Červen 2001


1.6.2001
Zima jako sfiňa. Sjíždíme velkej jez s válcem a vracákem. Uprostřed největšího válce Bára přestala pádlovat a lehla si do lodi. Prý jí to poradil ten trouba, co stál na břehu. Takže jsme se uprostřed jezu zastavili a válec si s náma hezky pohrál. Vyjeli jsme, ale loď byla kompletně pod vodou. Zima jako sfiňa. Všichni se nestrategicky převlíkají do suchýho a proto je jim pořád zima. Kdežto já zůstal hezky v tom mokrým a studeným oblečení a tak jsem zimou zcela ochrnul s stal se vůči teplotám necitlivý. Ha, už mi není zima.
Blbci Müllerovi dokázali vypadnou z lodě v úzkým betonovým korytě. Jsou asi první, kteří to dokázali. Nechápu jak. To koryto je asi metr široký, je tam asi 10 cm vody a je to udělaný pro bezproblémový průjezd lodí kolem nesjízdného jezu. Müllerovi jsou borci.
Večer řvou děti a pije se teplá desítka a slivovice.

2.6.2001
Poslední den na vodě. Jedeme asi dvacet kiláků, ale je to samá peřej, takže to báječně jede. Sud s pivem se vrazil do jedný lodě, kolem ní krouží všichni ostatní a čepujou. Bára to navíc pojistila fernetem, kterej veze přímo v lodi.
Odpoledne končíme, dojeli i Müllerovi.
Jedeme busem do Zlína, 6 hodin v busu, ach jo.
Jdu spát před půlnocí. Bára je poprvý utahanější než já a tak jí můžu dávat kázání, že pořád jenom spí.

3.6.2001
Celej den se flákám, relaxuju a přemýšlím, jak zprovoznit v Praze věci, co jsem na sto různých způsobů zasral na vodě. 
Odpoledne ještě jdeme za Renatou do hospody a pak jedu zase vlekm do Prahy. Bohoušova režijka funguje báječně.
V Praze vybaluju věci, dokořán otvírám okno a jdu spát.

4.6.2001
Kurwajz. Zrádci v práci využili mojí nepřítomnosti a naházeli mi v mejlech tuny práce.
Prolhanej had Howadoor na svým prolhaným webu ve svým prolhaným deníku lže nehorázným způsobem. Když jsem mu pohrozil likvidací, odbyl mě tím, že pojede do Pákistánu. Zbabělec. Rozvádí tam svoje lži, místo aby podstatně podrobněji referoval o tom, že močí do krabic od mlíka a džusu a v podvečer to chrstá z balkónu.
Večer jsem šel spát brzo, nacpán dvěma konzervama guláše a dvěma kilama brambor.

5.6.2001
Volala matka a láká mě do Žatce. Jednak jí visím peníze a jednak bych tam musel určitě utírat nádobí i po sestře, takže na to kašlu.
Pořád se rozhoduju, jestli mám do Moskvy jet vlakem, nebo letět letadlem. Potřeboval bych sponzora na cestu. Za finanční obnos bych třeba mohl u Bajkal vztyčit vlajku s nápisem: "Můj sponzor je bůh" nebo tak něco.
Od rána mě neustále napadá verš prasátko-lízátko. Nechápu proč, ale je to neodbytný. Asi nějaký znamení.
Večer jsem jel Bohoušovi vrátit režijku, v pátek si ji asi zase půčím, jedu do Zlína.
Asi v půl jedný jsem si zašel do Mexika. Dal jsem si džus a buráky. Byla tam jenom barmanka, televize bez zvuku, modrý světlo a velká vrtule větráku, která opisovala nápadité kola a zdálo se, že každou chvíli spadne. Seděl jsem tam dlouho, ale nepostřehl jsem, že by ta vrtule měla nějaký systém, prostě se různě klátila, vlnila a nekoordinovaně pohupovala. Asi ve dvě přišel obrovskej tlustej cikán s cikánkou, která měla prsa až někam na břicho a velký rozpláclý nos. Sedli si k baru vedle mě a cikán objednal tři piva. Jedno mi posunul. Pak jsme všichni mlčeli, cikánka pořád šilhala na svůj rozpláclý nos a cikán seděl k baru bokem, protože si kvůli břichu nemohl sednout normálně. Pak obejdnal další tři piva. Potom hodil na stůl peníze a odešel. Já taky. Veškerá konverzace v Mexiku od půl jedný do čtyř do rána spočívala v mém objednání džusu, buráků a v cikánově objednání šesti piv. Barmanka ani cikánka nepromluvily. Moc se mi tam líbilo.
Šel jsem spát, za dvě hodiny půjdu do práce.

