Červenec 2008

29.6. 2008 neděle - 3.7. 2008 čtvrtek
Odletěl jsem zpět do Irska a početl si v poště. Kdysi jsem napsal na internet pár informací o tom, kterak se v Irsku uchytit. Napsal jsem to proto, bych nemusel pořád dokola odpovídat na stejně hloupé dotazy. Chyba lávky. Jak my, učení ornitologové, pravíváme: "Nasral jsem si do vlastního hnízda."

Nejenže pošty neubylo. Naopak - je jí více a stále více pitomější. Schránku mám plnou dotazů jako "Můžeš mi sehnat práci a bydlení?" nebo "Teď jsem dokončil školu a dostal visvědčení a chtěl bich přijet do Irska pro peníze. Kolik bi my mjely zaplatit?"

Jak by pravili novodobí obyvatelé smaragdového ostrova - o kurwa, ale mnie wjebalo w fotel.

Opakování matka moudrosti, pravil pan Napoleon či poněkud častěji bratři Pospíšilové a měli pravdu. Pročež nelením a taktéž opakuji irské bludy, které jsem kdysi vyplodil:

"Hurá do Irska!", pravil jsem sobě před několika lety, zakoupil sobě letenku a odletěl. Nejvíce se mi na Irsku líbilo, že je to ostrov bez hadů, které nemám rád. Odletěl jsem do Dublinu, což mi přišlo jako dobrý nápad. Pokud chce někdo letět do Irska, doporučuji do Dublinu, jelikož například v Ujung Pandangu je také letiště, avšak do Irska je to z Indonésie přece jenom poněkud daleko.
Nyní jsem v Irsku tedy něco přes rok, píše se rok 2008, ze svých daní živím irské bezdomovce z celého světa čtvrtým létem a  jsem nejchytřejší ze všech, všechno vím, všechno znám a navíc jsem si předevčírem i vyčistil zuby, pročež mohu každému poradit, kterak dobýt Irsko a vydělat milion.
Popravdě řečeno.... ty zuby jsem si neumyl a tyto stránky páchám proto, abych nemusel stále dokola vyprávět zájemcům o informace ty samé bláboly pořád a znovu.

Tak především, píši-li o Irsku, mám tím na mysli Irskou republiku, nikoli Severní Irsko, které náleží k Velké Británii. A také budu psát o Dublinu, jelikož naprostá většina lidí pracuje v hlavním městě a jiná města vlastně v Irsku ani nejsou, snad jen pár větších vesnic jako Cork, Galway, Limerick, Kilkenny a podobně.

Irsko jest v Evropě a každý si myslí, kterak je tu pěkně. Inu, po několika pivech tu pěkně skutečně je.

.....pokračování za týden....

4.7. 2008 pátek
"Dravé šelmy, krvelační krvelakové, obludní obludové!", mává dramaticky rukama kamarádka L.

"Co blbneš? Přestaň mi blokovat cestu, přece nepřipravíš roztomilá děťátka o ranní radovánky.", pravím moudře já.

Kamarádka L. však jako by neslyšela a já se tak nemohu dostat na balkón, což je ideální místo na plivání na děti na dětském hřišti o sedm pater níže.

"Ukrutní ukrutové, strašliví strašlivci!", poulí ženština oči a tragikomicky prská.

O chvíli později balkón přeci jenom dobývám. V mžitku mě jímá hrůza, mdloby obchází nebezpečně blízko a mé tukem zarostlé srdce bije ostošest, místy i ostosedm.

"Co má tohle znamenat? Co je to? Proč je to?"

Na balkóně na mě zírá holub a v rohu pár klacků a dvě hnusná lysá holoubata.

"Holoubci, přeci bys neublížil holoubkům.", dí sladce kamarádka L.

"To si tedy piš, že ublížil! Balkón bude posraný, budou si tady dávat sjezd holubi z celého okolí, všude se bude válet hromada hnusného peří! Holubi jsou horší než imperialističtí brouci! Nejenže žerou brambory, ale ještě přenášejí spousty chorob! Jen na to pomysli... rýma, cholera, tubera, žloutenka, Zelenka, ajc!"

Následuje rozhořčená debata, během které se samozřejmě potvrdí všechny mé předpoklady. Holub zvesela defekuje, upouští pera a nakažlivě kašle.

