Listopad 2007
1.11. 2007 čtvrtek
"Ó, listopade!", volám nadšeně. Listopad mám rád. Všude napadá spousta
listí, všechno hnije a na těch sračkách padají důchodci. Kdybych někdy byl
důchodce, v listopadu bych nikdy nevylézal ze svého sociálního bytu. Byl by li
mi někdy nějaký přidělen.
2.11. 2007 pátek
Dva bloky před náma dopadla na školní autobus puma. děti se vracely z výletu
do přírody. Když jsme procházeli kolem, všude jsme viděli kousky dětí. Silnice
byla samá krev
"Chudáci děti," utrousil Herb. "Nikdy si nezamdraj."
Podle mě s nima vymrdali ažaž. Šli jsme dál.
Poté následuje povídka Bloňdatá píča.
Některé věci se nemění.Například Bukowski. Ostatně, kdo by se měnil třináct a půl roku po smrti, že.
3.11. 2007 sobota
Kdysi, před lety, jsem přiletěl do Irska a podivoval se, když jsem na ulici
zaslechl polštinu, slovenštinu či češtinu. Nuda.
Momentálně probíhající rumunská invaze však stojí za to. Cikáni kam oko dohlédne
žebrají, kradou a otravují. Když je Irové pochytali a poslali zpět na Balkán, za
chvíli byli zpět a naivní irští domorodci se diví, že ty samé lidi pochytali
znovu. Přes 13000 Rumunů obdrželo dosud v Irsku PPS number, jakousi obdobu
českého občanského průkazu. Zlomek množství, které je v Irsku ve skutečnosti.
Rumuni zde nemohou pracovat bez povolení a povolení pracovat zde dostalo
celých.... ano, celých 110 občanů od dunajských bažin a z hor pana Drákuly.
Nepomáhá ani to, že Irové uzavřeli pakt se svými velkými kamarády ze sousedního
ostrova a tak předsunuté irské lapací hlídky kontrolují nejen irské, ale i
anglické přístavy. Leč nic nenasvědčuje tomu, že by se cikánská invaze
zastavila.
4.11. 2007 neděle
"Přijede i ten chromý pošahaný pán od lesa!", láká mne v dopisu knihovnice Alena.
"Opravdu? A ta paní, co se vždy ptá, kolik to stálo a kde na to beru?"
"Ta taky. A ta vozíčkářka by mohla zatančit tango."
"Co ten slepý a hluchý s vyraženým okem?"
"I ten přijede!", přihazuje knihovnice skvost za skvostem.
A tak jsem si plácnul. Čeká mne další
z předlouhé řady proslulých intelektuálních rozmluv s rychnovskými důchodci.
Pohodlně se usadím a na rozmazaných obrázcích budu demonstrovat zajímavé věci.
Například, že jsou v Africe černoši, že tam mají rozbité autobusy a horko.
Následně se někdo zeptá, kde na podobné výlety beru peníze, já pravím, že
pracuji a poté mi knihovnice Alena a její ďábelsky nohatá kolegyně praví, že to
bylo úžasné, skvělé a já jedu pryč.
5.11. 2007 pondělí
Byl jsem po dlouhé době v jedné z dublinských hospod na periferii. Za barem
hráli na kytaru Irové a nikde žádný Polák. Až jsem si nepřipadal jako v Irsku.
Kytara kolovala, jak už to někdy v irských hospodách bývá. Když dorazila ke mně,
obratně jsem nejdříve loktem shodil pivo a poté zděšeným ostrovanům zahrál Dža
khere, načež jsem byl dotázán, zdali jim kytaru nevrátím.
Dal jsem si ještě osm piv a odpotácel se kolem Liffey pryč.
6.11. 2007 úterý
Před letošními letními prázdninami jsem přiběhl do vesnické školy a odučil
celý den, jelikož si paní učitelka potřebovala vykorespondovat se svými sponzory
harmonogram romantických akcí.
Největší školní grázlové naštěstí usnuli hned na začátku a ostatní žáci se mě
báli, pročež výuka probíhala v klidu a občasným zpestřením byl pouze letitý
repetent, který se usadil v první lavici a mé rozumy komentoval výkřiky: "No ty
krávo!"
Foumban. Zbrusu nová škola.
Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s dnešním emailem, kdy mi napsal učitel z kamerunského Foumbanu, což je une ville du Cameroun a taky une ville importante de l'ethnie Bamoun, zda-li nechci pracovat jako tamní učitel. Doslova:
"You will teach english and you will speak about Europe, all right? You can clean school and you will sleep in school."
Ano, některé nabídky jsou vskutku
neodmítnutelné.
Nasrat a rozmazat, jak by pravil bystrcký láma,
pan Howadoor.
7.11. 2007 středa
Jelikož dnes nepracuji, rozhodl jsem se pořádně najíst. Letos jsem ještě
nebyl ve Španělsku, tudíž jsem vsednul v Dublinu do letadla a nenechal se za
celý let vyhodit z okénka, pročež jsem zanedlouho přistál v Madridu.
"Ólalááá.... los korrridos! Los flamencos! Los mauros architekturos!", vykřikuji
nadšeně, bych na domorodce udělal dojem mou brilantní španělštinou, leč všichni
se tváří nějak divně.
"Espainiako Erresuma!", zkouším to baskicky, leč úspěch opět nevalný.
Pročež jsem se odebral do
Prada, jelikož je tam prý
nový stánek s občerstvením či cosi podobného.
"Los jednos vstupenkos pro studentos! A k tomu dvě pizzy a tři číny!", snažím se
ušetřit při vstupu.
"E?", dí paní za přepážkou, zjevně překvapena mou mluvou intelektuála.
"OK, tak alespoň jednu vstupenku pro dospělého. Na ty vaše obrázky.", rezignuji,
mnu si vous a poté se již řítím k obrázkům pana Bosche.
"Triptychu
můj rozmilý!", směji se na malůvku a následně svým tlustým tělem zakrývám
výhled ostatním návštěvníkům, pročež se ze všech stran ozývá hudrání. Já však
nedbám, jsem nekulturní hovado a s nikým se o slastný pocit pozorování dělit
nehodlám. Obrázek mne však tentokrát zklamal, od poslední návštěvy se nijak
nezměnil, ani kosočtverec nikdo do rohu nepřimaloval.
8.11. 2007 čtvrtek
"Zhulila jsem se hermelínem!"
"Cože jsi udělala?", táži se ženštiny LLK, která mne oslovuje "lásko", byť já ji
podobnými perverznostmi netituluji a dokonce jsem ji ani do bradavky necvrnknul.
"Zhulila jsem se hermelínem, hehehe."
"Aha. Hermelínem. Zhulila. OK."
"S červama! Polovinu jsem snědla a polovinu vyhulila!"
9.11. 2007 pátek
Telefonoval jsem bývalé spolupracovnici. Spolupracovnice pravila, že má nové
dítě s přeraženým nosem a velké kozy. Teorii chaosu mi opět nevysvětlila.
Večer jsem odletěl do Irska. Cestující byly opět nudní, neozbrojení a letadlo
nespadlo.
"Její tělo tvořily prakticky jen kozy, na kterejch
viselo všechno ostatní - hlava, ruce a tak."
Heinrich Karl Bukowski
10.11. 2007 sobota
Dubrovník. Výlet na půl dne. Takhle po sezóně je ještě hezčí, nežli v létě. Pokud by se tedy v
létě vystříleli turisti a holubi. Jinak samozřejmě v létě hezký není. Asi jako
zkažená čína. Ta v létě také není hezká.
Jadran
11.11. 2007 neděle
Odlet do Irska, země to přenádherné, líbivého počasí a kultury na každém
kroku. Vcelku nudný den. Spolubydlícího jsem potkal s pozvraceným trikem, kterak
se potácí po schodech a pěje si "houm, maj svít houm".
12.11. 2007 pondělí
Vsedl jsem do letadla a odletěl do Česka. Tentokrát jsem se vykašlal na
hotely v centru hnusného města Prahy a ubytoval se ve čtvrti mýtické. Alespoň to
kdysi tvrdil polomýtický jedinec, pan Bárt.
Hotel jest malý, útulný a na recepci mi do zavazadla kousal velký hrozivý pes.
Před hotelem malá kočka tahala velkého potkana pod policejní auto a pršelo.
