Květen 2001

8.5.2001
Volnej den a já jsem v praze, fuj, humus. Šel jsem k Houmrovi naskenovat fotky opilýho Zelího a opilýho Bárta. A taky jsem si přečetl mejl o Bajkale. Jakási ženština píše, že umí Rusky, že do Ruska jezdí každej rok a že víza jde zajistit za 8 dní. Tak to jsem fakt zvědavej jak. Ale kdyby to vyšlo, vůbec bych se nezlobil. Jen chce vyjet už v červenci, tak pokud by to vypadalo reálně, musím jaksi ušetřit. Sice tam uvádí atronomické částky jako 15.000 a 30.000, ale to snad ne, když pojedu nejlevnějším vlakem a budu tam jíst kořínky a medvědy, co ulovím, tak bych se snad vešel do 10.000.
Pak jsem šel za Jitkou, hezky jsme ještě s její spolubydlící pomluvili Tarabise a jeho sexuální nájezdy na zdejší koleje a jel jsem domů.
Spolubydlící pořád nikde, už x dní.

9.5.2001
Brrr, blíží se akce, zvaná "Den otevřených dveří" v práci. To asi budu muset být v práci a předstírat, že pracuju, vůbec se mi nechce. Dneska bych měl jít na Houmrovy narozeniny, ale bude tam spousta lidí, co nemám rád a ještě větší spousta lidí, co nemají rádi mě, tak nevím, jestli tam půjdu. Navíc přijede Tarabis a bude zase plácat ty svoje hovadiny o tom, jak je slušnej. A určitě se zase najde někdo, kdo mu bude věřit. Jo když už jsem u toho, hned po čundru o víkendu mu už napsaly ty dvě dvanáctiletý děti (on říká "holky"), co je oblboval na nádraží v Rybništi.
Ach jo, od rána bych asi měl napsat mejly do Maďarska a do Španělska, ale nechce se mi.A vůbec, nic se mi nechce, posledních 5 dní jsem skoro prospal, každej den v průměru tak 10 hodin. Nevadí, aspoň nevnímám, že jsem v Praze.
Prostě na mě nějak nefunguje jaro. Nebo jo, ale opačně. Pořád lepší, než ten lesník, co laškoval s brigádnicí a nasedl na puštěnou cirkulárku. Hm, to musel bejt anál.
Večer jsem šel k Houdkům na Houmrovy narozeniny. Nic se tam nedělo, jen Zelí byl přiopilej a plácal nesmysly a mě po zádech a Tarabis zase plácal svý vymyšlený báchorky a hledal oběť v dámském osazenstvu.
A vsadil jsem se s Bártem o pět litrů džusu, že pojedu na Bajkal. Tak to asi fakt budu muset jet.

10.5.2001
Den otevřených dveří v práci. Bylo to v pohodě. Přišel jen Jarošík, kterej opruzoval přímo v kanclu, četl tajný dokumenty a platební výměry a dožadoval se, aby si u mě na stole mohl balit trávu nebo co to zase hulí za sajrajty. Nedovolil jsem mu to, tak šel otravovat nějakou sekretářku. Jenže za chvíli se vrátil a tak jsme šli do bufetu. Tam chtěl taky balit nějaký jointy, tak jsem si koupil koblihy a raději šel.
Odpoledne až do večera jsem sháněl Bohouše, abych si půjčil režijku, když mám jet zítra do zlína. Jenže ten trouba zase někde chlastal. Blbec.
Odpojili nám v bytě televizi, spolubydlící si objednal asi 50 programů a ani jednou to nezaplatil. Blbec.

11.5.2001
Ráno stála v metru zase dvojička slepejch žebránků. Chlap a ženská. Ten chlap tam dycky píská šílený melodie, něco děsnýho. Dneska to došlo tak daleko, že chlap zase funěl do píšťaly a znechucoval okolojdoucí a ženská s kelímkem na prachy si zacpávala uši. 
Bohouš volal opileckým hlasem, že se ráno vrátil na koleje a našel tam můj včerejší vzkaz. Tak říkal, že mi v poledne přiveze kolejenku. Je po jedný hodině a ten blb nikde. 
Ve dvě dorazil Bohouš i se Zelím. Ani jeden mi nenadával a nic po mně nechtěli. To je nějaký divný, z toho kouká nějaká sviňárna. Bohouš mi půjčil režijku, ale nemám žvejkačku, tak doufám, že fotka bude držet i na kousku žvejkačky z minulýho tejdne.
Odpoledne jsem jel do Zlína. Režijka bez problémů, přes dvěstě peněz ušetřených.
Ve Zlíně jako obvykle. Jím a spím. 

