Říjen 2005

1.10. 2005 sobota
Kurýr nepřijel, o víkendu prý nejezdí.

2.10. 2005 neděle
Odjel jsem k moři. Koupal jsem se za obdivného pohledu přihlížejících. A jestli mi chce někdo tvrdit, že ty pohledy nebyly obdivné, tak ať si přečte cosi o blahodárných účincích sebeukájení. V tomto případě ryze nesexuální povahy.
No dobrá, dívali se na mě jak na debila, ale zaplaval jsem si pěkně. Celé moře jsem měl pro sebe, kromě nákladní lodi a chcíplé ryby nikde nikdo.

3.10. 2005 pondělí
Kurýr s internetovým připojením nepřijel, místo toho se na stránkách společnosti objevilo sdělení, že nemají dostatek personálu a nic nestíhají.

4.10. 2005 úterý
Dnes mi to jaksi nemyslí. Do jednoho lejstra jsem v práci místo "check in" napsal "chicken". Pro nás, anglicky nehovořící, to je celkem nevýznamný rozdíl. Kolegy jsem však byl upozorněn, že bych si měl dávat pozor na to, kde pracuji a opatrně se mě tázali na případnou zoofilii. Ornitofilii.

5.10. 2005 středa
Šestnáct hodin v práci.

6.10. 2005 čtvrtek
Nájezdy východoevropanů do Irska nekončí. Děti i lidi před důchodem se valí z letadel i autobusů (Poláci). Lačni peněz, lačni slávy, lačni volnosti, jelikož ani spáry rodičů či manželek nedosáhnou až sem.
Co jsem v Irsku, "umístil" jsem do různých zaměstnání několik Slováků, několik Poláků i pár Čechů. Nyní na to vše kašlu a maximálně novým zoufalcům doporučím, kde se mají na práci zeptat.
Jako například dalšímu českému páru. Slečna jest značně ladná, pán působí intelektuálně. Není divu, že znali Chochoviny ještě dříve než mne. 

7.10. 2005 pátek
Majitel domu vykácel středně vzrostlé stromy na zahradě. S odůvodněním, že se blíží zima a pod stromy by se schovávaly krysy. Zelená oáza se změnila na anglický trávník s metr vysokými pařezy. Vše je lemováno hnusnou šedivou zdí z tvárnic.
Majitel domu je Ir, to se hned pozná. Kretén.

8.10. 2005 sobota
Osmnáct hodin v práci. Posledních pět hodin vykládám singapurský Boeing 747. O volantu se mi už i zdá, kolem hlavy mi poletují nejrůznější tlačítka a páčky. Při couvaní už se ani nedívám za sebe.
Takhle tedy ne. Zakupuji sobě letenku do Česka. Zničen jsem ani neinzultoval megapitchu v kanceláři ČSA na dublinském letišti, u které jsem letenku kupoval..

9.10. 2005 neděle
Večer jsem navštívil dublinskou hospodu Living room, která je známá tím, že se tam schází spousta dublinské spodiny, jako jsou například Poláci, Slováci a Češi.
Dnes v hospodě v rohu postával jakýsi zarostlý pán, bušil do kytary, tahal měchy a opilé publikum křičelo "Baník, Baník!" a tak podobně.
To pan Nohavica, guru mladičkých básnířek a ožralých fotbalových fanoušků hrál pro zoufalce tady za mořem.

10.10. 2005 pondělí
Šestnáct hodin v práci.

11.10. 2005 úterý
Šestnáct hodin v práci.

12.10. 2005 středa
Šestnáct hodin v práci.

13.10. 2005 čtvrtek
Odlétám pro bicykl do Česka. Ovšem nejdříve je třeba trochu relaxace, tudíž v Praze sedám na vlak a jedu do skal. Již je snad po turistické sezóně a navíc není víkend, pročež očekávám méně lidí, jelikož je nemám rád.
Ubytovávám se ve vsi Železnice. Místní nazývají ves městem a majitelka ubytování mi s pýchou sdělila, že "dokonce tu máme i řezníka".

14.10. 2005 pátek
Je mrazivé jasné ráno. Ve vsi štěká pes, všechno je mokré od rosy. No není na tom zasraném světě nádherně?
Jdu do skal, lidí málo. Přes den je postupně až horko, večer rudý západ slunce a klid. Žádná Praha, žádný Dublin. Žádná městská doprava, na vesnici žádní turisti, žádná eura, žádná americká vlajka, ba ani Mekdonald.

