|
Foto bude... někdy |
24.9. 2004 pátek
Ženy je třeba bít. Připojuji se k této teorii známého bystrckého lámy. Aby ženština nemohla bití uniknout, je dobré ji odvézt někam daleko, například do pouště. Pročež jsem šel na nádraží a do pouště zakoupil jízdenku. Odjíždím v neděli a vracím
se asi tak za měsíc. Beru si sebou spoustu jídla, klacek a ghanskou právničku,
kterou budu klackem mlátit. Nakolik se projeví měsíční výlet s ženštinou,
jejíž chování osciluje mezi chováním špičkového diplomata, největšího
násosky hospody desáté cenové skupiny a chlípné nymfomanky se slovníkem
slovenského dlaždiče je nyní těžko odhadnout. Rozhodně ale neočekávejte,
že bych se změnil k lepšímu.
A vůbec.
25.9. 2004 sobota
Zítra jedu do Sýrie a vracím se za měsíc. Co tam budu dělat sám
nevím. V rámci podpory východních přátel jedu tam i zpátky
autobusem, což budou zajisté ty správné orgie.
Busem z Prahy přes Jugoslávii do Sofie, přestup na bus do Istanbulu a
odcamcaď do Sýrie.
26.9. 2004 neděle
Vsedám do busu na pražském nádraží. I když byl slibován bus poloprázdný, jest úplně plný. V Brně přisedá ghanská právnička, se kterou na dovolenou jedu, jelikož jsem se její přítomností rozhodl zocelit svou psychiku.
27.9. 2004 pondělí
Po 24 hodinové cestě vysedáme v Sofii. Cesta probíhala poměrně v
klidu, čekání na hranicích veskrze žádné. Autobus na úrovni lepšího
koňského povozu - o WC nebo občerstvení, byť by šlo o obyčejnou
vodu, si můžete nechat jenom zdát. Autobusové nádraží v Sofii je
nové, pěkné a čisté.
Jelikož je v Bulharsku levné jídlo, zvolil jsem metodu pohybu po městě "od stánku ke stánku" a s neobyčejnou pílí konzumuji vše, co mi přijde do cesty. Večer usedáme do dalšího autobusu směr Istanbul.
Linku provozuje turecká společnost Metro a bus je i na turecké poměry
nadstandardní. Všude spousta místa, občerstvení (jakési koláče
či co plus nápoje bez omezení), bus čistý a rychlý.
V Sofii
28.9. 2004 úterý
U Göreme
Ráno po dvanácti hodinách příjezd na
istanbulský otogar. I ten je, stejně jako nádraží v Sofii, nový, čistý
a přehledný. Vyměňuji peníze, čímž se stávám multimilionářem
(20Kč = 1000000 lir, 1 US dolar = 1450000 lir) a zároveň jsem zmaten při chabých pokusech orientovat se v tureckých bankovkách označených číslicí a spoustou nul. Splést si 500000 s 5000000 nebo 5000000 není až takový problém. Zakupujeme
opět u společnosti Metro (25.000.000) jízdenku do Göreme a po dvou hodinách odjíždíme na další dvanáctihodinovou cestu.
Bus jede do Nevsehiru, tam je přistaven minibus přímo do Göreme.
Do turistické díry Göreme v Kapadocii přijíždíme už po setmění. Spokojeně muchlám v kapse milionové bankovky, načež zjišťuji, že ubytování je nehorázně drahé a za hotel chtějí sedm dolarů. Tudíž stavíme stan vedle hotelu u psí
boudy za 3,5 dolaru. V ceně je ovšem využívání hotelového vybavení
v podobě toalet, umýváren, bazénu atd.
Pokud se tedy někdo chce ukájet netradičním způsobem (autobusofilové), doporučuji cestu
Praha - Sofia (24 hodin), přesednout na bus do Istanbulu (12 hodin) a hned
pokračovat do Göreme (12 hodin). Pokud by náhodou ještě někdo nebyl
ukojen dostatečně, doporučuji další busy směr Indie (několik dalších
dní). Následuje reinkarnace v podobě autobusové sedačky.
Balon nad Göreme
29.9. 2004 středa
Ráno nad stanem létají balóny s bohatými turisty, zatímco já
zdarma znásilňuji hotelovou umývárnu a mocně páchám hygienu, by Turci viděli, že mám čisté uši a krk.
Ghanská právnička se již rozcvičuje a plánuje monstrózní výlet do skal. Na monstrózní výlet v nehorázném vedru jsme se vybavili jednou lahví vody a já apartními sandály, které jsou pro šplhání ve skalách obzvláště dobré. Například k rozedření nohou.
Kolem Göreme je několik údolí, která se dají bez problémů přejít
za den pohodlnou procházkou. Ba i dvě údolí by se dala projít a pokud
se vyžíváte v maratonském běhu, dá se údolí během jednoho dne zvládnout
i víc. Údolí jsou vcelku bez vegetace, kromě zahrádek domorodců, které
se hodí například k uloupení jablek či hroznového vína.
Voda nám došla brzy, poté došla i energie ghanské právničce. Nacpán hroznovým vínem, kterým jsem si naplnil břuch a řídě se poučkou "co je zdarma, je třeba sežrat" jsem se vrátil zpět a zneužil hotelový bazén. Jak romantický musel být pohled na bílého hrocha v modré vodě pod bílými skalami. Ghanská právnička však zjevně není romantička, neboť se s poznámkami o nechutné záplavě sádla zhnuseně odvrátila.
