Srpenec 2008
1.8. 2008 pátek
Ve městě Chomutov sídlo mnoho nebezpečných individuí, k jejichž
neoddiskutovatelným dovednostem patří ožrat mne tak velice nepěkně, že
častokráte i překračuji hranici bezvědomí. Chomutov sám o sobě je známý
především tím, že tam není vůbec nic zajímavého. Zoologové mohou pozorovat
rozsáhlé kolonie cikánů, ale to je asi tak vše. Jelikož do města
Chomutova právě odjíždím, dostává se mi milého rozloučení.
"A předem ti říkám, že jestli se zase ožereš jako to prase, tak ti vyleju
všechen fernet do záchodu!", loučí se se mnou dojemně kamarádka L.,
"Ale no tak, neboj se. Odolám nástrahám těch hnusných alkoholiků.", pravím a zabouchávám dveře. S velice nepříjemným pocitem, že jsem zaslechl spláchnutí toalety, jedu vstříc kulturnímu víkendu.
2.8. 2008 sobota
V Chomutově mne vyzvedl pan hasič Josef a odvezl do hor k chatrči, kterou
vlastní jiný chomutovský výtečník, pan policista Lemiš.
Účelem mé návštěvy je zúčastnit se opékání prasete zvaného Huleš, jelikož
podoba čuníka přidrátovanému nad ohněm k tyči nápadně připomíná jistého
motocyklového závodníka v akci. Pokud tou akcí tedy zrovna nemyslím
pohupování se v průvanu v poloze ´zavěšen´.
"Požívati alkohol nebudu, moc dobře si pamatuji, že si potom vůbec nic nepamatuji!", deklamuji hned na úvod, bych si smečku alkoholiků držel od těla.
"Jasně jasně... tak aspoň vyčistíme trubky!", praví chápavě pan Josef a pouštíme se do čištění aparatury na točení piva.
Pivo není chuťově nikterak špatné, zjišťuji o chvíli později.
Poté si toho již moc nepamatuji. Snad jen to, že kdosi rozdělal oheň spalující nešťastnou borovici a někdo jiný do ohně vhodil kovovou konstrukci křesla a poté na ní opékal ryby. Individuí přibývalo a dostavila se i známá chomutovská figurka pan Lišák.
pan Lišák
A tímto Vám, pane Lišáku, sděluji, že jestli mne ještě jednou opijete a nafotíte polonahého v bezvědomí se šlehačkou nastříkanou na jistých strategických místech, nasadím Vám do bohatýrských vousů vousožroutku a všichni se Vám poté budou smát a říkat Vám pan Lysec.
3.8. 2008 neděle
Asi jsem se vzbudil, ale jistý si nejsem. Po chatrči, kolem ohně i jen tak
uprostřed louky polehávají ve spacácích bezvládná těla. Panu Lišákovi, známému
svým neuvěřitelným strachem ze psů, jsem nacpal do spacáku zbytek pečeného
prasete a nalákal sousedova divokého bílého chromého pudla.
Poté jsem odjel pryč.
4.8. 2008 pondělí
Zašel jsem na íránskou ambasádu a zažádal o víza.
"Kdyže se chcete vydat na cestu?", dotázal se mne pán za přepážkou.
"Jedenáctého září. Dovedete si představit lepší oslavu Dne vítězství, nežli jedenáctého září?"
"Vzhledem k tomu, že víza do Iráku momentálně neseženete, tak asi ne.", pokýval uznale hlavou.
5.8. 2008 úterý
Na párty paní Marty
Pejska lehce přidusíme a
počkáme, až mu pěkně zduří jazýček. Poté jazyk uřízneme u kořene.
Dále si připravíme 1 cibuli, 120 g granátového jablka, 110 g pšeničné mouky,
30 g přepuštěného másla, vodu, sumach, pepř a sůl.
Z pšeničné mouky, vody a soli připravíme nudlové těsto, které vyválíme na sílu 1 milimetru a vykrájíme z něj kolečka o velikosti dezertního talířku. Zduřelý psí jazýček umeleme s cibulí, přidáme pepř, sůl, granátové jablko a důkladně vše promícháme. Mletý jazýček zabalíme do těsta ve tvaru půlměsíce a pomalu opečeme na pánvi na másle. Hotový pokrm posypeme sumachem.
