Prosinec 2013

1.12. 2013 neděle
Vinař ze mne asi skutečně nebude. Neboť jsem sobě dnes zakoupil dvě lahve vína jen proto, že se mi líbil název - Fat Bastard. Prostě mi stačí málo. Že ano.

2.12. 2013 pondělí
Pryč jsou doby, kdy jsem spal v novém bytě na matraci pohozené na podlaze (roky), svítil si svíčkami (rok) a vařil si vajíčka v rychlovarné konvici (na tom snad nic špatného není). Nyní již mám v bytě několik hrnců, pročež jsem se rozhodl zbudovat sobě kuchyni. Znám své schopnosti a tak je mi jasné, že zeď za kuchyňskou linkou potřebuji přepečlivě ochránit. Při mém kuchtění jsou totiž běžné špagety poletující vzduchem či pálivé omáčky rozstříknuté od podlahy až po strop.

Objednal jsem si tudíž za linku skleněný obklad a dnes jej pan řemeslník přišel zaměřit. Po tragických zkušenostech s českými řemeslníky, cháskou neschopnou, drzou a negramotnou, byl jsem mile překvapen. Pan řemeslník dojel na čas, nesmrděl jak zatuchlé holínky z koňské kůže a hned se dal do práce. Počítač, laserové zaměřování a digitální přístroje měřící vše možné.

Doba mamutů, ohně v jeskyních a socialistických pracovníků pomalu mizí v nenávratnu. Doufám.

3.12. 2013 úterý
Kráčím si tak rušnou ulicí ve městě Praha a vztekle štěkám na všechna individua, která ke mně přiskakují s žádostí o příspěvky na chudé, bohaté, ženy před porodem, po porodu, příspěvky na všemožně nemocné či novou metodu trhání pupeční šňůry. Nuda na všechny strany. Až mne zaskočila jedna tlustá a ošklivá ženština, které na mne vypálila:

"Máte rád děti?"

"Grrrr, ne!"

 "Ani ty s rakovinou?"

"Ech....ne."

"To je ale škoda!"

Teď přemýšlím, jak to vlastně ta ohyzda myslela. Vždyť děti s rakovinou... ty bych nakonec přece mohl mít rád, že.

Davy turistů v Praze

4.12. 2013 středa
Zavítal jsem do kina na film Konzultant. Přitáhlo mne jméno Cormaca McCarthyho, mého oblíbeného pisálka. Pana McCarthyho mám rád. Respektive jeho díla, Krvavý poledník obzvláště. Film byl příjemný. Jsem však zřejmě kulturní hovado, jelikož kritika dílo nebývale pohanila a beztak se mi film líbil zřejmě hlavně proto, že nedaleko seděla divačka s proklatě dlouhýma nohama

5.12. 2013 čtvrtek - 12.12. 2013 čtvrtek
Kolega Karel z druhé noční posádky se již roky snaží najít si v zaměstnaní tmavý kout, kde by si v době přestávky mohl zdřímnout. Naše vedení ovšem o něčem podobném nechce ani slyšet, jelikož dovolit si například po osmi hodinách práce přestávku je údajně trestuhodné flákání. Zatímco kolega Karel v minulých letech zkoušel spát obtočen kolem záchodové mísy, v márnici i zavěšen ve vaku na zdi, vedení veškeré podobné aktivity tvrdě potírá. Všude v kancelářích i halách jsou nyní odstraněny vypínače, takže konstantní oslňující osvětlení znemožňuje spánek. Navíc jsou v hale nově nainstalovány reproduktory, které v nepravidelných intervalech vydávají zvuky podobné výstřelům, to prý abychom zůstávali ve střehu. Minulý týden to již kolega Karel nevydržel a zaslal vedení otevřený dopis, který je kupodivu z dobrých 90% založen na pravdivých zážitcích. Čtenáři rozumějící anglicky si mohou vychutnat dopis hned, ostatní ať si seženou překladatele. Navnadím je snad tím, že prozradím, že v dopise žádajícím o místnost pro odpočinek se to jen hemží roztaženými nohami i rektem, aplikací masti proti hemeroidům, přepadením nevolností, zakopnutím v márnici, úderem hlavy o záchodovou nádržku a jinými podivuhodnostmi.

Dopis kolegy Karla

13.12. 2013 pátek
Turbulence za letu mi nevadí, naopak. Ba ani tým opilých ragbistů. Přežil jsem i let vedle kojící ženštiny. Ale dnes, dnes to bylo zlé. Pěvecký sbor irských důchodců. Dvě a půl hodiny přesladkých vánočních koled. Hit Ticha noc má bambilion verzí a při Rolničkách důchodci nechtěně klepou do rytmu zubními protézami. Masakr.

14.12. 2013 sobota
"Rum v kokosu!" vykřikl jsem nadšeně v knihkupectví. Prodavačka vytřeštila oči a zapomněla dýchat.

