Říjen 2000


1.10. 2000 Tarabis nezaplatil karty, takže už to má i s úrokama. Zítra zase do práce. Ale možná si půjdu nechat zase masakrovat palec, protože už přes rok nemůžu pořádně chodit.

2.10. 2000 Můj šéf je idiot a nemíním to dál rozvádět, protože si nehodlám zasrat můj milý deníček popisem neskutečnýho hovada. Byl jsem u chirurga, ale bylo tam lidí jak nasráno, tak jsem se na top vykašlal. Jo a poslední dobou jsem nějakej sprostej, asi se budu muset uklidnit. Kurva. Večer jsem dostal 6 SMSek od Tarabise. Dneska mu začala civilka na církevní škole, ale jeho SMSky na to moc nevypadají. Nejslušnější slovo, které můžu uvést, je kokot. Jiné výrazy jsou snad ještě nechutnější než Tarabis a to už je co říct.Pokud bude pokračovat tímhle stylem, budou muset církevní gymnázium, kde působí, přejmenovat na bordel „U nadrženýho bejka“. Nařídil jsem si budík na pátou ráno a budu se snažit bejt zítra na chirurgii už v šest, i když ordinační doba je psaná od sedmi. Možná se tak vyhnu té největší frontě a budu čekat jenom za těma, který tam zřejmě i nocujou, aby se dostali na řadu. Palec mi vesele hnije, mokvá, krvácí, hnisá a mění barvy a především neskutečně bolí. Ale ještě blběji je mi při pomyšlení, jakým způsobem ho bude ošetřovat náš chirurg, kterej má patrně praxi tak maximálně v zabíjení krav v Čečensku a i to jen v době války a pokud možno přímo v době náletu, kdy se nějaké chirurgické poučky o netýrání pacientů jeví zbytečné. Zatím jsem u něj byl jen s přeraženou rukou, zlomeným žebrem, přetrženejma vazama v kotníku, zlomenou nohou a s tím palcem, ale i tehdy jsem si připadal spíš jak na patologii. No pokud by se náhodou stalo, že by mi palec amputoval bez toho, aby stejným způsobem oddělil od mého těla další mé končetiny a údy, tak se začnu hejbat, jelikož mám už zase metrák. Metrák je teda normální váha, ale ne metrák sádla, což momentálně mám. Zatím začínám splňovat snad všechna průvodní znamení, že jsem tlustej jak prase. Potím se, když se jen přemisťuju od televize k jídlu a naopak. Mám prsa jak naše sousedka a pneumatiku jak její pes, kterej je kvůli infarktu z přežranosti 5x měsíčně na veterině. Když si sednu ke stolu, tak břichem odstrkávám stůl. Dělá mi potíže ohnout se přes břicho, když se zavazuju tkaničky, asi se budu muset ohýbat nějak bokem kolem břicha. Semtam bourám do futer a nevejdu se do dveří a to ne ramenama. Jenom doufám, že to nedojde tak daleko, že si na něj přes břicho neuvidím. A to se nebavím o sexu, dyť ta ženská musí mít pocit, že píchá s ventilkem od pneumatiky z traktoru.

3.10. 2000 Tak jsem byl na chirurgii. Řezník se usmál a pravil, že bude muset zúžit nějakou plotýnku. No neznělo to nejhůř, tak jsem neprotestoval. Pak mi vrazil pod nehet jehlu a to už bych rád protestoval, ale byl jsem tak překvapenej, že jsem bez odporu snesl další sadu bodanců. Až pak jsem se málem posr… bolestí. Načež vzal řezník nějaký dřevorubecký nářadí a jal se mi ničit palec. Tak jsem se málem posr… podruhý. No a když jsem pak kráčel ze špitálu a přestalo působit umrtvení, tak jsem se málem posr… potřetí. A to se ještě pokusil o vtip a řekl mi, že tam mám jír zítra zase. Tarabis se evidentně ještě nezžil s civilkou a hlavně mu vadí ranní vstávání, soudě podle SMSky, kterou mi napsal. Cituji: Takhle idiotsky brzo si to neumím ani udělat, natož vstávat a pracovat. Konec citace. No ale jinak je to furt ten starej známej Tarabis, soudě podle dalších SMSek. Naprostý nechutnosti nahrazuju tečkama. Cituji: Jsem nažranej jako prase. Stačí si akorát smočit *** v nějaký ***. Stačila by ta kuchařka, která dělala dnešní oběd. Váží sice víc než všechny dnešní obědy dohromady, ale zato tam má místo pro *** a obě ruce najednou. Konec citace. A další SMSka. Cituji: *** *** *** A nakonec ještě jedna SMSka. Cituji: *** *** *** * ** *** .*** **** Konec citace. Prostě je to prase. Palec mě bolí jako kráva, tak se jenom flákám, žádný akční věci. A navíc mi ten blbec chirurg řekl, že nemám pít alkohol, že to ředí krev nebo co to plácal, takže mu tam zítra ani nemůžu přijít nalitej. Život je holt pes. Jenom doufám, že až pojedu v pondělí na Invex, tak už budu v pořádku, jinak bych řídil asi ještě hůř, než když jsem v pořádku…a to už je co říct.

