Srpen 2005

1.8. 2005 pondělí
Kýbl vody s česnekem zmizel, Maďaři vaří kýbl vody se zelím.
Asi už chápu, čím je pověstná maďarská kuchyně.

2.8. 2005 úterý
Když jsem nedávno zaměnil evidenční listy k rakvi s nebožtíkem a kontejnerem s jahodami, stal jsem se terčem spousty přiblblých narážek. Polský kolega zvaný díky pisklavému hlasu Potkan mě ovšem nekompromisně odsunul na druhou kolej.
Přiletěla rakev s ostatky jakéhosi děcka. Rakev o rozměrech cca 20x20x50cm. Potkan zmatený rozměry zboží a neznajíce obsah rakev nejdříve vozil po letišti a snažil se ji udat jako poštu. Když nepochodil, odložil rakev mezi radioaktivní materiál a výbušniny.  

3.8. 2005 středa
Jsem celý nadšený, když mám den volna a telefonuje mi kdosi z práce, bych přišel odrobit přesčasy. Debata probíhá zhruba následovně (kdosi z práce hovoří anglicky, já nikoli):

Kdosi: "Haj, hau ar ju?" (Dobrý den.)

Já: "E... vot du ju vont?" (Také přeji hezký den.)

Kdosi: "Fak ju, ju hef ouvrtajm." (Zajisté vám udělám radost, můžete pracovat přesčas.)

Já: "Aj fak jor ouvrtajm, ajv dej of."(Nezlobte se, ale já mám dnes volný den.)
Kdosi: "Šat ap, fakin´ lejzy bastard, jů start at ten pí em." (Jste pro nás velice cenný, uvítali bychom, kdybyste se přece jenom dostavil.)

Já: "Bulšit. Fak. Vaj? Fak. Fakin´dej, fakin´džob!" (Opravdu si nemyslím, že bych byl vaší nabídkou nadšený.)

Kdosi: "Fakin´ bastard, fak fak fak." (No, myslím, že jsme se dohodli, těším se na vás.)
Já: "Fak. Šit." (No tedy dobrá.)

Telefon: "Píp píp píp píp..." (Píp píp píp píp...)

4.8. 2005 čtvrtek 
V osm hodin ráno telefonuji polskému kolegovi Hubertovi, že má dnes od sedmi hodin pracovat. V devět hodin Hubert dorazil tak ožralý, že usínal za volantem, nebyl schopný přejít rovně metrovou vzdálenost mezi stolem a židlí a alkohol mu byl cítit i z košile.

5.8. 2005 pátek
Kolega Potkan žije pouze pro peníze a pro sex. Peněz moc nemá a sex už vůbec ne, jelikož piští jako potkan, vypadá jako podivný čtyřnohý pavouk a vyjadřuje se jak ranný neandrtálec.
Dnes Potkan po složitých výpočtech usoudil, že na dovolenou poletí na Kubu, jelikož součet financí za letenku, hotel a prostitutky je nižší, než položka pouze za prostitutky zde v Irsku. Navrhnul jsem mu udělat si díru do matrace a ukájet se tak ještě levněji. Potkan myšlenku nezavrhnul a hodlá vše propočítat.

6.8. 2005 sobota 
Na noční směně jsem přišel k spícímu kolegovi a u hlavy mu bouchnul nafouknutý papírový pytlík (my intelektuálové máme v rukávu spoustu podobných originálních intelektuálních žertů).

Kolega není intelektuál, žert neocenil dostatečně a hodlal mi věnovat pohlavek. Já uhnul a kolega si narazil prst úderem o dveře.

7.8. 2005 neděle 
Čekání na autobus dublinské městské hromadné dopravy. Dle jízdního řádu má autobus jet každých 25 minut. Po 40 minutách projede autobus s nápisem "Mimo provoz". Po 75 minutách přijede autobus tak narvaný, že na zastávce nestaví a jen projede. Po 80 minutách přijede autobus, cestující nastoupí a autobus se o 200m dále porouchá. Po 90 minutách dorazí konečně ten správný bus, cestující nastoupí a poté během dalších 45 minut bus zdolá 5km dlouhou cestu.

8.8. 2005 pondělí 
Samou nudou jsem si vzpomněl, že jsem stále ještě studentem jisté školy. Po usilovném přemýšlení jsem zjistil, že pokud chci být studentem i nadále, je potřeba absolvovat jakési zkoušky. A tak otravuji všechny známé v Česku, snažně prosím a sháním všemožné informace o tom, co se vlastně v takové škole učí a z čeho bych eventuálně mohl býti vyzkoušen.

Zároveň jsem sobě zakoupil letenku, pomocí které se hodlám dostat do letadla a do školy se dostavit osobně, což považuji za dobrý nápad.

