Listopad 2006

1.11. 2006 středa
Odjel jsem do města Žatec a požádal o další cestovní pas, jelikož pokud bych někdy v budoucnu (upozorňuji všechny aktivní dotazy píšící a odpovědí lačné čtenáře, že nic neplánuji) čirou náhodou odjel do Alžíru a chtěl požádat o vízum na ambasádě Nigeru, musím jeden pas nechat tam a druhý mít pochopitelně u sebe.
Za okénkem byla má bývalá spolužačka, kterou jsem neviděl nějakých 15 let. Spolužačka mne nepoznala, zato mi z nějakého důvodu sdělila, že má dvě děti.
S bývalou kolegyní jsem zašel do hospody na pivo. Bývalá kolegyně má poněkud objemnější poprsí, či spíše velké kozy, pročež jsem jí před výstřih postavil půllitr s odůvodněním, že se jinak nemohu soustředit na intelektuální diskuzi. Pravila, že jsem vůl.

2.11. 2006 čtvrtek
Viděl jsem mnohé. Velkou pusu spolužáka Zelího, chlupatou pseudohruď spolužáka Houmra, korek připomínající pozadí irské kolegyně Pam, ale takový hnus, jaký dnes plnil roli palubní průvodčí společnosti Aer Lingus na cestě Praha-Dublin, to jsem ještě neviděl. Za mnou seděli tři přiopilí Poláci, kteří onu letušku pod záminkou obsluhy stále přivolávali. Po objednání kalíšku čisté vody se daly do hřmotného chechotu, plácali se do stehen a vykřikovali: "S tou se musím vyfotit!"

3.11. 2006 pátek
"Je možné, milý čtenáři, že jste žena. Nic si z toho nedělejte, to se stává."

Dočetl jsem Rozšíření bitevního pole. Pan Houellebecq napsal knihu, kterou jsem přečetl úplně celou a jsem nadšen, že někdo ještě stále má realistický a přitom květnově krásný pohled na svět. Na svět, kde mi ti čínští hajzlové z restaurace odvedle zase zdražili kachnu na černých fazolích o třicet centů.

4.11. 2006 sobota
Na moji učebnici svahilštiny jsem si převrhnul Rolmopsy w zalewie octowo-korzennej. Pokud někdo nežije v Irsku a tím pádem neumí polsky, nechť zví, že jde o trosky ryb namotaných kolem okurky a celé je to zalito hnusným octovým nálevem. Je to levné a jelikož mi to skutečně nechutná, dlouho to vydrží. Pokud to tedy nevyliji.

Svahilština v rybičkách

5.11. 2006 neděle
Učebnice svahilštiny je již suchá, ovšem počala nepěkně zapáchat. Lehce jsem ji pokropil jasmínovou vůní z osvěžovače vzduchu.

6.11. 2006 pondělí
Učebnici svahilštiny jsem nucen vyhodit, protože příšerně páchne. Zajímavé je, že tak nepáchne má květina Svině, kterou pravidelně zalévám nejen přebytečným nálevem z nakládaných ryb, ale i lákem z okurek, zbylou vodou z čínských polévek a zkaženým vývarem z uzenin.

7.11. 2006 úterý
Dnešní lekce polštiny:

výfuk - rura wydechowa
neprůstřelná vesta - kamizelka kuloodporna

8.11. 2006 středa
Přemluvil jsem všechny své polské kolegy, že poletíme do Ugandy a na loďce pojedeme skrze Bujagali Falls. Nepřemluvil jsem jen mutujícího rasistu pana Potkana, který má panický strach z černochů a piští, že: "Můj anál není stavěn na dvoumetrové černochy."
Naopak další polský kolega se těší. Je poněkud méně zeměpisně vzdělán, pročež se více než na jízdu po Nilu těší na "pěkné malé Číňanky". Jelikož nemá ponětí ani o tom, kde leží Ukrajina, vztah mezi Ugandou a Čínou jsem mu raději už nevysvětloval.