"Když je tam necháš, můžeš si zvýšit denní dávku fernetu!", láká kamarádka L.

"A co čínské polívky?", mazaně využívám situace.

"Grrrr. OK, polívky taky."

"Platí!", jásám a zářím štěstím.

"Ale rovnou ti říkám, že holoubata nesežereš!"

"A sakra."

5.7. 2008 sobota
Krvavé svítání předurčuje sobotu. Kamarádka L. se budí nepříjemně brzy. Následuje zdravá snídaně, což pro mne znamená absenci čínské polévky i fernetu. A je ještě hůře. Nasazujeme kolečkové brusle a vydáváme se vstříc pohybu. Nemotorně se klátím mezi stády bruslařů v přiléhavých trikotech. Snažím se udržet v pohybu, na cestě a ještě se vyhýbat zábradlím, sloupům a dírám v zemi, pročež si připadám jak varietní umělec.

Po hodině a půl mi již přijde jednodušší uběhnout maratón na chůdách opatřených mačkami a žonglovat u toho patnácti předměty najednou, velkého plyšového vorvaně a nafukovací pannu nevyjímaje.

6.7. 2008 neděle
"Ještě vydrž, tohle je předzvěst, znamení!", šeptá kamarádka L a drží mě za ucho, bych nemohl prchnout.

"Předvěst čeho? Trpím a chce se mi umřít, bych netrpěl více!", syčím.

Vydali jsme se do kina, kde promítají film o jakési paní, co byla na hradě. Opět s láskou vzpomínám na spáče pana Warhola, film plný akce, netušených překvapení, film prosycený vtipnými scénkami a neutuchající invencí.

U filmu jistého pana Jakubiska však jen nevěřícně zírám na změť nudnosti a dialogů, nad kterými by bili hlavou do písku i chovanci ústavu pro slaboduché. A aby toho nebylo málo, pobíhá na plátně jakýsi vychrtlý nahatý zoufalec.

Po chvíli však filmu přicházím na chuť, zřejmě se jedná o nadějného režiséra a nebude trvat dlouho a dostane se i na úroveň východoněmeckých amatérských režisérů amatérského porna první poloviny devadesátých let.

Ke konci filmu jsem zjistil, že když se v sedadle pohupuji dopředu a vzad, získává celé dílo na dynamičnosti, pročež jsem z kina nakonec odcházel pln zážitků.

7.7. 2008 pondělí
Jižní Rhodesie - zabírá severní část východních vysočin, řekou Zambezi je oddělena od Severní Rhodesie, hranice s Bečwánskem probíhají po okraji Kalahari. Jižní Rhodesie je nejbělejší část federace, ale přece má jenom 160 000 Evropanů.

Njasko - se táhne podél západních a jižních břehů jezera, od něhož odvozuje své jméno. Větší města tu nejsou. Ani Bantyre nemá více než 10 000 obyvatel.

Dahomé - roku 1954 se vyvezlo 40 200 tun palmových ořechů

Ubangi Šari - leží mezi řekami, které daly oblasti jméno a úvodím Bahr el Ghazalu.

Z knihy Afrika, Nástin geografie kontinentu, 1957

8.7. 2008 úterý
Ležím si tak ráno v posteli a polohlasem přemítám, že by bylo načase, aby se začaly vyrábět čínské polévky nových příchutí. Například příchuť sloního masa. Příchuť pečeného lemura. Příchuť nadívané surikaty, smaženého fenka, pečeného zlatohlávek, nakládaného binturonga či outloně na pivové omáčce. A kde jinde možno dojít inspirace, nežli v zoologické zahradě.

Vsedl jsem tedy s kamarádkou L. do autobusu a odjel do Dvora Králového.

Zoologické zahrady navštěvuji rád, jelikož si teprve při pohledu přírodě do očí uvědomím, kterak je ten svět pěkný a co všechny je možno chytit a sníst.

Kamarádka L. je však názoru jiného a donutila mne zakoupit veverku.

"Veverka - víš, proč jsem si vybrala veverku a ne třeba jezevčíka?", ptá se mne a hladí chlupatou potvoru po hlavě.

