Prosinec 2005


23.11. 2005 středa až 8.12. 2005 čtvrtek
Za uplynulých 16 dní jsem odpracoval 246 hodin. Problém není ani tak v tom, že není kdy spát, ale v tom, že není ani kdy jíst, natož kdy jít potraviny nakoupit. Vše řeším osvědčenými čínskými polévkami, které jsem si nakoupil ve správné předtuše již dříve. Zpestřením je sežraná zásilka tropického ovoce ze Singapuru a patnáct kilo masa, které mi věnoval řidič kamionu z Belfastu, který maso dostal za MP3 přehrávače, které jsme ulili z jednoho asijského letadla a rozdali všude možně.

9.12. 2005 pátek až 15.12. 2005 čtvrtek
Přišel za mnou šéf, pravil, že jsem tlustý a potřebuji zhubnout, nejlépe fyzickou prací. A že po následujících sedm nocí jsem převelen do sekce pošty. Přeloženo: ručně budu do rentgenu a z něj házet každou noc kolem 50 tun pošty. Legrace k popukání. Ruce mám vytahané jak opice, záda ohnutá jak při legračním zvracení po patnáctém pivu a ze sledování obrazovky vysvícenou díru v hlavě. A jsem skutečně zedřený. Noční směna jest dvanáctihodinová. Potěšením je mi tak pouze pohled na kolegy z dení směny, kteří díky průměrné denní pracovní době 16 hodin trpí nejrůznějšími halucinacemi, trhavými pohyby hlavou, škubáním v ramenou a samomluvou.

16.12. 2005 pátek
Na poslední noční směně po internetu zakupuji letenku a odlétám do Česka.
Letadlo je narvané. Spousta nechutných individuí, co řičí a mávají vším možným. Jen ať si každý všimne velkých Čechů, hohó. Po kapsách uškudlené evropské peníze, špinavá trika a vytahané hadry z irských obchodů pro bezdomovce a východoevropany, dlouhé mastné vlasy, boty po dědečkovi z legií, tamtéž naposledy čištěné. Letadlo se celé třese, každý přece musí vidět, že boháči se vracejí domů, vystrojiti Vánoce a mávati svazky bankovek.
Běhám po městě Praha a sháním nejrůznější knihy, bych vzdělal své zanedbané nitro v zanedbaném zevnějšku. Zůstanu však zanedbán pěkně celý, jelikož jsem knihu nesehnal ani jednu.
V noci jedu do Tábora a České dráhy mile překvapují pouze čtvrthodinovým zpožděním.

 17.12. 2005 sobota
Ráno cestou do Prahy již České dráhy nepřekvapují – dvě hodiny zpoždění.
Večer jsem se zúčastnil předvánoční besídky slavného hokejového klubu Gaston Seals. Vydržel jsem asi hodinu, jelikož jsem byl opět obviňován, že na poslední besídce jsem si dal třináct piv a několik velkých fernetů, což je sice pravda, ovšem nechápu, proč je mi to znovu a znovu připomínáno, hlavně nehokejistou panem Blechounem, který se tenkrát poblil a odborníkem na vlastní góly, panem Honzíkem, který se sice nepoblil, ale…. teď mě zrovna žádná pomluva nenapadá, ovšem já jsem člověk trpělivý a něco už si vymyslím.

18.12. 2005 neděle
Odjel jsem do Žatce. Matka mě seřvala, že jsem nesnědl polévku, kterou mi navařila a že jsem před příchodem do bytu navštívil hostinec, kde jsem holdoval pivu a utopencům.
Pes Kateřina za dobu co jsem v Irsku ohluchnul a částečně oslepnul, však má již na to věk.
Sestra mě obeznámila s nápadem odjet do Irska za mnou, načež jsem ji obeznámil s mým názorem na tuto věc. Pročež sestra pravila, že jsem idiot a že tedy do žádného Irska nepojede.

