Srpen 2001


1.8.2001
Jsme největší socky ve vlaku. Burjati nám nachystali snídani. Maso, vejce a další. Tak jsem se už měsíc nenajedl. Chtěl jsem si umýt vlasy, ale když jsem si je namydlil mýdlem na prádlo, tak jsem zjistil, že se mi nevejde hlava do umyvadla. Mýdlo jsem sice z hlavy utíral, co se dalo, ale stejně mám teď na šišce krunýř slepených vlasů a voním po citrónu.
Do Moskvy už jen asi 4300 km, cesta ubíhá docela rychle.

2.8.2001
Od rána odmítám nabídky jídla. Mám podezření, že ve vlaku probíhá nějaká soutěž, kdo nám vnutí nejvíc jídla. Přemluvil jsem děžurnou a nechal si vyměnit postel. Sice je pořád tak o 20cm kratší, než potřebuju, ale lepší, než to prkýnko předtím. Taková cesta by se mohla předepisovat důchodcům, dá se tu dobře natrénovat pobyt v rakvi.
Soutěž o to, kdo nás víc vykrmí dosahuje dalšího stupně. Už nás nepřemlouvají, ale konají. Ženská pode mnou vyskočila a agresivně mi vrazila přímo do ruky okurku a chleba. Maník odvedle odpověděl útokem salámem a poté druhou vlnou agrese, provedenou cibulovovajíčkovým pirohem a slovy, že to sníst musím, že je to domácí. Utekl jsem na svojí pryčnu ke stropu vagónu a sledoval, kterak další ženská dole chystá krmení vajíčky. Je hrozný horko, pohybuju se jen v kraťasech, ale ani moje špeky neodrazují ostatní od mého krmení. Když sebou vlak hází a já ležím, tak se na mě špeky převalujou jak surfařský vlny na Havaji.


3.8.2001
Další den ve vlaku. Celej den kecáme s Burjatama, jak je v Čechách a jak v Rusku. Jsou děsně zvědavý. A porazili mě v kartách, to nechápu, jak to udělali, hadi.
Jinak nic zvláštního. Teda kromě toho, že si chodím namáčet nohy a doufám, že se ta špína částečně odmáčí.

4.8.2001
Poslední den ve vlaku, ráno přijíždíme do Moskvy. Jdeme na Rudý náměstí, k mauzoleu, kupuju CD Vysockýho za 70 rublů a Petr kupuje sušený ryby a vodku. Pak jsme koupili velkýho melouna. No, dobrej byl, až na to, že asi za půl hodiny jsem ho kompletně vyblil.
Ještě jsme si vystáli 3 fronty při odbavení na letišti - každá fronta 45 minut - a nasoukali se do letadla. Můj batoh byl u odbavení okomentován skupinkou Čechů:"Ty vole čum, to je sračka!". Blbci.
V Praze jsme šli do hospody. A v bytě jsem spáchal hygienu. Umyl jsem se. Myslím, že vychcípali potkani v pražských kanalizacích, když to tam odteklo.

5.8.2001
Relaxuju a flákám se. Odpoledne jsem zašel na kolej a večer do hospody. Zelí a Bohouš referovali, co se tu dělo. Nedělo se nic novýho. Bohouš se poblil, Igin se poblil, všichni se vožírají a plánujou velký akce a výpravy, aby posléze zjistili, že nic nebude, protože prochlastali všechny prachy.

6.8.2001
V práci ještě nezjistili, že jsem se vrátil, tak jsem nic nedělal. Taky mám návod, jak si nechat zlikvidovat fotky z dovolený.
1) Nechat si udělat fotky za 1 hodinu, aby to vyšlo co nejdráž
2) Cestou z prodejny ztratit negativ
3) Veškeré fotky na rubové straně opatřit co nejpodrobnějšími nápisy o tom, co na fotce je
4) Veškeré nápisy napsat zřetelně, nejlépe černým fixem, velkými písmeny a přes velkou část rubu fotky
5) Fotky pečlivě poskládat na úhlednou hromádku
6) Nechat chvíli uležet
7) Výsledek je hotov: Barva fixu z rubu fotky se otiskla a rozmazala na lícu fotky spodní tak, že není rozeznat, co na fotce je
8) Na rozdíl od rubu fotky na lícové straně fix okamžitě zasychá

Tak to jsem udělal s mým filmem ze Sibiře. Fotky jsou začerněné kromě spodního okraje, který jsem nepopisoval. Z celého filmu mám tudíž 36 fotek, z nichž je použitelný formát 9x1 cm a na tomto proužku, fixem nezamazaným, jsou povětšinou nohy focených lidí, kola aut a vlaků či spodní části budov a stromů.
Zítra by měly být další dva filmy, tak doufám, že mě nenapadne to popisovat zase obyčejným fixem.
Večer jsem šel do hospody na chvilku, ale zase jsem tam tvrdnul snad tři hodiny. Ach jo, v Rusku se odnaučím pít a tady ...

