Leden 2002


1.1.2002 úterý
České dráhy jsou zločinecká organizace. To je všeobecně známo. Lžou, okrádají a jsou to hadi.
Přesto s nimi jezdím a dá se říci, že i rád. Jízdy jsou totiž občas zpestřeny. Jako například dnešní jízda do Prahy.
V natřískaném vlaku (obvyklý jev) bylo pro změnu strašné horko (ve vlacích v zimě buď mrzne, nebo se lidi vaří) a špína (normální). Záchod byl jako obvykle bez toaletního papíru (běžné), špinavý a smradlavý (běžné) a zpoždění se pohybovalo od 40 do 80 minut (no, normál je tak do 30 minut, tohle byl novoroční dárek cestujícím).Využijte služeb Českých drah... stačí vám k tomu spousta peněz a schopnost přežít extrémní podmínky
A v tom všem jsem stál na chodbičce mezi psem a hysterickou ženskou. Vtom se rozrazily dveře a vpotácel se totálně ožralý (opilci jsou koloritem železnic) jouda. Ten mladík byl zkalený příšerně, sotva chodil a mluvit nedokázal. Spadl na všechny čtyři přímo před psa a začal psu olizovat košík. Zmatený pes vyjeveně koukal a koukal ještě víc, protože ožrala začal výt. Nahlas, na celý vagón a psu přímo do čumáku. Poté se ožrala plazil po zbytcích sněhu na podlaze vagónu. V Zábřehu se do vlaku vřítila skupinka lyžařů a protože měla místenky, chtěla vyhodit z místa bábu s dvěmi dětmi. Leč bába začala ječet, že ji to nezajímá a že nikoho sednout nepustí. Načež se postavil pes a začal na všechny výhružně vrčet. Z podlahy zvedl hlavu opilce a zavyl. Poté přišel průvodčí.
"Paní, nemáte místenku, opusťte místo!"
Paní:"Néééé! To byste mě musel vynést v zubech!"
Pes:"Vrrrrrrrrrrrr..."
Opilec:"Uááááááááááááááááááá!"
Lyžaři:"Paní, pusťte nás!"
Průvodčí:"Opusťte místo!"
Paní:"Ne!"
Průvodčí lapil ženštinu za ruku:"Vstaňte!"
Ženština lapil průvodčího a natrhla mu vestu. Hehe. Všichni se smáli, ženština řvala, průvodčí řval, lyžaři úpěli, pes vrčel a do toho všeho z podlahy vyl opilec.
No nestojí tyhle scénky za to, aby si člověk vytrpěl tu cestu vlakem? Občas stojí, tak trpím.
Do Prahy jsme nakonec dorazili se zpožděním jenom 40 minut, tak předpokládám, že se budou dráhy opět chlubit, jak vyhověly cestujícím, kterých byl plný vlak a všichni nadávají, že jim ujely přípoje.
Kreténské České dráhy, i o jedinou zábavu se musí starat cestující a baví se navzájem.

2.1.2002 středaCivilizační výdobytky nás ochrání i před lítou přírodou
Je druhý leden, za devět dní jedu pokořit Fatru a v rádiu dnes říkali:
"Nejezděte na hory, hrozí nebezpečí smrti. Za poslední dva týdny zahynuli ve slovenských horách 4 turisté. Hrozí akutní lavinové nebezpečí, na všech slovenských horách je vyhlášen vysoký stupeň nebezpečí tři a na Velké fatře dokonce stupeň čtyři z pětistupňové škály."
Tak to je v háji. Nejenže budu sebou tahat tunu tuku, který jsem si přes svátky naspořil, ale ještě musím tahat lopatku, abych se mohl vyhrabat, až mě to zasype. Těžká dřina horolezců.

Ještě jedna historky mě napadla. Není sice tak akční, jako když se Bára pomočila, ale i tak ilustruje lidské choutky.
To se takhle jednou Bářin otec opil. opil se strašně. Opil se tak, že si přetrhal kolenní vazy a nemohl chodit. Když se probral v nemocnici, tak vstal, že chce na záchod, leč vlastně nevstal, nýbrž spadnul.
Představujete si člověka zhrouceného nenadálým úrazem, člověka trpícího přetrhanými vazy? Kdepak.
Milý tatínek si vyžádal kolečkové křeslo a proháněl se nemocnicí, kde naháněl zdravotní sestřičky, mocně je plácal po zadku a volal:" Hyjé!"

Poučení: Nepropadejte panice, sežeňte si invalidní vozík a volejte "hyjé".

Večer jsem se stavil v Tiché Dohodě na čaj. Dohodli jsme se se Skar a Sašenkou, že musíme napsat Tarabisovi, jelikož jsem zjistil, že v Ománu, či nějaké obdobné díře je možno sexuálně prznit děti od neomezeného věku. To se bdue Tarabisovi líbit, nebude muset tajit, že tady oblézá skoroděti.

3.1.2002 čtvrtek
Tak opět naštvu spoustu lidí, jelikož datum mého úmrtí se opět o kousek odložil. Výprava na Fatru se neuskuteční asi v původně plánovaném čase, protože z hor chodí hrůzyplné zprávy o masách sněhu, do kterého člověk zapadá po prsa, počet obětí za posledních pár dní (asi 14 tuším) se zvýšil na 5 zmrzlých a takové zprávy jsou pořád hroznější. Tak se mocní horolezci, ke kterým jsem se nějakým omylem přidal, rozhodli výpravu odložit. Děsí mě už jen zmínky o Vysokých Tatrách. Ano, na Fatře je to příšerné a někteří jedincové už mluví o Tatrách. Nicméně nemůžu dát najevo, jakou tragédií má první návštěva hor skončí, tak se raději nemíchám do debaty ostřílených borců a raději jsem si zjistil, jestli musím mít závěť ověřenou notářem. A nemusím. Pokud bude mít závěť všechny náležitosti, jako jméno a podobně, tak notář není potřeba. Jestli se najde jedinec, který by po mně chtěl dědit, ať se ozve. Může si vybrat ze široké škály mých dluhů a pohledávek, které mi nikdy nikdo nesplatí. Jo a od Vánoc mám ještě flašku rumu a flašku ferneta.Má bunda na mé židli v mé kanceláři
Je zima, ale to neodrazuje praštěné jehovisty, aby neotravovali. A při této příležitosti opět přidám nějakou tu historku. Z víkendu.
To jsem se tak válel u Báry a najednou zvonek. Bára šla otevřít... jehovistky.
A prý:"Jééé, víte, jaká je dneska hrozná doba..."
"Děkuji, nic nechci....", snažila se je Bára odehnat, ale bez výsledku.
"No a my vám neseme... takový časopis... a dnešní doba je těžká...", otravovaly jehovistky.
"Opravdu nic nechci, děkuji", trapně slušně oponovala Bára.
"Vy dnes vypadáte tak zničeně, určitě jste celou noc pracovala, že?", snažila se jedna prašivá jehovistka působit na city.
V tu chvíli jsem se vymrštil a prchal ke dveřím, abych na idiotský dotaz, zdali Bára pracovala, odpověděl zakyslým jehovistkám:
"NE! Ona celou noc šukala!"
Hm. Nestihnul jsem to. Bára zabouchla dveře. Sakra. Měl jsem zkaženou náladu. No nebyl by to báječný dialog?
Jehovistka:"Vy dnes vypadáte tak zničeně, určitě jste celou noc pracovala, že?"
A já:
"NE! Ona celou noc šukala!"
Co na tom, že to není pravda, protože Bára celou noc chrápala a to doslova, jelikož si pěstuje rýmu.
Jehovistky příšerné, babice.

Tak... to byla další blbá příhoda. Prodám ji do nějakého dětského časopisu s titulem "Jak jsem přišel o dobrou náladu".

Ale nemyslete si, tahle povídka není to nejblbější, čím dnes oblažím deníček, tím nejblbějším je fotka mé bundy. Na co? Na nic. Nechtěl se mi kreslit obrázek jehovistek, tak jsem si aspoň vyfotil bundu. Ha.

4.1.2002 pátekZelí je opilec, i když říká, že já měl víc
Az ezzel a fényképezögéppel felwett képeknek más készülékekkel történö lejátszása nem garantált.

Hm. Vyfasoval jsem v práci foťák a návod je v maďarštině. Tak fotím všechny možné blbosti, ale stejně jsem pořádně nezjistil, jak to funguje. Tak mám teď dva foťáky a ani s jedním neumím fotit.

