1.2.2001
Tak začínám třetí měsíc v Praze. Musím oznámit lidem, co
mi říkali, že si na Prahu zvyknu, že to teda zatím nehrozí a že
se mi to odporný město zdá ještě odpornější.
Nemám peníze, tak jsem sestře opět dal stravenky, aby mi je vyměnila
za prachy. Stojí mě to 45 korun, vyděračka. Asi konečně pochopím,
proč Indiáni říkali únoru měsíc hladu.
Už mám tenhle týden naděláno v práci tolik hodin, že bych zítra
vůbec nemusel dělat. Ale lepší v práci, než doma, zvlášť, když
je jisté, že tam bude matka i sestra a zase by po mě chtěly nějaký
blbosti.
V novinách jsem četl, že se nějakej děda, kterýmu je 110 let, chce
oženit. Jojo, chytře si to vymyslel, teď už mu je asi jedno, když
ho manželka bude hlídat, aby jí nezahejbal.
Po práci jsem šel do hospody a pak jel do Žatce. Zlevnili jízdný,
takže paráda.
2.2.2001
Ráno jsem musel do práce busem. Autobusák zaspal, takže přijel ze
zpožděním jako sfiňa. Stál jsem teda na zastávce, byla tma, ticho
a sněžilo. Hustě, takový velký vločky. Koukal jsem na to proti
lampě pouličního osvětlení a bylo to moc hezký, všude bílo a
proti tý lampě ty vločky vypadaly báječně. Taková bukolická scénka
jak z Ladových obrázků. A vždycky když mi nějaká vločka vlítla
do oka, tak jsem to viděl ještě flekatěji, připomínalo mi to impresionistický
obrazy. Jenže pak mi začal tát sníh na hlavě a
stékat za krk a do ucha a bylo po romantice. A ten hovadský bus pořád
nejel. Když se konečně s kravským zpožděním dostavil, tak už
jsem byl zmrzlej jak ruskej školník v Novosibirsku. Zahřálo mě opětovné
zjištění, že jízdný je od včerejška levnější. O celý 4
koruny, skvělý.
Je pátek a počasí vypadá dobře, tak když sníh nezačne tát, asi
pojedu na čundr. Když ze sněhu bude zase hnusná břečka, tak to
bude zase pátek domácích prací, sobota v Užovce a neděle spaní a
večer hokej. I když na ten hokej jsem zvědavej, prst furt bolí. Ale
pokroky se už dostavily... prst je černej už jenom z 90ti procent.
3.2.2001
Chřipka, tak se válím v posteli. Odpoledne sjem jel za Tarabisem, že
půjdeme do hospody. Jenže on měl čtyřicítky teploty, oba na chcípnutí,
tak jsme si jen zahráli karty. i u toho jsme vypadali jak důchodci s
tuberkulózou. Navíc tam šíleně, ale šíleně smrděl Tarabisův
hnusnej tlustej a blbej jezevčík Lojza. Nechápu, jak může živej
tvor takhle smrdět. Že některým psům smrdí z huby je normální,
ale tenhle rádoby pes smrdí celej a neskutečně. Až budu chtít
smradem udusit tchoře, tak na něj pošlu Lojzu.
U karet jsme si zase zavzpomínali na některý starý historky. Jako třeba
když Zelí kradl v supermarketu rajčata a dostal takovou facku, že mu
prasknul bubínek a Zelí pár týdnů neslyšel a navíc mu do toho
ucha pořád tekla voda. Nebo jsme si vzpomněli, jak se Tarabisovi oběsila
o Vánoce sousedka na klice u dveří a on jí musel odvazovat a
pamatuje si z toho nejvíc to, že sousedka měla zelený prsa. Což
tenkrát nezapomněl popsat v závěrečné písemce z filosofie.
Vyhrál jsem 64 peněz a jel do Žatce.
4.4.2001
Zase jsem se celej den jenom flákal, abych mohl večer na hokej.
Na hokeji jsem byl kupodivu v pohodě, až na tu fyzičku. Aspoň, že
jsem se mohl vymluvit na tu chřipku a nesvedlo se to na to, že mám nějakých
20 kilo nepotřebnýho sádla, když jsem něco zmršil. Ale zrovna byl
den, že i když toho moc nenajezdím, tak ty puky posílám tam, kam
patří. Doufám, že jsem se na ledě vyjezdil z chřipky.
Aha... tak v šatně jsem zjistil, že chřipka nejenže nepominula, ale
je to ještě horší. V autě jsem se ale nepoblil a až do Žatce to nějak
přežil.
Před půlnocí jsme přijeli, tak jsem šel hned spát.
5.2.2001
Chřipka pořád otravuje. Jsem jak přejetej bývalou spolužačkou
Martinou, který jsme přezdívali Zetor (vizáž poleptaného Stalina,
váha 167kg a míry 120,120,120). Stěží uzvednu skleničku, nejsem
schopnej žádný fyzický akce. Jsem nepotřebaný, ničemný budižkničemu
a vyžírka, společensky nevyužitelný jedinec, jak by pravil
cholerický biolog Šperka, který mě zmlátil ukazovátkem hned při
první přednášce ve škole. Nelíbilo se mu, že na něj zrcátkem
mikroskopu hážu prasátka. Asi budu v práci sedět a nedělat vůbec
nic, což znamená dělat ještě míň než teď, kdy taky nic nedělám.
Do Žatce jsem jel už ve tři. Večer jsem vypil asi pět litrů čaje.
Já tu sfiňskou chřipku utopím!
6.2.2001
Už včera jsem měl definitivně nastoupit na nový místo, ale
nechtělo se mi a tak jsem nešel. Doufám, že ani dneska si nikdo
nevzpomene, že tu jsem.