6.6.2001
Jsem nevyspalej, ale jinak v pohodě, včera jsem se v Mexiku odreagoval. Ráno na mě kolegyně nepromluvila, den teda začíná dobře, doufám, že to vydrží. 
Včera jsem s Bohoušem na koleji počítal veškerý peníze, který můžu dát dohromady, než pojedu do Ruska a dospěl jsem k částce 12 tisíc peněz. Devět tisíc jsou nutné výdaje jako víza a jízdenky, dva tisíce nenutné výdaje, jako je pojíždění kolem Bajkalu a tam mám tisícovku úplně volnou. Pokud mi zbydou po měsíci nějaký prachy, tak cestou zpátky nakoupím levný čínský polívky. A hlavně vodku. Smíchám to tady s černým čajem (vodku, ne polívku) a budu to prodávat Dušanovi jako ferneta, protože on si po třetí flašce stejně nic nepamatuje.
Odpoledne jsem se domluvil na chatu, že půjdem někam do hospody. 
V půl šestý mám sraz s Jarošíkem na Václaváku. Jarošík se holedbá, kterak mě do hospody dovede, kterak koukal na mapu a zajisté je to kousek. Unikli jsme revizorům. Pak díky Jarošíkově nepozornost jsme přejeli zastávku a tak jsme se museli vracet. Pak jsme se ptali všech lidí, kde je ta ulice a ta hospoda, ale nikdo nic nevěděl. Pak jsme jeli busem a zase jsme přejeli. Vystupovali jsme na hřbitově. Pak jsme se dotazovali okolních lidí, ale pro změnu jsme potkali dva hluchoněmí. Místo původní čtvrthodiny jsme jeli a šli do hospody hodinu. A tam - hnusná desítka, dvanáctka žádná, to snad ne.
V hospodě byly čtyři ženštiny. Bavily se o tom, která kdy efektnějším způsobem zahejbala manželovi, kterak souložily na záchodovém prkýnku s nějakým puberťákem v hospodě, pak se mě ptaly, kdy jsem naposled onanoval a vůbec byly takové rozverné. 
Historka z večera:
Jdou dvě ženštiny noční Prahou, nalitý jak dogy a dělaj bordel. Zastaví je dva policajti a chtějí občanky.
Ženština první: Nedám vám občanku!
Policajt první: Tak to vás musíme předvést a sepíšeme protokol.
Ženština první: Já vám žádnej protokol nepodepíšu, dokud v něm neopravíte všechny pravopisný chyby!
Policajt první: Vy si asi myslíte, že jsem blbej, ale já jsem studoval dva roky medicínu!
Ženština první: Vy jste studoval dva roky medicínu? Tak to vás ošukám!!!
Ženština druhá na druhýho policajta:
"Podržte mi prosímvás bundu, potřebuju se vychcat."
Druhý policajt drží bundu a ženština dřepí a močí.
Nakonec se to obešelo jen se třema stovkama pokuty.

Konec skutečné příhody.

Taky volal Bohouš, ale ženština mi vzala mobila a vyděšenýho Bohouše se tázala na vlikost přirození. Nevím, co odpověděl, ale ženština pravila:
"Tak nic, dám tě kamarádce, ta je na malý" a předala telefon dále.
No a pak mi ještě ženský koukaly na hrudník a zkoumaly barvu chlupů a pak barvu vlasů, pak si ta s přeraženým nosem rvala do vlasů umělou kytku, co Jarošík sundal ze zdi a potom jsme šli.
Stavil jsem se ještě v Mexiku. Na pět čtrnáctek.
K půlnoci jsem jel za Bohoušem na kolej, že prej budeme někde do rána pařit. Ale Bohouš jen hodil Zelímu pod okno dělobuch, řkouce, že Zelí v pět ráno vstává do práce a šli jsme. Jenže po cestě jsme potkali nalitý Trejbiho s Lukášem a ti přemluvili Bohouše, ať kašle na hospodu a jde s nima hulit trávu. Tak ten vůl šel a já jsem se jel vyspat.

7.6.2001
Do práce jsem šel až v devět, jsem vyspalej, prostě klídek.
Akorát byl problém, kterou si vzít košili, asi si nakonec budu muset koupit žehličku.
Odpoledne přijel Josef z Chomutova, tak ze mě udělal blbe, protože mi dal test přijímaček na vejšku a já věděl jenom to, že Husa upálili a nesežrali v Africe.
Odpoledne jsem si zakoupil žehličku. Celej večer peru a žehlím a peru a žehlím a pak zjišťuju, že mě to nebaví a jdu spát. Blbá žehlička.

8.6.2001
Ha, mám ruský vízum, je to dobrý, není cesty zpátky, nerad bych vyhodil prachy jen tak.
Přišel jsem ráno pozdě do práce, protože na cestě chcípla tramvaj, pak Bohouš ještě zabíjel čas, než se uráčil přinýst režijku, pak jsem zmoknul, no kurwajz hnusnej den.
Odpoledne jsem jel do Zlína. Hned jsem se přežral k prasknutí a šel spát.

9.6.2001
Dopoledne se opět živím a spím.
Odpoledne jsme šli na nějakou chalupu. Zase se pila hnusná desítka, kterou nepiju. Tak jsem si dal aspoň tři porce guláše, kterej byl fakt dobrej.
Renata se ožrala jako dobytek a cestou zpátky opileckým hlasem skřehotala, ať to nepíšu do deníčku, že je vlastně úplně střízlivá.