V práci jsem zjistil, že mám za tři dny asi 10 hodin přesčasu a to samozřejmě dobrovolného a neplaceného. Myslím, že se tomu říká workoholismus nebo tak nějak. I když možná ne, protože workoholici v práci pracují, kdežto já střílím na slepice, posílám blbé mejly, píšu blbý deník a kreslím ještě blbější obrázky.
Večer mi Zelí sdělil, že v Aeru se dějí prapodivné věci, že to tam nějak inovovali a dnes je v Aeru kulturní večer a protože já kulturní jsem, tak správně usoudil, že do Aera půjdu.
Leč v Aeru byla fronta a tak jsme se šli ožrat do pivnice.
Šli jsme na jedno pivo, ale nějak jsme u jednoho nezůstali. Hráli jsme kulečník, kde jsem všechny jako největší outsider (to je anglické slovo, učím se totiž anglicky) všechny překvapil, jelikož jsem ani nenatrhnul plátno, jako Venca před lety, ani jsem nevystřelil kouli ze stolu na okolosedící hosty, jako to dělává Tarabis.
Jaksi nevím, kdy jsem v hospodě končil, ale jelikož jsem abstinent a nyní jsem pil alkohol, tak jsem byl přiopit.
Taky byl v pivnici Trejbi, který mi opět neopomněl sepsout tyto skvostné stránky a opět vykřikoval do éterického ovzduší hesla jako "lajaut" a "CSS", což jsou děsně odborné termíny (my laici pravíváme "odborné termity") a týká se to tvorby stránek, jenže mně jsou takové termity na houby, protože jsem schopen jen napsat deník a nakreslit přetroublé malůvky.zhulený Lukáš
No a taky byl v pivnici Lukáš a ten byl zase zhulenej jak vršek komínu a v pivnici ládovali trávu do dýmky a chodili kouřit ven a byli děsně zhulení a žvatlali příšerné nesmysly a Lukáš byl zhulenej nejvíc a asi půl hodiny nám vysvětloval, že když jede vlakem z Brodku (tam Lukáš bydlí a tam jsem mu málem poblil psa) do Přerova, že si musí koupit jízdenku a ta jízdenka stojí deset peněz, ale už nestojí deset peněz, ale šestnáct peněz, protože to zražili. A zhulený Lukáš nebyl schopen pochopit, že když se něco zdraží, tak to znamená, že to stojí víc.

A teď mě napadlo, když jsem u té maďarštiny... masochistický pošuk Howadoor v létě na kole objel Maďarsko. To nic, to on dělá i blbější věci. Ale jak tak jel, tak jel bez orientačního smyslu. On totiž takový smysl nemá (kromě tohoto smyslu postrádá soudnost) a proto se řítí světem jen tak bezprizorně, jak spartakiádní balónek.
A Howadoor tak jel a najednou viděl na ceduli nápis. Maďarsky on neumí, tak prostě jel podle cedule "Vasútallomász". Říkal si, že to bude určitě nějaké pěkné městečko. Najednou cedule zmizela a on ani na mapě nenašel obec s takovým názvem. Nu což, pravil sám sobě a jel dál. A v dalším městě... hurááá! Opět objevil ceduli se známým nápisem a opět se řítil na bicyklu za městečkem na ceduli. Ovšem cedule opět zmizela... další město... huráááá.... opět jede, opět se cedule ztratí.
Hm. Howadoor je jouda. Na té ceduli bylo maďarsky napsáno "Nádraží".

5.1.2002 sobotaV Praze mají i kočku Čabajku ve skříni
K poledni jsem už částečně vystřízlivěl, tak jsem si uvařil 1,7 kg masa a celé to sežral. Poté mi bylo obludně blbě, tak jsem snědl ještě asi půl kila brambor a čtvrt chleba a kousek kuřete.
A jel jsem do ZOO. Fotit. Jaksi mě nenapadlo, že v zimě v hnusné pražské ZOO nic není, kromě ledu na chodnících a taky mě nenapadlo, že když jsem před třetí v ZOO a ve čtyři se stmívá, že toho moc nenafotím. Taky jsem nenafotil. Nikde nebyla zvířata, kromě nandua, tuleňů a kianga. Tak jsem byl aspoň rád, že jsem prošel na dětské vstupné.
Tak jsem si fotil prázdné výběhy a nandui (y?) a na digitál a protože s digitálem ještě neumím, tak jsou fotky na houby.
Tuleni jsou takový zvířata odulá, plavou ve vodě a v ZOO mají takový tunýlek pod zem. Do tunýlku člověk vejde a tam jsou taková okna a jakoby velké akvárium, prostě člověk kouká do nádrže pro tuleně.
A já jsem šel taky do tunýlku a tam byla nějaká šílená ženština a koukala na ty tuleně. A tuleň na ní koukal skrze sklo z vody taky. Takový tuleň, když je pod vodou, tak vypouští vzduch a ten dělá ve vodě takové bublinky. A tuleň vždycky připlul k ženštině a vypustil bublinky. A jak vypustil bublinky, tak ženština v tunýlku zaječela:" Jééééééééééééé!!! On na mě krká!!!!"
To prostě dělají pražské ženštiny, co si pletou pštrosa s nanduem a emuem a podobně.Nanduové na sněhu vyhnali ubohou českou zvěř od krmelce
Cestou ze ZOO nastoupila v tramvaji jedna příšerná ženská, tlustá jako prase, skoro plešatá, s děsnou bundou někde z tržiště a velkou nášivkou "Original". Tak jsem si tu ženskou v tramvaji fotil, ale nezapnul jsem blesk, pročež fotka nic moc.

 

 

 


6.1. 2002 neděleMíříme-li na červenou kouli, očima koukáme červeně
Celý den jsem se flákal a večer jsem šel do pivnice se Zelím, Trejbim, Lukášem a Šárkou, což je Trejbiho asi dvacetikilová velká láska.
Pili jsme pivo a hráli kulečník. A vyfotili spoustu fotek, protože každý chtěl fotit. 
Já jsem hrál kulečník velice dobře, jelikož jsem tágem bezpečně trefoval červenou kouli, což se dělává. Jenže ta červená koule má letět do bílé a modré a ještě bílé a všelijak složitě a za to jsou body, které jsem neměl, protože jsem jen trefil tágem červenou, ale červená letěla úplně blbě a netrefovala schválně svoje kolegyně koule, pročež jsem prohrál.
Tak mi červená koule prohrála kulečník a Zelí mi platil pivo, jelikož přišel do hospody o čtyři a půl minuty později a to se tak dělá, že mi pak zaplatí pivo, jelikož já jsem byl v hospodě podle časového rozpisu přesně.
V bytě mám docela prázdno, protože spolubydlící odnesl vratné lahve od piva. Asi si koupí ještě jeden byt, protože ty lahve jsou tam z jeho šílených punkových večírků a tam pijí pivo desítku a tak toho vypijou moc. Dejme tomu dvacet piv na osobu a bývá tam tak deset osob, to je dvě stě lahví po jednom dýchánku. A dýchánků už bylo dost. 

7.1. 2002 pondělí
Tak tu máme opět nový týden. Přepracuji zase nějak stránky, dám novou anketku, dopíšu deník, zastřílím si na slepice a další pracovní den bude v háji.
Bára skučí, že musí pracovat, přitom posledních 14 dní se jen flákala a byla na horách týden se svými kolegy. Zní to až moc honosně, takoví kolegové, protože pokud vím, tak během jednoho večera těch pár lidí vypilo desítky lahví šampusu, poté se šampusem polévali a sypali na sebe cukr. Když už je to nebavilo, tak si chrstali šampaňské do obličeje a taky mrskli skleničku na jiného kolegu, kterému tím rozbili hubu do krve, poté vynesli kolegyni v děsné zimě polonahou ven a mrštili jí na zledovatělý sníh, takže kolegyně se tvářila značně dotčeně a byla od sněhu a ledu celá sedřená a taky se tři kolegové svlékli donaha a skákali do sněhu a vůbec - Bára se opila, všichni se opili a fuj, jsou hrozní.
A já jsem s nima byl sjíždět Vltavu, tak to vím. Ještě si vzpomínám, jak Bára stěží dolezla po čtyřech do stanu a skučela, jak je jí blbě, protože to ona skučívá, když se opije a tak skučívá často a tvrdí, že jsem blbec, že ona vlastně nepije a že je jí špatně z jídla.žirafa z pražské ZOO
Dnes jsem pod vlivem mého víkendového kulečníkového snažení cvrnkal koule z myší. Ty koule jsou totiž malé kuličky, tak mi nahradily kulečníkové koule a cvrnkal jsem do nich tužkou, kterou jsem měl místo tága a cvrnkal jsem na podložce pod myš, protože podložka je vlastně kulečníkový stůl.

Tak a jistě jste naštvaní, že místo obvyklých malůvek jsem za posledních pár dnů zahltil deník fotkama, které se dlouho načítají a přitom jsou úplně blbé a o ničem. Dobře vám tak a návdavkem ještě dnes fotku žirafy z pražské ZOO a příšery z tramvaje.


