Listopad 2013

1.11. 2013 pátek
Odletěl jsem zpět do Irska a zapůjčil si automobil. Počasí je totiž hnusnější než mraky nad krchovem, pročež jsem se rozhodl využít absence turistů a odjet na západní pobřeží. Není nic krásnějšího, než-li stát na irských útesech a nechat si bičovat svou ošklivou tvář větrem a deštěm. Což činím hlavně proto, abych ušetřil za vodu.

Západní pobřeží, Irsko. Nejlepší doba na návštěvu je
sychravý podzim, jelikož vichr čas od času smete výletníky
z útesu a na skalách tak bývá klid.

2.11. 2013 sobota
Je sychravo, deštivo, větrno a tak se blaženě usmívám, jelikož na západním pobřeží neočekávám davy návštěvníků. Po cestě na západ činím zastávku u ikonického Caiseal Mumhan, hradu známého také jako Cashel, který se v téměř placaté krajině tyčí na cashelské skále. Hrad je nedílnou součástí dávnověkých půtek mezi irskými náčelníky a králi a po čtyři staletí dokonce konkuroval Taře jako centru celého Irska. Rod Éoghanachta, Brian Ború, Oliver Cromwell či přede dvěma lety anglická královna, ti všichni opřeli svá pozadí, meče, milenky a jména o zdi hradu, který dnes stojí zejména v podobě románské kaple a gotické katedrály. U hradu je i pěkný hřbitov. A pod hradem obchody se suvenýry, kde do vichru ženoucího déšť a sníh vykřikuje podivná prodavačka natěšeně: "What a lovely weather!"

Přespávám u Killarnay na západním pobřeží. Čtyřhvězdičkový hotel, který nyní stojí tolik co v létě špinavá kobka pronajímaná měšťany v Killarnay.

3.11. 2013 neděle
Ring of Kerry. Nyní na podzim příjemná projížďka, turistických autobusů výrazně ubylo, vlastně jsem nepotkal ani jediný. Z Killarnay do Kenmare a poté již po pobřeží k Lamb´s Head, do vždy větrné vesničky Waterville, po mém oblíbeném okruhu Skellig Ring do Pormagee. Před Portmagee stojí za zastávku útesy u penzionu Blasket View House B&B, kolem kterého vede pěšina k útesům, označeným jako "Nejlepší výhled Ring of Kerry a nejlepší výhled na ostrovy Skellig a Puffin". Přes most na ostrov Valentia a přes Caherciveen do Killarnay. Výhledy jsou po celé cestě náramné, černá obloha se střídá s modrou, jak už to v Irsku bývá. A výhledy na poloostrov Dingle na severu jsou tak pěkné, že i můj stařecký zrak se těší nad tou nádherou.

4.11. 2013 pondělí
Z Killarnay na sever, do Limericku, přejet řeku Shannon a směr západ. Tudy celý rok proudí davy výletníků chtivých pohledů z proslulých útesů hrabství Clare - Cliff of Mohers.

Ty nejhezčí scenérie se však nacházejí jižněji. Přes vesničku Kilkee je třeba jet na jihozápad. Uzounké silničky vedou až na skalnatý výběžek Loop Head. Oceán, útesy a turistů jen hrstka. Žádné organizované zájezdy, stánky se suvenýry a podobné ohyzdnosti. Jen zelená irská krajina rozparcelovaná staletými zídkami z kamení. U nedaleké vesnice Carrigaholt kdysi kotvila slavná španělská Armada a její Anunciada se zde i potopila.

Ke Cliff od Mohers dojíždím se setměním. Kdysi divoké útesy jsou dnes zkroceny supermoderním návštěvnickým centrem relativně citlivě vbudovaným do kopce u útesů. Kolem útesů samotných vedou cesty, které jsou kvůli bezpečí návštěvníků zapuštěny až metr pod úroveň terénu a vedeny několik metrů od srázů. Z kdysi zajímavého pobíhání těsně u hrany útesů se tak dnes návštěva změnila na vycházku Mámo-táto-tam-někde-asi-bude-ten-sráz.

Do města Galway dojíždím již v noci. Zakupuji sobě dvě pizzy a naplněn takto získanými vitamíny znaven usínám. Zkrátka - žádné drama.

Loop Head, západní pobřeží

5.11. 2013 úterý
Zpět do Dublinu jedu skrze krásnou krajinu Connemary. Na Connemaru mám zálusk již mnoho let, avšak jelikož jsem líná kůže a pohodlné budižkničemu, krajinu blat, nespočetných jezer a potoků jsem ještě pořádně nenavštívil. Budu si zřejmě muset počkat na nějakou pořádnou motivaci, jak je u nás intelektuálů zvykem. Například na nějakou prsatou ženštinu, co umí bezchybně zalévat čínské polévky.

