Červen 2006
1.6. 2006 čtvrtek
Nový španělský kolega projevil neobyčejné schopnosti. Na oslavu přijetí do
nového zaměstnání se ožral jak dobytek a zlámal si ruku. Stěžuje si převelice,
jelikož si zlomil ruku v lokti. Felčaři mu ruku opatlali sádrou a Španěl nyní
ruku v lokti neohne. Nejvíce si stěžuje na to, že se bude naučit masturbovat
druhou rukou, jelikož díky sádře si léty cvičenou pravačkou nedosáhne na
strategická místa.
2.6. 2006 pátek
Polský kolega Potkan se vrátil z dovolené v Chorvatsku. Pronajal si dům nad
mořem a dalekohledem pozoroval obnažené ženštiny u moře. Hned po návratu se mě
tázal na cenu fotoaparátu a výkonného teleobjektivu.
3.6. 2006 sobota
I polský kolega Hubert se vrátil z dovolené s nevšedními zážitky. Vrátil se
z Norska obohacen o indonéskou kulturu. Kynul rukama, poulil oči a líčil, kterak
spal v Norsku s indonéskou ženštinou. Že ženština chrápala, pan Hubert kvitoval
s povděkem, jelikož se v odborném časopisu dočetl, že chrápající ženštiny mají
spoustu sexuální energie. Zcela šokován byl však druhý den po nočních hrátkách,
když exotické monstrum spatřil za denního světla a střízlivýma očima. Ženština
obdařena spoustou sexuální energie si holila knír. Nikoli však břitvou nebo
holicím strojkem. K pokácení jistě bujného strniště použila strojek na
zastřihávání vlasů s tím, že si zapomněla nůžky.
Kdesi nad Norskem.
Autor: pan Hubert a tuším, že to fotil na nějaký kompakt od Nikonu.
4.6. 2006 neděle
Pan Hubert přivezl spoustu fotografií, pročež zahltím Chochoviny obrázky.
5.6. 2006 pondělí
Mám pocit, že u některých lidí je až podezřele spolehlivá jednoduchá
rovnice:
"Vypadá jako debil = je to debil"
6.6. 2006 úterý
Dnes ráno se dostavil do práce jeden z irských kolegů. Opilý tak, že se
sotva držel na nohou. Mával na mě novinami a opilým hlasem pravil:
"Tady, tady to máš...eee... máš oficiálně. Tady to máš. Všichni jste opilci. Tady to máš, že pijete. Eeee... opilci jste."
Poté se svalil vedle židle na podlahu v přestávkové místnosti a usnul.
Opravdu. Irské noviny, noviny národa blbců a opilců praví, že nejvíce alkoholu vypijí obyvatelé Česka. A aby toho nebylo málo. Má bývalá třičtvrtěpolovička mi napsala, že jsem alkoholik a průtokový ohřívač fernetu. A to mi napsala ona, která se svým manželem spáchala děcko. A určitě je navíc schopna tvrdit, že byli oba střízliví.
7.6. 2006 středa
Pracuji dva týdny nonstop a ještě týden mě čeká. Navíc mě vedoucí odpovědný
za rozpis směn, zaměstnanci familiárně zvaný Pitomec Tony, zásobuje skvosty jako
šestnáctihodinová směna s ukončením u půlnoci a druhý den dalších šestnáct od
čtyř od rána.
Pan Hubert se rekreuje kdesi v Norsku.
Autor: pan Hubert - a tuším, že to fotil na nějaký kompakt od Nikonu.
8.6. 2006 čtvrtek
Kdysi jsem sobě zakoupil bicykl. Byl pěkný, modrý a báječně jezdil. Tedy
alespoň předpokládám, jelikož ve chvíli, kdy jsem na něj vsednul, počal bicykl
naříkat, vrzat a skřípat a samou nelibostí čas od času vyvrhnul nějakou ze svých
součástek. Po letech týrání, kdy jsem nebohou kovovou konstrukci oblažoval svými
sto kily sádla, počal můj bicykl stávkovat.