4.10. 2000 Tak to u řezníka bylo docela v pohodě. Akorát jsem se zase málem posr… bolestí. Jo a došla další várka Tarabisových nechuťáren.

5.10. 2000 Mám práce nejmíň na tejden, ale dneska jsem se na to zase naprosto vykašlal. Ach jo. A dostal jsem výplatu! Vzhledem k tomu, že mám slušný osobko, tak bude na fernety i čínský polívky a ještě mi i zbyde! Zítra zase na chirurgii, ach jo. Musím si koupit plínky, protože jednou to fakt nevyjde a já se tam poser....u.

6.10. 2000 Ráno jsem byl na chirurgii, no nic moc. Po práci jsem si dal se známejma pár fernetů. Večer jsem jel za Tarabisem. Nejdřív jsem hrál karty s ním i jeho otcem zároveň, když Tarabis prohrál všechny prachy, tak už jsem hrál jenom s jeho otcem. Ten hraje naprosto skvěle, akorát Taabis na něj furt ječel, ať nehraje, že jim okrádám rodinu. Tak jsem vyhrál co se dalo a šli jsme do hospody. Tam jssem si dal 5 piv, i když jinak pivo nepiju. Jenže když se těch pět piv nalilo na těch 11 fernetů, co jsem vypil v Žatci, tak mi bylo veselo. No celkem jsem byl asi v deseti hospodách a v sedm ráno jsem jel domů. Protože bylo po výplatě, tak jsem jel taxíkem. Ach jo.

7.10. 2000 Jel jsem za Tarabisem hrát karty. Ale už nechtěl, tak jsme šli do hospody do nějaký vesnice, kde Tarabis toká na nějakou puberťačku. Jenže mě to tam nebavilo, navíc tam byla jedna hnusná známá, co jí i polozoofilové z lišanského prasečáku říkají babochlap, pak tam jeden mentál začal mlátit do kytary, tak jsem raději šel do jiný hospody. Vlak mi jel za dvacet minut, ale stihli jsme ještě dát tři piva a půl kila utopenců. Pak jsem jel domů.

8.10. 2000 Zítra jedu do Brna, tak ani moc nepiju. Takže se nudím.

9.10. 2000 Jedu do Brna. Do Prahy vezu sestru a cestou musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. Z Prahy beru Skar a musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. Cesta je v pohodě, akorát přes tu hnusnou Prahu jedu hodinu a půl. Auto je nějaký divný, pokaždý, když jedem nad 130, tak sebou začne nějak klepat a ozývají se rány. Asi brzo upadne kolo. Jenom doufám, že se to stane někomu až po mojí služebce. V Brně potkáváme Daxe, tak jdeme do hospody. Dax nás naviguje za Nelinou, takže hrozně bloudíme a navíc od něj musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. Pak vezu Nel domů a musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. U ní doma jsme pekli buchtu a dal jsem si pár fernetů. Večer konečně zavolal Sweet, takže pro něj jedu. I po těch šesti fernetech to jde báječně, akorát jsem si zapomněl rozsvítit světla, i když je už tma jak v pr….deli. Ale po pár kilometrech na to Nel přišla, tak rozsvěcím. Nabírám Sweeta a musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. Pak u Neli pijeme fernet, Sweet slivovici, přišla Naďa, tak s Nel pijou víno…no a pak nevím. Když jsem se ráno probudil, tak se mi motala hlava, ale policajti mě nechytili, tak jsem lidi rozvezl a jel jsem na Invex. Samozřejmě jednání byla fraška, protože jsem měl absťák, na nic jsem se nesoustředil a nic nepochopil. Cesta do Prahy v pohodě. Akorát od Skar musím poslouchat idiotské poznámky na mé řízení. V Praze mě chytili policajti, takže už si nic nebudu zkracovat přes zákaz vjezdu. Pak jsem ještě na cestě na Chomutov jednou usnul, ale drncání o kraj příkopu mě probudilo, takže v pohodě. Spát jsem šel v šest večer a kromě vyřízení pár telefonů spal až do rána.