Honzovi posledních pár dní drhne přední kolo o blatník a dycky se
při tom podívá na moje špeky a zavrtí hlavou. Je teda fakt, že mám
asi o 30 kilo víc než on, ale to snad to auto vydrží.
Mám pocit, že se jakási vyšší moc snaží, abych dodržoval nějaký
blbý předpisy. Včera nás chytli policajti (mimo jiné proto, že
jsem neměl pás), dneska jsem potkal revizora už v 6.15 a taky jsem
zjistil, že nevím, kam jsem dal druhou občanku a falešné kolejenky.
Tarabisovi se ulevilo, začíná zase posílat zhruba dvacet SMSek denně,
jedna lepší než druhá. Nechápu, jak mu některý lidi můžou věřit,
že se dokáže chovat a vyjadřovat jako civilizovanej člověk. Pro ukázku
opět pár SMSek z jeho dnešní várky. Přibližně cituji:
"Už nemám horečky, už se jenom odhleňuju. Mám jeden zelenej
hlen v puse, jeden zelenej hlen v žaludku a mezi tím jeden velkej
zelenej hlen, co je spojuje."
...a další navazující SMSka...
"Jestli mi někdy vadilo, že se plive v místnosti, tak teď už
ne. Kolem mě to teď v církevní škole vypadá jak v zeleném údolí."
Prase je to mrzké. Jestli si bude odplivávat svoje hnusné zelené
hleny ještě příští týden, tak nedostane v hospodě žádný pivo,
ale zelenou, aby se to maskovalo a nedělal ostudu. Sám mu tu zelenou
objednám. Ale platit to bude on.
Cha... dostal jsem přidáno v práci. A není to práce, dostal jsem přidáno
na platu.
7.2.2001
Tak jsem počítal a zjistil jsem, že i když mi přidali, stejně
to na žádný velký vyskakování není.
Dostal jsem do Renaty kartu na Oskara, tak si ještě koupím telefon a
je to. Teda ještě budu muset prodat ten, co mám.
V práci jsem normálně pracoval, což je asi následek zvýšení
platu. Dokonce jsem pracoval tak, že si toho všimla i kráva kolegyně.
Mimochodem... kolegyně měla dneska narozeniny. Padesát let. Tak jí šli
popřát všichni co s ní dělají, ale já jsem se dohodl, aby mi
minutu před tou oslavnou návštěvou zavolali. Když to udělali, tak
jsem zmizel dolů do bufetu, dal jsem si nějaký zelený karbanátky a
koukal na televizi. Já teda rozhodně nikomu nic dobrého přát nebudu. Když jsem
se vrátil do kanclu, tak jsem dělal, že o ničem nevím. Dokonale
jsem ignoroval i spoustu kytek a dárků, co se všude válelo a
diplomaticky jsem se nezeptal, co to má znamenat.
Další várka SMSek od Tarabise. Opět vybírám nějakou slušnější.
Tentokrát o hygieně na církevním gymnáziu. Cituji:
"S panem zástupcem jseme se právě dohodli, že na každé
umyvadlo koupíme záchodové prkýnko. V druhém patře bylo totiž v
umyvadle nasráno."
Konec citace.
Dneska Honza sdělil, že až skoro do března nebude jezdit. To je teda
dost blbý, protože bus je dražší a pomalejší.
V Žatci matku chytali její obvyklé hysterické záchvaty, projevující
se zmateným pobíháním po bytě, drbáním na hlavě a taháním za
vlasy - obojí prováděno v šílené frekvenci- a výkřiky typu:
"Nééé, jsem nervózní, ach, jsem nervózní!"
nebo
"Co mám dělat, ach, co mám dělat!"
nebo, pobíhajíc bez činnosti sem a tam
"To je hrůza, nic nestíhám, nic nestíhám!"
případně, hledíc na špinavé nádobí
"Ten bordel, ten bordel, celý byt mi padá na hlavu, všechno se
sype!"
Tak jsem si od ní, já pomlouvačný nevděčník, půjčil prachy a šel
spát.
8.2.2001
Busem do Prahy.
S Pavlou jsme probírali bytovou situaci našich známých, zjistili
jsme, že všichni do věku třiceti let bydlí u rodičů a došli k vědeckému
závěru, že je to v pořádku nebýt faktu, že není kde souložit.
Načež Pavla, bydlící ve vlastním, začala třídit lidi na ty, kterým
by byt k sexuálním radovánkám půjčila a na ty, kterým ani náhodou.
Nakonec došla k závěru, že by ho nepůjčila nikomu, že na vlastní
posteli si dovede představit při souloži jenom sebe. Teď mě
napadlo, že řekla jenom sebe... o případném partnerovi se nezmínila.
Hmmm, na to se jí budu muset ještě zeptat, kde znásilňuje toho svýho
Bejka.
Tak mi přišly mejly od Pavly, že s Bejkem v posteli jo, i když v
posteli je prej to nuda.
Koupil jsem si hnusný a drahý telefon a zítra prodám za pár korun
hezký, co jsem měl doteď.
Do Žatce jsem jel s Pavlou, ale naštěstí jsem ji viděl hned v busu
jíst čokoládu, tak nebyla agresivní. V Žatci jsme šli do hospody
na utopence. Spálil jsem si hubu, takže už vím, že jíst feferonky
není až zas taková sranda.
9.2.2001
V práci jsem občas i pracoval.
Dneska bude večer hokej v Klášterci, to bude zase ostuda, co tam předvedu.
Zase mi pak někdo v šatně řekne:
"Všichni jsme hráli na piču, ale u tebe to není hokejkou."
Idioti.