Jelikož jsem člověk nadmíru šikovný a enormně zručný, chopil jsem se nářadí a
vrhnul se bicyklu pomoci. Zejména pomocí kladiva jsem dosáhnul mnohého, avšak
bicykl je tvor tvrdohlavý a nadále nejevil touhu se pohybovat tak, jak bych od
něj očekával. Dnes jsem se tedy dopálil a odešel s bicyklem na rameni na okraj
Dublinu, kde sídlí jeden z nemnoha irských bicyklových mechaniků. Irové totiž
moc nepopraví, spíše kolo prodají, jelikož zástupy Poláků, Slováků, Čechů a
ostatní nepěkné havěti již čekají, by ušetřily několik euro a vraky zakoupily.
Vraky poté skřípou a nejezdí, avšak východoevropské zlatokopy těší, kterak
ušetřili.
"Brý den vespolek!", dávám již ve dveřích najevo svou naději v mechanikovy
schopnosti halasným pozdravem.
"Výkup kovového šrotu je o ulici dále.", odtušil znuděně pan mechanik a dále se
šťoural prstem v uchu.
"Toto je téměř nový stroj, jen pár úprav potřebuje!", rozhořčeně jsem pronesl a
jemně poplácal oře po sedlu. Cosi cinklo a odkudsi vypadla kulička z ložiska.
Mechanik přestal pohybovat prstem v uchu a kuličku významně pozoroval. Poté
přešel k mému bicyklu, aniž si vyndal prst z ucha. Se zájmem uchopil přední kolo
a cuknul.
"Kolo se netočí. Zadní také ne.", usnadnil jsem mechanikovi prohlídku kola.
"Co přehazovačka?", zdvihl udiveně oči.
Podal jsem mu papírový pytlík, do kterého jsem uložil přehazovačku poté, co jsem ji od bicyklu oddělil kladivem.
"Nechcete si raději koupit nové kolo?", obrátil se na mě hloupý Ir s nejapnou
otázkou.
"No dovolte! Zadní brzda funguje a když neprší, svítí přední světlo!", zahrnuji
mechanika rozsahem funkcí mého věrného dopravního prostředku.
"Hm."
"A když prší, pod krytem světla to občas modře bliká!", triumfuji.
Mechanik se hořce zasmál. Já také, když mi sdělil předběžnou cenu za opravu. Navíc jsem si dnes pro pivo a čínu musel dojít pěšky.
9.6. 2006 pátek
Chci si koupit dům. Problém je, že nevím kde. Stále si myslím, že nejlépe by
to bylo někde v Sajanách. Pěkný srub. Pravý ruský velký srub. V mechu mezi kmeny
bych si vyšťoural díru, abych mohl střílet po turistech.
Kdesi v Norsku. Vyfotil pan Hubert se svým mačkátkovým Nikonem.
10.6. 2006 sobota
Chochoviny jsou ultimátní! Tuto zprávu mi zaslal jeden z čtenářů. O
Chochovinách už různí jedincové napsali všemožné, leč nyní jsou Chochoviny
ultimátní. Pěkné.
Kdesi na internetu je údajně toto:
"Chochoviny – úžasné, nepřekonatelné, ultimátní! Moudrost života v kostce. Láska k žrádlu, pivu, fernetu."
11.6. 2006 neděle
Dostavil jsem se k panu mechanikovi pro opravený bicykl. Pan mechanik
pravil, že za městem jsou kolotočáři a že učiním nejlépe, když nechám bicykl
přimontovat na dětský kolotoč mezi koně a kohouta a že pouze a jedině tak bude
můj bicykl jezdit i nadále spolehlivě, navíc adrenalinově stále dokola. Pěkně
jsem anglicky poděkoval a poněkud méně pěkně česky a odjel.
12.6. 2006 pondělí
Vsedl jsem do letadla s ošklivými letuškami a
odletěl do Česka, jelikož je v Irsku horko a horko já nemám rád. Leč byl jsem
ošklivě zklamán, jelikož v Česku je horko také. První vlak jel na východ, i
vsedl jsem tedy do vlaku a odjel.