12.5.2001
Zase celej den jen ležím u televize a žeru. teda s jednou vyjímkou - odpoledne jsme se s Bárou zvedli a šli se projít. Do obchodu. Pro jídlo a pití.
Došel mi další mejl o Bajkalu. Do konce května si vyřídím víza a někdy příští týden musím zajet za Radkou, dobrou to duší, která si mojí cestu na Bajkal bere na svědomí.
Jen jsem zvědavej, kde na to vezmu prachy, zvlášť, když Bohoušovi půjčuju pět litrů na mobila.
Večer jsme koukali na hokej. Česko sice hrálo tragicky, ale vyhrálo. Bára u televize kňučela a mávala rukama, jako by na tom ledě byla ona. To jsou ty emoce.

13.5.2001
Flákání. A uvažování o Rusku. Kdyby nebylo tak málo času, tak Bajkal spojím ještě s návštěvou Mongolska. Ono by času bylo dost, kdybych letěl a nejel vlakem. Jenže na letadlo jednak nemám a jednak v letadle je nuda, kdežto na transsibiřský magistrále bude doufám o něco větší zábava. Aspoň doufám. A taky doufám, že když už tam zábava bude, tak ne na můj účet. A jiná zábava, než si představuje Bára. Když jsem se jí ptal, co jí mám přivézt z Bajkalu, když se tam náhodou dostanu, pravila, že jí mám přivézt zuby z medvěda a vlka. Určitě by chtěla, abych jí zuby přivezl zaražené v zátylku.
Večer jsem jel do Prahy. Průvodčí nekontroloval lístky, jen pobíhal po vlaku a hlásil průběžnej stav hokeje. Jo, zase ve finále, že je to ještě baví...
No, když jsme vyhráli, tak průvodčí začal ječet, otevřel šampaňský a jal se chlemtat. To samý dělala půlka lidí ve vlaku. Za chvíli jsem byl mokrej, všude ve vlaku šampaňský a řev. Češi jsou národ alkoholiků. 
V Praze jezdili auta s vlajkama, troubili jak pitomci, ale aby mě dovezli do bytu, to ne.
Spát jsem šel o půlnoci.

14.5.2001
Ráno potkávám opilce, co řvou "Mistři" a všude je nablito. Ze Staromáku řve nějaká duc duc stupidní hudba a někdo tam řve, kterak jsme dobrý. A hokejisti už jsou určitě někde v letadle, vožralý jako dycky jako prasata.
Kdyby mi místo těch oslav raději zajistili místo na další rok, jaksi si i přes začínající léto uvědomuju, že asi nebudu mít kde hrát.
Hm, rozpočet na Bajkal se dramaticky zvyšuje. Musím mít ještě takový blbosti, jako je test na AIDS a uvažuju o vízu do Mongolska a musím si tam koupit boty a taky nějaký kalhoty a sluneční brejle, co jsem tudle ztratil a polívky, abych tam měl co jíst a repelent a nějakej sajrajt, abych se na slunku nespálil jak jednou v Potvorově, kde jsem byl spálenej jak vrátnej v Osvětimi a i spát jsem musel v kleče, čelem opřenej o strom, jak to pálilo. Ty čínský polívky budu jíst i ve vlaku. Prý tam mají ve vagónech samovary, tak je zneužiju. Ty samovary, ne ty vagóny. I když kdo ví....
Večer v šest je ještě pořád všude lidí jak naděláno a furt řvou, že jsme vyhráli, v metru tuny lidí s vlajkama, každej je počmáranej a opilej. A polonahej. Vedle v metru stály nějaký dvě fanynky, asi tak 15 let nahoře bez. Jedna měla pravý prso o dost větší, než levý a furt s ním bouchala do tyče na držení, jak sebou metro házelo. Pak řekla ta druhá, že chce zvracet, tak vystoupily.
Jel jsem Bohoušovi vrátit kolejenku a pak jsme šli do Aera na jedno. Dali jsme ještě jedno a ještě jedno. Potom Zelí začal plácat, že už musí jít, tak šli. Po cestě jsem se ještě stavil na jedno v Mexiko baru. Je to tam hezký, tak jsem si dal ještě jedno a ještě jedno. Už jsem šel raději spát, ale po cestě jsem se stavil ještě ve Fialce, když už ji mám pár metrů od baráku, ale tam se mi nelíbilo, tak jsem si dal jen dvě a šel spát.

