Listopad 2003

1.11. 2003 sobota
Odjel jsem do Žatce. Přivezl jsem na vyprání věci z hokeje, načež sestra Natálie pravila, že se jí chce zvracet, že jsem prase a dobytek. Vzala cigára a prchla do hospody či tam někam.

2.11. 2003 neděle
Jel jsem natřískaným busem. Seděl jsem na prvním sedadle a o tyč pro nastupování byla davem ohnuta ženština s ohromnými prsy a ještě ohromnějším výstřihem. Cpala mi poprsí pár centimetrů od obličeje. Asi po pěti minutách pravila, že se omlouvá, ale bohužel s tím nic neudělá. Já jsem pravil, že to nevadí, jelikož mi sice stíní při četbě, ale zrak je třeba si trénovat. Pán namáčknutý vlevo pravil, že slečně půjčí šál, aby si poprsí zakryla.
Slečna se po cestě potila a pot tekl mezi ňadra, ale naštěstí mi nezacintala knihu.

3.11. 2003 pondělí
Včera jsem byl na hokeji. Vyhráli jsme. Respektive vyhráli oni, ti, se kterými hraji v týmu. Já měl místo hokejky pouze parodii na hokejovou hůl. Dobré to bylo tam možná na inseminaci hrochů.

4.11. 2003 úterý
Na dnešní hokej jsem si pořídil novou hokejku. V ceně 6625 peněz. Plus páska. A plus špunt za padesát.
Pln očekávání jsem večer vklouzl na led, leč ta svině sama góly nedává.

5.11. 2003 středa
Fotit 2500 lidí je legrace. To například vyfotíte Staroměstské náměstí v městě Praha. Ovšem fotit 2500 lidí jednotlivě, poslouchat cca 1500 blbých řečí a cca 1500 blbých řečí oplátkou sdělit, to už je nářez.
Při focení jsem obdržel několik pozvání na večeři, pozvání na zabijačku a jeden pán chtěl fotit porno.
Práce je tolik, že budu ještě trapnější, než obvykle a tak můžete všichni psát, jak Chochoviny upadají, jsou ještě trapnější a blbější a tak podobně. S volbou vulgarismů vám pomůže třeba pan Howadoor, který je kromě erotických filmů, drog a masochistických hrátek i odborníkem na krásné nadávky. 

6.11. 2003 čtvrtek
Howadoor je opravdu magor. Jen namátkou z jeho činnosti:

Příspěvek do fóra:

Takový možná trochu zvláštní dotaz: nemáte někdo informace o tom, jak
se projevuje použití anabolických steroidů ve větších výškách, nad
čtyři a spíš pět tisíc metrů?
Howadoor

K tomu mě nutí, abych z Thajska přivezl jakési drogy, jelikož jsou v Thajsku levné a každý správný turista by měl dovézt pytel drog.

7.11. 2003 pátek
Má spolubydlící praví, že pije, protože je to její úděl. Zajímavé. 
Má spolubydlící pije pivo a víno po litrech. Úděl.
Pravil bych jí, že má hezká prsa a sexy zadek, leč to nemohu, jelikož mi sdělila, že jsou to nechutné sexistické řeči a když to řeknu, zatne mi sekeru do hlavy.
Včera mi vyprávěla, že má skvělého šéfa, po kterém touží. Vadí jí jen to, že má šéf lupy, které jí padají do klávesnice a také si šéf splétá copánky z chlupů na rukou.
Jelikož nedisponuju schopností zasněžit klávesnici lupy a neumím splétat copánky, nebudu nikdy šéfem, nebudou po mně prahnout ženštiny s hezkými prsy a sexy zadkem.
Toť úděl.