Kapadocie
30.9. 2004 čtvrtek
Dnešní masochistické hrátky počaly procházkou kolem Open Air Musea, což je shromaždiště turistů celého světa, kteří za účelem funění v dírách ve skále platí nehorázné vstupné
(12.000.000 a žádné slevy) a zakupují sobě spoustu skvělých suvenýrů, zaručeně nekýčovitých. Posléze si objednávají zaručeně neznuděného velblouda, fotí se a velbloudář je šťasten.
Ghanská právnička znechuceně vrhla pohled na ceník a prchli jsme do skal neplacených. Tam masochistické hrátky pokračovaly blouděním se zbytkem teplé vody, následně bez vody a následně i bez sil.
Open Ait Museum jsou podle mě vyhozené peníze, jelikož stejné skály
jsou všude kolem zadarmo a kostelíky taky, stačí jít například po
silnici kolem Open Air Musea do kopce a po cca 20 minutách jsou dva skvělé
kostelíky vpravo. Pokud jste tlustí, tak se v jednom z nich nepokoušejte
využít starodávnou únikovou šachtu.
Večer jsem opět znechucoval celé okolí ladným převalováním špeků v hotelovém bazénu.
U Göreme
1.10. 2004 pátek
"Krtci, krtci!", volá hned po ráno ghanská právnička a souká se ze spacáku.
"E?"
"Ucisar, Ucisar!"
"Co?"
"Vstávaj lenochu, obézní obludo, vstříc novým dobrodružstvím!", nadšeně výská a mává zubním kartáčkem.
"Jací krtci, jaký Ucisar?"
"Provrtaný kopec, skála, hrad! Div světa, nebeská nádhera, lidský důvtip!"
"Nejebe ti?"
Ucisar, Kapadocie
Za chvíli si již užíváme dopoledního žáru, šplháme po drolících se skalách kousek od Holubího údolí a co možná nejpitomějšími cestami. Na vyhlídkových plošinách nad našimi hlavami se nám smějí turisté.
Ucisar je údajně zajímavý spoustou děr, mě nejvíce zaujala restaurace na náměstí, kde jsem jídlem ukojil mé jediné pudy.
Hrad byl kvůli filmařům zavřený, ghanská právnička kvílí a rve si vlas z neukojeného očekávání nevšedních zážitků. Mě jakési díry v šutru nelákají, tudíž hlasuji pro cestu zpět k bazénu.
Večer nejdeme na pivo, poněvadž včera si ghanská právnička dopřála několik sklenic pročež následně na hlavní třídě metala tělem s vysvětlením, že provádí hvězdu.
2.10. 2004 sobota
Ráno jedeme do Nevsehiru a poté do jakéhosi skladu na brambory, hojně navštěvovaného turisty a v průvodcích nazývaného podzemním městem Derinkuyu
(vstup 10.000.000). Ghanská právnička nadšeně pobíhá po sklepech a tunelech a fotí tmu. Stopem pokračujeme do Nigde a busem do Adany
(10.000.000). Dalším busem na jih do Antakye (10.000.000). Ghanská právnička se klátí v mdlobách při cenách hotelů a tak se ubytováváme v čemsi divném, co od pohledu vypadá jako budova pro testování střel velkého
kalibru (10.000.000 za oba). Recepčním jest vetchý děda ve vytahaném nočním obleku. Kromě turečtiny neovládá ani jedno jiné slovo a tak se do knihy hostů zapisujeme po instrukcích sdělovaných pomocí cucání prstu. Následně nám ještě vysvětluje na které posteli máme souložit a ukazuje trubku na střeše budovy, ze které kape voda a má pravděpodobně představovat sprchu.
Chcete-li hotel jako Chocho, ptejte se na "špína", "není
voda" a "pán v pyžamu"
3.10. 2004 neděle
Ráno lezeme do další díry, jelikož ghanská právnička je děsně kulturní, ambiciózní a vůbec mladá a perspektivní. Takoví lidé lezou do všech děr, vše fotí a vnímají tu sílu dějin a historie lidského ducha. Já vnímám jen to, že je nehorázné horko a čeká nás přechod turecko-syrských hranic, což bude zajisté laškovná záležitost a den strávený strkáním všeho možného pod razítka úředníků.
Stopem na korbě náklaďáčku jedeme k hranicím, dalším stopem ještě víc k hranicím, pak kus pěšky. Přes
turecké hranice kupodivu přecházíme rychle a bez komplikací. V hraničním pásmu nám sám zastavuje syrský bus a zadarmo veze k syrskému odbavení. Malý úplatek
(1 dolar) a frčíme dál.
"Bože proč já, proč já?", počala po chvíli kvílet ghanská právnička.
"E?"
"Oni nás unesou! Zlí Arabové, nelítostní!", zoufá si dál ghanská právnička a poté se komplikovaně rozhoduje, zdali je lepší nechat se pouze podříznout, nebo se ještě předtím nechat znásilnit od celé posádky autobusu. Já se znásilnění nebojím, mě nechají na pokoji, jelikož prase je pro muslima nečisté zvíře.
Ke znásilnění ovšem nedochází, naopak dostáváme vodu a jedeme až do
Aleppa, kam jsme chtěli. Jeden Tunisan nás skládá do taxíku a na vlastní náklady veze k levnému
hotelu (350SYP za oba ve slušném čistém hotelu - 2SYP = 1Kč, 1 US
dolar = 52SYP). Z vlastní kapsy i zakupuje falafely, z čehož mám já radost převelikou a ghanská právnička také. Falafel ghanské právničce skvěle chutnal a jistě si na něj vzpomněla o pár dní později, když s výrazem přiškrcené veverky a salmonelou ležela na kapačkách.
Západ slunce v Aleppu pod citadelou
zpět na hlavní stranu