10.10. 2000 Zase v tý hnusný práci. Přemýšlím, jak to udělat, abych aspoň něco řekl, že jsem v Brně něco vyřídil, ale nic mě nenapadá. Tak zase nepracuju. To je pak skvělá práce.

11.10. 2000 Furt přemýšlím, jestli nemám jít dělat do Prahy. Tady v práci jsem spokojenej s náplní. Nic nedělám, takže mě to baví. Ale mám tu idiota šéfa a o mých extrémně dementních kolegyních se nebudu raději zmiňovat. A ta hezká prsatá holka pracuje o dvě patra výš, takže se s ní vůbec nevidím. Jenže do Prahy bych musel dojíždět a to se mi nechce, protože by mi na to asi přišli, kdybych pravidelně kupoval lístek do Loun a jezdil až do Prahy. A celej lístek si teda kupovat fakt nechci. A bydlet v Praze nechci, protože to hnusný město docela nesnáším. Ale zase v Praze bych měl asi dostat víc peněz. Ale zase tam budu mít míň volna. Tak fakt nevím.

12.10.2000 Na zítřek mám dovolenou, tak jsem jel do Prahy. Jel jsem úplně načerno, protože jsem nereagoval na otázku průvodčího, kdo přistoupil. Pak jsem jel načerno tramvají a na falešnou kolejenku jsem se dostal na kolej. Na koleji počítačový závisláci Zelí, Bohouš a Lukáš nepřítomně čuměli na monitory a bylo slyšet jen idiotský pípání, cvakání a komentáře k idiotským hrám. Vrcholem jejich intelektuálních schopností byla Zelího komunikace na ICQ, přičemž jeho nejduchaplnější hlášky zněla:"bleble". To zní, jako bych nebyl při smyslech já, ale je fakt, že postižení, a to dost těžce, jsou oni. Tak jsem si zahrál karty, vyhrál pár korun a šel jsem spát. Ve dvě ještě přišel Trejbi, řekl, že jsem vůl, protože s ním nejdu kouřit, takže jsem mu zkazil chutě a pak byl konečně klid.

13.10. 2000 Dopoledne jsem dostal kopačky od Jitky a pak jsem jel na chalupu. Povedla se mi čundrsleva z Prahy do Nového města na Moravě za 50 peněz. V Novém Městě jsem měl dvě hodiny čas, než pro mě přijedou, tak jsem si dal 11 piv a koukal jedný holce na báječně miniaturní kalhotky. Ale fakt skvělý. Pak přijel Sweet s Andy a Vyki a jeli jsme do jiný hospody. Večer jsem si dal ferneta a šel spát.

14.10. 2000 Ráno jsem si dal ferneta a jel se Sweetem nakoupit. Koupili jsme i ferneta, ale už v poledne jsme volali Puremu, kterej byl někde na obědě, aby přivezl dalšího. Poslední fernet padl už k večeru, tak jsem neměl co dělat, docela jsem se nudil a koukal na Sweeta, kterej byl úplně na sráče. Pak jsem šel spát. Střízlivej.

15.10. 2000Ráno jsem jel domů. Chytil jsem stopa, i když tam auta skoro nejezdila a pak jsem jel za 26 peněz ze Žďáru do Prahy. Ještě jsem se stavil na koleji na pinčes a pak mě Zelenkova famílie hodila do Strašecího. Na lístek do Lužný jsem dojel do Žatce.

16. 10. 2000 Nic se neděje, nemám ani na pitomou vodku, natož na ferneta!