6.11. 2013 středa
Na účtu se mi objevilo pět peněz za úrazové pojištění od České pojišťovny. Trvalé následky z toho, že jsem kdysi upadl na motocyklu. Po dvou letech korespondence, kdy mi každý zaměstnanec této instituce tvrdil něco jiného, se mi podařilo vymámit několik grešlí. Nestačí to ani na čínské polévky na zimu. Kdybych si z ruky vyšťáral nejrůznější tyčky a šrouby a odevzdal je do sběru, zřejmě bych si přišel na víc. A mimoto by mi kolegové přestali na ruku přikládat magnety aby zjistili, zdali je má protéza ze železa.

Teď už zbývá jen válčit s Českou podnikatelskou pojišťovnou, u které měla pojištění ženština, kterou jsem na motocyklu potkal. Česká podnikatelská pojišťovna je ovšem spolek diletantů, hovad a zavrženíhodných jedinců.

7.11. 2013 čtvrtek - 14.11. 2013 čtvrtek
Přiletěl jsem do Irska vypotit něco krve pro svého chlebodárce. Hned po příletu jsem však upadl v hluboký smutek. Den je černější než fronta na sociální dávky. Můj irský pavouk Freddy zmizel. Podezírám spolubydlící, že opět vypustili z terária želvu Daisy a toto hnusné stvoření Freddyho nedopatřením zašláplo. Úmysl vylučuji, jelikož želva Daisy je (samozřejmě až po některých mých kolezích z práce) ten nejtupější živočich, kterého kdy Země nosila.
Zatraceně. Freddy!

15.11. 2013 pátek
Zdrcen ze ztráty oblíbeného pavouka jsem se rozhodl udělat si radost a odletěl jsem do Istanbulu. Do Istanbulu létám hudrovat a durdit se nad tím, že se kdysi krásné město změnilo v apohlavní turistickou díru na Bosporu, k nerozeznání od příšerných destinací jako je Paříž či Řím. Bambiliony turistů a domácí řiťolízači v obchodem s pobliózními zbytečnostmi. A málem bych zapomněl na řiťolízače v istanbulských restauracích, kteří by si za liru nechali vrtat koleno a do otvoru ještě sypali pálivé koření.

16.11. 2013 sobota
Rekonstrukce a obnova Sultanahmedu a přilehlých čtvrtí pokračuje šíleným tempem. Desítky hotelů se rozlézají až k malé Haye Sofii a severně až daleko za most Galata. Z rybích trhů se staly nasvícené stánky pro fotografií chtivých turistů, kteří si zde mohou zakoupit talířek smažených sardinek za stejnou cenu, za jakou mohli ještě před pár lety dostat pečeného mečouna a břišní tanečnici.

Nejsem však člověk negativního myšlení a umím se radovat i z maličkostí. Pročež již nebudu truchlit nad zánikem semiorientálního města, nýbrž se budu kochat krásami všedního dne. U Nové mešity například poskakuje v chlupatém modrém kožichu turistka s pěknýma nohama.  A dva vřískající šklebáci se na bicyklech srazili takovým způsobem, že v šoku nad svými do krve rozbitými údy zmlkli.

Istanbul, pohled z mostu Galata

17.11. 2013 neděle
"Přeci jen, genius loci!" volám spokojeně v restauraci nedaleko Aksaray. Všude kolem staroturecká špína, rozpadající se domy a nerozpadající se mešity se starými hřbitovy.

"Genius loci nemáme, ale za tři liry nabízím čočkovou polévku," znepokojeně pravil pan číšník. Zjevně majitel úzkých rozhledů, který nepochopil mé duševní rozpoložení.

Pročež jsem si dal výbornou istanbulskou čočkovou polévku s lahodným kořením a odletěl jsem do Česka.

Egyptský bazar, Istanbul

18.11. 2013 pondělí
Stojím nehybně, mhouřím oči a sevřené rty mají koutky sklopené dolů. Zkrátka, pozorný divák béčkových westernů se nezapře. Poté pomalu, opravdu pomalu prsty obepínají pažbu (sic!) a vzápětí ruka střelhbitě vyrazí vzhůru a vpřed. Ústí zbraně našlo svůj cíl, ozvalo se decentní ťuknutí a moucha zmizela v útrobách výkonného stroje.
Abych to zkrátil - pořídil jsem si vysavač a lovím hmyz.

19.11. 2013 úterý - 29.11. 2013 pátek
Deset nočních směn. Zábava veskrze žádná, jelikož je zima a kolegové si omotávají tvář šátky, toaletním papírem i podkolenkou, uvázanou za hlavou. Se zakrytými ústy tak nepronášejí obvyklá moudra a já se jim nemohu smát. Nesměji se ani užitečným módním doplňkům našich uniforem, jelikož sám mám čepici s bambulí, která se mi ke kravatě skutečně dvakrát nehodí.

30.11. 2013 sobota
Poněkud utahán přilétám do Česka a za využití autobusu, metra, vlaku a vozidla taxislužby jako obvykle přijíždím na vesnici, kde mám svou českou noru.

"Já jsem Franta!"

"Já jsem Pepa!"