7.8.2001
V práci jsem pořád utajen. Mám už všechny fotky z Ruska, ale je to tragédie, doufám, že do příštího roku si pořídím normální foťák a ne tohle svinstvo, který dělá obrázky, že i Rusko vypadá, jako bych to fotil někde v Prdelákově v Čechách na statku.
Jsem děsně línej, deník dopisuju celej den a to ještě budu muset rozdělit na měsíce. Že já se na to tenkrát nevykašlal, nějakej deník psát.
Jo a známí zjišťujou, že jsem se vrátil a poněvadž si myslí, že Rusko je barbarská země, tak musím neustále odpovídat na dotazy typu:"Neumřel jsi tam hlady?" nebo "Stříleli tam po tobě hodně?" či "Potřeboval jsi tam peníze?".
Blbci. A tak provádím osvětu, že v Rusku je zboží jako u nás, že tady se chlastá mnohem víc a vidět v Rusku pít někoho vodku je docela unikát a že auta tam mají normální a často lepší než tady, že je to dražší než tady a žádný ceny jak v rozvojový zemi a že tam všechno normálně funguje.
Buším si do hlavy Vysockýho, ale nikde nemůžu najít texty, budu si o ně muset napsat do Ruska a to bude zase kabaret, psát rusky dopis, ach jo.
Večer jsem zašel do hospody, ale dal jsem si jen půl piva. Že bych se přece jenom odnaučil pít? Vypadá to tak.

8.8.2001
V práci pořád utajen. Ráno jsem koukal na Houmrovy stránky (http://www.sweb.cz/michal.huml), kde prezentuje společnost Zelí, Bárt, Bohouš, Igin a spol ve fotografické podobě. Tedy v obrazech to, co částečně popisuju v deníku. Asi mu to budu muset trochu scenzurovat, ale taky mu z toho možná šlohnu nějaký fotky, ještě uvidím. Po tom Rusku pořád přemejšlím, kam pojedu přespříští rok, jelikož příští se chci flákat jen po Evropě. Napadá mě Kambodža nebo západní pobřeží Afriky až k zálivu. A taky mám pořád rozpracovanou Jižní Ameriku od Venezuely podél And až k Patagónii. Jenže tyhle plány mají pár problémů. Například ten, že bych si musel vzít neplacený volno, pak ten, že bych na to potřeboval peníze a to víc, než 15.000, co mě stálo Rusko a navíc bych se musel naučit nějaký jazyky, jelikož tam se nedá asi uplatnit ani univerzální slovo "pivo", natož další na cestách potřebná slova typu "průjem" a fráze jako "nemám peníze" či otázka "mohu to mít zadarmo?".
Večer jsem byl v hospodě se Zelím a Bártem. Plánujeme další Mlejn, neboli opětovné trhání rekordu v počtu promilí v krvi rádoby studentů. Co jsem se vrátil z Ruska mi to pivo vůbec, ale vůbec nechutná, tak jsem dal pět kousků a teprve pak jsem si uvědomil, že bych mohl pít absinta, jako mizera Zelí, kterej si počkal, až mi pojede poslední tramvaj a pak si absinta dal, aby mi dělal chutě. Dobytek.

9.8.2001
V práci jsem pracoval a pokračoval v psaní si s individuem, které si i po mých zkušenostech z Ruska myslí, že tam bude potřebovat fráze typu:"Ta pistole není atrapa" nebo "Toto je obchod, ne WC" nebo též "Běžte tudy asi 2000km a zahněte doleva".
Taky celý den počítám. Kolik bych musel ušetřit z výplaty, abych si příští rok mohl dovolit nějakej větší výlet. Vyšlo mi, že bych každý měsíc musel odložit celou výplatu a ještě někde ukrást 8756 peněz. Do těchto počtů ještě nemám zahrnuty náklady na jídlo, které budu letos nucen pravděpodobně také obstarat.
Večer jsem šel do hospody. Dal jsem si nějakýho absinta, ale byl asi nějakej divnej, jelikož jsem ho zalil fernetem a je mi nějak mdlo a i hlava se mi motá. 

10.8.2001
Léčit se z cestovatelských nápadů jsem se rozhodl pomocí atlasu světa, který jsem si zakoupil. A tak listuji a zjišťuji, že jsem nikde nebyl, ale všude je to drahý, takže asi ani nikde nebudu.
Odpoledne jsem na poslední chvíli odjel na Moravu. V kupé nějaká vetchá stařena celou cestu až do Přerova líčila, kterak má Trabanta a jak s ním jezdí jako závodnice, až smrdí guma ze spálených pneumatik. Vehementně přitom mávala rukama, dokud nepraštila jednoho chlapa v uličce. Ten ne zrovna přívětivě odvětil, že by udělala líp, kdyby raději jezdila tím svým Trabantem. Bohužel se nepoprali.
Večer jsem byl v čínský restauraci, kde jsem si dal jídlo mdlé chuti, čímž jsem se rozhodl, že sebou do hospod budu nosit lahvičku nějaké pálivé zběsilosti, abych si jídla ochutil a učinil poživatelnými.