17.10. 2000 Jedu do Prahy na pohovor kvůli novýmu fleku. Ptali se mě na samý blbosti, tak jsem taky samý blbosti odpovídal. Pokud tam půjdu dělat, budu mít hnusnou šéfku, ale je lepší hnusná šéfka, než idiot šéf. Takže další plus pro Prahu. Pak jsem si dal se Skar v hospodě rajče a kolu a jel jsem na vlak. Čundrsleva v pohodě, takže večer už jsem zase poslouchal sestru, která poslední dobou neustále kňučí, že chce mobila a na to jí matka odpovídá, že je to pěkná p….íčovina, že mobil jenom žere prachy atd. Je super večer!!!! Ta z…..kurvená Sparta prohrála v Doněcku! Miluju Ukrajince! Navíc předtím ty sparťanský hajzlíci dostali klepec na Bohemce! Jó, šťastnej den.

18.10. 2000 Mám práce jak naděláno. A dokonce pracuju ! A taky mám odvézt dva kufry občanek na okres….Asi si nějaký nechám, abych měl zase čím mást revizory, průvodčí, policajty a další zástupy, co mě chtějí pokutovat. Protože tu, kterou používám teď zná asi půlka revozorů v Praze, pár v Brně a i když to určitě není výkvět inteligence, třeba by na to časem mohli přijít, že i když jim s poklonou dám opsat občanku, tak se jim jaksi nedaří vymáhat pokuty.

19.10. 2000 Jel jsem do Děčína. No a protože akce skončila asi v deset večer, tak jsem jel domů tak, že jsem přijel v pět ráno. Ach jo. Tak mám zmapovaný nonstopy v Děčíně (žádnej jsem tam nenašel), v Ústí (tam jich je spousta) i v Chomutově. V Děčíně zrovna policajti měli akci na nádraží, ale protože jsem měl zrovna sako, tak si mě nevšímali. Asi jsem vypadal slušněji než posledně, když jim kamarád pochcal policejního psa. V Ústí jsem byl před půlnocí a v půl druhý jsem jel na Chomutov. Ústí je samej nonstop. A i tam měli policajti zátah a taky na nádraží. Když tak legitimovali všechny cikány, tak jim do toho furt kecal nalitej chlápek, kterej žral bagetu, až se málem dusil a v ruce měl igelitku plnou věcí, který šlohli při noční tour po hospodách. Popelníky, kliky od dveří, tácky, skleničky, příbory atd. A furt těm policajtům radil jak maj a co dělat. V Chomutově pro změnu měli policajti zátah na bezdomovce, co tam přespávali. Choval jsem se stejně jak ty bezdomovci. Spal jsem na lavičce. Ale nikdo mi nic neřekl. Je to prostě pravda, že šaty dělaj člověka. Jo a ještě jsem byl na nádraží v nonstopu. Byly tam jen dvě cikánky servírky, z toho jedna spala, pak jeden chlap u hracího automatu a já. Neměli tam nic, jenom pivo, tonik a dvě krabice vína. Ani se tam nesvítilo, celej bar osvětloval jen chladicí box. A bylo tam ticho. Tak jsem jen seděl v tom tichu a všechny zvuky, co se tam ozývaly, byly takový izolovaný, ne ten typickej šum. Byl slyšet jen větrák, taková velká vrtule u stropu. No a pak už jen ten chudák u automatu. Skoro se neudržel na nohou, jak byl nalitej nebo sfetovanej. A ještě byl pochcanej. Steklo mu to až ke kotníkům, tak tam stál, mokrej a cpal ty prachy do toho automatu, servírka se usmívala. A když mu došly prachy, tak na něj zavolala policajty, ať ho vyhodí. No a pak jsem jel do Žatce.

20.10.2000 Jsem nevyspalej, protože jsem na dnešek vůbec nespal. Jo a odhadem jsem navštívil za posledních 24 hodin asi tak 30 hospod a přitom neměl ani kapku alkoholu! Ale jinak je mi skvěle. Akorát jsem načichlej takovým tím smradem českých nádraží. Tou obyčejnou špínou, v tom je ten smrad z různýho pití kolem nápojovejch automatů, do toho smrad z rohů, co slouží jako WC a celý to doplňujou bezdomovci, kategorie nádražní. Ty nádražní smrdí daleko víc než bezdomovci z parku, protože nejsou na čerstvým vzduchu, ale pořád v halách na nádraží. Takovej zvláštní zápach prostě mají ta nádraží. Večer jsem jel do Litvajzu. Zase jsem celou noc nespal. To už je druhá noc za sebou.