"A já jsem ožralej!"

Vlezl jsem do domu a na chodbě v dětských kočárcích sedí a leží sousedé, v rukách lahve ohnivé vody a vesele na mne volají. Pročež jsem se seznámil se svými sousedy.

1.12. 2013 neděle
Vinař ze mne asi skutečně nebude. Neboť jsem sobě dnes zakoupil dvě lahve vína jen proto, že se mi líbil název - Fat Bastard. Prostě mi stačí málo. Že ano.

2.12. 2013 pondělí
Pryč jsou doby, kdy jsem spal v novém bytě na matraci pohozené na podlaze (roky), svítil si svíčkami (rok) a vařil si vajíčka v rychlovarné konvici (na tom snad nic špatného není). Nyní již mám v bytě několik hrnců, pročež jsem se rozhodl zbudovat sobě kuchyni. Znám své schopnosti a tak je mi jasné, že zeď za kuchyňskou linkou potřebuji přepečlivě ochránit. Při mém kuchtění jsou totiž běžné špagety poletující vzduchem či pálivé omáčky rozstříknuté od podlahy až po strop.

Objednal jsem si tudíž za linku skleněný obklad a dnes jej pan řemeslník přišel zaměřit. Po tragických zkušenostech s českými řemeslníky, cháskou neschopnou, drzou a negramotnou, byl jsem mile překvapen. Pan řemeslník dojel na čas, nesmrděl jak zatuchlé holínky z koňské kůže a hned se dal do práce. Počítač, laserové zaměřování a digitální přístroje měřící vše možné.

Doba mamutů, ohně v jeskyních a socialistických pracovníků pomalu mizí v nenávratnu. Doufám.

3.12. 2013 úterý
Kráčím si tak rušnou ulicí ve městě Praha a vztekle štěkám na všechna individua, která ke mně přiskakují s žádostí o příspěvky na chudé, bohaté, ženy před porodem, po porodu, příspěvky na všemožně nemocné či novou metodu trhání pupeční šňůry. Nuda na všechny strany. Až mne zaskočila jedna tlustá a ošklivá ženština, které na mne vypálila:

"Máte rád děti?"

"Grrrr, ne!"

 "Ani ty s rakovinou?"

"Ech....ne."

"To je ale škoda!"

Teď přemýšlím, jak to vlastně ta ohyzda myslela. Vždyť děti s rakovinou... ty bych nakonec přece mohl mít rád, že.

Davy turistů v Praze

4.12. 2013 středa
Zavítal jsem do kina na film Konzultant. Přitáhlo mne jméno Cormaca McCarthyho, mého oblíbeného pisálka. Pana McCarthyho mám rád. Respektive jeho díla, Krvavý poledník obzvláště. Film byl příjemný. Jsem však zřejmě kulturní hovado, jelikož kritika dílo nebývale pohanila a beztak se mi film líbil zřejmě hlavně proto, že nedaleko seděla divačka s proklatě dlouhýma nohama

5.12. 2013 čtvrtek - 12.12. 2013 čtvrtek
Kolega Karel z druhé noční posádky se již roky snaží najít si v zaměstnaní tmavý kout, kde by si v době přestávky mohl zdřímnout. Naše vedení ovšem o něčem podobném nechce ani slyšet, jelikož dovolit si například po osmi hodinách práce přestávku je údajně trestuhodné flákání. Zatímco kolega Karel v minulých letech zkoušel spát obtočen kolem záchodové mísy, v márnici i zavěšen ve vaku na zdi, vedení veškeré podobné aktivity tvrdě potírá. Všude v kancelářích i halách jsou nyní odstraněny vypínače, takže konstantní oslňující osvětlení znemožňuje spánek. Navíc jsou v hale nově nainstalovány reproduktory, které v nepravidelných intervalech vydávají zvuky podobné výstřelům, to prý abychom zůstávali ve střehu. Minulý týden to již kolega Karel nevydržel a zaslal vedení otevřený dopis, který je kupodivu z dobrých 90% založen na pravdivých zážitcích. Čtenáři rozumějící anglicky si mohou vychutnat dopis hned, ostatní ať si seženou překladatele. Navnadím je snad tím, že prozradím, že v dopise žádajícím o místnost pro odpočinek se to jen hemží roztaženými nohami i rektem, aplikací masti proti hemeroidům, přepadením nevolností, zakopnutím v márnici, úderem hlavy o záchodovou nádržku a jinými podivuhodnostmi.

Dopis kolegy Karla

13.12. 2013 pátek
Turbulence za letu mi nevadí, naopak. Ba ani tým opilých ragbistů. Přežil jsem i let vedle kojící ženštiny. Ale dnes, dnes to bylo zlé. Pěvecký sbor irských důchodců. Dvě a půl hodiny přesladkých vánočních koled. Hit Ticha noc má bambilion verzí a při Rolničkách důchodci nechtěně klepou do rytmu zubními protézami. Masakr.

zpět na hlavní stranu