Leden 2005


1.1. 2005 sobota
Téměř vodorovné střešní okno mám asi metr nad hlavou, když spím. Využil toho jakýsi pitomec, který si pořídil monstrózní prskavku a tu vystřelil na mé okno. Poulím oči, rachejtle poskakuje na okně, prská červeně, řachá a hází sebou po celém okně. 

2.1. 2005 neděle
Spolubydlící Arnošt sedí u televize a popíjí pivo. Tváří se smutně. Mně je veselo a směji se jeho přítelkyni, která slavila Nový rok, pročež leží v nemocnici a hýčká si své 4,5 promile.

3.1. 2005 pondělí
Za deset dnů opustím mého milého chlebodárce a vrhnu se vstříc ...e ...e ... vrhnu se vstříc, ale ještě nevím čemu. Koncem ledna či v únoru bych měl odletět do Irska. Zřejmě. Na týden. Možná na dva. Spíše na měsíc. A nejlépe asi tak na rok.
Pravil jsem to mé známé, která již v Irsku pobývá. Známá se dlouho smála a poté pravila, že jsem pěkný blbec, že takového blbce neviděla a asi už neuvidí. Že prý kam se hrnu, když nic neumím a nikde se nedomluvím. Že prý nemám kde bydlet, práci nemám a nic nevím.
Nu, něco pravdy na tom bude. Tedy... v podstatě je to všechno pravda. Trpké zjištění.

4.1. 2005 úterý
Jen krátká poznámka k hokeji.
Máme pana kapitána, který když fauluje soupeře, psychicky se hroutí a počne se omlouvat. Nejdříve se omlouvá všem na střídačce, že hrozně oslabil tým, jak musíme trpět, když hrajeme v oslabení a že už to nikdy neudělá. Následně se kaje v šatně, úpí cosi o osobním selhání, vině a trestu, sebemrskání a znovuzrození. 
A aby toho nebylo málo, druhý den nelení a k všeobecné zábavě iniciativně vyhledá oficiální webové stránky soupeře, na kterých se opět omlouvá a slibuje, že to již nikdy neudělá, že se stydí a zasloužil by si potrestání.

Na dnešním tréninku jsem kohosi zahákoval, aby nejel sám na bránu. Chvíli poté přijel pan kapitán a otcovským hlasem pravil: 

"Proč jsi ho hákoval? Co jsi tím dosáhnul? Vždyť je to nesportovní!"

No nic, příště již budu hráti čestně a sportovně. A nic nebudu zlehčovat. Nicméně... je to ale úchyl, že?


5.1. 2005 středa
Odjel jsem do Žatce. Zrušit si živnostenský list, jelikož práce načerno je výnosnější. 

Na živnostenském odboru místního úřadu:

Klepy klepy (klepu na dveře).

Vcházím.

"Co tady děláte? Nevidíte, že tu mám lidi? ", skřehotá obstarožní ženština za přepážkou.

Polykám poznámku o tom, že skrze dřevené dveře jsem to opravdu neviděl.
Čtvrt hodiny se nic neděje, vychází rudý pán, cosi mumlá skrze skřípající zuby.
Podruhé vcházím.

"Dobrý den, chtěl bych si zrušit živnostenský list."

"Hm, tak mi to dejte.", praví ženština otočená ke mně zády, šťourajíce se v květináči.

"E? Prosím?"

"No formulář žádosti, potvrzení od finančního úřadu a stopadesát korun!", zvyšuje opět hlas a otáčí hlavu přes rameno.

"Když jsem sem volal, říkala jste, že nic nepotřebuji a vyřídíte to na počkání!"

"Kdybyste všechno měl, tak to na počkání je."

Vycházím rudý a mumlám si skrze skřípající zuby.
Jdu tedy na finanční úřad, vše stihnu, jsou teprve dvě hodiny po poledni. Potvrzení o bezdlužnosti prý vyřídí na počkání.

Klepy klepy (klepu na dveře).

Vcházím.