15.5.2001
Vzhledem k tomu, že jsem za celej včerejšek snědl jen jedny chipsy v hospodě a to mi z nich ještě Bohouš a Zelí užírali, tak se po těch včerejších pivech jaksi motám. Nevadí, vystřízlivím v práci. Dnes si půjdu zakoupit sluneční brejle jako první část výbavy na Bajkal. Včera jsem si koupil čínské polívky, vyrobené v Rusku. Asi si je taky vezmu na Bajkal, aby viděli, kterak si cením produktů ruského snažení.
Edina poslala SMSku, že udělala zkoušku, tak se šlo do hospody. Byly tam jen holky a já, tak jsme s chutí a důkladně vyměnili informace o Tarabisovi.
Už o půlnoci jsem šel spát.

16.5.2001
Prohledávám celej internet a hledám informace o Bajkale a Mongolsku. Fotky jsou na netu hezký, jenom některý poznámky se mi nezdají. Například citát z deníku někoho, kdo tam byl loni:
"Jdeme spát k Bajkalu. Posílen alkoholem jsem se odhodlal vykoupat. Kámoši namočili jen ruku a řekli, že je tam nikdo nedostane ani za pytel zmijí. Já dělám první krok a hned mi mramorovatí nohy. Takhle to nepůjde. Ve vodě jsou dost velké kameny na rychlou chůzi, a než bych se tam dostal tak bych umrzl. Nazouvám sandále a rozbíhám se. Po uplavání asi 10m začínám tuhnout tak, že se nemůžu skoro hýbat. Byl jsem rád, že jsem doplaval ke břehu. Tak to je hardcore."

... a citát o pár dní později:

"Za chvilku se přiřítil Martin s Tomášem a jsou v šoku. Honila je medvědice. Na kopci viděli medvěda a hned si gratulovali jací sou machři, že ho viděli. Hned na to Tomáš vylezl na skalku a pak už jen křičel zdrhej jde po nás. Rozdělili se a medvědice utíkala za ním. Martin stál ztuhlý strachem a Tomáš zdrhal. Pak si chtěl podle rad zahrát na mrtvého a tak se ještě otočil, kde že je ta svině. Zjistil, že už si na mrtvého nezahraje spíš, že mrtvý bude. Kousek od něho se postavila medvědice na zadní a začala křičet. Tomáš taky. Pak se otočila a utíkala za mladými. Oni pak zdrhali co nejrychleji z kopce. No prostě pohoda. Není nad rybalku. Později jsme do hor nechodili vůbec, protože když jsme se zeptali na medvědy tak odpověď zněla vždy mnógo."

Ale taky jsem někde vyčetl, že čínské polívky stojí jeden rubl, což je asi jeden náš peníz a třicetpět halířů. Tak už vím, co tam budu jíst.
Co mě ale děsí víc než medvědi je můj výpočet, že nejnutnější výdaje, to jest cesta a víza, mě vyjdou minimálně na 12 tisíc peněz a to je nejnižší odhad. Fakt hodně špatný. A navíc to je blbý i časově, protože holky chtějí jet až 8. července, ale tím přijdu o 4 dny, protože jinak bych využil i státní svátky co jsou předtím a vyjel dřív.
Dneska se jdu podívat Báře na spacák na vodu a pak budu celej večer plánovat a plánovat, kterak bych toho viděl co nejvíc a kterak toho co nejmíň utratil.
Nějakej rádobyvtipálek mi sice píše, že s jídlem si nemám dělat starosti, že tam ulovím a sežeru medvěda, ale mám ten pocit, že by vyhrál asi medvěd, protože má zuby větší a špinavější. No - vetší určitě.
Taky mi říkal Bohouš, že ušetřím, protože zpáteční jízdenku už nebudu potřebovat. Blbec. 
A já jsem taky blbec, protože jsem tomu blbcovi dneska půjčil pět tisíc peněz.
Večer jsem sežral asi tři kila brambor. Pak jsem se ohnul přes břicho pro ovladač od televize - a málem byly brambory znovu na světě. Naštěstí doputovaly jenom do pusy, odkud jsem je opět vrátil do žaludku. Takže jsem se najedl dvakrát.