Ještě dneska Tarabisovi prodám mobil, aby byly prachy na víkend a
pak bude klid. Matka jede do Tater zítra ráno, doma bude jen sestra a
pes. Aspoň, že ten pes je zticha.
Cestu do Žatce jsem si odstál, zase byl nacpanej bus. A to jsme si ještě
po cestě udělali dvě pauzy. Jednu, když si potřeboval po dvou
pivech odskočit řidič a druhou, když jsme koukali na bouračku. Fakt
po dlouhý době zae jedna hezká, akční bouračka. Dva převrácený
kamiony v příkopu.
Večer jsem šel s Tarabisem do hospody. Prodal jsem mu mobil a vyslechl
nejnovější zvrhlý zprávy z církevní školy.
Pak jsem jel na hokej. Vyfasovali jsme nové dresy (ať žijou sponzoři),
takže jsem si připadal jako hokejista. Ten dojem ovšem zmizel ve chvíli,
kdy jsem vlezl na led. Už při rozbruslení jsem sebou švihnul a pak
ještě pěknou přízemní ranou trefil spoluhráče Topoře do kotníku.
Raději jsem ujel, omlouvat se mu nebudu, když mi kdysi zlomil žebra,
taky se mi neomlouval. No, nakonec to nedopadlo až zas tak hrozně a
zmrvil jsem snad jen dvě nahrávky. Možná to bude tím, že jsem se
za celej zápas dostal k puku asi třikrát.
O půlnoci už jsem byl v Žatci, tak jsem šel spát.
10.2.2001
Ráno jsem se vzbudil později, takže matka už nebyla doma. Využil
jsem toho a vyžral ledničku. Pak jsem šel utratit peníze za prodanej
telefon. Odolal jsem nabídkám řetězce prodejen VOŠ (Vietnamské oděvní
šmejdy) a nakoupil jinde. Hmmm... kvalita je stejná, akorát jsem
utratil daleko víc. Ještě jsem utratil asi tisícovku za knížky, z
toho nejmíň tři kila za kuchařky a zbytek za knížky o programování,
což mi bude stejně hovno platný, protože to nikdy nepochopím a zůstanu
i nadále tzv. "běžným uživatelem" což je eufemistické
označení pro troubu, kterej umí počítač jenom zapnout, vypnout a
rozbít.
Odpoledne jsem jel do Ústí. Hned jak jsem vlezl do vlaku, tak na mě
začala upřeně zírat jedna ženština. Koukala mi přímo do očí. Já
se rděl a uvažoval, jak to využiju, fakt nevypadala špatně. Celou
skoro hodinovou cestu do Mostu na mě upřeně zírala, místy se usmívala.
Tak jsem se na ní usmíval taky a semtam i mrknul. Když jsme dojeli na
konečnou, vzal chlap, co vedle ní seděl, tu milou ženu za bok, dal jí
do ruky bílou hůlku a opatrně jí vyváděl z vlaku. Doprčic, kdyby
nebyla slepá, mohl jsem se pak chlubit, jak na mě hodinu koukala hezká
ženská, jenže ona na mě vlastně nekoukala, jenom na mě měla otočenou
hlavu. A tím se asi moc chlubit nedá.
V Ústí jsme šli do báječný hospody. Dal jsem si báječnej salát,
báječný jídlo, báječně pokecal a vypil půlku hnusnýho piva.
Pak jsme odešli, koupili rum a skoro do rána popíjeli rumolu.
11.2.2001
Vstával jsem v osm, ale flákal se až do jedný. Pak jsem jel
na nádraží a vlakem zpátky do Žatce. V Prtech přistoupil Tarabis s
nějakým děckem dámského pohlaví, ale nevšiml si mě, tak jsem se
bavil, kterak ten vůl ze sebe dělá normálního člověka a to děcko
mu to žere.
V Žatci jsem se pracně vydrápal z nádraží do bytu a šel spát. Večer
jsem se vykašlal na hokej, protože Bejk nejel a vlakem teda moc jezdit
nehodlám. Vzbudil jsem se o půlnoci.
12.2.2000
Šel jsem spát v půl třetí a vstával ve čtyři. Kdybych já
vůl si připravil věci na ráno včera, mohl jsem spát až skoro do půl
pátý.
Ha, dneska bude výplata. V únoru a první polovině března, tedy až
do další výplaty nechystám žádný akce, takže nic neutratím a
zapatím aspoň nějaké dluhy. Nejraději bych si klidně nadělal další
dluhy, protože bych potřeboval půjčit peníze na vejlet do Sýrie.
Ale každej sice půjčku přislíbí, ale když se doví, za jakým účelem
ty prachy potřebuju, tak mi řekne, že jsem idiot a nepůjčí nic. Což
mě sere, protože taková nabídka asi zase jen tak nebude. A to by přitom
bylo skvělý, protože v Sýrii se údajně skvěle stopuje.
Kolegyně má dneska dovolenou, ale místo klidu to dopadlo ještě
tragičtěji. Místo ní se sem nahrnuly čtyři další krávy kolegyně,
protože jim malujou kancly. Připadám si jak v Klubu tupých
feministek. Vždycky, když přestaly mít debilní kecy na chlapy, tak
to znamenalo, že po mně budou něco potřebovat. Sfině. Blbé. Hnusné.
No fuj!
Po práci jsem šel na nádraží, přijely holky ze Zlína, večer letí
do Thajska. Šel jsem s Barčou do hospody a pak čekal na bus na letiště,
protože jsou to samozřejmě ženský a plus mínus půlhodina je přece
nezajímá, vždyť jde jen o blbý letadlo do Thajska.