10.6.2001
Od rána Renata píše zoufalý SMSky, že jí bolí hlava, jak se včera vožrala a že to spraví sexem. Za chvíli psala, že je po sexu, ale hlava bolí dál. A stejně mi pak bude tvrdit, že kecám a že ona se určitě neopila.
Blbí Český dráhy změnili spoje, takže po cestě mi porůznu málem ujeli přípoje, to to zase vymysleli, idioti.
O půlnoci už jsem spal.

11.6.2001
Zabiji Howadoora. Zruším ten jeho hnusnej web. Jeho historky jsou horší než pohádky bratří Grimů a z jedné věty dokáže sprasit fiktivní rozhovor neskutečně pomlouvající a sebe sama popisujíce jako člověka. Had je to. To snad ani není pravda, že příslušník lidské rasy je schopen něčeho takového. Kdyby měl Hitler takovýho propagandistu, tak by nikdy nemohl prohrát válku, protože z jeho pomluv by Spojence klepla pepka. Dobytek Howadoor, krysa podlá, had slizkej. Takovej nechutnej masochista, co jezdí miliony kilometrů dobrovolně na kole, co leze do hor ve vánici a lavinách po kolmých stěnách, co nesmyslně posouvá sem a tam tuny železa, takovej parchant mě nehorázně pomlouvá. 
A další zpráva na hovno. Zdražili vlaky v Rusku o 30%. Tak to už do Moskvy určitě letím letadlem a pak nevím. Pak asi pojedu na střeše vagónu. Pět dní, nebo kolik to jede z Moskvy. Ach jo, to je začátek tejdne.
Ach jo. Ženský jsou nevyzpytatelný. Nevadí mi, že věří mojim kecům, ale to, že věří cizím kecům. No a tak Bára uvěřila a ne zrovna mně a poslala mě do hajzlu. Je teda fakt, že to slovo neřekla, nýbrž pouze slušně a kategoricky naznačila.

12.6.2001
Hnusná Praha. A matka volá, abych přijel vrátit prachy. A výplata je malá. A mám hlad. Chce se mi spát. Všechno je na hovno. Ještě mám pár stravenek, asi si skočím pro nějaký fernety.
Celej den mejluju s Bárou a vzájemně si nadáváme. K večeru už míň.
Večer jsem se stavil u Zelího. Zase se skleněnejma očima seděl u monitoru, klátil se na židli a zuřivě pálil po nějakejch paňďulákách v nějaký blbý hře. Pak jsme vymejšleli strategii k jiný hře na netu. Vymysleli jsme, že budeme mistři světa, protože já budu na netu přes den a on přes noc a přes víkend. Hru vyhrajeme a všechny zničíme, hahaha!
V noci jsem ještě volal Báře, čímž se mi povedlo ji úspěšně probudit.

13.6.2001
Po dlouhých a podrobných výpočtech mé finanční situace jsem opět jako vždy dospěl ke stejnému výsledku - nemám skoro nic a budu mít ještě míň. Pobyt v Rusku se rýsuje čím dál tím zřetelněji v oparu ne tajemna, ale mého hladovění.
Večer jsem jel na koleje. Šli jsme do hospody, kde točili desítku. Fuj. A navíc ještě nějakou hnusnou. Tak jsem si tam koupil džus. O půlnoci jsme jeli s Bohoušem do Mexika. Katastrofa. Odmontovali tam větrák. Z nonstopu udělali normální noční bar, zavírá už v sedm ráno. A narvali tam nějaký blbý hrací automaty. A neměli ani čtrnáctku, ani dvanáctku, tak jsme pili desítku. Mám ten pocit, že dvanáctky asi někdo v celý republice vypil.
Ve čtvrt na dvě v noci jel Bohouš na koleje, tak jsem šel do Mejdeje. Dal jsem si čtyři dvanáctky a ve čtyři už šel spát.

14.6.2001
Kolegyně zase vykecává díru do hlavy. Dostal jsem přednášku o jejich psech a o tom, jak se bojí k zubaři a jak nejí buráky, protože po nich dostává žaludeční křeče. Všechno jsem to slyšel asi po miliontý a každá taková přednáška je minimálně na hodinu. Šílím, tohle je fakt o nervy. 
Odpoledne jsem pral a pral. Asi 4 ponožky.