13.11. 2007 úterý
Do kina jsem přiběhl pozdě. Uvaděčka na mne vrhnula pohrdavý pohled a
nedaleko stojící pěkná prsatá ženština si jistě pomyslela cosi o nekulturním
hovadu. Leč já nedbal, podrbal se na zátylku a vtrhnul do sálu. Film byl pěkný,
hutný a výživný. A to my intelektuálové poznáme. Ve filmu jeden vozíčkář poslal
pěkným úderem pěsti k zemi nesympatickou ženštinu, jiná vozíčkářka se snažila
sjet z terasy domu a zřítit se do hlubin, poté vozíčkáři hráli ruskou ruletu,
pili alkohol a po vykouření jointu jakési byliny vykřikovala křehká vozíčkářka:
"Cítím nohy, cítím nohy!"
Na filmu bylo zajímavé zejména to, že nikdo nikoho nezastřelil, vozíčkáři
nezačali chodit a já se ovládl a neosahával divačku, která seděla po mé levici.
Nebo ano? Ani nevím, byla tma a ač jsem šmátral, facku jsem nedostal. Tak jsem
asi neosahával.
14.11. 2007 středa
"Ty jsi normálně defektní! Nepiješ slivovici? Jsi defektní!", křičí na mne
pan Filosof a pije pivo. Pan Filosof se rozohňuje, jelikož již opustil Irsko a
nyní se nám, zlatokopům na polsko-irském zeleném ostrově směje a bezostyšně se
nám vysmívá. Ostatně poprávu.
"Nejsem žádný alkoholik, holduji jasmínovému čaji, jemně perlivé vodě, ovoci,
zelenině a onanování ve sprše. Žádné úpadkové činnosti neprovozuji.", hájím se.
"Pche, slabota. Například já piji slivovici a včera jsem nechal pokřtít najednou
všechny moje děti.", chlubí se pan Filosof.
"To se lije na hlavu ta voda s utopeným hmyzem, že?", chlubím se i já nevšedními
znalostmi.
"Defektní, fakt jsi defektní.", kroutí pan Filosof nevěřícně hlavou.
15.11. 2007 čtvrtek
Není nad čínskou kuchyni. Často neidentifikovatelné kousku čehosi jsou
polorozvařeny v universální omáčce. A já bych byl tak rád, aby třeba jednou na
povrch polévky vyplavala krásně identifikovatelná kočičí packa.
Dnes jsem vařil čínskou polévku a na povrch vyplaval jen čárkový kód z obalu.
Hm.
16.11. 2007 pátek
Když jsem se ráno probudil, měl jsem zakouřený jazyk.
Pročež informují případné pijáky, že minimálně jedno indické víno je lehce
pitelné, s lehce ovocnou chutí a dojezdem po kouři. Švestkového dřeva, přijde
mi.
Navíc způsobuje příjemné halucinace, jelikož se mi zdálo, že víno popíjím s
příjemnou mladou ženštinou kvalitního poprsí, nezničeného mozku a pěkně
uchopitelného pozadí, leč ráno jsem se v hotelu probudil jako obvykle sám a s poslintaným
trikem. A dole na recepci byl divný recepční, který se mé večerní halucinaci
nepodobal ani náhodou.
Stanu se pijákem indických vín.
17.11. 2007 sobota
Zaletěl jsem se opět na pár hodin podívat do Dubrovníku. Naházel jsem do moře spoustu
nepotřebných věcí a v restauraci snědl dvě chobotnice. Stradun byla skoro
prázdná a na hradby mě pustil aktivní pán, i když jsem tam nechtěl. Poté jsem
ještě vlezl na Minčetu, nakrmil racky a letěl do Londýna. A z Londýna do
Dublinu, poněvadž i prací je člověk živ.
Dubrovník
18.11. 2007 neděle
Jelikož jsem známý milovník filmového umění, mí známí i neznámí mě zahrnují
dojmy a pojmy z tohoto slepého střeva lidské činnosti.
Například slečna LLK, vášnivá to ženština holdující požírání hermelínů s červy a
sexu v latexu mi zaslala noční recenzi:
"Tak jsem se dívala na Zkrocenou horu, o buzíkách. Bože, úplně jinej systém
análního sexu. Ti chlapci pásli ovce! Existujou gely, sakra. Ale tenhle kluk si
jen sliní prsty! Určitý věci člověka iritujou. Kovbojové. Na ženský se kouká líp."