Večer mi došla spousta SMSek na téma Sýrie. Kromě popisu Sýrie z
nich vyplynulo to, že tam skoro nikoho nepustí a mě už vůbec ne. By
mě zajímalo, kdo to posílal.
Když jsem přijel do Žatce, sestra nebyla doma, tak jsem si udělal
vydatnou večeři. Pojmenuju to "jídlo čínských císařů",
tak to bylo dobrý. Do čínský poblívky jsem nacpal kabanos, hrách,
kečup, chilli, ocet a snědl jsem toho asi dva litry. O půlnoci jsem
šel spát, sestra ještě není doma.
13.2.2001
Ráno v metru na Staroměstský ležel na zemi nějakej maník z
rozmlácenou hlavou. Nevím, jestli rozbitá hlava člověka nějak hřeje,
ale asi jo, protože tam ležel rozpláclej jen tak na zemi a přitom
mrzlo.
Je mi nějak divně, asi to bude tou vodou, co jsem vypil na poblívku
čínských císařů. Mým kuchařským uměním do jistě nebude, zdědil
jsem špičkové kuchařské vlastnosti po otci, u kterého mi připadalo,
že se občas řídil třemi zásadami:
1) Do velkého hrnce nacpat všechno v dosahu, co nestihne utéct.
2) Vařit, dokud to jde.
3) Spálené jídlo nechám vystydnout a podáváme studené jak psí čumák.
No ale je fakt, že jinak vaří jako bůh. Teda vlastně líp, protože
bůh určitě nedělal třeba polívku z vran.
Teď mě napadlo, že ani nevím, jestli se setra v noci vrátila. No
asi ne. Nebo možná jo, co já vím.
Večer jsem se vrátil do Žatce a sestra tam pořád není. Tak jsem
zase vyžral ledničku a musel i uklidit, protože zítra se vrací
matka. Ještě mi nepřišla vejplata, asi jim naúčtuju úroky,
parchantům.
Barča napsala SMSku z Thajska. Že je tam horko, smrad a krysy. Nic víc.
Taky psal Tarabis:
"Napis do deniku, že čtu Nezvalovu poezii!"
odpověděl jsem
"Nezval Kamasutru nenapsal."
a on
"Fakt ne? Nevadí, stejně napiš, že čtu Nezvala."
Blbec.
14.2.2001
Hned ráno mi přestal fungovat ten mizernej Twist, jsem celej
den bez SMSek a nemůžu se nikomu dovolat. Tak jsem předpokládal, že
bude klid, ale šéfová mi dala spoustu idiotský práce. Ach jo.
A je mi blbě z toho, jak jsem se včara zase přežral. A je mi blbě z
čumění do monitoru. A je mi blbě, protože jsem v hnusný Praze. A vůbec...
je mi prostě blbě.
Odpoledne jsem se stavil u Paegasáků, cože to mám s tou kartou. Ti
hajzlové mi řekli, že mám smůlu, že občas to přestane fungovat a
za čtyři kila mi dali novou. Svině, parchanti mizerní, seru na ně,
jdu k jinýmu operátorovi.
V půl osmý jsem dojel do Žatce a volala matka. Já vůl myslel, že přijede
dneska, ale ona až zítra. Před půlnocí se objevila po několika
dnech i sestra. Takže moje naděje, že ji třeba sežrali cikáni byly
zbytečné.
Šel jsem spát o půlnoci.
To byl dneska hnusnej den, co chvíli nějaká blbá zpráva.
15.2.2001
Dneska se mi nějak podezřele dobře vstávalo, na to, že jsem
spal čtyři hodiny, asi usnu v práci. Teda vlastně ne, teď mám
tolik práce, že i kdybych dělal tejden v kuse, tak to neudělám.
V busu jsem si sedl na sedačku u dveří, abych si jí mohl sklopit a
spát. Jenže v Lopunech přistoupil nějakej maník, kterej šíleně
smrděl, skoro jako Tarabisův Lojza. No paráda.
Taky jsem dostal nějaký přiblblý mejly v angličtině ohledně
programu, kterej jsem měl zdarma dostat za to, že jsem jim poslal čárkovej
kód z jejich tiskárny (kterou zakoupil úřad v Žatci). Jenže tam
psali jen to, že mi teda děkujou za přízeň a že jim jí jistě
zachovám i do budoucna. Kašlu na ně, nic mi neposlali. Taky mi přišel
mejl z Německa od jedný známý, co tam píše do nějakýho strašnýho
místního plátku a vždycky po mně škemrá nějaký zajímavosti o
životě v Čechách. Čehož vždycky využiju a napíšu jí tam děsný
bláboly a výmysly, který ona pak uveřejní. Takže trubky německý
si už početly o tom, že oblíbeným jídlem v Čechách je čínská
polívka a chleba s hořčicí a taky jsem jí jednou, když jsem se
nudil, poslal článek o tom, jak se v Chomutově pořádaly hony na
dvacet uprchlých divokých medvědů. Ve skutečnosti jim jeden medvěd
přelezl plot.
Včera a dneska mi chodí nějaký divný SMSky a mejly od samých
holek, dokonce i od těch, který už léta ignoruju, a všechny mě posílají
nějaký polibky a srdíčka a jánevímcoještě, prostě děsná
romantika, nevím co se děje, asi jim ruplo v kouli.
A prachy na letenku do Sýrie pořád nejsou, už jsem se smířil s tím,
že letos neletím. Nevadí, ten debilní svátek zamilovaných
sv.Vendelína bude i za rok a budou zase levný letenky.
Odpoledne přijel Josef na nějakej fotbal, tak jsme šli do hospody.
Dali jsem si jídlo, kterýho bylo fakt dost, pak ještě číšník
Josefa ošidil a šli jsme.