Jeden z mých zákazníků v Irsku líčil, kterak byl na výletě v Guatemale. Kromě toho, že jej třikrát okradli, se téměř každý den opíjel rumem v kokosu. Náramně se mi líbilo vyprávění, jak barman mačetou odsekne vršek kokosového ořechu, do ořechu nalije rum, podá zákazníkovi a zařve: "Amigo!"

Historku jsem přednesl i prodavačce s vytřeštěnýma očima, ta se uklidnila a tak jsem si nakonec odnesl průvodce po zmíněné středoamerické zemi.

15.12. 2013 neděle
Díky odpracovaným přesčasům budu mít v lednu několik týdnů volna. Původně jsem chtěl na Makarskou či do Bibione, avšak teď, mimo turistickou sezónu, by mi tam jistě chyběli milí Čechové, vůně zapařených řízků a jekot rozjívených dětí. Pročež pojedu do Guatemaly.

16.12. 2013 pondělí
Léčit si zničené rameno není vůbec jednoduché. V Irsku mi nabídli nejbližší termín na magnetickou rezonanci na srpen příštího roku. V Česku se se mnou na toto téma doktoři ani nechtějí bavit, jelikož prý pracuji v Irsku, vše si mám v Irsku zařídit a na nějaké samoplátce tady nikdo není zvědavý.
Uspěl jsem tam až na několikátý pokus v jisté nemocnici v Brně. Doktorovi jsem zaplatil devět tisíc českých peněz a ještě jsem se cítil provinile jak kdybych předběhl cikána ve frontě na dávky či spáchal jiný těžký zločin.

Dle očekávání mám ramenní rotátory v takovém stavu, že mi byla doporučena okamžitá operace. Což je v rozporu s několika fyzioterapeuty i mým čínským akupunkturistou, kteří shodně praví, že "se to nějak zlepší".

17.12. 2013 úterý - 30.12. 2013 pondělí
V únoru 2010 hrozilo, že Irové přestanou pít pivo, z nebe začnou padat kovadliny a jiné nebezpečné předměty a Irsko zmizí v propadlišti dějin, či alespoň ve vlnách Atlantiku. Lidská imbecilita se opět jednou projevila v plné nahotě a země si půjčila 85 miliard evropských peněz. Sice netuším, jak je to možné, ale v Irsku bambilionkrát proklínaná Troika (MMF, Evropská komise a Evropská centrální banka) povolila nedávno obojek. Irsko tak nyní může podstatně volněji rozhodovat, jak rozhazovat své peníze. Irové křepčí a černé pivo opět teče proudem.

Pro mne se však mnoho nemění. Zvýšené daně se zajisté snižovat nebudou, čínské polévky nezlevní a navíc jásání obyvatel polsko-nigerijského ostrova nijak nesdílím. Dnešní dny mají totiž do doby před ekonomickou recesí dále, než-li já k osvícení.

Pozitivní je, že pracuji dva týdnu v kuse a vyhnu se tak pobliózní vůni vánočního cukroví, rozzářeným dětským očím a bezdomovcům, kteří si vybírají krabice z vánočních dárků, aby měli kde přežít další sezónu.

31.12. 2013 úterý
"Všetko vyjebeme do povetria, všetko zapálime, rozbijeme!" nadšeně povykuje pan Vajco. Jest před půlnocí a ze mně neznámého důvodu lidé po celém světě slaví konec roku. I pan Vajco slaví, nakoupil půl tuny nejrůznějších prskavek, ohňostrůjných tyčinek a tyčí, vybuchující koule a prskající kuličky. Jelikož je pan Vajco spořivý člověk (hlavně proto, že co uspoří, to prochlastá), nakoupil vše se slevou v jistém lidovém supermarketu.

"Co to děláš?" táži se se znepokojením, jelikož pan Vajco počal pokládat kilogramy pyrotechniky na střechu zaparkovaného automobilu.

"No čo by! Nevidíš? Kabriolet vyrobím!" nadšeně vysvětluje šílenec.

Kabriolet se nekonal. Zboží za pět peněz žádnou velkou parádu nezpůsobilo. Po zapálení se místo dekapotovaného automobilu objevila jen oblaka kouře, nejrůznější syčení a pár jisker. Nákup v supermarketu se nevyplatil, hlavně když na zboží byla cedulka "Sleva - zvlhlá pyrotechnika!"

"A toto je čo, do piči? Na to sa vyjebem, do piči! To je čo za vyjebaný obchod ten Lidl? Jebať! Na všetko sa vyjebem! Vyjebané peňáááze a za nič! Ideme piť! Treba se riadne najebať! Rozjebať sa na handričky! Na handričky!" řičí pan Vajco v extázi. Krásy bratislavské slovenštiny neberou konce.

zpět na hlavní stranu