Prosinec 2007

1.12. 2007 sobota - 5.12. 2007 středa
Dobrovolně jsem se přihlásil na noční směny. Noční směny jsou obvykle působištěm nejrůznějších asociálů, magorů a heliofobiků. Pročpak jsem se však na těchto galejích ocitl já, mladý pěkný člověk, co se umí česat na pěšinku, krmí ptáčky a pomáhá důchodcům přejít silnici?
Dobrá dobrá, tak mi trochu jebe. No a co.

6.12. 2007 čtvrtek
Vsedám do letadla milých Turků. Můj známý, pan Filosof, by ihned zabředl v intelektuální debatu a zcela amatérsky by se snažil popřít sekularizaci dětí pana Atatürka, leč já bych se mu vysmál a poukázal na to, že děti na istanbulských předměstích čuchají toluen zcela oproštěny od jakýchkoli turbanů, křivých šavlí a bourání letadlem do amerických paneláků.

V Istanbulu jsem přistál za deště a ubytoval se v Sultanahmedu v hotelu, který je sice špinavý jak ponožky mého kolegy Blbého Džona, leč z terasy lze hodit kamenem jak na Aya Sofii, tak na šedou Modrou mešitu. A to se cení.
Prchám do města a věnuji se požírání kebabů. V Istanbulu jsem nebyl několik měsíců a místní obyvatelstvo tak stihlo doplnit zásoby lahodného pokrmu.
 

7.12. 2007 pátek
"Gud móning, hau ár jů, sir?", mává mi před obličejem špinavýma rukama jakýsi mužík.
"Ajem very vel. Ounly problem is fakin men vit his drty hands"
"Ech... najs tu mít jů. Ver ár jů from?"
"Ajem from čekoslovakija."
"Ó! Super! Jak se máš? Ahoj! Ahoj! Já mít fabrika na kožená bunda! Moje famílije má fabrika! Super kvalita! Levný! Kožený! Bunda!"

Vítejme v Istanbulu, městě neomezených možností, kde dnes znamená zítra, pozítří a taky minulý rok.

Večer jsem se přestěhoval do hotelu blíže k moři. Jsem totiž romantik, pročež rád zalezu do sprchy a poslouchám hučení moře.

8.12. 2007 sobota
Jest prosinec a turistů je pomálu, pokud vůbec lze něco podobného o Istanbulu prohlásit. Pročež jsem se rozhodl dnešní den znesvětit a zasvětit ho tak kultuře a mezi různými obchůdky s kebabem jsem objevil veliké baráky se spoustou věžiček. Nehodlám si hrát na intelektuála, ale rád vás, vážení čtenářové, poučím o faktu, že podobné baráky se nazývají mešity.
V Istanbulu je mešit jak cikánů na podpoře. Je zde například Haghia Sofia. Jedná se o mešitu prastarou, téměř jeden a půl tisíce roku starou. Pravda, až později se chopili zednické lžíce Ottomani a s energií sobě vlastní oplácali nebohou mešitu nejrůznějšími věžičkami.
Dobrá, nabažili jsme se Haghia Sofie a jdeme dál, například do Aya Sofya. Po chvíli se nám to zde bude zdát povědomé. A není divu, Haghia Sofia a Aya Sofia jsou dva názvy pro jeden a týž barák.
O kousek vedle je Blue Mosque, která se od své starší sousedky liší zejména tím, že je více pokálena od racků. Mehmet Aga udělal stavbou této mešity radost zejména soudruhům v Makkah al-Mukarramah, jelikož šest minaretů, to se jen tak nevidí, že ano.
Z nedaleko stojících sloupů je zaznamenáníhodný zejména Hadí sloup (pokud se tedy v češtině takto nazývá). Zaznamenáníhodný je zejména proto, že vytesaní hadi si užívali legrace až do 18. století, kdy je navštívil opilý polský šlechtic a nebohé hady dekapitoval.

Pro dnešní den stačilo, pravil jsem sobě a odešel na hotel, kde jsem se dole v recepci věnoval nad sklenkou rakije hovoru s přiopilou turistkou, tlustým recepčním a poskokem, který mě děsil fotografiemi manželky a dcery, pravděpodobně chovanek místní ZOO, které si v zavírací dny přivydělávají v Cirkuse podivuhodností.

9.12. 2007 neděle
Velký bazar je dnes zavřený, pročež jsem vsedl na loď a odjel do Asie. Asijská část Istanbulu se vyznačuje tím, že tam nejsou turisté a turisté tam nejsou proto, že tam téměř není co k vidění.
Chyba lávky. K vidění je tam například rybí trh, kde je možno zakoupiti spoustu náramných pochoutek, k vidění je i spousta stánků s kebabem, kde je možno zakoupiti kebab, k vidění je spousta prodavačů pečených kaštanů, u kterých je možno zakoupit pečené kaštany.
Vrátil jsem se lodí zpět do Evropy a navštívil spoustu muzeí. Jako například muzeum mozaiky, které je nesmírně nudné. Nudné je i muzeum kaligrafie. A co teprve muzeum archeologie.
Zrušil bych všechna muzea, kde se u vstupu nepodává kebab, v předsálí pečená chobotnice a exponáty se nedají sežrat.

