Leden 2006

1.1. 2006 neděle
Ráno jsem se nechal přemluvit a došli jsme pro piva. Dělávám to z dobré vůle, aby ostatní nestrádali. Pan Marek  rozhodně nestrádal, v poledne dopíjel šesté pivo a následoval další nákup.
Když se počet průběžně zakoupených piv vyšplhal přes osmdesát, rozhodli jsme se opít v hospodě, což jsme i neprodleně učinili.
Pokud si pamatuji, usínal jsem na gauči v sedě, intelektuálně se opíraje o rameno jakési slečny, která měla pro alkohol evidentně pochopení, jelikož mě za to ani nebila. Pan Marek ještě projevil kameramanské choutky a natáčel pohyby dvojice, která usínala na podlaze u televize.
Nový rok tedy začal nadějně.

2.1. 2006 pondělí
Alkohol došel, ovšem pan Marek si vzpomněl na svého známého, který bydlí nedaleko Dublinu, momentálně není v Irsku a který má v pokoji 52% pálenku. Výpravy jsem se již nezúčastnil.Oddělil jsem se od slovenských spolupijících a odjel do domu.

Mezi Irskem a Anglií. To dole je moře, to nad mořem jsou mraky a to nad mraky jsou šmouhy na zahnojeném okénku Airbusu A320.

3.1. 2006 úterý
No dobrá, opil jsem se i dnes. Ale jen decentně. Ne jako pan Marek, který si poté na ulici nebyl ani schopen zavázat tkaničky a tak zatímco se potácivě snažil udržet rovnováhu, u každé nohy mu klečela jedna ze slovenských ženštin a tkaničky zavazovala. Kolem se zastavovali opilí Irové, vrhali na pana Marka závistivé pohledy jako na majitele harému, zatímco pan Marek vykřikoval "Hepy ňů jír".

4.1. 2006 středa
Jeden z polských kolegů stále slaví příchod nového roku a to láskou k barvám. Zejména k fialové, modré, zelené a směsi černé a žluté. Těmito barvami byl obdařen v průběhu silvestrovské noci nejprve na diskotéce, kde byl zmlácen Iry a poté v hostelu, kde ho zmlátili Rusové. Může být rád, že nepotkal i občany jiných národností, jelikož Poláci jsou zde v Irsku oblíbeni přibližně jako drát v oku, stržený nehet a svrab dohromady. 

5.1. 2006 čtvrtek
Chopil jsem se počítače, ošklivě na něj zakřičel a zformátoval jej. Poté jsem ho opět resuscitoval a hle… najednou si rozumí s kabelem, který chrlí kýble internetových moudrostí. Mám tedy internet přímo u nosu. Problémem je snad jen cosi, co se nazývá rychlost připojení. Já nedisponuji rychlostí, nýbrž pomalostí a tak můžu zapomenout na stahování prasáckých obrázků, pročež jsem znechucen a dál odkázán na kalendář s polonahými ženštinami, který jsem uzmul v čínské restauraci.

6.1. 2006 pátek
Přihlásil jsem se do hodin anglického jazyka, jelikož mi přijde intelektuála nehodné, bych se stále nedokázal domluvit ani v základních situacích. Ještě blbější mi přijde, že mě hodlají v robotě povýšit, což kvituji s povděkem, ovšem s povděkem tichým, jelikož anglicky neumím vlastně ani poděkovat. 

7.1. 2006 sobota
Po skvostné zelné polévce, kterou jsem snědl slovenským kuchařkám na Silvestra, jsem se dnes vetřel na jistou československou akci a pro změnu snědl dva kýble guláše. Snědl bych i více, ale více už nebylo. Navíc mi přišlo líto jednoho pána, který smutně hleděl do prázdného hrnce, poté na mne, poté opět do hrnce, opět na mne a na konec smutně pravil, že minulý týden byla ta samá akce, to samé osazenstvo a guláše zbylo ještě druhý den na oběd.
Jen tak mimochodem, kdybyste věděli o nějaké další párty někde v Irsku, dejte mi vědět, rád přijdu. Mohu účastníky i pobavit historkou, kterak mě praštil krokodýl do koulí, to zaručeně vždycky všechny potěší, zejména pokud je přítomno i několik feministek. 