8.11. 2003 sobota
Čtenářka Chochovin a oddaná hokejová fanynka se chopila svého Mercedesu (takové velké auto) a odjela do ciziny. Tam zakoupila sofistikované zařízení, propašovala jej přes hranice a zabalila do nenápadné igelitové tašky.
Dali jsme se schůzku v pasáži města Prahy v anonymním davu jakési americké vývařovny. 
"Tady to je!", sykla a přivřeným okem obhlédla okolí.
"Oukej, potvrzuji převzetí!", sykl jsem já a vzal igelitovou tašku i s obsahem.
"Nikdy jsme se neviděli, neznáme se a tašku jsi našel na ulici!", zešeptala, zvedla límec kabátu a nenápadně se vytratila.
Také jsem se nenápadně vytratil, pouze jsem při tom málem převrhnul židli a hned na ulici vběhl pod tramvaj.
Teď mi chybí jen rozbuška a mé vybavení je kompletní.

9.11. 2003 neděle
"Fuj, ty jsi ale hnusný!", zavřeštěla spolubydlící, když se vřítila do koupelny, kde jsem zrovna ve sprše své otylé tělo potíral mýdlovou pěnou.
"A jak divně koukáš!", pravila. 
"Jasněže divně koukám, když mám plné oko šampónu!", snažil jsem se bránit, leč spolubydlící se se zhnuseným výrazem odvrátila a pravila, že viděla žábu, jak sežrala kaktus.
"Cože? Žáby žerou kaktus?", tázal jsem se po chvíli, již oblečený, v kuchyni.
"Jo, žáby žerou kaktusy. Každé dítě to ví. Děti takové žáby, co sežraly kaktus, dokonce malují na plot.", děla ženština pohrdavě.

Spolubydlící měla jít v sobotu i v neděli do školy. Jelikož ale zase "byl úděl" (vysvětlení, proč se nalévá jak slovenský dřevorubec), tak v sobotu střízlivěla a v neděli se na školu vykašlala dočista. Místo toho mi sdělila, že jí lezou zpod kalhot kalhotky a jestli se na to budu koukat, praští mě pánvičkou.
"A kromě toho, že mi nebudeš koukat na kalhotky, jelikož je to děsně sexistické, tak koukej něco udělat s tou hnusnou mastnou vodou na sporáku!"
Uf, to neměla. Těžce urazila mou krmi, věčný vývar. A ten přitom ještě ani není pokrytý pěnou a smrdí jen trochu. Hehe, uvidíme, co bude spolubydlící povídat za týden, až bude věčný vývar pěkně hustý a napěněný.

10.11. 2003 pondělí
Měl bych si vyčistit klávesnici. Hned po ránu mi z ní vypadl burský oříšek, kousek oplatky z kornoutu, usušená moucha a spousta neidentifikovatelné žluté lepivé hmoty. Když jsem zkušebně vyloupl jednu klávesu, vyletěl z klávesnice drátek a trefil mě do čela. 

11.11. 2003 úterý
Vešel jsem do obchodu a pravil: "Jednu letenku, prosím!"
"Se šunkou nebo se sýrem?", otázala se prodavačka.
"Se šunkou bych si dal."
"Tak se šunkou nemáme."
"No dobrá, tak se sýrem."
"Se sýrem taky nemáme, zkuste se stavit vedle."

A tak jsem se stavil ve vedlejším obchodě a opravdu, letenky zrovna měli. I zakoupil jsem sobě letenku a informaci, že do letadla nesmím brát vidle ani kamaráda bezdomovce.

12.11. 2003 středa
Učinil jsem rozhodnutí vpravdě cestovatelské a pořídil soupis věcí, které sebou na výlet vezmu:

1x batoh 30l
1x pas
1x trenýrky
1x ponožky
1x boty
1x triko
1x kalhoty
1x boty
1x sklenici na umělé zuby
1x šišku salámu
1x letenku
1x repelent
1x mazání na opalování
1x starý foťák
1x nový foťák
1x databanku
1x soupis sprostých indonéských slov
1x soupis sprostých anglických slov
1x soupis ostatních sprostých slov
1x mapu světa
1x mapu Sulawesi
10x toaletní papír

Vše kromě první položky jsem se pokusil narvat do batohu, leč ouha - není místa. Proto jsem usoudil, že bude lepší, když si trenýrky, ponožky, kalhoty, triko a boty raději obleču a obuji. A hle, najednou se vše potřebné do batohu vejde a navíc nemusím chodit nahý a bosý.