19.12. 2005 pondělí
Odejel jsem do města Prahy (České dráhy 40 minut zpoždění), opět pátrat po knihách zvelebujících ducha. V zapadlém krámku jsem sobě učinil radost a zakoupil knihu pana Boreckého „Imaginace, hra a komika“. Po prolistování knihy jsem si koupil ještě noviny s obrázky, abych rozuměl aspoň něčemu. Kniha je totiž sice předmět pěkný, avšak mnou duševně neuchopitelný. A tak pouze odhaduji, co jest zamýšleno sděleními jako „Společným rysem imaginace, hry, komiky a kreativity je reduplikace, v oblasti imaginace jakožto kognitivní funkce jsme odkázáni na introspekci“ nebo poznámka na bipolárně syntetické téma „Osoba, která má v AT9 autoprojetivní a identifikační funkci je v Ararat 9 a Říp 9 zmnožena“.
Večer jsem odletěl do Dublinu.

20. 12. 2005 úterý
Ať žijí slovenští cikáni a irští trevelrs, což je v podstatě totéž. Obě skupiny mám ze srdce rád a s radostí je zde v Irsku sponzoruji, jak jsem se dověděl z mé výplatní pásky. Za poslední měsíc jsem na jejich podporu poukázal ve formě daní tisíc pět set evropských peněz. Dosti, že.
Jen tak na okraj, průměrná týdenní mzda je v Irsku něco kolem 650 evropských peněz, ženštiny mají necelých 600, mužové téměř 700.
Východoevropan má většinou tak 350 - 400. 

21.12. 2005 středa
Obdrželi jsme několik nových kolegů. Dva Poláky, jednoho Estonce, jednoho Litevce a tři Iry. Předvánoční chaos, který jsme dosud zvládali s vypětím všech sil a nervů, nás teď skolil definitivně, protože jen úplný debil může nasadit do ostrého provozu sedm nových lidí, přičemž u některých z nich pochybuji, že rozeznají volant od kliky a klávesnici od klaviatury.

 22.12. 2005 čtvrtek
Můj smysl pro humor se vyvíjí. Od napínáčků na židli (slušný žák základní školy), přes syrová vajíčka umístěná v cizím batohu (vzorný student gymnázia), nůž v cizím koleni (pilný student techniky), plácnutí dívčiny přes zadek zpětným zrcátkem auta a následné přejetí špičky boty (snaživý student humanitní) až po dnešek, kdy jsem dvouapůltunovým vozíkem vjel na nohu šéfovi (veselé Vánoce, pane šéf). Poprvé jsem viděl, že bezpečnostní bota s kovovou špičkou nevydržela.
Nu co, stane se. Jiný kolega si před měsícem pořídil tříštivou zlomeninu nohy, kolegyně zase přišla o prst, který poněkud nerozumně ponechala pod leteckou paletou PMC.

23.12. 2005 pátek
V domě dochází k nechutným orgiím. Spolubydlící si vzájemně nadělují dárky, z čehož je mi nelíčeně zle a mdlo.
Dnes jsem navíc v obýváku nalezl na stole titěrný kousek spodního prádla, odborníky nazývaný tanga, s nápisem „Není moje PRDEL v tomhle poněkud velká?“.
Předpokládám, že prádlo patří Maďarce, jejíž pozadí objemem nepříliš vzdáleně připomíná ledoborec Krasin.

24.12. 2005 sobota
Šestnáct hodin v práci ve vskutku vánoční náladě. Od nového kolegy z Estonska jsem totiž obdržel volnou vstupenku do nově otevíraného bordelu. 

25.12. 2005 neděle
I po letech ignorace z mé strany se přece jen našlo několik provokatérů, kteří mi poslali textovou zprávu na můj mobilní telefon (nenápadně tím vás, čtenáře, upozorňuji, jak stále kráčím ruku v ruce s moderními technologiemi) s přáním všeho nejlepšího a tak podobně. Parchanti. Aby jim chcípl křeček a na stěně vykvetla plíseň.
Nejhorší jsou rýmovaná přání, kypící vtipem. Jistě je posílají samé veselé kopy. Veselé kopy jest třeba zadupat do země.

26.12. 2005 pondělí
Dalších šestnáct hodin v práci, tentokráte jsem si dobrovolně vzal službu za polského kolegu Potkana, jelikož je to statečný muž a filantrop k tomu. Hodlá totiž dnes souložit se svou francouzskou spolubydlící a ta je tak hnusná, že by ji ani čmelák neopyloval. Kolega Potkan to však učiní. Chrabrost, udatnost, neohroženost, odvaha, statečnost a hrdinství v jednom.
Nebo je to prostě tím, že je Potkan prase.