15.6.2001
Do práce jsem jel v devět, končil ve dvě a pak jsem si šel rozhejbat do posilovny to blbý rameno. Zase tam byl ten osmdesátiletej děda, kterej si dycky naloží na benč 90 kilo a frajeří tam. Já tam frajeřil se třiceti kilama a i to jsem měl pocit, že to rameno zase nevydrží.
Večer jsem jel za Zelím. A šli jsme do Spiritu. Hroznej pajzl, teda kromě toho, že tam měli sraz fakt hezký holky. Zhulenej Bárt každýmu říkal, že Bárt není a každýho, kdo ho tak oslovil tituloval taky Bártem. Pak jsme si koupili vína a šli jsme pod Žižku. Hahaha. Zelí si koupil nejhnusnější víno, který existuje. Takovej sajrajt nikdy nikdo nepil. Fuj. Nejslušnější hláška o tom vínu zněla: "To víno fakt není hnusný, akorát vůbec není dobrý." Ostatní to řekli po pravdě, že je to hnusný jak hovno z nutrie (Bárt) či sračka (ostatní). Víno bylo tak hnusný, že ho Zelí dobrovolně pořád nabízel všem okolo. Nakonec se vypilo úplně nakonec, když už byli všichni nalitý. Ve finále jsme z památníku mrštili těch asi patnáct prázdných lahví na všechny světové strany. zelí se pokoušel dohodit do Karlína. Blbec. Zase byl nalitej a sváděl to na to, že celej den nejedl. Pak ještě Bárt hodil Zelího do křoví, mě shodil z římsy u památníku a šli jsme spát.

16.6.2001
Ráno jsem si nabalil všechno špinavý prádlo a odvezl ho k Zelímu. Na dnešek totiž vyfasoval pračku.
Zelí kňučí, že ho bolí hlava z toho humáče, co včera pil. Dobře mu tak, nemá pít takový tekutiny. Dokonce včera padaly návrhy, aby místo toho vína pil okenu a další chemikálie na čištění oken.
Odpoledne Šárka přivezla hromadu věcí, co nakradla na nějaký brigádě. Mimo jiné nějakou stavebnici, ze který jsme skládali paňďuláky a lékařské kladívko na čéškový reflex, kterým mě blbec Trejbi klepal do hlavy.
Večer jsme šli do Aera. Jediný, co si pamatuju, je že došlo pivo. Cestou zpátky jsem usnul v tramvaji. Sakra.

17.6.2001
Ráno jsem jel k Zelímu pro vypraný věci. To zase budu tejden žehlit. Taky mi Zelí vyprávěl, že jsme včera v Aeru potkali nějaký holky. Že jsem je fotil. A že ony fotily mě. A taky Zelí povídal, že povídaly, že jsou starý a že mají dítě, co jim hlídá babička. A prej tam byly s manželama. A já si nic nepamatuju. Za chvíli skončím se sklerózou a budu mít hlavu vymetenou jako Trejbi, kterej je furt zhulenej a ráno plácal nějaký debility o vysvobození z pelíšku, no šílený blbosti. Pak mi nadávali, že jsem snědl jídlo Zelímu a jídlo Trejbimu a teď píšu deníček a žeru jogurt Lukášovi. Ha.
Odpoledne jsem musel vyvalit sestře na nádraží tři tisíce peněz pro matku. Sice už jí nic nedlužím, ale taky nic nemám.
Večer jsem šel se Zelím do Aera. Jenže ten blb už v jedenáct končil, tak jsem se na to vykašlal a šel spát.

18.6.2001
Hned po ránu málem infarkt. Dostal jsem mejla o Bajkale. Letenky holky sice zařídily, ale ne za 7.000. V mejlu jest psáno, že letenka vyjde na 9.000 a k tomu si ještě musím koupit kartu u GTSky. Do hajzlu. A další část mejlu říká, že odlet je až 10. července. Do hajzlu. Sakra, že já vůl jsem si všechno nezařídil sám a dávno dopředu, dokud byl čas a ceny podstatně nižší. Tohleto už nikdy neudělám, čekat do poslední chvíle. Do hajzlu. A nejhorší je, že to holky jinak zařídit nemohly, protože teď už jaksi není čas a tak je ani nemůžu seřvat za to, jak je to drahý. Do hajzlu. Teď už fakt nevím, co budu v Rusku žrát. Z původního rozpočtu 10 tisíc peněz se po zdražení vlaků v Rusku, změny na letadlo a následnýho sehnání drahý letenky zvýšil rozpočet na 17 tisíc. Do hajzlu. To si budu muset půjčit a splácet to budu nevím kdy. Do hajzlu, sakra. Dyť za 17 tisíc se dá objet svět. Sakra. Kurwajz, to jsem sprostej. Kurwa. Nálada v hajzlu. A ani tohle všechno nemůžu přechlastat, protože na to nemám. Do hajzlu.
Odpoledne jsem jel na kolej. Trejbi probíral trávu a vykládal, jak jeho kámoše chytli, když vezl fet někam za hranice a jak Trejbi s kámošema vezli kilo trávy přes Rakousko a pak ho prodávali nějakýmu dealerovi ve Slovinsku a jak furt a všude hulí. No dobytci to jsou. Pak mě blbec Trejbi ještě mlátil kladívkem, pantoflí a nakonec mě do krve zranil. Ono tam teda moc tý krve nebylo, lépe řečeno musel jsem se snažit, abych aspoň kapku vymáčkl, ale teď ho můžu obviňovat, že je to surovec, zrańující mě do krve.
Pak jsem šel do Aera. Četl jsem noviny, vypil asi šest piv a šel spát. zase jsem nežehlil, sakra.