13.6. 2006 úterý
Z vlaku jsem vystoupil na Slovensku. I na Slovensku jest
horko. Jinak je ovšem Slovensko pěkná země. Na Slovensku
je hnusné pivo, dobré halušky a divní vrchní.
Prezidentský dům v Bratislavě. Majitel jest pravděpodobně vlajkový fetišista.
(foceno na mobil)
14.6. 2006 středa
Na Slovensku mají rádi zejména svoji vlajku. Slovenská vlajka je všude.
Samozřejmě nestačí jedna vlajka, nejlépe je zavlajkovat co se dá. Na Slovenské
vlajce je nějaký maďarský kopec, pravděpodobně proto, aby bylo hned všem jasné,
jak Slováci milují své jižní sousedy. Respektive jak milují jižní Slovensko, což
je v podstatě stejně Maďarsko. Tímto zdravím zejména známé z Žiliny, města
proslulého láskou k cizincům, Korejcům zejména. Město Žilina je proslulé také
svým nadmíru inteligentním primátorem, člověkem mnoha zájmů, z nichž vyniká
nejvíce láska k chlastu a láska k sochám.
Slovenské národní divadlo a reklama na novou hru
"Zbožňujeme vlajky a mleté odpadky v housce"
(foceno mobilem)
15.6. 2006 čtvrtek
Odjel jsem do Česka a neprozřetelně přijel do města Žatec, kde přebývá pes
Kateřina, má matka a občas jedna z mých poněkud pošahaných sester. Matka mě
nepoznala a vyslala sestru, aby se toho pána před domem zeptala, co chce. Sestra
matku i mě otitulovala nepříliš lichotivými výrazy a já vyžral lednici.
16.6. 2006 pátek
V městě Praha, plném příšerných lidí, jsem sobě zakoupil fotoaparát a
odletěl zpět do Irska s poznatkem, že v průměru jsou slovenské ženštiny
oku lahodnější než české, že jsou vybaveny tukem o poznání méně než Češky a že
když se sečtou tukové zásoby Češek a Slovenek a vynásobí patřičným koeficientem JPTI, lze vypočítat hmotnost průměrné Irky.
*JPTI = jako prase tlusté Irky
17.6. 2006 sobota
"Toho bohdá nebude, ty podlý Arabe, Saracéne, poturčenče, muslime nejmuslimovitější!",
volá pan Filosof, stojí na zápraží domu, třímá plechovku s pivem a přiopile se
klátí. Panu Filosofovi došly argumenty, jeho citace hádísů plynou prázdnem,
neukotveny řádným důkazem. Dnes jsme u grilu a piva vedli nadmíru intelektuální debatu
i vlivu křesťanství či islámu na ženskou obřízku. Manželka pana Filosofa byla
jako obvykle nad věcí a plna sebekázně, jelikož nám opět nesdělila, že jsme
magoři a máme držet hubu.
18.6. 2006 neděle
Mí irští kolegové mě vyzvali, bych dal dohromady tým a koulel. Do týmu jsem
přibral tři polské kolegy, estonského kolegu a polskou známou, která bude mít za
úkol rozptylovat protihráče svým pohledným pozadím a nohami, které jsme jí
zakázali zahalovat.
Hned na zítřek jsem svolal první trénink v koulení, jelikož se ukázalo, že šest
členů našeho týmu disponuje zkušenostmi v souhrnném počtu osmi odehraných
koulení, z toho estonský kolega koulel šestkrát.
19.6. 2006 pondělí
První trénink dopadl katastrofálně. Koulení je činnost, kdy hráč uchopí
kouli s otvory pro vsunutí prstů a vrhne ji do houfu kuželek, který je na druhém
konci místnosti, zvané hala. Estonský kolega se ukázal nejschopnější a
předposledním vrhem se mu podařilo shodit hned čtyři kuželky naráz. Já si v
kouli zasekl prst a nemohl jsem ho několik minut vytáhnout. Polští kolegové pili
pivo a vrhali koule do žlabu vedle dráhy, přičemž jeden z nich stihl vrhnut
kouli do sousední dráhy a druhý si kouli upustil na nohu, pročež nepěkně kvičel.