10.12. 2007 pondělí
Za prohlídku stojí v Istanbulu i Nová mešita hnedle u vody u mostu Galata. Za prohlídku stojí hlavně zvenčí, abychom nezmeškali možnost navštívit trh s kořením, neboli Egyptský bazar. Na bazaru se můžeme dosytosti zasmát hloupým turistům, nakupujícím předražené koření a čaj. Poté sejdeme pár metrů k moři a zakoupíme rybí kebab, který je znám zejména tím, že je hnusný.
Nedaleko od Nové mešity je mešita pana Sulejmana. Opět velký barák s věžičkami, tedy nic zajímavého. Ovšem sejdeme-li do uliček směrem k Bosporu (či spíše Zlatému rohu), čeká nás pěkný zážitek v podobě starého Istanbulu. Pro místní obyvatele by se severočeský Chánov jevil jako Beverly Hills a i obyvatelé Hirošimy z dejme tomu října roku pětačtyřicátého by se zdráhali do oněch istanbulských míst odjet. Nicméně mně se tam líbí, divoce jsem si zapařil s místními cikány u sklenky čaje a čehosi, čemu říkali "jídlo". Jednalo se o vývar z kočky, která se celý život živila šváby. Možná se ale jednalo o vývar ze švábů, kteří sežrali kočku. Kdo ví.

11.12. 2007 úterý
Velký bazar. Nic vás na něj nemůže připravit, píší v moudrých knihách.Velký bazar je několik českovietnamských tržnic pohromadě. Čtyři tisíce obchůdků s příšernýma botama, zoufalými imitacemi hodinek, tragickým oblečením, kebabárny a džusárny. Obchůdky s čepicemi, šálami, mobilními telefony. Kožené bundy, koženkové kozačky, kabelky duševně chorých falzifikátorů, pantofle, svítilny, záclony, svatební šaty, černé obleky s barevnými nápisy nadnárodních značek.
Velký bazar kýče jest natolik nudný a k uzoufání zoufalý, že by pan Andy Warhol dospěl k orgasmu už u vstupní brány. Nezbývá, než zírat s otevřenou pusou a nevěřícně kroutit hlavou. Hlavou kroutíme co nejintenzivněji a reagujeme tak na pokřiky prodejců jako například:

"Pravá šála! Pašmína! Šála z pašmíny! Dvě liry za pravou pašmínu! Nechcete? Nevadí. Jedna lira! Jedna liry za pravou pašmínu!"

12.12. 2007 středa
Odletěl jsem do Irska. V letadle THY bylo zhruba dvacet pasažérů a turecká letuška, která neuměla anglicky více, než "jes", "nou" a " ´c gona bí oukej".
V poloprázdném stroji jsem poté s letuškami a stevardy na posledních řadách sedadel  popíjel raki, pojídal spoustu jídel a společně jsme shlédli dva filmy o leteckých katastrofách.
Nezáviděl jsem pilotovi letadla, jelikož evidentně musel zápasit s nečekaným náklonem v průběhu celého letu. Na pravé straně totiž seděla obrovská Irka. Peroxidová blondýna rozměrů vinného sklípku. Celkovou vizáž doprovázela neustále otevřená pusa a jazyk vypadnutý na spodní čelist. Kolem masitého jazyku zdeformované zuby zasazené do obrovských obnažených dásní.
I mí nejzavilejší nepřátelé by mi nemohli tvrdit, že jsem o mnoho ošklivější, než ono závaží v Airbusu 320 na cestě z Istanbulu do Dublinu.

13.12. 2007 čtvrtek - 20.12. 2007 čtvrtek
Další várka nočních směn. Pryč jsou istanbulská tržiště, lahodné ryby bosporské s nezaměnitelnou příchutí nafty a přepáleného oleje, sbohem divokým čajovým párty. Zbyly mi oči pro pláč, sedm krutých nočních, estonský kolega Velká hlava a rozpočet zhruba tři eura na den. Což je víc než dosti, jelikož přes den upadám do psychedelického bezvědomí po neméně psychedelických nočních.

21.12. 2007 pátek
Včera v noci jsem přiletěl do Česka a neváhal ani chvíli. Čas vánoční je všude kolem, pročež jsem se dnes rozhodl otravovat prsatou kamarádku a na zítřek si domluvil schůzku intelektuálů, jelikož jinak vysedávání po putykách s pošukem panem Josefem zváno býti nemůže.

22.12. 2007 sobota
"No a potom jsme šli chlastat na smetiště, protože byl ramadán a jim se nelíbilo, když chlastáme uprostřed města!", líčí pan hasič Josef dobrodružnou výpravu do Sýrie.