9.8. 2005 úterý
Celé dny trávím buď v práci nebo studiem získaných materiálů do školy. Od bergfritové a donjonské dispozice či vícerozměrné regresní analýzy se ovšem stále častěji utíkám k myšlenkám, pročže to vlastně dělám a k čemu mi to bude. Jíst se to nedá, pít se to nedá, tudíž to k ničemu není. Spíše bych se měl starat o to, abych opět při čištění brambor mokrou bramboru „nevystřelil“ do odkapávače na nádobí, kde jsem takto pomocí domino efektu převrhnul na podlahu pět talířů.

10.8. 2005 středa
Po poměrně důkladném studiu informací na internetu zjišťuji, že můj plán přejít ostrov Papua Nová Guinea od severu na jih není zas až tak dobrý nápad. Nevím, nakolik jsou podrobné mapy tamnějších oblastí, ale na řekách je až zoufale málo mostů a navíc v místech, kde je nepotřebuji. Řek je tam ovšem požehnaně a je nutno je jaksi zdolat. Dalším problémem je přechod kopců, které jsou nechutně vysoké a veskrze bez možnosti využít lanovky či občerstvení v horské boudě. A tahat sebou skrze tropický les vybavení do pětitisícových hor je přinejmenším značně pitomé. Třetím problémem se jeví lesy, ba přímo pralesy, v nížinách vtipná kombinace pralesa a bažin. Nicméně nějak zdechnout je třeba a tak výlet začíná dostávat konkrétnější obrysy. V podstatě už jen řeším, zdali do výletu zapojit i GPS a kdy to celé spáchám.

11.8. 2005 čtvrtek 
Ve tři hodiny jsem skončil v práci a odebral se do domu plný očekávání, před sebou dva dny volna. Očekávání jsem otevřel a vypil. Asi dvě deci toho byly. To mě bezzubý kolega Vrah batolat Derek obdaroval jakousi irskou samohonkou zvanou „počin“ či „pučin“ či tak nějak. Zrobená je údajně z brambor, smrdí jako slivovice a má 80%. Zazvonilo mi v hlavě, pročež jsem rychle vypil tři piva na usmíření žaludku. Vzápětí mi telefonovali z práce, že se mám dostavit na mimořádnou noční směnu.

První, co jsem provedl, bylo efektní shození pětitunové letecké palety z návěsu.

„Hů drop it?“, ječel šéf.
“Strong vind, mejbí…. probebly…“, pochlubil jsem se trochu přiopilý mou skvostnou angličtinou.
Zítra se mám dostavit na pohovor k nejvyššímu šéfovi.

12.8. 2005 pátek 
Učení neberu na lehkou váhu (na lehkou hmotnost, jak my vzdělaní říkáváme), zakoupil jsem sobě dokonce i diktafon, předčítám získané materiály, nahrávám se a poslouchám dnem i nocí, cestou necestou, v dešti i na slunci.
Docela by mě zajímalo, proč mi dosud nikdy nikdo neřekl, jak hnusný a otravný mám hlas.

13.8. 2005 sobota 
Kolega Hubert jest zamilován, nespí a bloumá životem. Zamiloval se do malé Polky. Já se mu směji, jelikož malá Polka jest lesbička, Huberta vždy vyrazí ze dveří a noci tráví se svou tlustou kamarádkou s malýma očima.

14.8. 2005 neděle
Vypadá to, že Irsko je rájem slovenských řidičů kamionů.

Případ první:

Přijede řidič, mírně zmatený. Po chvíli z něj vyleze, že už je v Irsku asi měsíc, nemohl sehnat práci a tak se přihlásil jako řidič kamionu. Následně z řidiče vyleze, že neumí anglicky, kamion nikdy neřídil a vlastně neřídil nikdy nic kromě koloběžky a automobilu Škoda MB 1000, který ovšem nepatřil jemu, ale bratrovi.

Případ druhý:

Dnes jsem se vracel z plavání a ve druhém pruhu čtyřproudé silnice z Dublinu na letiště stál kamion se slovenskou poznávací značkou. U kamionu stál jakýsi Ir a kdosi v trenýrkách, vytahaném bílém nátělníku a pantoflích. Ten kdosi se Ira tázal na cestu směsí slovenských a ruských slov, mezi které co chvíli zamotal název ulice na druhém konci Dublinu. Ještě častěji než název ulice dotyčný používal „do piči“.
Po chvíli řidič nasednul, na čtyřproudé silnici za středně siného provozu otočil kamion (interesantní podívaná) a zmizel v dáli.

Irsko se mi tak jeví jako země neomezených možností. Slovensko jako země neomezených lidí. V jistém slova smyslu.

15.8. 2005 pondělí
Již několik dní sleduji, zdali náhodou nepojedu autobuse, ve které by neseděli Poláci. Zatím je pravděpodobnější, že z Polska bude i řidič a revizor.

16.8. 2005 úterý
Pitomec Zelená hlava, můj spolubydlící z léta letošního roku, rozšiřuje dosud známé obzory naprosté idiocie. Pravda, za vydatného přispění pana Laca a spolubydlícího Poláka, který mě v mém starém bydlení vystřídal.
Jen namátkou.... nedávno se Zelená hlava opět opil tak, že nebyl schopen vnímat (na což mu stačí tři piva) a usnul na gauči. Po chvíli přišel Polák a Zelenou hlavu bez okolků pomočil. Pravda, nevinný žertík. Ovšem Zelená hlava se ráno z pomočených věcí nejenže nepřevléknul, ale dva dni v nich chodil do práce, spal atd.