19.6.2001
Hnusný počasí a navíc bez peněz, to jsou vyhlídky. Zhulenec Alešek se zhulencem Kohoutkem jdou okrádat Ameriku o dolary, tak dneska pořádají nějakou rozlučku. Musím obezřetně zjistit, kde to je a pak se tam vřítit. Když už tam budu, tak mě nevyhodí, takovou živou váhu neunesou. Ale taky dneska Jitka končí vejšku a Edina dělá nějaký státnice a taky půjdou někam. tak uvidím. Nebo bych taky dneska vyjímečně nemusel pít, stejně už si nepamatuju, kdy jsem za poslední týden nepřipravoval organismus na lihový zájezd za krásama Ruska. A už vím, jak se mi vrátí náklady, co investuju do Ruska. Nakoupím tam tuny polívek a vodku a tady to prodám. I když tudlenc Bohouš zase sejčkoval, že tamní vodka je hnunsá a že je to sajrajt v lahvi, kde plivnutím přilepí novinový papír a na ten napíšou "Originálnaja bábuškina vodka" a mají vodku i s etiketou. Tak nějak zhruba to Bohouš říkal. Ale stejně jen bohapustě závidí, že tam nejede a nebude prolévat hrdlem lahodný a levný ruský národní nápoj. No, lahodný možná ne.
Večer jsem šel do Vystřelenýho voka. Bylo tam zhruba milion lidí, trouba, kterej recitoval něco o péru a smrti a Zelí, kterej usínal. Taky Bohouš, kterej pil absinty a sodovku. S Aleškem sjem se vsadil o něco a už nevím o co. 
Pak jsem jel spát. Ve dvě už jsem chrápal.

20.6.2001
Jsem vochrápanej. A to jdu dneska zase pít, pak v pátek samozřejmě taky, čtvrtek se asi nevynechá, v sobotu je akce na chalupě a v neděli se to musí nějak dojet. Hezky se ten týden vyvíjí. A v práci pracuju. A večer nejdu do hospody. A přišel spolubydlící. V ruce pivo, nalitej a chtěl peníze. Divnej den.

21.6.2001
Vybral jsem poslední prachy z banky a dám je spolubydlícímu. Jede na 2 týdny do Norska. Za polovinu toho, co utratím za blbý Rusko.
Feťák Trejbi změnil svou výpověď pár dní starou a tvrdí, že tý marjány, co pašovali přes Rakousko nebylo kilo, ale jen půl kila. Ha, si myslí, že to ukecá nakonec na pár jointů.
A taky mi došla SMSka:
"We urge the U.S. side to stop its arms sales toTaiwan and military cooperation with Taiwan so as not to bring about more harm to China - U.S. relations

Chinese Foreign Ministry Spokeswoman Zhang Quiyue said after Taiwan´s succeful tests of the Patriot anit-missile system."

Tak tohle mohl poslat jen opilec nebo feťák. Asi to byl Trejbi nebo Zelí nebo Bohouš nebo Jarošík nebo Tarabis nebo Lukáš nebo Alešek.... nebo někdo jinej z mých známých.