8.1.2002 úterý
Internet je mocná zbraň, ovšem často se obrátí i proti mně. Teď nemám na mysli šéfa, který mě neustále volá, abych mu odinstaloval různé pornoprogramy, které si omylem natahal ze sítě, nemyslím ani na šéfovou, kterou učím posílat mejla.Mešita v Djenné, pokud vím, tak jen z hoven, hlíny a dřeva
Ale co taková konference? To je takové internetové udělátko, kam napíšete, oni napíšou vám a vy zase jim a oni vám... a pokud nic nezvoráte, tak můžete poté posílat všelijaké dotazy a všelijací lidé na ně odpovídají.
Jak tak začínám pořád vážněji uvažovat o tom, že na konci roku poletím do Afriky, tak mě napadlo, že o Africe nic neumím a černošsky se nedomluvím, tak seženu nějakého člověka, co mi bude v Africe dělat průvodce, tlumočníka, nosiče a bude mě fotit, až budu jako hrdina pózovat u hradeb Timbuktu či u mešity v Djenné, kam se plánuji probít skrze houfy lidojedů, houfy lvů a živen stravou broukovitou. ono to není jen ta, stravovat se broukovitou stravou, takové stravování přináší strávníku nejedno úskalí. Pokud se do bájného timbuktu dostanu, tak si vyfotím přesně tuhle fotku, akorát na ní ještě budu já, jak močím u zdi Četl jsem v jednom časopisu, a teď nevím, jestli to byl Koktejl, nebo Lidé a země, že nejlepší na jídlo jsou velcí, asi 10 cm dlouzí červi, takoví hezcí bílí, jakoby nafouklí, s malou černou hlavičkou. Ono se řekne - sníst červa - ale takovéto pochoutky se musí jíst speciálním způsobem. Člověk uchopí kroutícího se červa do prstů, otevře ústa, vycení zuby a vstrčí červa do úst. Ale to není jen tak, jako když se jí palačinka. Ten červ se musí strčit přesně tak, aby byla hlavička za zuby a tělo před zuby a honem skousnout. Ale musí se rychle, protože tito červi jsou pěkné sfině sfinuté a když člověk neskousne dostatečně rychle, tak je červ rychlejší a kousne jedlíka do jazyka. Vidíte, není to žádná legrace, jíst červa, nejsme na to zvyklí a párek, palačinka či fernet nás do jazyka nekousne.
Ale abych se vrátil k Africe a konferenci. Tedy poslal jsem do internetové konference dotaz, jak se stopuje v Senegalu a Mali a kdo se mnou pojede.
A místo toho se internet jako otravná zbraň obrátil proti mně a dostal jsem spoustu mejlů, kde se každý ptá, jaké si má koupit boty, aby mu nepraskaly, když se ohýbají prsty a spoustu mejlů, kde se nějaký pan Konvička ptá, jakou si má koupit termosku. Děsné.
Večer jsem si přečetl několikastránkovou studii o tom, proč jsou pražáci tak tupí a nafoukaní a omezení.
Studie měla spoustu fotek a spoustu textu, ale nevyřešila nic, kromě konstatování, že to tak je. A já tam asi napíšu, protože vím, jak to je. Pražáci jsou nafoukaní proto, protože jsou tupí. A kdo tomu nerozumí, tak je pražák a nebo je tupý. Tak

9.1.2002 středaAnketa o Vánocích
Ještě ke včerejšku - anketu, kterou dělala jistá pražačka, kterou jsem mým racionálním zdůvodněním hnusoty Prahy a odpornosti pražáků přivedl ke slintavé a pěnivé zuřivosti, udělala průzkum mezi ostatními pražáky. A jak takový průzkum dopadl? No i samotní pražáci uznali, že je Praha příšerná a hnusná a že tu není vůbec nic, z čeho by člověku nebylo nevolno, pokud už rovnou mocně nebleje.
A je po Vánocích, tak jakpak dopadla další anketa na těchto stránkách... ač jsem očekával souboj Aurory s etiopskými homosexuály, tak nakonec zvítězily Vánoce v březnu, jak se račte přesvědčit na obrázku.
Ozval se mi možný nosič zavazadel na dovolené v Africe. Má jen jedno oko a bojí se pavouků. vzhledem k tomu, že já mám panický strach z hadů, tak by to bylo skvělé, jelikož já bych pobíjel pavouky, on hady a společně lidojedy.
Doufám, že ho přemluvím.
Příští týden bych měl obdržet výplatu, tak se těším, jelikož plánuji zakoupení rozličných potravin a přípravu ohromné porce číny, která mi vydrží na měsíc. To se dělá tak, že vše sesypeme, zamícháme, uvaříme a necháme uležet. Poté požíráme a stále doplňujeme nové a nové přísady, takže po měsíci je z původní porce nepatrný zbytek, ale přesto je toho stálým dodáváním spousta. Až napíšu kuchařku, tak to nazvu "Pokrm miliónu a jedné chuti" (to je podle pohádky Tisíce a jedné noci a Ševarnadzerádě) a Howadoor bude strašlivě závidět, jelikož jeho fantazie končí u toho, jestli ke kilu masa hodit deset nebo dvacet kuliček pepře.Lítý boj o život v africké divočině
Sakra, teď jsem zjistil, že můj potenciální jednooký průvodce po Senegalu a Mali se na internetu táže, kdo s ním pojede do Jihoafrický republiky. Zrádce.
A krátká zpráva o známém Báry, co leží sedmý den v kómatu po otravě alkoholem. On ten blbec vypil sedmičku whisky na ex. Tak to se nedivím, má pít absint a ne nějaké whisky.

10.1.2002 čtvrtek
Pan Konvička ještě stále nemá termosku, tak mi chodí spousty mejlů od různých pošahaných lidí, kde radí, jak termosku zakoupit.vesnička v Mali v krásném prostředí
Kvůli cestě do Afriky za skoro rok se mi ozval jeden člověk:

Ahoj, jestli máš zájem pokecat o západní Africe, tak já tam už 5 let funguji jako lovecký průvodce (hlavně Burkina, ale i v Senegalu a Beninu, teď rozjíždíme nový projekt v Guinea - Conacry), tak se ozvi. Standa

Ha, budu lovit slony. Taky jsem na www.ecesty.cz viděl spousty fotek, tak je moje cesta asi neodvratná.místní vodárny
Už mě všichni pijí krev, jak si myslí, že jsou tohle humoristické zápisky. Donekonečna vysvětluji, že je to normálně seriózní deník, ale ne, samý chachá, to je zase vtipný. Hrozný. Dnes se tedy budu snažit nebýt vtipný ani náznakem. Ono to asi dá zabrat, protože někteří tupouni se smějí všemu a pořád, já to vlastně ani snad neumím, napsat něco, aby se tomu zase někdo nesmál.

Taky se mi snažila na mojí dobrodružnou výpravu vnutit jedna slečna s moc pěknýma prsama a postavičkou. Jenomže jsem jí sdělil, že by se nemohla každý den sprchovat teplou vodou a nemohla by tam chodí na podpatcích, tak se na Afriku vykašlala, objednala striptýz pro svou drahou polovičku a drahá polovička jí objednala seskok padákem. Romantika dnešní mládeže nezná mezí, jak tak koukám.
A od té slečny uvedu ještě její včerejší příhodu, demonstrující poměry v našem zdravotnictví:

Včera jsem byla u zubaře, mám takovýho "neskutečnýho" zubaře, o kterém se ti může opravdu jenom zdát - prostě nářez. Včera když mi spravoval zoubek, začal mi zvonit mobil, když už vyzváněl po třetí, začala jsem očima třeštit, aby mi ten telefon podal, načež můj zubař to vzal a zahlásil : "Kratochvíl... prosím ...... slečna Mravencová nemůže, má totiž plnou pusu mého náčiní". 
Volal mi můj klient !

Konec citace. Tak to vidíte.
A kdo se dneska zasmál tristnímu stavu zdravotnictví či něčemu jinému, to je fakt jouda a ať se nechá vyšetřit.

11.1.2002 pátekStarost o dělnickou třídu - Dělnický dům U kaštanu, podzim 1969
Včera večer jsem byl v Tiché dohodě a u baru seděl manager Plastických lidí, což je taková hudební skupina, co hraje na hudební nástroje a pěje u toho a často i porůznu křepčí. Teď mě napadá, že vlastně nevím, jestli se ta kapela jmenuje Plastičtí lidé nebo Plastikoví lidé, což je ale jedno, protože jejich manažer seděl v Tiché dohodě u baru a povídal, že je to hrozný, že on je velký manager a nějaký kněz po něm chce uspořádání jakéhosi hraní v kostele. A manager se na mě podíval skelným pohledem a objednal si desátého panáka a já jsem si dal sodovku. Poté manager ještě vyprávěl, jak jedna jeho milenka je v posteli hrozná a vždycky ho seřve a řekne, co má dělat. Já tu milenku znám, protože si jednu dobu dopisovala s Tarabisem a taky mu psala, co má dělat a psala vyplašenému Tarabisovi SMSky jako například:"Dělej, kruť mi kozama!", ale v SMSce to je vlastně "Delej, krut mi kozama!" a Tarabis se zalekl a kozama jí nezakroutil a odstoupil od dopisování a poté mi jednou při desátém pivu prozradil, jak byl vyplašen.
Manager v Tiché dohodě si objednal dalšího panáka a řekl, že je absint hnus, načež jsem mu řekl, že je jouda a neví, co je dobrého a on si objednal dalšího panáka.
Raději jsem se ani nekoukal, jak je opilý a dopil jsem sodovku a odcházel, ale manager ještě vystřelil dotaz po barmance :"A ty jsi syn nebo milenec?" a já jsem odpověděl "Syn i milenec." a zmátl jsem tím managera.
Večer jsem jel do Zlína. Tentokrát bitva cestující versus České dráhy dopadla mou zdrcující porážkou, jelikož jsem byl lapen průvodčím a platil jsem spoustu peněz, ale říkal jsem si "chlapi nebrečí" a tak jsem nebrečel, ale stejně jsem si říkal "to vám tedy vrátím" a taky vrátím, protože od toho mě matka v bolestech neporodila, abych platil celé jízdné.