No jo, další film pro intelektuály, kdežto my, lační konzumenti amatérského porna, jsme opět ostrouhali.
U Dubrovníku
19.11. 2007 pondělí
danuwaanalihi:
Najvacsia vagina je moja sefka. A este je to Prazacka.
Chocho:
Fujtajxl.Vagína. Ne, neurážím vagíny. Vagína je vcelku příjemná věc. Když teda
moc nesmrdí.
danuwaanalihi:
Vagina je hrozne nepekne slovo. Pica je OK slovo. Vagina je urazka. Je to
sterilne a vulgarne zaroven. Ta nadavka je hrozne dobra... vyjadruje hlboke
pocity ktore chovam k nadriadenej
Chocho:
Aha. Co takhle kunda?
danuwaanalihi:
Kunda je tiez prijemne slovo. Pokial to nehovori zenska. Chlap to vzdy vyslovuje
s laskou
Chocho:
No já tedy nevím. Já se jen ptám - dnes mi podřízený v práci řekl, že jsem "kunda z ryby" a
jako vyznání lásky mi to nepřišlo.
danuwaanalihi:
No... to len preto, ze mal pravdu. Bol aspon Poliak?
Chocho:
Jo, Polák. Debil.
danuwaanalihi:
Su to vynaliezavci :-)
Chocho:
Jakto?
danuwaanalihi:
No taka vkusna nadavka na tvoju osobu by nenapadla ani tak zvrateneho veterinara
ako som ja.
Chocho:
Já jim tak říkám pořád, proto to znají.
danuwaanalihi: Jo aha... tak to si pekna kunda z ryby
20.11. 2007 úterý
Zakoupil jsem sobě hodinky. Mám několik úchylek. Pojídám čínské polévky, čtu
knihy finských autorů a zakupuji hodinky. Jen za letošní rok jsem zakoupil
hodinky za zhruba čtvrt milionu českých peněz. Což mi moc normální nepřijde
hlavně proto, že vesměs nosím hodinky za řádově pár tisíc.
A nejlepší jsou stejně čínské polévky za 25 centů z obchodu na konci Henry
Street.
21.11. 2007 středa
Odlétám na jeden den do Česka, jelikož jsem dostal chuť na pivo a jiné pěkné
věci. Chvála prostopášnosti.
22.11. 2007 čtvrtek
Odjel jsem do města Tábora a v místní bance
dojednal předposlední krok, nežli za týden definitivně strčím hlavu do smyčky
zvané hypotéka.
Cestou zpět jsem využil služeb Českých drah a byl jsem nemile překvapen. Vlak
neměl zpoždění. V takovém vlaku jsem nejel již mnoho let, pročež jsem neustále
nervózně poposedával a hledal teroristy, kteří vlak řídí a odvezou mě přes
Beringovu úžinu a podél Yukonu na jih a nabourají do nějakého velkého domu v
Ňůjorku.
Večer jsem odletěl do Irska a v letadle dokoukal
film o letecké
katastrofě. Tentokrát se vše obešlo bez problémů. Ne jako posledně, kdy mne
letušky na žádost vedle sedící pasažérky přesadily s dodatkem, že bych si na
dobu letu měl vybírat jiné filmy.
23.11. 2007 pátek
Na nástěnku ve vstupní hale báze irských národních
aerolinií kdosi vyvěsil veliký papír s nápisem: POZOR NA TUČŇÁKY A LEDNÍ
MEDVĚDY. Smysl jsem nepochopil. Někdo ke slovu "penguins" připojil šipkou text
"black ice". A ke slovu "bear" někdo dopsal "hairy cunt".
O všem jsem hluboce přemýšlel, ale irský humor (či co to je) jest mi cizí. Čína
mi cizí není, proto jsem si dal kuře s brokolicí a kachnu na švestkové omáčce.
Budu tlustý, nejtlustější na celém světě. Poté si poliji obličej kyselinou,
zmenším se o čtvrt metru a za ženu si vezmu vychrtlou blonďatou překladatelku.
Jako ten pán v televizi.