Hm, plochá historka okresního formátu, ovšem nadávat na irské počasí také není zrovna erupce kreativní myšlení a mladistvé invence.

17.8. 2005 středa
Počasí v Irsku je nadmíru hnusné.

18.8. 2005 čtvrtek
Dostal jsem výplatu za posledních deset dní práce. 2400 eur. Již chápu, proč letecké společnosti krachují.

19.8. 2005 pátek
Pitomec Zelená hlava se rozhodl zavítat do krajin romantiky. Hodlal to učinit tak, že k sobě do domu pozval ošklivou Litevku a zakoupil láhev vína. Romantika skončila poměrně rychle, jelikož Litevka uprchla poté, co ucítila nelidský zápach Zelené hlavy. Zhrzený pitomec Zelená hlava tedy alespoň na žal vypil zakoupené víno.
Dodatek... pan Laco ještě předtím část vína odlil a láhev doplnil močí.
Další kulinářské speciality pitomce Zelené hlavy jsem se nedověděl.

20.8. 2005 sobota
Rozmnožuji se. Počal jsem tak činit na holenní kosti pravé nohy, ze které mi roste pěkný výrůstek. Oplodnění jsem provedl v práci za pomoci PMC palety o hmotnosti 150kg.

21.8. 2005 neděle
Mí spolubydlící jsou čtyři. Dva páry. Pánové chodí do práce, jejich ženštiny celé dny tráví v domě, vaří (cca 6 hodin denně), uklízí (6 hodin), perou (pere pračka cca 12 hodin denně) a žehlí (4 hodiny). Ve zbylém čase spí. Nikam nechodí, nic jiného nedělají. Něco tak ohavně nudného už jsem dlouho neviděl.

22.8. 2005 pondělí
Hledím na film a směji se. Scénka možná není moc legrační, ale důležité je to, že jsem snad poprvé rozuměl něčemu v anglicky mluveném filmu (italském). Jinak zásadně rozumím pouze titulkům. Tedy... titulku "END", abych byl přesný.

23.8. 2005 úterý
Učím se každý den. Zatím jsem si bezpečně zapamatoval pouze fakt, že se to do zkoušek nestihnu naučit ani náhodou.

24.8. 2005 středa
V práci mi poprvé svěřili vedení skupiny zaměstnanců. Velel jsem kolegovi Polákovi, který mě beztak naprosto ignoroval, dále Irovi, kterého jsem díky neuvěřitelné nešikovnosti pouze posílal do kanceláře pro papíry a poslední osobou, které jsem vládnul, byl Ir, který ve firmě pracuje již 24 let a který na mé rozkazy reagoval pohrdavým zdviháním koutku úst.
Abych to shrnul... tak jako dnes jsem se snad ještě nenadřel, všechno jsem odmakal sám. Parchanti podřízení. Navíc jsem si ještě vysloužil pokárání, když jsem polského kolegu oslovoval "fakin lejzy poliš bastard".

25.8. 2005 čtvrtek
Podařilo se mi převrátit zásilku vína. No a co, beztak bylo pro Američany.

26.8. 2005 pátek
Hehe. Jistý zaměstnanec odvedle naboural do motoru letadla takovým způsobem, že pohnul celým křídlem a křídlo celým letadlem. Letadlo je na odpis, zaměstnanec vyhozen a všichni si potají fotí stroj s křídlem připomínajícím spíše nohu pana Ignáce z Loyoly.

27.8. 2005 sobota
Vložil jsem do pračky reflexní vestu, ve které se pobíhá po letištní ploše a člověk v ní legračně svítí. Zvolil jsem program D a pračku zapnul.

Nyní by mě zajímalo, jak pračku vyčistit od tisíců drobných svítivě žlutých částeček. Napohled v pračce nic není, ale jakmile vyperu další várku prádla, je obsypaná tím žlutým svinstvem. Nic moc, povím vám, mít černé trenýrky se svítivě žlutým posypem.

28.8. 2005 neděle
Jsem hladový a v lednici je pouze pizza, marmeláda, cibule a hořčice.
Upekl jsem si tedy pizzu s cibulí (spálená), hořčicí (spálená a proklatě hořká) a marmeládou (spálená a tvrdá).
Nyní již hladový nejsem, pouze je mi pěkně blbě.

29.8. 2005 pondělí
Ta včerejší pizza byla zřejmě zkažená, stále je mi zle.

30.8. 2005 úterý
Hledím na televizor, dávají pěkné scénky, a pravím si "Duj, Katrino, duj".
A Katrina duje.

31.8. 2005 středa
Na mě jsou čeští hygienici krátcí. Zavírají všechny čínské restaurace, tudíž jezdím na čínu do Dublinu a nechávám ohromující spropitné, jak to my boháči děláváme.