12.1.2002 sobota
Ve Zlíně je zima a sníh a Bára, co mi vaří spoustu jídla a zákeřně čeká, až to všechno sním a potom se směje, jak jsem tlustý.
Pomstil jsem se a vytáhnul ji na odpolední pochod po sněhu a ve vánici a Bára spadla na ledu a nasněžilo jí na nový účes. Ha. jenomže ona se pak pomstila mně a tahala mě nějakou příšernou strží, kde jsem funěl a klopýtal a měl jsem plné boty sněhu a když jsem vylezl na kopec, tak jsem uklouzl, spadl a sedl si na foťák. Ach jo.

13.1.2002 neděleStáčírna tuku
Včera jsem snědl králíka a dneska kuře, k tomu asi kilo pomerančů, asi kilo banánů a čtrnáct dní staré pečené brambory, které Bára zapomněla kdysi v troubě. Také jsem snědl ořechy a spoustu vajíček a klobásu jsem snědl a cibuli a kotel guláše a knedlíky a rýži a vypil jsem litry a litry džusu a ještě grep jsem snědl a chleba se salámem, sýrem a paprikou a spoustu česneku a rajče namazané křenovou pomazánkou a teď je mi fajn, ležím jako válečný invalida, co vyhrál boj s jídlem a nabyl podoby balónu.
Večer jsem odjel do Prahy. Další díl boje s Českými drahami jsem slavně vyhrál a tetelil jsem se radostí, jak jsem opět ušetřil. Navíc jsem se tetelil radostí ještě proto, protože Bára za dva týdny musí vlézt do Dřevnice, což je řeka ve Zlíně. Jelikož nevěřila, že ušetřím více jak polovinu, když jedu třemi vlaky a vezu nápadnou mapu. A já to ujel jako hobo a budu se kochat, jak Bára úpí , brodíce se sněhem a ledem do řeky mezi plující kry.
Abych nezapomněl - vlak neměl zpoždění, což se mi jeví jako krajně podezřelé a zajímalo by mě, co za tím vězí a co mají České dráhy za lubem.

14.1.2002 pondělíNa jistá pracovní místa bych zavedl výběrové řízení
V práci nejede internet. A to není dobré, protože všem jede, jenom mně ne. Možná za tím bude mejl, kterým jsem hanil naše informatiky a rozeslal ho po celé budově i šéfové. A nebo za tím bude uklizečka, kterou vůbec nezajímá, že počítač není podlaha a z železnou pravidelností mi otírá monitor i klávesnici mokrým hadrem, pročež jsem ji několikráte seřval, ale ona si nedá říci a tak nadále nacházím mezi klávesami nitě z hadru na podlahu a samozřejmě i další náležitosti podlahy, jakou jsem vypadané vlasy, hlína a podobné skvosty.
Ha, teď tu byl informatik a řekl, že za to nemůže uklizečka, nýbrž informatici, co se mi rýpali v kompu přes víkend. Předpokládám, že mi projeli komp a zmapovali spoustu cracklých programů, sbírku pornoobrázků a tenhle deník. Parchanti, člověk stahuje sprosté obrázky kde se dá a těžce na tom pracuje a nějaký informatik si přijde a klidně si to přehraje k sobě a má zábavu bez práce.
Jo, naši informatici. Zatímco většina lidí musí chodit v saku či halenkách a vůbec rádobyslušně oblečena, tak naši informatici vypadají jak domorodí bojovníci z Kašmíru či křižáci v Jeruzalémě. Samá náušnice v uchu nebo nose, samé otrhané džíny, jsou špinaví, na ulepených vlasech šátek, táhne z nich marihuana a pivo. Ach jo, chtěl bych být informatik. Ale ne nejvyšší informatici, ti mají brejličky, asi 50 kilogramů, kravata po dědečkovi z legií a tváří se ohromně zaujatě a slušně.

15.1.2002 úterý
Vzal jsem si čisté ponožky, nejméně zmuchlanou kravatu, nejméně zapocenou košili, okartáčoval bláto z bot a vydal jsem se do práce. Dnes je totiž polovina měsíce a nastupují noví zaměstnanci a já je fotím.
Ble, musím koukat do foťáku a fotit spoustu lidí, sbírku hnusných obludek, co přede mnou defilují, stresovaní novou prací a fotografem. 
Chlapy a hnusné ženské jsem vyfotil během pár sekund, hezké slečny jsem si šteloval a cvakal fotku za fotkou. Nakonec jsem ještě dofotil film z mojeho foťáku na kolegyni. Kolegyně má pěknou dceru, tak musím být v práci hodný.
Bára se zbláznila a organizuje cestu po Mexiku, ale nejen tam, ona chce se svou střelenou kamarádkou plácat se kdesi po Nikaragui či Panamě a ještě si hodlají opalovat zadky někde v Karibiku.
Pche, to není odvaha. Já pojedu do Afriky, kde chytnu malárii, zabloudím, zdechnu žízní, rozdupou mě sloni a umřu sardinčí smrtí. Kdo neví, co je sardinčí smrt, tak ať se koukne na stránky velkého cestovatele pana Kučery a zví, kterak se do a na osobní auto musí natlačit spousta lidí a ti se pak pohybují odněkud někam za pekelného žáru a ve víru pouštního písku.varanofilie - můj úchylný známý je vzrušen
Hehe, fakt sranda je takové plánování cesty, jenom by mi nesměli psát pořád nějací pošahanci, že mojí trasu nejde stihnout, že tam každý dostane přinejmenším malárii, že každého okradou a každého druhého zaříznou a podobně. To píšou jen závistivci, takové bláboly, to jsem slyšel už když jsem jel na Sibiř. A nejhorší je, že to vypadá, že se tam každý bojí jet a přitom je to určitě zamořeno turisty, od Senegalu do Mali, přes Burkinu až do Ghany, poušť ani pralesy nevyjímaje.
Mizerní lidi.
Včera jsem byl v Tiché dohodě a vyslechl si spoustu sexuálních historek, ale nebudu je sem psát, protože si tohle čte jeden úchylný známý ze Žďáru nad Sázavou a pořád chce, aby zde bylo víc sexu, ale to tedy ne, v seriózním deníku není místo pro pomíjivé a dekadentní věci.
Ten úchylný známý jednou viděl v televizi, jak souloží varani a teď chodí do ZOO v plané naději, že budou varani kopulovat zrovna před ním.Pomocí tuku získávám báječný aerodynamický tvar
A na závěr něco o mé báječné fyzické kondici. Zakoupil jsem si váhu, postavil se na ní a zjistil, že mám 102 kilogramy. Upřímně jsem se zděsil, jelikož z toho je tak 30 kilo sádla. A abych se neděsil jen tak pro nic za nic a nečinně, tak jsem snědl tři bagety. Už vážím přes 103 kilo. Fuj fuj, haňte mě, lide, jelikož jsem takový dýchavičný vepř. A když přijedu do hladové Afriky, tak se na mě podívají a nejenže z toho chytnu malárii, okradou mě a podříznou, ale oni mě ještě sežerou a budou si libovat, kolik vypijou alkoholu, protože to říká známý, že aby vypil hodně, tak předtím sní spoustu sádla a alkohol tak nereaguje. Fuj, budu nějakým černochům mazat střeva a oni popíjejí jen pivo z prosa. 

Teď čtu dnešní zápis... jsem fakt idiot, taková snůška blbostí, měl bych s tím něco udělat.

