Červen 2008


29.5. 2008 čtvrtek - 5.6. 2008 čtvrtek
Další týden v robotě. Když kolega Velká hlava usnul, svázal jsem mu tkaničky u bot a poté v místnosti kultury a oddechu spustil požární alarm. Pan Velká hlava vystartoval a při pádu na sebe strhnul stůl i s veškerým obsahem včetně dvou litrů mléka. Za břicho jsem se popadal smíchy až do té doby, nežli jsem byl zuřivcem polapen a nepěkně častován nepříjemnými políčky. Příště už si nebudu dělat legraci z někoho, kdo má černý pásek z karate, titul boxerského přeborníka z estonské vsi Haanja a 137kg.

6.6. 2008 pátek
Skončil čas polehávání a poflakování. Dnes jsem se nepřecpal čínou ani nenalil fernetem. Zítra se totiž účastním slavného cyklistického závodu silných mužů, kde není místo na oddych, není místo na žerty, kde se napínají zbylé svaly, srdce pumpuje jak zamlada a skrze zatnuté zuby unikají na svět nepěkné nadávky namáhaných závodníků. Zúčastním se Severní pípy. Již samotný název vlévá zasvěceným do krve litry adrenalinu a ubírá tak místo pro alkohol. Kdeže Iron man, kdeže Dolomitenman. Jen na Severní pípě je možno vidět závodníky, kteří vypadají zničeně už na startu.

7.6. 2008 sobota
Přijel jsem do města Chomutova, snědl několik baget a dostavil se na start závodu. Ve stanovený čas se ovšem nedělo nic kromě toho, že se pan Josef rozcvičoval v elastických celotělových pruhovaných plavkách. Po čtvrt hodině se objevil další závodník, pan Lumír. Jak se později ukázalo, druhá polovina družstva, za které jsem jel. Díky poněkud neupravenému zdravotnímu stavu účastníků a možným resuscitacím na trati se totiž závod jede v dvoučlenných hlídkách. Pan Lumír se vypotácel a pravil:

"Tedy pánové - přišel jsem z hospody asi před třema hodinama. A z těch třech hodin jsem hodinu nemohl najít postel a hodinu jsem nespal, protože jsem měl hospodské noční můry."

Po chvíli se počali objevovat i další účastníci, jako například synek pana Josefa (aby dohlédl na otce), pan Lišák (divné to individuum, se kterým bych se měl v září vypravit do dalekých krajů), dorazil i lékař závodu a prý snad vystřízlivěl i řidič doprovodného vozidla.

Severní pípa - pan Josef a pan Doktor
Pan Josef (vpravo) a pan Doktor (vlevo)
před povinnou antidopingovou kontrolou a klystýrem

Pan Lumír přišel s dotazem, kterak se na bicyklu šlape a k čemu jsou ty páčky na řídítkách. Bicykl si totiž zakoupil včera a dosud ho vnímal jako zázrak techniky 21. století. Smutně jsem si povzdechl, vyfasoval mapu s itinerářem a vyrazili jsme. Poprvé jsme zabloudili asi po dvaceti metrech, kdy jsme odbočili na opačnou stranu. Následujících několik minut se pan Lumír snažil zjistit, kterak se na bicyklu mění rychlosti. Po pěti minutách jízdy na mne z chodníku vystartoval jakýsi ožralý bezdomovec a hulákal: "Přetáhnu tě tyčí, ty hajzle!"

Druhým týmem, vyjíždějícím dvě minuty po nás jsme byli dostiženi asi po deseti minutách jízdy hned na prvním kontrolním bodě. Kontrolních bodů v podobě restauračních zařízení je celý závod plný. Na kontrolním bodě je třeba vypít pivo a nechat si orazítkovat itinerář. Pokud není v hospodě razítko, je povoleno nechat si otisknout bradavku přítomné číšnice.

Přiopilý pan Lumír se dožadoval bradavek hned v prvním restauračním zařízení, leč včas jsem nemravu zarazil, jelikož jednak bylo k dispozici razítko a jednak si ten úchyla vybral k ukazování bradavky desetiletou dcerku majitelky hospody.

Závod pokračoval víceméně podle plánu, ve třetí hospodě nás u třetího piva dojel i zbytek startovního pole.