13.11. 2003 čtvrtek

Schody u pana kapitána. Zleva: chránič holeně, chránič holeně, chránič holeně, chránič holeně, rukavice, chránič lokte, chránič lokte, rukavice, chránič lokte, chránič lokte, ještě cosi.

Včera jsem byl na návštěvě u pana hokejového kapitána. Na návštěvy chodím, jelikož mám hlad a ostatní mě krmí.
Přišel jsem k panu kapitánovi domů a pravil: "Dobrý podvečer, paňmámo!"
Manželka pana kapitána po mně vrhla pohrdavý pohled a cosi zamumlala.
K večeři bylo dokonce maso a spousta zeleniny, oproti mým čínským polévkám vítaná změna. Tudíž jsem využil situace a začal vše požírat. Nasadil jsem klamavou techniku malých úst, která spočívá v tom, že špulím rty a zdánlivě tak disponuji pouze malým ústním otvorem. To obvykle hostitele ukolébá a přestanou mě hlídat. Načež otevřu hubu do skutečné velikosti a pažravým způsobem se vrhám na krmi. Tímto způsobem jsem zaplnil svůj břuch a spokojeně se usmíval.
Manželka pana hokejisty se na mě opět zděšeně podívala a pravila, že jsem hrozné individuum a že tu nemůže být, sic by jí hrozil celkový kolaps její dobré duše a pod průhlednou záminkou volejbalového tréninku prchla v mrazivé noci kamsi do zahrádkářské kolonie.
Pan kapitán znepokojeně pravil, že není dobré, že manželka běhá jen tak v botách, bez hokejové výstroje a bez hokejky. Pan kapitán je totiž hokejový fanatik a podle něj by všichni měli být obuti zásadně do bruslí a místo kabelek či deštníků by mělo být uzákoněno povinné nošení hokejové hole.
U pana kapitána doma visí brusle na stěnách, jsou na poličkách, po bytě jsou rozvěšeny hokejové dresy a fotografie hokejistů, místo klik má na dveřích hokejové čepele, na podlaze je gumový podklad ze zimních stadionů a pod polštářem má sadu puků. A kdo si myslí, že kecám, ať se tam jede podívat.

Ani v létě není rodině dovoleno odpočinout si od bruslí - celá rodina jezdí na kolečkových, za deště s deštníkem

"Už jsi viděl naši záchodovou mísu? Nechal jsem ji udělat ve tvaru hokejové helmy, dobré, že?"

No vidíte.

14.11. 2003 pátek
"Jéžiši, já se tak těším!", pištěla ošklivá tlustá babizna neurčitého věku na schodech ambasády a mávala pasem.
"To bude dobrodružství! Thajsko, lidojedi, divočina!", vřeštěl do tiché ulice uhrovatý vychrtlý student.
Taktéž mával pasem. 
Obě individua právě obdržela vízum do Thajska.
I já jsem obdržel vízum do Thajska. Největším dobrodružstvím pro mě bude, pokud někde na dovolené potkám jedince podobné výše zmíněným.
Každý letí do Thajska. Davy lidí. Já se ovšem nesvěřím davům, nýbrž džungli západně od Tana Toraja, jelikož jsem si to naplánoval a nechal se pojistit na dva miliony.

15.11. 2003 sobota
Seděl jsem v restauraci se třemi ženštinami. Po pravé straně paní učitelka. Byla to večeře sváteční, na kterou jsem byl pozván. To je fajn, když se člověk nacpe za cizí výplatu, že ano.
Prásk.
"Musíš u toho tak mlaskat?", poučila mě paní učitelka po pořádném pohlavku.
Prásk.
"Musíš to do sebe házet jak do žumpy? Další porci nedostaneš, to si nemysli!"
No a mám to. Jen jedno jídlo.
Prásk.
"Musíš se šťourat tou vidličkou v zubech?"
Prásk.
"Neolizuj ten nůž!"
"Jauvajs! Kdybys mě pořád netřískala, tak se tím nožem neříznu do jazyka jako teď!", vzpurně odmlouvám.
Prásk prásk.