Pak jsem šel na Florenc, po cestě jsem koupil hokejku s velkou slevou,
ale stejně je osm stovek hodně, nevím, jak zase vyjdu s prachama.
Matka přijela z Tater, sestra byla doma, takže jsem šel raději hned
spát. No aby se mi spalo líp, tak jsem matce dal pět tisíc, jako
první splátku za telefon a bydlení. Ach jo, zase budu ,uset na konci
měsíce prodat stravenky.
16.2.2001
Ráno mě Pavla sprdla, že jsem v deníku 8.2. psal, že sex v
posteli je nuda a že prej to vyznělo tak, že je to nuda s Bejkem a to
prej není. No jo, když bude chtít, tak klidně rozhlásím, že je
Bejk největší kanec široko daleko. Jen pak nechápu, proč dělá
patologa a ne třeba gynekologa.
Hned od rána mě bolí hlava, protože přemýšlím, jak se co nejlíp
vyhnout práci. Mám tolik práce, že to dneska nestihnu ani náhodou a
přitom má všechno bejt hotový. jestli mě do oběda nic nenapadne,
tak asi budu muset něco udělat.
Ha a další historka z Ruska, kde nejenže se opíjel můj šéf, ale
kde je sranda i v metru. V novinách psali, že bylo nalezeno tělo řidiče
moskevského metra s proraženou hlavou. Mezi stanicemi. Důvod?
nedostatek strojvůdců v metru. A strojvůdce Sergej za jízdy mezi dvěma
stanice potřeboval ulevit svému močovému měchýři. No a vypadl. Vůl.
Teda to už tam nepsali, že je vůl, to je můj dodatek.
Když jsem u toho metra... dneska mi přišla obsílku k soudu na
zaplacení nehorázně vysoké částky, že jsem kdysi dávno jel načerno
a chytil mě revizor. Parchanti.
Večer jsem šel do Užovky. S Bohoušem, Jarošíkem, Bohoušovou ségrou
Bárou a jejím joudou. Teď už vím, že to byla blbost. Protože než
jde člověk do hospody, tak se má rozhodnout a buď se najíst a pít,
nebo nejíst a nepít. Protože když nejí a pije, tak to dopadá značně
potupně. No a já samozřejmě celej den nejedl.
Jarošík to zabalil po jednom pivu. Bohouš si dal pivo a půl. No a
tak jsme tam zůstali jen tři. Tak jsem si dal hnusné pivo, i když mi
to fakt nechutná. Pak ještě jedno pivo. Ještě jedno. Ještě jedno.
Ještě jedno. Ještě jedno. Ještě jedno. A ještě jedno. Pak mě někam
vezl taxík.
17.2.2001
Ráno jsem se vzbudil na posteli v bundě a obutej. V kapse jsem
měl dlažební kostku.
Odpoledne jsem jel na hokej do Kadaně. Ale asi to bylo včera nějaké
hokejové pivo, hrál jsem jako Gretzky... teda skoro. No... hodně
skoro. Poprvý jsem dal tři góly a stejně jsme to o dva góly
projely, sakra. Tak jsem aspoň zbořil tři lidi, abych vyzkoušel, jak
funguje moje nová hokejová výbava v podobě metráku tuku. Ten první
zbořenej měl akorát na obličeji barvy z reklam na mantinelu. Ten
druhej vyraženej dech. No a ten třetí, to byla paráda, toho jsem
hezky za jízdy narazil na branku, měl jsem dojem, že mu roh brány
zmizel někde mezi žebrama. A ještě jak sebou strhnul tu bránu, tak
ta praštila brankáře zezadu do hlavy.
Večer jsem šel do Užovky. Ale předtím jsem se najedl. Tak jsem si
dal včerejší várku piv a na dobrou noc tři fernetky.
Jo a vzpomněl jsem si jak se mi dostala do kapsy včera ta dlažební
kostka. Vyměnil jsem totiž s Bárou jízdenku na MHD Budapešť za jízdenku
na MHD Bratislava a právě tu dlažební kostku. Jojo, dobrá výměna,
další zhovadilost bude zabírat místo na poličce.
18.2.2001
Ráno jsem jel na hokej do Klášterce. Zase jsem hrál jako
Gretzky... ale tak možná Gretzky po pěti flaškách fernetu. Fuj, hrál
jsem blbě. Odpoledne jsem jel s Josefem na fotbálek a pak večer hokej
v Chomutově. No tam jsem hrál úplně tragicky. I Bejk mě dvakrát
dostal od puku. No jo, to je tak když jsem línej, tlustej a ještě to
neumím. Bane, určitě to bylo hokejkou.
O půlnoci jsem šel spát.
19.2.2001
Vstával jsem ve čtyry a busem do Prahy. Pavla s Radkou seděly
vedle sebe, což automaticky znamená hodinu a čtvrt nepřetržitýho
chechtání a kecání. Lidi v busu z nich byli nervní, že nedrží
hubu a nikdo nemůže spát. Zato já si sedl vedle prasete ještě vyžranějšího
než já a marně jsem se snažil ho celou cestu posunout na jeho sedačku.
Navíc měl ten vůl na uších sluchátka s nějakými šílenými
zvuky, jak se tomu říká moderní hudba. A to řvalo celou cestu. A z
druhý strany stál v uličce nějakej joudis, kterýmu každých 30
sekund pípal mobil, že má vybitou baterku.
Všichni by po nástupu do autobusu měli povinně odevzdat mobily,
walkmany a další nelibých zvuků schopné přístroje a na oplátku
by každej vyfasoval flastr přes pusu.
