Duben 2017


1.4. 2017 sobota
Do Panama City přijíždíme ve čtyři hodiny ráno. Autobusové nádraží je velké, přehledné a nikterak špinavé. Na první pohled se mi město nejeví nikterak odlišně od jiných větších měst od Mexika na jih. Výjimkou je snad jen panorama mrakodrapů a kocábky rybářů v popředí. Panama City rozhodně není žádná vesnice a peníze pumpované do ekonomiky převážně z nedalekého Panamského průplavu jsou vidět, pohříchu většinou jen ve čtvrtích orientovaných na obchod.

 

Panama City
Pod mrakodrapy Panama City se ve špinavé vodě prohání rozpadající se
bárky místních rybářů.


Panama rovná se Panamský průplav. Do značné míry. Příjmy z provozu průplavu tvoří až 40% hrubého domácího produktu Panamy. Nápad spojit oceány Tichý a Atlantský přes středoamerickou šíji ovšem není nápad zrovna nový. Již roku 1534, tedy jen pár desítek let poté, co se o Americe vůbec dověděla Evropa, dostal nápad spojit oba oceány španělský král Karel V., ovšem úmysl nakonec skončil podstatně skromnější bariantou - takzvanou Křížovou cestou, cestou skrze prales částečně dlážděnou kameny. Roku 1855 byla dokončena železnice protínající Panamskou šíji. Roku 1881 počali nápad průplavu realizovat Francouzi. Tedy - celkem se na Francouzi řízeném pokusu podílelo 45 tisíc pracovníků z 97 zemí světa. 20 tisíc z nich ovšem zhynulo na přehršel nemocí v čele s malárií, beri-beri, zápaly plic a mezi akčnější scénky patřila četná uštknutí hady, úpaly a úžehy či efektní exploze nitroglycerinu. Již roku 1889 francouzská společnost zbankrotovala a její majetek za 40 milionů dolarů zakoupily Spojené státy americké. Američané stavbu průplavu zahájili roku 1904 a 15. srpna 1914 kanálem proplula první loď - parník, plovoucí jeřáb Ancón.
Ani následující léta nebyla krátká na všemožné zajímavosti. U průplavu bylo výcvikové středicko Zelených baretů, průplavem odjížděly do 2. světové války desetitisíce vojáků, plavba kanálem zabere téměř 12 hodin (včetně čekání), 36 centů zaplatil Richard Halliburton v roce 1928, když kanálem proplaval ve svým elastických plavkách. Roku 1977 byla mezi USA a Panamou podepsána smlouva o předání a od roku 2000 tak kanál patří Panamě. V současné době je kanál po svém třetím rozšíření (dokončeno v létě roku 2016) umožňujícím proplutí lodí o výtlaku 170 000 tun oproti předchozím 79 000. Tudíž je nyní oblíbenou kratochvílí návštěvníků kanálu pozorovat lodě typu post-panamax převážejících najednou až 14 tisíc kontejnerů. Vzhledem k miliardám (či spíše desítkám miliard, počítám-li návazné aktivity) dolarů, které Panamský průplav každoročně generuje není divu, že se uvažuje o jeho konkurenci. Aktuálně se mluví zejména o projektu protínajícím Nikaraguu skrze Lago Nikaragua a kanálu skrze Kostariku. Nicméně jsem si tak nějak jistý, i vzhledem k útlumu námořní dopravy, že i kdyby se plán naplno realizoval (počáteční práce začaly v roce 2014), nebude to v nejbližších desítkách let.

Zdymadlo Miraflores
Pohled na průjezd dvou jachet a kontejnerové lodi skrze zdymadlo Miraflores.

 

K dokům Miraflores, kde je malé, ale pěkné muzeum týkající se kanálu, se dá dojet z Panama City za pár až pár desítek minut (12 km), záleží na provozu. Vstupné do Návštěvnického centra Miraflores činí 15 dolarů a k dispozici je budova klimatizovaná tak, že pánům se zimou potupně scvrkávají jejich chlouby a ženštinám naopak trčí bradavky. Ve čtyřpatrové budově je i jednoduchá restaurace a hlavně několik vyhlídkových plošin, ze kterých je mono pozorovat proplouvání lodí.