11.8. 2001
Pokračuji ve zběsilém utrácení a zakoupil jsem si kalhoty. To je ta sfiňská civilizace. V Rusku jsem měl měsíc jedny trenky a bylo to v pohodě a tady si klidně koupím další kalhoty, i když už dvoje mám.
Psal mi Petr, že fotky z Ruska už má a že pije.
Večer jsem si dal v hospodě pár piv. A celej večer si ostatní, obzvláště Šárka a Dražík, vcelku sympatická individua, vyprávěli, kterak se včera opili, tančili nad ránem po stole a přivolali tím do poloprázdného baru spoustu nových zákazníků. Taky jsme plánovali na příští víkend výlet někam k Liberci, jelikož jsem se jim neodvážil vmést do alkoholem poznamenaných tváří mou báječnou myšlenku na výlet do severní Brazílie s pokračováním přes Francouskou Guyanu, Surinam, Guyanu, Venezuelu na ostrovy v Karibiku.

12.8.2001
Na oběd jsem si dal pálivou polívku a pálivýho králíka, maskovaného jako kuře. Taky jsem si dal zmrzlinu, ananas, hroznový víno a jiné záležitosti. Teď vzývám Boha a trávicí soustavu, aby to nedopadlo blbě.
Večer jsem jel do hnusný Prahy. Ve vlaku mě překvapila nějaká agilní průvodčí, která mi vytrhla Bohoušovu průkazku z ruky a jala se ji detailně prohlížet. Naštěstí moje fotka a žvýkačka pod ní držely báječně, tak jsem projel.
Koupil jsem si taky v sobotu cédéčko historických songů mimo jiné Semaforu tuším a také bambusové zvonky, tak ležím, poslouchám píseň Chlupatý kaktus a nohou koupu do zvonků, aby zvonily, jelikož jsem línej zvednout se a zvonit rukama.
Jau!!!! Budu zvonit rukama, jelikož jsem právě kopl do zvonku tím prstem, co jsem si tuhle v sobotu zlomil, když jsem zcela hloupě a bezdůvodně (aspoň předpokládám) kopl do postele.

13.8.2001
Opruzuji mejlama spoustu lidí, abych se někam navařil na nějakou akci, jelikož už mě opustil cestovatelský amok a chci se už jen někde opít do bezvědomí. Tedy návrat k normálu.
Jenže mě nikdo nikam nechce, ani když slibuju, že jim povím, jak mě v Rusku bodali komáři. Lidi jsou strašně nevděční.
Večer jsem prchnul do hospody. Bylo tam lidí jak naděláno. Trejbátko líčil zážitky z Holandska jako kdyby objel svět a třetí pivo na něj působilo jak flaška absintu. Jako obvykle blekotal nesmysly a vychvaloval marjánku jako své jediné všeobjímající božstvo a ego zároveň. Taky tam byl Bárt a Houmr, kteří plánovali cestu někam k Ukrajině. Jedou stopem. Vzhledem k tomu, že Houmr je stopař naprosto tragickej a Bárt se vožere než dojde k silnici, tak předpokládám, že budou stopovat maximálně číšníka v hospodě U vystřelenýho voka.
Dal jsem si čtyři džusy a zaplatil spoustu peněz. Příště si dám pomeranč na lavičce v parku a vyjde mě to levněji, navíc bez Trejbiho opilecko-feťáckých keců.

14.8.2001
Zelí, Jitka, Bohouš a Fíla shánějí byt. To bude kabaret. Jelikož Jitka nemá práci, Fíla nemá peníze, Zelí má práci jakousi nejistou pofidérní a Bohouš má práci blbou a ještě prachy propije, tak předpokládám, že si nakonec najdou v bazaru starej stan a udělaj si zimoviště pod houpačkama v parku.
Taky volala matka, že mám v Žatci papír od soudu, zase kvůli revizorům. A to je teda pěkně na houby, jelikož jsem nucen zrušit víkendový čundr a místo toho jet do Žatce a přečíst si, že mi zase zvýšili pokutu.
Včera jsem se umyl a dnes ráno taktéž, tak schválně v práci chodím po chodbě a demonstrativně voním.
A večer jsem ani nešel do hospody. Voním a nechodím do hospody. Jsem vzornej. Jedinečnej. Ideální. A hlavně skromnej.