6.8. 2008 středa
Navečer jsem odletěl do Irska a jelikož se cítím plný energie, vsedám na
bicykl a uháním k moři.
Asi po pěti minutách začíná nehorázně pršet. Přijíždím ke křižovatce - doprava
cesta k moři, doleva dálnice - pro cyklisty samozřejmě zapovězená. Prskám vodu
skrze zuby, nepěkně kleji a snažím se co nejrychleji zmizet k prvnímu
přístřešku, bych dešťový příval přestál pěkně v suchu. Vtom se ke mně přiřítí
irští policisté v automobilu.
"Dobrý večer, jak se máte?", křičí jeden z okénka automobilu. Chrochtá, pročež usuzuji, že bude následovat konverzace mezi dvěma osobami, z nichž ani jedna nehovoří anglicky.
"Ech... skvěle."
"Vy jste cyklista, víte o tom?", pokračuje dle očekávání policista v chrochtání, kulturními lidmi známém jako irská angličtina.
"E... jistě.", nevěřícně odpovídám, zatímco déšť houstne.
"Takže nesmíte zatočit vlevo."
"Dopr... jistěže ne, vidím značku, ne?"
"Víte, tady v Irsku na dálnice cyklisté nesmějí.", pokračuje idiot ze sucha vozu.
"Ó ano, jsem cyklista a nejedu na dálnici.... jen bych se rád někam schoval."
"Víte, spousta cyklistů tady jezdí po dálnici."
Pitomec sedí v autě a beze známky spěchu mi počíná obšírně vysvětlovat úskalí cyklisty na dálnici. Přívaly vody neustávají.
"Já vím, já vím, já vím!", křičím zoufale skrze proudy deště.
"Trpělivost, to vše děláme pro Vás. Bezpečnost především, víte?"
"Uáááááá!"
"A prevence, hlavně prevence."
"Šmarjá... jistě. Bezpečnost a prevence.", zoufale kvílím, zatímco mi proudy deště mizí za límcem, protékají po tukových pásech a kolem zmrzlého rozsévače genetické informace odtékají nohavicí ven.
"Hm... rozumíte, co je prevence? Znáte toto anglické slovo?", ujišťuje se uniformovaný mizera přízvukem, ze kterého by kterýkoli profesor angličtiny dostal svědivou vyrážku.
"Prevence! Ano ano ... bubly... ano ano ano!!! Rozumím! ... bubly.... Prevence!", prskám vodu z úst a bublám výkřiky zoufalství.
"A bezpečnost. Rozumíte slovu bezpečnost?"
"To snad.... bubly... jistěže... bubly bubly... rozumím.... bubly bubly...", chrchlám skrze vodu, která mi teče po obličeji do očí a do pusy.
"Cože jste říkal?"
"Bubly bubly!!! Bubly bubly bubly! BUBLYYYYY!"
Poněkud nudné irské počasí
7.8. 2008 čtvrtek - 14.8. 2008 čtvrtek
Dalších sedm nočních směn zpříjemňuje estonský kolega Velká hlava. Když jsem
dnes přišel do práce, kolega seděl nahý v kanceláři, klín přikrytý novinami a
nepěkně klel. Šéf zvaný Pavouk seděl oblečený na vedlejší židli a hleděl na
porno, kde se v nejrůznějších propletencích kroutilo stádo mladičkých Asiatek,
několik obtloustlých bělochů a pes. Pan Velká hlava pravil cosi o pádu do
otevřeného kanálu. Vylil jsem si vodu z bot, vyždímal oblečení a převlékl se do
županu. A tak nyní sedíme v kanceláři tři. Uvažuji, že jelikož jsou
letošní
deště v Dublinu pěkně vydatné, budu si místo bicyklu pořídit pramičku. Ono
totiž jezdit už několikátý den tak, že voda dosahuje až k sedlu je poněkud
nepohodlné, chladné a mokré.
...čtvrtý díl převelice chytrých rad a nevolnictví na polském ostrově zvaném Irsko...