Po cestě jsme se ještě potočili na dětském kolotoči a stačili se nepoblít, jiná hospoda byla zavřená, pročež jsme přepadli místní domorodce a vyškemrali něco z jejich pivních zásob.

Paní Liška
Paní Liška (pan Lišák na rodinném snímku chybí),
jedna z divaček u trati závodu Severní pípa.

 

Dále si toho již moc nepamatuji, jelikož pan Lumír pil pomalu a má touha po vítězství způsobila, že jsem po něm piva dopíjel nebo rovnou pil celá.

V polovině závodu počalo nepěkně pršet a mně se podařilo vjet do továrny na výrobu hřebíků. Následkem toho jsem na vypůjčeném bicyklu způsobil řadu defektů, tuším, že jich bylo dvanáct.

Již značně přiopit jsem tedy počkal na doprovodné vozidlo. V nejbližší hospodě jsem si dal dvě piva, guláš s dvanácti knedlíky a nechal se odvézt na nádraží.

Z cesty si moc nepamatuji, snad jen to, že mne několikrát probudil pan průvodčí a marně se dožadoval jízdenky. V městě Praha jsem vystoupil z vlaku a čekající kamarádka L. mi pravila:

"No jo, ty zase vypadáš."

8.6. 2008 neděle
Snažím se střízlivět a počítat ztráty ze včerejšího závodu. Nemám košili, nemám fotoaparát a nemám ani vítěznou trofej. Z čehož plyne, že musím jíst více číny a pít více fernetu, abych byl na příští ročník závodu lépe připraven.

9.6. 2008 pondělí
"Vynalezl jsem," odpověděl Gargantua, "dlouhou a zvídavou zkušeností nejkrálovštější, nejskvostnější, nejznamenitější prostředek, jaký kdy byl, vytírat si zadnici."

"Jaký?", řekl Grandtousier.

"To vám hned povím," pravil Gargantua. "Utřel jsem se jednou sametovou maskou jedné slečny a viděl jsem, že to je dobré: neboť hebkost hedvábí mi způsobovala v panímandě znamenitou rozkoš. Po druhé zase jejich karkulkou a dopadlo to zrovna tak. Jindy šátkem na krk. Jindy ušima od čepce z karmazínového atlasu. Potom, když jsem konal potřebu za křovím, našel jsem tam kočku březňačku a tou jsem se vytřel, ale její drápy mi rozjitřily celou řitní hráz. Z toho jsem se nazítří vyléčil, vytíraje si ji rukavičkami matčinými, libě páchnoucími po smraďavce. Potom jsem si ji vytíral šalvějí, fenyklem, koprem, majoránkou, růžemi, listím tykvovým, kapustou, cviklou, révovím, ibiškem, diviznou a špenátovým listím."

"Nuže," pravil Grandtousier, "který prostředek pokládáš za nejlepší?"

"Ale koneckonců pravím a trvám na tom, že není lepšího prostředku nad house, hezky obrostlé hezkým prachem, jen když mu můžeme podržet hlavu mezi nohama. A věřte mi to, na mou čest! Neboť pocítíte na díře báječnou rozkoš způsobenou jednak hebkostí prachu, jednak teplem housete."

François Rabelais, Gargantua a Pantagruel
(překlad - Jihočeská Theléma)

10.6. 2008 úterý
"Děti chodí!", vykřikuje do telefonu nadšeně pan Filosof.

"E?"

"Děti mi včera začaly chodit! První krůčky, jsem pyšný otec! Koukej přijet, filosoficky to rozebereme!", zajíká se pan Filosof.

O pár hodin později na kraji města Prahy jdu s panem Filosofem a jeho ženou do hospody. Děti jsou vezeny v kočárku, leč v hospodě jsou vypuštěny. Zatímco popíjíme pivo, děti se motají, padají a ustavičně vřeští. Jde o dvojčata, pročež se snaží vřeštět synchronizovaně. I přes mou velikou snahu naučit je říkat první slovo však děti mým pedagogickým nadšením pohrdají.

"Ťuťu ňuňu.... řekni ´fernet´... ´fernet´!"

"Uáááááá! Béééééé!"

