Říjen 2012

27.10. 2012 sobota - 1.11. 2012 čtvrtek
Pryč jsou pohledy na ladné Vietnamky, na pečené žáby v arašídové omáčce, hadí víno či krátké chvíle před svítáním, kdy ještě saigonské ovzduší připomíná vzduch a ne plynné olovo z výfuků vietnamských automobilů  mopedů. Jsem zpět v realitě všedního dne, v realitě irského deště, irské mlhy a přitroublých irských kolegů.

U Danangu, Vietnam

"Nikdo není zdravý, například já mám problémy s koordinací pohybů," filosoficky pronáší na dublinském letišti kolega pan Derek.

"Aha, začínám chápat, proč máš sedm dětí," dím ironicky.

"To asi bude proto, že má žena epilepsii."

"Cože? Ty se neovládáš, žena má epilepsii a pořídili jste si sedm šklebáků?"

"To už je minulost. Já se nechal kastrovat a epilepsii lze využít."

"Využít? E?"

"Když žena dostane záchvat, uložím ji do vany, napustím vodu, přidám prádlo a prací prášek... a za chvíli je vypráno," vysvětluje kolega s naprosto vážným obličejem.

A já už třetí den přemýšlím, zda-li kolega jen žertoval. Těžko říci u někoho, kdo si pořídil sedm kusů potomstva.

2.11. 2012 pátek
Kolbiště vědy a moderních výdobytků techniky si podmaňuji mílovými kroky. Po vajíčkách, bramborách a čaji jsem si dnes v rychlovarné konvici uvařil rybu. Ryba byla chutná, avšak konvice zapáchá i poté, co jsem ji vymýval vodkou.
Možná je načase vybavit kuchyň i varnou deskou či alespoň ohništěm.

3.11. 2012 sobota
Mohl by mi ovšem někdo vysvětlit, jak se v chodbě domu s devíti bytovými jednotkami, z čehož jsou tři víceméně neobývané, může nacházet jedenáct dětských kočárků?

Nemám vůbec nic proti mým sousedům. Dbají o dům, sekají trávu před domem a vůbec se starají, aby novostavba nepřipomínala do pár let cikánské doupě. Ovšem hromadění nechutných předmětů připomínajících rozmnožující se lidstvo mne nutí k pláči. A co je ještě horší - když se snažím vytáhnout z domu svůj bicykl, občas o kočárky nechtěně zavadím!
Fujtajxl.

4.11. 2012 neděle
"Irsko je úžasné, barevné, krásné! Irové jsou super, jedineční, skvostní a tak přátelští! Hurá super juchuchů ó jéééé!"

Obdržel jsem email od Toho-čo-sa-vyzná-v-dámskych-ritiach, spoluvýletníka z Islandu. Cestovatel se rozhodl plýtvat časem a penězi a odletěl do Irska. Opět jsem nucen přemýšlet, co přiměje lidi jásat nad zemí, kde je jedinou zábavou zírat na ovce požírající trávu či se nechat ovívat větrem a sprchovat deštěm na západoirských útesech. Irové sami, po staletích zkušeností, buď z Irska emigrovali a nebo prchají před realitou po pestrobarevných stezkách alkoholu zaštiťujíce se příslovím "V hospodě neprší".
 

5.11. 2012 pondělí
Z Vietnamu jsem si kromě spousty modřin z bambusové masáže dovezl i nemálo lahví rýžového vína s kobrami. Nejedná se o žádné nechutnosti, nýbrž o medicínu a to medicínu tradiční. První zachovaná zmínka jest z období čínské dynastie Čou (západní) z osmého století před panem Kristem.

Samozřejmě, že jsem ihned jednu láhev otevřel, víno vypil a hada snědl. Celého. Hadí šupinky se mi zadrhávaly v krku a kosti přece jen nebyly tak měkké, jak jsem očekával. Poté jsem se dočetl, že z hada se jí pouze žlučník, oči a žaludek.

Tak nevím, možná jsem prase.

6.11. 2012 úterý
"Kam se poděl svěží vzduch? Proč již podzimní vítr neovívá stěny mého obývacího pokoje? Pročpak již neslyším zřetelně povykovat šklebáky z širého okolí?" táži se sám sebe, následně se plácnu do čela a spokojeně se usmívám. Kdysi v dávnověku jsem poměrně akčním způsobem rozbil balkónové dveře. A zcela nečekaně se dnes v mé nepřítomnosti dostavil pan stavitel a celé dveře vyměnil. V obýváku je teplo a já tak mohu po místnosti pobíhat oděn jen ve svých oblíbených havajských trenýrkách.

7.11. 2012 středa
"Kurva, super," přiopile skřehotá bezdomovec a tahá z kontejneru poloprázdnou láhev.

"No doprdele, úplný Vánoce," dodává a tahá druhou láhev.