17.5.2001
Tak vízum do Ruska mě vyjde na 3300 peněz. Sakra, zase dražší, než veškeré výpočty a odhady. Hadi. Zjišťuju, že na Bajkale budu mít na měsíc 1000 peněz. Z toho plyne, že Mongolsko vůbec nepadá v úvahu a dále z toho plyne, že vzhledem k nedostatku peněz na jídlo budu redukovat sibiřskou flóru a faunu. Teda doufám, nevěřím, že jsou tam jen medvědi a břízy, to bych se moc nenajedl.
Psal mi taky nějakej maník, že jede do Ruska už teď v květnu a vypadá to, že je ochoten dobrovolně mi poskytnout i nějaký informace. Tak jsem zvědavej. Taky jsem volal na naše slavný dráhy, kde mi ti blbci po několikerém přepojování nebyli ani schopný říct, kolikže mě bude stát lístek. Už aby to organizování skončilo, do půlky června by to snad mohlo být.
Zítra pojedu na čundr, zakoupil jsem sobě mapu. Opět mapu Českosaskýho Švýcarska. Těchhle map jsem koupil už snad deset, dalších deset někde zcizil, ale pokaždý je nenajdu, když to potřebuju. Ale snad na tom nejsem tak blbě, že bych v náhlém poblouznění mysli žral mapy, ne? 
Večer jsem jel do Hradce Královýho pro info o Bajkale. Hm, dověděl jsem se milion informací a hlavně tu, že to bude drahý.
Večer měl vlak tradičně zpoždění jako kráva, tak jsem dorazil až po půlnoci.

18.5.2001
Hnusně prší a prší a prší. Nikam nejedu. Aspoň ušetřím.
Taky jsem zjistil, kde v Praze sehnat mapu Bajkalu, budu se tam muset stavit. Ach jo, nejsou finance, blbý Rusko.
Taky musím dávat bacha na revizory. Od středy je jich všude jak naděláno. mám víc štěstí než rozumu, procházím bez problémů. Včera stáli dva u sebe tak těsně, že jsem do obou vrazil, když jsem se mezi nima protahoval, ale v pohodě. Dokonce byli i v metru u baráku, kde dle slov známých nikdy nebyli. Prostě je jaro, revizoři se rozmnožili.
Sakra, to počasí mě sere, tohle bude asi první víkend, co strávím v Praze, už teď je mi z toho blbě.
U metra prodával zase nějakej bezdomovec houmlesák časopisy. To je nějaká móda, prodávají časáky o bezdomovcích a asi se tím živí. Vtom na něj skočila hnusná bezdomovkyně houmlesačka. měla prsa vytahaný pod břicho, půlku zubů venku a ta druhá půlka byla černofialová, smrděla, byla špinavá, no humus. Skočila teda na něj a zařvala:" Dej mi časák, já jsem Pamela! Dej to sem, jsem Pamela!"
Nic nedostala. Ale ani přes hubu, tak může bejt ráda.

19.5.2001
Sobota. Už je to jasný, nikam na víkend nejedu, je mi z toho fakt blbě. Pořád prší. Rozhodl jsem ulovit oděvní hyenu, tedy vyprat. Vypral jsem asi deset košilí a přestalo mě to bavit, fujtajbl, kdyby bylo po mým, tak bych si vzal kraťasy, triko, pantofle a čas od času v tom skočil do řeky, aby se z toho odplavily největší svinstva.
Večer jsem zašel do Fialky s tím, že Alešek pošle SMSku, kdyby šli do hospody a já přijdu za nima. Ve Fialce bylo plno, ale řekli mi, že když si dám pět piv, že mi místo najdou. Odkejval jsem to, když nebudu chtít, tak to do mě stejně nenalejou. Dal jsem si pivo, pak ještě jedno, ještě jedno a pak SMSka, že mám přijít so Aera.
V Aeru bylo nechutně lidí, na pivo jsem čekal půl hodiny frontu, tak jsem koupil rovnou dvě.Seděl tam už i Bohouš s Monikou, ti chlastali od odpoledne, navíc pivo zalejvali rumem s kolou. Socky Alešek s Lukášem chlemtali nějaký hnunsý pivo, který jim nechutnalo. Jen proto, že je o pět peněz levnější. Pak jsem si dal ještě jedno pivo, ještě jedno pivo a další už nenalili, zavírali, hadi. No tak jsme šli do Velblouda. Jenže tam měli jen desítku a navíc krušovickou, tak jsem ve dvě v noci prchnul. Chtěl jsem vyzkoušet Mexiko, ale nedošel jsem. Potkal jsem po cestě Fialku. Tak jsem se tam zastavil na jedno. Pak ještě jedno, čímž jsem splnil normu, když mi v podvečer nabídli místo za pět piv. Pak jsem si dal ještě jedno a ještě jedno. No a ještě jedno s ještě jedním. Začalo se rozednívat. Tak jsem přivítal slunce dalším kouskem. A ještě jeden. V půl osmý ráno jsem odcházel.