20.6. 2006 úterý
Hehe. Je zábavné sledovat, když si občas Irové uvědomí, nakolik jsou pitomí,
oškliví, s estetickým cítěním naprosto zoufalým jakkoli jde o záležitost
individuální a vůbec, že by se měli nechat sežrat ropušnicí.
Dnes se v jedněch irských novinách objevilo celostránkové pojednání o tom, že
turisté se Irům smějí, že jsou pitomí, oškliví, s estetickým cítěním naprosto
zoufalým jakkoli jde o záležitost individuální a vůbec, že by se měli nechat
sežrat ropušnicí. Deprimující musí být pro Iry i to, že článek je postaven na
základě názorů jakýchsi amerických turistů a jak známo, Američané jsou
pravděpodobně jedním z nejpitomější ze všech národů. Autor článku vzlykavě
soudí, že je to hrůza, že nikdo neocení irský důvtip a kulturní vyspělost. A
přitom jsou přeci Irové tak kulturní, dokonce i brambory umí pěstovat a někteří
i řídí traktor.
21.6. 2006 středa
V práci mě to nebaví, pročež jsem
sobě pravil, že někam poletím. Ještě nevím kam, musím zjistit, kam letadla
létají.
22.6. 2006 čtvrtek
Vznesl jsem se k oblakům, což je jistě pěkný čin, nebýt malého smrada, který
seděl za mnou a celou cestu vřískal. Absolutně nechápu, proč mají děti povoleno
létat letadly a to dokonce v kabině, kde cestuji já.
Letadlo přistálo v jižní Dalmácii, na letišti v kopcích. Zakoupil jsem sobě dvě
lahve vína a jízdenku na autobus do nedalekého města Dubrovník.
Zvolil jsem tuto destinaci, jelikož jsem si sebekriticky přiznal, že je potřeba
se socializovat a pokud tak neučiním v brzké době, i Jack Rozparovač s pány
Masonem či Babinským budou oproti mně spořádanými milovníky lidského plémě,
pěstitelé květin a sběratelé bobříků ušlechtilých skutků.
Ubytoval jsem se v samotné centru města, přímo na hlavní ulici Stradun, abych měl socializaci na dosah.
Dubrovník a ostrov Lokrum, pohled od vesnice Bosanka
23.6. 2006 pátek
Zatraceně. Ti mizerní turisti všude kolem vřískají a piští, jejich hnusné děti skučí a
kňučí, bil bych je, bil, mít dostatek holí a energie. A hlavně víry, že by to
pomohlo. Ještě za svítání jsem se sbalil a
prchnul. V první půjčovně po cestě jsem si pronajal motorku a odjel do hor.
Socializaci dokončím tak, že se v kopcích někde o samotě ožeru vínem jak
dobytek. Nikdy nikde jsem neviděl tolik turistů. Ráno, večer, v noci,
neustávající záplavy turistů z celého světa, turisté černí, bílí, červení,
růžoví, hnědí, žlutí, fialoví, s puntíky i bez nich.
24.6. 2006 sobota
Bydlím na samotě za vsí Bosanka. Kolem kopce, kdesi daleko dole pode mnou je
Dubrovník. Majitel domu je žena, pročež je to majitelka. Dům je veliký a
prázdný, jelikož při poněkud infantilních hrátkách mezi Srby a Chorvaty v roce
1991 (známá srbská předvánoční raketová nadílka) se dostavily dějiny i sem a tak momentálně za velikým a prázdným domem jest
několik kamenů s nápisy, že zde leží pán domu, jeho dva synové a dcera. Ostatně,
Dubrovník má co dohánět. Celou dobu se nikterak zvláště neangažoval ve
všemožných válkách a balancoval mezi katolíky a muslimy, tedy spíše Osmany. A
kdyby jim pan Napoleon nezatrhnul tipec, tak mají nejspíš dodnes svoji svobodnou
republiku Ragusa. Ragusa vždycky ukecala co se dalo a kdyby občas nepřišlo
nějaké to zemětřesení (1667) nebo nezodpovědný kuřák (1816), tak tu dnes určitě
máme vedle Číny i další supervelmoc. A já bych musel pracně shánět víza.