16.1.2002 středa
Já pracuji! Ale strašně moc! A protože nedělám nic jiného, než že pracuji, tak dnes napíšu o tom, co se dělo všude možně, jenom ne u mě.
Vlastně jo, včera jsem byl v Tiché dohodě a vyslechl jsem si instrukce, jak a s kým chodit či nechodit na rande a že herci jsou úchyláci, kdežto motorkáři mají 147 cm přes hrudník a jsou fakt dobří. A potom si Sašenka i Skar nalily asi tak 5 kapek absintu do chřtánu a začaly se odporně šklebit a všelijak absintu nadávat, tak jsem raději odešel.
A teď k přehledu.létající mužík na fotografii Pavči
V Amsterodamu se uskutečnilo marihuanové mistrovství světa. Rozhodčí hodnotili až pět vzorků denně.
Hm, nic moc, určitě nuda, jako vždycky, když je někdo zhulenej.
V Singapuru se uskutečnila celosvětová konference o záchodech. Dospěli k názoru, že díky neluxusním záchodům umírají ročně asi 2 miliony lidí.
No a ještě v Beninu zamordovali místní tupčíci pět lidí, protože prý připravili pouhým dotykem nějaké chlapy o genitálie. A prý každý cizinec je považován za čaroděje. A genitálie zcizují čarodějové. A to je teda pěkně na pytel, protože kolem Beninu pojedu a nehodlám nikomu vysvětlovat, že nejsem žádný trhač koulí a ostatního příslušenství.
A dále něco o fotkách a fotografech. Že jsem já slavný fotograf je zajisté všem známo. Ale mezi nás se dostává i pražská postavička Pavča, která vystavuje fotky v Dlouhé ulici, což je hrozně dlouhá ulice v Praze a v té ulici je bar Merkur a tam má Pavča fotky a tam chodí zblouznění lidé a v přítmí, netuše skutečných kvalit fotografií, zakupují Pavčiny fotky. Ptal jsem se Pavči, na co ty peníze má a ona sdělila, že si nechá udělat plastiku. Nu což, každý si vydělává jinak.Tady zrovna Bohouš není moc špinavý a hnusný, ale ve skutečnosti... no fujtajxl
Na opačném konci zástupu fotografů je naopak Bohouš, který stále zoufale a stále zoufaleji hledá způsob, jak propagovat svojí všeobecnou neschopnost. Toto individuum si pořídilo černobílý film a fotí jen černobílé fotky, protože žije v domnění, že to tak správní fotografové činí a on tak běhá a fotí fotky, které jsou obludně hnusné už jen proto, že na nich je Praha. A zoufalý Bohouš běhá a škemrá, aby se na ty fotky někdo podíval a otravuje v hospodách, aby mu je vystavili. Je samozřejmě zdvořile odmítnut s trapnou frází "nám se sem ty fotky nehodí" a poté je v hospodských řečech zmíněných hospod veden jako komická figurka (ten špinavý a otrhaný s fotkama) a je dáván za příklad, kam až může člověk klesnout. A ono jako by nestačilo, že Bohouš vypadá jak bezdomovec, on si navíc nechal zašpinit a zamotat vlasy a pomazat jakýmsi sajrajtem a snaží se tak opět zaujmout.

Dnes jsem přemýšlel, že bych stránky celé zrušil, protože jsou příšerné. Ale pak jsem se podíval na stránky feťáka Trejbátka nebo opilce a feťáka Jury  a oddechl jsem si, jelikož jejich stránky jsou to, co si člověk představí, když se řekne "bezfantazijní hnus". Teď jde jen o to, jestli to není podobné, jako když se stoletý děda chechtá nad hrobem manželky, že už to má za sebou. Kdo nepochopil předchozí přirovnání, tak ať to ani nezjišťuje a kdo to pochopil, tak to pochopil blbě. Tak

17.1.2002 čtvrtekKultura v Tiché dohodě
V práci pořád pracuju a když to někomu řeknu, tak si myslí, že je to vtip. Blbí lidi.
V práci jsem byl asi čtyři hodiny a potom jsem se šel raději odreagovat do Tiché dohody.
Ovšem jindy klidný a útulný bar byl tentokrát nacpaný. Plastic people si udělali dýchánek. Já jsem si dal kolu a absint. A jak už to tak bývá, tak při té příležitosti v baru praskly záchodové trubky. No kde k tomu člověk jen tak přijde, vidět Plastic people ve společnosti otylých hovnocucařů, kteří pobíhali po baru s různými hadicemi a motory a opravovali a čerpali. Po práci přišli do baru rozhlásit, že potrubí prasklo díky tomu, že nějaká ženština spláchla do záchodu vložku. Hovnocucáři se podívali na barmanku, ta je však okamžitě odkázala jinam, jelikož ona je prý po přechodu a vložky nikam nesplachuje. A já to taky nebyl, tak nevím, kdo to byl. A jak jsem tak nevěděl, tak jsem si dal cannabis vodku, což má být nějaká marihuanová vodka a byla to docela dobrá vodka, taková s jemnou chutí.
Vyslechl jsem si historku, kterak si Magor Jirous obarvil vlasy na modro, pil slivovici a pivo a kupodivu se nesvlékal. Potom byl u baru jeden pán, který zaplatil dvojku vína, zaskuhral, že je bez peněz, oblékl kabát a řekl :"Nashledanou:", načež se vždy odněkud někdo vynořil, řekl mu:"Neblbni" a objednal mu další víno a dal cigaretu. A ten pán se zase svlékl, sedl si, kouřil a pil a byl spokojený a já se ptal proč je spokojený a on mi říkal:"To ty krásné vzpomínky" a dále byl spokojený. Poté si zase oblékl kabát, zase se loučil, zase mu někdo něco koupil a tak to šlo neustále dokola a když už mu nikdo nic nekoupil, tak přišel k baru a řekl:"Nejlevnější víno a nejlevnější cigarety, prosím" a barman Kuba prozkoumal nápojový lístek a ceny cigaret a vyhověl mu. A já jsem cannabis vodku zapil absintem.
U baru seděla nějaká slečna a já ji fotil a ve spolupráci s barmanem Kubou jsem jí namluvil, že jsem novinář a fotím do českého vydání jednoho španělského časopisu "Chocho" a slečna se ptala, jestli umím tak dobře španělsky a já jsem řekl:"No jistě... chocho peludo, yo borracho" a slečna naštěstí nerozuměla.
A já si dal fernet.
Plastic people začali zpívat koledy, no kde se člověku poštěstí, slyšet je zpívat koledy. Já jsem koledy nezpíval a raději jsem si dal opět absint zase s jinou slečnou.
Prostě jsem si udělal příjemný večer a když jsem odcházel, tak venku mrzlo až praštělo a mně bylo teplo a rozhalen jsem si říkal, jak je dobré pít absint, vodku a fernet. 

18.1.2002 pátek
Kupodivu jsem po včerejším vodkovo-absintovo-fernetovém koktejlu spal velice dobře, ještě lépe jsem se probudil a vůbec - nechám si na základě mých zkušeností s lihem patentovat pilulky ze suchého lihu jako pilulky pro dobrou náladu a zdraví.
Večer jsem zašel opět do Tiché dohody a seděl jsem tam při čaji skoro do půlnoci. Jenže poté se přiřítila kamarádka Sašenky a Skar a začala mi líčit, jak jsou děti milé a hodné a jak bych si měl taky nějaké pořídit. A z toho se mi udělalo strašně špatně, ještě špatněji, než když jsem kdysi vypil zavařovací sklenici absintu na ex a jal jsem se argumentovat, že děti jenom kadí, smrdí a řvou, leč na stranu ženštiny s plodnými myšlenkami se přidala i Sašenka a tak jsem prchnul.Děti kadí, smrdí a řvou
A vůbec, na co takové děti. Tudlenc jsem měl rozhovor s mocným horolezcem a kulturistou Howadoorem, který si taktéž jednu odnož pořídil, nyní pučí odnož druhá a on říkal, že děti jsou fajn a je s nimi legrace a už nedodal, že to není pravda, protože legrace není s nimi, ale z nich, když jim dává jména jako Pafnuc a navíc když mocný Howadoor leze v Himalájích, tak už neleze jak svobodný kamzík, nýbrž jako starostlivý otec a říká si, že by bylo špatné, kdyby v horách zhynul, jelikož už by z toho neměl legraci, jelikož se stal uvědomělým a myslí na děti. Tak to vidíte, děti zkazí i výlet do hor.


19.1.2002 sobota
Vstával jsem převelice brzy, protože dnes mám velký den a jdu hrát hokej, skoro po roce, což bude zajímavé, protože v létě jsem se jenom flákal, na ledě ještě nestál a na kolečkových bruslích to člověku moc nedá, zvláště, když místo pořádné dřiny jen jezdím z kopce a nahoru metrem.
Do Žatce jsem jel vlakem, leč přepadli mě zrádní železničáři s policií a odhalili, že jedu načerno. Začalo veliké vyjednávání a všichni jsme byli ve střehu a nakonec to dopadlo dobře pro všechny, jelikož jsme lidé a ne jakési divoké šelmy a dohodli jsme se tak, že jsou všichni spokojeni. Policie mi dala pokutu 800 peněz, železničáři mi napočítali celou cenu jízdenky a já jsem řekl, že nemám hotovost a předložil jsem neplatnou občanku.
Přes den jsem zhluboka dýchal a občas si udělal dřep či klik a uváženě se prohnul, jelikož před hokejovým zápasem je důležité být ve formě a psychické pohodě a takové rozcvičení tomu napomáhá.
K večeru jsem vtrhnul na led jako uragán. Jako správný uragán jsem se nekoordinovaně točil a budil pozornost lidí okolo. No co bych předstíral. Hrál jsem báječně, jako za starých časů. Těmi starými časy myslím tak pátou třídu základní školy. Jako pozitivum dnešního zápasu je třeba brát to, že jsem nedal ani jeden vlastní gól, že jsme neprohráli a že jsem propašoval na střídačku láhev fernetu, která blahodárně působila na morálku mužstva, decimovanou mou přítomností.
Večer jsem se vrátil do Žatce a zjistil, že mám o tři kilogramy méně, což není úkaz toho, že bych na ledě nechal duši (cca 0.05 kg) a tuk (cca 2.95 kg), ale toho, že jsem tlustý jak dobytek a stačí málo a odhazuji tuk, že kolem mne padají lidé na mastných skvrnách.