"Ale no tak, neboj se. Řekni ´fernet´. F-E-R-N-E-T. Fer-net. Fernet fernet fernet!"

"Uááááááááááá! Béééééé!"

První lekce se tedy nepovedla, leč já netruchlím, jelikož jsem trpělivý. A doufám, že pomůžu učinit z dvojčat uvědomělé občany společnosti a naučím je říkat "fernet" a "čínská polívka" dříve, nežli jim nezvedení rodičové zahltí mozečky nudně nepraktickými slova jako jsou "máma" a "táta".

Poté pan Filosof vyexpedoval ženu s dětmi domů a konzumaci alkoholu jsme se počali věnovat na odborné úrovni. Odborná úroveň mi ovšem v horkém letním odpoledni nikterak nešla, pročež jsem si spletl Řehoře VII. s Řehořem IX., Dictatus papae s Decretales Gregorii noni a nakonec i Plzeň s Gambrinusem.

Ovšem pane Filosofe... tu protekci Lombardie jste mi stejně nevysvětlil.

Tak. A neměl bych tolik pít.

11.6. 2008 středa
Odlétám do Irska. Na letišti chci zakoupit žvýkačky.

"Milion korun.", praví s úsměvem prodavačka.

"Cože? Co blbnete?"

"To víte, jste na pražském letišti, nejletišťovatějším ze všech letišť."

"Tak si aspoň vezmu tuhle lahvičku vody."

"Milion korun."

Párátko do zubů?"

"Milion korun."

Tečka za odletem z Prahy.

Pořád to říkám. Prahu je třeba srovnat se zemí, zasadit trávu a tu poté nechat pravidelně spásat, aby to hnusné město náhodou znovu nevyrašilo.

12.6. 2008 čtvrtek - 19.6. 2008 čtvrtek
Bohužel je na nočních poněkud více práce, pročež byl ke mně přesunut kolega z denních směn - známý neurotik pan Potkan. Pan Potkan jest zhruba metršedesát prťavý, váhy kolem padesáti kilogramů, na kostnatém tělíčku velký břuch, na temeni holé kolečko. Zaseknut uprostřed mutace a na mentálním vybavení pětiletého dítěte. Polský univerzitní učitel historie a geografie. Obvyklá činnost pana Potkana tkví v tom, že běhá po Irsku a piští na všechny strany: "Polsko! Velké Polsko! Nikdo není víc! Budeme bít Rusy, budeme bít Němce! Budeme bít Židy, černochy, Číňany i cikány! Budeme bít a budeme pít!"

V sobotu jsem byl nucen kolegu vychovat několika předvíkendovými políčky poté, co mne počal prstem píchat do obličeje a pištěl na půl Dublinu: "Jsem víc bílý než ty! Podívej se na sebe! Moje kůže je BÍLÁ! Kdo je víc? Polsko! My jsme ta nejlepší rasa! Polskóóóó!"

Prásk.

20.6. 2008 pátek
Nakládám do zavazadla spousty jídla, literatury, kamarádku L., náhradní trenýrky a vyrážím směr České Švýcarsko. Konkrétně do městečka Krásná Lípa.

Krásná Lípa jest malebné městečko, vyznačující se obchody asijských světoobčanů. Obchody jsou plné krásnolipských Cikánů, kteří žoviálně křičí na prodavače: "Ty vole! Dej mi ještě cigára, no né?"

Ubytoval jsem se a z okna mohl plivat na lamu, která se mi procházela pod oknem. Zřejmě krásnolipský endemit.


Národní park České Švýcarsko, u Jetřichovic

 

21.6. 2008 sobota
Ke správné letní romantice patří i posezení v romantické restauraci a pojídání lahodných pokrmů.

"Dobrý den, dobrý domorodče.", zastavuji prvního starousedlíka, bych se poptal na cestu ke stravovacímu zařízení.

"Najíst? Tady? Tak to jděte osm kilometrů támhle tou cestičkou do lesa a dojdete k hospodě. Tam kdysi vařili polívku. Jen sebou hoďte, asi za deset minut zavírají.", dí znalec místních poměrů.

"Hm."