15.8.2001
Hovada! Hned po ránu jsem si přečetl, že v Kambodži, kam mě napadlo jet po poznámce nějakýho pošuka na internetu, je po Bosně a Hercegovině druhá největší koncentrace nášlapných min na světě. Průměrně připadá jedna mina na plochu o rozměrech 135x135cm. To snad není pravda, takhle mi zkazit výlet. A vůbec, nemám rád informace o tom, co v které zemi hrozí, jelikož to pak člověka napadne, že by bylo nejlepší sedět doma za mocnou barikádou a s kulometem v ruce bedlivě hlídat, jestli se na něj neřítí terorista, zloděj, únosce či cizokrajná tropická choroba.
Včera jsem si zakoupil nůž. Je hezký a hlavně těžký. Budu si ho brát na čundry, abych už nemusel slepice trapně rdousit, nýbrž abych je sťal jediným mocným máchnutím mého nového nože. Již se vidím, kterak zbrocen krví od hlavy až k patě jako starověký rytíř stojím před zapadajícím sluncem, vzduchem sviští nůž a slepičí hlava hbitě utnutá padá k zemi, z posledních sil kokodajíc slova klasika "Svou hlavu odhazuji v dáli."
Tak, jako bájný rytíř. A pak slepici sežeru, protože na čundrech se to tak dělává.
Had Howadoor trpí depresema, že nejel do Ruska, ale na nějakej blbej Mont Blanc a teď ani nedopisuje deník a na mejly odepisuje větou:"Seru na všechno."
Večer v hospodě mě Bohouš sprdnul, že jsem napsal, že se poblil, ale že jsem nenapsal, kterak spoustu hodin pil, potom strašně málo spal, zase spoustu hodin pil, zase málo spal a tak podobně a že to mám teda do deníku napsat, jelikož je to bohatýrský čin, který mu má zajistit přízeň okolí. A to byl jenom mírně opilej, když mi to říkal.

16.8.2001
Tak, Howadoor asi zhyne smrtí nedobrou - praskne vztekem, jelikož mi včera zase přidali na platu. Nevím proč to dělají, ale napadá mě myšlenka, že se mě chtějí zbavit, tak mi dávají hodně peněz, abych měl na cestu do nějakých dalekých končin, kde mě sežere krokodýl nebo domorodci.
Už několik dní je horko jak na Sibiři. Je mi z toho blbě a ještě blběji je mi z předpovědi počasí, kde vyhrožujou rekordníma teplotama. Je to o to horší, že tenhle víkend jedu na čundr a jelikož se chci vytahovat před ostatníma, jaký jsem zdatný chodec, lezec a turista, tak jsem naplánoval ohromně náročnou a dlouhou trasu, prostě přechod Českého Švýcarska od severu k jihu za jeden den. Ale protože bude skoro 40 stupňů pana Celsia ve stínu (stupně ve stínu, ne pan Celsius) a cesta vede po skalách a na trase jsou dvě hospody a vyhlídka, tak fakt nevím, jak to ujdeme. Nejraději bych expedici "České Švýcarsko od severu k jihu" předělal na expedici "Od severní hospody k jižní", což by byla trasa kratší, s hezčím začátkem i koncem a navíc by se to dalo i stihnout. Jen si musím dávat pozor s alkoholem na sluníčku, abych nedopadl jako Igin tudle na vodě, kdy zvracel z lodě přímo do vody a Zelí, jelikož seděl v zádu, těma zvratkama heroicky pádloval.
Odpoledne jsem jel do Žatce pro dopis. V busu jsem potkal Pavlu, která mi opět nalila do hlavy asi tak tunu informací, co kdo kdy a jak komu proč provedl. V Žatci sjems e pohádal s matkou a jel jsem zpátky. Pozitivní je, že jsem se pohádal i se sestrou, takže ta naštěstí odmítla mou nabídku, že jí něco koupím k narozeninám.
Večer jsem jel do Prahy.