20.5.2001
Sakra. Z Fialky to mám do bytu asi 10 metrů, ale šel jsem to asi deset minut. Lidi byli nějaký divný, chodili našikmo, tramvaje taky jezdily nějak klikatě. Nemohl jsem se trefit klíčem do zámku, ale zrovna vycházela nějaká ženská venčit psa, tak jsem vpadl do dveří. Do výtahu jsem trefil relativně rychle, ale rozjezd výtahu evidentně nedělal dobře žaludku. Před osmou už jsem spal.
Je pět hodin odpoledne. Budím se. Zouvám si boty a sundávám bundu. Strkám hlavu pod studenou vodu. Brrr, nejsem zvyklej pít, tak to se mnou jaksi včera a dneska zamávalo.
V šest jsem přijel za Bohoušem a klukama na kolej. Ti zrádci ani jeden nešli do hospody. No, taky končili kolem osmý ráno. Akorát po pivech přešli na víno a hezky to celý udusili v oblacích trávy.
Tak jsem se na ně vykašlal a jel za Edinou a Györgyi. Šli jsme se flákat do parku. Naučil jsem se, jak se maďarsky řekne hovnivál. Pak mi Györgyi hodila do xichtu nějaký otrhaný kytky, tak jsem ji položil na trávu. Györgyi má stěží metršedesát, ale skákala a snažila se prát, vypadalo to komicky. Pak se dloubala prstem do kosti a snažila se vzbudit dojem, že má svaly.
Před půlnocí jsem jel spát.

21.5.2001
Od rána čtu na netu různý články o Bajkalu.
Tak zase namátkou nějaký citáty:
"Je půlnoc. První minuty 5. července. Na olomouckém nádraží stojí skupinka lidí, Michal a jeho táta, kamarád Petr a já. Jsme plni očekávání, zvědavosti i nervozity. Hodláme podniknout cestu, na kterou jsme se připravovali dva měsíce. Dvakrát tak dlouhou dobu nás mnozí od cesty odrazovali, hrozili nemocemi a okradením dřív, než se nadějeme, a to vše bude ještě dobré, pokud nebudeme ukráceni na životě."

...nebo taky:

"Průvodčí, "děžůrnyj", nám dává povlečení, lístky si po celou dobu cesty nechá. Vtipkuje s námi, protože těch, kteří jedou na východní Sibiř, nemá ve vagónu přehršli. Když nám on, Rus, říká, že je to "óčeň dalekó", tehdá se poprvé ptám sám sebe, zda-li na tuto cestu budou naše síly stačit. Vagón je německé výroby s očividnou snahou o komfort. Bohužel je však ve správě Ruských drah."

...či:

"Jeden večer si v poklidu spíme a tu zřetelně a blízko slyšíme dva výstřely, hvízdání gum, další výstřel. Ráno se dovídáme, že nedaleko odsud je místo, kde se schází galerka, a že tam střílí "drug druga" a bohužel se k tomu někdy připlete i náhodný kolemjdoucí."

Uvažuju, že se vykašlu na vlak a na Bajkal poletím. Kromě toho taky asi začnu šetřit na neprůstřelnou vestu. 

Přišel jsem z práce asi v šest a okamžitě jsem šel spát.

22.5.2001
Ráno jsem vstal - spolubydlící byl včera doma. Je odmrazená lednice (kterou jsem úspěčně obalil ledem, ponevadž ji nezavírám), je vysypán koš se svinstvem (místo vynášení odpadků preferuji metodu jejich lisování v koši, dokud to jde), je zameteno a vytřeno (to taky nedělám, raději se ani nezouvám, abych nešlápl na nějaký svinstvo) atd. Raději jsem potichu prchnul, abych unikl případnému kázání, že bych taky něco mohl dělat.

Dnešní citát z dalšího deníčku cesty vlakem na Bajkal:
"Po chvíli se z přední části vagónu ozval hlasitý nářek. V okamžiku se prostor od opačné části vozu zaplnil cestujícími. Pátral jsem co se děje. Na dotaz mi odpověděl jeden Mongol průvodčí a paží naznačil vodorovně pod krkem. No co, přede mnou - spleť cestujících, u kupé postižené několik železničářů a do toho všeho hlasité naříkání ženy"

Jo a psala Radka, že v pátek nebo v pondělí to vypukne. Tedy zařizování Ruska. Začneme asi vízama do Ruska, pak víza do Běloruska, pak jízdenky do Moskvy a zpět atd. 