15.10. 2005 sobota
Včerejšek jako přes kopírák. Jen spousta turistů, skoro jako Poláků v Irsku. Maďaři, Němci, Rusové, Slováci.
Nad rybníkem Vražda je mlha.
Po téměř půl roce práce na letišti jsem skoro zapomněl, že řev leteckého motoru nad hlavou není samozřejmost.

Prachovské skály
(obětovat světla a správně exponovat stíny nebo 
obětovat stíny a správně exponovat světla?)

16.10. 2005 neděle
Odjíždím z Jičína přes Prahu do Žatce. Matka se hádá se sestrou, tudíž mám několik minut času, nežli se matka začne bavit se mnou.

Prachovské skály
(obětovat světla a správně exponovat stíny nebo 
obětovat stíny a správně exponovat světla?)

17.10. 2005 pondělí
Při focení mým novým aparátem zjišťuji, že přechod z kinofilmu na digitální zrcadlovku jest pro mě značně zákeřný. Zděšen jsem zejména dynamickým rozsahem. Může mi tvrdit kdo chce co chce, ale Canon 350D (a všechny digitály) je na tom o dost hůře nežli běžný film, který jsem znehodnocoval svým Canonem 300. Přepalů tuny i při podexponování. Opět mne tedy zejména při focení zejména všeho, kde je nebe, čekají přechodové filtry Cokin, což znamená rozmazanější fotky, extra nepohodlnou manipulaci, reflexe jak prase a podobně.
Druhý problém vidím ve zmenšování a doostřování fotek. Prostě to není to samé jako na originální fotce, buď jsou fotky neostré nebo po doostření jako malované zuřivým impresionistou.
Třetím problémem je to, že momentálně mám k dispozici pouze notebook, což se k úpravě fotek hodí asi tak jako vyvinutý černoch pro odpanění mladé Asiatky. Fotky z interiéru vycházejí alespoň co se přepalů týče o něco lépe, ale že by to bylo něco ke kochání, to zrovna ne. Fujtajxl.
A mimochodem, dobrý objektiv Sigma 70-200/2,8 je mi vcelku na nic, protože to prostě v mých chvějících se prackách neudržím. Neměl jsem v mládí tak chlastat.

Prachovské skály
(obětovat světla a správně exponovat stíny nebo 
obětovat stíny a správně exponovat světla?)

18.10. 2005 úterý
Dáma na studijním oddělení ve škole mi odmítla věnovat cca 2 minuty času a zapsat mě do dalšího roku, jelikož je prý zaneprázdněna kontrolou indexů. Před tímto sdělením se pět minut líně vyvalovala na židli, zatímco její kolegyně ve dveřích vtipkovala s jinou kolegyní. Snažil jsem se argumentovat tím, že se mi nechce létat z Irska do Česka, když se zachce někomu jinému než mně, leč neúpěšně.
Dostalo se mi tak poměrně originálního způsobu vyhazovu ze školy.

V obchodě s koly jsem vyškemral krabici na převoz bicyklu (a to tedy není žádná legrace, sehnat obyčejnou kartónovou krabici, do které by se dalo kolo nacpat), kolo zabalil a odletěl zpět do Irska.

19.10. 2005 středa
V domě je poněkud více myší, nežli se mi líbí, zejména proto, že mi sežraly pečené banány.
Pro ochránce přírody: Dvě myši jsem už rozšlápnul a jednu hodil do krbu. Jsem bezcitný Mickey Mouse Killer.

20.10. 2005 čtvrtek

Polský kolega Hubert

Polský kolega Hubert:"Do you have a sheet of paper?"
Irský kolega Derek:"Shit of paper?"
Polský kolega Hubert:"Sheet!"
Irský kolega Derek:"Shit?"
Polský kolega Hubert:"Fuck. OK.... do you have a piece of paper?
Irský kolega Derek:"Piss of paper?"
Polský kolega Hubert:"Piece!"
Irský kolega Derek:"Piss?"
Polský kolega Hubert:"Fuck you!"
Irský kolega Derek:"Fuck you!"

21.10. 2005 pátek
Jezdit na kole po Dublinu v dopravní špičce je poměrně adrenalinová záležitost.

22.10. 2005 sobota
Tak bez bouračky jsem vydržel jezdit na mém bicyklu přesně jeden den. Dnes mě srazila autem blbá Irka, která mne předjížděla a když byla na mojí úrovni, zabočila.
Kromě pár modřin a osmy na předním kole bez následků.