21.10. 2000 Ráno jsem přijel do Žatce, přišel domů a spal. Večer přijel Tarabis. Sedl si do obýváku a začal ječet. „Ty idiotský stránky vymažeš!“ „Okamžitě všechno přepiš!“ No a další podobný blbosti tam pořvával. Když se uklidnil, tak jsme šli do hospody. Tarabis měl asi 15 korun, tak si dal kolu a to bylo všechno. Ale řekl mi dvě historky z právě uplynuvšího týdne, takže jako odměnu za to, jak jsem se jeho vyprávěním pobavil, jsem mu koupil v hospodě na nádraží hnusnou limonádu za 9 peněz. To je 4,50 za jednu historku a to za to stojí. Napíšu je sem, ale hrozně moc zkrácený. Historka první, aneb jak byl Tarabis na rande. „Tak jsem byl v hospodě. No, ty vole, tam byla karatistka, ta měla ale svaly! Ta, když jsem jí dal ruku na zadek, tak stáhla půlky, že jsem o ruku málem přišel! A ty prsní svaly, ty když zatla! No pak jsem šel s Lenkou. Pozvala mě do restaurace. Lenka měla na sobě miniaturní minisukni (načež Tarabis ukázal sukni, která by musela být dlouhá jak trochu širší pásek) a vypadala jak modelka z americkýho filmu. A pozvala mě do restaurace, taková nóbl byla, fakt moc pěkná! Pak jsem ji pozval do hospody zase já. Ta už nebyla tak nóbl . Sedli jsme si k poblitýmu stolu, ale na kraj, aby to poblitý nebylo hned u nás. Koukali jsme na štamgasty kolem nás, jak tam seděli a tekly jim nudle z nosu. „ Konec nedoslovné, ale nanejvýš se pravdě blížící citace. Když to dopověděl, tak jsem si vzpomněl na to, jak jednou pozval Hanku do Prahy na Matějskou pouť. Šli do restaurace, hezky si objednali, najedli, Tarabis si nabouchal žaludek a pak Hance řekl, ať to zaplatí, že nemá peníze. V historce druhé hraji jistou roli, byť jsem v tom nevinně. Historka druhá, aneb jak se Tarabis nechal budit a šel na tramvaj. To jednou zase Tarabis potřeboval vstávat poměrně brzo, asi v sedm ráno. A protože věděl, že sám by se nevzbudil, tak se domluvil s Monikou, že ho v sedm ráno prozvoní telefonem a on bude vědět, že má vstát a jít na tramvaj. Tak si šel brzo lehnout. Zatímco Tarabis i se svým spolubydlícím spokojeně spal v Plzni, já seděl v Praze u počítače a nudil jsem se. No a kolem půlnoci jsem se nudil tak, že jsem lidem začal posílat SMSky. Napsal jsem pětidílnou SMSku a poslal ji Tarabisovi. A co se nestalo. Půl dvanácté v noci. Tarabisovi došlo 5 SMSek najednou. Jeho mobil začal pípat. Spolubydlící začal Tarabisovi nadávat. Tarabis, zmatenej a ospalej, vstal, oblíkl se a šel na tramvaj. Půlnoc. Tarabis stojí na zastávce a čeká na tramvaj, která jede v sedm ráno. Konec druhé historky. No není to skvělý? A že se ten idiot ani nepodíval na mobila, že to nebylo prozvonění, ale moje SMSky! Škoda, že jsem tam nebyl. Ani vlastně nevím, jak dlouho tam čekal. Je to myslím i docela rekord, jít na tramvaj 7 hodin předem!

22.10. 2000 Celej den jsem spal. A ani jsem u toho nepil! Večer jsem koukal na konec Posledního Mohykána. Nic moc, jenom je hezkej ten konec, jak ten indián v tý modrý mikině rozmlátí sekerou toho indiána s těma velkejma beďárama na ksichtě.