"Dobrý den, potřeboval bych potvrzení o bezdlužnosti."

"Jistě. Vyplňte žádost a nechte ji tu."

"Já bych to potřeboval na počkání."

"Tak to nepůjde."

"E? Je přece úřední den a na počkání vše zařídíte."

"Víte, kolegyně si někam odskočila... a dneska už nepřijde. Zkuste to třeba příští týden."

Bít, bít, bít.

 

6.1. 2005 čtvrtek
Mám žaludeční divnosti. Zítra jedu na výlet s panem Bártem, známým to individuem. Ano, to je ten člověk, co například ukousnul králíkovi hlavu.

7.1. 2005 pátek
Jedu v mezinárodním vlaku kategorie EC. Všichni kolem se tváří značně důležitě, čtou si burzovní noviny, mačkají drahé mobilní telefony a rovnají si uzly na kravatě. Jedu s kolegou Bartolomějem do skal. Kravatu si nerovnáme, jelikož jsme oděni v hnědozelené hadry, jak už my lesní chodci býváváme.
Pan Bárt se po vzoru ostatních cestujících také chápe burzovních novin v anglickém a německém jazyce, noviny pečlivě skládá a vkládá do batohu řka, že na podpal se budou hodit. V Děčíně přestupujeme do osobního vláčku plného vesničanů. Pan Bárt prstem na zamlžené okno napsal slovo "VŮL" a od slova čmárá šipky směrem k různým cestujícím. Bohužel si toho nikdo nevšiml a nepotěšil tak Bárta fyzickou inzultací.
Poté se ještě snažil zapůsobit na mongoloidně vypadající cestující intelektuálním rozhovorem:
"Slečno, již vystupujete?"
"Ano, již vystupuji - zde je totiž konečná."

Povzbuzen tím, že dokázal navázat rozhovor s osobou opačného pohlaví se pan Bárt řítí do nejbližší hospody.

Starý mlýn u Jetřichovic
Starý mlýn u Jetřichovic


Z hospody jdeme potisící přes Filipov na Svinské doly, přes Svinské doly do Srbské Kamenice, přejdeme kopec a spíme nad Dolským mlýnem. Svítím si na cestu novou čelovkou. Také svítím Bártovi do očí, což on nese s komickou nelibostí.
Zalézám do spacáku, zatímco Bárt rozdělává oheň, jelikož oheň je prý nejlepší přítel správného muže. Poté i Bárt uléhá do svého na mnoha místech propáleného spacího pytle.

8.1. 2005 sobota
"Jááááááááá s píííísničkou jdu jáááko ptáááček!", prozpěvuje si Bárt a klopýtá po mokrých kládách. Jdeme do Jetřichovic a kolem vyhlídek k Tokání. Míjíme přibližně milion dětí, milion německých turistů, milion českých turistů a tři psy. V hospodě na Tokání si Bárt dává pivo a už jdeme dál. Obloha je modrá, fouká teplý vítr, všude spousty turistů. Slézáme ze značených cest a přes Hřebcový důl jdeme do kopce na Kyjov. Již je tma, zalézáme do hospody a díváme se na obsluhu, kterak hraje Člověče nezlob se. Objednávám guláš, leč nemluvím německy a tak mi není vyhověno. Svině.
Spíme pod převisem vedle říčky Křinice. Bárt opět zakládá oheň a kouří trubičky naplněné tabákem. Jsem líný vylézat ze spacáku, jinak bych mu vysvětlil, že čicháním tabákového kouře nejsem nijak nadšen.

Vysoká Lípa
Vysoká Lípa



9.1. 2005 neděle
Bárt hned po ránu opět kouří, ale tentokrát jsem již čiperný a tak mu pomocí klacků a kamenů objasňuji škodlivost kouření. Několikrát trefený Bárt prchá do lesa.
Po chvíli se vrací s lahví plnou pramenité vody a vychvaluje, že nabral vodu čistou a chutnou, že i srnku z ní viděl pít. Když nacházím ve vodě značné množství chlupů, Bárt se přiznává, že srnka pije z potoka v neměnné pozici už zhruba tři dny.