23.10. 2005 neděle
Z mně neznámého důvodu se nemohu připojit na internet. Mám kabel, který chrlí internet seč mu síly stačí. Mám i počítač. Připojím počítač ke kabelu...a internet není. Připojím kolegův počítač... internet je. Nastavení počítačů stejné. Vybavení počítačů stejné. Všechno jak má být. Zdánlivě. A tak si kabel mohu strčit kam chci. Kabel plný internetu je mi k ničemu. Jsem nešťastný. Hlavně proto, že mi už zase došlo jídlo.

24.10. 2005 pondělí
Naprostá většina irských novin jest prachsprostý a sprostý bulvár. Ten zbytek je ještě tupější bulvár. Například: Zatímco české noviny se omezí na krátký článek i běžných blbostech a na dlouhý článek o velkých blbostech, v irských novinách klidně věnují celou stranu popisu toho, že jakýsi řidič srazil chodce. Opravdu zábava, číst článek s nadpisem "Demence zabíjí" o tom, že 93letý důchodce si spletl chodník se silnicí a poté, co srazil prvního chodce, ho ještě tři míle vezl rozpláclého na předním skle.

Přístaviště jachet v Howth

25.10. 2005 úterý
Ve vzduchu stojí racek, ni se nehne, křídly nemávne, jen tak si visí ve vzduchu. Potom počne couvat. U majáku v Howthu leze po kolenou dáma středních let. O kus dál laškovně válí sudy jezevčík.
To už tak bývá, když fouká vítr. 
Já se stavím větru čelem, otvírám pusu a kochám se, kterak mi vichr roztahuje hubu do interesantních tvarů.

Maják v Howth, vpravo v pozadí Irské oko

26.10. 2005 středa
Pro všechny tazatele, co se mě táží:

V Irsku jsem nezbohatl, milionář nejsem a mé úspory momentálně činí pět euro evropských na bankovním kontě, dvě a půl eura v kelímku od jogurtu na okně a blíže neurčená suma nepřevyšující euro nacházející se po kapsách. Naštěstí mám nakoupeny čínské polévky do zásoby a tak jsem spokojen.

Kdesi u Suttonu (fotku jsem nepřibarvoval, jak by si někdo mohl myslet)

27.10. 2005 čtvrtek
Zakupuji spoustu map. Konkrétně dvě, jelikož na víc nemám peněz. O víkendu totiž jedu na západ, pod rouškou milých úsměvů jsem se proradně vetřel do výpravy, která tím směrem míří. Nyní má tedy výprava už dva členy. Slovenskou slečnu Velké oči a mě.

Ha, pravily dámy královny Viktorie, toť pohled. A je to, už tu mají vyhlídku.
(Killarnay NP, Upper Lake, Ladies View)

28.10. 2005 pátek
Běžný pracovní den. Kolega Jeden vlas se pohádal s kolegou Tři vlasy, kolega Brambora, amatérský všeuměl, se opět celý včetně vlasů upatlal od oleje a vazelíny, kolega Pojebaný xicht mě opět naštval (blbec) a kolega Hubert mě naučil první slušné polské slovo. Respektive mi pověděl, že spojení "jebni to tutaj" se dá říci i jaksi jinak. Už ani nevím, jak to bylo.

Prostřední jezero

29.10. 2005 sobota
Odjíždím z Dublinu na západ, tam mě do auta nakládá Velké oči a jedeme zpět do Dublinu. A na západ. Do Limericku. Zatímco Velké oči řídí, já naviguji. Naviguji velkolepě, ani jednou jsme nezabloudili. Z Limericku jedeme na jih, do Killarnay. Velké oči je mladá nadějná řidička. Až na několik der, ve kterých se pokusila autu urvat podvozek se nic nestalo. Vlastně ještě jednou jsem musel brzdit z místa spolujezdce, jelikož se Velké oči kochala krajinou a nebrala na vědomí auto před námi. No a v Killarnay málem nabourala do velké dodávky, to totiž zrovna nadávala na Irsko.
Ubytovali jsme se v B&B Leen a vyrazili do Národního parku Killarnay. Počasí je pravé irské, pročež si mocně libuji, zatímco Velké oči nadává. Agresivitu si vybíjí divokou jízdou po klikaté okresní silničce lemovanou cedulemi s nápisy jako například "ZDE ZAHYNULO 52 OSOB".