16.11. 2003 neděle
"Zase mám od tebe mastnou podlahu!", povídá paní učitelka hned po ránu.
"Promiň, příště pod sebe položím piják.", omlouvám se zdvořile.
"Žádný piják! Budeš běhat, abys zhubnul a netryskal z tebe tuk! Kdo má tu podlahu pořád odmašťovat!"
Tak a mám to.
Čekalo mě pětadvacet kilometrů galejí, hory a doly, řeky a propasti.

Podzimní barvy jsem skvělé, například červenomodré kameny či žíravě zelený mech. 
Skvělé podzimní barvy dosáhneme tím, že funkci saturation nastavíme na maximum a poté fotku maximálně zprzníme.

Když jsem dorazil do Bechyně na nádraží, pravila paní učitelka, že je mi třeba vitamínů a zakoupila mi z nádražního automatu žvýkačku. Poslední, co si pamatuju, je mocné kousnutí do žvýkací gumy a ještě mocnější rána, bolest celé čelisti a poté slastné polobezvědomí ve vagónu Bechyňské střely.

17.11. 2003 pondělí
"A dneska budeš sekat dřevo. Řezat a sekat. Nemysli si, že ti budu každý den vařit čaj jen tak pro nic za nic!", naplánovala náplň svátečního dne hned po ránu paní učitelka.
Řezání dřeva se ovšem změnilo v radostnou kratochvíli, jelikož jsem obdržel motorovou pilu a pomocí tohoto báječného vynálezu naháněl po zahradě psa.

18.11. 2003 úterý
Že mě na tréninku můj spoluhráč, pan Báflík (zvaný Bázle nebo také Kopyto), trefil pukem do nohou mimo chrániče, že mě trefil do zad, že mě srazil při nájezdech, to bych ještě pochopil. Ovšem dnes jsem jen tak postával na ledě a dával pozor, co vypráví pan trenér, jelikož my vzorní hokejisté vždy posloucháme, co pan trenér praví. Jen tak jsem tedy postával a dával pozor. Najednou přiletěl puk a trefil mě do hlavy.
Bázle, jak jinak.

Ještě větší tragédie, než pan Bázle, který se jen tak mimochodem angažuje v obhospodařování chorvatských pozemků, je jistá ženština. Tuto ženštinu jsem měl tu smůlu dnes fotit. Ženština ohromných rozměrů zvláště směrem do stran se vkolébala do fotoateliéru a pravila, že chce vyfotit, aby na fotce nevypadala tlustá.
"Víte, já na fotkách vypadám hrozně obézní, tak kdybyste s tím mohl něco udělat.", sdělila mi důrazně, usedla a vzápětí se pod ní zhroutila židle.
Abych nezapomněl - ona ženština se jmenovala Sudová.

19.11. 2003 středa
Má spolubydlící ženština se učí do dvou hodin do noci, pobíhá po bytě v kalhotkách a přitom se cudně chichotá. Spolubydlící Arnošt pobíhá v teplých ponožkách a praví, abysme šetřili vodou, jelikož je drahá, abysme nešlapali po rohožce, jelikož byla drahá, abysme nepoužívali fofrkonev, jelikož elektřina je drahá a raději abysme ohřívali vodu nad ohýnkem, abysme nepoužívali topení, jelikož ještě není mínus dvacet a trocha té jinovatky v pokoji po ránu přece nezaškodí. Abysme.