22.6. - 24.6. 2001
Na víkend jedu na chalupu, tak jdu dneska do hospody už v 16.00, abych byl brzo zpátky a pořádně se vyspal. Když jsem dorazil do Aera, ještě tam skoro nikdo nebyl, tak jsem si mohl dovolit kupovat pivo po jednom a ne po dvou, když je tam nechutná fronta. Asi v půl osmý jsem si uvědomil, že je ještě nějaká akce v centru, tak jsem se přesunul tam. I v Poště bylo pivo za dvacku, tak jsem rozjel druhou pětiletku. Taky jsem si dal asi tunu smažených žampionů. A plácal nějaký blbosti o Španělsku a koukal, kterak se ženštiny baví a překvapeně koukají na jinou ženštinu s obrovskejma prsama. Ženštiny povídaly, že posledně takový velký neměla, ale jistý přítomný fotograf a harmonikář řekl, že měla, že si toho moc dobře všiml. No, strašně moc se fotilo. Pak se šlo do jiný hospody. Asi kolem půlnoci, pokud si dobře vzpomínám. Tam se lidi nějak masírovali, balili trávu, asi ji i kouřili, přešel jsem z dvanáctky na třináctku a pořád se fotilo, až mám obavy, co z toho bude. Lidi postupně odpadali a já vůl nekoukal na hodinky. A když jsem se koukl, tak jsem stejně nic neviděl, protože čtrnáct piv je čtrnáct piv. Jenže když jsem vyšel z hospody, byl už den. Doprčic, žádnej spánek. Vzal jsem si nějaký věci a odpotácel jsem se na metro. V metru bylo neskutečný horko a taky Bárt s Houmrem, který měli svetry a koukali na mě jak na blbce a smáli se. V buse do Strakonic jsem vyhrál na Bártovi 71 peněz, takže mi skoro zaplatil bus, ha, výbornej pritihráč. Chce se mi děsně spát. Na chalupě jsem snědl mísu nějakých oček, co prej bylo k pití nebo co, pak se začalo grilovat a ostatní pít. Už odpoledne došel rum, tak Bárt s Houmrem šli po vesnici dům od domu a škemrali rum. Nikdo jim nic nedal, jen nějaká babka asi dvě deci, že prej zbytek nalila do bábovky. Tak opilej Igin jel pro rum do nějakýho zavřenýho obchodu, ale nakonec stejně sehnali někde prodavačku a rum přivezli. Hráli jsme slovní fotbal o panáky na ex. Jenže se vymyslely blbý pravidla a pilo se jednou za pět minut, tak jsem rafinovaně pravidla upravil a pilo se pořád. Když jsem napojil Györgyi asi sedmi panákama za deset minut, tak jsme hrát přestali. Bylo asi devět večer a jeli jsme na houby. Našel jsem lebku ze srnce, z čehož byla děvčata unesena, taky jsme našli houby, které jsme narvali do igelitovýho pytlíku a šli jsme házet talířem. Padali jsme asi stejně často jako ten talíř, tudíž hodně. K půlnoci už bylo 90% osazenstva na sračky, zvedali se na židlích ke stropu a kupodivu za společného úsilí zvedli i mě. A hodně se fotilo a já blbec ani nevím, u koho budu škemrat o negativ. Chtělo se mi spát, ale nalitá Pavla mě bouchala do hlavy, což druhý den prohlašovala za čin charity, prej mi hlava padala. Zelí mi dal rovnou facku a utekl kamsi do noci. Zbabělec. Sice jsem ležel se čtyřma holkama na peci, ale bylo to houby platný, páč jsem se stejně nevyspal ani nic jinýho. Kolem třetí ráno to nějak utichlo, jen Bárt jel se mnou nonstop. V pět ráno jsme se zase s Bártem nalili rumem a budili lidi, aby s náma šli na procházku. Šla jen Irča, Bárt pil a kochali jsme se východem slunce. Když jsme se vrátili, vzbudili jsme další lidi, vypili další rum a šli zase na procházku, teda doprovodit holky na bus. Tři ženský odjeli, Bárt, Houmr a ještě jedna osoby si lehli na silnici doprostřed křižovatky a vyhřívali jsme se na sluníčku. Ani policajti, co jeli kolem nějak moc nereagovali. Pak jsme se zase opíjeli a pak střízlivěli. Kromě Bárta. Ten pil pořád a pořád. Přestávám docela vnímat, druhá noc nonstop. Zahráli jsme si fotbal, Zelí nakopl Bárta do koulí, pak slepici do hlavy a s poznámkou, že nebude měsíc snášet jsme šli relaxovat. Tak jsem ještě vyhrál nad Zelím 77 peněz v kartách a pak nás hodili do Strakonic na nádraží. Čekali jsme na bus a Bárt pil a pil a pil. A hlavně měl plnou hubu opileckých řečí, čímž Houmra a mě sral a okolní lidi bavil. Poté dostal Bárt hlad a začal vytahovat nějaký prášky, že se nají. Na naše doporučení, aby si odskočil na záchod Bárt nereagoval a přešel z piva na rum. Autobus přijel úplně narvanej. Takže jsme celou cestu stáli. Autobus se rozjel a Bárt začal skučet, že potřebuje na záchod. Pak jsem začal usínat vestoje. Jenže jsem se dal za pár minut do pořádku, kdežto Bárt ne. Pil a pil. Pořád. Potom usínal vestoje. Každou chvíli se mu podlomila kolena a on buď někoho nakopl, nebo na někoho spadl. Poté se napil a zase usnul. A zase na někoho spadl, napil se, usnul, spadnul ... naštěstí trvala cesta jenom hodinu a půl. Když jsme vystoupili, začal Bárt vykřikovat na nějakou ženu "kozy jako vozy a nejen ty kozy" a odpotácel se do metra. Ani v metru nezavřel hubu. Bohužel vystupoval na stanici jako já a začal mě tahat do hospody. Idiot nalitej, pořád pil. Začal hučet nepřetržitý monolog, ať jdeme do Mexika, cože on bude dělat, že je střízlivej, že hospoda je super, no hrůza. V metru ještě nějakým holkám šahal na zadek a když ho poslaly do pryč a řekly mi, že mě litujou, tak na ně Bárt začal řvát nejsprostější maďarský slova co se naučil a prostřídával do slovy Galaczinhajtó bogár (hovnivál) , které jsem ho nechtěně kdysi naučil a Ferecvároš. Děvčata zmizel, Bárt mě bohužel začal stopovat k bytu. Naštěstí byl nalitej, tak jsem se mu postupně vzdaloval. Ještě jsem zahlédl, jak mu spadla na zem flaška, pak talíř a když to chtěl zvednout, tak i Bárt. A šel jsem spát. Byl jsem vzhůru asi 58 hodin a to je s přehledem můj rekord, kterej už nikdy nechci zopakovat. Ale akce, akce to byla dobrá.