"Ech... protože veverka lépe chutná?", zkouším štěstí.

"Troubo. Veverku jsem vybrala, jelikož je na ní málo masa. A tudíž menší šance, že ji sežereš. Vidíš? Žádné maso, jen chlupy. Spousty a spousty chlupů!"

"Hehe... chlupy mi nevadí od doby, co jsem zjistil, jak si je vytahovat ze zubů. Pamatuješ? Tenkrát, když jsem chutnal ty chlupatý housenky."

"Prase! Pitomče!"

Tak a mám to. A nejen to. Navíc mám v baráku chlupatou veverku.

Pták. ZOO Dvůr Králové

9.7. 2008 středa
V ložnici chlupatá veverka a na balkóně dorůstající holubi. Hodlám najít železářství a zakoupiti drát. Někdy totiž takový drát v oku nemusí být horší, než veverka a holubi.

10.7. 2008 čtvrtek - 17.7. 2008 čtvrtek
Sedím si tak v práci na dublinském letišti a letadla začínají chrlit tuny zboží. Vánočního. V červenci. Potím se jak prase, teplota žhavého irského léta se blíží dvaceti stupňům pana Celsia a polští polootroci kolem mě přehazují bedny s plyšovým panem Santou a debilními červenými čepičkami s bílou bambulí.

Po zhruba týdnu je tu pro čtenáře Chochovin další snůška mouder pravého irského zlatokopa. Díl druhý:

Do Irska se lze ze střední Evropy dopravit několika způsoby.

Například balónem. Polští, ale i někteří jiní práce a penězchtiví nadšenci a masochisté volí cestu automobilem či autobusem. My ostatní, chytří, volíme dopravu letadlem, jelikož v letadlech se někdy pohybují letušky, co nemají křivé nohy a naopak mají krátkou sukni.
Z města Praha létá do Dublinu společnost ČSA, Aer Lingus a Ryanair. Ceny irských národních aerolinek v současné době začínají na nějakých 3000Kč za zpáteční letenku (včetně letištních poplatků a dalších náležitostí). V akcích ještě levněji. Pro poměrně časté speciální nabídky doporučuji se občas podívat na jejich webové stránky. České aerolinie svou úrovní sice Aer Lingus minimálně v podobě letušek lehce převyšují, ovšem ceny jsou většinou pouze špatným vtipem a s nějakými speciálními nabídkami moc nepočítejte. Aer Lingus má i poměrně využitelné spojení s Corkem. Ryanair od podzimu 2007 létá na trase Praha-Dublin také a zejména při letence kupované hodně dopředu je možno obdržet příjemnou cenu. O úrovni Ryanairu se raději zmiňovat nebudu, ale třeba budete mít štěstí, na sedačce zrovna nebude nakáleno, s letuškou se rukama-nohama dorozumíte a letadlo nespadne. Možná. Možnost je přiletět i z Bratislavy (Ryanair, Sky Europe - byť Sky Europe avizují zrušení linky) a přímé spojení mají i letiště ve Vídni či Budapešti. A kdejaké letiště v Polsku. Obyvatelé Brna, kteří mají alergii na Prahu, se mohou informovat u společnosti Ryanair na let Brno - Velká Británie - Dublin, což někdy vyjde cenově stejně, jako třeba přímý let z Prahy.

Další info... Ryanair jsou nízkonákladové aerolinky, dávejte pozor na omezenou hmotnost zavazadla, navíc v poslední době vymýšlejí, kterak zavazadla ještě více zpoplatnit a jejich přepravu zkomplikovat. Letenku je lépe koupit co nejvíce dopředu, je nejlevnější. Nižší ceny letenek samozřejmě dosáhnete, pokud koupíte letenku přes internet. V létě a hlavně kolem Vánoc letí ceny letenek i na částky několika set euro. Pokud budete z nějakého důvodu kupovat letenku u ČSA na letišti v Dublinu (mají kancelář úplně nahoře), obrňte se trpělivostí, jelikož hnusná tlustá ženština, která tam sedí, je vrcholem arogance a neochoty. Pokud jí někdo utrhne hlavu, zaplatím mu pivo. (poznámka: informaci o hnusné tlusté ženštině již zhruba tři roky nemám potvrzenou, jelikož jsem raději začal používat jiné aerolinie)

Jestliže si chce někdo přitáhnout do Irska auto, tu možnost má. Mimochodem, auta jsou v Irsku drahá a v porovnání s Českem je extra drahé i pojištění, které se navíc velice liší podle věku i pohlaví řidiče / řidičky. Námořní trajekty pro přepravu aut fungují mezi Dublinem, Dun Laoghaire (což je dle některých také Dublin, jih), Rosslare a Corkem a přístavy ve Velké Británii i kontinentální Evropě (například Holyhead, Pembroke, Fishguard, Le Havre a Cherbourg).

