Říjen 2018

1.10. 2018 pondělí
Po včerejší akci v Jihlavě, která se z vyprávění o výletech změnila v bezuzdné chlastání, jsem se po delší době podíval na Chochoviny. Jelikož jsem byl včera notně peskován, že Chochoviny nejenže pravidelně neaktualizuji, ale že je v podstatě již ani nepíši. Peskován jsem byl poprávu. Což mne přivedlo na myšlenku, kterou zajisté nemálo lidí ocení. Na celé Chochoviny se vykašlu a místo toho se budu věnovat nějaké intelektuální a povznášející činnosti. Jako například jistý čtenář Chochovin, který se na včerejším povídání pochlubil, že sbírá....teď to přijde.... sušáky na prádlo. Ušlechtilá to zábava, myslím. Ehm.

2.10. 2018 úterý - 29.10. 2018 pondělí
Přes tři týdny nonstop v práci. Většinu času se ovšem nevěnuji snaze vyplnit nákladní prostor letadel tak, aby v něm pokud možno nic neexplodovalo, rakev se nesesunula na psy, zmrzlina neroztála a počítačové servery pro nemocnice nedorazily do cílové destinace v podobě šrotu. Většinu času věnuji školením, zkouškám, přednáškám a naprosto nudnému vyplňování nejrůznějších formulářů, dotazníků a potvrzení, že se nestanu teroristou, ba dokonce se ani nebudu snažit vhodit kolegy do motorů letadel čekajících na povolení ke startu.

Bohužel některé přednášky musím absolvovat se svým intelektuálně méně nadaným kolegou Derekem S., který se absenci fungujícího mozku snaží maskovat výstupy, které označuje slovy "to je vtip!". Mezi nejznámější výstupy kolegy Dereka patří scénka z firemního vánočního večírku, kdy počal močit do umyvadla ve stejném okamžiku, kdy si v umyvadle myl ruce ředitel společnosti.

Kromě retardovaného Dereka mne nikterak nepotěšilo, že přednášejícím je často pan Andy H. z Manchesteru. Pan Andy má tak neskutečně zemitý manchesterský přízvuk, že když řekne "dobrý den", častokrát rozumím "v zoologické zahradě stojí sněhulák", což vzájemnému porozumění zrovna nesvědčí. Já si pamatuju pana Andyho, pan Andy si pamatuje mě. Zatímco pan Andy je expert na mezinárodní terorismus v letecké dopravě, já ho zásobuji historkami z výletů do Íránu, Sýrie a nezapomínám dodat, že například propašovat výbušninu do letadla by na některých letištích zvládl bez problémů i dvojník Usámy bin Ládina tlačící trakař ručních granátů.

Prakticky využitelných zřejmě nebude více jak 5% veškerých školení a zkoušek,
které v práci absolvuji.

"Á, pan Chocho! Nedělá domácí úkoly a v sešitu nemá narýsované okraje!" zvolal zoufale pan Andy, jen co mne uviděl.

Nepřekvapil jsem. Domácí úkoly opravdu hotové nemám a nejenže jsem si v sešitu nenarýsoval okraje, ale rovnou jsem celý sešit s poznámkami zapomněl v Česku.

Z maratonu školení snad jen vyzdvihnu okamžik, kdy všechny překvapil debilní kolega Derek.

"Může mi někdo vysvětlit emitaci elektronů u XN621?" dotázal se takhle školitel.

"Já já já! Žák Chocho ví!" hlásím se jak školáček ve třetí třídě, jelikož podobné zbytečnosti jsou asi to jediné, co si z přednášek pamatuji.

""Zkurevnej zasranej vyjebanej intelektuál!" zařval na mne v tu chvíli kolega Derek.

Všichni jsme vytřeštili oči a konsternovaně na kolegu zírali. Že má ve slovní zásobě slovo "intelektuál" opravdu nikdo nečekal.

30.10. 2018 úterý
Přiletěl jsem do Česka, bych si nechal potvrdit spoustu papírů, které po mně vyžaduje irský zaměstnavatel a instituce řešící pojištění, nemocenskou a podobné radovánky. Opět se mi tak potvrzuje, že upadnout na motocyklu je úplně hloupý nápad. Kupodivu se díky vstřícnosti personálu nemocnice ve městě Tábor, respektive oddělení rehabilitace, vše zdařilo bez problémů, bez vyhrožování, výmluv a házení vidlí či granátů. A nejen to - na rozloučenou jsem dostal knihu. Knihu neledajakou, knihu krásnou, velkou a takovou, ke které se nejen člověk, ale i já, může stále znovu a znovu vracet. Obdržel jsem knihu Koudelka: Návraty. Ach! Kniha bývalého leteckého inženýra, fotografa, fotoreportéra, cestovatele či pozorovatele pana Koudelky je cosi na pomezí monografie, retrospekce mistrových výstav, poznámek a popisů pana Koudelky i osob kolem něj, vše ovšem nadmíru kompaktní, neexhibující, ba i pokorné. Naštěstí, byť jsem se toho na počátku obával, není kniha jen o nájezdu Rusů v 68, čímž se pan Koudelka zřejmě proslavil i "proslavil" nejvíce. Kniha se mi líbí převelice.

Že pan Koudelka vystudoval ČVUT jest možno si při listování knihou
připomenout na nejrůznějších nákresech.

31.10. 2018 středa
Zakoupil jsem si letenku do Afriky. Do Afriky samozřejmě duševně zdravý jedinec jezdit na výlety jen tak nebude. I já jsem se již několikráte zařekl, že na kontinent proslulý malárií, Číňany a bílo-černým, černo-bílým i jiným rasismem již nikdy nepojedu. A za tím si stojím. Tentokrát letím do Afriky jen proto, abych zkontroloval, zda-li se něco nezměnilo a utvrdil se v tom, že je to opravdu naposledy, co si budu na jih od Sahary ničit nervy, zdraví a utrácet peníze, které jsem mohl v Evropě investovat například do dobrého rumu, čínských polévek a vnadných prostitutek.

Ach, Afrika čeká! Vůně a chuť manga, zápach potu domorodců, prach a písek v očích, umrtvující vedro, otravný hmyz, hluboký hrdelní hlas obézních ženštin a západy slunce, za které stojí za to dostat (opět) malárii.

Mrazivé ráno na velbloudím trhu v etiopském Babile, na cestě do Somalilandu.

zpět na hlavní stranu