Ani špína, zima a pošmourno nemůže bránit štěstí, ba ani manifestaci skromnosti. A to mi zvedlo náladu. V dalším okamžiku ji však zkazilo zjištění, že Vánoce jsou za rohem.

8.11. 2012 čtvrtek - 15.11. 2012 čtvrtek
"Pft pft, pfffffttt... fšššš fšššš pffffft", ozývá se ze sprch. Sprch je deset v řadě, obsazena je jen jedna. A v šatně sedí zhruba dvacet zpocených mužů. Mlčí, tváří se zhrozeně a zhrouceně a zděšeným pohledem občas zavítají do sprch.

"Šsssvvvvtttt, pfffaaa pfaaa fffttt pffft... áááách"

Ve sportovním centru mého irského zaměstnavatele sedím mezi zpocenými, zhroucenými muži, opásán ručníkem. Do sprchy se mi věru nechce.

"Pfůůůů pft pft pft pft....," viditelně a hlavně slyšitelně si užívá sprchy homosexuální kolega a s neuvěřitelnou energií si tělovým šamponem drhne pozadí. Rytmicky, rytmicky, pfff pfff pfff, rytmicky. Vychrtlá postava jest prohnuta v bedrech a v místech hýždí frenetickým mydlením vznikla gigantická pěnová koule.

"Pft pft pft pft pft pft pft pft!"

16.11. 2012 pátek
Jsou knihy, které mám rád a čtu je stále dokola. Albert Camus a jeho Cizinec, Krvavý poledník McCarthyho či ne zrovna intelektuální Cesta pana Kerouaca. Dnes jsem si uvědomil, že na všech výše zmíněných skvostech se nacházejí zbytky čínské polévky.

Tak, tolik dnešní literární okénko.

17.11. 2012 sobota
"Dvacet kliků, dvacet lehsedů, dvacet dřepů. Poté se projeví mé dobré srdce a dám ti deset sekund pauzu," praví pan trenér, ke kterému chodím na hodiny bití.

Redukuji vše na deset-deset-deset a poté půl minuty modrám a po širém okolí sháním trochu čerstvého vzduchu.

"Dvacet! Od všeho dvacet, ty kobliho!"

Není nad motivující pokyny osobního trenéra, že. Při chuti trénovati mne udržuje jen to, že čím více budu cvičiti, tím lépe potom budu bíti všechny okolo.

"Kobliho!"

18.11. 2012 neděle
"A jeho pravá ruka ti dala knihu o oplodnění duše!" řine se extaticky z rádia hajzlbáby na bratislavském autobusovém nádraží. Podivuhodné město. Mix špinavých nádraží a nablýskaných obchodních center, tramvají a autobusů zřejmě vyhrabaných z barikád druhé světové války, mastodontních vil a ještě mastodontnějších automobilů zbohatlíků, hovadsky velké projekty bez veřejné soutěže a nová sídliště hnusnější než díla socialismu. Vše je završeno pověstnými slovenskými službami, kde si zákazník připadá jak na středověkém pranýři.

Ale abych jen nehaněl - do Bratislavy se stahují slovenské ženštiny, což je živá galerie k nezaplacení. Žeň žen.

19.11. 2012 pondělí
Odlétám do Irska, do Dublinu a zúčastňuji se ohromně zábavného školení s pracovním názvem "Najdi si svou bombu". Pod vlivem americké hysterie jsem nucen hodiny a hodiny zírat na obrazovku, kde defilují pokusy nejrůznějších individuí propašovat do letadla zbraň, výbušniny či dokonce dítě. Pokud případný pachatel není ovšem naprostý imbecil, šance k odhalení čehokoli je víceméně nulová. Nedávné případy výměny náplně v tonerech tiskáren či na 3D tiskárně zhotovená pistole jsou toho pěkným příkladem.

Beztak si myslím, že bych lépe snesl na palubě letadla diskusní kroužek teroristů i s praktickými ukázkami, než-li vřeštícího šklebáka či kojící ženštinu.

Typický příklad amatérsky zhotovené dopisní bomby.
Nekrytý časovač, nekrytá roznětka, vše navíc podtrženo
snadno viditelnými hřebíky v plastické trhavině.

20.11. 2012 úterý
Ozval se mi šumavský poustevník, pan Kyblíček. Konverzace byla jako obvykle nesmírně květnatá a jako vždy zcela zásadní.

"Ahoj Chocho!"

"Hm."

"Mám trápení, jsem prokrastrát!"

"Cože?"

"Prokrastrát! Copak nevíš, co je to prokrastinace?"

"To samozřejmě vím, sám jsem její obětí i vášnivým vyznavačem. Jen jsem netušil, že se postiženým osobám říká zrovna prokrastrát."

"Podle vzoru kastrát!"

"Ech."

Ech.