Zatímco ještě před rokem našel práci
každý pitomec, kdo uměl anglicky dvě až tři slova (můj
případ), postupem času a zvyšující se konkurencí je angličtina
to zdaleka nejdůležitější, pokud si chcete nějakou práci
najít. Pokud chcete jen sedět na zadku u moře a házet do vody
kameny, obejdete se pravděpodobně i bez angličtiny.
Situace se změnila....co platilo před rokem, dnes už je jinak.
Angličtina se už začíná brát jako samozřejmost a stále
častěji agentury i zaměstnavatelé uchazeče o práci vyrazí
s doporučením, že se má vrátit, až se anglicky naučí.
Irská angličtina je poněkud odlišná od britské a to jednak
výslovností, jednak trochu upravenou slovní zásobou. Taktéž Irové do
angličtiny zapojují množství zvuků, nejčastěji
připomínajících hýkání a skřeky lidoopů. Takže.... práce se dá
najít i bez znalosti místního jazyka, kterým je angličtina (v
několika oblastech na západě – tzv. Gaeltacht - je možnost se stále setkat s irštinou), ovšem
pokud se anglicky domluvíte, budete to mít daleko, daleko snazší.
Ještě k té irštině. Je úřední řečí stejně jako angličtina. Ač se to nezdá, díky snaze vlády je pravděpodobně na vzestupu. Vláda se snaží o zmrtvýchvstání jazyka, například na konci 19. století 85% Irů mluvilo pouze anglicky. Dnes uvádí 35% dospělé populace, že irsky umí. Podle mého je to blbost, umí maximálně pár frází, co se naučili ve škole a těch 35% je spíše ukazatelem toho, jak moc nemají rádi Angličany. V irštině vysílá rádio (Raidió na Gaeltachta) i televize (Teilifís na Gaeilge). Nicméně, některá irská slova nahradila angličtinu úplně. Například Garda - policie, Dáil - irská poslanecká sněmovna, Taoiseach - předseda irské vlády, Tánaiste - místopředseda irské vlády.
15.8. 2008 pátek
Přiletěl jsem do Česka, zakoupil sobě nové boty a odjel do
Českého ráje. V
Českém ráji voda šumí po lučinách, auf Felsen Wälder sausen a üde virág a
kertben, pročež jsem nelenil, ubytoval se v hotelu nad čínskou restaurací a tu
poté svědomitě navštěvoval.
Český ráj leží jen zhruba padesát kilometrů od hnusné Prahy. Pročež mi bylo
jasné, že to nebude návštěva ledajaká. A měl jsem pravdu. Hnusně pršelo a když
nepršelo, všude se potulovaly smečky hýkajících turistů.
16.8. 2008 sobota
V České ráji je možno činit spoustu věcí. Například je možno vykračovat si
lesními pěšinami a na poslední chvíli uhýbat cyklistům. Poté je možno vylézt
například na
Prachovské skály a na oplátku na cyklisty vrhat kamení.
17.8. 2008 neděle
Vsedám na půlnoční vlak a vyrážím na východ. Pryč z konzumního západu, do
divočiny!
18.8. 2008 pondělí
Míjím Moravu, ve vlaku ukvákané Pražáky střídají obyvatelé Ostravska a tak
se za každou druhou větou místo "...chápeš, voléééé" ozývá "... Banik, pičo!".
Při průjezdu Těšínem se vlak plní Poláky a funkci tečky za větou přebírá "...
kurwa", dále na východ přistupují bratia a tečka se mění na "...kokot!".
Lingvistický antropolog by zde mohl dát řeč z nadšeným stoupencem všeslovanství.
Já však nemám s kým dát řeč, pročež si místo řeči dávám tři pizzy na nádraží v
obci Vrútky.
Odjíždím do vesnice Blatnica. Blatnica je kulturní vesnice, jelikož je tam hospoda a v obchodě je možno zakoupiti čínské polévky. U vesnice Blatnica je i hromada kamenů, které někteří nadšenci říkají hrad. Zrovna dnes se nahoru drápe jakási prsatá ženština. Nevěřícně zírám, kterak se sápe vzhůru ohromující rychlostí a vykřikuje hesla jako například: "Zdravé tělo - zdravý duch!"