Srnka u Křinice

 


Krásnými stržemi mimo turistických tras pomalu lezeme na sever, přelézáme kmeny, boříme se podmáčeným mechem a jehličím, jinde zase absolvujeme zkratku volným pádem. Bárt je nadšený a křičí cosi o dobrodružství a panenské přírodě. Já nadšený nejsem a povídám Bártovi, že je opravdový pitomec a že příště trasu plánuji já.
Dolézáme do Vlčí Hory, jelikož je tam hospoda. Bártovi bohužel zachutnalo pivo a loká jak prokoplý.
"Nestíhám pít!", naříká Bárt po čtvrtém pivu, když je jasné, že musíme na vlak.
Bárt nestíhá, pročež si nechává natočit několik litrů piva do plastu.
"Děkuji Vám slečno převelice!", podbízivě se usmívá opilý Bárt na stařenu za výčepem.
"Ó, za tu slečnu Vám děkuji, mladý pane, ale já už mám třináctiletou vnučku.", rdí se ženština.
"Však to nevadí, vnučka, to je vlastně jako dcera. A dcera - to je vlastně jako sestra. Když to shrnu, jste okouzlující slečna se třináctiletou sestrou!"

Kopu Bárta pod stolem do holeně a platím.

Cestou na nádraží si Bárt radostně kličkuje skrze rozmáčená pole a pastviny a zvesela si prozpěvuje svérázně upravené árie z Prodané nevěsty.


Západ slunce nad Hřebcovým dolem


V prvním vlaku si to opilé stvoření odhaluje spodní vrstvy oblečení, čímž přivádí k slzení slečnu studentku, jež s námi sdílí oddělení. Následně přistupuje další studentka a nenápadně se ovívá sešity. Zatímco na sebe obě děvčata významně pomrkávají, Bárt popíjí pivo z PET lahve a vypráví historky o prohlížení porna, jak podplácel ve škole a podobné nechutnosti.

V Mladé Boleslavi přestupujeme do dalšího vlaku. Bárt se ani neusadil a k pobavení celého vagónu počal opilecky obtěžovat další studentku. Tentokráte šlo o studentku japonštiny.
Odskočil jsem si na WC. Když jsem se vracel, sledovali mě všichni s nesmírným obdivem. Pan Bárt totiž využil mé nepřítomnosti a studentce japonštiny mě vylíčil jako známého japanologa, profesora na univerzitě. Po zbytek cesty jsem tak v potu tváře vyluzoval zvuky, které považuji za asijské a vedl naučné monology o genetických dispozicích koi kaprů v souvislosti s narůžovělými skvrnami na jejich tělech. Když mi došla fantazie o skvrnách, počal jsem řečnit o podivuhodném japonském nářečí pod horou Fudžijama. Při této poznámce ovšem studentka projevila zájem a tak jsem si raději honem vymyslel posvátné japonské pahorky Suzukijama, Kawasakijama a Yamahajama.
Bárt ještě ohromil cestující prohlášením, že japonsky umí říct Hirošima a samuraj a poté usnul, pročež začal strašně chrápat.
Do Vysočan jsme dojeli v noci. Bárt se vypotácel z vlaku a zmizel ve tmě.

10.1. 2005 pondělí
SMSka od otce:
"Koukám na televizi na pořad o úrazech. Dávej na sebe pozor, ať se ti nic nestane. Fakt nedělej žádné blbosti, když vidím, co se můžeš stát, jímá mě hrůza."

Odepsal jsem:
"Bez obav, já na sebe dávám vždycky pozor. Například teď jsem ve skalách. Mimochodem - to bys nevěřil, jak to na těch mokrých a zledovatělých skalách s batohem na zádech klouže."

Otec:
"Zabiju tě!!!!!"

11.1. 2005 úterý
Zvoní telefon.