20.11. 2003 čtvrtek
Občas si potřebuje člověk ulevit a nepomáhají ani české uzeniny, ani prst v krku, ani pohled do zrcadla, ani různá felčarská dávidla. V tomto případě je třeba usednout k počítači a podívat se například na stránky mé bývalé spolužačky, která jest z nějakého divného důvodu věčnou láskou bývalého spolužáka Bohouše. Stránky se vyznačují tím, že na nich nic není a i to nic je zcela příšerné. Pro duše křehkých básníků je k dispozici soubor převážně lyrických básní pod souhrnným názvem Pycoviny. Sbírka je plná básní se slibnými názvy jako Hovnomoucha, Kterak jsem se pozvracel, Kašovitý výtok stolice cikána Ferka nebo Vyhřezlé hemeroidy šnečka Emilka.

Lidové jsou různí.

21.11. 2003 pátek
Zašel jsem za jednou ženštinou, budoucí právničkou. Ženština sídlí na kolejích ve městě Praha (střední Česko) a mimo jiné se vyznačuje tím, že má spolubydlící, která souloží velice nahlas, dále má budoucí právnička spoustu fotek z Ghany a za sebou několik záchvatů malárie.
Jelikož se do Ghany pravděpodobně ještě někdy vypravím, jal jsem se prohlížet přes půl tisíce fotografií za zvukového doprovodu silně funící, hekající a nedefinovatelné zvuky vyluzující spolubydlící odvedle.
"No jo, to je tady běžné.", děla budoucí právnička a pustila z kazety halekání černochů z Ghany, takže jsem poté odvedle zaslechl už jen závěrečný výkřik, značící pravděpodobně dosažení orgasmu či skřípnutí hýždí mezi nábytek.

Budoucí právnička v Ghaně při sběru kuriozit, jako je například malárie

Jelikož jsem se na dovolenou zapomněl vybavit bonbóny proti malárii, s povděkem jsem vyslechl povídání, kterak se budoucí právnička po nakažení hroutila, nechala se odvážet do špitálu a s diagnózou rýmy a přepracovanosti se vracela zpět. Následoval další záchvat tentokrát s diagnózou chřipky a ofouknutí ledovým větrem. Teprve při třetím nebo snad až čtvrtém malarickém záchvatu si doktoři dali říci a světu tak byla zachována odvážná cestovatelka.
Jak dlouho zůstane zachována nevím, jelikož sice absolvovala výlety kamsi do Peru či Ekvádoru zřejmě bez újmy, výlet do Ghany jen s průjmem a malárií, ovšem nyní plánuje na čtvrt roku lézt po horách v Nepálu, což rozumný a zdravý člověk nikdy neudělá. Nehledě na další skvělý nápad, jako je rekreace na poušti v Namíbii.

22.11. 2003 sobota
"Jestli tam umřeš, tak tě přetrhnu jako hada!", hrozí mi matka v restauraci.
Naráží na skutečnost, že nemám antimalarika, odlétám za týden a zde nechávám nesplacené stavební spoření. Hrozby nakonec splnila. Zakoupila mi antimalarika, já tedy bez problémů přežiji, z dovolené se vrátím a spořit budu muset. Hrozné vyhlídky.
V restauraci seděla i má sestra, která dnes hodlá kdesi na Žofíně vrávorat po vyhlídkovém molu a kroutit pozadím před blesky vilných fotografů. Sestře je vcelku jedno, jestli dostanu malárii nebo ne, sestru zajímá pouze to, jak vypít obsah hotelového baru a nemuset platit.

23.11. 2003 neděle
Včera jsem byl pracovně opět u pana kapitána. Hokejového kapitána. Má zvláštní domácnost. zatímco on nutí rodinu pobíhat po parketách v bruslích, jeho manželka sestavila vojenský řád, který vyvěsila na nástěnku a podle něj se musí všichni řídit. Chtěl jsem si například odplivnout do kouta, ale pan kapitán na mě vrhnul hrozný pohled a tak jsem toho raději nechal. 