Zakupuji několik čínských polévek a za pomoci fofrkonve a vody plné lahodného chloru připravuji krmi mého mládí, středního věku a období přicházející senility. Kamarádka L. mne pozoruje se zjevným zhnusením, ovšem tím mne nikterak nezaskočí, jelikož už jsem si po těch letech zvyknul.

22.6. 2008 neděle
Kamarádka L. leží na zemi, oči vypoulené, potoky slz tečou všude kolem, tělo se klepe v křeči, tvář rudne do barev trenýrek spartakiádního cvičence a poté ještě více. Já však kamarádce L. nikterak nepomáhám, jelikož netrpí epilepsií, nýbrž se mi směje. Bodejť by se nesmála, když nejsem schopen trefit tu pitomou díru na minigolfovém poli ani na čtyřicátýpátý pokus. V následujícím pokusu jsem se ovšem trefil a zdramatizoval tak střetnutí, ve kterém jsem podlehl 181:90. O pouhých 91 bodíků.
A jak by pravil pan Metuzalém: "Devadesát jedna? Co to je za věk!"

Národní park České Švýcarsko, Kamenice u Dolského mlýna
Národní park České Švýcarsko, Kamenice u Dolského mlýna

 

23.6. 2008 pondělí
"Co to má znamenat?", řičí kamarádka L. a ohromeně zírá do lednice.

"Copak, stalo se něco?", ptám se opatrně a tuším, že budu opět nazýván velice nepěkně.

"Udělala jsem nákup na celý týden!"

"No já vím.... jen jsem myslel, že na minulý týden. Tak jsem to trochu uklidil."

"Uklidil? Kde je to rodinné balení jogurtů? A ta vepřová kýta? Kde je litr omáčky od maminky? Tys sežral i ty tři litry utopenců!", kvílí.

Hehe... na vepřový řízky, špenát, kilo aljašských tresek a balení krevet nepřišla.

"Do hajzlu! A kde jsou řízky, ryby a krevety?"

A sakra.

24.6. 2008 úterý
Odjel jsem do města Chomutova, neboť hyperaktivní hasič pan Josef spřádá plány o podzimním výletu za sluncem, plážemi a metači bomb kamsi do Íránu.
V hospodě seděl i pan Lišák, další účastník zájezdu. Již několikátá schůzka ohledně výletu se jako obvykle zvrhla ve spoustu ohromně inspirativních nápadů jako například:

"Mně je všechno jedno, já si dám pivo a cigáro.", dí pan Lišák.

"Jedeme o Ramadánu, to se nepije a nekouří.", dí pan Josef.

"Mně je to jedno, stejně si zakouřím."

"Nesmíš! Chytí tě! Dostaneš třicet ran holí!"

"Mně je to jedno. Tak si zakouřím potom."

25.6. 2008 středa
"Můžeš mi vysvětlit, proč jsi mi zakázal přístup na Chochoviny?", táže se výhružně matka.

"E? Nic jsem nezakazoval."

"Není tam nic nového už jeden měsíc, dva týdny, tři hodiny a sedm a půl minuty!", vyčítá.

"To asi bude tím, že tam nic nepíšu."

"Jak si to představuješ, nic nepsat? Koukej tam něco napsat! Něco pěkného, to ty umíš. Něco o kytičkách a tak. Jsi chytrý mladý muž. Takže doufám, že se tam nedočtu zase něco o tom, že jsi se někde ožral, poblil a jedl chcíplého ježka."

"Ano, maminko.", pravil jsem způsobně, nechal se od matky políbit na tvář (podobné perverzní praktiky provozuje má matka s oblibou) a odletěl zpět do Irska.

26.6. 2008 čtvrtek
"A opravdu se tam nebude pít?", táže se kamarádka L. na víkendovou akci.

"Pít? Jako alkohol? Ale kdeže!", oponuji rozhořčeně a nechápu, kam někteří lidé chodí na tak nechutné myšlenky.

