. Takže si počkám hodně dlouho. Je pořád hnusný počasí a zima. A smrdím ze včerejší hospody. A mám blbou náladu. Možná ještě blbější, ale nejsou peníze na ferneta, abych si náladu vylepšil. 
Hm, ochutnal jsem novej druh čínských polívek... nějakou Orient a je skvělá! Skoro jako královská čínská polívka yum-yum. Fakt dobrý. Musím si Orienty šetřit, jinak bych je hned sežral.
Odpoledne jsem se šel kouknout na byt, co mi dohodil Bárt. V pondělí se stěhuju.
Večer jsem nakoupil deset čínských polívek Orient. Ha, budu jíst jak král.

29.3.2001
To snad není pravda, pořád hnusný počasí. 
A navíc jsem se rozhodl, že budu v práci dělat. Tak jsem dělal. A taky pročítal všechny možný inzeráty, abych sehnal nějakou matraci a věšák do bytu. To bude i problém, nikdo nic zadarmo nenabízí.
Nudím se, už fakt nutně potřebuju co nejdřív někam vypadnout. Na víkend ani nehrozí tažení Plzní, protože Tarabis jede do Prahy přenášet svojí DNA. To se totiž na Mlejně Edina vrhla do hromady hnoje a Tarabis, trouba z vesnice vyvalil oči a obdivně zvolal: "To je žena!". No a je v tom... ve své obvyklé sexuální nadrženosti, o které prohlašuje, že je to láska. Ona to možná láska je, jen nechápu, jak je schopnej se během tejdne třikrát zamilovat a odmilovat se třema různejma ženskejma. Jeho láska navíc trvá a kulminuje v pětiminutovkách, kterým on říká romantický sex. Prostě je to prase a navíc teď bude jezdit do Prahy. Aspoň doufám, že bude jezdit do Prahy, zas takový prase, aby zval Edinu do svýho prasečího doupěte v Plzni, není.
Odpoledne jsem jel busem do Žatce. Vedle mě seděla hysterická kráva, která neustále trpěla samomluvou a debilní hlášky z ní jen padaly.
"Božíčku, jen jsme vyjeli a máme zpoždění!"
No je fakt, že už na Hradčanský měl bus 10 minut zpoždění a především se z něj valila oblaka smradlavého kouře.
"Božíčku, to je ale smrad!"
A hned volala manželovi, že přijede asi později, že je to hrozné.
Po asi dvaceti minutách se začaly ozývat zezadu ohlušující rány.
"Božíčku, co to je? To je jak střelba! To je hrozné!"
Vzápětí začal bus hořet.
"Božíčku, hoří, hoří, honem pryč, pomoc!"
Lidi znechuceně vylézali z kouřícího busu a začali hromadně stopovat.
"Božíčku, volejte záchranku, tady pán je zraněný!"
Maník s celým obličejem od krve jen zavrčel:
"Praštil jsem se o televizi u řidiče, nic to není!"
Lidi postupně odjížděli, stopovalo se báječně, každej byl zvědavej, co se děje. Jen tu husu bohužel nikdo nevzal.
No a pak přijel náhradní bus a jeli jsme dál.
Večer jsem si dal poblívku Orient s chilli omáčkou a šel jsem spát.

30.3.2001
Průběh nočních SMSek:
23.00
Ty hovado, pojd chlastat!
(autor neznámý)
00.05
Uz nechod chlastat, vsechno jsme vypili.
(autor neznámý)
01.01
Cau, ze nevis kde jsem? Teprve jdu domu. Potkala jsem nadhernyho kluka, v pondeli jdeme do sauny, dobrej zacatek, ne?
(známá)
02.30
Pojd zase chlastat, dovezli fernet!
(neznámý autor)
02.50
Zvracim.
(neznámý autor)
03.33
Na Bajkal nejezdi, tam te sezerou lidojedi, medvedi, vlci a zraloci!
(neznamy autor)
03.56
Nespi, spat jdu ja!
(neznamy autor)
06.28
Uz jsi vzhuru?
(Bohouš)

No, tak nevím, ale lidi se v noci evidentně nudí.
Včera jsem celej den makal, tak mi zbývá už jen pár blbostí a bude klid. I tak mám po včerejšku v práci docela průser. Blbec Bohouš alias Fiiik mi včera psal, ať mu seženu nějakou práci a jestli není nějaký volný místo u nás, že potřebuje prachy na bydlení. A já, rádoby vtipně, jsem na oficiální stránky Prahy umístil "inzerát":
"Odbor krizového řešení bydlení hledá Fiiika."
Sice jsem to hned smázl, ale během těch pár minut, co to tam bylo, to zahlídla nějaká husa odvedle a hned to bonzovala šéfový.
Jinak má Bohouš dobrej nápad, jak sehnat levný bydlení. Až se někde na netu objeví inzerát, tak odepíšeme, hackneme schránku majitele bytu a smažem všechny mejly kromě našeho. Tak od rána prolejzám celej net a sháním na to hacknutí prográmek. V Žatci jsem měl jeden naprosto báječnej, ale teď ho nemůžu najít ani za nic. Teda našel jsem ho, ale byl jen pro registrovaný uživatele a registrace trvá údajně tři dny. No, zaregistroval jsem se, ale pochybuju, že mi pošlou heslo. Sakra. 
Večer jsem šel do hospody, dal jsem si džus a koukal na Jarošíka s Bohoušem, kterak se snaží vpravit si do těla nějakej sajrajt a pak běhají ven, aby zjistili, jak to funguje. Zjistili, že to nic nedělá a asi zůstanou u trávy.

31.3.2001
Otravoval jsem Tarabise s Edinou SMSkama, načež mi Edina vždycky zavolala zpátky a komentovala Tarabisovy sexuální výkony. Prý jsem na příští víkend objednanej já, aby pak řekla, kdo je lepší. Měl bych začít trénovat.
Odpoledne jsem jel na hokej. Je to dobrý. Jsem stabilně na 95ti kilech a to už se můžu i hejbat. Dokonce jsem dal i góla, ale vzhledem k tomu, že jsem předtím jel asi pětkrát sám na bránu a nic, mě to moc netěší. Sfiňa Topoř mě samozřejmě každý druhý střídání prasil za ty zhmožděniny z minulýho tejdne či ze kdy.
Je skvělý počasí, docela i teplo, připadám si jak idiot, když vidím za oknem holky v minisukních a tričku a já vůl jsem v bruslích, nabalený do výstroje a po sobě kousky ledu, jak furt padám.
Zjistil jsem, že jsem na to skvěle s penězma - teda jen oproti Josefovi, který nemá ani 10 korun, aby doplatil něco za hokej či co. Josef povídal, že musí z platu zaplatit asi 13 tisíc a bere jen 11. Tak jsem na něj zvědavý, to by musel být jako ten slavný kouzelník Dejvid Kaprmauntfíld, aby to dokázal. Mají to doma ale rozvržený tak, že mu manželka kupuje jídlo, takže to asi přežije.


WebZdarma.cz