Říjen 2013


26.9. 2013 čtvrtek - 3.10. 2013 čtvrtek
Z Madridu odlétám do Dublinu, navlékám si reflexní vestu a uháním do práce.

"Tak mě tu máte, pane šéf," pravím na uvítanou.

"Zatraceně," praví pan šéf Pavouk. Také na uvítanou.

Jest podzim a noční směny na dublinském letišti opět dostávají nádech masochistických hrátek s počasím. Déšť jest vlezlý a vítr ještě vlezlejší. Bude jistě hůře, ale zatím si ještě nemusím tělo omotávat ručníkem, jak předminulé krušné zimy činili někteří z kolegů.

Zmrzlí irští koně němě zírají na to, kterak za úsvitu bicykluji z práce
Zmrzlí irští koně němě zírají na to, kterak za úsvitu bicykluji z práce.
A nebe je počmárané letadly, jako obvykle.

4.10. 2013 pátek
Od České podnikatelské pojišťovny mi došla záloha na ušlou mzdu. Zároveň se zálohou poslali další formulář, kterým mám prokázat - ano, ušlou mzdu. Likvidátorům zmíněné společnosti bych s chutí vystřelil mozek z hlavy. Obávám se však, že by střela prorazila lebku a vletěla do vzduchoprázdna. Škoda plýtvat municí.

5.10. 2013 sobota
Lidové veselice nabývají nejrůznějších podob. V Japonsku nosí na ramenou obrovské dřevěné penisy, v Brazílii ženštiny tančí, aby se jim poprsí lesklo potem, v Malajsii se masochisté švihají bičíky a v Rusku či Severní Koreji zase chodí lidé volit. Zkrátka - svět je plný úchylností. Ovšem jen nedaleko Bratislavy lidé oslavují zápach zkvašené kapusty a nohy rozmáčené z jejího šlapání.

"Stúpavské zelé! Stúpavské zelé!" chrchlá rozhlas v městečku Stúpava. A po ulicích se šinou tisíce občanů, přehlídka postsocialistické perverznosti, kam až oko dohlédne. Nekonečné davy tlustých občanů navlečených v letitých módních kolekcích vietnamských prodejců.

"Stúpavské zelééééé! Zelé! Zelé! Zelééééé!"

Desítky a stovky stánků s neuvěřitelně kýčovitými kosočtvercovinami. Desítky stánků nabízejících jídlo, ze kterého žaludek, žlučník, ba i odolné tlusté střevo dobrovolně žádají o povolení spáchat sebevraždu.

"Stúúúpavské zeléééé," volám s úsměvem, rozjařen a korzuji v jednom šiku s domorodci i přespolními

Na kraji vsi objevuji i další poklad - synagogu. Stavba z roku 1803 vydržela mnohé, jak už to u synagog bývá. Osvícení mozkové však kupodivu otevřeli stavidla velkorysosti, čas i peníze byly utráceny. A tak je dnes možno navštívit synagogu tak pěknou, že bych to ve Stúpavě rozhodně nečekal. Čtyři sloupy ohraničující bimu, stěny a klenby (ano, synagoga klenbová, jedna z devíti na Slovensku) střízlivě zdobeny ornamentální výzdobou, cihly vykukující pod opadanou omítkou. Můj chřadnoucí zrak a nedobré srdce plesají nad seznáním, že restaurování může být provedeno s citem a není k tomu potřeba ohromného kladiva, tří tun betonu a rozvášněného amatérského kreslíře, který obvykle podobné stavby použije jako cíl zbytků barviček z hodin výtvarné výchovy na základní škole v Horní Děložné.

A poté jsem si zakoupil kilo připálených klobás, které už od pohledu obsahovaly tři kila tuku. Ha!

6.10. 2013 neděle
Zakoupil jsem si monitor. Na různých výletech jsem nacvakal spousty obrázků, ovšem tím má aktivita až dosud hasla. Občas jsem nějaký obrázek upravil na miniaturní obrazovce notebooku při jízdě autobusem či kdesi v letadle. Výstup podle toho i zhusta vypadal - surrealistické skvrny připomínající pizzu z mikrovlnné trouby. Nyní jsem tedy dal na doporučení a zakoupil sobě monitor, který prý zobrazuje pěkné barvy, kontrast je kontrastem a z mých obrázků učiním pravé dokumenty doby.