Také bych vykřikl, například "Cvičme v rytme!", ale jelikož jsem bečka sádla, nedostává se mi síly ani na obyčejnou chůzi, natož na výkřiky z mladické nerozvážnosti.
19.8. 2008 úterý
Gaderskou dolinou nahoru,
Blatnickou dolinou dolů. Po cestě je možno potkat nejrůznější faunu, jako
například krávy, Poláky, polonahou turistku, turisty s třicetikilovými batohy,
komáry a tlustého Chocha.
Velké Fatra, někde kolem study. Královy.
20.8. 2008 středa
Z kopců do hnusné Prahy a večer na polský ostrov.
21.8. 2008 čtvrtek - 28.8. 2008 středa
Další pracovní týden spočívá víceméně v tom, že si dopisuji s panem hasičem
Josefem, panem policistou Lemišem a panem pojišťovákem Lišákem. S těmito třemi
výtečníky budu trávit následující dovolenou, jelikož jsem sobě pravil, že je
třeba se více socializovat a nebýt jen patologickým fotografem uhynulých
zvířátek, jak mi pravila jedna má bývalá kolegyně.
....díl pátý o tom, kterak dobýt Irsko...
Půjdeme dál. Anglicky umíte, zakoupili jste letenku a.... jistě, na letišti se spí poměrně nepohodlně.
Je tedy potřeba sehnat ubytování.
Doporučuji vyhnout se takovým typům ubytování, jako je
například přespávání v parku nebo kdesi za městem. Zbývají
tedy dva způsoby akceptovatelné, byť já bych se prvnímu
způsobu pokud možno vyhnul.
Prvním způsobem je sehnat nocleh v hotelu, hostelu nebo penzionu (na mysli mám bed&breakfast). Hotely a penziony jsou poněkud dražší. Hostel je varianta využívaná často, ovšem hostel kromě ubytování skýtá i řadu dalších služeb. Například vás okradou spolubydlící, kterých máte v pokoji pět, deset i více. Spousta hostelů je špinavých, zejména toalety a sprchy připomínají pokusné laboratoře pěstitelů plísní a hnilob. Spousta hostelů vám neposkytne potvrzení o ubytování, které potřebujete k zaregistrování se na úřadech. A vůbec, hostel je nouzová varianta nebo varianta pro ty, kteří si do Irska nebyli schopni našetřit na jiné bydlení. Ceny hostelů startují na nějakých 18 eurech za noc, spíše ovšem počítejte více, za lepší hostely až ke 20 či 30 euro za noc. Za ubytování na týden a déle některé hostely nabízejí slevu.
Typ ubytování, které má jistou úroveň a
kde nakonec drtivá většina budovatelů irského hospodářství
končí, je pronájem domu, bytu či pokoje. Pokud nejste
milionáři, budete sdílet dům s někým dalším. Například s
Iry (takže bydlení bude zanedlouho připomínat letitý prasečák), s
Poláky (kteří si tam přivedou dalším padesát svých známých), se
Slováky (kteří budou donekonečna zdůrazňovat, že
Slovensko je ve všem nejlepší a Maďaři jsou pitomci), Čechy
(škoda slov) nebo s Číňany (kteří vás udusí tunami rýže, které
každý den vaří).
Sdílené neboli share ubytování se vyznačuje relativním soukromím ve
vašem pokoji a sdílením společných prostor - obývák, koupelna, WC.
Sdílené jsou samozřejmě i některé náležitosti bytu jako
pračka, televize, telefon, akvarijní rybičky, sousedka nymfomanka
atd.
Pokud sháníte sdílené bydlení, máte na výběr single room (pro jednoho),
double room (pokoj pro dva s velkou manželskou postelí) a twin room (pro dva
se dvěmi oddělenými postelemi).
Hodláte-li si pronajmout celý dům, je to poněkud složitější v
tom, že pronajímatel požaduje většinou jakési záruky o vaší
solventnosti, či spíše o tom, že jste řádně zaměstnán,
někdy i reference z vašeho předchozího bydlení (dopis od vaší babičky, že jste
vzorný a perete si ponožky vám moc nepomůže).