"V Damašku,  tam chlast taky moc neměli, tak jsme šli rovnou na ambasádu zeptat se, kde se jako můžeme opít. A tak nám doporučili nějakou novinářskou restauraci."

"Super to bylo, jak jsme se vožrali a potom se potáceli po ulici."

"V Sýrii je spousta těch troubů ve srandovních pláštích, muslimové se jmenují. Ale to je jedno. Hlavní je, že se tam dá taky ožrat. Jako loni v Albánii. Jak jsme se nechali pozvat na návštěvu a vypili jim všechnu rakiji."

Zatímco pan Josef srší dobrodružnými zážitky, oddávám se popíjení piva. Samozřejmě kulturně, nejsem žádný ožrala. Kulturně založení jedincové se poznají mimo jiné i kultivovanými chuťovými buňkami. Pročež jsem sežral plný talíř utopenců. Někteří z mých bývalých spolužáků, kteří se dýchánku též účastnili, ohrnují nos. Leč já vím, že cesta k sebevyšlechtění těla a ducha je dlouhá a nemám jim jejich projevy barbarství za zlé.
Dopil jsem dvanácté pivo, dojedl pátého utopence a potom jsem byl někam odvezen.

23.12. 2007 neděle
Probudil jsem se ještě silně podnapilý v cizím bytě a v posteli s panem Josefem. Manželka pana Josefa spala na gauči v obýváku. Popravdě řečeno, nic moc probuzení, vzhledem k tomu, že jsou Vánoce a prý je to hrozně moc pěkný čas.

24.12. 2007 pondělí
Odjel jsem do města Žatec. Drze jsem se vplížil do bytu, kde jsem v mládí přebýval. Pes Kateřina již zdechl, pročež mne nikdo neodhalil zuřivým štěkotem. Jelikož jsem v celém bytě nenalezl vánoční stromek ani matku, zato jsem nalezl plnou lednici, rozhodl jsem se trávit narozeniny pana Pána na tomto místě zaslíbeném.
Odpoledne mne přepadla jedna z mých vlastních sester: "Prase líné, obézní, hni se a pojď, vraždit budeš!"
Na podobné pobídky já slyším, krev mám rád, hlavně když tryská, prýští, stříká, je chrlena či jiným způsobem uvedena v pohyb.
Zrádná sestra mne však zaskočila, obdařila mne obyčejným kuchyňským nožem a velkým kaprem. I přesto jsem se snažil a kuchyň zanedlouho vypadala jak po krvavé defloraci mořské panny, včetně šupin, svědčících o neobyčejné brutalitě.

Někdy mám pocit, že Vánoce nejsou zas až tak špatné.

25.12. 2007 úterý
Odjel jsem do města Prahy za svou prsatou kamarádkou. Obdržel jsem vánočním darem pěknou kravatu s poznámkou, že je dostatečně pevná na to, aby unesla mé tlusté tělo, až budu chtít udělat radost lidstvu a spočinout ve smyčce.
Jsem rád, že jsem na mě lidé milí i o svátcích hmoty a materiálna.

26.12. 2007 středa
V noci jsem přiletěl do Irska a usmažil sobě pomeranč. Obyčejně sobě pomeranče nesmažívám, leč z Istanbulu jsem sobě přivezl něco mezi jedním a dvěma vagóny koření, pročež je nutno smažit a kořením dochucovat.

Pomeranče na česneku a zeleném zázraku

Oloupeme pomeranč, rozporcujeme a vhodíme na rozpálenou pánev. Střídavě pálíme jednotlivé plátky po obou stranách a vydatně zasypáváme zeleným kořením, které jsem si přivezl z Turecka a o kterém nemám ani tušení jak se jmenuje, natož k čemu je vhodné. Jakmile uznáme za vhodné, že pomeranč je dostatečně zelený od koření a černý od přismahnutí, přidáme drcený česnek smíchaný s trochou vody. Pánev odstavíme a po chvíli konzumujeme.
Kupodivu se jedná o krmi lahodnou, zejména při absenci veškerých chuťových buněk.

Egyptský bazar, Istanbul

27.12. 2007 čtvrtek - 3.1. 2008 čtvrtek
Ano ano, vážení přátelé. Sedm nočních směn na dublinském letišti ve společnosti Estonce pana Velké hlavy, Ira pana Blbého Džona či Poláka pana Potkana. Duše i tělo vzkvétají nad multikulturním prostředním, které je zpestřeno každonočním zíráním na filmy, mezi nimiž převažuje thajské porno, dovezené panem Karlem. Pingpongové míčky vystřelované stahy vagíny střídají šátky velikosti stanové plachty, vytahované z vagín jiných Thajek. Hledím na asijské divy a pojídám čínskou polévku.

zpět na hlavní stranu