20.1.2002 nedělePadámeli z pátého patra, nohu nenecháváme na balkónu patra druhého
Ráno měl autobus 45 minut zpoždění, čímž mě nepotěšil, ale potěšil mě tím, že čundrsleva za 20 peněz vyšla.
Ještě poznámka ke včerejšímu hokeji - dnes se nemůžu ani hýbat, všechno mě strašlivě bolí, ale úplně hrozně. Asi víc, než toho pána, co padal z pátého patra, na balkóně v druhém patru zanechal nohu a v přízemí zjistil, že přežil, leč ho to bolelo. Tak ještě víc, než toho pána mě všechno bolí, zvláště nohy a to obě, ne jenom jedna, jako toho pána.
Celý den ležím a pospávám a nepiji, protože když piji, tak musím chodit na záchod a to mě potom bolí nohy. Tak ležím a mám žízeň.

21.1.2002 pondělí
Ha, Bohouš neunesl mou konstruktivní kritiku jeho pokusu o tvorbu umění či čehokoli nezbytečného a nyní úpí v psychických bolestech, že je zbytečné budižkničemu, nicka, co má špinavé vlasy a kouří na chodbách nad plechovkou s popelem, neunesl, že jako pseudostudent vysoké školy není schopen ani postavit vánoční stromek, jak píše ve svém deníku a jak tak neunesl co je zač, chodí si vybíjet vztek na nebohé ptactvo a metá po ptácích kusy tvrdého pečiva, snažíce se ubohé živočichy ubít. Leč ani toho není schopen a tak je vítaným zpestřením nejen ptáků, ale i turistů, smějících se zoufalé figurce na břehu řeky.
Na hokeji jsem se dověděl spoustu historek o všem možném, ale všechno zase zapomněl, tak dnes žádná historka nebude.
No alespoň něco z dnešního tisku. V Rusku vzlétlo letadlo a na letišti koukají... a letadlo tu nechalo podvozek. No tak co, zavolali do letadla, že nemají podvozek, pilot řekl, že na to kašle a potom v pohodě přistál na jiném letišti. A pak, že prý si v Rusku nevědí rady.
Večer jsem se stavil v Tiché dohodě, ale jen na jednu kolu, asi tak na deset minut, poté jsem zauvažoval, že bych šel na Dušanovy narozeniny oslavenci jen tak kondičně rozbít nos, ale následně jsem si řekl, že si najdu ušlechtilejší koníček a jal jsem si prát ponožky.

22.1.2002 úterýNezdoby mého pokoje
Od půlnoci nespím, je mi mdlo, ba snad i blbě, jakási nemoc na mě vlezla a tak se potácím a vypadám ještě zrůdněji než obvykle. Po pokoji jsem rozvěsil a rozložil spoustu vypraných ponožek, vypadá to jak groteskní vánoční výzdoba. Kromě ponožek mám v pokoji i jiný nepořádek, pravil bych i bordel, ale v noci v rádiu říkali hezké slovo "nezdoby" a tak nebudu říkat, že mám v pokoji svinstvo, nýbrž nezdoby.
V práci mě čeká opět práce a mně je blbě a bude ještě blběji.
Blíží se tradiční akce "Březen, do Mlejna vlezem" a vypadá to na zajímavou účast, jelikož přijede známý plešatý varanofil Burma, pedofil Tarabis, promiskuitní oblbovač dámských přirození a perverza Dax (zrovna včera vyprávěl, jak jakási ženština sbírala mince přirozením a nějaký vtipálek jednu z mincí nažhavil zapalovačem), křehká dívenka z USA Robbie, co pije běžně dvanáct piv a vůbec se to pravděpodobně bude na Mlejně hemžit vzorky úchylek všemožných ražení.
Howadoor ve svých nechutnostech referuje o další masochistické akci, kterou tentokrát nepodnikl sám, ale, aby nevypadal jako trubka pořád jen on, i se svými podivnými kamarády. Jednalo se o padesátikilometrový pochod v zimě a sněhu, zpestřený popíjením v hospodě a ničením plic Tuberyho tyčinkami. Nejvíc mě ale naštval, že mě kdysi přemlouval, abych šel nějaký příšerný pochod, myslím, že to byl přechod Islandu skrze hrůzyplně opuštěné vnitrozemí a když jsem argumentoval mou dobytčí vahou a mrtvolnou fyzičkou, tak Howadoor řekl, že předlouhé pochody chodí i jeho kamarád Kakof, který je údajně líný a tlustý jako já. anketa o příšerné Praze - ani jeden kladný hlas
Jenže nyní jsem Kakofa viděl na fotkách z pochodu a nutno podotknout, že Kakof vůbec není tlustý a také málem na tomto pochodu zhynul, čemuž se Howadoor navíc směje. Dobytek Howadoor. Já naštěstí vím, že mu nesmím nic věřit od doby, kdy mě poslal pro drogy a neřekl, že to drogy jsou. A protože Howadoorovi nevěřím, tak se dožiji vysokého věku.
Taktéž zakončím anketu o Praze. Jak je jasně vidět, to příšerné město nezískalo ani jeden kladný hlas. Já jsem to tušil, já mám na takové věci čuch. To jako když jsem jednou hrál hokej, řítil jsem se k mantinelu ukrutnou rychlostí a nekoukal naň, nýbrž na touš, laicky zvaný "puk"a vtom si tak říkám "A je to v háji, tohle už neubrzdím" a taky že ne, neubrzdil jsem a rozbil si hubu o mantinel. A věděl jsem to dopředu, mám prostě čuch na budoucnost.

23.1.2002 středa
Včera večer jsem se ještě stavil v Tiché dohodě. Prohlédl jsem si fotky, které se snaží Bohouš udat veřejnosti a baží po jejich vystavení v baru. Viděl jsem v životě spoustu něčeho, čemu se nedá říct fotografie, ale to, co mě překvapilo včera, to byl šok.před Bohoušem zavírají i metro, aby tam náhodou nechtěl fotit
Že je Bohouš všeobecně nešikovný a neschopný je známo, ale tentokrát se překonal. Dokázal, aby z toho, čemu on říká fotky, čišel hnus, nechutnost, zoufalství, příšernost a zběsilá nešikovnost, nestvůrnost, zprznění vkusu i nevkusu, obludnost obrovských rozměrů, zdeformování reality i abstrakce, hrozný, odporný, děsný, strašlivý, odpuzující fujtajxl, nesnesitelný, odpudivý výraz a co je nejhorší - vše zastiňovala těžká nuda a vědomí, že takto zbyteční jedincové se zbytečnými projevy aktivity jsou mezi námi.

Prašivá nemoc mě kolí čím dál více a protože jsem kulturní jedinec, sehnal jsem papírové kapesníky. Jak si pozorný čtenář jistě všimne, "sehnal" a ne "koupil". To takhle kapesníkůlačný jedinec vstoupí do obchodu a praví:
"Papírové kapesníky prosím"
A prodavačka je podá a praví:
"Dvě šedesát"
A zákazník vytáhne dvoutisícikorunu.
A prodavačka na to:
"To nemáte menší? To snad nemyslíte vážně, takové peníze po ránu."
A zákazník, tedy já, opět praví:
"Ne, menší nemám, ale můžu ještě zaplatit kartou."
A prodavačka mi podala kapesníky, řekla "nashledanou" a tak jsem kapesníky vzal a odešel.
Tak se musí nakupovat.

Takto optimisticky naladěn hned po ránu vstupuji do metra, leč z tlampače nad námi ozval se příšerný hlas:
"Na trase B skočil člověk do kolejiště, doprava je přerušena."
A všichni byli naštváni, jelikož nechápali, jak může být člověk tak blbý, aby skákal ráno ve špičce, když jezdí nejvíc lidí místo aby si skočil v noci, kdy to až tak vadit nebude.
V práci se dovídám, že kdysi nějaká ženština spáchala sebevraždu tím, že si nechala urazit hlavu zrcátkem projíždějícího metra. Ovšem s tím nejde jen tak souhlasit, pokud to byla ženština, tak je možné, že si chtěla v zrcátku zkontrolovat make up.
Jojo, ženštiny.