23.10. 2000V práci to stálo za hovno. Musel jsem zaskakovat za sekretářku. Hned jsem našemu vedení oznámil, že kávu nevařím, nádobí jim odnášet nebudu, žádný návštěvy ohlašovat nebudu a vůbec, že si budu jen surfovat na netu. Což jsem taky provedl, takže se mi líbilo, že jsem si hrál a surfoval na kompu a kolem běhal starosta, místostarosta, tajemník a spol a vařili si kávu a nosili návštěvám minerálky. Jo a taky jsem nakupoval kalhoty. Když jsem v krámě oznámil, kolik peněz jsem schopen za ně utratit, tak mi nabídly trenky. Tak jsem přihodil víc peněz a dostal jsem se ke kraťasům. nakonec jsem teda začal zkoušet kalhoty. Všechny stály za prd. Jenom když jsem zkoušel ve čtvrtým obchodě celkem asi padesátý, tak jsem zjistil, že už mám z toho zkoušení ošoupaný nohy. Honem jsem zkontroloval, jestli jenom nohy a pak jsem šel domů. Jo a po cestě jsem si koupil tašku, takže nemám ani na čínský polívky. Asi budu muset sáhnout na železnou zásobu financí.

24.10. 2000 Když jsem se ráno vrátil z hospody, tak jsem posílal nějaký SMSky. Problém je v tom, že nevím, co jsem v nich psal a jak jsem zjistil, tak lidi, kterým jsem to posílal (teda aspoň jsem si to myslel) nedostali nic. Tak jsem zvědavej, kdo odnesl moje výplody. Jo a obtěžoval mě nějakej buzerant. Nevím, čím ja tak přitahuju, ale už se mi to stalo nejmíň po desátý. Zval mě na večeři a vůbec měl ty idiotský řeči. Tak jsem mu řekl, že už jsem jedl a maminka mi zakázala bavit se s cizíma lidma. Načež řekl, že jsem drzej a zeptal se, jestli nechci přes držku. Řekl jsem mu, že přes držku nechci, ale bál jsem se, aby si to nevysvětlil tak, že když nechci přes držku, tak chci do zadku.

25.10. 2000 Volal jsem Tarabisovi. Hned mě sprdnul, že prej jsem jeho matce poslal SMSku "Ty kokotku", což samozřejmě není pravda. Nechtěl se bavit, mluvil slušně a tiše, že prej je zrovna někde ve sklepě. To už je na tom fakt dost blbě, když si vodí holky do sklepa. Taky volal Houmr, že ztratil seznam CDček, který jsem si u těch volů v Praze nechal vypálit. Tím mi snad poprvý Houmr udělal radost, protože zrovna na ta CDčka namám prachy. No nejenom na CDčka. Mám posledních pár korun, asi dvě stovky do další výplaty, to jest do 8. listopadu. A přemejšlím, jestli si mám koupit flašku ferneta a za zbytek čínský polívky nebo si mám koupit dvě flašky fernetu. Ale do výplaty bych asi bez jídla nevydržel, tak koupím jen jednu flašku.

26.10. 2000 Prší a je zima a mlha. Špičkový počasí a já musím sedět v práci. Chvíli jsem si mejloval s Pavlou a dneska si zajdem do hospody. Celý dopoledne jsem kecal s Bohoušem na chatu, takže mám zase zkurvenou náladu. Jo a Bohouš prej pojede v listopadu na Mlejn,takže musím všechny, kdo se tam chystají, připravit na to, že po Tarabisovi tam bude druhej člověk, bořící předtavy o tom, kam až je příroda schopna zajít ve snaze vytvořit svérázného člověka (to je eufemismus, ale přece si do deníčku nebudu psát, že je to debil). Včera jsem byl v knihovně a půjčil jsem si Idiota. Jenže dneska jsem zjistil, že místo Dostojevskýho, na kterýho jsem byl připravenej se v obalu skrývá kniha "Chováme nutrie" z čehož mám teda fakt radost. Večer přijela Pavla, tak jsme šli do pajzlu Na Slunce na utopence. Byl hnunsej (ten utopenec), v hospodě smrad, ale aspoň jsem si pokecal.