9.11. 2006 čtvrtek
Mnoho snů mi nezbylo. Když jsem byl mladý, snil jsem, že až vyrostu, budu provozovat sex. Toto trapné ubíjení času mne naštěstí záhy přešlo. Poté jsem se vrhnul na četbu. Zvláště na četbu hodnotné literatury, jako jsou knihy o odvážných cestovatelích, kteří se buď nechali sežrat, nebo chytili slona a prodali ho do cirkusu. Snil jsem, že pojedu transsibiřskou magistrálou (příšerná nuda), že se vykoupu ve Viktoriině jezeře (dostal jsem bilhariozu), že se napiji z Eufratu (průjem), polezu džunglí (kousl mě had) či zdolám vrcholy sahající k nebesům (dodnes se mi pan Howadoor směje). Takže nic, cestování je taktéž ukrutná blbost.
Nyní mám už jen jeden sen. Že se odstěhuji někam daleko, kde nebudou lidi. A když se náhodou nějací objeví, budu před nimi chráněn. Spřádám plány o pobytu na Sibiři, kde bude můj život díky tamnímu počasí vyplněn tím, že budu tři měsíce v roce sekat dřevo a zbylých devět měsíců topit.
Zbylé úvahy se vztahují k mému obydlí. Chtěl bych pěkný bytelný srub, nejlépe uprostřed jezera. Kolem srubu ostnatý drát a na laně uvázaný medvěd. Na dlouhém laně. Přístupový chodníček chci vydláždit nášlapnými minami.

10.11. 2006 pátek
Šestnáct hodin v práci. Protože pršelo, zmoknul jsem. Nic lepšího mne dělat v dešti nenapadlo.

11.11. 2006 sobota
Volný den jsem věnoval vycházce k moři, jak my romantici často činíváme. V moři byla spousta delfínů. Cestou zpět jsem se zastavil v obchodě. Harpuna je ke koupi již za 67 eur.

12.11. 2006 neděle
Všichni to znáte. Když pracujete na letišti, je občas potřeba zvednout svou tlustou línou bílou řiť z křesla a vydat se z tepla kanceláře na plochu. Na letišti jest spousta asfaltu, po kterém jezdí všechna možná vozítka, tahače, nakladače a na který padají letadla. Mimoto je tam ještě hnusná zima. Například v Ugandě to člověku tak nepřijde, ale uprostřed listopadu na letišti v Dublinu je zima příšerná. Irsko se vyznačuje jednak poněkud četnějším deštěm a jednak poněkud nepříjemným větrem.
Po šestnácti hodinách na ploše je mi vždy všelijak, jenom ne dobře. Speciální boty dokáží všechno možné. Například to, že absolutně nezahřejí. Dále tvoří část mé uniformy speciální bunda. Je skvělá, modrá. Tím končí vyjmenování dobrých vlastností onoho kusu oděvu. Jakýsi chytrák návrhář vymyslel, že je velice sexy bunda, která končí kdesi na úrovni ledvin. Bunda má ještě jednu skvělou vlastnost. Jedna z jejích vrstev je prý tvořena "membránou". V praxi se zřejmě jedná o prachsprostý neprodyšný igelit, takže pokud je člověk nucen k fyzické činnosti náročnější než je dloubání se v nose, je během chvilky vykoupán v potu a následně opět pěkně profouknut svěží polovichřicí.

Šestnáctihodinové venkovní směny tak končívají pěknou podívanou, kdy se v zástupu kolébá ze strany na stranu několik zoufalců s promrznutými zády, omrznutými prsty na nohou, fialovorůžovými obličeji a zapařeným pupkem.

Abych nezapomněl, dnes jsem byl šestnáct hodin venku.

13.11. 2006 pondělí
Přítelkyně mého spolubydlícího, pana  Tyrana, odletěla do Polska. Poznal jsem to okamžitě po návratu z práce. Kouřové čidlo v našem domě zoufale blikalo skrze hustý černý kouř. Kouř se valil z oken i otevřených dveří, na chodníku zvědavě postávali sousedi.
Vřítil jsem se do kuchyně. V kuchyni stál ve štiplavém kouři pan Tyran, pronášel nepěkná slova a vidličkou zoufale bodal do obrovského kusu černé hořící a kouřící hroudy na zánovní pánvi. Pánev už nevypadala jako zánovní a ona hrouda byla tvořena dvěma spečenými kuřaty, z nichž si pan Tyran hodlal připravit krmi.

14.11. 2006 úterý
Pravděpodobně začnu mít rád vlaky. Obdržel jsem pěkné obrázky a nutno přiznat, že i dopravní společnost Časem Dojedeš je mistrem svého oboru, chce-li.
Kterak se obrázky ze série "Vlak chirurgem" dostaly na veřejnost netuším.