V práci jsem zjistil, že zase nemám ani na bus do konce měsíce,
natož k další vejplatě. takže to vidím zase na prodání stravenek
a možná ještě něčeho. Ach jo.
Taky když jsem byl u toho plánování, tak jsem předběžně zařadil
Nízký Tatry na týden od 23.3. do 31.3. Uvidím, co se dá za ten
tejden stihnou a hlavně jak dlouho mě to vůbec bude bavit. A jaký
bude počasí. A jak se mi bude chtít. Takže jsem to sice naplánoval,
ale jistý není nic.
A taky kompletně předělávám stránky chocho.webpark.cz a taky stránky
Magistrátu a ještě nějaký stránky, sakra, nic nestíhám.
Kolegyně do mě zase hustí nějaký bludy, ale už je to super, už ji vůbec,
ale vůbec nevnímám. Ani neregistruju, kdy začne něco říkat, nebo
kdy skončí nebo jestli po měn něco chce. Paráda, takhle se vycvičit.
V Žatci jsem byl už v půl sedmý a matka se sestrou byly v divadle,
tak jsem sežral co se dalo a šel hned spát.
20.3.2001
Brrr, ráno zase plnej bus. Co zlevnili jízdný, tak už ani ten
v pět ráno není poloprázdnej.
Dneska si zjistím, kde Dopravní zlodějské podniky pražské archivují
protokoly o zadržení čených pasažérů, páč na tom hodlám založit
odvolání k tomu pitomýmu soudu. A jestli to nevyhraju, tak mě zavřou,
protože na zaplacení stejně mít nebudu. Aspoň si třeba zahraju s Kájinkem
šachy.
Tak jsem byl na Dopravních podnikách a tam mi řekli, že nic nemají
a všechno poslali k soudu. Lháři prolhaný.
V práci jsem makal, takže nic moc.
Taky jsem si udělal propočty o čase, jak ho zabíjím. Fuj, co jezdím
do Prahy, tak spím průměrně 5 a půl hodiny denně, což je fakt
humu, nechápu, jak mi to může stačit. Vlastně... ono mi to nestačí.
A pracovně trávím 14 hodin denně, když počítám cestu do práce a
z práce. Taky humus.
Celej den jsem taky sháněl informaci, co nalejt do pití, aby to
nezmrzlo a přitom se to dalo pít. protože až pojedu do tater, tak
nechci zase žrát sníh. Howadoor navrhoval nějakej glycerol či jakýto
sajrajt, ale to už bych si tam raději nalil Fridex. Samozřejmě by
bylo jednoduchý nalít do toho alkohol, ale to bych toho moc neušel. A
tahat sebou někde vařič a půlku kuchyně jako Howadoor, na to nemám
ani sílu, ani chuť, ani batoh, ani peníze.
21.2.2001
Ráno zase busem.
Hned po ránu jsem zjistil, že jsem vyhrál dvacet lahví ferneta. Vyhrál
jsem je nad Radegastem. Jenže to je člověk, kterej má plnou hubu keců,
dělá velkýho hrdinu, ale když má něco udělat, v tomhle případě
zaplatit prohranou sázku, tak se začne infantilně vymlouvat, vymejšlet
ubohý argumenty, proč to nejde a vůbec se snaží se z toho vyvlíknout.
Prostě srab.
Odpoledne mi Pavla říkala, že začala běhat. Asi se zbláznila, chce
zhubnout, tak se rozhodla pro fyzickou aktivitu v podobě běhání. No,
běžela 15 minut, takže to snad tak horký zase nebude.
A pořád pracuju, už mi z toho jebe.
Odpoledne mi přišlo asi dvacet mejlů, který jsem samozřejmě neotvíral
a udělal jsem dobře. Kdo to otevřel, má podělanej komp, hahaha,
lidi zvědavý. Jako třeba Renata.
Došla SMSka od Tarabise:
"Prochlastal jsem prachy na chatu."
Debil.
Večer mě matka zvala do divadla, dokonce bych nemusel platit lístek,
ale nešel jsem. Šel jsem spát. Kurwajz.
22.2.2001
Pavla doběhala. Včera zase vyběhla, ale hned sebou švihla a
rozsekla si koleno.
V busu si ke mně přisedl obrovskej tlustej chlap, že i já jsem proti
němu byl maličkej. Praštil sebou na sedašku, že se zhoupla, přisedl
mi bundu a namáčkl mě na sklo. K Pavle si zase sedla hnusná tlustá
ženská. No a aby to bylo ještě lepší, tak na dálnici byla bouračka
a my jsme jeli dalších 30 kiláků navíc.
Taky bylo dobrý, když v Lounech přistoupil maník a jediný volný místo
bylo vedle jedný hnusný fuchtle.
"Je tu volno?", otázal se chlápek.
Bez reakce.
"Je tu volno?", otázal se chlápek znovu.
Bez reakce.
"Mohu si přisednout?"
"Ne!", kvákla na něj ta ženština.
"Ale máte tu volno!"
"No a?", odvětila zase.
"No tak já si sednu!"
"Nesednete."
"Ale jinde už místo není, já si chci sednout!"
"Máte smůlu, trhněte si nohou."
"No to ne, já si sednu!", prohlásil rádoby rozhodně chlápek.
"Tak si sedněte, se navotravujete!", nasraně odvětila ženština.
Jenže ona seděla na místě u uličky a ani jí nenapadlo, aby si buď
přesedla k oknu, nebo vstala a toho chlápka pustila. Takže ten v
jedoucím autobuse, obalen bundou a taškou přelejzal tu čůzu.
Kabaret to byl....