...pokračování opět zhruba za týden...

18.7. 2008 pátek
Přiletěl jsem do Česka a zakoupil sobě obrázkovou knihu. Poslední dobou zakupuji knihy zásadně plné obrázků, jelikož poté mohu dělat chytrého a interpretovat knihu moudře, jak si Česko, země intelektuálů, žádá.

19.7. 2008 sobota
Podle čínské kuchařky, kterou jsem si včera zakoupil, je dobré jíst čínu ráno, v poledne, večer a ve volných chvílích mezi hlavními jídly je správné polévat se sójovou omáčku a propleskávat tváře rýžovými nudlemi.
Zmínil jsem se o tom kamarádce L., leč ta jen učinila příšernou grimasu, pohlédla kamsi k obloze a pravila, že půjdeme do restaurace, kde člověk dostane i něco jiného, než rozvařenou slanou břečku, rozvařenou rýži, půl litru sójové omáčky a pravou polévku s nepravým krabím masem.
Vzal jsem si její proslov poměrně osobně, jelikož nemám rád, když mi někdo podrývá podstatu mé existence nepěknými poznámkami..

20.7. 2008 neděle
Vběhl jsem do obchodu a zakřičel na jednookou prodavačku: "Pohleďte do očí člověku moderní doby! Pohleďte na znalce moderních forem komunikace, pohleďte na mne!"

Prodavačka chvíli zaostřovala své zbylé oko a skrze zelený, šedý a růžový zákal zkoumala mé nadšení.

Zakoupil jsem sobě mobilní telefon, zázrak dnešní doby. Když je člověk dostatečně šikovný (a to já jsem), učiní z takové věcičky doslova stosedmadevadesátý div světa. Pročež si nyní pyšně vykračuji po ulici, vibruji a vyzváním.

21.7. 2008 pondělí
Po čínské kuchařce jsem si zakoupil další dvě obrázkové knížky. Knížku o zvířátkách, jelikož je tam spousta zvětšených fotografií švábů. Druhou knihou, kterou bych vřele doporučil jako povinnou školní četbu, je: Jak odejít na věčnost - ilustrovaná encyklopedie příčin úmrtí. Konečně bych pomohl lidem, kteří ví, co se sluší a patří, pouze neví, jak na to.

Texasan jménem Walter Mitchell zabil  roce 1987 svoji manželku, protože právě vyslovila slova "New Jersey". Při procesu Mitchellův obhájce vysvětlil soudci, že jeho mandanta rozčilují i jiné výrazy. Požádal Mitchella, aby si zacpal uši a poté soudu sdělil, že muže pobuřují rovněž výrazy "Snickers" a "Tři mušketýři".

Michael Largo: Jak odejít na věčnost, ilustrovaná encyklopedie příčin úmrtí 

22.7. 2008 úterý
"Netvař se jako idiot, jdeme do společnosti!", praví kamarádka L. a ofukuje mi prach z fraku.
"No právě.", odtušil jsem a vykoledoval si pohlavek.

Jak kamarádka L. předpověděla, tak se i stalo. Jdeme do restaurace. Míjíme desítky lákavých čínských bister a tak nenápadně nasávám vůni přepáleného tuku. Poté jsme přišli do restaurace. Nikde žádné vkusné igelitové prostírání s motivy běžících koní či vodopádů, nikde jídelní hůlky, ba ani umělohmotnou kočičku, co tak pěkná mává packou nikde nevidím.

Po chvíli přiběhl pěkně oblečený pán a zahrnul mne spoustou divných slov, přičemž ukazoval cosi na dřevěné tabuli, popsané taktéž divnými slovy. Nastala trapná chvíle ticha, kdy na mě pán i kamarádka L. zírali.