Popravdě řečeno - nemyslím si, že bych tím vyřešil to, že jsem líný naučit se fotografovat. Že jsem líný najít všechny fotografie, povalující se všude možně na používaných i vyřazených počítačích. Že jsem líný dokopat se k nějakému smysluplnému roztřízení pořízených obrázků. Že jsem líný.

Cucání prstu a křečové žíly. Antigua, Guatemala.
Cucání prstu a křečové žíly. Antigua, Guatemala.

7.10. 2013 pondělí
Jednou z podmínek pojišťovny je to, že nárokovat odškodnění za trvalé následky mohu až po dvou letech od nehody. Dva roky uběhly, pročež jsem přiběhl do pobočky ve městě Tábor.

"Jsem mrzák a chci peníze," sdělil jsem mladičké slečně z přepážkou.

Slečna znuděně zdvihla zrak a podala mi formulář.

"Jsem uchvácen krásou Vašich očí!" lichotím doufajíce, že dostanu spoustu peněz.

"Napište tam jméno a že jste starý pán. Vše poté odnesete potvrdit k doktorovi," pravila slečna.

"Před Vaší krásou by studem popraskaly sochy antických bohyní!"

"A do kolonky dole napište, že jste mrzák," zašvitořila ženština.

"I eunuchům by se vzdul poklopec jejich nevyplněných kalhot!"

"Starý mrzák! K doktorovi!"

Pročež jsem raději šel.

8.10. 2013 úterý
Otec mne obdaroval kovovým modelem motocyklu. Model nápadně připomíná jednostopé vozidlo firmy BMW a mně se chce plakat, jelikož nemám motocykl a i kdybych měl, díky současnému zdravotnímu stavu bych mu mohl leda tak leštit nádrž či strkat prst do výfuku.

9.10. 2013 středa
Odlétám do Irska pln starostí. V mém irské bytě se totiž netopí a teploty tak nejsou zrovna blízké tropům. Můj pavouk Freddy však zřejmě z tropů pochází, usuzuji tak dle jeho rozměrů.

Freddy však zatím přežívá i irskou zimu. Je zalezlý za záchodovou mísou, pavučiny netká. Ani rybiček v kečupu, které mu nabízím na malé misce, si nevšímá.

"Vydrž, Freddy, jaro je již za rohem," volám povzbudivě, "koupelna se bude zase hemžit komáry, šváby a jinými pochoutkami!"

10.10. 2013 čtvrtek - 17.10. 2013 čtvrtek
"Grrr, gruaaa, hergoooot," vyluzuje hlasité zvuky kolega Blbý Džon. Kolega Blbý Džon blbý není, ale desítky let, kdy sloužil jako jediný kontrolor majáků v Irsku zanechaly na starém muži následky. Téměř sedmdesátiletý Blbý Džon téměř nemluví, pouze vyluzuje zvuky. Podle intonace je pak možné usoudit, co dotyčný chce, potřebuje či zda-li se jen snaží odplivnout tahavý chrchel.

Nyní však mručení Blbého Džona přehlušuje jekot letištní sirény - požární alarm je spuštěn. Není divu, jelikož si Blbý Džon přímo pod požárním senzorem zapálil cigaretu. Tento můj kolega už roky relaxuje tím, že se vyvalí v křesle, vyzuje si boty, páchnoucí nohy položí na stůl, vystaví na odiv ponožky pamatující Napoleonův pochod na Moskvu, zapne počítač s pornem a zapálí cigaretu. Roky požární senzor nereagoval. Až nyní.

"Hruaagrrrr!" zařval provinilec a počal cigaretou mávat v naivní snaze ji uhasit.

"Hbgbhgrrrrr!" bručí a zahazuje cigaretu na podlahu.

"Fuááááá...eee... guáááá," dunivě huhlá a snaží se hořící nedopalek zašlápnout. Ke své škodě si Blbý Džon zřejmě neuvědomil, že je vyzutý.

"Bhhhááá! Uááááá!" poskakuje po jedné noze a snaží se zbavit cigarety, která se připekla k ponožce.

"Hua hua hua huááááá!" během zlomku sekundy ponožka Blbého Dona vzplála oslnivým plamenem.

Ponaučení? Nosit silonové ponožky se nevyplácí.

Život v osamění na moři zkrátka musí zanechat následky.
Život v osamění na moři zkrátka musí zanechat následky.
Kolega Džon není výjimkou.