21.11. 2012 středa - 30.11. 2012 pátek
Jak bývá obvyklé, v Irsku prší. Kanalizace zhusta nestíhá a tak jsou silnice po celé zemi, Dublin nevyjímaje, často pod decimetry kalné vody. Do práce i z práce jezdím na bicyklu a tak se brodění nevyhnu, voda často dosahuje k osám kol. Někdy mi však dosahuje až nad hlavu. Jako například dnes. To jakýsi imbecil, hajzl škodolibý a jedinec nedobrý na silnici umístil ceduli ZATOPENO. A to asi pět metrů ZA zhruba dva metry hluboký výkop.

1.12. 2012 sobota
Jelikož mi můj milý zaměstnavatel přidělil na únor a březen pět týdnů dovolené, dostal jsem opět nápad týrat cizí kraje a jejich ubohé obyvatelstvo svou přítomností. A aby toho nebylo málo, rozhodl jsem se potřísnit svým potem nevinné kopce kolem kolumbijského městečka El Cocuy u venezuelských hranic.
Ač po pádu z motocyklu již vcelku dynamicky kulhám a občas hýbu končetinami koordinovaně, plíce stále stávkují a nestíhají zásobovat kyslíkem mé mastodontní tělo ani zbytky mozku.

"Hledám zkušeného chodce po horách, který v případě nouze dovleče z vrcholů do údolí obézního turistu," podal jsem si proto inzerát.

Národní park El Cocuy, Kolumbie

2.12. 2012 neděle
Pořídil jsem sobě čtečku elektronických knih. Čtečka jest víceméně jednoúčelové zařízení, na které uživatelé sofistikovaných tabletů, phabletů, smartphonů a ostatních v současné době populárních zařízení hledí skrze prsty. Já však přemohl odpor, oželel alespoň v některých případech vůni papíru a vzdal jsem se lahodného pocitu z osahávání stránek. Odměnou mi je spousta knih v malé krabičce. A zejména možnost věnovat se pohotově četbě vestoje i v leže, v sedě i ve visu, ve vlacích i letadlech, na západě i na východě.

3.12. 2012 pondělí
Zakoupil jsem letenku na Madeiru. Na leden. V turistické sezóně na ostrov létá každý den spousta letadel naplněných důchodci, nyní jsem byl nucen využít své soukromé letadlo a nebo zvolit let s několika přestupy. Jelikož soukromé letadlo nevlastním, poletím po trase Praha - Budapešť - Lisabon - Funchal. Zkrátka mám rád, když si při letištních kontrolách musím sundat pásek a pochlubit se tukovou pneumatikou, která se vždy vyvalí.

4.12. 2012 úterý
Obdržel jsem email od otce. Jako obvykle plno nadšení ze života a vyjádření lásky k lidem okolo.

"Končí víkend, pouštím televizi. Tam lezou pavouci nějakému děvčeti do nosu a vylézají čelem ven, takže teď nevím zda jsem nepropásl nové směry kulturního dění, protože po přepnutí na jiný program při čelní srážce osobáku s náklaďákem vyjel osobák na konci náklaďáku neporušen, akorát řidiči upadnul mobil. Tak si tady žijeme. Jinak tak vcelku nic zásadního se tu neděje. Mimochodem, budeš opět strejdou (pracovní název to má: Miloš), provedla ti to sestra. Byl jsem se na ni kouknout v Žatci a taky omrknout její nové bydlení. Má to tam moc pěkné, takové, no škoda poblít.

Dědečkovi jsem koupil novou postel, elektrickou. Babičce jsem se snažil vysvětlit polohování dálkovým ovládačem a tak jsem netrpěliv v jaké poloze dědu zítra uvidím. Myslím, že dědeček netušil, jak má ještě ohebné tělo. "

Mno.

5.12. 2012 středa
Na inzerát, ve kterém sháním expedičníka, který mne zachrání ve vysokých horách, se ozvala hromada lidí. Dnes jsem si s některými smluvil schůzku, aby si skutečně uvědomili, co znamená požadavek k záchraně obézního turisty. Expedičníci se povětšinou projevili tak, jak jsem očekával. Hodinovým monologem o tom, kde všude byli, kolik hor zdolali a kolik vagín domorodkyň pokořili. Zdaleka nejlépe se projevil jistý pan Vlk. Hodinu jsem se snažil pokládat spoustu otázek.

"Byl jsi už někdy v horách?"

"Hm."

"Aha... ve kterých?"

"Všude možně."

"A myslíš, že mě v Kolumbii zachráníš, až budu umírat v horách na nedostatek kyslíku a přebytek sádla?"

"Hm."

"Máš nějaký itinerář, co tam chceš vidět a kde chodit?"

"Ne."

"Aha. A vyjet můžeš kdykoli a být tam jak dlouho chceš?"

"Hm."

"Ty toho moc nenamluvíš, což?"

"Hm."

V Kolumbii číhá mnoho nebezpečí.
Například ženštiny v Cartageně.

zpět na hlavní stranu