"Tak vybral sis?", otázala se kamarádka L. po pár minutách.

"Cože? Co vybrat? Jak vybrat? Nechápu!", špitám zoufale.

"No z menu, co ti tady pan číšník představil."

"Jaké menu? Vždyť na mě vychrlil první stránku slabikáře nějaké obskurní řeči! Jaké menu? Ani jednou jsem nezaslechl ´po sečuánsku´, ´kung pao´, ba ani ´fernet´!", durdím se.

Pán lapá po dechu a zachytává se zdi, poté zkroušeně mlčky kroutí hlavou.

"Tak si aspoň vyber víno!", zasyčela kamarádka L. poté, co mi cizokrajnými výrazy objednala pokrm.

"V lahvi, prosím. Krabicové pijí jen mí bývalí spolužáci a bezdomovci."

"Nedělej ze sebe debila! Vzhledem k jídlu, co jsem ti vybrala, doporučuji Puligny Montrachet ,, Les Levrons´´,  mají rok 2003, což není špatné. A nebo Corton-Bressandes Grand Cru, Domaine Edmond Cornu & Fils, pokud by si chtěl něco plnějšího. Ročník 2001, lahodné.", vysvětluje mi kamarádka L.

"Ech. Tak já bych si vzal to, kterého je víc."

Pán tiše vyje.

23.7. 2008 středa
Odjel jsem do města Žatec, dal jsem si v čínské restauraci vietnamských majitelů pseudočínské jídlo a odjel do města Praha na letiště. Původně jsem hodlal v Žatci cosi zařídit, ale po cestě jsem úplně zapomněl co.

24.7. 2008 čtvrtek - 31.7. 2008 čtvrtek
Zoufalých a naivních není nikdy málo, pročež je tu další snůška hovadin o tom, kterak si v Irsku vydělat na velblouda a nevěstu:

...díl třetí...

Irsko vtipně nezavřelo pracovní trh pro nuzné východoevropany, kteří toho okamžitě využili a zaplavili Irsko v počtu více než hojném. Odhadnout tyto počty se snaží kdekdo kdejakými metodami. Oficiální metodou je počet osob dle PPS, což má ovšem tu chybu, že jednak tu spousta cizinců funguje načerno bez PPS (nepracující členové rodin či lidi pracující bez pracovních smluv) a jednak kdo PPS má, klidně může z Irska zase zmizet.

Dublin (i ostatní města) je plný Poláků (odhady kolem 100000 až 150000, podle PPS 70-80000 a odhady zakomplexovaných Čechů a Slováků se pohybují kolem miliardy až miliardy a půl Poláků v Irsku), Litevců (40000), Lotyšů (číslo jsem nezískal), Slováků (40000) a dalších z východní Evropy, byť v počtech daleko menších. Mimoto je zde zhruba 150000 Číňanů (i když možná i víc, řekl bych), spousta Nigerijců (k číslu jsem se nedostal, řádově desítky tisíc) a nemálo Indů. Když se to sečte a porovná s počtem obyvatel Dublinu, tedy zhruba milion a čtvrt, tak z toho plyne, že je skoro náhoda, potkat v Dublinu Ira. (čísla ze září 2007 - zhruba 10 000 Čechů a 20 000 Slováků)

Zvláště Poláci jsou ostatními východoevropany extrémně neoblíbeni, je jich tu prostě jaksi mnoho, byť nemám pocit, že by se odlišovali nějak přespříliš od ostatních východoevropských zlatokopů.

Budoucnost ovšem zřejmě bude patřit boji mezi Poláky a Rumuny. Rumunů je nemálo a centrum Dublinu už je zamořeno nejrůznějšími harmonikáři a žebračkami. Rumunští cikáni se jeví minimálně stejně vitální jako Poláci, čímž si jistě zajistí místo v debatách všech ostatních zlatokopů. Důvod, proč zatím Rumuni nekonkurují ostatním je ten, že nemají možnost pracovat volně (ač členové EU), nýbrž potřebují jakési pracovní vízum. Až tu možnost mít budou, napětí mezi zlatokopy dosáhne jistě výše zlatokopecké horečky.

zpět na hlavní stranu