Glendalough
24.11. 2007 sobota
Šestnáct hodin v práci neskýtá mnoho možností k
radosti. Tak jsem alespoň nalil kolegovi do čaje černou razítkovací barvu.
Inspirovala mne k tomu zkušenost z minulého týdne, kdy jsem se od razítka
zapatlal a poté si málem serval kůži, abych ohavnou barvu smyl.
25.11. 2007 neděle
"Snažně prosím, jen dva prstíčky strčím, jen se
ohřeji a zase půjdu!", bouchám na velké dveře chladicího boxu dublinského
letištního carga.
"Táhni někam, už je plno.", ozývají se zevnitř hlasy mých šťastnějších kolegů.
"Koukejte mi otevřít, vy svině!", mumlám si česky a vzápětí anglicky mile
škemrám: "Maj best frends! Ajl bí lajk e pingvin! Oupn d dór plís. Plííííís!"
Když se v Dublinu udělá mrazivo, je mrazivo nepříjemně. Vlhký vzduch od moře
jest vlezlý, zima zimovatější a kdo může, schovává se se do chladicích
místností, aby se alespoň trochu ohřál. Dnes mám tu smůlu, že pracuji venku na
ploše, kde je nejen mrazivo, ale i vítr duje a to mi ani mé pěstěné tukové
chrániče nepomáhají.
"Na co tě mám, tuku můj rozmilý! K čemu si vás hýčkám, mé sádlové obaly! Proč se
nečiníte, mé ovarové pásy!"
Kolegové sedí v chladicím boxu, hrají karty a požírají jahody, které po tunách
létají z ošklivé kapitalistické Ameriky. Hajzlové.
Vsedám tedy odpoledne do letadla a letím do Česka. Zahřeji se v nejbližších
dnech alkoholem, pohledem na pěkné ženštiny a zajisté plodným hovorem plným
výpadů kordů intelektuálů, jelikož mne čeká rozhovor s pánem, který mne vyzval k
setkání.
26.11. 2007 pondělí
Snídal jsem s pěknou ženštinou za výlohou
pekárnocukrárny a díval se
na studenty Vysoké školy ekonomické,
kteří ve velkém množství prchali ulicí. Ve městě Praha je i veliký dům plný
zbytečností a mimo zbytečností je v domě i
výborná restaurace s
výhledem na hřbitov. Dal jsem si hodinu po snídani zhruba kilogram nejrůznějších
mořských živočichů a litr mléka.
Poté jsem odjel na oběd s úředníkem panem Bártem a nacpal se segedínským
gulášem. Následovala zastávka v čínském bistru pro dolních deset tisíc na
hlavním vlakovém nádraží. Smysluplně zabitý den jsem ukončil v mé oblíbené
mexické restauraci a
zběžným prohlížením knihy
Dějiny
ošklivosti. Pane Eco, poslušně se hlásím do dalšího dílu!
27.11. 2007 úterý
"Proč pořád hekáš? Proč funíš? Pravda, tlustý jsi jak větší prase, střední
hroch či menší slon, leč ulehčím tvému bídnému bytí!", pravila má vzdělaná
kamarádka a následně mi vysvětlovala cosi o vztlakové síle, hustotě kapaliny a
objemu ponořeného tělesa.
"Vidíš? Už pan Archimédes ti zanechal odkaz! Jdeme k vodě!", triumfovala nakonec. Odvlekla mě na koupaliště, kde jsem se následující hodinu zmítal pod přívaly vod, které se mne snažily více či méně úspěšně obtékat. A to vám tedy povím, vážení čtenářové, čtěte a ctěte pana Archiméda!
28.11. 2007 středa
Ráno vsedám do vlaku a jedu do města Tábor, města komárů a jiné nepěkné
havěti. V bance jsem podepsal poslední papír a paní hypoteční úřednice vzala nůž
a na topůrko veliké sekyry zrobila další zářez.
Odpoledne již uháním špinavým vlakem Českých drah do města Olomouc.
Olomouc je město pěkné, revizor mne v tramvaji nechytil a to se přece cení.
Ubytoval jsem v nejvyšším patře vysokého hotelu a již spěchal na schůzku, jak my
romantikové často činíváme.