24.1.2002 čtvrtek
Včera jsem dotáhl do Tiché dohody Zelího, aby se vyjádřil k Bohoušovým fotkám, jenže ze Zelího nešla dostat kloudná kritiky, jen se fotkám smál a říkal, že by se měl Bohouš kontrolovat. Tak jsem dnes ukázal fotky dalším dvěma lidem, leč opět žádná kritika, jen jeden smích a druhé opět vyjádření nudnosti.Kázání fotografa Bohouše
Rozhovor na téma fotky Bohouš opět psychicky neunesl a snaží se uspět tím, že sděluje čtenářům, jak jsem kdysi k večeři pozřel tři bagety, což s fotkama nesouvisí, avšak na víc se Bohouš nezmohl. Ha, je opět zničen, stejně jako když si dá dvě piva a stěžuje si, že by hrozně rád kopuloval, leč ho žádná ženština nechce. 
A když už jsem u tohoto bodu lidského bytí, musím oznámit, že jsem člověk nevzdělaný, jelikož až do návštěvy Tiché dohody a přednášky tamního barmana jsem nevěděl, jak se dá onanovat pomocí mouchy s utrženými křidélky. Tak.
Mám chřipku a v práci chraptím a kolegyně říká "Nechrapti" , ale není jí to nic platné, protože pořád chraptím, pročež ona mi nezadává tolik úkolů, jelikož po telefonu se mnou není nejen kloudná řeč, nýbrž ani slyšitelná.
Opět navštěvuji lékárnu, která zažila mé trapné vystoupení, když jsem se snažil nakoupit drogy a tentokrát jsem tam přišel a pravil:
"Patnáctkrát Paralen" 
a lékárnice se jen mlčky podívala, jak se asi dívávají psychiatři na pacienty a podala mi patnáct balení těchto pilulek a než jsem šel z práce, tři balení zmizela v mých útrobách.
Tak se teď potím a je mi horko.
Zítra má přijet do Prahy Tarabis, zlákán možností shlédnout fotky pana Bohouše, tak jsem zvědav na novinky z církevní školy, kde Tarabis koná civilní službu.

25.1.2002 pátek
Došla mi SMSka od Tarabise:
"Fuck off Prague, fuck off you."
Z čehož jsem pochopil, že Tarabis dnes nepřijede a po této anglické lekci ho budu muset navštívit, jelikož se mi zdá, že až moc času tráví s pouhou jednou ženštinou, ačkoli jindy se soustředí na kvantitu a vždy se řídil heslem "Coito ergo sum".
Opět jsem zabředl do plánování cesty do západní Afriky a tentokrát jsem se pídil po možnostech levné dopravy do Dakaru a z Akry zpět. A místo rad, kde zakoupit levnou letenku mě různí jedincové častovali radami jako dojet do Dakaru po zemi přes Maroko a Mauretánii, další radil cestu po moři a když jsem jednomu divnému člověku oponoval, že nepojedu po zemi přes Západní Saharu, že bych musel čekat na vojenský transport a tolik času nemám, tak mi řekl, že když nemám čas čekat na transport, že mám zkusit jet do Turecka, poté do Saudské Arábie, dostat se přes Džibuty do Afriky a do Dakaru dojet přes státy pod Saharou.
Už se nikoho na nic nebudu ptát, příště mi doporučí domluvit se s krtkama a zkusit to tunelem, případně s vlaštovkama, když odlétají na jih.Takovíto lidé neznají hotely, civlizační výdobytky, pohodlí, placení za služby a další běžné vybavení a činnosti turistů  světových
Vůbec mám pocit, že jenom lidé z kotlin krajů českých, moravských a slezských jsou schopni cestovat variabilně a nečekaně, protože normální světový turista si zakoupí letenku, zaplatí hotel, případně zakoupí stan a průvodce, ne tak zdejší občanstvo, které se baví o tom, jak se dostat do Mauretánie skoro zadarmo, protože tam místní vozí Pegueoty 405 (to je asi auto) a také se baví o tom, jaké to je v peruánské džungli u řeky Ucayali a já nestačím zírat, protože nevím, kde je Ucayali a mám problémy i s pouhým okrádáním Českých drah při využívání jejich služeb, natož abych se sháněl po informacích, jak jsou agresivní hroši v deltě řeky Gambie, po čemž také jedna dívčina pátrala. Nyní jsem se však zalil mocným sebevědomím, protože jsem si vzpomněl, kterak jsem se na záchodě v Rusku seznámil s jedním Mongolem a domluvil s ním dopravu do hor, zatímco na zastávce autobusu čekali jacísi troubové a na záchodě se s nikým nedomluvili a čekali tak spoustu hodin na autobus.
Už se těším, až se po řece Ucayali a hroších v Gambii někdo bude tázat na Mongola na záchodcích na Sibiři a já s klidem prohlásím, že to je přece jasné a je to tak a tak.

26.1.2002 sobota
Ač se cítím nevinen, nechybělo mnoho a včera večer na mě v Tiché dohodě poslali armádu, školené zamračené teroristy, kované atentátníky, doteď se hrozím dosud nenalezených granátů v mých kapsách, bojím se, že jsem s čajem požil nezměrné dávky zákeřného jedu a zhynu ve velkých bolestech. A určitě se mě na ulicích bude snažit srazit celá kolona aut, kolem životně důležitých orgánů a možná u kolem hlavy mi budou svištět kulky ostřelovačů a můj život se stane bídným přežíváním prchajícího člověka, co se provinil činem strašným, leč nevím jakým. 
Naštěstí sem už nechodí číst tyto zápisky mstitelé (teda aspoň se tak tváří, ač statistiky návštěvnosti ukazují opak) a tak zde budu popisovat nekalé praktiky odvetné akce, dokud budu naživu.
Ale dnes je sobota, užívám si ukájení pocitem, že hyne nemoc, co mě otravovala a zakoupil jsem osm kilogramů brambor a čtyři a půl litru kečupu a doufám, že do výplaty vydržím na nezměněné hmotnosti.
Hubnout nebudu, protože jsem si přečetl, že čím je člověk svalnatější, tím více tuku má. Sice nevím, jestli to není blbost, ale napsal to jakýsi pan Tlapák, co je PaeDr. a CSc. a Petr.
Jsem ohromně svalnatý.
Howadoor mezi svými
Howadoor na svých stránkách spustil ohromné symfonické dílo, hudební koláže neskutečné hloubky a neskutečných barev, neočekávané pasáže a po nich další neočekávané pasáže a tak to jde stále dokola a na konci ohromený posluchač neví, jestli se mu to zdálo, nebo ne a poslechne si to ještě jednou, ale ani poté neví, jestli je něco takového možné...
Howadoor se tímto pravděpodobně zařadil po bok Bacha, Mozarta, Beatles a dalších, kteří tu byli a zůstanou.
Heč, dopisuji si s živoucí legendou hudby všeho lidstva.

27.1.2002 neděle
Požírám množství brambor a zalévám to kečupem, občas ještě sezobnu nějaký ten Paralen Přemýšlím nad tím, kterak zajistit, abych nemusel pořád prát ponožky, zvláště když pračka není k dispozici. Zatím jsem vymyslel systém sypání pracího prášku do bot a ponožek na nohou a hned jsem tento návrh zavrhnul, protože zjišťuji, že vlastním prášek nazelenalé barvy a to tedy ne, abych vypadal jako po předávkování špenátem.
Řídím se heslem "V neděli nic nedělám" a říkám si, jestli by bylo moc blbé nahradit to heslem "Nikdy nic nedělám".

28.1.2002 pondělíPokud pořádně nekouříte, mohou vás za tento prohřešek v zaměstnání stíhat
Opět mě chtějí v práci přestěhovat. Důvod? Jsem nekuřák. A jako nekuřáka, vyděděnce společnosti, zavrženíhodnou figurku a příšerného asociála mi určí jako místo výkonu práce nejspíš nějakou tmavou kobku. Obávám se, že tam budou potkani, což sděluji Zelímu a ten říká, že si na ně mám koupit pistoli. Namítám, že by mě zlynčovali ochránci přírody, leč Zelí odvětil, že ne, že jenom deratizéři, že jim beru práci a tak dospívám k názoru, že se v temné kobce budu bránit kuřákům, potkanům, ochráncům přírody a deratizérům.
Teď naproti sedí kolegyně Andrea, zapaluje si cigaretu od cigarety, funí oblaka dýmu a ptá se mě, jestli ve slově "účast" napsat nad "u" čárku nebo kroužek a jestli má napsat "ynženýr" nebo "inženýr".
A já jdu do kobky, protože nekouřím. Ach jo.

29.1.2002 úterý
Tak si tak projíždím statistiku návštěvnosti stránek za včerejšek a zjišťuji, že sem leze nejen jakási kolegyně či kolega, nýbrž i matka, také jistá barmanka, co říkala, že sem nikdy nepoleze, neustále to tu navštěvuje Rebeca ze Španělska, ač česky nerozumí nic a už vůbec nechápu, co tu dělali lidé z Norska, Finska a Nizozemí.
Na druhou stranu už jsem zjistil, že je možno dostat se sem i ještě podivnějším způsobem, než jen chorobnou zvědavostí.
Tuhle mě na ICQ kontaktoval jakýsi Slovák, že se dostal na moje stránky díky tomu, že do vyhledávače zadal "kačer Donald" a ono to našlo Chochoviny. Podivuhodné.
Je více jak dva týdny před výplatou a já disponuji ohromující částkou 627 peněz, 80 haléřů a pokud si dobře vzpomínám, tak mám ještě kdesi v kapse desetipenězovou minci, co jsem vyšťáral z jednoho nákupního košíku. Ovšem do euforie, kterou jsem nabyl, když jsem se prohraboval peněženkou přišla zpráva, že musím odevzdat 300 peněz na stravenky a sto peněz na jakýsi dárek a vzhledem k tomu, že jsem si neprozřetelně zakoupil noviny a zlevněné žvýkačky (jsou tvrdé a déle vydrží), tak se má finanční hotovost na dva týdny scvrkla na zhruba dvě stovky.
Půjčil jsem si i repráky od kolegyně, která je dosud nepoužila a pravděpodobně je pokládala za osvěžovače zvuku a mou kanceláří se rozléhá nevšední hudba z Howadoorových stránek, takže Andrea jen s kamenným výrazem nenávistně pozoruje repráky a občas zakroutí hlavou. Jistá pražská figurka, fotograf kanálů a podobných děr a nor po poslechu této hudby dokonce napsal:

Howador je fakt hovado. Ta "muzika" je opravdu STRASNA! Nebo spise MENE, nez to. Vlastne to ani nestoji za rec. 