"Nu?", hlásím se.
"Cos zase provedl, zatraceně?"
"E... co prosím? Kdo volá?"
"Tady tvoje matka! Vlastní!"
"Hm. Ahoj."
"Cos provedl?"
"Co bych měl provádět, o ničem nevím."
"Teď tu byli policajti. Hledali tě a že prý máš velký, opravdu velký průser!"
"O ničem nevím, asi to bude ten půlmilion, co dlužím."
"Opravdu? Jen ten půlmilion? Vypadalo to, že jsou fakt naštvaní."
"Jejich věc. Jinak snad nemám žádný problém. To ukradené policejní auto už je taky vyřízené."
"Jestli mi sem vlezou exekutoři, tak si mě nepřej!"
"Nepřeju."

Pípí píp píp píp píp...

12.1. 2005 - 13.1. 2005 ztráta dat

14.1. 2005 pátek
Končím v práci a jestli budu Chochoviny aktualizovat ještě nevím. Jestli ano, tak rozhodně podstatně méně častěji, než dosud.

A vy mi taky můžete...

15.1. 2005 sobota
Pilně cvičím, například se škrábu za uchem a činím i jiná protahovací cvičení. Večer jest totiž hokejový zápas a hodlám opět předvésti fanouškům, kdo je mistrem v zacházení s hokejovou holí, kdo vládne elegantním bruslením a přehledem ve hře.

Když jsem v polovině druhé třetiny letěl obličejem a kolenem proti mantinelu, vypadalo to nadmíru zábavně. Zábavné to připadalo zřejmě i spoluhráči Honzíkovi, který se ke mně otcovsky sklonil a pravil: "Nečti ty reklamy tak zblízka, zkazíš si zrak!"

Nikterak zábavné mi to nepřipadalo zhruba o hodinu později na chirurgii, když mi pak doktor povídal cosi o utržení úponu vastus medialis quadricepsu a přidal zábavnou historku o několika týdnech léčení. V lepším případě. V horším případě by následovala společenská hra na doktory, která by však neměla nic společného s erotickými hrátkami, nýbrž se skalpely a několika měsíci klidu.
 

GS - Projekt


16.1. 2005 neděle
Noha zafixovaná od rozkroku až ke kotníku bez možnosti ohybu skýtá mnoho zábavy.
Nechal jsem se odvézt do kina, bych vstřebal něco kultury a například mohl psát sexy ženštinám prstem na záda intelektuální texty, když už nepíši ani pohledy (výjimkou je ten dopis z Asie mé matce, který jsem napsal na stroji, podepsal se jako diplomat a žádal o zaslání seznamu mých zvláštních fyzických poznávacích znaků kvůli identifikaci - to vám byla legrace).
V kině jsem sledoval film o jakémsi krotiteli slonů, také nějaké víno se tam pilo a tak podobně. Když už běžely závěrečné titulky, vymrštil jsem se ze sedadla a chtěl odejít. Jaksi jsem však zapomněl na zafixovanou nohu a pro diváky nesmírně atraktivním způsobem jsem po hlavě letěl ze schodů dolů. Když jsem dopadal na poslední schod, v kině rozsvítili.
Dle následných ohlasů jsem předvedl lepší scénku, nežli byla smrt hlavního hrdiny.

17.1. 2005 pondělí
"A tohle vás bolí?", kroutí mi doktorka nohou.
"Uááááááááááááá!"
"A toto?"
"Jau jau jau jau!"
"A tohle?"
"Ááááááá!"
"Hm, zajímavé. Na kontrolu se stavte tak za týden. Beztak je to jenom formalita, pár týdnů s tím nehnete."
"Uááááááááááááááá!"
"Ach promiňte, kopla jsem vás omylem."

18.1. 2005 úterý
Ještě včera jsem zajel do Žatce na úřad. Pročež jsem nyní nezaměstnaný, takzvaně v evidenci.
Na úřadě byla spousta cikánů a sem tam i nějací lidí. Lidí koukali do země, nemluvili a čekali. Cikáni se halasně zdravili, všichni se znali, povykovali a nadávali.