Večer jsem jel za Bohoušem a dalšíma na kolej. Bohouš prodával v krámě tím stylem, že se houpal na židli a vystrkoval na každého zákazníka svý odporný nohy v odporných kraťasech. U Zelího na pokoji standartně běžely oba kompy a kolem nich stádo závisláků. Zelího vyburcovalo z klidu jenom to, že si uvědomil, že si musí přijít pro dvě stovky.

23.5.2001
Včera jsem kupoval Báře spacák a ráno jsem ho ještě zase zkoušel. Myslím, že je to spacák do tvrdých mrazů, ale ona ho bude používat v létě v Čechách ve stanu. Jen nevím, jestli se do něj se svým horním objemem vleze, já si vevnitř připadal jak ve svěrací kazajce, to je děsný, co se dneska dělají za střihy spacáků.
Na podzim si budu kupovat spacák pro sebe, tak si asi pořídím nějakej pytel, co se do něj balí tanky.
Kolegyně má do pondělí dovolenou, v práci řeším program, do kterýho šéfová nevidí, tak mám relativně klid, paráda.

A opět citát z cest po Rusku:
"Byli jsme svědky kuriózní scénky. Přes policejní kontrolu profrčel náklaďák a na policajtovo zapískání nezastavil. Policajt skočil do služebního žigula s majákem a další dva poliši ho začali roztlačovat. Skvělá policejní zásahová akce. Vedle policejní stanice byl zaparkovaný obrněný transportér, ale měl všechna kola vypuštěná."

Večer přijela Bára z Ústí, pak ještě Jarošík, tak jsme šli do Mexika. Dal jsem si pivo, bylo čtrnáctistupňový a hnusný. Tak jsem si pak dal jiný, ale to bylo ještě hnusnější, protože to byla jen desítka. Když jsem se ptal barmanky, jestli nemají dvanáctku, tak mi řekla, že si mám míchat desítku se čtrnáctkou, že to prý vyjde nastejno, jako dvanáctka. No, desítku už jsem měl vypitou, tak jsem to teda míchal čtrnáctkou. A pak třetí a další a další a další a další. A dost. Pak ještě Jarošík ubalil jointa, kterej byl hnusnej, protože do toho nacpal tunu tabáku, šetřílek.
Jarošík byl jako dycky zhulenej, vysmátej, vychrtlej a celou dobu bubnoval prstama po stole. Skoro nepřetržitě asi 3 hodiny. Taky z něj vylezlo, že si koupil bubínek. Zřejmě mu z toho bubnování a klepání úplně přeskočilo.

24.5.2001
V práci mám tuny práce, která spěchá a navíc za mnou pořád běhají ženský se šéfem, že neumí napsat číslo a sečíst ho s jiným číslem a že neumí otevřít poštu a nakonec naběhlo asi pět lidí a hlásilo, že mají nějaký zajímavý mejl. No, všichni zvědavý jak ta kočka v prasečáku, co strčila hlavu do větráku, když se chtěla podívat dovnitř, všichni otevřeli mejl s nějakým blbým virem. Trubky, mají koukat, co otvírají.
Volala Radka, že víza do Ruska vyřizujeme v pondělí, takže už se to rozjíždí.
Večer jsem jel za Bohoušem pro režijku, pak jsme šli do hospody. Bohouš už se nemohl koukat, že měsíc lepím mojí fotku na jeho v režijce jednou žvejkačkou, tak mi koupil fungl novou žvejkačku. Fotka teď drží báječně, jako přibitá.

25.5.2001
V práci pořád pracuju, až to není hezký.
A od rána zase učím posílat kolegyně mejly, občas si připadám jak lektor počítačově postižených.
Odpoledne jsem jel do skal. Paráda. V půl devátý jsem dojel do Kamenice a šel až do jedenácti. Budu takhle večer chodit asi častěji, člověk si pak připadá jak v ZOO. Kromě spousty srn a veverek jsem ještě koukal na dva jezevce, který si mě klidně drze ignorovali. pak se mi podařilo báječně zabloudit do nějaký strže, cesta byla plná kusů dřeva, jak čistili les, takže se tam endalo spát. A na konci cesty sráz. Tak jsem to otočil a za častých pádů jsem se vracel. Ještěže je tma tak milosrdná. Jinak by byl les plnej mrtvých zvířat, co by se potrhala smíchy, kdyby viděla, jak zcela bez invence nekoordinovaně padám na záda i na hubu.
Spal jsem na první rovince, kterou jsem našel.