17.8.2001
Dávám si dohromady informace ze včerejška, co jsem obdržel od Pavly. Že se někde tahala mrtvola z vody, že Venca nastoupil na ministerstvo, že Křečkovka vystřídala Tunisany a Italy za Turka, že... už nevím.
Dopoledne v práci opruzoval Zelí, dneska jedeme na čundr. Seděl u kompu a hrál hloupou hru, kde střílel na hrající fotbalisty. Je to infantilní blbec. A navíc to neumí, protože jsem nahrál víc bodů.
A je horko, strašný a nechutný. A už zítra jdeme tu trasu, co jsem naplánoval. Ach jo, asi nepřežiju. Že já vůl nejel do Barmy. Včera jsem četl, že tam na nějakou horu vynesou člověka za 4 dolary. To bych možná obětoval. Nosiče i 4 dolary.
Odpoledne jsme se Zelím teda vyjeli. Jeli jsme dvěma vlakama. V prvním nás chytla průvodčí, které jsme důrazně vysvětlili, že je to omyl, že my jsme si lístky chtěli koupit, ale pokladna byla zavřená. Tak to dopadlo ještě relativně dobře, i když jsme nakonec museli zaplatit normálně celej lístek, sakra. Horší to bylo ve druhým vlaku. Tam opilej špinavej průvodčí, takovej hnusnej skřet, přišel, když už jsme jeli načerno asi hodinu a kromě lístku jsme museli zaplatit i pokutu, což je 20 peněz. Sakra. Naštěstí jsem Zelího obehrál o 70 peněz, takže jsem se kochal svým úžasným úspěchem a ztráta dobrého pocitu, že jedu vlakem načerno mě tolik nebolela.
Na nádraží se připojila Bára s Dražíkem a vyrazili jsme. Už byla noc. Ještě jsme se stävili v hospodě a potom jsme už šli do Kyjova. Do tamní hospody jsme došli žízníví, takže do půlnoci jsme dali pár piv a vyrazili spát do skal. A pak to začalo. Začalo pršet. Navíc byla tma, což jsme nečekali, i když byla tak jedna hodina v noci. Byl to tropickej slejvák. Nechutnej, děsivej, šílenej.... Brodili jsme se potoky vody, z batohů a rukávů se lili litry a litry vody, voda tekla do nosu, do uší. Nic jsme neviděli, tak jsme se ploužili vpřed jen díky tomu, že čas od času blesky osvěcovaly cestu. Převis jsme nenašli, tak jsme šli zpátky na nádraží. 20 kiláků v dešti. Totálně promočený, ale totálně. V půl čtvrtý ráno jsme došli na nádraží, cesta zpestřená ještě tím, že jsme trochu zabloudili a Zelí pseudonavigátor nás poslední stovky metrů vodil po pražcích a po trávě, blátem a křovím.

18.8.2001
Prvním ranním vlakem jsme jeli do Prahy. Zelí ještě oblažoval vlak tím, že si z batohu vyléval litry vody a smrděl. 
V Praze jsem se usušil, převlíkl a usnul při vaření. Vzbudil mě kouř. Mírně mi vyhořel hrnec, sporák a celej byt strašně smrdí.
Tak jsem šel do Aera. Ha! Koupil jsem Zelímu decák absinta. Barman se zhrozil a nechtěl mi to nalít a kladl mi otázky typu:"Máte k tomu nějaký zvláštní důvod?" a nakonec s obavama přihlížel, kterak s decákem absintu odcházím. A Zelí, prase a dobytek největší toho absinta na ex vypil. A nepoblil se. Asi za 20 minut byl Zelí úplně, ale úplně na sračky. Při snaze platit v obchodě za salát nemohl najít peněženku, když ji našel, byl pochválen prodavačkou :"No aspoň ty peníze, že jste našel", poté žral jako prase, salát mu padal po hubě, po rukách a hlavně všude kolem, no strašný. Poté ještě Zelí mocně močil na dvěře nějakého domu a snažil se trefit do schránky na dopisy. A to se mě ještě snažil kopnout a poté utéci. Obojí prováděl ve stavu značného nalití, takže si málem ublížil a když běžel, křižoval nejen chodník, ale i silnici, tudíž se mu podařilo urazit vzdálenost cca 200 metrů za cca 20 minut. Když jsme se vrátili do hospody, Zelí náhle zmizel. Po dotazu na barmana, kdeže Zelí je, tento odvětil:"Ne, absintového muže jsem neviděl." Dal jsem si ještě trochu piva a šel jsem spát na kolej. Zelí ležel přelomen nahatý na posteli. Hm, teď píšu deník a Jura, který tu včera byl mi tvrdí, že prý jsem do Zelího kopal, když jsem přišel. No tak nevím.

19.8.2001
Probudil jsem se svěží a střízlivý na rozdíl od Zelího, kterej ještě pořád vypadal jako prasátko a stěžoval si, že ho bolí hlava.
Jeli jsme nakoupit voňavý spreje a voňavý přívěšky, abych aspoň trochu neutralizoval ten smrad po vypálený kuchyni.
Večer jsme šli do hospody a za pobavení barmana si dali jen pár piv a odešli. Zelí si v Aeru zřejmě buduje fakt zajímavou pověst. A hlavně vytrvale, ne jako třeba Bohouš, který se tam pouze poblil a aportujícímu slintajícímu psu hodil míček do klína nedaleko sedící slečny.

20.8.2001
Rozvěšuji v bytě různé voňavé udělátka a voňavé gely a stříkám voňavým sprejem, abych dostal pryč zápach spáleniny. Už nebudu u vaření spát. 
Taky se po dovolený vrátilo celý vedení a kolegyně. Čelím salvě dotazů, jakže bylo v Rusku, jestli mě tam nesnědli a tak. Všechny umlčuji líčením Ruska jako nejvyspělejší země, kde si lidi připalujou luxuxní cigára bankovkama a jezdí zásadně v limuzínách, pokud tedy vyjímečně neletí letadlem.
Tak je teď klid a kolegyně si hodiny vyprávějí o tom, jak se v Chorvatsku válely na pláži. Fakt děsně dramatický. 
večer přijela Irča z Ameriky, tak jsme šli do hospody. Ještě s Jitkou a se Zelím. Zelí si dal jedno pivo a počal dělat zhnusené výrazy, že víc nevypije, protože snědl nějaký vajíčka či co. A fakt, už před půlnocí odešel. Jitka se nalila, Irča taky nevypadala nejstřízlivěji, tak jsem je odvedl na zastávku a prchnul. Vzhledem k tomu, že jsem celej den nejedl, tak jsem se trochu motal. V tramvaji seděli dva totálně vožralí lidi a zpívali nějaký hrozný songy. 