25.6.2001
Spal jsem neskutečně dlouho, ale stejně jsem ospalej. Víkendová akce byla velice dobrá, jen na Bárta si příště vezmu kulovnici a na pití ještě dvoje játra.
U metra ležel nějakej posranej bezdomovec a hrozně smrděl. Koukl jsem se pořádně, ale Bárt to nebyl. Kupodivu. Zrovna Bárt vyprávěl příběh, jací jsou na kolejích prasata. Jistí lidé vzali dělobuch, zapálili a mrštili na záchodovou mísu. Ozvala se rána. Mísa byla na sračky a hovno bylo na zdi. Jenže co s hovnem na zdi? Tak se rozhodli smést ho. Hasicím přístrojem. Práškovým. Jali se tedy kropit celou zeď práškem. Výsledek byl relativně uspokojující. Až na to, že pod nánosem prášku již hovno nebylo nalezeno a tudíž nemohlo být odstraněno.
Dneska asi zajdu jen na pár do Aera, protože zítra bude něco jako akce ke konci školy u Mrože. A musím koupit nějakýho ferneta na cestu do Ruska, třeba opiju děžurnou a budu mít ve vlaku nějaký protekční místo.


26.6.2001
Ha, letenky za 5350. Zjišťuju a vyřizuju, samá fronta a bez výsledku, sakra práce.
Zase mi přišla nějaká imbecilní SMSka.
A za chvíli další, kde se had Trejbi domáhá, abych se s ním bavil. Tak to on to posílá, rozpářu mu břuch, hadovi.
Večer jsem šel do Mrože. A to jsem neměl dělat. Měl jsem jen pár piv, ferneta, ale tak jsem se snad ještě neopil. Něco mi do toho pití museli hodit, to jinak není možný. Zelí pil sodovku řka, že provozuje antialkoholní léčebnou kůru. Houmr neříkal nic, ale protože je nahluchlej a seděl na kraji stolu, tak neskutečně řval, když chtěl něco říct. Bohužel jsem seděl vedle něj, tak mi řval do ucha. Bárt zase poučoval hospodu, že mu nemáme říkat Bárt. Blbec. Igin pil taky nealko a plánoval nějakou děsnou chlastakci na neděli. Györgyi mě učila, jak se maďarsky řekne beruška, když už vím, jak hovnivál. Edina se klepala očekáváním, protože pak šla na nějakej striptýz. No a další holky se neklepaly navenek, ale určitě vnitřně. Já se taky klepal, sfiňskej chlast.

27.6.2001
Bože, nekoordinovaně se plazím po posteli, vožralej jak snad nikdy a hledám mobil, kterej pípá jak zběsilej. Blbej budík. Vrážím mobil pod matraci a spím dál. Za hodinu se pokouším vstát. Jde to, i když blbě. Mobilu naštěstí došla baterka. Oblíkám si nějaký věci, co leží vedle na podlaze a potácím se do práce. To snad ne, tohle není možný. Už nikdy nebudu pít. Teda dneska chci do Aera, tak nevím, ale pak už nepiju. Kurwajz, jsem v práci nalitej nalitej na sračky na sračky na sračky. Kolegyně něco povídá o mrkvi a mně je to jedno, nevnímám. Spadl mi na zem mobil. Spadla mi na zem myš a vypadlo z ní tlačítko. Když jsem se pro ní ohnul, praštil jsem se čelem o kraj stolu. Na sračky na sračky na sračky na sračky. Těším se do Ruska, ani v Rusku přece není možný, abych se vožral víc.
Jedenácté přikázání: Nechlastej jak dobytek.
Co to tu zase píšu za pitomosti? No to snad ne, ach jo. Galaczinhajtó bogár. Kuťa. Fos. Geczi. Geňo. Jambo mzee. Perkele. Bardzo chujowo. Do prdele. 
Poledne. Už jsem skoro střízlivej. Bára mě zjebala jak psa, že prej chlastám. Tak nevím. Buď se dneska natruc vožeru jak sfiň, nebo přestanu pít.
A kolegyně je bohyně. Sehnala mi letenky, snad tentokrát na 100%, protože každá společnost nabízí letenky za 6.000 a když tam volám, tak mi řeknou, že levnější než 10.000 nemají, hadi.
Večer jsem šel do Aera. Jarošík tam byl poprvý a hned ho u baru sprdli, že tady se žádný drogy zavádět nebudou. No ostuda. Pak si stejně ubalil jointa a na ulici vyhulil.
Do bytu mi přijely Jitky, Edina a Györgyi. Pily vaječněj koňak s kolou. pak šla opilá Jitka spát. Pak se opila Edina a nad fotkama Houmra a Igina vyřvávala, že je miluje a fotky líbala. Zvláště se jí líbily Houmrovy chlupatý špeky. Dělalo se mi špatně, je fakt úchylná. Pak přišel Jarošík s Bohoušem. Oba zhulený. Sedli si, Bohouš vypil flašku vaječňáku a začali si v obejváku na stole balit další trávu. Prasata. Jarošíkovi smrděly nohy. Děsně. Když odešli, větrali jsme asi hodinu a stejně to nepomohlo. Pak se Edina opila a odešly. Bohouš se v Mexiku zhulil a nalil jak prase, padal ze chodů, spal na schodech, na lavičce, v tramvaji.