26.5.2001
Vzbudil jsem se v pět hodin a asi dvacet metrů od spacáku se páslo stádo kamzíků. Zase mě ignorovali, jako včera ti jezevci. Paráda. Akorát vycházelo slunce, všude mlha, ticho, romantika.
Pak se ale ozvalo tělo, že by rádo vyloučilo nějaké přebytečné tekutiny. Vylezl jsem ze spacáku, kamzíci jen koukli, co je to za blba a pásli se dál. Stejně jsem je vyplašil, i když nechtěně. Jdouce se vymočit, byl jsem línej se obout. Tak jsem, zcela dle romantických instrukcí, bos se brodil ranní rosou, zelenou trávou za ranního oparu a východu slunce a brodil jsem se travou až do chvíle, kdy jsem plnou vahou našlápl na slimáka. Hekl jsem. Posléze vymrštil nohu, která ukloula na slimákovi vysoko do vzduchu, druhá noha se podlomila, já se ve vzduchu přetočil a po držce padl za východu slunce a ranního oparu do zelené trávy plné ranní rosy. Kurwajz. A utekli kamzíci.
v šest jsem už byl na cestě. Zastavil jsem se v Jetřichovicích a pak šel na sever až do Německa. Paráda, všude klid, až odpoledne se všude vyrojilo turistů jak naděláno. Navíc mě všichni zdravili:"Guten Tag" připadně se pokusili o "Dobry dén".
Celou cestu byla kolem spousta veverek. Odpoledne už mě nebavily, tak jsem vyzkoušel, jaký mají postřeh a po jedné, co byla na kmenu stromu, jsem mrštil klacek. Veverky postřeh nemají.
No a aby byla víkendová ZOO o něco kompletnější, tak kousek od hranic, na slepý cestě, jsem viděl rysa. Koukal na mě, já na něj, ale za chvíli se drze otočil a odešel. Je to taková malá kočka, na obrázku mě připadal větší. Hm, tak mě napadlo, že řízky z rysa jsem ještě nejedl...
K večeru jsem došel do Kyjova. Dal jsem si jedno pivo a zaplatil. Jenže pak přišel známej a tak jsem si dal další pivo. Ale hned jsem zaplatil a odešel jsem z hospody. Jenže u hospody mají zahrádku. Další pivo. Pak ještě dvě. Zaplatil jsem. Pak přišel nějakej němec Hans. Byl nakropenej jak zahrádka v tropech a objednal další piva. Tak jsem si dal ještě čtyři. Po tom celodenním výletě mi z toho bylo jaksi motavo. Šel jsem spát pod převis. nedošel jsem. Spal jsem hned za vesnicí na nějaký louce za příkopem. Asi ve tři ráno jsem se probral, byla zima. Tak jsem si sundal ze zad batoh, vytáhl spacák a normálně civilizovaně usnul.

27.5.2001
Hned ráno kravál. Kousek ode mě stál blbej srnec a štěkal jak pominutej. Pak svým trapným způsobem odskákal za křoví. Jenže vzápětí byl zpátky a zase štěkal. A do křoví. A zpátky a štěkat. Idiot srnec. Hodil jsem po něm šutr, ale ten pitomec jen odběhl k jinýmu křoví a štěkal dál. Sakra.
Tak jsem si sbalil spacák a šel do hospody. Dal jsem si dvě polívky. Ty tam fakt umí. No a šel jsem na vlak.
Vybral jsem cestu přes pastviny a udělal jsem dobře. Hezký je to tam.
Vlak měl překvapivě jenom třičtvrtě hodiny zpoždění, tak jsem byl v děčíně v čas. No a pak už do hnusný Prahy. V kupé seděly dvě modelky, vesnickej opilec a totálně vožralej policajt, co jel dělat zkoušky z ruštiny na Policejní akademii. O týhle cestě asi napíšu nějakou povídku. Připadal jsem si jak v kině a bavil jsem se.
Večer jsem málem ucpal vanu, příště ze sebe aspoň největší kusy bláta a špíny budu muset oloupat už venku.