21.8.2001
Ach jo, kolegyně zase vypráví dramatický příhody z Chorvatska. Teď mi právě líčí, že tam prodávali slunečníky a sádrový trpaslíky.
Po dlouhý době není horko jako sfiňa a tak se nepařím a to dokonce ani v rozkroku.
Dostal jsem mejla od lidí z Plzně, co jsme je potkali u Bajkalu. Psali, že poprvé (po dvou měsících) jeden z nich použil mýdlo, že se vožrali vodkou, že se vožrali pivem a kvůli tomu nebyli na poušti. Jo a že teď jedou do Číny, což zvláště ocení jeden z nich, který se půl života třese na to, jak sexuálně zdevastuje nějakou asiatku.
Sakra, už druhej den v baráku neteče voda. Utrácím za pití a na záchod chodím do hospody, fakt paráda. A ani vyprat si nemůžu. No, to mi až zas tak nevadí.

22.8.2001
Další kolegyně naběhly a vyslýchaly mě kvůli Rusku. Asi si za to nechám platit, budu takovej gigolo-vypravěč.
Přišel další mejl od známých z Ruska, co jsou v Mongolsku. Psali například:
"Vcera jsme absolvovali posledni rozluckovou party s ceskymi prateli v mistnim pivovare Casino. Bylo to dost dobry {vcetne ucasti noveho konzula Mongolska v CR, nasi znamy z ambasady, jejiho manzela,mistniho mlynare ...}"
nebo taky:
"Jeden Mongol z obsluhy narazel novej sud {stejny jako u nas} no a podaril se mu super gejzir. Druhej mu pribehl na pomoc a nasledoval dalsi gejzir.Takhle se to opakovalo asi 5 minut.....Pak jsem to nevydrzel a sel jsem jim to sam narazit. No proste prdel jak ma bejt. Kvuli tomu jedu par tisic kilometru abych v Mongolsku narazel suda."
a taky psali:
"Na to ze jsme na ceste nejakejch 40 dni tak uz jsem si 10X
vycistil zuby no neziju si spatne."
A taky mi psal Libor milion informací o Sýrii, kde se chci flákat příští rok. Takže tam pojedu naprosto vzdělanej. Ještě se naučím jména syrských hokejistů, nějakou syrskou básničku a to i pozpátku a pak budu Syřany udivovat nevšedními znalostmi.
Večer jsem po dlouhý době šel do Mexika. Pořád je to tam sprasený hracíma automatama a spoustou lidí. Už tam asi fakt nepůjdu.

23.8.2001
Fuj, to jsem se zase včera nalil. Ráno mě vzbudil pocit, že mi snad v hubě musely souložit krysy, ble. Bylo to tak špatný, že jsem si raději i umyl zuby.
Dohodl jsem si na příští víkend výlet do Brna k Daxovi. Zaplatím spoustu peněz za autobus, kde se budu celkem čtyři hodiny smažit, pak budeme ve dvou tahat dvanáct třistakilových betonových desek na zakrytí žumpy, pak bude ještě nějaká práce a potom pojedu zpátky. Občas mě napadá, jestli nejsem idiot, když dobrovolně absolvuju takovýhle debility, zadarmo a ještě u člověka, kterej nemá rád, že jsem mu kdysi dávno lezl po ženských.
Odpoledne jsem strhnul rotoped, nic to nevydrží. Nevím, kde naberu nějakou výdrž na brusle, když kolo nemám a rotoped je dělanej tak maximálně pro nějaký čtyřicetikilový ženský. To zas přeskočím mantinel, ujedu dva metry a zcela zničen se po čtyřech budu vracet zpátky.
Večer jsem šel se Zelím do Aera. Najednou se tam objevil Dušan. K všeobecnému zděšení si dal jenom jedno pivo a odešel. Toho člověka zničil alkohol tak, že přijde do hospody a zapomene pít....
Taky přišel feťák Trejbi se svojí začínající feťačkou Šárkou, feťák Lukáš a Bohoušova sestra Bára, která vyprávěla historku z nějakýho vlaku, kde potkala týpky, co jí ukazovali vyholený přirození, stříkali ve vagóně slzným plynem, hasičákem a kdoví čím ještě.
Dal jsem si trochu piva a šel jsem pryč. Jo a ten dobytek Zelí zase pil absinta.