Pod vodopádem Torc

30.10. 2005 neděle
Po irské snídani na téma "Vítejme rakovinu" (plátky slaniny na přepáleném oleji, kolečka mastné masové směsi na přepáleném oleji, rajčata smažená v tom samém oleji a vajíčka připečená na oleji plus připálené chleby) vyjíždíme na Ring of Kerry, což je takový okruh kolem poloostrova Iveragh. Tentokrát jsem se chopil volantu já, mistrný to řidič. Hned první kruhový objezd jsem objel mistrně plynule, ovšem v protisměru, občas mi stále nedochází, že se zde jezdí vlevo. Velké oči piští.
Silnice se místy stává úzkou, ba i užší a Velké oči piští ještě více, chytá se za sedačku a jiné končetiny auta. Naopak řidič vozidla, které jsem potkal v zatáčce nad jezerem, se nechytil ničeho, jen vypoulil oči a pustil se volantu. Velké oči ztrácí barvu. Poté mě bije a dožaduje se řízení. Nu což, tak zase naviguji. Podél Dingle Bay jedeme pořád na západ, vpravo Atlantik, vlevo skály, sem tam ovce na silnici. Za Cahersiveenem (město melo mimochodem telegrafní spojení dříve s New Yorkem než s Dublinem) se opět chápu řízení, přichází čas úzkých pobřežních silniček a silniček v kopcích, to já rád. Jsem totiž tlustý a jen tak někdo mě z cesty nevytlačí. Vtipně namlouvám Velkým očím, že pojedeme pěknou zkratkou a z Ring of Kerry odbočuji na západ k Pormagee Channel. Přejíždím most přes moře a jsme na ostrově Valentia Island. Jest to místo slavné, poprvé se odsud telegrafovalo pres Atlantik do prašivé Ameriky. Dnes se ovšem irské počasí se změnilo v menší uragán. Velké oči se různě bezvládně potácí po útesu, podle toho, ze které strany zrovna fouká vichr. Místo je to také romantické, dole pod útesy se tříští vlny, vichr žene vodu z more desítky metru vzhůru, vzduch je plný vody i když neprší. Velké oči zničeně usedá do auta, avšak moc si nepomohla, i autem vítr lomcuje. Jedeme zpět na pevninu. A na západ. Ring of Skellig. Počíná pršet, ba přímo lít, počasí úchvatné, cesty široké tak pro jedno auto, kupodivu nikdo v protisměru nejede.
U Ostrova koní se opět napojujeme na Ring of Kerry a podél kýčovitých výhledu na Atlantik se spoustou ostrovu a útesu v zapadajícím slunci se vracíme do Killarnay. Ve vesnici Waterville, kde se kochal i pan Karel Čaplin, se kochám mořem a pěknými vlnami. Velké oči kroutí hlavou a znechucena mi praví, že jsem "somár krepý", jelikož jsem před jednou vlnou nestihnul utéci. Mokrý až do pasu voním morem a rybami, Velké oči mi opět znechuceně praví, že smrdím. Spolucestující se tak znovu zmocnila řízení vozu a při té příležitosti v Killarnay ošklivě nabourala první auto, které potkala.

Málem.

Valentia Island

31.10. 2005 pondělí
Ráno odjíždíme z Killarnay, volant auta pevně třímám já, tudíž nehrozí žádná bouračka. Kolem jezer a vodopádu Torc, kolem vyhlídky dvorních dam královny Viktorie, pořád dále až k odbočce do Black Valley u Moll´s Gap. To se máme. Nikde nikdo, zas úzké silničky, všude kolem kopce, ba i hora nejvyšší, nic v Irsku není vyšší nežli Carrauntuohil. U Head od Gap vtipně bloudíme, nelze jinak, mapy jsou značně málo informativní, značení na štěrkovitých cestách plných ovcí s růžově, modře a zeleně nabarvenými zadky žádné. Jezera a skály, rokle a mlha, sem tam déšť, sem tam průtrž mračen, sem tam pálící slunce. U Černého jezera Velké oči ječí a chytá se z místa spolujezdce řadicí páky. Jest to vcelku zábava, potkat v oněch místech v protisměru jedoucí auto.
Cesta zpátky do Dublinu už taková zábava nebyla, zuřivě řadím a dupu na brzdu, jak se to v kolonách dělává. Mimochodem, zkuste si jet 250km v koloně, poté v zácpě stát na dálnici, poté stát v zácpě na malé silnici v jakési prdeli (to Velké oči vymyslela zkratku, která cestu prodloužila o tři hodiny), poté se zase vrátit na dálnici a v noci konečně dojet.
Výlet to byl pěkný, to vám povím, pravil by určitě děda slečny Kateřiny z Pardubic. A měl by pravdu, výlet to byl zajímavý. Navíc Velké oči jest pěkné děvce, určitě hezcí, než třeba ošklivý Bohouš, spolužák ze školy.

Waterville

zpět na hlavní stranu