8.1. 2006 neděle
Jest tu v Irsku vcelku nuda. V robotě je klid, po Vánocích pracuji jen osm hodin denně, z toho jsou tři hodiny přestávka, hodina dodatečná přestávka, hodinu se diskutuje s kolegy o ničem, hodinu se nadává na všechno možné a o hodinu dříve nás propustí šéf.

Black Valley (Černý olej), Irsko

9.1. 2006 pondělí
Byl jsem v hospodě s panem Filosofem a jeho manželkou. Pan Filosof jest Čech, který studuje na Trinity (místní univerzita) a má 70 kilo, pročež se rozhodl hrát za univerzitu ragby. Jeho manželka zde v Irsku nestuduje, nýbrž pracuje, aby oba uživila. Krásný vztah, především se mi líbí ekonomické zabezpečení. Líbí se i panu Filosofovi, jeho manželce poněkud méně.
S panem Filosofem občas zajdeme na několik piv a intelektuálně diskutujeme, jak to už filosofové a samozřejmě i já děláváme.
Dnes jsme diskutovali i zajíci, želvě, relativitě času, Patočkovcích a poté se manželka pana Filosofa podívala na svého muže, pravila „Ty už máš dost, dobumbej a jdeme“ a šli.
A já také. 

10.1. 2006 úterý
Dnes jsem zvodnatěl. Dopoledne jsem si zašel zaplavat, jelikož voda nadnáší mé objemné tělo a zejména můj obří břuch a to já mám rád.
Když jsem se v noci na bicyklu vracel z práce, zvodnatěl jsem podruhé. Nyní již vím, že bych si měl bicykl pořídit blatníky, že vlněná čepice není do deště to pravé, že malou tsunami dokáže způsobit autobus projíždějící v těsné blízkosti cyklisty a že horší je jen lézt na Batutumongu v období dešťů.
Když jsem přijel do domu, byla ze mne už jen velká vodnatá koule a po podlaze jsem za sebou nechával mokrou stopu jak obrovský slimák.

11.1. 2006 středa
Šéf: "Který idiot odeslal píemsí eskjů dneska ráno?"
Já: "Ehm."
Šéf: "Pitomče! Četl jsi vůbec někdy váhové a vyvažovací instrukce na sedmčtyřisedm efko?"
Já: "Instrukce?"
Šéf: "Umíš číst?"
Já (hrdě): "Ano."
Šéf: "Anglicky?"
Já: "Ne."

Ač pracuji na dublinském letišti přes půl roku, anglicky neumím o nic víc, než když jsem nastoupil. Ostatně, veškerá angličtina, se kterou jsem v kontaktu, vypadá zhruba takto:

"Fuk dys fukin eskjů píemsí uan ou ou tů ou fór autsajd. Den fuk dys fukin stuf from d fukin rak tu d fukin ej kej ejč or ej kej í."

Překlad:

"Odvez SQ paletu PMC 100204 ven. Poté vlož tovar z konstrukce do kontejneru AKH nebo AKE."

Oxford pravděpodobně ještě na mé studium nějaký ten čas posečká.
 