28.5.2001
Budu muset co nejdřív kompletně předělat stránky na webu, jejich provedení překračuje míru únosnosti. Udělám to buď na konci června nebo až se vrátím z Ruska.
Odpoledne jsem jel s Radkou vyřizovat ruský víza. Samozřejmě bylo všechno v pořádku, až na to, že já, idiot největší, jsem si zapomněl pas. Tak tam musím ještě zítra.
A taky to vypadá, že do Moskvy nakonec poletím, protože vlak je sice levnější, ale jednak nepotřebuju běloruský víza, taky ušetřím dva dny a myslím, že vlaku si pak užiju, až pojedu z Moskvy.
Večer jsem viděl spolubydlícího. Asi se mi jemně snažil naznačit, že má další zájemce o bydlení a asi mě vyrazí, nebo zvýší nájem. Zajímavý, že ho vidím vždycky, když je konec měsíce a já platím nájem.
Taky jsem zajel na koleje. Zelímu se rozpadl komp, pořád ho nespravil, tak je psychicky na dně a jak někde vidí nějakej počítač, hned se na něj přisaje. 
Jo a balil jsem věci na vodu. jedu zítra a asi s civilizovanejma lidma, ne s Houmrem, Zelím, Bohoušem a dalšíma. Tak si asi budu muset vzít náhradní trenky a tak. A asi i kartáček na zuby a budu tam muset imitovat, že páchám (nebo také "páši", dle Howadooraa) hygienu. Nejsem teda prase, jako někteří jedinci, kteří hygienu zvou hyenou a veškerou osobní očistou je pro ně po vykonané potřebě otření přirození do trenek, ale zase abych si sebou bral pět druhů mýdla, šampón, dva hřebeny a další blbosti, to se mi teda nechce. Snad tam budou normální lidi. Nebo aspoň tolerantní.

29.5.2001
Kolegyně se vrátila z dovolený. Hned měla poznámky k tomu, že jsem jí nezalil kytku a pak mi další tuny kytek vnucovala. Ještěže ji zase skoro týden neuvidím, i když za cenu toho, že budu týden ve vodě. Protože jako by nestačilo, že určitě budu pořád někde ve Vltavě lovit z vody loď, pádla, sebe a Báru, ale ještě navíc bude pršet a pršet a pršet a večer asi budu nucen se mýt. Prostě voda, voda, voda, voda, voda... kurwajz.
Přes oběd jsem si podal žádost o ruský víza. Konečně. Je to drahý jako sfiňa, ale za týden bych to měl mít. Bajkal se rýsuje ve stále konkrétnějších konturách.
Odpoledne jsem jel do Vyššího Brodu. Uf. Poprvé mě průvodčí vyrazil v Budějovicích a podruhý jednu zastávku před Vyšším Brodem, tak jsem to došel pěšky.
U ohně seděla hromada lidí v uniformách , který jest sportovním oblečením jisté firmy, kterou ti lidi zastupovali. A pili pivo. Mělo asi třicet stupňů, protože sud se nechladil a navíc stál u ohně. A navíc to pivo byla desítka. Fuj. A kolem běhalo asi dvacet dětí.

30.5.2001
Spal jsem ve stanu a málem jsem se upekl. Bára spala v novým spacáku, který bych použil tak možná do Himalájí. Kupodivu se dovnitř vešla i se svým poprsím.
Pak nám nějakej jouda dal školení, že máme s lodí jezdit jen po řece a nikoli na suchu, obdrželi jsme lodě, pádla a jali se vrývati si pod kůži romantiku.
Po prvních pěti minutách se cvakla první posádka. Na prvním jezu jsem poprvé marně řídil loď tak, jak jsem chtěl. Zpola utopen, prost utopených slunečních brýlí, jsem se nechal Bárou překecat, že to sjedeme ještě jednou. Tak jsme vytáhli loď zase nad splav a za mého pokřiku, aby jsme se neotočili doprava jako v předchozím případě, jsme se vyklopili doleva.
Nějaký děcko se posralo strachy.
Večer se řvalo u kytary, řvaly děti a v noci jsem se opět pekl ve stanu.

31.5.2001
Ráno se posral kytarista. Nestihl to, tak se aspoň pochlubil, kterak si vytíral řiť vnitřní stranou kraťasů.
Jsme druhá nejtěžší posádka a asi to nebude tím, že má Bára velký prsa. Ani nevím, jestli jsme se zase nechtěně vykoupali, ale vím, že kolem zase řvaly děti a pila se teplá desítka. A jsem spálenej jak prase spadlý do ohně. Slunce pitomý.
Markéta si s manželem sedřeli klouby na kost. Instruktor jim to nastříkal nějakým zeleným sajrajtem, ale klouby jsou vidět pořád.
Večer řvou děti, pije se teplá desítka a slivovice.
Večer jsem se zase pařil ve stanu. Bára spí pořád ve spacáku do Himalájí.