A mně to nevadí, že to všichni odsuzují, nevadí mi dokonce ani to, že je to od Howadoora a opájím se libými zvuky a atmosférou očekávání, kterou skladby člověka zahltí.nenecháms e zaskočit nespolehlivostí místních velbloudů a hurá na cesty

Podzimní Afrika se rýsuje jasněji a jasněji. Několik lidí mi říkalo, že místní dopravou se celá trasa nedá stihnout, leč já nelenil, pohlédl do kalendáře a zjistil, že když si vyberu celou dovolenou, zapojím do toho mrzké Vánoce a nudného Silvestra, tak můžu odírat chodidla po Africe přes 40 dní a to by snad stačit mohlo. A kdyby ne, tak mě několik fotografií inspirovalo k dalšímu dopravnímu prostředku, který mi zkrátí cestu, navíc se budu moci kochat nevšedním pohledem a taky mě nepokoušou velbloudi. Ani bystří čtenáři jistě netuší, že jsem přišel na to, že se dá přenést přes nezajímavá místa na křídle. Na padáku, což je skvělý dopravní prostředek.
Tudlenc jsem měl s Howadoorem diskusi o tom, jeli možné na takovém křídle skočit z letadla, nikoli vzlétnout ze země. Zastával jsem názor, že to možné je, byť Howadoor načrtával příšerné scénáře nebohého člověka visícího na troskách křídla, které se nárazem vzduchu po výskoku z letadla potrhalo a nerozvinulo a nyní se nebohý jedinec řítí k zemi a říká si: "Kdybych já tak Howadoora poslechl."Uletíme horku, choleře, břičnímu typu, hepatitidě A, hepatitidě B, žluté zimnici, vzteklině, malárii a jiným místním obyvatelů,
Zajisté by tento jedinec svou větu bohatě rozvil, leč již nemá čas.
Vrtalo mi hlavou, jestli má Howadoor pravdu a tak jsem zavolal pár lidem, co skáčí i létají a bylo mi sděleno, že to ještě nikdo z nich nezkusil, ale že mi rádi zapůjčí výbavu, když to zkusím já. No tak uvidím, každopádně si musím pořídit pořádné boty na dopad, kdyby se padák skutečně neotevřel.

30.1.2002 středa
Ano, já vím, že zase bude někdo nešťastný a bude trapně sžíravě poukazovat na to, že pořád jenom pomlouvám a nechválím, ale já musím.
Dnes Andreu, mou kolegyni. Kolegyně se sice nepomlouvají, ovšem její bombardování dotazy je příšerné, zvláště, když jsou to dotazy:
"Jak se píše slovo ´fax´?"
"Mám napsat ´křídový papír´ s jakým i/y?"
a podobně.

Po chvíli začne skučet:
"Ach ne, to snad ne, jak jsou ti lidi blbí. Já jsem napsala dopis, poslala ho všem a každej mi teď volá, že ho nechápe!"

Nebo skučí:
"Já si s každým dopisem dávám tak záležet a šéfová mi to vždycky vrátí a zaškrtá mi spoustu chyb, to je hrozné."

Když doskučí, tak se mě zeptá, jestli tiskárny s invalidním zaměstnancem počítají k tisku DPH 5% nebo 22%. Odvětím, že nevím, nejsem účetní a je mi to jedno a ona se tedy alespoň zeptá, jestli se píše invalida s měkkým či tvrdým i/y.

Moje kolegyně Andrea má velká prsa. To je pozitivum, aby zase někdo neříkal, že nechválím.
Andrea má také vykouřený a vychlastaný hlas. A tak její často velice tupé otázky zní asi takto:
"Chrrr, chrrr, kch, kch... oni mi napsali... chrrr, chrrr, kch kch... že mi posílají PC ....chrrr chrrr kch kch ech... a přitom já jsem si objednala počítač. Chrrr chrrr kch kch ekch."

A když rozbalí krabici, tak dí:
"Chrrrr chrrr kch kch... oni jsou fakt blbí... chrrr chrrr kch kch... oni napsali, že poslali PC a přitom je to počítač. Chrrr chrrrrr kch kch."
Tři králové
Ovšem lidové jsou různá individua a jen tak namátkou jsou schopni tohoto (z denního tisku):

Čtyři žáci základní školy ubili staříka holí.
Řidič zavražděn kulečníkovou koulí.
200 tisíc Američanů už podepsalo petici proti kojení. Žena, která dá dítěti prs, se při tom podle nich sexuálně ukojuje.
Tříletý chlapec se oběsil - šestiletá kamarádka objevila malého chlapce visícího na stromě. 
Tříměsíční dítě neprodala, tak ho opustila - krkavčí matka se snažila prodat malého syna lesbickému páru. 
Sex až za hrob - byla už pět týdnů po smrti. Nekrofil si ji ale neomylně našel, vyhrabal z hrobu a znásilnil.
Dva se oběsili a třetí skočil z osmého patra. Cizí zavinění policie vyloučila. 
Expolicista: úchyl a kuřák trávy 
Zlého vnuka přizabil sekerou 
Takový dobytek! Znásilňoval telata 
A já má hlad a nemám peníze.

Co z toho všeho plyne? No co... lidi se mlátí, spousta Američanů jsou kreténi, sex nezná hranic a já mám hlad a nemám peníze.

31.1.2002 čtvrtek
Jsem hrozně přežraný. Vyfasoval jsem stravenky, takže hrozba víkendu s hladem vystřídala hrozba přežrání. Pro začátek jsem zakoupil 3 kuřata, každé má kilo a čtvrt a nemají zobáček.
Jedno kuře jsem uvařil a pozřel. K tomu jsem pozřel kilogram brambor a teď ležím a přemýšlím, co bych pozřel ještě.anketa o dětech
Nevymyslel jsem další pozření, ale vymyslel jsem, že mou báječnou anketu o dětech umístím na internetové stránky jako Žena, Žena - in, Dáma a podobně. A když už, tak do oddělení jako "Naše miminka" a "Povídání o miminkách" a podobně. Načež jsem tak učinil. Odezvy na sebe nenechaly dlouho čekat, byť z několika těchto pitomých správce anketu okamžitě odstranil.

na ukázku některé dopisy, co mi přišly:

"Co to tady provadis za anketu, byla jsem v tezkym soku kdyz na strankach Zeny-in v rubrice tehotenstvi - povidani vo miminkach jsem te po dlouhy dobe uvidela" atd atd... a tak jsem se dověděl, že známá, co o ní rok nevím je těhule, to znamená, že má velké břicho. 

Další ohlas:

"Jsi bezcharakterní idiot, až někdy porodíš dítě, tak potom si dělej ankety!"

Tak to je špatné, to už asi nebudu moci dělat ankety, když budu čekat na to, až porodím.

Další:

"Nevím, proč máš na děti tak špatný názor. Neškrtilo tě nějaké pupeční šňůrou?"

To je fajn, tenhle vzkaz se mi líbil, jelikož si představuji akční scénku, když mě půlmetrový vyvrhel (od slova vrhnout - porodit) škrtí pupeční šňůrou a řve "Máma, táta, ham..." jak už to malí vyvrhelové říkají.

Večer jsem zapnul televizi a dobrou půlhodinu jsem se kroutil v křečích smíchu a tryskal jsem slzy pobavení. V bedně totiž probíhala diskuse pošahaných feministek s nějakým dřevorubcem, či kdo to byl. Já věděl, že feminismus je něco, co si kromě pohrdání zaslouží snad jenom chlapské a šovinistické odplivnutí, ale tentokrát to překročilo všechny meze a zvlášť mě bavila jedna hysterická hnusná feministka s neskutečně nepříjemným hlasem a kupou obludných argumentů. Dokonce to byla autorka nějaké spisoviny, kterou nazývala knihou, ba jako o bibli o ní místy mluvila a když se ukázalo, že v knize napsala jen další ze svých dementních názorů, tak začala skřehotat, že to tak nemyslela a kniha je napsána v nadsázce, ba nakonec že je to snad i humoristická kniha.
Již poněkolikáté chci sepisovat testament, leč tentokráte zřejmě najisto, neboť termín mé popravy pochodem v nelidských podmínkách s nelidmi Howadoorem a jeho kamarádem Vitáskem.
Čtrnáctého dne tohoto měsíce se vydávám po vzoru dobyvatelů polárních končin zdolat obrovité pohoří plné sněhu a roztodivných zimních nástrah, jako například lavin.


zpět na hlavní stranu

WebZdarma.cz