A kabaret byl, když jsme s Pavlou šli do metra. Ona kulhala s rozbitým
kolenem, já kulhal, protože mi asi tak před tejdnem zase rupla
klenba. Stejně toho Bohouše jednou odstřelím, že mi jí zlomil.
A v práci pracuju. Konec srandy, už mě to nebaví.
Tudle mi jeden známej napsal mejl, že prej bych mohl napsat vlastní
životopis jako On the road od Kerouaca. Hovno. Jenom sedím v kanclu a
jezdím busem. Pryč jsou časy, kdy jsem vzal pár drobnejch, spacák a
někam jsem vypadl. Ale asi mě to zase čeká, protože tohle bych asi
nevydržel. Fuj, hnusná úředničina. Takhle bych možná mohl napsat
pár kapitolek spíš jako Kája Bukowskejch, ale tím se teda fakt
chlubit nebudu.
Je hnusný počasí, padá děšť se sněhem. A vtomhle počasí stojí
lidi jak stádo blbců na zastávce a čeká na bus. I když je o pět
metrů vedle normální krytá zastávka-bouda. Tak čekám taky. Dvacet
minut na dešti, fouká vítr a všichni v tý frontě mlčí. Za pět
minut jsem úplně promočenej, zase lituju, že si jak vůl kupuju košile
s polyesterem, příště už žádnou jinou, než čistou bavlnu, tyhle
debilní košile pálí, když jsou jen trochu mokrý. Pak přijel bus.
Přisedl jsem si k jedný holce s obrovskejma prsama, hned vedle seděla
zase moc hezká holka. No a já je okouzloval báječným vzhledem, kdy
ze mě lila voda a veškerý věci jsem měl promočený. Škoda, že
ani jedna z těch holek neměla nějakou halenku nebo něco takovýho,
promočený by to vypadalo dobře. Ještě jsem počkal, až přejedeme
pár velkým skoků na silnici a jestli si na nich moje spolujezdkyně
nevymlátí zuby prsama, ale když se nic nestalo, tak jsem usnul.
V Žatci jsme s matkou provedli obvyklou ukázku dvou monologů, ani nevím,
co říkala, a šel jsem spát.
23.2.2001
Zasraná Praha. Sněží a sněží, ale nikde žádnej sníh není,
ze všeho je hnusná sračka. Zasraná Praha.
Od rána jsem hledal na netu námět, kam bych mohl v létě vyjet na
delší dobu za málo peněz. Asi nejpřijatelněji vypadá Rusko, ale
na to zase nebudu mít volno. Sakra.
Došla SMSka od Tarabise:
"Jsem na rautu a nevím, jestli chlastat pivo s fernetem nebo pivo
bez ferneta. Víno piju samotný."
Prase je to.
Z práce jsem jel na čundrslevu do Ústí. Tam jsem šel do jedný fajn
hospůdky a dal si pivo. No pak ještě nějaký piva. Potom další
hospoda, ale spíš diskotéka, takže tam se mi nelíbilo, dal jsem si
jen pivo a ochutnal takový sladký pití.. jako broskvová, ale z
jablek. Pak jsem šel spát.
24.2.2001
Ráno jsem se nasnídal jako už dlouho ne, nacpal jsem se vším
od šunky přes olivy až po salát z krabů a špaget.
Odpoledne jsem jel do Žatce. A večer na hokej. Nejdřív měl zápas
Bejk. Stál jsem v hledišti s Pavlou, která byla nepříčetná pokaždý,
když jsem Bejkovi vytkl nějakou chybu. Tak jsem ho začal chválit,
ale to Pavla nebrala na vědomí.
Pak jsem šel hrát já a to bylo něco pro Pavlu. Protože kromě toho,
že na hovno hraju vždycky, tak teď jsem mimo pořadí naskočil za
beka a hned poom normálně dopředu, tak jsem se sotva hejbal. Což
Pavla samozřejmě uvítala s nadšením a pozdějšíma "odbornýma"
hokejovýma komentářema. Radost jsem jí udělal i za chvíli, když
jsem se nechal trefit pukem do břicha. Pak odešla, takže k její smůle
už neviděla, když jsem dostal hokejkou do koulí, ani když jsem krásně
plavmo naletěl hlavou na mantinel.
A stejně už s Pavlou na hokej nepůjdu. Pořád skučí, že jsou
kolem hubený hezký ženský a komentuje hokej typicky po žensku. A
leze kde střídačkám, aby si prohlídla hráče. A ptá se, kde je
rozhodčí. Jo a taky mě už poněkolikátý zjebala za to, že o ní píšu
v deníku. Tak to má ale smůlu, je to můj milý deníček, ona ať si
do svojeho taky píše co chce.
Pak mě s Bejkem odvezli do Žatci. Před půlnocí jsme ještě na nádraží
vyzvedli Tarabise, kterej přijel do hospody a šli jsme do Užovky. Tam
jsme koukali na tu velikou televizi, ale pak přišla číšnice a tu
erotiku nám přepla, kráva. Seděli jsme tam celou dobu sami, občas přišla
číšnice s pivem.
25.2.2001
Ráno v pět jsem došel z Užovky a v dobré náladě začal
volat lidem. Zvedla to jenom Skarlet, která mi slíbila za vzbuzení nějakou
pomstu či co... já ani nevím, nebyl jsem schopnej pořádně vnímat.
A pak jsem spal ... ale jen do osmi, protože nám prasklo topení.
Sakra.
Četl jsem Bukowskiho, co jsem si půjčil v Ústí a nejvíc se mi líbilo,
když řekl, že sex je největší, když ho nemáme. To je fakt.
Šel jsem spát před půlnocí.
26.2.2001
Zase začal jezdit Honza autem, takže bus nehrozil. V Praze jsme
byli v šest, takže jsem byl dřív i v práci a užil si půl hodiny
bez krávy kolegyně. Dobře načatej týden.