Auta stojí, vlaky jedou

15.11. 2006 středa
Fotografie ze série "Vlak chirurgem". Autor ani šiřitel mi nejsou známi.

Auta stojí, vlaky jedou

16.11. 2006 čtvrtek
Fotografie ze série "Vlak chirurgem". Autor ani šiřitel mi nejsou známi.

Auta stojí, vlaky jedou

17.11. 2006 pátek
Fotografie ze série "Vlak chirurgem". Autor ani šiřitel mi nejsou známi.

Auta stojí, vlaky jedou

18.11. 2006 sobota
Fotografie ze série "Vlak chirurgem". Autor ani šiřitel mi nejsou známi.

Auta stojí, vlaky jedou

19.11. 2006 neděle
Pan Filosof v létě dostudoval v Irsku a odletěl zpět do Česka. Manželku tu však zanechal a jelikož je mladý, energický a nechce sexuálně strádat, přiletěl do Irska na návštěvu. Po odbytí manželských povinností se i se ženou se vydal do hospody, kde mi hodlal opět přednést kázání na téma "Muslimové jsou zlí a nejí psy".
Tentokrát se však se zlou potázal, jelikož jsem si dal tři piva a ztratil tak společenské zábrany a milého pana Filosofa zničil přívalem argumentů od Konga po Turecko.
Popravdě... Turecko jsem nezmínil a to jsem udělal chybu, jelikož bych zvýšeným hlasem pravil, že je to pěkná ukázka rozdělení politické a nepolitické stránky islámu v této islámské zemi. A pan Filosof by se opět zmohl na nepádné kynutí rukou a argumentaci, že Turecko vlastně islámská země vůbec není.
"Argumentuj, argumentuj!", volal jsem na pana Filosofa, leč ten se rozohnil jako vždy po druhém pivu a chrlil painformace, bludy a neargumenty. Tak se na pana Filosofa musí. Napojit ho dvěmi pivy a prohlásit, že nic lepšího než islám ještě vynalezeno nebylo.
Manželka pana Filosofa se jako obvykle zdržela komentářů, jest to žena vybraného chování a diplomatického vyjadřování. Děsím se chvíle, kdy ji dojde trpělivost a změní se v lítou saň, před kterou nebude úniku.

20.11. 2006 pondělí
Šestnáct hodin v práci. Nuda. Dnes jsem nerozmlátil ani jedno letadlo.

21.11. 2006 úterý
Dalších šestnáct hodin v práci.

22.11. 2006 středa
Dobrých zpráv není nikdy dost. Tak si pravívám, jelikož jsem založením optimista.
Protože jsem však optimista realista, je mi jasné, že potěšení je nutno čerpat i z dobrých zpráv malých, jelikož při mé smůle se nějaké zásadnější epidemie nebo pořádné akční nukleární války nedočkám.
A tak jsem se i dnes zaradoval, jelikož Čechové vymírají, jelikož Sparta prohrála, spolubydlící Tyran si spálil snídani, miliony lidí mají jakési pupínky a kdesi uhynula dvě cikáňata.

23.11. 2006 čtvrtek
Dosud jsem si myslel, že rozmnožování lidí je bráno jako neovlivnitelná katastrofa. Nyní zjišťuji, že spousta jedinců si myslí, že se jedná a prospěšnou činnost a množí se zcela vědomě. A že prý čím více lidí, tím lépe. Některé stavy věcí jsou nechutnější, nežli čínské jídlo vařené českým kuchařem.
Může mi někdo vysvětlit, co je na rozmnožování pozitivního? Pominu-li prostý fakt, že děti jsou hnusná, protivná a veskrze odpudivá stvoření, je tu ještě skutečnost, že lidí je všude daleko více, než-li by bylo vhodné. Dle mého by bylo úplně nejlepší, kdyby všichni lidé vychcípali. Nejen lidi, ale třeba i já. Pryč s hnusným balastem.
Na druhou stranu bych na sebe měl být pyšný. Dosud jsem se nerozmnožil a nutno podotknout, že jsem již zhruba ve věku, kdy ostatní páchají nejrůznější zvěrstva. Stačí připomenout toho pomatence s pichlavým křovím kolem kebule, pana Saloth Sara či mého známého, který mi kdysi vypil láhev fernetu.

24.11. 2006 pátek
Absolutně nechápu, co je legračního na tom, že mi kolega v práci do sluchátek vymačkal náplň z propisovacích tužek. Do levého sluchátka černou hustou hmotu, do pravého modrou. Všiml jsem si toho, až když jsem se poškrábal za uchem a měl modrou ruku.