27.6. 2008 pátek
Odjel jsem do města Brna. Z města Brna k brněnské přehradě. Ožral jsem se jako prase. Tedy, přesněji řečeno - ožrán jsem byl perverzním sdružením známým jako Slovenská legie. To nejlepší ovšem přišlo před půlnocí, když se z dalekého Chomutova dostavilo zvláštní uskupení lihových nájezdníků. Známá individua vedená panem hasičem Josefem, alkoholikem panem pojišťovacím agentem Lišákem, alkoholikem policistou panem Lemišem a dalšími. Zatímco pan Josef s panem Lišákem nikterak nepřekvapili a vypili vše kromě vyschlé louže, pan Lemiš počal vykřikovat hesla jako "tvrdý alkohol nepiji!". O něco později počal hrát nechvalně proslulou hru pana Jiráska ze Starých pověstí českých a za výkřiků "Lomikare Lomikare, do roka a do dna!" se uvedl do stavu vskutku prasečího.


Někteří jsou prostě jiní...

 

28.6. 2008 sobota
Svítá. Na stole spí nebo umírá několik nehybných individuí. Do ticha letního rána se náhle ze spánku vymrští pan Lišák, zapíchne ukazováček do oka pana Lemiše a hlasem vyžraným litry lihu zařve: "Uhahaháááá! Tak! A ty řídíš!"
Poté upadnul zpět na stůl.

O několik chvil později se postavy odpotácejí do automobilu, za volant se nasune opilý policista pan Lemiš a nad brněnskou přehradou se opět rozhostí klid.
Pročež jsem se znovu opil, hrál ping pong lopatou a tenisovým míčkem, zase se opil a činil nejrůznější nepřístojnosti, což se kamarádce L. vůbec nelíbilo a já se tam nyní obávám, že mi spláchne všechny čínské polévky.

29.6. 2008 neděle - 3.7. 2008 čtvrtek
Odletěl jsem zpět do Irska a početl si v poště. Kdysi jsem napsal na internet pár informací o tom, kterak se v Irsku uchytit. Napsal jsem to proto, bych nemusel pořád dokola odpovídat na stejně hloupé dotazy. Chyba lávky. Jak my, učení ornitologové, pravíváme: "Nasral jsem si do vlastního hnízda."

Nejenže pošty neubylo. Naopak - je jí více a stále více pitomější. Schránku mám plnou dotazů jako "Můžeš mi sehnat práci a bydlení?" nebo "Teď jsem dokončil školu a dostal visvědčení a chtěl bich přijet do Irska pro peníze. Kolik bi my mjely zaplatit?"

Jak by pravili novodobí obyvatelé smaragdového ostrova - o kurwa, ale mnie wjebalo w fotel.

Opakování matka moudrosti, pravil pan Napoleon či poněkud častěji bratři Pospíšilové a měli pravdu. Pročež nelením a taktéž opakuji irské bludy, které jsem kdysi vyplodil:

"Hurá do Irska!", pravil jsem sobě před několika lety, zakoupil sobě letenku a odletěl. Nejvíce se mi na Irsku líbilo, že je to ostrov bez hadů, které nemám rád. Odletěl jsem do Dublinu, což mi přišlo jako dobrý nápad. Pokud chce někdo letět do Irska, doporučuji do Dublinu, jelikož například v Ujung Pandangu je také letiště, avšak do Irska je to z Indonésie přece jenom poněkud daleko.
Nyní jsem v Irsku tedy něco přes rok, píše se rok 2008, ze svých daní živím irské bezdomovce z celého světa čtvrtým létem a  jsem nejchytřejší ze všech, všechno vím, všechno znám a navíc jsem si předevčírem i vyčistil zuby, pročež mohu každému poradit, kterak dobýt Irsko a vydělat milion.
Popravdě řečeno.... ty zuby jsem si neumyl a tyto stránky páchám proto, abych nemusel stále dokola vyprávět zájemcům o informace ty samé bláboly pořád a znovu.

Tak především, píši-li o Irsku, mám tím na mysli Irskou republiku, nikoli Severní Irsko, které náleží k Velké Británii. A také budu psát o Dublinu, jelikož naprostá většina lidí pracuje v hlavním městě a jiná města vlastně v Irsku ani nejsou, snad jen pár větších vesnic jako Cork, Galway, Limerick, Kilkenny a podobně.

Irsko jest v Evropě a každý si myslí, kterak je tu pěkně. Inu, po několika pivech tu pěkně skutečně je.

.....pokračování za týden....


zpět na hlavní stranu