27.10. 2000 Nějak se poslední dobou nic neděje, potěšilo mě snad jenom to, že to sparťánci projeli na Arsenalu. Ale zase mě štve, že dali ty dva góly. Jedna z mých dementních kolegyň má dovolenou, tak se těším jen na dvoutřetinový příděl obvyklých projevů abnormální demence (2. kolegyně a šéf). Jo a se šéfem musím jet v pondělí do Mostu na jednání. Už teď je mi nanic z toho, jak budu poslouchat ty kecy. Předpokládám, že mi bude vyprávět, jak strkal kravám ruku do pr...dele, jak znásilnili 14ti letou holku nebo jak nabízí ženskejm ke všem možným příložitostem vložky. Do toho zařadí epizodky jak kydal hnůj a házel slámu. Ten člověk celej život dělal v nějakým JZD a vydejchával vzduch na nějaký hrozný vesnici. A je to vidět. Do smrti se nezbaví chování, který má zafixovaný už od mala, když se asi plazil na dvorku na hromadě hnoje. Večer jsem se stavil u Zelího na pokoji. Protože Sparta prohrála, tak jsem pozval Zelího a Lukáše na pivo. Lukáš pak řekl, že Spartě fandí, tak si to platil sám. Parchant. Jo a vsadil jsem se se Zelím o dvacet litrů džusu, že nebudu rok pít. Tak nepiju. Potom jsem jel na chalupu.

28.10. 2000 Dostal jsem SMSku od Pavly, že Zelí byl včera na tý oslavě na sráče. Dopoledne jsem byl na houbách. A k obědu jsem se nacpal snad třema kilama hub. Pak jsem si dal čokoládovou tyčinku...no nic moc s tím hubnutím.

29.10. 2000 Nacpal jsem se na snidani a pak jsem šel zase na houby. Cestou zpátky z chalupy jsem se stavil v Praze na koleji, abych zjistil, že ta CDčka, co je měl Zelí vypálit nejsou hotový ani náhodou, Houmr navíc ztratil seznam a Zelímu je blbě a má sračku. Večer jsem jel domů.

30.10. 2000 Jel jsem se šéfem do Mostu. Byla ta podle předpokladů docela sranda. Už když ve společnosti vedení asi 20 měst pobíhal v hnusných fialových kalhotách, který byly navíc fakt hodně krátký, takže nad sešmajdanýma botkama, který byly od bláta, prosvítali žlutobílý ponožky. Nádhera. Potom při výkladu usínal, tak aby neusnul, pohazoval hlavou, koulel očima a vrtal se rukama po celým ksichtě. Nakonec, když zjistil, že jsou přítomni zástupci chomutovského zooparku začal přes jednací stůl vykřikovat, že je to super, že má doma pušku a tu by jim chtěl dát. No a pak se začal bavit o tom jediným, čemu rozumí. O prasatech. Tak jsem se bavil, jak líčí historky ze života prasat a posluchači nevěří, nechápou, jak může tak omezený člověk vůbec existovat bez průkazu nesvéprávnosti. No a oznámil jsem, že dávám výpověď, takže mě moc rádi nemají.

31.10. 2000 Dávám výpověď písemně. Předpokládám, že mě teda v následujících dvou měsících nacpou práce, že nebudu vědět, co dřív. No a dopadnu jak ten osel mezi dvěma kupkami sena…ten osel chcípl hlady, protože se nerozhodnul, já zase nic neudělám, protože se nerozhodnu, co bych měl dělat. Včera jsem četl jednu knížku a psali tam o židovským houslistovi za války, co musel hrát Němcům. Jak mu sdělili úmrtní oznámení. Cituji: „Vy jste Otta Sattler?“ ptá se úředník. „Ano“ „Máte bratra?“ „Ano“ „Hovno máte. Včera byl zastřelen.“ Konec citace. Tak si představuju, jak já, jako budoucí úředník, bych řekl mému nynějšímu šéfovi: „Vy jste F.H.?“ „Ano“ „Máte prase?“ ……atakdále dle knížky…… Šéf by se určitě zhroutil. Ještě v tý knížce psali, jak ten houslista hrál svým dětem, když je kolem něj táhli na otop do Birkenau. Já viděl o Osvětimi filmy i jsem něco četl, ale že se hraje pochodový cvičení na housle, to jsem nevěděl.


WebZdarma.cz