25.11. 2006 sobota
Zítra mám jít do hospody s panem Mamedem, úředníkem v ústředním ústředí všech úředníků. Celé hodiny dnes proto trávím tím, že si uši sprchuji téměř vařící vodou a drhnu kartáčem. Do očí se mi bolestí derou slzy. Trochu pomáhá, když pod kartáč liji čisticí prostředek na podlahu, avšak rozedřená kůže poté pálí a navíc bublám a smrdím po citrónu.

26.11. 2006 neděle
Pan Mamed jest figurka úchylná, jak už ostatně úředníci bývají. Zvláště úředníci z Bruselu. Pan Mamed pochází z Pardubic, což je město u Hradce Králové. V Pardubicích není vůbec nic, kromě hokejového týmu, který je znám hlavně tím, že s oblibou prohrává s jiným hokejovým týmem, zvaným Slavia Praha.
Pan Mamed na mě čekal uprostřed Áth Cliath.
"Dublin je pěkně hnusný. Vlastě ani to ne, on není nijaký, v Dublinu není vůbec nic.", pravil pan Mamed a měl pravdu, v Dublinu opravdu není vůbec nic, kromě hord rozdivočelých turistů, kteří ve zmatení a očekávání čehokoli zuřivě pobíhají ulicemi.
"Pivo! Já chci pivo!", zaúpěl zklamaný úředník a i když jsem se snažil seznámit ho s bohatou irskou kulturou a zejména znamenitě vzrušujícím a dynamickým dílem Čekání na Godota, pan Mamed vyrazil skrze kolony aut a zástupy Poláků do nejbližšího výčepu.
"Novinky, máš nějaké novinky? Hltám novinky, nemáš něco fakt hnusného?", páčil ze mne u piva.
"Tož, už jsi slyšel o tom, jak jsem upadl a zašpinil si ruce?", snažil jsem se zavděčit vzácné návštěvě.
"Nic moc, leda by jsi upadl do hovna.", odtušil zklamaně.
"No, to zrovna ne. Ale pokud chceš něco fekálního, měl bych tu popis veřejných záchodů v Garjačinsku a Sumbavanze.
"Uáááá, to je ono!", zachrochtal blaženě a běžel pro další pivo.
Popsal jsem díru na návsi v Garjačinsku i záchodky na autobusovém nádraží v Sumbavanze, kde zeď slouží k otírání prstů. Prsty slouží jako toaletní papír. Přihodil jsem historku o menstruující černošce v autobusu z Dar Es Salaamu.
Úředník pookřál a při dalším pivu počal líčit, že hraje kopanou. Povzbuzen alkoholem začal mávat rukama a kývat nohama a líčit poněkud nebezpečně názorně, kterak údery loktem a prokopáváním kolen protivníků zajišťuje svému týmu vítězství.
Zděšeně jsem si poodsedl, zatímco pan Mamed zpozoroval, že v rohu hospody sedí osamocené sličné děvče, sedí tam již dobré tři hodiny a tváří se smutně. Smutně se zatvářil i pan Mamed a významně si poklepal na okroužkovaný prst. Takový respekt k manželce si vysvětluji jen tím, že je manželka ještě agresivnější, nežli pan Mamed při kopané.
Po dalším pivu se fotbalista pan Mamed zvedl, odešel z hospody a ve veselé náladě volal: "Zítra mám zápas! Však já vám ukážu! Všechny vás pokopu! Všechny! Brusel! Napoleon! Belgičany kosit!"

27.11. 2006 pondělí
Pan Filosof, ragbista a známá to figurka protiislámské koalice, neudržel nervy na uzdě a pod dojmem naší poslední diskuze, kdy byl zahanben mými proislámskými argumenty (muslimům mohou například chodit do obchodu pro jídlo hned čtyři manželky najednou a málokteří borci umí vrhat kameny tak jako chlapci od izraelských hranic) se odhodlal k zoufalému činu a své bludné teze mi zaslal písemně. V zájmu mé nestrannosti, nezaujatosti, nepodjatosti a filantropie vás s některými statěmi pomateného myslitele seznámím.