28.6.2001
Průser. Volala Radka, že na Bajkal nejedou. Takže jedu sám. Neumím rusky. Nikoho tam neznám. V Moskvě si mám vyzvednout od člověka, kterýho neznám, lístek na vlak do Irkutska. A musím najít nádraží. Mám na to pár hodin. Nic nevím. Na Bajkale vystoupím a mám najít nějakýho rybáře. Neznám ho, nevím, kde ho mám hledat.
Bohouš na netu skučí, že ho všechno bolí, že je mu blbě a že je odřenej, jak včera v Mexiku padal ze schodů. Bohouš se stává chlastací a hulící elitou. Normální lidi kolem půlnoci z hospody odcházejí, on tam kolem půlnoci chodí.
Taky jsem si koupil jistej časopis, kde byl nějakej rozhovor s nějakým idiotem náckem, takový ty ochránci rasy. Fuj, to jsem se zase vytočil, debilové jsou to omezený. A kdo se v tom má vyznat, je jich jak naděláno všech možnejch. Jako minulej tejden. To jsem takhle k ránu vyšel z hospody a omámen již denním světlem, pivem a euforií z očekávaného pokračování pití zapěl jsem zplna hrdla ruskou hymnu a myslím, že i kousek internacionály. V tom se z protější zastávky tramvaje jako reakce na mnou zvolené songy ozvalo:" Ty svině jedna komunistická, já tě zabiju!". Ze zastávky se na mě vyřítila skupinka skínů. Jal jsem se vzniklou situaci řešit diplomacií vhodnou pro tuto chvíli. Zběsile jsem začal prchat. No, prchat... Po čtrnácti pivech a nějakém tom fernetu mi to moc nešlo, zvláště, když byla ulice plná mně nepotřebných sloupů veřejného osvětlení, samej obrubník tam byl, no hrůzná trasa, zcela nevhodná pro úprk, nějakej blbec to určitě navrhnul. Když řev za mnou zesílil, otočil jsem se a zjistil jsem, že vyvolená taktika slaví úspěch, i Žižka by žasl nad mým strategicko-vojenským myšlením. Jeden skín ležel na kolejích, nadával a kňučel a ostatní se ho snažili zvednout, nekňučeli, jenom nadávali. Neměli se tak vožírat, dobytkové, jinak by nepadali.
Hrdě jsem odešel. A vím, že skíni nejsou jen ti idioti na obrázku v časopisu, ale jsou to idioti i v reálu, příště si musím dávat pozor na to, co kde pěju, protože těm idiotským vylízaným palicím bych těžko vysvětlil, že ruská hymna je krásná, melodická, zvláště vhodná pro uvítání nového dne a že s těma idiotskejma vylízanejma palicema komunistickejma nemám nic společnýho.

29.6.2001
Volal nějakej Petr, že se mnou jede na Bajkal. Asi se zblázním. Co se to sakra děje?
Odpoledne jsem si fofrem dojel pro režijku k Bohoušovi a pak si vzal od Radky instrukce do Ruska. Dala mi papírek, kde bylo napsáno:
"Sergej - majitel lodi
Vitalij - kapitán lodi
Listvjanka 16.7. - loď Táňa"
No, hezký. I když teda mám možnost se přivařit na nějakou loď, tak nevím, jak to provedu. Takže budu pobíhat po možná největším přístavu na Bajkale a řvát:
"Miňá zavůd čéskyj studént, u miňá nět děngy, ja hledáju kapitána Vitalija íli loďků Táňa!"
Fakt paráda.
Debilové z Českých drah zase změnili vlaky, takže než jsem dojel do Zlína, tak jsem třikrát přestupoval, vytrpěl další hodinový zpoždění a vyslechl si hádku mezi průvodčí a cestujícími. Cestující posílali průvodčí "do háje" (v lepším případě) či "do pr..." (nedořekli, ale kouleli očima, takže to byl asi horší případ) a neukázali jízdenku, protože vlak měl zpoždění, oni byli nasráni a ujel jim přípoj. Průvodčí cestující nikam neposílala, jen pištěla, že zavolá policajty. Policajti na nádraží nebyli, jen cestující, kteří ještě na peróně řvali, že Český dráhy jsou na hovno, že tam nikdo nedělá a tak podobně. Jojo, taky bych si zařval, kdybych nejel na falešnou režijku.
Večer jsem se na jedl, pohádal a prchnul do nočního Zlína.

30.6.2001
V noci byla zima, tak jsem se vrátil.
Celej den jsem se flákal, válel se, jedl, pil a koukal na televizi. Jen asi na hodinku jsme šli na trh, koupili jídlo a já plavky, abych na Bajkale udělal reklamu vietnamskému zboží.