27.12. 2005 úterý
Je po Vánocích, jásám nadšeně a jedu do centra Dublinu, bych si užil prázdných ulic a zakoupil sobě čínské polévky.
Město je plné nápisů "Výprodej" a v ulicích je asi tak třikrát více lidí než před svátky. Tak to po Vánocích bývá.
Pročež nemám rád všechny měsíce v roce, jelikož je ty idiotské Vánoce zkurví všechny stejně.
Mimochodem... příští rok jsou Vánoce znovu.



Grafton Street, Dublin

28.12.2005 středa
Nedávno jsem odborně zrecenzoval knihu pana Boreckého a nijak rozradostněn jsem nebyl. Hnedle je vidět, že autor obhajoval u Patočky a jeho myšlenkové pochody se nám, prostým pozemšťanům, poněkud vyhýbají.
Nicméně jsem v knize objevil kapitolku, které rozumím i já:

"Fekálismus reformuloval Marxův pohled na vývoj společenských formací, když vývojová stádia rozdělil od období, kdy jeden sral na všechny, přes období, kdy všichni srali na jednoho až současnou epochu, kdy všichni serou na všechno. Eschatologický výhled byl značně ponurý, protože hrozila přijít doba, kdy nebude na co srát, ba kdy nebude co srát, a konečně, kdy nebude čím srát. Fekálismus též podrobně propracoval dialektický zákon o přechodu každé srandy v průser a o opačném toku, v němž každý průser nakonec vyústí ve srandu."
                                                           (V. Borecký, Imaginace, hra a komika, 2005)

 

29.12. 2005 čtvrtek
Pan Hubert na Tenerife
Polský kolega Hubert se vrátil rozezlen ze své dovolené. Před týdnem vsedl do letadla, vzal sebou bicykl a odletěl kamsi na Kanárské ostrovy či tam někam, Tenerife zřejmě.
Pohrdaje komfortem, pojal nápad zdolat nejvyšší tamní horu (tuším, že něco kolem 3718 metrů) nikoli pěšky či po silnici autem jako normální člověk, nýbrž jako úplný pitomec. Kolega Hubert si usmyslel, že od moře až na vrchol pojede mimo silnice, pěkně po skalách. I když bicykl více nesl na zádech, než-li na něm jel, po necelých třech dnech doputoval asi dvě stě metrů pod vrchol.
Dvěstě metrů pod vrcholem kolegu Huberta odchytila jakási horská hlídka (snad nějací strážci parku či co), pravila, že je idiot a že k výstupu musí mít zvláštní povolení a poslala Huberta zpět.
Hehe.

30.12. 2005 pátek
Nejčtenější "seriózní" irské noviny mají rekapitulující speciální přílohu s názvem "Irsko v roce 2005". Polovinu titulní strany zabírá fotografie polských dělníků stávkujících za vyšší mzdu.
Irové kdysi mluvili irsky, potom přišli Angličani a Irové se museli naučit anglicky. Teď je načase, aby se učili polsky.

31.12. 2005 sobota
V práci jsem byl jen osm hodin, proto jsem neváhal a po sprše (občas se totiž sprchuji) jsem odjel na jih od Dublinu, jelikož známý slovenský agent ve službách Ruska (specializace na špionáž amerických ponorkových základen), pan Marek, mi oznámil, že zakoupil pivo a že zbude i na mě, jelikož je to akce malá, pouze šest osob a z toho dvě pivo nepijí..
Po cestě jsem potkal polské známé, kteří mě obdařili pěti panáky vodky, pročež mi cesta uběhla ani nevím jak. U pana Marka jsem obdržel borovičku a piva. Společnost tvořil pan Marek, slovenský pár z dalekého Corku a dvě Slovenky z daleké ciziny. Věren svým zvykům a chování, které jsem odpozoroval od sarančat, sežral jsem i zelňačku, kterou slovenské ženštiny navařily. Po půlnoci došel alkohol a pan Marek zakázal vypít čisticí prostředky, tudíž jsem se neopil zcela, jak se ostatně na slušnou návštěvu sluší a patří a usnul jsem v obýváku pod stolem.


zpět na hlavní stranu