"Přestože starozákonní Leviticus nařizuje věřícím nosit na oděvu třásně lemované fialovou látkou a nejíst zajíce jako nečisté zvíře, křesťané se těmito podivnými kultickými předpisy nikdy neřídili a i já podobný oděv nosím jen o svátečních chvílích. Ne tak islám, kde se nezahalené vlasy ženy a konzumace vepřového či alkoholu považují za „neislámské“ a zajíce konzumují ve velkém."

...dále také, mimo jiné o fackovacích masochistických choutkách...

"Na území islámu se uplatňuje islámská moc a šaríja, na dár al-harb tamní obyvatelé ještě žijí v bludu, buď protože Alláha ještě nepoznali (polyteisté), nebo ho odvrhli (křesťané, židé a cikáni). Území války má být dříve či později pro islám získáno. Základní bipolární vidění světa se v průběhu islámských dějin příliš nezměnilo, ale vize dár al-harb jako prostoru pro stálou expanzi posvěcenou Alláhem s vojensko-politickým vyčerpáním chalífátu ztratila původní sílu a džihád byl přeinterpretován jako duchovní snaha po dobrém životě v souladu s Koránem. Na druhou stranu křesťanství flagrantně líčí poselství Nového zákona „když tě někdo udeří, nastav i druhou tvář“. Petrifikovanost a strnulost islámského pojetí společnosti je zřejmá též v otázce úroků. V šaríji tento zákaz platí dodnes, tzv. islámské bankovnictví půjčuje muslimům bezúročně, avšak zároveň si účtuje takové „provozní poplatky“, které v důsledku narostou do výše úroků. Tato přetvářka však na muslimy působí, zatímco my platíme v bance pouze nezbytné a velice mírné úroky."

Mé srdce zajásalo pouze když jsem se dostal k odstavci s názvem "Katastrofální porodnost", avšak mé naděje hned pohasly, jelikož pan Filosof pojal myšlenku poněkud úchylně a dokonce považuje tvoření šklebáků za chvályhodnou aktivitu....

"Katastrofální porodnost je třeba řešit politickými opatřeními, ne však přímou finanční podporou, ale tak vysokým zdaněním občanů bez dětí, až se jim nevyplatí dítě nemít. Bezdětní občané totiž zneužívají současný systém sociálního zabezpečením tím, že ve stáří budou čerpat stejný důchod, jako občané, kteří na své náklady vychovali další přispěvatele do sociálního systému. Taktéž by měly být zřízeny speciální ústavy, kde by bylo párům umožněno trávit čas v soukromí a pobídnout je tím k plozené, čímž by došlo k narovnání populační nerovnoměrnosti."

Pan Filosof kromě takových, podobných a ještě také úplně jiných blábolů dodal, že o Vánocích, které muslimové neslaví (velké plus) vsedne do letadla a přiletí do Irska, aby si vytrpěl u několika piv další intelektuální porážku.

28.11. 2006 úterý
Dlouze jsem se v robotě na svého irského podřízeného podíval a poté hlasem hlasatele česky pravil:

"Piča je pěkná, ale nesmí to být chlap."

Jak také jinak ohodnotit se mnou nijak nespřízněného dospělého člověka (muže), který se mě zeptá, co chci k Vánocům. Česky takto hovořím k Irům zejména proto, že v angličtině si stále pletu slova "cunt" a "count".

29.11. 2006 středa
Zkusili jste někdy po ránu sníst dvacet vařených vajíček, poté vsednout na bicykl a odjet do práce? A zkusili jste se poté nepoblít? Pokud zní odpověď dvakrát "ano", tak jste debilové s prasečím žaludkem.
Já jsem jen debil.

30.11. 2006 čtvrtek
Nedávno jsem na silnici viděl kočku, která měla přejetou hlavu a zadek. Střed těla byl neporušen. Bohužel jsem neměl fotoaparát, tudíž jsem si další perlu do mé sbírky přejetých živočichů nezařadil. V takových chvílích jsem smutný. Naštěstí jest můj archiv poměrně obsáhlý a nejen to - několik čtenářů Chochovin (to je takový kulturní internetový občasník, rozhodně však ne nějaký prašivý blog!) mě nepravidelně obesílá pěknými momentkami, pročež se mohu kochat například střívky rozjeté žáby či pařátky sražené slepice. Vášnivým sběratelem takovýchto skvostů je i železničář pan R., který mi udělal radost nemálo a zaslal část své sbírky, pročež tak nyní disponuji nejen seriálem "Živo na silnicích", nýbrž i "Živo na kolejích".

zpět na hlavní stranu