24.8.2001
Hm, přišla mi SMSka z Norska:
"Jedu kolem obrovských polí se zelím. Není to krásná představa... ožralý prase Zelí válející se v lánech zelí?"
Zelího sláva překračuje hranice, jak tak sleduju.
Dneska mi přinesou do práce takovej velikej větrák s velikou vrtulí. Postavím ho přímo před sebe a nechám si foukat do obličeje. Pak pustím počítač, kterej hučí jak hromada ruských motorů, budu se točit a klátit na mé točicí a kláticí židli a budu nabývat dojmu, že jsem na kolotočích. A zadarmo. Ještě třeba nakonec začnu do práce chodit rád. To otec si koupil taky větrák. Pak sedl na rotoped, větrák pustil proti sobě a užíval si pocitu, že jede na kole. Tarabisův otec si zase pustil větrák v obýváku, taky proti sobě, otevřel krabicové víno, jak to každý den dělává a nabýval pocitu, že pije na čerstvém vzduchu kdesi v přírodě. Takže on ten větrák vlastně plní roli takového pánského vibrátoru. Oblbuje a dělá dobře.
Večer jsem jel do Zlína. Čundrsleva se povedla, takže jsem stovku ušetřil. Ale vzhledem k tomu, jak hnusná byla průvodčí ve vlaku to nepovažuji za čundrslevu, nýbrž za legální slevu Českých drah vzhledem k jejich personálu.
Od Báry jsem dostal terč na šipky, čehož Bára využila tím, že vrhala jako ďas, vyhrávala hru za hrou a činila tak ze mě nemohoucího blba.

25.8.2001
Uf, trnkobraní. Dvacet tisíc lidí, který pijou neskutečný sajrajty, jako je slivovice a pivo desítka. A k tomu řvou rádobyumělci, ze kterých je mi opravdu na blití. A je horko. To beru jako pozitivum, jelikož ženský chodí spíše neoděny, než oděny. Taky jsem celej den nosil sluneční brejle a pozoroval okolí nenápadně. Ne jako Dražík, kterej se nacucal jak vata, celou dobu stál na židli, vlnil se podivným pohybem v podivných rytmech a na okolojdoucí ženský vyřvával "Pocem sexbomba!" nebo "Johohoooo" či "Slečno, vy ale vypadáte!". Snědl jsem pět párků v rohlíku, dvě grilované klobásy se spoustou chleba, dvě kukuřice, pár preclíků a další věci. Což mě stálo moře peněz a moře kilo, který sebou budu muset tahat.
Ze zajímavých úkazů mě zaujal pouze ležící opilec, jehož špičky nohou byly hojně využívána na nasazování prázných kelímků od piva, zaujaly mne ženštiny, které se s pištěním vrhaly na pánské záchodky, kde se zamykaly (proč proboha pištěli?) a zaujalo mě i to, že České dráhy měly při cestě do i z Vizovic zpoždění pouze něco kolem třiceti minut.

26.8.2001
Ha! Vyhrál jsem v šipkách, načež jsem se jako tradičně hovadky přežral, další jídlo mi Bára zabalila na cestu a stále přežrán, trávíce, jsem odešel na vlak. Během prvních pěti minut jízdy nabral vlak zpoždění 35 minut. To je dost i na takovou snůšku hovad jako jsou individua na drahách. Hm, tohle si přečte Bohouš a už mi nepůjčí režijku.
Ve vlaku se mi povedla opět dobrá čundrsleva, na rozdíl od nějakých blbců z vedlejšího kupé, kteří se nechali chytit, ještě se ke všemu přiznali a navíc se nechali vyhodit z vlaku.

27.8.2001
Kolegyně mi vypráví recept na zelí s červenou řepou než přišel nějakej údržbář a rozbil jí vázičku s kytkou. Poté začala vyprávět o tom, jak na jaře všechno sadí a jak to hezky roste. Asi vyfasuju jako pracovní pomůcku špunty do uší.
Známí psali tentokrát z Číny. Jak se pod jedním splašil kůň, odřel ho jak prase po zabijačce a ještě s ním někam utekl.
Taky vedu už asi týden rozhovor s Howadoorem o tom, jaký si mám koupit batoh. Asi to nikam nepovede, jelikož mi Howadoor doporučuje koupit to největší a nejdražší co najdu, nejraději by byl, abych si na záda přimontoval nákladní vagón.
Večer jsem šel do Aera. S Vencou, kterýho jsem viděl asi po půl roce, se Zelím a Jitulí. Venca pil jen desítky a blbě se smál, jako vždycky. Zelí pil dvanáctky a Jitule rum. A kolu. Bavili se o studiu a o tom, co dělá Zelí a nazývá to také studiem. Rozpracovali jsme nápad, kterak Zelí, Bohouš, Trejbi a Lukáš dají dohromady zkoušky a zápočty a kredity, které za šest let studia nastřádali a na fakultě požádají, aby to všem sečetli a aspoň z jednoho z nich udělali aspoň bakaláře. Jen nevím, kdo by jim to vyřizoval. Zelí, kterej poslední dobou pije jak duha, Bohouš, kterej do školy asi ani netrefí nebo feťáci Trejbi s Lukášem? Já si dal taky pivo a jel spát.