Ceny se pohybují od cca 250 euro za single a 350 double někde na periferii. Průměrná cena je tak 300 - 350 za single a 400 - 550 za double. V naprosté většině případů při nastěhování platíte nájem na měsíc dopředu plus vratný depozit ve stejné výši. Tedy jednorázově cca 600 euro a víc za single a 800 a víc za double. K tomu je potřeba připočíst účty za elektřinu a plyn (tak 20 - 80), které většinou v nájmu nejsou obsaženy. Za vodu se v Irsku neplatí. Ubytování lze sehnat přes noviny či inzeráty v různých obchůdcích, ovšem zcela jednoznačně nejlepší cestou je podívat se na Daft.ie a potom si stačí jen vybrat. Situace se postupem času mění tak, že zatímco dříve nebyl problém ubytování sehnat a majitelé bytů vám ještě zdarma hráli pod oknem na housle a ukazovali nahatou manželku, postupem času neustávající vlny přistěhovalců způsobily převis poptávky a naprosto běžně se stává, že o stejné bydlení má zájem i několik desítek zájemců. Takže nepočítejte, že si pronajímatel vybere zrovna vás.
V roce 2008 dochází kupodivu ke stagnaci nájmů a dokonce i k poklesu cen - například v některých částech Dublinu je možno dvoupokojový byt sehnat měsíčně i o 200-300 eur levněji než v loňském roce. Důvodem je kulhající irská ekonomika a odliv imigrantů.
V Dublinu, přímo v centru, je i "česko-slovenský" hostel Blessington. Můžete kontaktovat, zkusit atd.
29.8. 2008 pátek
Přiletěl jsem z Irska a pravil sobě: "Nad Fatrou sa blýska, hromy divo
bijú!"
Poté jsem využil služeb společnosti
Časem Dojedeš a její kupodivu fungující
slovenské sestry a odjel na východ. Vystoupil jsem stejně jako před týdnem ve
stanici Vrútky, zakoupil několik kilogramů nejrůzněji zapáchajících salámů a
utekl do lesa. Přes vesnici Lipovec, vyběhl jsem na kopec. Počalo vydatně
pršet, pročež jsem si rozbalil spacák a nadával sám sobě, jaké jsem to tupé
stvoření, že lezu do kopců bez stanu.
A tak ležím v promáčeném spacáku, uždibuji salám a pozoruji, kterak mi díky
větru, vodě a zimě legračně modrá kůže.
Malá Fatra
30.8. 2008 sobota
Přes sedlo Príslop na Klačianskú Maguru a na kopec, zřejmě díky svěžímu
deštíku zvaný Suchý. Na Severním Maďarsku je státní svátek, víkend prodloužený
na obě strany, avšak oslavy zřejmě probíhají v duchu národních tradic
(drátováním a chlastáním), pročež je na kopcích pěkně pusto. Slovenskou
domorodou faunu ovšem vydatně nahrazují Poláci. Na Malém Kriváni ucpala
chodník stopadesátikilová polská matrona, pročež nelením a běžím přes Suchý
zpět.
Strečno
31.8. 2008 neděle
"Keď som vtedy v Líbyi pracoval ako letecký mechanik, to boli časy!", dí v
chatě pod Suchým domorodec a háže do sebe panáka vodky.
"O joj! To sme vtedy hnali Nemcov, až sa za nimi prášilo. Strieľal som do nich, až som borovicu odstrelil. Ešte je to vidieť", praví ten samý domorodec o chvíli později u dalšího panáka vodky.
"A vtedy, to som v Indii strieľal tigre!", nezdráhá se chlubit ten samý pán, pročež začínám shánět ostrý a těžký předmět.
"No samozrejme, že som robil pápežovi vodiča, to neviete?", hovoří pán dále.
"Ty vyjebaný kokot! Drž už piču!", ukončuje náhle monolog jiný domorodec.
"Toto... toto si mi vážně nemal robiť.", smutně konstatuje pan bajkař a po zbytek večera ušetřil obecenstvo bludů a za pomoci lahví vodky se věnoval procesu uvádění jater do podoby pazourku.