Dubrovník - Staré město, za ním nové čtvrti Lopud (vlevo) a Babin Kuk
(vpravo),
dále ostrovy Koločep, Lopud, Šipan a Mljet.
25.6. 2006 neděle
Koupat se jezdím na ostrov Lokrum, jelikož stačí přelézt pár skal a
tam už nejsou lidé. Jen ryby a ty mi až zas tak moc nevadí. I když je fakt, že bez nich by
to bylo lepší.
Dneškem přestávám pít, jelikož jsou za poslední čtyři dny vypil jedenáct lahví
vína. To samozřejmě není nijak mnoho, ale ve zdejším příšerném počasí to není
ani málo a navíc začínám mít pocit, že mám z poněkud silnějšího vína Prošek
rozleptané hrdlo.
26.6. 2006 pondělí
Motorku se mi povedlo zničit a tak jsem si vypůjčil skútr. Chyba lávky. Ze
skútru je rázem motorová koloběžka. Konstruktér vozítka evidentně nepočítal s
mou hmotností a stroj tak není schopen vyjet od moře k mému dočasnému bydlení,
kopec je příliš prudký. Plyn na maximum, motor řve a trpí a já poskakuji a
jednou nohou se mocně odrážím od rozpálené země.
27.6. 2006 úterý
Na ostrově Lokrum, který je přírodní rezervací a je neobydlený, nejsou žádné
pláže, ale spousta skal, ze kterých se báječně skáče do vody. Na ostrově Lokrum
se koupu nahý, což je možná důvod, proč tam moc turistů nejezdí. Skákat do vody
nahý není jen tak, potvrdí mi jistě spousta pánů, kteří to zkusili. Skákat do
vody nahý z výšky větší jak tři metry je už poněkud nebezpečná záležitost.
Skákat do vody z výšky osmi metrů nad jeskyní na jižní straně ostrova je úplná blbost.
Již když jsem letěl vzduchem, do mysli jak ostrá čepel zařízl se mi záblesk
myšlenky, že můj kulovitý tvar těla je na jistých místech porušen výstupkem.
Nyní sedím na kameni, úpím bolestí a pláči a nadávám na blbce, který vymyslel,
že pánský citlivý orgán je zcela nesmyslně umístěn jaksi mimo tělo, pročež při
skocích do vody je vystaven silnému nárazu do vodní hladiny.
Dubrovnické Staré město a ostrov Lokrum
28.6. 2006 středa
Odletěl jsem z Dalmácie zpět do Irska, jelikož je v Irsku stejně nejlepší
počasí co znám a kdo tvrdí opak, nemá pravdu.
29.6. 2006 čtvrtek
Konečně jsem vymyslel odpověď na četné dotazy proč píši Chochoviny a proč
fotím. Inu, Chochoviny píši proto, abych měl kam cpát fotky a fotím proto, abych
měl co dát na Chochoviny.
Dubrovnická kočka, co umí mrkat jen jedním okem
30.6. 2006 pátek
Zítra je slavný turnaj v koulení a dnes jsem mému týmu naplánoval poslední
trénink. Trénink neproběhnul, jelikož kolega Hubert se ožral tak, že ani
nepřišel do práce a ve stavu silné podnapilosti místo do vlaku vlezl do
autobusu, který jel navíc špatným směrem. Kolega Potkan obcoval se svou ošklivou
Francouzkou a ostatní hráči dali přednost alkoholu s odůvodněním, že když se
ožerou dnes, zítra mohou zůstat střízliví.