Z Úřadu práce mě poslali na Městský úřad pro potvrzení o zrušení živnostenského listu.

19.1. 2005 středa
Z Městského úřadu mě poslali pro jiné potvrzení na Finanční úřad.

20.1. 2005 čtvrtek
Z Finančního úřadu jsem se dobelhal na Městský úřad, z něj na Úřad práce. Z Úřadu práce mě poslali do pojišťovny. Z pojišťovny mě poslali na Úřad práce. Nejraději bych byl, kdyby mě už poslali do prdele.

21.1. 2005 pátek
Pokud si, vážení čtenářové, budete chtít zprasit koleno, počítejte s jistými omezeními. Například měnit polohu při sexuálních hrátkách je věc veskrze nemožná. Pokud se o to budete pokoušet, jediným výsledkem bude groteskní škubání tělem k pobavení partnera, partnerky a voyeurů.

22.1. 2005 sobota
Internet  Žatci? To se maže na chleba? Pije se to? Strká se to někam? Ne? Tak v tom případě internet nevedeme.

Než-li odletím na dovolenou do Irska, měl jsem v úmyslu se v Žatci zhruba na měsíc připojit na internet. Levně, rychle. Nelze.

"Dobrý den, tady Chocho. Potřeboval bych připojit na internet. Na měsíc a pokud možno co nejdříve."
"Hm. Zaplatíte dva tisíce jako manipulační poplatek. A potom vám někdy bude fungovat internet. Rychlost? No... tu vám negarantujeme. Občas to taky padá. Prostě to moc nefunguje."

"Dobrý den, tady Chocho. Potřeboval bych připojit na internet. Na měsíc a pokud možno co nejdříve."
"Víte, zrovna ve vaší ulici to neděláme."

"Dobrý den, tady Chocho. Potřeboval bych připojit na internet. Na měsíc a pokud možno co nejdříve."
"Ano, zajisté, zařídíme, vyřídíme. V podstatě na počkání. Za dva týdny se na to podíváme. Manipulační poplatek, aktivační poplatek, smlouva alespoň na půl roku..."

23.1. 2005 neděle
Stěhuji se z podnájmu. V praxi to vypadá tak, že prohlašuji drtivou většinu mého majetku za nepotřebnou a přemisťuji ji do kontejnerů. Zbytek ukládám do krabic od banánů. Mimochodem - konečně jsem našel bílé podvazky. Docela pozdě. Poslední tři roky jsem nosil černé. Dlužno dodat, že po třech letech nošení bez vyprání vypadají poněkud nevábně. Měl by li  nějaký fetišista zájem, ať mi dá vědět. K tomu ještě mohu nabídnout sex s koněm, který mi pan Howadoor zdarma a nezištně vypálil na CD s jakýmsi kradeným softwarem.
Naopak jsem opět nenašel rodný list, třetí občanský průkaz ani tu falešnou roční jízdenku na tramvaje.

24.1. 2005 pondělí
Opět u doktorky.
"Bolí?"
"Jauvajs."
"A tady?"
"Jau jau jau."
"Tady?"
"Ou ou ou."
"Kontrola za týden."
"Jau jau jau!"
"Už raději jděte."

25.1. 2005 úterý
Nepovedlo se vám dítě? Je postižené? Je z něj ošklivý alkoholik? Nezoufejte a přihlaste dítko na hokej. Pan Blechoun, mé pravé křídlo, jest dokladem, že každý najde svého uplatnění.

26.1. 2005 středa - 31.1. 2005 pondělí
Žiji klasický život nezaměstnaného. Žeru a nic nedělám. Ovšem žeru tak, že by přede  mnou i Saehrímni s hrůzou utekl.


Někteří čtenáři mě obviňují, že záměrně zveřejňuji pana Blechouna v nechutných situacích, místo abych ho zobrazil jako lítou hokejovou šelmu. Bohužel. I na ledě vypadá pan Blechoun jako poněkud méně oduševnělá hokejová šelma..

 

 

 

 

 

 

 

 

 


zpět na hlavní stranu