18.10. 2013 pátek
"Mrzák, prostě jste mrzák, tak se s tím smiřte," praví pan doktor poté, co mi vyplnil papír pro pojišťovnu ohledně trvalých následků po předloňské trapné havárii na motocyklu.

"Jakýpak mrzák? Že kulhám, nehýbu pořádně rukou a neotočím hlavu přece neznamená, že jsem mrzák," durdím se a nesouhlasně ohrnuji spodní ret.

"Zkrátka tam chybí jistá koordinace, nedostává se vám ladných pohybů," vysvětluje felčar.

"Ladné pohyby? To jste mě ještě neviděl zalévat čínskou polévku! A nebo válet sudy!"

Faktem je, že ve formuláři pojišťovny se žádná kolonka o válení sudů ani čínské polévce nezmiňuje.

19.10. 2013 sobota
Po delší době jsem si nazul běžecké boty a vyšel k lesu, bych svým ladným během přivedl k úžasu lesní zvěř a aby po mně zajíci vrhali závistivé pohledy.

Celá akce nakonec dopadla úplně jinak. V časopise o běhání jsem se dočetl, že každý běžec by měl absolvovat rozcvičku. V článku byla rozcvička podrobně popsána, pročež jsem se nechal inspirovat.

Nyní ležím ve vaně, sprostě si nadávám a neuběhl jsem ani kilometr. Zato jsem si při rozcvičce natáhl třísla, nepěkně se zadýchal a zvrtnul si kotník. Tímto jsem dospěl k rozhodnutí se adrenalinových aktivit jako je rozcvička do budoucna vzdát.

20.10. 2013 neděle
Odjíždím na Slovensko, jelikož v Bratislavě čeká pan Vajco se zásobami jídla a alkoholu, což vždy slibuje pěkný intelektuální večer. Pravda, následují rána plná výčitek, pálení žáhy a pachuti zvratků na jazyku.

21. 10. 2013 pondělí
Radošínské divadle, Bratislava. Obecenstvo již vrásčité, v průměru 60 let. Kus není nikterak náročný, spíše lehce zábavný, bez ambicí zvrásnit přihlížejícím šedou kůru mozkovou. Hra je o dobách nedávných, slizkých a šedivých, kdy byli všichni spokojeni, jelikož měli zaměstnání a v obchodě rohlíky. Diváci nadšeně aplaudují a skandovaně tleskají při rádobyskrytých i zcela otevřených narážkách na socialismus a komunisty. Všichni ti bývalí budovatelé světlých zítřků. Tož jsem si povzdechl.

22.10. 2013 úterý
"Plameňák? Co je to plameňák? Nějaké jídlo?" pravila má známá M. poté, co jsme se při diskuzi o chilském antiplanu dostali k popisu tamní fauny.

Poulím oči, sveřepě svírám rty, mračím se. Známá M. vypadá na první pohled jako rozumné děvče, umí číst i psát, sama si zapne podprsenku i uvaří čínskou polévku. Osoba vysokoškolsky vzdělaná, svéprávná.

Mračím se, jelikož nyní vskutku nevím, kde začíná tupost a mentální nedostatečnost, kde začíná a končí obecná znalost. Je M. jen panensky čistá v oblasti poznávání zoologie? Nebo je úplně blbá? Co když se příště zeptá, co je to pes? Je úplně blbá? Je úplně blbá? Je úplně blbá?

Je úplně blbá?

Hm.

Plameňák?
Plameňák?

23.10. 2013 středa - 31.10. 2013 čtvrtek
Další set nočních směn na letišti města Dublin.

"Jenž houšť, jen tvrději, jen ať pasažéři cítí, že přistáli!" volám na kraji přistávací dráhy a pobízím piloty k co nejnešikovnějšímu přistání. Při takových dosednutích se totiž nejvíce pálí pneumatiky a spálená guma poté ještě dlouho voní krajinou. Nozdry si roztahuji palci a sípavě saji vzduch. Ve své kariéře příležitostného feťáka jsem se tak posunul o další krůček. Po čichání lihových fixů na základní škole.

Po práci jsem odletěl na otočku do Česka, bych se zúčastnil voleb. Jako obvykle jsem zvolen nebyl. Pravděpodobně proto, že Stranu pro úbytek lidí a méně šklebáků jsem ještě nezaložil.


zpět na hlavní stranu