Duben 2014

27.3. 2014 čtvrtek - 6.4. 2014 neděle
Jedenáct nočních směn v řadě. Jest období, kdy pracuji rád, jelikož jsou rána krásně mrazivá a letiště ojíněné. Jednomu z polských kolegů se zřejmě tolik pracovat nechtělo. Pročež si řekl "A dost!" a já ho tak posílám letem EI362 do Varšavy v zinkové bedně.

7.4. 2014 pondělí
Hyperaktivní cholerického hasiče a cestovatele pana Josefa opět lapila cestovní horečka do svých hrůzných osidel. Do výletu do Indie zbývají ještě téměř dva měsíce, ovšem pan Josef již rozesílá dopisy plné instrukcí a imperativů. Loučí se diktátorsky znějícím podpisem "Yusuf Strašlivý". Pro začátek naplánoval jízdu na slonech, lov tygrů a hraní karet na podlaze 2. třídy indického vlaku. Nejvíce se děsím toho vlaku. To zase bude výlet.

8.4. 2014 úterý
Zlomil jsem si žebro. Na tom by nebylo nic zvláštního. Pozoruhodné ovšem je, že jsem si ho zlomil sám svým vlastním stehnem. Kdyby měl někdo zájem zpestřit si rodinnou oslavu nebo maturitní večírek tímto cirkusovým číslem, nechť mi dá vědět. Dojedu a pobavím.

9.4. 2014 středa - 20.4. 2014 neděle
Dvanáct nočních směn. Nedá se říci, že bych si měl stěžovat na nedostatek práce. Bílý muž pod bičem otrokáře žil.

Typické deštivé ráno na dublinském letišti

21.4. 2014 pondělí
Jelikož mám v plánu udělat si výlet do říše zlých imperialistů, rezervoval jsem si ubytování v San Franciscu. Jak známo, americké hotely dosahují kvality vepřínů v rozvojových zemích střední a východní Evropy, pročež jsem si zamluvil ubytování v soukromém bytě. Majitelka bytu má bujné poprsí a psa. Chápavému čtenáři jistě dojde, že jsem si vybral byt hlavně kvůli psovi, abych měl co grilovat.

22.4. 2014 úterý
Pozřel jsem tři a půl kilogramu krůtích prsou. Pročež usuzuji, že žaludek mám zdravý. K mozku se raději vyjadřovat nebudu.

23.4. 2014 středa
Požádal jsem si o další cestovní pas. Jako obvykle jsem musel vyplnit formulář se zdůvodněním, proč mi nestačí pas jeden. Úřednice na mne sice slušně, ale tvrdě tlačila, abych kolonku poctivě vyplnil, že je vlastně jedno, co tam napíši.

"Kolikrát máš pas, tolikrát jsi člověkem!" napsal jsem tedy. Úřednice náhle změnila názor, že je jedno, co napíši. A formulář roztrhla. Pročež jsem nelenil a na další papír napsal květnatými souvětími sestavenou slohovou práci, kde jsem jako důvod k žádosti o nový cestovní pas uvedl "jistotu na cestách v případě ztráty jednoho z pasů", "propagaci země ukazováním státního znaku na obalu pasu" a "více práce pro úředníky při vystavení dalšího cestovního dokladu".

24.4. 2014 čtvrtek - 28.4. 2014 pondělí
Bratránek mé spolubydlící je patnáctileté pubertální hovado. Ještě větší hovado je příroda, jelikož je bratránek vybaven hlasivkami schopnými vyprodukovat zvuk raněného slona, rodící ženy pana Yettiho či lodní sirény. Ráno se vracívám z práce a vysílením padám do lůžka, přičemž si častokrát ani nesundám boty, ba i čínskou polévku jen schroupu nasucho. Místo kvalitního spánku jsem však buzen neuvěřitelným řičením. To onen vetřelec zbaven jakýchkoli zábran projevuje emoce při hraní počítačových her. Naprosto nechápu, jak vychrtlý, beďáry pokrytý občan o hmotnosti zhruba 40 kg může vůbec vyloudit zvuk útočící tankové brigády. Vrcholem jsou ovšem chvíle, kdy si chlapec říhne. To mi v oku praskají žilky a želva Daisy se chytá za spodní část krunýře v marné snaze rozpumpovat si šokem zkamenělé srdce.

29.4. 2014 úterý
Jelikož mám týden volna, vsedl jsem do letadla a odletěl do Istanbulu. Jako obvykle přesedl na autobus a odjel na východ, do Kapadocie. Zachtělo se mi skalních kostelů, tufových penisů, dušeniny v keramice, modré oblohy a ovčích výkalů. Jako již tolikrát.

30.4. 2014 středa
Kapadocia není nikterak velká oblast a vzhledem k nemalému množství hotelů vskutku nebývá problém najít ubytování kdykoli. Tedy - až dodnes jsem si to myslel. Kapadocia je totiž značně oblíbená u japonských turistů. Až dodnes jsem netušil, co je to Zlatý týden. Dnes to již tuším, jelikož jsem byl nucen pobíhat po Göreme a sháněl ubytování, kde se dalo. Hoteliéři se však blaženě usmívali, jelikož měli plno. Nejen Göreme, ale celá Kapadocia vypadala jak při japonské invazi a usměvaví šikmoocí výletníci byli všude.

Zlatý týden je soustava čtyř japonských svátků. 29. dubna jest Showa, což jsou narozeniny císaře Hirohita, který Japonsku vládl po třičtvrtě století. Mezi roky 1989 a 2006 byl v tento den slaven Den zeleně, od roku 2007 je zpět oslava narozenin. 3. května slaví Japonci Den ústavy, tedy dokumentu do značné míry stvořeném pod dohledem Američanů po druhé světové válce. 4. května se slaví Midori No Hi nebo-li Den zeleně (nesouvisí s vojáky). Zlatý týden jest uzavírán Dnem šklebáků. Tedy přesněji řečeno Den chlapců. To je ten den, kdy Japonci pouští draky v podobě kaprů, jelikož kapr je symbolem síly a energie.

Neboť jsem byl nucen oběhnout dobrou desítku hotelů, stanu se zřejmě odborníkem na Zlatý týden a zvyklosti Japonců obecně.

Od mé poslední návštěvy se Göreme moc nezměnilo. V hotely a restaurace už je přestavěna snad každá vhodná budova ve vsi, pročež již není kde budovat. Zlé tušení mi však říká, že se blíží čas, kdy se turistická infrastruktura rozšíří do tufových oblastí.

Jelikož fouká vítr, nebe není poseté desítkami horkovzdušných balonů. Což je pohled vskutku neobvyklý. Létání balony jest totiž zřejmě nejmasovější a nejobvyklejší aktivitou návštěvníků této části Turecka. Pominu-li požírání kebabu.

Pár minut chůzí od Göreme je již klid, turistů pomálu

zpět na hlavní stranu