12.1. 2006 čtvrtek
Několik kolegů přecházelo na jiné oddělení letiště, pročež spáchali kulturní posezení při intimním osvětlení, tklivých tónech kytar a flaut. Jelikož se však na kulturní posezení vetřel i polský kolega Potkan, tklivé flauty se nekonaly.
Kolega Potkan (167cm, 57kg) jest nevyzrálý pubertální výrostek, který všude vykřikuje své teze inspirované svým idolem, panem Adolfem Hitlerem.
Bylo osm hodin večer, když se pan Potkan ožral jako hovado směsí vodky a piva. O půl deváté počal tančit na stole a vykřikovat cosi o souloži. Odbila devátá a Potkan, podpírán z jedné strany nejvyšším šéfem a z strany druhé druhým nejvyšším šéfem, přešel z angličtiny do polštiny. V deset se bohužel probral natolik, že počal chytat za pozadí kolegyni zvanou Brontosaurus, která je o dvacet centimetrů a čtyřicet kilo obrovštější, než-li pan Potkan. V deset deset Potkan stále visí na zadnici Brontosaura, která se chichotá a pobíhá po restauraci s Potkanem třepotajícím se jako malý batoh na jejích polostažených kalhotách.
O půl jedenácté pan Potkan počíná vybíhat před restauraci, mává dětskými pěstičkami a dožaduje se po všech přítomných pěstního souboje. Vyhazovači umisťují pana Potkana na toaletu a doporučují setrvat.
Za pět minut půlnoc se z toalety odpočinutý a relativně svěží pan Potkan dostavil doprostřed tanečního parketu a za zvuků techna tančí pantomimicky valčík s imaginární partnerkou.
O půlnoci se pan Potkan odmlčí, cosi polsky zašeptá a následně se poblije.

13.1. 2006 pátek
V práci je mrtvý klid, sevřené rty, zpocené a rudé tváře. To po včerejším kulturním dýchánku je všem nehorázně zle, ba i blbě. Slabší jedinci odcházejí každých několik minut na toaletu, kde se oddávají slastnému vyprazdňování z obou konců alkoholem poničených těl.
Mně je vcelku dobře, pouze stále nemohu dostat z pravého ucha pivo, které mi tam včera zvesela nalil kolega.

14.1. 2006 sobota
Kolega Potkan je poslední, kdo ještě nerozdýchal dva dny starou zábavu. Stále nemluví, potí se, zvrací a při našich oduševnělých dotazech na svůj vztah s Brontosaurem propadá v tiché vzlykání.

15.1. 2006 neděle
Akutně budu muset vyřešit, jak zneužít březnovou dovolenou. Pravděpodobně pojedu na La Gomeru, jelikož do Mosambiku se mi odsud z Irska nikterak pohodlně nevyřizují víza, na střední Ameriku momentálně nemám náladu a na Papuu je dovolená moc krátká. Nic jiného mě nenapadá.
Rozhodnouti se nemohu a tak doufám, že mi jakási chytrá hlava poradí, kam se vypravit.
Blbci kolegové Poláci mi doporučují odletět na měsíc do Polska a pít vodku.

Black Valley (Černý olej), Irsko

16.1. 2006 pondělí
Zakoupil jsem sobě objektiv. Opět. Již jsem jednou Sigmu 18-50/2,8 měl, avšak skončila na mořském dně poté, co jsem ji obratně měnil za jiný objektiv, stoje na jedné noze na kameni a odolávaje náporům vichru..
Nyní  jsem tedy opět vyzbrojen, byť se jedná o objektiv nikterak úchvatný, hlavně je pomalý. Za ty peníze ovšem nic podobného na trhu není. A na moje cvakání chcíplých myší a rozjetých žab to beztak stačí.

17.1. 2006 úterý
V hospodě jsem seděl u stolu a plácal blbosti, jak už mám ve zvyku. Po chvíli se ke mě naklonila pohledná slečna a zeptala se na moji sexuální orientaci. Popravdě jsem se přiznal, že zoofil nejsem. Co už, stárnu, žádné zajímavosti ode mě nikdo nemůže čekat.

18.1. 2006 středa
Obstaral jsem květinu. Je to druhý živý organismus, který jsem si ve svém životě zakoupil, nepočítám-li malého netopýra, kterého jsem snědl na Sumatře.
Prvním živým organismem byl kdysi krab Mrzák, nyní jsem sobě zakoupil květinu. Květina je temně zelené, jedovatá a dotek prý způsobuje jakousi vyrážku, pročež jsem květinu pojmenoval Svině.

19.1. 2006 čtvrtek
Jedovatá květina Svině mi ještě nezdechla, tváří se nadšeně a ještě jedovatěji než včera. Možná to bude tím, že jsem ji postavil na bednu se špinavým prádlem.