Dneska jsem se po dlouhý době v práci flákal. Dodělal jsem stránky
pro Magistrát a hrál na netu piškvorky.
Odpoledne jsem jel autem s Honzou, paráda. Ty ranní cesty busem mi vůbec
nevadí, ale odpoledne je to nechutný. Lidí jako naděláno, nikdo
nedrží hubu jako ráno, v tý zasraný Praze samá zácpa.
Večer jsem se koukal po dlouhý době na zprávy. Říkali, že v noci
bylo mínus 28 stupňů. Haha, Howadoor jel tuším někam do Novohradských
hor a prej s foukací harmonikou či co to psal na svejch stránkách. Já
sebou vozím harmoniku taky, ale jen od léta do podzimu, v zimě ne.
Jednou jsem si jí vzal i v zimě a nic netuše do ní foukal jak blázen,
jdouce po bílých pláních. Jenže byla kosa, že by ani Viagra
nepomohla, foukal vítr a já si o tu ledovou harmoniku rozdrápal hubu.
No a jak mi začala týct krev, tak mi na hubě zmrzla a pak se ty
strupy začaly stahovat a bolelo to a vypadal jsem, jak kdybych lízal
šmirgl. Tak už sebou v zimě harmoniku nevozím. Vozím teď jen kazoo,
protože je z umělý hmoty a nepřimrzá ke rtům. A taky fernet, ten
taky nepřimrzá ke rtům. Na něj se sice hrát nedá, ale zato hraje všechno
kolem. Všema barvama. Ale jestli byla přes víkend fakt zima a
Howadoor foukal hodně dlouho, tak bude mít rozdrápanou hubu a Blable
ho už do žďáráku vilně lákat nebude a zůstane u toho, že mu
jenom sežere koblihy.
Jojo, ale stejně je to hezkej zvuk tý harmoniky na bílých pláních.
Protože v zimě je venku nádherný ticho a je slyšet každej zvuk tak
nějak jinak než v létě. V létě dělají kravál stromy a tráva
jak rostou, kytky jak smrdí, za křovím onanuje krtek, prostě kravál.
Ale v zimě je ticho. A ta harmonika má takovej hezkej zvuk - na bílých
pláních, kde neonanuje krtek. Fuj, kdybych nebyl tak sprostej a moje básnický
střevo nebylo zrovna to slepý, tak je ze mě legendární básník. A
napsal bych třeba:
Harmonika hraje
krtek onanuje
Takhle ze mě bude tak možná Majakovskij, nebo jak se jmenoval ten
jouda, co rýmoval práci s ocelí a furt by něco dělal zlejm
imperialistům.
Večer jsem konečně napsal odvolání k soudu kvůli revizorům.
Napsal jsem to na dvě stránky, přičemž tam není jedinej rozumnej
argument, proč by mi měli uvěřit. Ale je to hrozně nesrozumitelný,
jedno souvětí i na deset řádek, takže to vypadá hezky právnicky.
No, jestli mě zavřou, tak v base napíšu báseň o harmonice a
krtkovi.
Taky mi došel pohled od Barči z Thajska. Že se koupou ve vodopádech
a jedí šváby. A já měl k večeři jen čínskou poblívku. Jo a došel
mi dopis od Rebecy z Gijonu. Při otvírání jsem se psychicky připravoval
na utrpení, že to budu muset zase číst v angličtině. Když jsem
dopis otevřel, ulevilo se mi. Ale jen na chvíli - napsala to totiž španělsky.
Todo es para chocho. Chocho peludo. Ach jo.
27.2.2001
V Praze jsem byl před šestou, takže zase chvíle bez kolegyně. Měl bych taky zjistit, jak
jezdí do práce.
Inspirovaly mě dnešní noviny, kde píšou, jak se srazily dvě
tramvaje.
Došel mi pohled z Thajska.
A spát jsem šel v půl devátý. Ach jo, den v prdeli.
28.2.2001
Kolegyně má školení, je klid. Celej den nepracuju, flákám se,
hraju piškvorky.
Jo ráno jsem četl jednomu chlapovi noviny přes rameno a hned první
titulek:" Při souloži pětkrát bodla nožem do hrudníku."
Občas jsou ženský hrozně nevděčný, ten chudák po ní lezl a ona
takhle.
Je nádherný počasí, svítí slunce a to dokonce i v Praze.
A když už jsem u těch novinových titulků, tak jsem si početl i další.
Asi jsem se, pod zuřivým přívalem všudypřítomné reklamy, jisté
televize a jistých lidí, stal příslušníkem davů, konzumujících
bulvár ve všech podobách a jakéhokoli obsahu.
Tak jsem se dočetl o lesníkovi, který, jeda z lesa domů, čekal u závor
na železničním přejezdu hodinu a čtvrt. Pak se nasral, vytáhl
motorovou pilu a závory uřízl.
Taky jsem četl, jak se v Německu srazili dva řidiči, Rakušan a
Nigerijec tuším. No Rakušan odjel na kraj silnice, aby nezavazel,
Nigerijec si myslel, že chce ujet, tak ho doběhl a Rakušana pokousal.
A taky jsem četl, jak v Turecku používají vězni k pašování mobilů
do vězení poštovní holuby.
V Žatci se nejdřív pohádala matka se sestrou, chtěl jsem jim přinýst
soubojový pistole, ale žádný nemám. Měl bych nějaký sehnat.
Sestra sice vyhrožovala matce, že jí dá přes hubu, načež matka
sestře nic neřekla a přes hubu jí dala, ale s těma pistolema by to
byla větší sranda. |