28.8.2001
Kolegyně měla čtyřicátý narozeniny, tak v práci všichni pili víno a whisku. Všichni říkali:"Jé, ty jsi mladá" a "Jé, ty chlebíčky jsou hezký" a "Jé" a "Jéjé". Jen můj bejvalej šéf ze Žatce při rozbalování dárku říkal "Haha, bude tam ta uřezaná ruka z mrtvoly, co tudle našli policajti" a pak ještě jsem zaslechl, jak pronáší "Kopat hroby, to je katastrofa". Taky jsem se dověděl, že šéfová je někde v horách v Rumunsku. A s jednou kolegyní jsme se bavili, jak pije absint a s oslavenkyní jsem se bavil, jak kouří trávu.
A vůbec, dneska je to v práci pohoda. Jen mě naštval kolega, kterej z chlebíčků vyžral plísňovej sýr, kterej jsem chtěl vyžrat já.
Večer jsem pral, jelikož už týden si oblíkám věci ne čisté, ale ty, které jsou nejmíň špinavé. Hm, některý věci se mi vyprat nepodařilo, ale aspoň mám čisté ruce.

29.8.2001
Včera mi jedna známá psala, že má chuť na sex, další, že bysme mohli jít do kina a další se mnou chtěla na čundr. Hm, uvidíme uvidíme, co s tím provedu, jelikož trenky jsem si včera vypral, takže bych budil dobrý dojem. Teda aspoň trenkama.
Počítám peníze a uvažuju, co s víkendem.Protože Dax se evidentně nemá k tmou, aby potvrdil, že mu mám pomoct s tou žumpu. Tak má smůlu. Nebo štěstí, jak se to vezme. Za minimum peněz, který mám, bych mohl jet někam poblíž, asi někam na jih. Taky bych mohl jet na Dočesnou, ale zas tolik peněz nemám a střízlivej tam nechci. Nebo bych si mohl nakoupit spoustu novin a celý víkend číst.
Jo a vrátila se jedna z mých šéfových. Vilně se usmívla a pak mi eufemisticky sdělila, že flákání končí, že budu makat. Sakra.
Už jenom dva týdny do výplaty a vypadá to, že dokonce budu mít na jídlo na každý den. Jen musím jídlo nakoupit, dokud mám prachy.
Večer jsem byl v hospodě se Zelím a Jíťou. Ještě pořád nesehnali byt a Jitka ani práci, tak aspoň chodí ho hospody. Má finanční situace ja taková, že i socka Zelí se nabídl, že za mě zaplatí. Nakonec mi koupil pivo, ale ani jsem ho nevypil a šel spát. Zelí mi taky vyprávěl, že prej beru desetitisíce peněz a že bych mohl koupit auto. Načež jsem mu sdělil, že bych musel žrát vzduch a další půlhodinu jsme jak idioti pantomimicky lapali pusou po vzduchu a znázorňovali mojí obživu v případě šetření. Zelí lapal víc , protože má velkou hubu.

30.8.2001
Ach jo. Kolegyně mi vypráví, že si zakoupila posilovací přístroj, který viděla v televizi. Že prý je to super, jelikož to mají v Americe a že to vyvinuli američtí vědci. Je to prý nějaká osmička či co a ona to dá za záda a prý toho "má plné svaly". Když to vyprávěla, mávala kolem sebe svýma vychrtlýma ručičkama.
Taky jsem si četl nějaký starý článek, že prý našli mrtvolu, která měla v krvi přes 6 promile alkoholu. To je teda výkon, tohle si vpravit do žil. Na druhou stranu je pravda, že mám podezření, že Dušan v dobách chlastacích měl nejméně 6 promile v krvi pořád a běžně s tím fungoval.
Viděl jsem fotky z Gambie, Mali a Senegalu. Tak tam chci jet. Volal jsem na Ministerstvo zahraničních věcí co potřebuju, když chci jet do Mali a oni mi normálně řekli, že tam jezdit nemám. Debilové. Úředníci mizerný.
Zítra jedu na čundr, tak jsem z posledních peněz zakoupil mapu. Jedu jen do Brd, na víc není.

31.8.2001
Sakra! Od rána prší, tak jsem koukl na předpověď a má pršet celej víkend! Do háje, hlavně, že jsem si koupil mapu. 
Odpoledne jsem jel do Žatce. Bude Dočesná, tak aspoň něco. Pořád prší.
V Žatci jsem měl další fotky z Ruska. Fotil to Petr. Vzhledem k tomu, že na každý druhý fotce nacpal před objektiv prst, tak jsou fotky varianty na makrofotografie povrchu prstů a části objektů v pozadí.
Večer jsem šel okamžitě spát, tak jsem se ani nepohádal s matkou.

WebZdarma.cz