20.1. 2006 pátek
V Irsku je v podstatě letní počasí. Rostliny kvetou a stále vříská ptactvo. Vyrojilo se dokonce turistvo a i Poláci vyrazili nadýchat se čerstvého vzduchu. Následkem letního počasí je pobřeží kolem Dublinu zahňácáno miliardami lidí a mé myšlenky se upínají k dovolené, kterou mám za měsíc a kterou strávím zakopán v ledu Antarktidy či hluboko v nejhlubší džungli, každopádně co nejdále od tohoto hnusného lidského plemene.

Majak, Sutton

21.1. 2006 sobota
Kolega Brian zvaný B.D. (Brian Disaster nebo Brian Destroyer) dokáže věci neskutečné. Že někdo nabourá automobil, to chápu. Že někdo nabourá transportér, chápu. Že někdo nabourá vysokozdvižným vozíkem, chápu.
B.D. ovšem vsedne do pětitunového transportéru a přiřítí se s naloženou pětitunovou paletou. Celý kolos má samozřejmě jistou setrvačnost, která se projeví ve chvíli, kdy B.D. nestačí zabrzdit a jen o píď mine kolegu Blbého Džona, který sice uskočí, ale vymkne si přitom kotník. Následně B.D. vrazí do automobilu, kterému zdeformuje blatník, dveře a vytluče přední okno. Poté transportér konečně zastaví. Nestojí však automobil, který, nezajištěn ruční brzdou, poskočí a pokračuje ve svižné jízdě vzad až do chvíle, kdy narazí na vysokozdvižný vozík. Ten se oběma vidlicemi hluboko zaboří do auta skrze zadní sklo a zadní sedačky až do sedaček předních.
B.D. ovšem nikterak neztrácí náladu, mává do bezpečnostních kamer vztyčeným palcem a kolegu Blbého Džona s vymknutým kotníkem vyzývá k tanci.
Nakonec si B.D. nasadí na hlavu plastikový pytel, pobíhá po letištní budově a na zděšené občanstvo hlubokým hororovým hlasem vyje: "Kdopak jsem? Hů hů, kdopak jsem?"

22.1. 2006 neděle
Telefonoval jsem do Velké Británie na různé ambasády, abych se dověděl, jaká je možnost si tam vyřídit víza, jelikož v prťavém Irsku ambasádu skoro nikdo nemá. Když jsem asi pátému natvrdlému mozku vysvětloval, že nejsem Angličan a že do Česka si víza vyřítit nepoletím, vydal jsem se cestou psané řeči a zahltil ambasády intelektuálním e-mailem v naději lepšího pořízení.
Do e-mailu jsem napsal, že jsem vlastníkem českého pasu, že momentálně dlím v Irsku a tím pádem je hloupé, ba pitomé, abych kvůli vízům létal do Česka. A jelikož je do z Irska do Anglie co by granátem dohodil, hodlám víza získat na Ostrovech.
Z osmi ambasád se mě obratem pět dotázalo, proč si chci vyřídit víza v Anglii a ne v Česku, aniž by napsalo, jaká je možnost spáchat to v Anglii. Dvě mi napsaly, že víza nepotřebuji, jelikož Angličané mají s danou zemí bezvízový styk a jedna ambasáda mi napsala, že víza nedoporučuje vydávat z důvodu politických nepokojů v zemi.

23.1. 2006 pondělí
Kolega B.D. omylem umístil zásilku akvarijních rybiček do mrazáku. Rybičky mají vlastně štěstí, že nám v práci dosud nikdo nenainstaloval například míchačku na maltu či kremační pec.

24.1. 2006 úterý
Neustále mi chodí dopisy, ve kterých se čtenáři těchto intelektuálních stránek dotazují, jak přijet do Irska, co tu dělat a jak si odvézt milion.
Vážení tazatelé, já bych vám hrozně rád odpověděl nějak slušně, ale po podobných nejapných dotazech se má již tak ubohá slovní zásoba redukuje na neartikulované kvílení a nadávky obyvatel přístavních doků po několika panácích rumu.
Takže nic.

zpět na hlavní stranu