Schůzka proběhla v jiném hotelu. Bodné, sečné i palné zbraně jsem odložil v
předsálí a objednal si pivo. I pán naproti odložil zbraně a tak debata proběhla
v téměř přátelském duchu, kolem létali motýli, slunce svítilo a nad rozkvetlou
loukou poletovala sojka s
H5N1.
Příjemnou atmosféru protkanou chutí se vyzvracet rušilo jen zoufalé vyzvánění
jedné zoufalé volající a to, že pivo nebylo nic moc.
I vsadil jsem se tedy s pánem o jiné pivo, které mi do roka bude muset zakoupiti,
i když se tomu bránil. Tímto pána zdravím a vzkazuji, že se již těším, jak svá
tvrdnoucí játra vyspravím dalším alkoholovým hřebíčkem.
Ještě před půlnocí jsem se zastavil u evropské kapacity v oblasti práva.
Evropská kapacita mi uvařila špagety, poté svěřila hlavolam svého syna -
O/XO/XXO a nakonec jsem se ještě postaral o výuku jejího duševně poněkud jiného
kamaráda.
"Poslouchej, Chocho," pravila evropská kapacita, když jsem nasycen opouštěl její
byt, "jak to děláš, že tě i ty děti tak rychle odhadnou? Můj syn se mě právě
ptal, jak je možné, že jsi tak hloupý a ošklivý zároveň."
"No.... zkusíme se dnes vymluvit na genetiku, OK? A doufat, že to nebude číst
nikdo z rodičů."
29.11. 2007 čtvrtek
Vsedám do autobusu a jedu do Svitav. Přes vesničky a města, lidi vystupují a
nastupují a já jen sedím a ani se nemůžu dívat ženštinám do výstřihu, jelikož je
chladno a ženštiny jsou zahalené. Ve Svitavách jsem přepadl místní obchod s
potravinami. Nikdo odpor nekladl a tak jsem zakoupil mnoho jídla a hlavně půl
kila lososa a vše snědl.
A již je tu Rychnov nad Kněžnou, město zaslíbené, město v podhůří Orlických hor
a město, kde je daleko více ženštin, než-li mužů. Ovšem mužové rychnovští, to
jsou pojmy. Jako například Josef Kopecký, ha!
Ubytoval jsem se
v hotelu na náměstí a hotel to byl náramný, dostal jsem pěkný velký pokoj s
pěknou koupelnou a tak jsem se i se svým ohromným břichem všude mohl pohybovat
bez obav, že se otluču o zdi.
Poté jsem se již v doprovodu knihovnice Aleny, místního historika, průvodu
pionýrů a dobrovolných hasičů a za zvuku fanfár odebral navštívit místní
pamětihodnosti. Čínská restaurace v přízemí knihovny již neexistuje, pročež jsem
nepohrdnul něčím jiným a vydal se do místní zvonice. V místní zvonici jest zvon
Kryštof, který zná dobře pan Matoušek. Vedle zvonice je takový starý barák,
kterému se ovšem věnoval pan Santini, pročež jde o pěkný starý barák. V baráku
je stará ženština se sokolím zrakem, jelikož i v přítmí pravila: "Vy jste nějaký
špinavý, pane Chocho, kdepak jste se toulal?"
Večer došlo k významné kulturní události letošní rychnovské sezóny -
vystoupil jsem před místním publikem s "přednáškou o Kamerunu" v roli
"dobrodruha", jak jsem si mohl přečíst na letácích, hojně hyzdících město.
Kupodivu publikum netvořilo jen pět důchodců, nýbrž i osoby mladé se přišly
ohřát. Nic jsem neponechal náhodě a nekompromisně jsem ignoroval všechna klišé,
o Kamerunu jsem neřekl téměř nic, zato jsem oznámil, že jsem viděl pána, co si
trhal chlupy z nosu. Později jsem k nadšení místních důchodkyň dodal, že starší
žena v Africe nemá ani cenu jednoho velblouda a nakonec už jedna z pořadatelek
můj cirkusový výstup raději ukončila.
V Limbe
Z hotelu mám pěkný výhled z okna, sněžím, v televizi se na německém kanále obnažují ženštiny a já konzumuji dary, které jsem obdržel - požírám ořechy a čtu si o koldínských hasičích.
30.11. 2007 pátek
Častolovice, Hradec Králové, Praha, Dublin.