Pracovní koutek

Pracovní schůzka spočívala v tom, že jeden spolupracovník a já jsme byli lačni informací a plánování, zatímco pan kapitán vyprávěl, jak si kupoval prezervativy na záchodcích v podzemní dráze. Pan kapitán je hrozně stydlivý a tak zakupování prezervativů pro něj jsou hrozná muka. Vybral si tedy automat, aby se nemusel dívat do očí prodavačce či snad aby jej neviděla sousedka. Dle všech známých zákonů schválnosti ovšem dopadlo nakupování tak, že se automat na kondomy zaseknul, panu kapitánovi nechtěl vrátit peníze a tak vzápětí u automatu stál rudý kapitán, hajzlbába, která do automatu bušila a svým řevem přilákala početné obecenstvo a také obecenstvo, které samozřejmě z naříkajícího kapitána a vřeštící hajzlbáby mělo náramnou legraci a tropilo si šprýmy.
O pracovní schůzce jsem se tedy dověděl, že se pan kapitán stydí, že se doma řídí podle vojenského řádu a to bylo asi tak všechno. Pan kapitán dopil třetí pivo, objednal si další a schůze byla u konce.
Cestou zpět jsem si v tramvaji četl a žvýkal a hned poté už jsem ani nečetl ani nežvýkal, jelikož mě za rameno lapili revizoři, já se lekl a spolknul žvýkačku.

24.11. 2003 pondělí
Sháním všude možně informace, co dělat v pralese v období dešťů.

25.11. 2003 úterý
V období dešťů se dá v pralese provozovat spousta činností. Například zmoknout, zapadnout do bláta, případně zapadnout do bláta a zmoknout.
Vypadá to, že o náplň dovolené mám postaráno.

26.11. 2003 středa
Vypral jsem si trenýrky na dovolenou. Uvažuji, že bych si sebou vzal i náhradní, ale pan Howadoor by zase řekl, že jsem obyčejné změkčilé individuum a tak si trenýrky vezmu jen jedny.
Dle potřeby obrátit.

Cestou do práce jsem sobě zakoupil vařený uzený vepřový jazyk. Od rána jsem měl fotit a tak jsem se snažil jazyk co nejdříve pozřít a vrazil si jej celý do úst. Vtom někdo zaklepal na dveře, ty se vzápětí otevřely a skrze ně na mě zírala skupinka lidí, že chtějí vyfotit. Všechny jsem přivedl k údivu tím, že mi z úst trčel kus velkého jazyka. Ovšem téměř k vyděšenému výkřiku jsem je přivedl poté, co jsem jazyk uchopil, vytáhnul z pusy a pravil: "Moment, prosím."

27.11. 2003 čtvrtek
Od šesti do osmi v práci. Nejen to, ale od šesti do osmi pracovat.
Vlastně celou dobu ne. Chvíli jsem skládal mého chcíplého kraba Mrzáka, jelikož se v kanclu objevil kolega, přihnal se k Mrzákovi a s dotazem na podmínky chovu do něj rýpnul tužkou, na což Mrzák zareagoval tak, že se rozsypal na kousky.

28.11. 2003 pátek 
Po včerejší čtrnáctihodinové práci jsem se nikterak extra nevyspal, jelikož v noci majitel bytu Arnošt a druhá spolubydlící, prsatá Bára, pozvali jakousi společnost a hlučeli.
Já hlučel ve čtyři ráno, když jsem vstával a při vylézání z vany se zřítil a spadl směrem dolů, až jsem si narazil špek.
V práci jsem zjistil, že máslo s prošlou dobou trvanlivosti, které jsem asi před půl rokem kupoval se slevou 50%, ještě moc nesmrdí a až se v lednu vrátím, bude se hodit.

29.11. 2003 sobota
Vyrážím na ryze snobskou a konzumní dovolenou. Budu se koupat a vyhřívat na plážích. Na nějaké dobrodružné nesmysly už jsem příliš uvědomělý.
Tak.

31.11. 2003 neděle
Našel jsem ještě jedny trenýrky, tudíž jsem do batohu přibalil i je. Večer prchám na letiště, jelikož nemám v úmyslu zmeškat letadlo.
Odlétám do Frankfurtu s ČSA. Z Frankfurtu do Singapuru s Lufthansou a její sbírkou nejhnusnějších letušek světa. Průměrného věku zhruba padesáti let.

zpět na hlavní stranu