Přímo v Panama City stojí za shlédnutí pramálo míst. Snad jen malé původní centrum, Casco Viejo a nákupní ulice kolem, kde je možno zírat jak na obyvatelstvo v oblečení evropského střihu, tak na domorodce, zejména indiány kmene Kuna. Indiáni Kuna (nebo též Guna) jsou mimochodem etnikem veskrze zajímavým ať už například vyhlášením nezávislého státu 21. února 1925 po povstání proti bílým zlodějům , majetkovou matrilinearitou, vlajkou s výraznou svastikou či albinismem.

Guna people, streets od Panama City
Ulice Panama City překypují barvami a odpadky.
Na obrázku indiánky kmene Kuna
s obézní ženštinou nepěkného vzhledu.

 

Casco Viejo bylo v roce 2003 zařazeno do světového dědictví UNESCO a od té doby je rekonstruováno a obyvatelé kdysi obávaného slumu vystěhováváni na periferie.

"Jen mne přepadněte," láká žeština Ká obyvatele rozpadajících se domů a dme svou hruď, aby nalákala nejdivočejší lupiče. Atmosféra je však víceméně mrtvolná a místo střelby a řinčení chladných zbraní ve vzduchu jen visí sušící se prádlo. Kdepak středoamerické gangy - nuda je to.

V cetnru, nedaleko vcelku pěkné pobřežní promenády a pár minut chůze od Casco Viejo je i rybí trh, Mercado de Mariscos. Poměrně nudný trh a rozhodně ničím zvláštní tak láká nejvíce na spousty stánků s nejrůznějšími  druhy ceviche.

Panama City
Ze čtvrtí kdysi obývaných gangy drsných panamských mužů a ženštin nezůstalo mnoho.

 

2.4. 2017 neděle
Sice jsem měl v úmyslu hlouběji proniknout do obydlí gangsterů v centrální části Panama City a na okrajích Casco Viejo, ale nabídka ceviche na Mercado de Mariscos mne svedla jak perverzní nezletilá Thajka tlustého německého důchodce. Celé hodiny posedávám na plastových židličkách, střídám jednu cevicherii za druhou a požírám tolik ryb, že v nejbližších dnech mi na těle zajisté vyraší šupiny a já budu krkat jikry.

Odpoledne odjíždím čistým a klimatizovaným autobusem městské hromadné dopravy na letiště. Na zaměstnaneckou letenku za pět peněz si poté již jen vychutnávám chlupaté nohy starých letušek společnosti Iberia, vyděšené indiány při jejich prvním letu a chuť ceviche, která se mi vrací do hrdla pokaždé, když škytnu.

3.4. 2017 pondělí
Skrze Madrid odlétám zpět do Irska a rovnou z letadla spěchám do práce. Původně jsem si myslel, že projet Střední Ameriku od Guatemaly po Panamu za necelé dva měsíce je holá zhovadilost. Nyní si to již nemyslím, nyní to již vím s určitostí. Nicméně podobný výlet bych si jistě kdykoli znovu zopakoval, navíc s pokračováním do pěkné Kolumbie. Sice stále na cestě, ale vzhledem k nikterak závratným vzdálenostem, bezproblémové dopravní infrastruktuře, bezproblémovým přejezdům hranic a velice levnému a velice dobrému rumu byl to výlet pěkný. Ba neváhám popustit uzdu emocím a pravit: "Fucking bueno!"

Isla Bastimentos
Domorodí bandité na Isla Bastimentos. Mimoto se tam vyskytují i bandité z ciziny.
Například americký mladík, který uškrtil svou spolucestující růžovými kalhotkami,
pročež byl v době mé návštěvy ostrov hlídaný znuděnými policisty.


zpět na hlavní stranu